UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Ústav speciálněpedagogických studií. Bakalářská práce. Iveta Purdeková

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií

Bakalářská práce Iveta Purdeková Fenomén bezdomovectví v Ostravě

Olomouc 2014

vedoucí práce : Mgr. Michal Růžička, Ph.D.

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na univerzitě Palackého v Olomouci a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Olomouci dne 18.4. 2014

......................................... Iveta Purdeková

Ráda bych na tomto místě poděkovala svému vedoucímu práce, Mgr. Michalu Růžičkovi, Ph.D., za to, že přijal vedení mé bakalářské práce. Dále děkuji své rodině za trpělivost a podporu a všem respondentům, kteří věnovali čas mému dotazníku.

Obsah ÚVOD ...................................................................................................................................... 7 TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................................. 9 1.

2.

3.

4.

Fenomén bezdomovectví ................................................................................................... 9 1.1.

Pojem bezdomovec a bezdomovectví ......................................................................... 9

1.2.

Bezdomovectví – stručný exkurz do historie až k přelomu po roce 1989 .................. 10

1.3.

Jiná pojmenování než je bezdomovec....................................................................... 11

1.4.

Druhy bezdomovectví .............................................................................................. 12

1.5.

Příčiny bezdomovectví ............................................................................................ 14

1.6.

Přehled současných zákonů a vyhlášek souvisejících s bezdomovectvím .................. 15

1.7.

Témata spojovaná s bezdomovectvím ...................................................................... 17

Služby a aktivity zaměřené na pomoc bezdomovcům....................................................... 19 2.1.

Prevence .................................................................................................................. 20

2.2.

Sociální služby zaměřené na základní pomoc ........................................................... 21

2.3.

Sociální služby zaměřené na reintegraci a soběstačnost ............................................ 21

2.4.

Přehled sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ............ 22

2.5.

Orgány a organizace, zabývající se bezdomovectvím ............................................... 24

Fenomén bezdomovectví na území města Ostravy ........................................................... 28 3.1.

Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě .................................................................. 30

3.2.

Sociální zařízení pro osoby bez přístřeší na území města Ostravy ............................. 30

3.3.

Občané města Ostravy v kontextu sociálních služeb ................................................. 31

Veřejné mínění ................................................................................................................ 31

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................................. 33 5.

6.

Průzkum veřejného mínění .............................................................................................. 33 5.1.

Cíl práce .................................................................................................................. 33

5.2.

Metoda průzkumného šetření ................................................................................... 33

5.3.

Objekt průzkumu a vytvoření dotazníku ................................................................... 34

5.4.

Výsledky průzkumu ................................................................................................. 34

5.5.

Diskuze ................................................................................................................... 56

5.6.

Shrnutí..................................................................................................................... 61

Závěr .............................................................................................................................. 62

Seznam použité literatury a zdrojů Přílohy ANOTACE

ÚVOD Tématem mé bakalářské práce je Fenomén bezdomovectví v Ostravě. Bezdomovectví je dle mého názoru velmi problematické téma, neboť mnoho lidí tento problém přehlíží a dělá, že neexistuje, i když denně v ulicích Ostravy potkává mnoho dalších, jichž se bezdomovectví týká. Nemusí se totiž vždy jednat jen o lidi, na kterých je tato problematika od pohledu zjevná. Většina z nás bezdomovectví rozpozná právě podle patrných znaků jako je neupravený vzhled, zanedbanost a ne vždy společensky vhodné chování. Jedinců, kteří se dostali do situace, kdy nejsou schopni splácet své dluhy a ocitli se bez finančních prostředků, střechy nad hlavou, práce a rodiny, je ale mnohem více. V minulosti jsem se sama sebe mnohokrát ptala – co se musí přihodit, aby se člověk v takové situaci ocitl? Můžeme se stát bezdomovcem ze dne na den? Tyto faktory byly jedním z impulzů, proč jsem si za téma mé práce vybrala právě bezdomovectví. Pro větší inspiraci jsem se rozhodla svou poslední povinnou praxi absolvovat v organizaci Armády spásy, kde jsem během tří týdnů měla možnost potkat mnoho zajímavých lidí jak z řad zaměstnanců, tak i z řad samotných klientů s ne zrovna jednoduchými osudy. Díky této praxi jsem získala neocenitelnou zkušenost. Dalo by se říci, že mi tak byl zprostředkován i jeden z prvních opravdových kontaktů s bezdomovci - lidmi, kteří jsou pod tvrdou slupkou stejně citliví a vnímaví jako my. Jedinci, kteří se dostali na dno, ze kterého se velmi těžko dostává nazpět. Má práce se skládá ze dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části je cílem přiblížení fenoménu bezdomovectví, a to zaměřením se na příčiny, dělení a témata, přičemž nahlédnu i do historie a legislativy související s tímto jevem. Věnovat se budu i službám a organizacím, jež se touto problematikou zabývají, a popíšu situaci bezdomovectví v Ostravě s pomocí dokumentů: „Analýza bezdomovectva 2012 Ostrava“ a „Analýza potřeb občanů 2013 v Ostravě“. Jelikož se v mé praktické části chci zabývat veřejným míněním, poslední kapitolu teorie věnuji postoji veřejnosti k bezdomovectví. V praktické časti, budu s pomocí dotazníkového šetření analyzovat průzkum, jenž se bude týkat obyvatel města Ostravy, kde jsem se ptala na věci týkající se problematiky bezdomovectví. Zajímalo mě, jak se obyvatelé Ostravy dívají na skupinu bezdomovců, kteří v tomto městě žijí. Zdali ví, kterých jedinců se bezdomovectví týká a 7

jaké můžou být příčiny vzniku. Má vůbec veřejnost přehled o zařízeních na území Ostravy poskytujících pomoc lidem bez domova? Dokázali by sami poradit blízké osobě, která se ocitla v nesnázích a ztratila střechu nad hlavou? Pomohli oni sami některým z nich? Zabývali se otázkou, jak k této situaci může dojít? To vše jsou otázky, kterými se chci v této práci zabývat.

8

TEORETICKÁ ČÁST 1. Fenomén bezdomovectví

Pro společnost, ve které žijeme, je označení fenoménu bezdomovectví stále něčím novým, neboť se o něm moc nemluví, a to i přesto, že se s ním setkáváme denně. Netýká se nás samotných či našich blízkých a tudíž nemáme potřebu se jím zabývat. Kvůli vnějším znakům, které jsou nejvíce viditelné, spatřujeme v bezdomovectví hrozbu způsobenou obavami z fyzického kontaktu s touto skupinou lidí, ať už kvůli strachu z možného napadení, nemocí, či pouze vyvolání negativních emocí. „Bezdomovství představuje závažný humanitární problém, jemuž naše veřejnost nevěnuje přílišnou pozornost a jeho systematickým výzkumem se nikdo nezabývá. Je pouze zmírňován charitativními organizacemi. Bez znalosti příčin, rozsahu a forem bezdomovství je však obtížné volit vhodná preventivní opatření a adekvátně reagovat na průvodní jevy, které s sebou tento problém přináší. Proto se jeví jako potřebné jeho důkladné sociologické zkoumání s cílem vytvořit jak metody monitoringu, tak adekvátní systematické formy prevence a účinné pomoci lidem, kteří se po ztrátě domova či stabilního bydlení často ocitají na cestě vedoucí k nedůstojnému životu a jsou ohrožováni různými formami deprivace, závislostí, kriminality apod.“ (Janata, Kotýnková, 2001 s. 3) Na začátek práce je záhodno objasnění některých základních pojmů souvisejících s bezdomovectvím – jako např. definici, příčiny a formy.

1.1.

Pojem bezdomovec a bezdomovectví

Pojem bezdomovec se dá logicky rozdělit na předponu „bez“ a podstatné jméno „domov“, kdy domov dle Marka, Strnada a Hotovcové (2012) je složen z určitého sociálního okolí – rodiny, blízkých osob a z fyzického soukromí – které nás chrání před nežádoucím kontaktem s lidmi a nepříznivými vlivy okolí. Krebs (1997) domovu dále přičítá základní znaky obydlí jako oddělenost, nezávislost a nedotknutelnost. Já osobně si slovo domov spojuji s pocitem bezpečí, lásky, psychické a fyzické pohody a komfortu, který mi poskytuje. To vše tedy bezdomovci schází. Hradecký (2007) také 9

připouští, že u bezdomovce dochází k vyloučení jak ze sociální, tak i z fyzické a právní domény, což znamená, že chudoba bezdomovce vylučuje jeho úplnou právní ochranu a jedinec také některá svá práva ztrácí. Tito lidé totiž žijí v nepřístojných podmínkách, v nichž není možné prožívat kvalitní život. Bezdomovectví je tedy společenský jev, jenž zasahuje všechny oblasti života jedince a je charakteristický absencí přijatelného bydlení, ztrátou jistot vedoucí k odchýlení od normy. Normou zde myslíme např. každodenní hygienu a bydlení. (Průdková, Novotný, 2008) Všeobecně v mezinárodním měřítku uznávanou definici bezdomovectví uvádí FEANTSA: „ Bezdomovectví je absence vlastního, trvalého a přiměřeného obydlí. Bezdomovci jsou ti lidé, kteří nejsou schopni získat vlastní, trvalé a přiměřené obydlí, nebo si nejsou schopni takové obydlí udržet kvůli nedostatku finančních prostředků nebo jiným sociálním bariérám.“ Hartlův psychologický slovník popisuje definici bezdomovectví následovně: „Situace osoby, která nemá bydliště, přespává v parcích, pod mosty, v kanalizacích, nepoužívaných vagónech, v provizorních lepenkových krabicích apod.“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 75)

1.2.

Bezdomovectví – stručný exkurz do historie až k přelomu po roce 1989

Trest vyloučením z komunity je považován za první bezdomovectví, o kterém víme. Příklady toho trestu nalezneme nejen v dávném starověku, ale i v bibli, kdy za prvního člověka, jenž byl vyloučen z komunity, můžeme považovat Kaina. Ve středověku za zmínku stojí tzv. lodě bláznů, kde byli izolováni nepřizpůsobiví jedinci, kteří cestovali od přístavu k přístavu a nesměli se na žádném místě usadit. V raném novověku se začali objevovat první tuláci, kteří se nespokojili s usedlým způsobem života a odmítali se vázat na svého pána. (Rheinheimer, 2003 in Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) V 19. Století začalo v důsledku rozvoje měst a průmyslové revoluce vznikat bezdomovectví takové, jak jej známe dnes. Za první republiky se péče o chudé neustále posouvala kupředu díky současnému rozvoji sociální práce. Vznikl jednotný a promyšlený systém v péči o potřebné občany. (Vávrová, 2003, in Švec) Průdková a Novotný (2008) tvrdí, že bezdomovectví a bezdomovec jsou příklady pojmů, o které byl český jazyk obohacen v souvislosti se změnou politického 10

režimu v naší zemi v roce 1989. Za éry komunismu se pojem bezdomovectví nepoužíval, přestože bezdomovci existovali. Minulý režim totiž něco podobného nepovoloval, každý občan musel někde patřit a především pracovat, v opačném případě byl trestně stíhán. Těmito osobami byli lidé žijící ve firemních ubytovnách – na vlastní byt z různých důvodů neměli nárok a většinou o něj ani neusilovali, vykonávali nejšpinavější práci, měli problémy s alkoholem, žili promiskuitním životem a byli na okraji tehdejší společnosti. Když po roce 1989 začaly krachovat velké podniky, zbavovaly se také ubytoven a problém bezdomovectví tedy začínal vyplouvat na povrch a prohlubovat se. Bezdomovectví, které bylo dříve skryté, tedy postupem času začalo být zjevné. S otevřením hranic se objevili první migranti, ať už legální, či ilegální, a s uvolněním doby se objevili první lidé veřejně pospávající na ulici. V kontrastu se sociálními problémy, na něž je naše společnost citlivější, bývá bezdomovectví vnímáno jako ryze okrajový jev.(Matoušek, Kodymová, Novotný, 2005)

1.3.

Jiná pojmenování než je bezdomovec

Kromě termínu bezdomovec se můžeme setkat i s jinými výrazy, používanými v odborné literatuře i mezi laickou veřejností, jako je: člověk na ulici, člověk bez domova, nepřizpůsobivý občan. Zákon o sociálních službách pojmenoval bezdomovce jako osoby bez přístřeší a osoby v nepříznivé sociální situaci, jež je spojená se ztrátou bydlení. Nikde však nedefinuje, kdo osobou bez přístřeší je.(Hradecký a kol., 2007) V právní terminologii se bezdomovec označoval jako osoba bez státní příslušnosti a bez domovského práva.(Průdková, Novotný, 2008) Celkově se v právním řádu České republiky neobjevuje ani základní vymezení pojmu „bezdomovec“, nejbližší legislativní normy upravují pouze sociální zabezpečení a jeho organizaci. V anglickém jazyce je bezdomovectví pojmenováno jako homeless, kdy home je v překladu domov/vlast a less značí předponu bez. Němčina nabízí pojem Obdachlose, tedy spojení slov přístřeší a ztráta, francouzské sans-patre (bez, vlast), italský doslovný překlad by zněl bez státní příslušnosti tedy apolite.(Marek, Strnad, Hotovcová, 2012)

11

Bezdomovectví můžeme také chápat jako synonymum sociálního vyloučení, které je popisováno jako proces, během kterého jsou jednotlivci či celé skupiny vytěsňovány na okraj společnosti a je jim ztížen či omezen přístup ke zdrojům a příležitostem, které jsou dostupné ostatním členům společnosti. Mezi tyto zdroje je řazeno především zaměstnání, bydlení, sociální ochrana, zdravotní péče a vzdělání. (Kotýnková 2003, In Matoušek, 2005)

1.4.

Druhy bezdomovectví

Bezdomovectví bývá různými autory rozdělováno odlišně, pro potřeby mé bakalářské práce jsem se rozhodla uvést typologii dle FEANTSA a dělení dle manželů Hradeckých, které podrobněji popíši níže. Pro úplnost kapitoly je záhodno zmínit i typologii dle Pěnkavy, který bezdomovectví rozlišuje podle způsobu obživy osob bez přístřeší, a to na ty, které kradou, žebrají, sbírají kovy, obcházejí popelnice nebo využívají charitativních organizací. Koukolík (in Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) na bezdomovectví pohlíží z hlediska časového, a to jako chronické, epizodické a přechodné. Autoři Marek, Strnad a Hotovcová (2012) se ve své publikaci zabývají i bezdomovectvím z psychologického hlediska, a to v kontextu vývojové psychologie (mladí bezdomovci do 26 let, bezdomovci v produktivním věku a bezdomovci postproduktivním věku). V tomto dělení se zabývají odlišnostmi způsobu vyrovnávání se s krizí, genezí a mírou schopností a způsobů, jak se o sebe lidé dokážou v určitém věku postarat. Jsou zmíněny i genderové aspekty bezdomovectví. Žen bez domova je čtyřikrát méně, což je dle literatury způsobeno tím, že ženy častěji využívají sociálních služeb a jsou otevřenější vůči nabízené pomoci. Častým doprovodným jevem u těchto žen bývá těhotenství.

1.4.1. Typologie bezdomovectví dle FEANTSA

12

FEANTSA, která je blíže popsána v kapitole věnované nestátním organizacím, vypracovala typologii bezdomovectví podle různé úrovně standartu a vymezeného stavu: 1) bez střechy – lidé žijící a spící na ulici, popř. osoby využívající k přespávání noclehárny 2) bez bytu – osoby v ubytovnách pro bezdomovce (azylové domy, přechodné ubytovny, přechodné podporované ubytování), osoby v pobytových zařízeních pro ženy, osoby v ubytovnách pro imigranty, osoby před opuštěním instituce, uživatelé dlouhodobější podpory 3) nejisté bydlení – osoby žijící v nejistém bydlení, osoby ohrožené vystěhováním, osoby ohrožené domácím násilím 4) nevyhovující bydlení – osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách, osoby žijící v nevhodném bydlení, osoby žijící v přelidněném bytě

1.4.2. Dělení bezdomovectví dle manželů Hradeckých (1996) v závislosti na vztahu osob bez přístřeší k veřejnosti

-

zjevné bezdomovectví

Zjevní bezdomovci jsou ti, o nichž víme, že jsou bez domova a svou situaci vnímají. Jsou klienty sociálních služeb. Tito bezdomovci dle Hartla (2000) splňují definici o osobách bez přístřeší, neboť jde o jedince, kteří z pohledu veřejnosti vypadají jako bezdomovci bez možnosti uchýlit se mimo veřejný prostor. Veřejnost je tedy považuje za bezdomovce a oni sami nechtějí nebo nejsou schopni zastírat své bezdomovectví. -

skryté bezdomovectví

Na rozdíl od zjevných nejsou skrytí bezdomovci klienty sociálních služeb. Nejsou na první pohled poznatelní. Nejvíce jde o ženy. Marek a kol. (2012) tuto skupinu jedinců charakterizuje tak, že nemá žádnou možnost stálého bydlení, ale místo přežívání na ulici volí jinou strategii. Mají sice kde přespávat, ale po právní stránce 13

jsou bezdomovci, protože nepřespávají v oficiálním bydlení a jejich způsob života je bezdomovectví podobný – uchylují se do ubytoven, nocleháren, ke známým.

-

potencionální bezdomovectví

Jde o osoby akutně ohrožené ztrátou domova, např. bydlící bez nájemní smlouvy či squateři, lidé propuštění z výkonu trestu či ústavů. Riziko bezdomovectví je pro ně aktuální. Potencionální bezdomovci jsou charakterizováni jako jedinci, kteří často nepřejímají bezdomovecké znaky a nejsou součástí veřejného prostoru, což znamená, že se o ně nestarají terénní a ambulantní služby. Pomoc jim bývá nabídnuta až ve fázi zjevného bezdomovectví. Služby pro tuto skupinu bezdomovců v ČR chybí.

1.5.

Příčiny bezdomovectví

Příčiny bezdomovectví lze dle manželů Hradeckých (1997) nebo podle Schwarzové (2005) rozdělit na: - objektivní příčiny Zahrnují celospolečenské klima, sociální politiku, politiku zaměstnanosti, bytovou politiku, postavení etnických menšin, postoje majoritní společnosti k minoritám a jiným menšinovým skupinám. - subjektivní příčiny Souvisí zejména se sociální adaptabilitou daného jedince. Patří sem faktory materiální (ztráta bydlení a zaměstnání, zadluženost, ztráta živitele aj.), faktory vztahové (rozvod, rozpad rodiny, násilí v rodině, osamělost, aj.), faktory osobní (mentální retardace a duševní či tělesné choroby, závislost na návykových látkách, patologické hráčství aj.) a faktory institucionální (propouštění z vězení, ústavů, léčeben, opuštění dětských domovů aj.)

14

Tichý (2007) uvádí, že příčiny bezdomovectví se liší kvalitativně. U žen převládají vztahové faktory (především problémy v partnerských vztazích) a u mužů faktory materiální a osobní. Objektivní příčiny jsou přisuzované chybě systému, kdy je bezdomovec obětí u subjektivních příčin, které poukazují na nepříznivé vlastnosti jedince, jenž se musí změnit sám.(Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) „Znalost příčin bezdomovectví je základním předpokladem všech snah o řešení tohoto problému, protože samotné odstraňování následků bezdomovectví je značně neefektivní. Komplikací je zde skutečnost, že ne vždy lze spolehlivě rozlišit, co je příčinou a co následkem bezdomovectví. Alkoholismus může člověka dostat na ulici, někteří bezdomovci však začali pít až v době, kdy se stali lidmi bez domova. A místo alkoholismu si můžeme dosadit nezaměstnanost, kriminalitu, zadluženost, nebo například zdravotní problémy.“ (Průdková, Novotný, 2008, s. 15) Marek, Strnad a Hotovcová (2012) dodávají, že v rámci vzniku bezdomovecké epizody lze příčiny rozdělit na primární příčiny (důvody vzniku bezdomovectví), sekundární příčiny (proč na ulici zůstává) a terciární příčiny (proč se na ulici vrací). Důležité podle těchto autorů není ani tak primární, jako spíš sekundární a terciární příčiny, tedy aktuální stav je přednější než minulost osoby bez domova, kterou stejně nejde změnit. Je podstatné, aby si člověk postihnutý bezdomovectvím uvědomil vznik příčin, kvůli kterým na ulici zůstává, a pochopil, že návrat do společnosti je podmíněn překonáním těchto bariér. Ty překonatelné jsou a je důležité naleznout místo ve společnosti, kam se dotyčná osoba chce vrátit.

1.6.

Přehled současných zákonů a vyhlášek souvisejících s bezdomovectvím

Právo na bydlení nezaručuje žádná ze základních listin, které zajišťují lidská práva v České republice. Pouze Listina základních práv a svobod deklaruje právo na zajištění „základních životních podmínek“, přičemž nedokládá přesné vymezení tohoto pojmu a ani právo na bydlení. Dokument, který se vyjadřuje k bydlení, je Všeobecná deklarace lidských práv a svobod, ta však nikde nemá právní oporu a není závazná. Celkově se v právním řádu České republiky neobjevuje ani základní vymezení pojmu „bezdomovec“, nejbližší legislativní normy upravují pouze sociální zabezpečení a jeho organizaci. Z 15

Národního akčního plánu sociálního začleňování pro léta 2004 - 2006 vyplývá, že slovo „bezdomovec“ je spojováno pouze s osobami bez státní příslušnosti. (Proces, 2012) ČR nemá ve svém současném právním řádu žádný právní předpis zaměřený na řešení problematiky bezdomovectví. Neobsahuje ani zřetelné a společné definování pojmu bezdomovec nebo bezdomovectví.

- Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v § 3 definuje bezdomovce jako osobu bez státního občanství. - Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, v § 10 nahlíží na bezdomovce jako na osoby, jejichž místem trvalého pobytu je ohlašovna, v jejímž územním obvodu se občan narodil, popř., v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen. - Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), zmiňuje třikrát „osoby bez přístřeší“ (v § 61, 63 a 69), jednou „osoby v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení“ (v § 57), ale terminologii nedefinuje. - Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zmiňuje „fyzické osoby společensky nepřizpůsobené“ (v § 33), resp. „osoby nepřizpůsobivé“, mezi které lze zařadit vedle bezdomovců i jiné skupiny osob. - Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, se týká osob, které se nacházejí v hmotné nouzi. - Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, který stanovuje životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Zdravotní péče o občany ČR, jež platí stejným měřítkem i pro osoby bez přístřeší, je v právním řádu ČR zakotvena: - Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů; 16

- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Přestože je zdravotní péče v ČR dostupná pro všechny, existují často bariéry, které mohou být jak na straně bezdomovců, tak i na straně lékařů. Bezdomovci se potýkají s nedostatečným příjmem k úhradě regulačních poplatků, nemají doklady, zdravotní průkaz, dostatečné komunikační schopnosti, nejsou registrováni u praktického lékaře, v případě potřeby hospitalizace často odmítají zdravotní péči, chtějí být propuštěni, lékaři mají k těmto pacientům často negativní pohled, nemají dostatek informací o této skupině osob, neznají sociální služby, nechtějí provádět ošetření z domnění, že osoba nehradí zdravotní pojištění a že tedy provedené úkony nebudou proplaceny apod. (Proces, 2012) V legislativě vyspělých zemí se rozlišuje bezdomovectví rodin a jednotlivců. Rodiny, které se ocitly na ulici, mívají většinou lepší postavení a dosáhnou sociální pomoci lépe než jednotlivci. (Fitzpatrick, 2000) V naší legislativě prakticky neexistuje bezdomovectví rodin a existují pouze azyly pro matky s dětmi, ale již ne pro otce. Dochází tak k rozdělení rodiny.(Marek, Strnad, Hotovcová, 2012)

1.7.

Témata spojovaná s bezdomovectvím

Mezi nejčastější témata spojovaná s bezdomovectvím patří nezaměstnanost, závislosti na alkoholu a jiných návykových látkách a problémy v sociálních vztazích vzniklých v dětství, popř. v průběhu života jedince. Jsou to doprovodné jevy, jež mají za následek vznik bezdomovectví, ale mohou také být jedním z faktorů, proč bezdomovec na ulici zůstává. Při ztrátě zaměstnání jedinec ztrácí finanční jistoty, s nimiž jsou pak úzce spojeny další problémy jako deprese, kdy jsou frustrovány potřeby stimulace a aktivity, potřeba nezávislosti a sociálního kontaktu, seberealizace, jistoty, bezpečí a otevřené budoucnosti. (Vágnerová, 2004)S dlouhodobou nezaměstnaností se ztrácí pravidelný režim a pracovní návyky, které osoby bez domova postrádají. Marek, Strnad a Hotovcová (2012) však tvrdí, že práce není to nejdůležitější pro překonání bezdomovectví, neboť mnozí z klientů nejsou aktuálně schopni si práci udržet, protože 17

jsou životem na ulici natolik ovlivněni po fyzické i psychické stránce. Důležitější než nástup do práce je podle těchto autorů zlepšení sociálního fungování. Při mé praxi u Armády spásy jsem se dozvěděla, že velká část bezdomovců se snaží být výdělečně činná, ale většinou se jedná jen o příležitostní a nelegální práce, kdy za odvedenou činnost získají jako odměnu jídlo nebo minimální finanční obnos. Mnohým z nich chybí doklady, nebo mají jako trvalé bydliště uvedenou organizaci, která pomáhá těmto lidem a nepřidává jim na věrohodnosti, a tak se jim seriózních nabídek nedostává. Nejviditelnější částí subkultury bezdomovců je závislost na alkoholu a návykových látkách, což může být příčinou, ale i důsledkem jejich situace, v níž se octli. Vzniklé závislosti, ještě za „dob domova“, jsou dle mého názoru jedním ze „spouštěčů“, aby člověk zůstal bez domova, jelikož nenašel pochopení rodiny nebo odmítl pomoc – v tomto případě vyhledává společnost stejně závislých osob a pak se dobrovolně, či nedobrovolně ocitá na ulici. Alkoholismus, často v kombinaci s kouřením, je dominantou spíše starší generace bezdomovců. Bezdomovci mladšího věku tíhnou spíše k drogám a jsou označováni za toxikomany. Uchylují se nejčastěji ke kouření marihuany, pro svou finanční dostupnost pak také k čichání ředidel a lepidel, užívání toluenu, pervitinu či dalších omamných látek. U mladých se objevuje také závislost na hracích automatech.(Šupková a kol., 2007) Rozpad rodiny a sociální izolace jedince v životním stylu tzv. singles vede k tomu, že se rozpadá přirozená síť, jež má být oporou, pokud se člověk dostane do životní krize.(Marek, Strnad, Hotovcová, 2011) Rodina nefunkční se změněnou strukturou, rodina s narušenými vztahy mezi členy rodiny, rodina poznamená manželskými či jinými problémy, rozvod v rodině, násilí na členech rodiny a další, to všechno může být příčinami vedoucími k rozdělení nebo rozpadu rodiny, upadnutí jednotlivých členů do stavu beznaděje a osamocení, ztrátě bydlení a v konečné fázi ke skutečnosti, že se člověk ocitá náhle na ulici a stává se bezdomovcem. V publikaci Marka, Strnada a Hotovcové (2011) se dále píše o pobytu v ústavních zařízeních (dětské domovy, léčebny dlouhodobě nemocných a věznice) jako o jedné z dalších psychosociálních bariér při reintegraci bezdomovců spolu s psychickými a zdravotními potížemi, jež u těchto osob nejsou výjimkou, neboť otázka zdraví je u fenoménu bezdomovectví nepřehlédnutelným jevem. K jeho zlepšení moc nepřispívá ani sociální a zdravotní systém, který je v naší zemi nastaven. 18

Průdková a Novotný (2008) se zmiňují o délce bezdomovectví, což je významná charakteristika ve vztahu k sociální prevenci. Je známo, že čím déle je člověk bezdomovcem, tím hůře se reintegruje nazpět do společnosti. Po období mezi 1-5 lety je dle názoru sociálních pracovníků a dalších odborníků ještě možné motivované klienty navrátit do běžného života. Pokud bezdomovectví trvá déle než 5 – 7 let, proces začleňování se stává náročnějším, neboť tito lidé už jsou příliš navyklí na život bezdomovce.

2. Služby a aktivity zaměřené na pomoc bezdomovcům

Kvalitní síť zařízení zajišťujících sociální služby pro osoby bez přístřeší je taková, která je dostupná komukoli a kdykoli, je pružná a dokáže reagovat na měnící se klientovy potřeby. Vytvoření kvalitní sítě sociálních služeb předpokládá spolupráci mezi institucemi státní správy a samosprávy a jednotlivými zařízeními poskytující sociální služby. (Proces, 2012) Sociální práce s bezdomovci v našem státě uplatňuje přístup orientovaný na změnu. Důležitým bodem podpory sociálních služeb je tedy snaha změnit se. Tento přístup vytváří odstupňovaný systém pomoci, kdy klient musí vyvinout aktivitu, která vede k jeho reintegraci do společnosti. Služby pro bezdomovce musí být atraktivní a motivující ke změně životního stylu, je tedy důležitá i kombinace přístupu orientovaného na změnu s přístupem orientovaným na podporu klienta. Ambulantní a pobytové služby by na sebe měly navazovat a měly by být propojeny. (Levinson, 2004 in Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) Všechny sociální služby zaměřené pro pomoc bezdomovců jsou v zákoně č.108/2006sb., o sociálních službách uvedeny jako služby sociální prevence, které napomáhají osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chrání společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Sociální práce s bezdomovci má řadu zvláštností. Důležité je nedělat nic za klienta, ale s ním, a to poskytnutím dostatku informací a podpory. (Průdková, Novotný, 2008)Podstatné tedy je pomoc nevnucovat a naučit klienta se o sebe postarat, a tím se vyvarovat závislosti na sociálních službách.

19

Opatrný (1998 in Průdková, Novotný, 2008) podotýká, že na úvod práce s bezdomovcem je třeba si uvědomit skutečné potřeby klienta a pečlivé zvažování možných důsledků navrhovaných řešení a opatření. Autoři Schwarzová (2005) a Matoušek, Koláčková a Kodymová (2005) rozdělují pomoc bezdomovcům na preventivní aktivity, služby zaměřené na základní pomoc a služby zaměřené na reintegraci a soběstačnost.

2.1. Prevence

V České republice žijeme po dvě generace udržováni v představách, že sociálně patologické jevy se nás netýkají a tudíž na ně nejsme dostatečně připraveni. Je však nejvyšší čas začít se věnovat problematice nejen bezdomovectví, ale i ostatních patologických jevů, neboť „…jen nemnozí dovedou dohlédnout důsledků. Vývoj nemůže jít samovolně a „samoregulací“ tímto směrem, naše společnost se bude muset začít vědomě a cílevědomě ozdravovat. “(Hradecká, Hradecký, 1996, s. 53) Samotné předcházení fenoménu bezdomovectví (než následná pomoc) bude mít efektivnější výsledky. Proto důraz na prevenci považuji za velmi důležitý. Primární prevence vyloučení začíná už ve funkční rodině. Dítě by se v počátcích života mělo učit samostatnosti a odpovědnosti za své činy. Důležitou roli zde hraje i osvěta a samotná podpora rodiny a jedince, který je, popř. by mohl být ohrožen sociálním vyloučením. Sekundární prevence by měla mít formu kvalitních sociálních služeb základního a odborného poradenství. Jedním ze znaků poradenství je jeho dostupnost a bezplatnost. Poskytují jej občanské poradny, nízkoprahové denní centra a další sociální služby. Většinou tato zařízení úzce spolupracují s úředními orgány. Systém by měl předcházet vzniku předlužení jedince a vzniku bezdomovectví. (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) Nabídnutí přiměřených sociálních služeb typu terénní programy, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, které mohou být doplněné nízkoprahovými zařízeními pro děti a mládež, představuje terciární prevenci. (Kol. autorů, 2007)

20

2.2.

Sociální služby zaměřené na základní pomoc

Jednou z nejstarších podob sociální práce jsou služby zaměřené na základní pomoc. Soustředí se především na fyziologické potřeby člověka. Poskytnutí jídla, šatů, obuvi, místa k odpočinku, hygieny a v častých případech i základní lékařské péče je předpoklad pro další úspěšnou spolupráci s bezdomovcem. Navíc člověk vyčerpaný a zanedbaný budí pozornost a pohoršení ve společnosti, a to jak při jednání s úřady, tak i např. při hledání zaměstnání. (Matoušek, Koláčková a Kodymová, 2005)Bezdomovec je často bez dokladů a osobní asistence je nezbytná. Někteří starší bezdomovci nedostávají důchod, potřebují přiznat invaliditu, nebo nevědí, že by mohli být umístěni v domovech sociální péče či domovech pro seniory. Ve všech těchto případech potřebují pomoc nabídkou spoluúčasti na vyřešení jejich problému. (Hradecká, Hradecký, 1996) Dle Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, do této kategorie můžeme zařadit § 60 Krizovou pomoc, § 61 Nízkoprahová denní centra, § 63 Noclehárny a § 69 Terénní programy, příp. i § 58 Domy na půl cesty.

2.3.

Sociální služby zaměřené na reintegraci a soběstačnost

Cílem těchto služeb je znovunavrácení jedince do společnosti, a to zaměřením se na reintegraci a soběstačnost, které podporují jeho pracovní návyky a sociální dovednosti. Řadíme zde sociální rehabilitaci, různé rekvalifikační programy, chráněná a podporovaná zaměstnání, sociální firmy, které vedou jedince k větší samostatnosti a umožňují mu návrat na trh práce.(Matoušek, Koláčková, Kodymová, 2005) Hradecká a Hradecký (1996) považují za podstatné, aby člověk bez domova znovu našel smysl života. To je spojeno s nalezením bydlení, adekvátního zdroje příjmů, ale i s obnovením rodinných vazeb, nebo nalezením nových vztahů, ať už přátelských či partnerských.

21

Jedincům bývá nabídnuto bydlení v azylových domech, které poskytují komplexní pomoc lidem bez přístřeší. Tito lidé mají zájem a jsou schopni usilovat o změnu své nepříznivé sociální situace. Každý uživatel má k dispozici pokoj, kde může pobývat i během dne, dále sociální zařízení, kuchyň, společenské místnosti např. s knihovnou, počítačem. Na druhou stranu se od něj vyžaduje dodržování jistých pravidel a řádu a i finanční spoluúčast za pobyt (Průdková a Novotný, 2008).

2.4.

Přehled sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách

Pro úplnost této bakalářské práce je důležité zmínit přehled sociálních služeb pro osoby bez přístřeší, které jsou zpracovány s pomocí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

§ 57 Azylové domy - poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Služba obsahuje tyto základní činnosti: - poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, - poskytnutí ubytování, - pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. § 58 Domy na půl cesty - poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. Služba obsahuje tyto základní činnosti: -

poskytnutí ubytování,

-

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

-

sociálně terapeutické činnosti,

22

-

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí.

§ 61 Nízkoprahová denní centra – poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby pro osoby bez přístřeší. Služba obsahuje tyto základní činnosti: -

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,

-

poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

-

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí.

§ 63 Noclehárny - poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. Služba obsahuje tyto základní činnosti: -

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,

-

poskytnutí přenocování.

§ 69 Terénní programy - jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně. Služba obsahuje tyto základní činnosti: -


-

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

§ 70 - Sociální rehabilitace - je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný

život

nezbytných

činností

alternativním

způsobem

využívajícím

zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb,

nebo

formou pobytových služeb

23

poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb. Služba je poskytovaná formou terénních nebo ambulantních služeb obsahuje tyto základní činnosti: -

nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,

-


-

výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

-

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Služba poskytovaná formou pobytových služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb obsahuje vedle základních činností ještě další: -

poskytnutí ubytování,

-

poskytnutí stravy,

-

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.

Propojenost služeb ambulantních a pobytových je několikastupňový na sebe navzájem navazující systém: terénní sociální práce → nízkoprahové denní centra → noclehárny → azylové domy → výcvikové byty → vlastní bydlení. Bez dlouhodobých programů a koncepcí nejsou klienti schopni návratu do běžného života.(Marek, Strnad, Hotovcová, 2012)

2.5.

Orgány a organizace, zabývající se bezdomovectvím

2.5.1. Státní správa a samospráva Fenoménem bezdomovectví se zabývají některé orgány státní správy, mezi které patří především vláda České republiky a ministerstvo práce a sociálních věcí, zdravotnictví, školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo vnitra, spravedlnosti a ministerstvo pro místní rozvoj. Jejich práva a povinnosti vyplývají z ústavy a zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky v platném znění.

24

Povinnost pečovat o všestranný rozvoj občanů mají zajišťovat obce jako základní územní společenství občanů a kraje (Ústava, zákon o obcích). Významným prvkem při řešení problematiky bezdomovectví jsou neziskové organizace a církev. (Štechová, Luptáková, Kopoldová, 2008)

2.5.2. Nestátní neziskové organizace a církve V České republice se jedná o několik neziskových organizací a církví, většinou s celostátní působností. Patří mezi ně: Armáda spásy, Naděje, Česká katolická charita, Sdružení Nový prostor, Emauzy ČR, občanské sdružení Společnou cestou, Diakonie, Člověk v tísni a další organizace menšího rozsahu. (Štechová, Luptáková, Kopoldová, 2008) FEANTSA Organizace byla založena v roce 1989. Usiluje o solidaritu a podporu organizacím pracujícím s bezdomovci v Evropě. Její název vychází z francouzského názvu Fédération Européenne d´ Associations Nationales Tavaillant avec les Sans-Abri, což v českém překladu znamená Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci. Snaží se podporovat práci zejména nevládních organizací. Lobuje a dělá kampaně na evropské úrovni, zprostředkovává výměnu informací mezi členy, rozvíjí partnerství s organizacemi, které se přímo bezdomovectvím nezabývají, ale setkávají se s ním, a dále má na starosti činnost tzv. Observatoře bezdomovectví, jež má za úkol studium bezdomovectví v Evropské unii. (Česká skupina FEANTSA, 1998) Hradecký (1998) píše, že Česká republika byla první zemí ve střední a východní Evropě zastoupená ve FEANTSA. Oceňuje morální podporu a možnost učit se výměnou zkušeností a získáváním informací od této organizace, neboť problém zjevného bezdomovectví je pro nás stále problémem novým. Armáda spásy

25

Toto křesťanské misijní hnutí působí ve 103 zemích světa. Za prvotní cíl si klade pomáhat druhým a odmítaným a jako první začali aktivně pomáhat lidem bez domova. Na našem území začala působit od roku 1919, a poté co byla za dob komunismu zakázána, byla v roce 1990 její činnost znovu obnovena. Za základní bod pomoci si Armáda spásy stanovuje poskytnutí jídla, ošacení, střechy nad hlavou, ale i pomoc lidem naleznout svou ztracenou důstojnost a cestu, jak řešit svou zdánlivě bezvýchodnou situaci. Poskytuje pro bezdomovce služby terénní práce, nízkoprahové denní centra, noclehárny, azylové domy, sociální byty a sociální rehabilitaci. (Česká skupina FEANTSA, 1998) Občanské sdružení Naděje Občanské sdružení Naděje vzniklo v roce 1990, kdy první pomoc poskytovalo pomoc rumunským uprchlíkům podáváním stravy, poskytnutím nouzového ubytování a posléze samostatná činnost ve vládních uprchlických táborech. Později se její činnost rozšířila i mezi československé občany, kteří přišli o domov, nebo byli propuštěni z vězení. Integrační program byl tedy přeformulován na pomoc bezdomovcům s uplatněním vícestupňové struktury. (Česká skupina FEANTSA, 1998) Dnes pomáhá bezdomovcům, ale i ostatním sociálně vyloučeným osobám, a zprostředkovává jim zdravotnickou, poradenskou, duchovní a morální pomoc spojenou i s poskytnutím stravy, ubytování, hygieny. Zabývá se i osvětou, prevencí a vzděláváním a propojením těchto jedinců se společností. (Naděje, 2014) Za zmínku stojí i tzv. integrační program, jenž Naděje zavedla. První fáze spočívá ve vyhledávání a kontaktování lidí bez domova a poskytování pomoci v oblasti základních životních potřeb v denních centrech, kde je těmto jedincům poskytnuto jídlo, zdravotnická péče, ubytování v noclehárně a pomoc při zajišťování dokladů. Další navazující stupně programu předpokládají ochotu pracovat, získání práce a azylové nebo stálé bydlení s podporou. (Matoušek a kol., 2007) Sdružení Česká katolická charita (SČKCH) SČKCH patří mezi největší nestátní poskytovatele sociálních a sociálně zdravotních služeb u nás, pomáhá všem potřebným a realizuje i humanitární pomoc zahraničí. I toto sdružení muselo v době komunismu zrušit svou činnost, v roce 1995

26

však byla znovu obnovena a dodnes zajišťuje péči o bezdomovce, a to v noclehárnách, azylových domech a domech na půl cesty.(Průdková, Novotný, 2008) Nový prostor „Nový Prostor je čtrnáctideník, jehož prodejci jsou lidé v sociální tísni, osoby bez přístřeší a lidé ohrožení sociální exkluzí. Polovina z každého prodaného výtisku zůstává prodejci. Časopis akcentuje své poslání nejen jako pomoc prodejcům v nouzi, ale také jako příležitost pro vznik jedinečné komunikační platformy, která jde napříč sociálními, věkovými a kulturními sférami. Časopis Nový Prostor je součástí mezinárodní sítě street-paperů.´´ (Nový Prostor, 2014 ) Toto občanské sdružení vzniklo v roce 1999 v Praze a jeho posláním je pomoc lidem bez domova prostřednictvím sociální terapie a začleněním do společnosti originálním přístupem, kdy služba vytváří bezdomovci standardní pracovní prostředí a zprostředkovává kontakt s lidmi. Zároveň umožňuje občanům vybrat si člověka, kterého chtějí podpořit. (Průdková, Novotný, 2008) S.A.D. – Sdružení provozovatelů azylových domů Členy tohoto sdružení mohou být jednotlivé azylové domy a domy na půl cesty na území celé ČR. Jejich provozovateli jsou Armáda spásy, státní a obecní organizace, charitativní, nestátní organizace. Členství v S.A.D. se stalo prestižní záležitostí a přijat do sdružení je pouze dům, který splňuje určitá kritéria zaručující kvalitu v oblasti poskytované sociální služby.(Azylové domy, 2014)

Program IGLOO Program IGLOO znamená podporu projektů sociální pomoci, slušného bydlení a zlepšování schopností a možností zaměstnání znevýhodněných osob. Program IGLLO se snaží znevýhodněným lidem umožnit přístup k sociální pomoci, slušnému bydlení, kvalifikaci a pracovním příležitostem. Cílovou skupinou jsou muži a ženy potýkající se s problémy, které souvisejí s vyloučením ze společnosti. Jsou mezi nimi také velmi mladí lidé bez kvalifikace, stejně jako dospělí dlouhodobě nezaměstnaní. Iniciativy IGLOO se snaží plnit čtyři klíčové funkce. První je poskytování stálé sociální podpory reagující na konkrétní potřeby jednotlivce, například 27

týkající se osobních, zdravotních a rodinných problémů. Druhá funkce je zvyšování nabídky kvalitních bytů, dostupných lidem s omezeným příjmem a zahajováním nových stavebních projektů. Třetí organizování kvalifikačních kurzů a poslední funkcí je poskytnutí příležitosti najít si trvale práci vytvářením nových možností k zaměstnání. (Česká skupina FEANTSA, 1998)

Za zmínku ještě stojí Diakonie Českobratrské církve evangelistické (Diakonie ČCE), ADRA, Diakonie a misie, Společnost přátel bezdomovců, ASYL – humanitární organizace, EXODUS – středisko křesťanské pomoci mladým v krizi, SYLVA – společnost pro pomoc v nouzi a integraci, Užitečný život – humanitární organizace, Vlaštovka - humanitární organizace a další organizace nadace zabývající se problematikou pomocí lidem v tísni.

3. Fenomén bezdomovectví na území města Ostravy

Bezdomovectví je tradičně problémem především velkých měst, lidé bez domova totiž očekávají, že zde budou moci lépe uspokojit své základní životní potřeby, případně si i najít práci, proto se zde shromažďují.(Průdková, Novotný, 2008) Život v industrializované společnosti je však čím dál tím více složitější. Stále se musíme něčemu přizpůsobovat, nově se orientovat v rychle se měnících společenských procesech i sociální struktuře naší společnosti, a to v nás může vyvolávat pocit nejistoty a strachu. Sociální proces ovlivněný nejen ekonomikou a politikou, ale i filosofií, kulturou a morálními principy, silně působí na každého jedince, ale ne každý unese tíhu záporných jevů a činitelů. (Hradecká, Hradecký, 1996) Podle dr. Mathiase Hundsalze je ,,začarovaný kruh chudoby, který má přímý vliv na růst bezdomovství a bezdomovství, které prohlubuje chudobu, může být vyřešen pouze ve městech. Právě města mohou nabízet bezplatné nebo levné sociální služby, které umožňují chudému člověku nějak začít´´(Hundsalz, 1996 in Hradecká, Hradecký, 1996, s.23) Problematiku bezdomovectví na Ostravsku zmiňuje ve své publikaci i Štěchová, Luptáková a Kopoldová (2008), kdy zde kvůli práci přicházeli lidé z celého tehdejšího Československa. Problém nastal při vzniku nezaměstnanosti a absence rodinných vazeb. Nejhorší situace je z tohoto pohledu ve velkých městech a v průmyslových zónách (což 28

město Ostrava splňuje). Výhodu větších měst autorky vidí v možnostech dostupného bydlení v ubytovnách, působnost charitativních organizací a větší anonymitě. Problémy Ostravy, v dnešní době, jsou přehledně definovány v závěrečné zprávě ze hry kreativního města Ostravy – hry budoucího města (2009). Pro potřeby této bakalářské práce jsou zde uvedeny jen některé ekonomické problémy, jako jsou:

-

nesprávně investované finanční prostředky

-

nedostatek investorů

-

malá podpora malých a středních podnikatelů

-

velké ekonomické rozdíly v příjmech obyvatel

-

nedostatečná nabídka pracovních míst

-

nízká životní úroveň

-

nedostatečná existence nových oborů nahrazujících tradiční průmyslové obory

-

ztráta klíčových podniků v Ostravě

-

nutnost vytvoření nové ekonomické identity města

a sociální problémy související:

-

s bezpečností

-

vysokou nezaměstnaností

-

změna věkové struktury obyvatelstva města

-

odchod intelektuální elity

-

negativní sociální projevy ve Stodolní ulici

-

nedostatečné řešení problému bezdomovectví v Ostravě

-

malá snaha o soužití minorit a majoritní společností

-

nedostatečný vliv rodiny na formování mladé generace

-

zajištění bydlení pro mladé

V studii o stavu bezdomovectví v Ostravě z roku 2012 jsou zmíněny i návrhy řešení této problematiky. Autoři shledávají důležitým bodem systematický přistup, kdy je: ,,klíčová spolupráce Magistrátu města Ostravy a jednotlivými městskými obvody, spolu s Městskou policií Ostrava a Policií České republiky. Neziskové sektory - organizace zajišťující péči o lidi bez domova, stejně jako organizace věnující se péči o potenciální 29

bezdomovce, tzn. zamezující vzniku bezdomovectví, jsou rovněž partnery pro řešení této problematiky.‘‘(Hruška a kol., 2012, s.43) Návrhy řešení situace týkající se bezdomovectví v Ostravě jsou pak shrnuty ve čtyřech bodech, kdy prvním je opakované sčítaní bezdomovců, druhým je pokračování zimního programu a nastavením jeho dostatečné kapacity. Třetím bodem je Program sociální inkluze, který souvisí s vícestupňovým systémem bydlení. Čtvrtým a posledním bodem je pak návrh na vyšetření zdravotního stavu bezdomovců. (Hruška a kol., 2012)

3.1.

Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě

Na území města Ostravy proběhlo 13. 9. 2009 sčítání bezdomovců. Na této akci se podílelo Statutární město Ostrava, Policie ČR – odbor SKPV (Služby kriminální policie a vyšetřování) a Městská policie Ostrava. Tato studie zaměřená na sociální exkluzi analyzovala jevy související s bezdomovectvím. V rámci tohoto sčítání bylo nalezeno celkem 442 osob bez přístřeší nacházejících se mimo sociální a pobytová zařízení. Byli to lidé, kteří přespávali různě na veřejných místech města. Větší polovina zjištěných bezdomovců spadala do kategorií 46 – 64 let a 31 – 45 let. Z tohoto počtu uvedlo 67% dotázaných město Ostravu jako své poslední trvalé bydliště. V den sčítání bylo v zařízeních denního centra sečteno 115 osob, číslo je však považováno jen jako informativní a tento počet se zahrnuje k lidem bez přístřeší, kteří žijí na ulici. V rámci této studie se počítaly i osoby postihnuté bezdomovectvím skrytým a na veřejných ubytovnách se jich v den akce napočítalo 1797. Osob bez přístřeší přebývajících v noclehárnách a azylových domech bylo sečteno 448. Dále se uvádí počet 43 u osob před opuštěním věznice, 10 před opuštěním dětské instituce, 6887 osob žijících v nejistých podmínkách vyloučených lokalit a 11 899 osob, které můžeme považovat za potenciální bezdomovce, neboť jsou osobami s trvalým pobytem na úřadech. (Hruška a kol., 2012)

3.2.

Sociální zařízení pro osoby bez přístřeší na území města Ostravy

Přehled sítě zařízení pro osoby bez přístřeší v Ostravě je uveden v Příloze č. 1.

30

3.3.

Občané města Ostravy v kontextu sociálních služeb

Ze studie „analýza potřeb občanů města Ostravy v kontextu sociálních služeb (2013)“ vyplývá, že nejvíce ohroženou skupinou sociálním vyloučením jsou osoby se zdravotním postižením, dlouhodobě nezaměstnaní a matky samoživitelky. Tento fakt přímo koresponduje s nespokojeností obyvatel Ostravy s jejich životní úrovní, kategorií práce (zaměstnání) a zdraví. Podle obyvatel SMO by mělo být městem podporováno rozšíření nabídky nízkonákladového bydlení (startovacích bytů) pro osoby ohrožené sociálním vyloučením a nutnou se jeví podpora domů s pečovatelskou službou. Nejvíce informací o poskytovaných sociálních službách se obyvatelé Ostravy dozvídají od svých známých, z webových stránek a místních novin. Informační zdroje se však výrazně liší v závislosti na věku obyvatel, kdy např. lidé starší 65let získávají informace ve velké míře z nemocnic a ambulancí lékařů, zatímco zbylé věkové skupiny většinou informace získávají prostřednictvím webových stránek. Většina osob by se svou tíživou životní situaci pokoušela řešit setrváním ve vlastním bytě/rodinném domě za pomoci rodiny. Dalším přijatelným způsobem řešení této situace se jeví život ve specializovaném zařízení, kde je obyvatelům poskytována pečovatelská služba.

4.

Veřejné mínění

Veřejnost je chápána jako „větší část společnosti zainteresovaná na výsledcích ekonomických a společenských aktivit s obecnějším dopadem, na řešení určitého společenského problému, respektive na společenském dění jako takovém.“(Velký sociologický slovník, Academia, Praha 1996, s. 1382) Kunštát (2007) veřejné mínění popisuje jako určitou odezvu veřejnosti, která je seskupením subjektivních úsudků jednotlivců. Míněním se pak rozumí vyjádření člověka k určitým jevům, které zahrnují pocity, domněnky, poznatky racionální i iracionální atd., a které mají do určité míry hodnotící charakter. Ze studia literatury a různých výzkumů lze vyvodit nejčastější mýty a předsudky týkající se fenoménu bezdomovectví, a to např. že bezdomovectví se týká pouze lidí na ulici, kteří si tento způsob života zvolili sami, ať už z důvodu lenosti (nechce se jim

31

pracovat), nebo z důvodů závislosti na návykových látkách a alkoholu. Dalším předsudkem je, že bezdomovci nemají nejmenší potřebu ke změně. „Velká část společnosti pak považuje za příčinu bezdomovectví lenost bezdomovců, neochotu pracovat, ochotu páchat trestné činy, nezájem o změnu života a zařazení se do společnosti, neochotu převzít odpovědnost za svůj život.“ (Průdková,Novotný, 2008, s. 26) Vágnerová (1999) postoj společnosti k bezdomovcům popisuje jako směsici odporu a soucitu, kdy opět převládají pocity negativní. Kraus, který se problematikou bezdomovců zabývá v celospolečenském kontextu, tvrdí, že bezdomovectví „ovlivňuje pohled cizinců a turistů na naši zemi. Bezdomovci jsou ztotožňováni s žebráky a kriminálními živly apod.“ (Kraus, 2007, s.269) Hassová (2005) zabývající se prací žen bez domova uvádí, že na základě nápadnosti z řad tzv. zjevných bezdomovců si široká veřejnost vytváří myslnou a zjednodušenou představu o této skupině lidí. Hradecký (2006) zmiňuje i pozornost medií, které se o bezdomovce zajímají v zimě a snaží se vzbudit soucit veřejnosti a zároveň slouží jako odvedení pozornosti od současné politické situace. V

létě a v teplejších měsících se o tuto skupinu lidí

nezajímají a pokud ano, pak pouze za účelem senzace. „Celkově je možno považovat názor na bezdomovectví v našem veřejném míněni za poněkud zjednodušený. Bezdomovci jsou nicméně vnímaní veřejnosti na jedné straně jako bezpečí ohrožující prvek, na straně druhé lidé s nimi do určité míry soucítí a jsou ochotni jim (prostřednictvím institucí) pomoci. “ (Štěchová, Luptáková, Kopoldová, 2008, s. 33) Lze tedy soudit, že veřejnost se k bezdomovectví staví spíše negativně.

32

PRAKTICKÁ ČÁST

5. Průzkum veřejného mínění Pří studiu literatury pro tuto bakalářskou práci bylo překvapivě zjištěno, že v oblasti postojů veřejnosti k bezdomovcům není mnoho studií, což dalo autorce práce podnětný impulz k provedení šetření formou průzkumu. V kapitole o veřejném mínění již bylo předesláno, že názor veřejnosti na skupinu bezdomovců není pozitivní a mnozí ji vnímají spíše s předsudky. Všechny poznatky, ze kterých se čerpalo, jsou ale staršího data, a tak se autorka zajímala, zdali i v roce 2014, kdy máme všeobecně velmi jednoduchý přísun k informacím díky internetu, médiím a demokracii dnešní doby, budou výsledky obdobné, nebo se názory veřejnosti začali formovat jiným směrem.

5.1.

Cíl práce

Cílem praktické části bylo zjistit, co si obyvatelé města Ostravy myslí o fenoménu bezdomovectví. Jak se na tyto jedince dívají a zdali dokážou definovat, kdo to bezdomovec je, jaké jsou příčiny vzniku bezdomovectví a jaké jsou instituce zabývající se touto skupinou lidí. Účelem bylo vypátrat, jestli má veřejnost o problematiku bezdomovectví zájem, nebo ji raději ignoruje. Zdali bezdomovectví vidí jako problém města, a kdo je podle nich zodpovědný za situací lidí bez domova, popř. jak by oni sami tuto problematiku řešili?

5.2.

Metoda průzkumného šetření

Pro praktikou část této bakalářské práce bylo použito metod průzkumného šetření. K zjištění dat se využilo dotazníkového šetření, jehož hlavní výhodou dle Gavory (2008) je, že v poměrně krátkém čase z něj jde vytěžit velké množství informací, souvisejících s počtem respondentů, kteří mohou vyjádřit své postoje a názory k problematice bezdomovectví. Díky tomu tato práce dosáhne svého cíle – objasnit postoj veřejnosti k fenoménu bezdomovectví. 33

5.3.

Objekt průzkumu a vytvoření dotazníku

Objektem průzkumu jsou obyvatelé Ostravy, tedy města, kde je bezdomovectví, jak už bylo předesláno v předchozí kapitole, jevem častým. Za cíl bylo stanoveno 100 respondentů, kteří jsou obyvateli města Ostravy. Dotazník byl uveřejněn na webových stránkách vyplnto.cz., kde jej v časovém období 29.3. – 4.4. 2014 vyplnilo 115 osob, přičemž 60 osob splňovalo hlavní kritérium, a to že jsou obyvateli Ostravy, nebo zde dlouhodobě studují, popř. pracují. Tuto skupinu lidí pomohla eliminovat úvodní otázka, jež zněla: „Žijete, pracujete, či studujete v Ostravě natolik dlouho, že se považujete za místního obyvatele?“ Největší účast na vyplnění dotazníku na internetu měla skupina ve věku 18 – 25 let, pro rozšíření věkové hranice se dne 4.4 2014 autor práce vydal do centra města Ostravy, kde se pak podařilo úspěšně oslovit 40 náhodných osob, které dotazník vyplnili. Dotazník zahrnoval 31 otázek, které se rozdělily do 4 kategorií. První kategorie zkoumala základní údaje ohledně respondenta jako pohlaví, věk, sociální statut a nejvyšší dosažené vzdělání. Druhá kategorie se zabývala obecnou znalostí problematiky bezdomovectví, třetí kategorie zkoumala orientaci ve službách v Ostravě a vnímání bezdomovců obyvateli. Poslední kategorie se týkala vlastních názorů, postojů a emocí respondenta. Otázky byly seřazeny tak, aby na sebe smysluplně navazovaly a udržely pozornost dotazovaných. Dbalo se i na jejich jednoduchost a srozumitelnou formulaci. Dotazník obsahoval jak otázky uzavřené, kdy respondenti měli možnost vybrat z předem napsaných odpovědí, tak i otázky otevřené a polootevřené, neboť i přes jejich složitější následné zpracování bylo považováno za důležité nechat respondenty uvést svůj názor, který se pak dále kategorizoval a vyhodnotil. Celý dotazník je pak k nahlédnutí uveden v příloze č.2.

5.4.

Výsledky průzkumu

Na vyplňování zadaného dotazníku se podílelo 56 žen a 44 mužů.

34

Graf č.1 věková struktura oslovených

9% 19 - 25 let

18 %

39 %

26 - 35 let 36 - 45 let 46 - 60 let 61 a více let

18 % 18 %

(zdroj: vlastní šetření)

Z uvedeného grafu vyplývá, že nejpočetnější skupinou dotazovaných (39 osob) je ve věku 19 – 25 let, tedy mladší dospělí. Skupinu středně dospělých (26 – 35 let), dospělých (36 – 45 let) a starších dospělých (46 – 60 let) tvoří shodně vzorek po 18 respondentech. Nejméně početnou část průzkumu tvoří osoby ve věku 61 a více let, které se podařilo oslovit až v terénu a jejich zastoupení činí 9 osob.

Graf č.2 Složení dotazovaných dle sociálního statutu

5% 7% zaměstnaný / á student

26 %

nezaměstnaný / á

62 %

v důchodu


35

Nejpočetnější skupinou průzkumu tvoří osoby zaměstnané, které jsou v zastoupení 62 osob. Druhou nejpočetnější skupinou jsou studenti v zastoupení 26 osob, následuje 7 nezaměstnaných a 5 osob pobírající důchod. Graf č.3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů

22 31 %

vyuční list 4%

základní s maturitou vysokoškolské

40 %


Jak vyplývá z grafu č. 3, nejpočetnější skupinu tvoří osoby s nejvyšším zakončeným vzděláním maturitou (40 respondentů). Další skupinou jsou lidé s vyšším odborným, či vysokoškolským vzděláním (31 osob), osob s výučním listem bylo 22 a 4 jedinci dosáhli pouze základního vzdělání. Další částí/kategorií dotazníku bylo zjištění obecné znalosti problematiky bezdomovectví. Na otázku „Kdo je podle Vás bezdomovec?“ byla odpověď otevřenou formou. 85 dotazovaných ve svých odpovědích uvedlo, že bezdomovectví je bezprostředně svázáno s životem na ulici. To znamená, že si bezdomovectví spojují s absencí vlastního bydlení (střechy nad hlavou), či lidmi nemající vlastní zázemí – domov. „Člověk, který nemá střechu nad hlavou.“ „Člověk, který žije bez domova a žije na ulici.“ „Člověk, který nemá vlastní domov, přespává všude možně.“ 36

„Člověk bez přístřeší, bez domova. Osoba, která nemá nikde trvalé bydliště.“ „Každý člověk mající trvalé bydliště na konkrétním úřadě v daném městě.“ Odpovědi se vyskytovaly i ve spojení s těmito faktory (v závorce je uveden počet respondentů, kteří bezdomovce takto popsali) : 

Příživnictví na státu, neplatiči, osoby nemající zájem o práci (9 osob)

„Člověk v tíživé životní situaci, do které se ve většině případů dostali sami. Samozřejmě ne vždy. Ale poté propadají do alkoholismu a využívají státní systém, kdy pobírají dávky, které hned propijí.“ „Ten, komu se nechce pracovat.“ 

Sociální problémy spokojené s nedostatkem financí (9 osob)

„Člověk žijící na ulici, který nemá finanční prostředky, aby svoji bytovou situaci změnil.“ 

Alkoholici a uživatelé drog (7 osob)

„Ten kdo tak vypadá. Špinavý, smrdí, krabičák, neschopný se sociálně začlenit mezi normální společnosti, protože se nebojí napít a něco šňupnout.“ 

Neschopnost umět si poradit (7 osob)

„Člověk, který je následkem problémů ve složité situaci, kterou nechce nebo neumí sám řešit.“ 

Vyloučení se společnost (7osob)

„Bezdomovec je osoba, která které nemá regulérní místo k životu a nezačleňuje se do sociálně-ekonomického života společnosti, nepřispívá standardním způsobem k rozvoji společnosti.“ 

Odpadky ( 2 osoby)

„Člověk, který spí a hrabe se v popelnicích.“

37

Graf č.4 k otázce: Myslíte si, že se bezdomovectví týká pouze osob přespávajících na ulici?

34 % ano ne 65 %


34 dotazovaných odpovědělo, že ano. Zbylých 65 osob odpovědělo záporně. Dále následovala rozšiřující otázka, kterou blíže popíše graf č. 5. Graf č.5: Jakých osob se problematika bezdomovectví ještě týká? 30

25

25 %

lidé na ubytovnách, přepávající různě po známých osoby bez financí, zadlužené

20 v zařízeních sociálních služeb 15

týraných osob

12 %

squateři

10 7% 5

5%

6%

6%

alkoholici, gambleři, narkomani

0 (zdroj: vlastní šetření)

38

Tato otázka byla formou otevřené odpovědi. Nejčastější odpověď se pak týkala osob, které spí na ubytovnách, zařízeních sociálních služeb, či u známých – spojujícím faktorem těchto odpovědí bylo, že bezdomovci, dle dotazovaných,; nemají svůj vlastní domov, jsou bez financí a zadlužení. V odpovědích se vyskytovaly i pojmy jako squateři, alkoholici, narkomani, gambleři a osoby týrané. „Osob, které nemají trvalé bydliště, můžou to být i podnikatelé, bereme-li to z právního hlediska, kteří nechtějí zadlužit majetek rodiny.“ „Osob přespávajících byť ne pod širým nebem, ale po kamarádech, známých, v azylových domech... Je to zkrátka osoba, která není pevně zakořeněná v nějakém místě, kam by se denně (takřka denně) vracela, měla svou rodinu a resp. jiné citové a majetkové vazby k onomu místu“ „Lidí bez práce, bez příjmu, lidí s dluhy.“ „Squateři, lidé, kteří na dobu určitou přespávají po známých a s velmi vysokou frekvencí se stěhují, nebo si dělají ,,pelech,, s neobydlených budov „Lidí bez práce a majetku, starší děti, které shodou okolností skončily na ulici.“ „Týraných lidí, kteří jsou nuceni opustit svůj domov nedobrovolně.“ „Lidé, kteří propadnou hazardu, spadnou do složitých životních situací.“ ,,Alkoholici a narkomani, kterým je jedno, kde jsou hlavně, že mají svoji drogu.´´

39

Graf č.5 k otázce: Jaké jsou podle Vás hlavní příčiny bezdomovectví? 90 82%

82%

nízká úroveň vzdělání

80

problémy v oblasti sociálních vztahů

70 62% 60 50

46%

40%

40

doborovolná voba způsobu života dlouhodobý pobyt v ústavu, nebo vězení nezaměstnanost špatný zdravotní stav

30

25%

stáří

20 alkohol, drogy

12% 10

5%

5%

ztráta bydlení


Na tuto otázku měli dotázaní na výběr z 9 odpovědí, kdy mohli zvolit 1 či více variant, plus desátá byla možnost otevřené odpovědi, této varianty však nikdo nevyužil. Výsledky vycházející z této otázky jsou takové, že 82 respondentů si myslí, že jednou z příčin vzniku bezdomovectví je nezaměstnanost. Shodný počet respondentů považuje za příčinu užívání alkoholu a návykových látek. Třetí nejčastěji zvolenou odpovědí 62 respondenty byla ztráta bydlení. Problémy v oblasti sociálních vztahů považuje jako důvod 46 respondentů a 40 osob považuje za jednu z příčin pobyt v ústavním zařízení, či vězení. 12 dotázaných zvolilo jako příčinu nízkou úroveň vzdělání, 25 respondentů si myslí, že bezdomovectví je dobrovolná volba. Stáří zvolilo 7 osob a špatný zdravotní stav osob 5.

40

Graf č.6 k otázce Znáte nějaké organizace a služby zabývající se pomocí osobám bez domova?

43%

ano ne 57%


Výsledky této otázky byly následující: 43 dotázaných odpovědělo, že ne a zbytek (57 osob) odpověděl kladně. U tohoto vzorku lidí pak následovala další podotázka a to: Jaká organizace, či služba to je? Nejčastěji uváděnou organizací byla Charita, kterou uvedlo 28 lidí, následovala Armáda spásy, o níž se zmínilo 20 osob, Červený kříž uvedlo 6 osob, Nový Prostor osob 5 a na neziskovou organizaci si vzpomenuli 3 lidé. S institucí byly uvedeny azylové domy (12 osob) , noclehárny (6 osob), nízkoprahové denní centra a sociální služby obecně (oba 3 osoby). V daný moment si pak nevzpomněli ani na jednu instituci 3 osoby, tudíž bych je mohla zařadit do úvodního vzorku respondentů, kteří instituce pro bezdomovce neznají.

41

Graf č.7 k otázce: Myslíte si, že bezdomovectví je selhání jedince, nebo jeho okolí?

15%

jedinec okolí

85%


U této otázky se respondenti přikláněli k variantě selhání samotného jedince (85 dotázaných) než jeho okolí (15 dotázaných).

Graf č.8 k otázce: Myslíte si, že je možné dostat se ze stavu chudoby?

8%

ano ne

92%


Zde se opět většina dotázaných shodla na odpovědi ano, ze stavu chudoby je možné se dostat – takto odpovědělo 92 dotázaných, zbytek byl názoru opačného. 42

Graf č.9 k otázce: Kdo by měl podle Vás bezdomovectví řešit?

13% stát x město 9%

člověk sám

41%

charita 9%

rodina jiná odpověď policie 28%


41 respondentů se shodlo na tom, že situaci bezdomovectví by měl řešit stát, 28 dotázaných tvrdí, že člověk sám by měl být schopen si pomoci. Jinou odpověď poskytlo 13 dotázaných, kteří se shodli na kombinaci všech zmíněných faktorů, z toho nejpodstatnější složkou změny by měl být jedinec, kterého se bezdomovectví týká. Rodinu a charitu jako hlavní pomoc proti bezdomovectví zvolilo 9 z dotázaných. Další

otázkou

dotazníku

bylo,

zdali

obyvatelé

Ostravy

potkávají

bezdomovce? Odpověď byla, až na dva jedince, jednoznačná – a to ano.

43

Graf č.10 k otázce Co děláte, když nějakého bezdomovce potkáte?

3%

3% ignoruji je a dále nad nimi nepřemýšlím donutí mě zamyslet se nad jejich situací

41%

51%

pokusím se snimi dát do řeči a aktivně jim pomůžu jiná odpověď


Výsledky této otázky jsou ve většině případů spojeny s pasivitou dotazovaných, což značí odpověď: ignoruji je a dále nad nimi nepřemýšlím, kterou zvolilo 51osob. Možnost donutí mě zamyslet se nad jejich situací, zvolilo 41 respondentů. Aktivní přístup k bezdomovcům volí pouze 3 z dotázaných. Další tři osoby se vyjádřily formou vlastní odpovědi, kdy dva dotázaní píší, že záleží na situaci a náladě, kterou z mnou uvedených variant zvolí, a jeden respondent se vyjádřil následovně: ,,Potkávám jich tolik, že už mi to ani nepřijde jako něco divného, spíš mě rozčiluje, kam ten svět spěje a že to bude už jen horší a horší.‘‘

44

Graf č.11 k otázce V jaké části Ostravy bezdomovce nejčastěji potkáváte? 35 30

33% 28%

28%

27%

oblast Poruba Oblast Ostrava Jih

26%

25

oblast Zábřeh a Výškovice

20

oblast Moravská Ostrava

15

13%

10

8%

5

oblast Mariánské Hory a Vítkovice oblast Slezská Ostrava Oblast Přívoz


Oblast Přívoz zvolilo 33 respondentů, oblast Poruby označilo 28 respondentů, shodný počet potvrdil výskyt bezdomovců i na Moravské Ostravě. 27 respondentů určilo Mariánské hory a Vítkovice, 26 pak Ostravu Jih. Variantu - oblast Slezské Ostravy označilo respondentů 13 a nejméně respondentů určilo 8 respondentů oblast Zábřehu a Výškovic.

45

Graf č.12 k otázce Představte si následující situaci: O pomoc (radu) Vás požádá osoba, která žije v nevyhovujících sociálních podmínkách - jakou instituci byste ji v Ostravě doporučil navštívit?

nevím

12% 4% 38%

charita, červený kříž,armáda spásy, organizace zabývající se bezdomovectvím UP nebo městský úřad, nebo magistrát,odbor soc.věcí

20%

policie

38%

zařízení sociálních služeb pro bezdomovce


Odpovědi k této otázce byly otevřené pro umožnění zjistit opravdovou informovanost dotazovaných o institucích zabývající se problematikou bezdomovectví v Ostravě. Výsledky byly podobné, jako u otázky tázající se na znalost organizací či služeb, což se dalo předpokládat, na rozdíl od minulé otázky se zde však vyskytují i možnosti jako jsou policie, či úřad práce, městský úřad, magistrát a jeho odbor sociálních věcí. „Jelikož o žádné instituci nevím, poslala bych je na městský úřad.“ „Pravděpodobně odbor sociálních věcí na místním úřadě. Nebo se zeptat policie, kam zajít.“ U některých odpovědí se registrovala i možnost využití internetu jako prostředek pro vyhledání pomoci. 46

„Asi bych vytáhl svůj ,"foun", a začal "googlit".“ Četnost s odpovědi nevím byla 38, u odpovědí obsahující pojmy: charita, červený kříž, armáda spásy, organizace pro bezdomovce byla četnost také 38. Úřad práce, městský úřad, magistrát, sociálka se v odpovědích vyskytl v odpovědi 20 dotazovaných, zařízení sociálních služeb pro bezdomovce, jako azylový dům, denní nízkoprahové centrum, noclehárna, poradenské centrum, bylo v 12 odpovědích, a na policii by se doporučili obrátit 4 respondenti.

Graf č.13 k otázce: Myslíte si, že je veřejnost informována o problematice bezdomovectví?

12%

8% 12% ano spíše ano spíše ne ne

68%


Na grafu vidíme, že většina z respondentů se domnívá, že informovanost veřejnosti o bezdomovectví není velká. Pokud bychom sečetli tyto negativní odpovědi, vyšel by nám výsledek 80 dotazovaných ze 100.

47

Graf č.14 k otázce: Uvítal/a byste možnost dozvědět se o této problematice něco více?

12%

10%

ano spíše ano spíše ne 35%

43%

ne


U této otázky zájem veřejnosti o problematiku bezdomovectví lehce převyšuje 53 respondentů odpovídá, že by zájem mělo. I přesto je však skupina, která odpověděla, že by zájem neměla, početná – odpověď spíše ne zvolilo 35 a ne 12 dotázaných.

Graf č.15 k otázce: Zakoupil/a jste si někdy časopis Nový Prostor?

24%

ano ne

76%


48

Na tuto otázku zvolilo odpověď ano 24 respondentů. Odpověď ne zvolilo zbývajících 76. U těch, kteří odpověděli negativně, se pak dále zkoumal důvod, proč si časopis respondenti nikdy nezakoupili. Uvedeme zde nejčastější typ odpovědí: „Nepřijde mi zajímavý, čtu něco jiného.“ „Vadí mi ti prodávající.“ „Ani nevím, o čem časopis je.“ „Kdybych chtěl koupím si ho sám, a né že mi ho někdo bude nutit.“ „Nevšiml jsem si žádného takového časopisu.“

Graf č.16 k otázce: Jaké emoce ve Vás slovo bezdomovec vyvolává?

1%

33% negativní neutrální pozitivní 66%


Z grafu vyplývá převaha negativních emocí, a to v 66 případech, neutrální emoce má 33 osob a pouze jedna osoba má slovo bezdomovec spojené s emocemi pozitivními. Pro zjištění důvodu této odpovědi pak následovala rozšiřující otázka (viz dále).

49

Graf č.17 k otázce: Co je důvodem těchto emocí? 60

56% vtíravost, žebrání

50

zápach, hygiena 40

37%

nevím, ignoruji je

33% 30

26%

29%

20 10

chování

27%

alkohol, drogy lítost

16% 10%

nezájem pracovat strach


Největší výskyt odpovědí (56) byl týkající se zápachu spojeného s nedostatečnou hygienou bezdomovců. Další frekventovaným jevem, který uvedlo 37 respondentů, bylo žebrání a vtírání. 33 dotazovaných uvedlo, že jim vadí alkohol a drogy, které u bezdomovců často vídají, 29krát se v odpovědích vyskytla i připomínka na chování těchto osob, které jde ruku v ruce s užíváním alkoholu, žebráním, agresivitou atd. Emoce, jako např. lítost, pociťuje 27 z dotázaných a 26 bezdomovce ignoruje a nijak se k nim nevyjadřuje. Nezájem pracovat považuje za původce svých emocí ve svých odpovědí 16 respondentů a 10 cítí při kontaktu s bezdomovci obavy a strach související s nemocemi, či napadení. „Neumytí lidé, zapáchající přepravující se v MHD!“ „Bezdomovec - tento pojem mám spojen s negativní konotací - zápach, bezútěšnost, smutek...“ „Vidět lidi na ulici, kteří smrdí a jsou špinaví ve mě vyvolávají spíš nechuť a lítost.“ ,,...že pijí alkohol na ulici, jsou hluční, různě brblají.“ „Hlučnost, agresivita, nerespektují sebe ani ostatní.“ „Někteří jsou vulgární, jde z nich strach.“ „Možnost nemocí.“ 50

„Častý vztah k alkoholu a odmítání se svým životem naložit jinak. Neustálé prosby o peníze, které pak končí v supermarketu u pokladny s krabičákem v ruce.“ „Smrad, neschopnost, žebrání - nevěřím bezdomovci, jenž prosí o peníze "na rohlík", přitom když je dostane, kupuje většinou alkohol/cigarety. Vlastní zkušenost.“ „Vadí mi to, že nepracují a očekávají od nás velkou pomoc. I když vím, že každý má v životě jinou výchozí situaci a někteří to máme ulehčené, vždycky se dá pro to něco udělat a když se chce tak to jde.“ „Emoce nemám žádné - ignoruji je.“ „Nezajímají mě, můžou si za to sami. Každý má své těžkosti v životě a musí se s nimi vypořádat.“ „Nepříjemná je mi jejich beznaděj.“ „Za negativní emoce považuji i určitý pocit empatie, tzv. vidím, že člověk asi nemá pomalu co jíst, musí spát kdoví kde a nemá nic jistého.“ „Bezdomovectví se ruku v ruce většinou nese s alkoholismem. Většina těch co jsem potkala osobně, byli silně opilí a měli hloupé sexuální poznámky, popřípadě mi nadávali, že jsem jim dala málo peněz. Jednou jsem viděla bezdomovce, jak se v leže bez problémů vymočil na hlavním schodišti nádraží.“ „Zážitek nikoli, spíše je to směs lítosti a beznaděje.“

51

Graf č.18 k otázce Pomohl/a jste někdy nějakému bezdomovci?

46%

ano ne

54%


Na odpověď, zdali někdy nějakému bezdomovci pomohli, 54 respondentů odpovědělo ano a 46, že ne. Při kladné odpovědi jsem se pak dále tázala na způsob poskytnutí pomoci - 34 respondentů uvedlo finanční pomoc, zbytek o počtu 18 respondentech poskytl bezdomovci jídlo.

Graf č.19 k otázce: Myslíte si, že je bezdomovectví v Ostravě problém, který by se měl řešit?

29% ano ne nevím 4%

67%


52

Z uvedeného grafu vyplývá převaha odpovědi ano, kterou zvolilo 67osob, 29 pak uvedlo odpověď nevím a zbylí 4 se domnívají, že bezdomovectví problémem v Ostravě není. Graf č.20 k otázce Kdybyste Vy sám/a byl/a v pozici bezdomovce, jak byste trávil/a svůj čas?

20%

nevím

trávil/a bych svůj čas stejně 55% 28%

hledáním práce, bydlení, způsobů jak se ze své situace dostat


Odpovědi k této otázce byly otevřené, které se pak kategorizovaly na reakce typu nevím (20 respondentů), trávil/a bych svůj čas stejně (28 respondentů) a hledáním práce, bydlení, způsobů jak se ze své situace dostat (55 respondentů). „Nevím, nemyslím si, že bych to musel někdy řešit. Snad nebudu.“ „To nemůžu posoudit.“ „Většinou je vidím opilé,či zfetované.Já sama bych čas netrávila jinak.“ „Sháněním peněz, alkoholu a cigarety - jediné věci, které jim závidím.“ „Zcela určitě tak, jako většina z nich, pokud bych tedy zanevřel nad šancí, se vrátit do "normálního" života, posedával, popíjel levný alkohol, hledal v odpadcích.“ „Četl a užíval si života - k užívání života člověk nepotřebuje práci, školu ani střechu nad hlavou.“

53

„Vybírala bych popelnice, abych našla jídlo nebo oblečení, něco, co se dá prodat do sběru. Možná bych se stala alkoholičkou...nevím, ...našla bych si místo, kde bych se mohla občas umýt, najíst, vyprat si oblečení nebo nějaké dostat darem. Snažila bych se najít si brigádu - sbírání odpadků po městě, zametání apod.“ „Snažila bych se prostřednictvím neziskových organizací, které řeší tyto problémy, najít si nějakou práci alespoň za minimální odměnu, abych měla na jídlo.“ „Jde o to, jestli je bezdomovectví dobrovolné nebo ne. V případě, že ne snažil bych se najít si práci a dostat se z takové situace. Samozřejmě toto člověka změní a přehodnotí své životní priority, ale dle mého je spaní v zimě lepší v bytě než venku.“

Graf č. 21 k otázce: Jak by se podle Vás dala problematika bezdomovectví řešit? 35 levné bydlení 29%

30

navýšení prac. příležitostí

25%

25

prevence, spolupráce s odbornými institucemi

21% 20

17%

nevim 14%

15

finanční pomoc

10

8%

5

8%

motivace jiné


U mé poslední otázky jsem opět pro větší autentičnost nechala možnost otevřených odpovědí, které jsem poté kategorizovala dle četností výskytu. Návrhy na problematiku bezdomovectví byly různé, nejčastější bylo levné bydlení, zvýšení pracovních příležitostí (snížení nezaměstnanosti), preventivní činnosti formou vyhledávání rizikových osob a rodin s nabídkou pomoci, motivace bezdomovců ke změně a nabídnutí určité finanční pomoci.

54

„Stačilo by, aby bylo více pracovních míst a azylových domů, nebo bytu s levným podnájmem.“ „Vytvorením organizácií, prepojenosť na úrady práce, oboznámenie širokej verejnosti s touto problematikou - nájsť riešenie.“ „Nejdříve musejí chtít něco řešit sami.“ „Především již v zárodku. Pomoc lidem, kteří přišli o všechno-majetek, rodina. Pomoci jim z nelehké životní situace, aby nedopadali ještě hůře.“ „Finanční podporou státu na nové bydlení a nalezení práce.“ „Zřídit pro ně pracovní místa - úklid v ulicích, nebo něco podobného, jako jsou chráněné dílny.. dotované.. a pokud pracují, měli by také možnost bydlení .....“ „Podle situace (příčiny bezdomovectví) nabídnout bezplatnou právní pomoc, jednoduché bydlení, možnost zapojení se svépomocí do budování nějaké komunity a tím vytvoření si vztahu k tomu, co vytváří člověku domov, jistotu, přátelství...dát tak naději k lepšímu životu a nabídnout znovu získat sebevědomí a naučit se vděčnosti za to, co mohou mít vlastním přičiněním.“ „Motivovat bezdomovce aktivně se účastnit na společenském životě. Vytvářet práci, pro kterou jsou vhodní a dát jim takové podmínky, aby to pro ně bylo pohodlnější než bydlet na ulici.“ „Řešení vidím v dobách minulých viz. Socializmus.“ „Skrze média a to šokovou nebo hodně zamýšlející otázkou.“ „Neznám takové řešení. Tento problém je globální, a řekl bych, že kdyby už řešení existovalo tak by už hodně dávno by bylo prezentováno.“ „Vyšší vzdělání, povinná střední škola, ať už vyuční list, tak s maturitou, tam bych vyučovala zdravý selský rozum, aby se člověk do této situace nedostal.“ „Prostřednictvím státu - lepší sociální systém, který je vytvořen a zaměřen na opravdu potřebné lidi + určitě přístupem samotných lidí, kterým se to stalo. Zachytit situaci v počátku a ne řešit situaci až je pozdě.“

55

5.5.

Diskuze

Praktická část této bakalářské práce měla za úkol sledovat, jaké jsou postoje a názory obyvatel Ostravy k fenoménu bezdomovectví. V části zabývající se údaji ohledně respondenta se došlo k závěru, že se výzkumu zúčastnilo 56 žen a 44 mužů napříč věkovým spektrem od věku 18 a více let. Největší zastoupení, 39 %, měla věková skupina mladších dospělých věku 18 – 25 let, což může být způsobeno tím, že tato kategorie má obecně větší přístup k internetu, na němž tráví více času než jiné věkové kategorie. Pro získání odlišných věkových skupin se autor této práce vydal do terénu, aby pro svou práci získal i respondenty, kteří by doplnili ostatní věkové kategorie. Středně dospělí ve věku 26 – 35let jsou nakonec zastoupeni skupinou 18 dotázaných a stejný počet respondentů mají i dospělí ve věku 36 – 45 let a starší dospělí věku 46 – 60 let, občané starší 61 let jsou zastoupeni 4 respondenty. Z 62% byli účastníci průzkumu zaměstnaní, 26% tvořili studenti a zbytek byli osoby nezaměstnané a občané v důchodu. Středoškolského vzdělání s maturitou dosáhlo 40%, výuční list získalo 22% a titulu ze studia vyšší odborné či vysoké školy dosáhlo 31%, zbylé 4% jsou lidé se základním vzděláním. 85 dotazovaných má bezdomovectví bezprostředně svázáno s životem na ulici. To znamená, že si bezdomovectví spojují s absencí vlastního bydlení (střechy nad hlavou), či lidmi nemající vlastní zázemí – domov. 9 respondentů si pak bezdomovce spojuje i s lidmi, kteří nepracují a ani zájem o práci nejeví a pouze se snaží přiživovat na státu. Z odpovědí by se dalo usuzovat, že si respondenti myslí, že bezdomovci jsou ze svojí situací spokojení. Dalších 9 z dotázaných uvedlo sociální problémy spojené s nedostatkem financí jako jeden z rysů bezdomovectví, 7 osob pak bezdomovce popisuje jako jedince závislé na alkoholu a návykových látkách, další zmínka v odpovědích byla neschopnost těchto jedinců umět si v krizi poradit.

Také fakt

vyloučení ze společnosti je s bezdomovci úzce spjat. Dalo by se vyvodit, že všechny tyto znaky, které respondenti uvedli, patří do skupiny bezdomovců zjevných, které denně Ostravané potkávají v ulicích města. Pro větší úplnost na pohled respondentů na bezdomovce byla přidána i rozšiřující otázka: Myslíte, si že bezdomovec je pouze člověk bez domova spící na ulici? 35% odpovědělo kladně, díky čemuž můžeme soudit, že bezdomovce vnímají 56

pouze jako jedince skupiny zjevného bezdomovectví. Zbytek respondentů uvedl odpověď ne, načež měli možnost svou myšlenku o bezdomovcích rozvést. Nejčastější odpověď se pak týkala osob, které spí na ubytovnách a u známých (25 osob), či přespávají v zařízeních sociálních služeb (7 osob). Spojujícím faktorem těchto odpovědí stále přetrvává faktor, že tyto osoby nemají svůj vlastní domov a proto jsou nuceny využít provizorních podmínek pro ubytování. 12 respondentů uvedlo, že bezdomovec je také jedinec bez finančních prostředků a majetku. Pojmenování jako squateři, alkoholici, narkomani, gambleři použilo ve svých odpovědích 12 osob. 5 dotázaných připustilo, že lidmi bez domova mohou být i osoby týrané, které byly nepřízní donuceny opustit domov, 1 osoba zmínila, že bezdomovectví může postihnout i jedince zdravotně postižené. Výsledek upozorňuje na fakt, že problematika bezdomovectví není všem zřejmá a výskyt nejasností je patrný i z výše zmíněných odpovědí. Po bližším prozkoumání vzorku se přišlo na spojitost, že s bezdomovectvím jsou obeznámeni jedinci starší věkové kategorie, tedy od 36 a více let, z řad mladších dospělých je pak pohled na bezdomovectví zúžen pouze na to zjevné. Dalším zjištěním této práce je, že 82 respondentů považuje za příčinu vzniku bezdomovectví nezaměstnanost, a shodný počet respondentů pokládá za příčinu užívání alkoholu a návykových látek. Třetí nejčastěji zvolenou odpovědí (65 respondentů) byla ztráta bydlení. Problémy v oblasti sociálních vztahů považuje jako důvod 46 respondentů a 40 osob považuje za jednu z příčin pobyt v ústavním zařízení či ve vězení. Dalšími zvolenými možnostmi pak byla nízká úroveň vzdělání a čtvrtina z dotázaných si myslí, že bezdomovectví je dobrovolná volba. Stáří a špatný zdravotní stav osob jako příčina byla zvolena nejméně. Lze konstatovat, že tři nejvíce zvolené odpovědi jdou ruku v ruce s těmi minulými, tedy že bezdomovec je jedinec bez práce a jedná se o častého, ne-li trvalého uživatele alkoholu a návykových látek, který díky těmto faktorům není schopen mít standardní bydlení. Překvapením bylo, že poměrně velký počet dotázaných vidí bezdomovectví jako dobrovolnou volbu. Což by si mnozí mohli spojovat s neschopností těchto jedinců svou situaci změnit. Bylo zjištěno, že 43 dotázaných nezná žádné organizace čí instituce pro pomoc bezdomovcům. Jedná se sice o menší polovinu z respondentů, i tak je však toto číslo vysoké a dá se přisuzovat buď nezájmu respondentů, či nedostatku informací ze strany organizací.

57

Z těch, kteří pak uvedli (57 % dotázaných), že ponětí o organizacích mají, nejčastěji uvedli Charitu (28 %), Armádu spásy (20 %), Červený kříž (6%), Nový Prostor osob (5%) a obecný pojem - nezisková organizace uvedly 3% dotázaných. S institucí byly uvedeny azylové domy (12%), noclehárny (6 %), nízkoprahová denní centra a sociální služby obecně (oba 3 %). V daný moment si pak lidé nevzpomněli ani na jednu instituci (3 %), tudíž bych je mohla zařadit do úvodního vzorku respondentů, kteří instituce pro bezdomovce neznají. Pouhých 27% odpovědělo, že za vinu, proč se jedinec stane bezdomovcem, může okolí. Při bližším prozkoumání této odpovědi se zjistila přímá spojitost s vzděláním jedinců, kdy variantu selhání okolí nezvolil ani jeden respondent s uvedeným vysokoškolským vzděláním. 92% lidí si myslí, že je možné dostat se ze stavu chudoby. Tento výsledek by mohl napovídat o smýšlení intaktní populace na bezdomovectví a dalo by se tedy soudit, že pokud člověk chce, může svůj stav změnit. To by mohl také být jeden z předpokládaných důvodů vzniku negativních emocí kolem fenoménu bezdomovectví. Řešení situace bezdomovců by dle 41% respondentů měl řešit stát či město. 28% dotázaných tvrdí, že člověk sám by měl být schopen si pomoci Jinou odpověď poskytlo 13 % dotázaných, kteří se shodli na kombinaci všech zmíněných faktorů, z toho nejpodstatnější složkou změny by měl být jedinec, kterého se bezdomovectví týká. Rodinu a charitu zvolilo 9% z dotázaných jako hlavní pomoc proti bezdomovectví. Tato otázka mohla být pojata spíše formou více zvolených odpovědí, původní myšlenka však byla: Kdo je nejdůležitější v otázce řešení bezdomovectví? A od koho by měla přijít největší iniciativa? Ve výsledku by tedy státní instituce a jedinec (bezdomovec) opravdu měli být stěžejní, samozřejmě za účasti ostatních složek. Další otázkou dotazníku byla ta, zdali obyvatelé Ostravy potkávají bezdomovce. Odpověď byla – až na dva jedince – jednoznačná, a to, že ano. Tento výsledek jenom potvrzuje výskyt bezdomovectví v Ostravě a fakt, že tuto problematiku občané vnímají. 51% dotázaných vybralo odpověď, že bezdomovce ignoruje, a dále nad nimi nepřemýšlím, na otázku co dělají, když nějakého bezdomovce potkají. Možnost donutí mě zamyslet se nad jejich situací, zvolilo 41 % respondentů. Tento výsledek svědčí o pasivitě obyvatel Ostravy v přístupu k fenoménu bezdomovectví. Domníváme se, že by 58

to mohlo mít souvislost se společností, ve které žijeme, neboť jevů, které jsou pro nás častými, už nepřikládáme velký význam a bereme za normální. Dalo by se předpokládat, že na vesnici nebo menším městě by výsledky byly jiné, než v Ostravě, kdy její rozloha a počet obyvatel poskytuje značnou anonymitu. Odpovědi na otázku, v jaké části Ostravy bezdomovce nejčastěji potkáváte, jenom určují, že bezdomovectví se týká celého města Ostravy, neboť každá oblast byla označena jako výskyt bezdomovců alespoň 8 respondenty. U této otázky by se dalo polemizovat, zdali by výsledky byly stejné s odpověďmi jiných respondentů, neboť se můžeme domnívat, že lidé zvolili oblast, v níž se nacházejí nejčastěji. Kdyby byli respondenti požádáni o radu, jakou instituci v Ostravě by doporučili člověku žijícímu v nevyhovujících sociálních podmínkách, jejich odpovědi by byly podobné, jako u otázky tázající se na znalost organizací, či služeb, což se dalo předpokládat. Na rozdíl od minulé otázky se zde však vyskytují i možnosti jako jsou policie či úřad práce, městský úřad, magistrát a jeho odbor sociálních věcí. U některých odpovědí se registrovala i možnost využití internetu jako prostředek pro vyhledání pomoci. Většina z respondentů (80 %) se domnívá, že informovanost veřejnosti o bezdomovectví není velká. Po bližším prostudování vzorku kladných, tedy těch co se domnívají, že existuje informovanost o bezdomovectví, je vidět většinové vyšší odborné, či vysokoškolské vzdělání, které by mohlo mít za následek tuto odpověď díky všeobecně většímu přehledu. Obyvatelé Ostravy z větší poloviny (53 %) o poskytnutí informací stojí, tento fakt by mohl být klíčový pro další práci zaměřenou na činnost spojenou s osvětou. Časopis Nový prostor si zakoupila pouhá čtvrtina z dotazovaných (24 respondentů), zbývající část zvolila odpověď ne s odůvodněním, že jim časopis nepřijde zajímavý, nebo mnohdy nemají ani ponětí, co je jeho obsahem. Můžeme se domnívat, že kdyby respondenti věděli více, např. komu koupí časopisu přispějí (za pomoci medií nebo nějaké větší kampaně), mohla by se tato čísla prohodit. Bylo zjištěno, že v 66 případech při slově bezdomovec převládají emoce negativní, neutrální pak má 33 osob a pouze jedna osoba má slovo bezdomovec spojené s emocemi pozitivními. Důvody pak byly z 56% uvedeny jako zápach spojený s 59

nedostatečnou hygienou bezdomovců, 37 % uvedlo žebrání a vtírání a 33 % uvedlo užívání alkoholu a drog jako jeden z důvodů negativního vnímání. 29krát se v odpovědích vyskytla i připomínka na chování těchto osob, které jde ruku v ruce s užíváním alkoholu, žebráním, agresivitou atd. Emoce jako lítost pociťuje 27% z dotázaných a 26% bezdomovce ignoruje a nijak se k nim nevyjadřuje. Nezájem pracovat považuje za původce svých emocí ve svých odpovědích 16 respondentů a 10 cítí při kontaktu s bezdomovci obavy a strach. Všechny tyto důvody jsou negativního rázu. Na otázku, zdali někdy nějakému bezdomovci Ostravané pomohli, 54 respondentů odpovědělo ano a 46, že ne. Při kladné odpovědi jsem se pak dále tázala na způsob poskytnutí pomoci - 34 respondentů uvedlo finanční pomoc, zbytek o počtu 18 respondentů poskytl bezdomovci jídlo. Zajímavým zjištěním bylo to, že 3/4 z dotázaných, v minulosti pomáhající, byly ženského pohlaví. Mohli bychom usuzovat o jakési větší empatii a sociálnímu cítění ze strany žen. Pouhé 3 osoby se domnívají, že bezdomovectví problémem v Ostravě není, 67 osob je názoru opačného a zbylých 29 respondentů pak uvedlo odpověď nevím. Tato otázka uvozovala následující, a to jak by se dala problematika bezdomovectví řešit. Pro větší autentičnost byla ponechána možnost otevřených odpovědí, které se poté kategorizovaly dle četností výskytu. Návrhy na problematiku bezdomovectví byly různé, nejčastější bylo levné bydlení, zvýšení pracovních příležitostí (snížením nezaměstnanosti), preventivní činnosti formou vyhledávání rizikových osob a rodin s nabídkou pomoci, motivací bezdomovců ke změně a nabídnutí určité finanční pomoci. Poslední otázkou se pokoušelo zjistit, jak by respondent trávil svůj čas, kdyby se octl v pozici bezdomovce. Odpovědi k této otázce byly opět otevřené a nejčastější odpovědí (55 %) bylo trávení času za účelem hledání práce, bydlení a aktivního řešení situace, reakcí typu nevím zvolilo 20 % a svůj čas by trávilo stejně jako bezdomovci 28 %.

60

5.6.

Shrnutí

Tímto průzkumem se podařilo zjistit, jaké názory a postoje k bezdomovectví obyvatelé města Ostravy mají. Z veškerých získaných výsledků, bychom došli k závěru, že respondenti, kteří se dotazníkového šetření zúčastnili, nevnímají fenomén bezdomovectví příliš pozitivně. Názory všech dotazovaných se vesměs shodují a nijak výrazně se neliší. Znalost problematiky bezdomovectví nebyla velká, což může souviset, s nezájmem společnosti o tuto skupinu lidí a stigmatizací tohoto jevu.

61

6.

Závěr V mé bakalářské práci jsem se zaměřila na problematiku dnešní doby – fenomén

bezdomovectví. Podařilo se mi seznámit s touto problematikou nejen z teoretického hlediska, ale i z praktického. Obě dvě části jsem se snažila alespoň zčásti propojit. V teoretické části jsem se pokusila s pomocí odborné literatury obeznámit s pojmy bezdomovec a bezdomovectví, příčinami tohoto jevu a jeho formami. Dále jsem se ve stručnosti zabývala legislativou, historií a jevy, které s bezdomovectvím úzce souvisejí. Pozornost byla věnována i institucím, které se bezdomovectví zabývají, a pro propojení mé praktické části jsem se pokusila nastínit situaci v Ostravě a také popsat současný pohled veřejnosti k této problematice. Uvědomila jsem si, že toto téma je v literatuře zpracováno spíše z hlediska teoretického a výzkumů, které by se zabývaly přímo samotnými jedinci, není mnoho a postojem veřejnosti k lidem bez domova rovněž. Praktická část měla za úkol zkoumat vztah veřejnosti, v mém případě obyvatel města Ostravy, k bezdomovectví, což se mi, díky mému průzkumu, povedlo. Došla jsem k závěru, že vnímání bezdomovců majoritní společnosti je stále negativní a veřejnost o tuto skupinu nejeví velký zájem, i přesto si však uvědomuje, že bezdomovectví je problémem dnešní doby. Pro významnější hodnotu, by bylo záhodno většího počtu respondentů, nemyslím si však, že by výsledky byly odlišné, neboť respondenti, kteří se zúčastnili mého dotazníku, byli zástupci různorodého věkového spektra. Zajímavé by bylo uskutečnění průzkumu zaměřený na jednotlivé věkové kategorie, jako jsou děti, mladí dospělí, dospělí a senioři. Domnívám se, že výsledky by se mohly lišit, v případě pokud by respondenty měly být pouze ženy, či muži. Rozdílné výsledky bychom viděly i pří porovnání respondentů se vzděláním vysokoškolským a základním. To vše jsou možnosti, které mě díky mým výsledkům, dále napadly pro ještě větší poznání veřejného mínění k fenoménu bezdomovectví. Doufám, že má práce dopomůže upozornit, že by problému bezdomovectví mělo být věnováno více zájmu jak na úrovni města Ostravy, prostřednictvím medií a různých akcí spojených s osvětou či programů, které by měli za úkol propast mezi bezdomovci a veřejností zmenšit, vzájemným poznáním a pochopením obou skupin, tak i na úrovni celorepublikové. Myslím si, že je důležité se zabývat aspekty, které vedou většinovou společnost k postojům k dané problematice. Na základě poznatků, které můj průzkum 62

přinesl, by se pak utváření programů a akcí zabývajících se sociálním vyloučením bezdomovců, mohlo stát aktuálnější a dopomoci většímu porozumění veřejnosti a snad i položením primárního stavebního kamene pro prevenci tohoto fenoménu. Základem by pak měla být již mnohokrát zmíněná prevence - ta by měla začínat již od dětského věku, a to například učením se základním finanční gramotnosti, vedením k odpovědnosti lidí za svůj vlastní život a vyvarováním se unáhleným a zbytečným půjčkám. Větší pozornost by si zasloužilo i dobrovolnictví, které lidem bez přístřeší může návrat do normálního života ulehčit. Je to však jedna z činností, která nemá dle mého názoru moc velký ohlas, což by se také dalo změnit. Zpracování této práce bylo pro mě velmi obohacující a jsem vděčná všem respondentů, kteří věnovali svůj čas na vyplnění mého dotazníku, a pomohli mi tak objasnit vnímání bezdomovectví na území města Ostravy.

63

Seznam použité literatury a zdrojů : BEDNÁŘOVÁ, Z., PELECH, L. Slabikář sociální práce na ulici: supervize, streetwork, financování. 1.vyd. Brno: Doplněk, 2003. 104 s. ISBN 80-7239-148-8 Česká skupina FEANTSA. Sborník ze semináře na téma Bezdomovství v Evropě. Olomouc, Naděje, 1998. ISBN 80-902292-3-9 FITZPATRICK, S., Bezdomovectví – přehled výsledků z Velké Británie. Kostelec nad Černými Lesy, Institut zdravotní politiky a ekonomiky 2000. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno : Paido, 2000. 208 s. ISBN 80-85931-79-6. GOLDMANN, R., a kol. Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín. 3.vyd. Olomouc: 2006. 131s. ISBN 80-244-1454-6 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. 774 s. ISBN 80-7178-303-X. HRADECKÁ, V., HRADECKÝ, I. Bezdomovství – extrémní vyloučení. 1. vyd. Praha: Naděje, 1996. 107 s. ISBN 80-902292-0-4. HRADECKÝ I. a kolektiv. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje o.s., 2007. 52 s. ISBN 978-80-86451-13-8. HRUŠKA, L. a kolektiv. Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě. Ostrava: ACCENDO - Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s., Ostrava, 2012. HRUŠKA, L. a kolektiv. Analýza potřeb občanů města Ostravy v kontextu sociálních služeb. Ostrava: ACCENDO - Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s., Ostrava, 2013. JANATA Z., KOTÝNKOVÁ M. (2002): K bezdomovství a možnostem jeho prevence. Sociální politika. 28/2002, č.11, s. 3-6 64

JANEBOVÁ, R. Proces vzniku a stadia bezdomovství. Sociální práce 2, 1999,ročník 6, č. 4, s. 27-28. ISSN 00931-1109 KOLEKTIV AUTORŮ. Návrh udržitelného rozvoje sociálních služeb pro bezdomovce. 1. vyd. Praha: Grada Publishing pro Sdružení azylových domů, 2007. 104 s. ISBN 97880-247-2348-8. KOLEKTIV AUTORŮ. Příklady nejlepší praxe v boji proti bezdomovectví. Praha, 2003, FEANTSA, S.A.D., Naděje, Armáda spásy, 2003. 87 s. ISBN 80-86451-05-4 Kraus, B. et kol. Sociální patologie. 1.vyd., Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 325 s. ISBN 978-80-7041-896-3 KREBS, V. a kolektiv. Sociální politika. 2. vyd. Praha: ASPI Publishing, 2002. 376 s. ISBN 80-86395-33-2. MAREK, J., STRNAD, A., HOTOVCOVÁ L. Bezdomovectví v kontextu ambulantních služeb, Praha: Portál, 2012. 176 s. ISBN 978-80-262-0090-1 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 287 s. ISBN 80-7178-549-0. MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-X. ŠVEC, V. a kol. Sborník ze semináře na téma Sociální pedagogika jako obor vysokoškolského studia. Brno: Institut mezioborových studií, 2003. 154 s. ISBN 80902936-1-1. ŠTĚCHOVÁ, M., LUPTÁKOVÁ, M. KOPOLDOVÁ, B. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2008. 112 s. ISBN 978-80-7338-069-4. 65

ŠUPKOVÁ, D. a kolektiv. Zdravotní péče o bezdomovce v ČR. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-2245-0. TICHÝ, M. Práce se sociálně neadaptovanými klienty. Ostrava: 2007, 80 s. ISBN 97880-7368-310-8 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. 1.vydání Praha: Portál, 1999. 448s.ISBN 80-7178-224-9 Velký sociologický slovník: II. svazek P-Z.1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, s.749-1627. ISBN 80-718-4310-5. ZÁKON č. 108/2006 Sb. o sociálních službách v aktuálním znění

Internetové zdroje: ARMÁDA SPÁSY [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.armadaspasy.cz/ SDRUŽENÍ AZYLOVÝCH DOMŮ V ČR, o.s. [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.azylovedomy.cz/ NADĚJE [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.nadeje.cz/ NOVÝ PROSTOR [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.novyprostor.cz/

66

Přílohy: Příloha č.1 Přehled sítě zařízení pro osoby bez přístřeší v Ostravě Poskytovatel

Adresa služby

Projekt

Armáda spásy v CSS - azylový U ČR

dům pro muže

Nových 56

válcoven 70900

Kapacita

9, Ostrava

Mariánské Hory Armáda spásy v CSS ČR

- U

noclehárna

Nových 80

pro válcoven

muže

70900

9, Ostrava

Mariánské Hory Armáda spásy v CSS pro ženy a Gen. Píky 25, 62 ČR

matky s dětmi - 70200 Ostrava azylový dům pro Budečská

Centrum

Domov

sociálních

matky s dětmi

3, 22

70200 Ostrava

služeb Ostrava, o.p.s. Armáda spásy v CSS pro ženy a Gen. Píky 25, 14 ČR

matky s dětmi - 70200 Ostrava noclehárna

Centrum

Azylový

sociálních

pro

dům Palackého

980, 21

muže 70100 Ostrava

služeb Ostrava, Palackého o.p.s. Diakonie ČCE - Azylový středisko

dům Karpatská

v Debora pro ženy 70030

Ostrava

Ostravě

a matky a dětmi

Charita Ostrava

Charitní dům sv. Kapitolní Zdislavy

40, 15

Zábřeh

- 70030

14, 24

Ostrava

azylový dům pro Zábřeh matky s dětmi Azylové zařízení Vřesinská

Centrum

25

sociálních

2230/5,

služeb

Ostrava Poruba

Poruba,

70800

p.o. pro Dělnická

Centrum

Domov

sociálních

matky s dětmi

služeb

34

386/30,

Poruba,

70800

Ostrava Poruba

p.o. ÚMOb Slezská Azylový Ostrava

pro

dům Na

rodiny

s 338/2, 711 00

dětmi Armáda spásy v Armáda ČR

Liščině 52

Ostrava Hrušov spásy, Holvekova

Domov Přístav

71800

38, 44

Ostrava

Kunčičky Občanské sdružení

Azylový

dům Podsedliště

Nová Nová šance

71100

šance Charita Ostrava

Charitní dům sv. Sirotčí - 70300

azylový dům

41, 42 Ostrava

Vítkovice

Charitní dům sv. Sirotčí Františka

- 70300

noclehárna Služby Dobrého Dům Pastýře

Ostrava

Koblov Františka

Charita Ostrava

73, 20

41, 26 Ostrava

Vítkovice sv. Markvartovická

Eufrasie

22,

74714

Ludgeřovice Celkem Zdroj: MMO 2012, Sčítání bezdomovců 13.9.2012

560

23

Nízkoprahová denní centra na území města Ostravy Adresa služby

Poskytovatel

Projekt

Charita Ostrava

Charitní dům sv. Lidická

Kapacita

54, 65

Benedikta Labre Ostrava-

nízkoprahové Vítkovice

denní centrum Armáda spásy v Armáda spásy - U ČR

nízkoprahové

Nových 60*

válcoven 347/9,

denní centrum s 709 00 Ostravaterénní prací

Mariánské Hory

Celkem

125

Zdroj: MMO 2012, Sčítání bezdomovců 13.9.2012

Projekt

Adresa

Kapacita

Zařízení

Obvod

170

ubytovna

Mariánské

služby Ubytovna

Novoveská

Stars

15,

Hory

Mariánské

Hulváky

a

Hory Ubytovna

Oběžná

Laguna

4/1086,

Hory

Mariánské

Hulváky

180

ubytovna

Mariánské a

Hory Ubytovna

Výstavní 10, 317

Výstavní

Mariánské

hory

Hory

Hulváky

Ubytovna

Martinovská

Martinov

3176,

ubytovna

Mariánské

145

ubytovna

Martinov

230

ubytovna

Moravská

a

Martinov Ubytovna

Jílová

Jílová

266/42,

Ostrava

Moravská

Přívoz

Ostrava Přívoz

a

a

Ubytovna

28.října

82, 200

pod Mostem

Moravská

Ostrava

Ostrava

Přívoz

Cihelní 67 a 40

Ubytovna

ubytovna

ubytovna

Moravská

Moravská

Cihelní 67 a 81, Ostrava

Ostrava

81

Přívoz

Ubytovna

Božkova 40, 50

MOb

Ostrava

ubytovna

Ostrava

a

Moravská Ostrava

Moravská

a

a

Přívoz a

Přívoz 101

Nedbalova

Šalamoun

2306/14,

Ostrava

Ostrava

Přívoz

Ubytovna

Pavlovova

Pod

29, Ostrava-

ubytovna

Moravská

Ubytovna

180

ubytovna

Ostrava Jih

stř.školou

Zábřeh

Ubytovna

Hulvácká 8, 400

ubytovna

Ostrava Jih

Soiva

Ostrava

ubytovna

Ostrava Jih

ubytovna

Ostrava Jih

ubytovna

Ostrava Jih

672

ubytovna

Ostrava Jih

Vajdy 600

ubytovna

Ostrava Jih

-

Zábřeh HD Areál

Plzeňská

6, 648

Ostrava

-

Zábřeh HD Hlubina

Horní

54, 642

Ostrava

-

Hrabůvka HD Metalurg

U studia 27, 1 300 Ostrava

-

Zábřeh HD Vítek

Adamusova 2, Ostrava Hrabůvka

HD Vista

Kap.

a

3046/2, Ostrava

-

Zábřeh HD mladých Výškovická hutníků

700

ubytovna

Ostrava Jih

100

ubytovna

Ostrava Jih

ubytovna

Slezská

122, Ostrava - Zábřeh

HD

Edisonova

Elmontex

88, Ostrava Jih

Ubytovna

U učiliště 1, 20

Bulharská,

O- Kunčice

Ostrava

Hoteltrans HD Kovák

Vratimovská

300

ubytovna

142, Ostrava

Slezská Ostrava

- Kunčičky Ubytovna

F.A.

Svinov

Ryšavých

78

ubytovna

Svinov

ubytovna

Vítkovice

248, Svinov Ubytovna

Nerudova 23, 102

Ostrava

Vítkovice

Celkem

1 797

Zdroj: MMO 2012, Sčítání bezdomovců 13.9.2012

Příloha č. 2: Dotazník pro respondenty Dobrý den, jsem studentkou speciálněpedagogické andragogiky na Palackého Univerzitě v Olomouci. Prosím Vás o vyplnění následujícího dotazníku, který je základem mé bakalářské práce, týkající se problematiky bezdomovectví v Ostravě. Moc děkuji za Váš čas, Iveta Purdeková

1.Žijete, pracujete, či studujete v Ostravě natolik dlouho, že se považujete za místního obyvatele ? a)ano

b) ne

2.Kolik je Vám let ? a) 15 – 18 f) 61 a více

b) 19-25

c)26– 35

d)36- 45

e)46 – 60

3.Vaše pohlaví ? a) muž

b) žena

4.Vaše nejvyšší dosažené vzdělání ? a) základní vzdělání c) výuční list

b) středoškolské s maturitou d) vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání

5.Jaký je Váš statut? a)student

b) nezaměstnaný

6.Kdo je podle Vás bezdomovec? (vypište)

c) zaměstnaný

d) v důchodu

7.Myslíte, si že se bezdomovectví týká pouze jedince, který spící na ulici? a) ano b) ne -> Jakých dalších osob se problematika bezdomovectví týká? (vypište)

8.Jaké jsou podle Vás hlavní příčiny bezdomovectví ? (zvolit můžete 1 či více odpovědí) a) nezaměstnanost b) špatný zdravotní stav c) alkohol, drogy d) nízká úroveň vzdělání e) problémy v oblasti sociálních vztahů f) pobyt v ústavu či vězení g) ztráta bydlení h) stáří ch) dobrovolná volba těchto jedinců i) jiné - jaké? ii) 9.Znáte organizace/instituce/služby zabývající se pomocí pro osoby bez domova ? a) ano

b) ne

Pokud ano - Jaká organizace/instituce/služba to je? (vypište)

10.Myslíte si, že bezdomovectví je selhání jedince nebo jeho okolí? a) jedince

b) okolí

11.Myslíte si, že je možné se dostat ze stavu chudoby? a) ano

b) ne

12.Kdo by měl podle Vás bezdomovectví řešit? a) policie b) charita c) stát x město schopen poradit e) rodina

d) člověk sám by si měl být

13.Potkáváte v ulicích Ostravy bezdomovce? a) Ano

b) Ne

14.Co děláte, když nějaké bezdomovce potkáte? a) b) c) d)

ignoruji je a dále nad nimi nepřemýšlím donutí mě zamyslet se nad jejich situací pokusím se s nimi dát do řeči a aktivně jim pomůžu jiná odpověď (vypište)

15. V jaké části Ostravy? a) b) c) d) e) f) g) h) i)

Centrum Přívoz a okolí Poruba Vítkovice Dubina Hrabůvka Bělský les Slezská Ostrava Jiná část Ostravy

16.Představte si následující situaci: O pomoc (radu) Vás požádá osoba, která žije v nevyhovujících sociálních podmínkách – jakou instituci byste ji v Ostravě doporučil/a navštívit?

17.Myslíte si, že je veřejnost informována o problematice bezdomovectví?

a)

ano

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

18.Uvítal/a byste možnost dozvědět se něco více? a)

ano

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

19.Koupil jste si někdy časopis Nový prostor? a) b)

Ano Ne -> Proč? odůvodněte

20.Jaké emoce ve Vás slovo bezdomovec vyvolává? a)negativní b)neutrální c)pozitivní 21.Co je důvodem (zážitek) těchto emocí?

22.Pomohl jste někdy nějakému bezdomovci? a) Ano b)Ne Pokud ano - Jakou formu pomoci jste mu poskytnul?(vypište)

23.Máte za to, že bezdomovci v Ostravě jsou problém? a)

Ano

b)ne

24.A jak by se tato problematika dala podle vás řešit?

25.Co si myslíte o trávení volného času bezdomovců?Kdyby jste vy sám byl pozici bezdomovce jak byste trávil svůj čas?

ANOTACE Jméno a příjmení:

Iveta Purdeková

Katedra:

Speciálně pedagogických studií

Vedoucí práce:

Mgr. Michal Růžička, Ph.D.,

Rok obhajoby:

2014

Název práce:

Fenomén bezdomovectví v Ostravě Název v angličtině:

The Phenomenon of homelessness in Ostrava Anotace práce:

Bakalářská práce „Fenomén bezdomovectví v Ostravě“ se zabývá fenoménem bezdomovectví a jeho vnímání obyvateli města Ostravy. Hlavním cílem práce je zjištění, jaký pohled mají obyvatelé města Ostravy na problematiku bezdomovectví. Teoretická část vysvětluje pojem bezdomovec a bezdomovectví a soustřeďuje se na formy, příčiny a doprovodné jevy tohoto fenoménu. Dále se zabývá jaké organizace a služby pro bezdomovce existují a přibližuje postoje veřejnosti k bezdomovcům. V praktické části se práce zaměřuje na názory a postoje obyvatel města Ostravy na bezdomovce s pomocí dotazníkového šetření.

Klíčová slova:

Bezdomovectví, sociální vyloučení, bezdomovec, veřejné mínění, město Ostrava Anotace v angličtině:

The bachelor thesis " The Phenomenon of homelessness in Ostrava' applies on the phenomenon of homelessness and its perception of inhabitans of city Ostrava. The main goal is to find out what views have inhabitans of city Ostrava on the issue of homelessness. The theoretical part explained the concept of homeless and homelessness and is focused on forms, causes and accompany occurrence of this phenomenon. There is also described what institution and organization for homeless people exists and what is the public opinion to the homeless. The practical part of the thesis is focused on inhabitans of city Ostrava and their attitudes, opinions and views on the homeless people by using questionnaire research.

Klíčová slova v angličtině:

Homelessness, social exclusion, homeless, public opinion, city of Ostrava Přílohy vázané v práci:

Příloha č. 1: Přehled sítě zařízení pro osoby bez přístřeší v Ostravě Příloha č. 2: Dotazník pro respondenty

Rozsah práce:

58s.

Jazyk práce:

Český jazyk

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Ústav speciálněpedagogických studií. Bakalářská práce. Iveta Purdeková

Recommend Documents