UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta PETRA PODZEMNÁ. III. ročník prezenční studium. Bakalářská práce

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka a literatury

PETRA PODZEMNÁ III. ročník – prezenční studium

Obor: Český jazyk – Výchova ke zdraví

VARIACE MOTIVŮ V DÍLE BOHUMILA HRABALA Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Mgr. Igor Fic, Dr.

OLOMOUC 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 20. 6. 2010

….…………………. vlastnoruční podpis

Děkuji panu doc. Mgr. Igoru Ficovi, Dr. za věnovaný čas, cenné rady a odborné vedení mé bakalářské práce a rovněž svým nejbližším za podporu v době psaní.

OBSAH OBSAH ............................................................................................................................ 8 ÚVOD ............................................................................................................................... 5 1.

Biografie a bibliografie............................................................................................ 6

2.

Specifika Hrabalových textů ................................................................................ 10 2. 1 2. 2 2. 3 2. 4 2. 5

3.

Motivický princip .................................................................................................. 15 3. 1

4.

Reklama za první republiky ............................................................................. 30 Reklama v meziválečném období .................................................................... 33

Motivy erotické ...................................................................................................... 35 7. 1 7. 2 7. 3 7. 4

8.

Motiv sebevraždy ............................................................................................. 21 Motiv pochovávání sebevrahů ......................................................................... 24 Motiv smrti zvířat ............................................................................................. 25 Motiv těla bez hlavy ......................................................................................... 25 Motiv tonutí...................................................................................................... 27 Motiv smrti jako nešťastné náhody .................................................................. 28

Motiv reklamy ........................................................................................................ 30 6. 1 6. 2

7.

Motiv snu v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé ................................. 19

Motivy smrti ........................................................................................................... 21 5. 1 5. 2 5. 3 5. 4 5. 5 5. 6

6.

Typologie motivů ............................................................................................. 15

Motiv snu, snáře..................................................................................................... 17 4. 1

5.

Vliv surrealismu ............................................................................................... 10 Hospodská historka .......................................................................................... 11 Koláž ................................................................................................................ 12 Montáž.............................................................................................................. 13 Variace, varianta, verze .................................................................................... 14

Motiv Spisku páně Batisty ............................................................................... 37 Motiv ženských ňader ...................................................................................... 37 Motiv ženských vlasů ....................................................................................... 38 Motiv erotického zboží .................................................................................... 40

ZÁVĚR ................................................................................................................... 41 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ............................................................................ 43

ÚVOD Zalíbení v Hrabalových prózách mě přimělo pokusit se do jeho tvorby proniknout hlouběji a z poněkud jiného pohledu. Ve své práci se zaměřím na čtyři hlavní skupiny motivů, které budou dále rozvíjeny, a to na motivy smrti, snu, reklamy a motivy erotické. Jelikož jsou právě motivy smrti v autorově tvorbě jedněmi z nejfrekventovanějších, věnuji jim větší pozornost. Jednotlivé motivy, které se pokusím rozebrat, jsou vybrány jen z několika děl autorovy bohaté bibliografie. Jedná se o tyto texty: Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky a jejich původní text, povídku Kain, dále Postřižiny, román Obsluhoval jsem anglického krále, povídku Dům, který se osvěžoval bleskem a některé z Hrabalových koláží a montáží. Zaměřím se především na motivy intertextové, tedy ty, které se opakují ve více Hrabalových textech, ale také na motivy v rámci jednoho díla. Cílem práce je zjistit, jak se v jednotlivých textech obměňuje jejich význam a hodnota. Kromě charakteristiky již zmíněného, stručně představím autorův životopis. Nastíním rovněž vlivy působící na jeho tvorbu a postupy, které rád uplatňoval. Definuji pojmy variace, varianta verze, u nichž jsem vycházela z publikace Susanne Roth Hlučná samota a hořké štěstí Bohumila Hrabala (1993). V části týkající se teorie motivu jsem využila díla Františka Všetičky Podoby prózy (1997).

5

1.

Biografie a bibliografie

28. Března 1914 se Marii Kiliánové, v malém domku na Balbince, v BrněŽidenicích, narodil syn. Dostal jméno Bohumil. V domě svých prarodičů vyrůstal do svých tří let, tedy do doby, kdy se jeho matka seznámila s účetním pivovaru, Františkem Hrabalem. Za nedlouho se vzali, spolu se synem se odstěhovali do Polné a o tři roky později do Nymburka. Otec se zde stal správcem městského pivovaru. Krása „městečka, kde se zastavil čas“, se pro Hrabala stala zdrojem nejen básnických vjemů. Již odmala byl chlapec obdarován výborným pozorovacím talentem, rád naslouchal hovorům návštěvníků pivovaru a podnikal nekonečné toulky po okolí. Ovšem škola pro něj byla utrpením. Patřil k nepozorným žákům, dostával dvojky z mravů a na nymburské reálce strávil kvůli opakování kvarty celých osm let. Svoji zamlklost a roztržitost si kompenzoval šaškovskými kousky, jimiž bavil spolužáky. V roce 1924 navštívil pivovar otcův bratr, strýc Pepin. Původně přijel na návštěvu jen na čtrnáct dní, zůstal však u Hrabalů na celý život. Tento živelný člověk, o němž se dočteme v nejednom autorově díle, malého Bohumila velmi ovlivnil a především inspiroval. Po maturitě, kterou Hrabal složil na gymnáziu v Brně, následovalo studium práv v Praze. Pravidelně navštěvoval přednášky o literatuře, umění a filozofii. V letech 1936 – 1938 podnikal cesty do Německa, Polska, Finska apod. V důsledku okupace a uzavření českých vysokých škol se vrátil do Nymburka. Od roku 1941 byl správcem železničního skladu a poté, od roku 1942 do jara roku 1945 zaměstnancem státních železnic. Po válce obnovil studia na Karlově univerzitě, kde byl za další rok promován na doktora práv.

6

Roku 1949 se Hrabalovi podařilo najít podnájem, bývalou kovářskou dílnu, kde se svými přáteli strávil několik let. Dva roky u něj bydlel grafik, člen skupiny explozionalistů, Vladimír Boudník a občas také básník Karel Marysko. V té době pracoval v Poldině huti v kladenských ocelárnách. Roku 1952 zde utrpěl úraz, což pro něj znamenalo dlouhou léčebnou kůru a následně rehabilitace. O dva roky později nastoupil do Sběrných surovin jako balič starého papíru. V Hrabalově tvorbě najdeme nepřeberné množství autobiografických prvků. Všechna zaměstnání v něm zanechala stopu a poskytla mu cenný materiál, který do svých děl pečlivě ukládal. V roce 1956 se oženil s Eliškou Plevovou. V autorových prózách ji najdeme jako Pipsi. Od roku 1963 až do své tragické smrti v únoru 1997 působil jako spisovatel z povolání. První literární pokusy se datují do doby autorova vysokoškolského studia. Se svým přítelem Karlem Maryskem, ovlivněni poetismem a surrealismem sepisovali své první verše. Jejich zájem o literaturu vedl 1945 ke společnému Manifestu neopoetismu. Několik básní se Hrabalovi podařilo otisknout v nymburských Občanských listech, avšak většina pokusů o vydání končila neúspěchem. Na počátku padesátých let se sblížil s řadou literárních osobností: s Jiřím Kolářem, Josefem Hiršalem, Jiřím Weilem, Emanuelem Fryntou aj., zejména však s Egonem Bondym a experimentátorským grafikem Vladimírem Boudníkem.

V této době objevil autory a texty, které i v pozdějších dílech často připomínal: Haška, Klímu, Ungarettiho, Célina, Babela, Faulknera, Schopenhauera, Nietzscheho, Kafku, Čechova apod. Byla to doba, kdy žil v neustálé komunikaci s literaturou. Později už četl mnohem méně. Jeho pantheon byl záhy definitivně hotov, a třebaže se o

7

těchto jménech až do poslední chvíle vyslovoval s nadšením a s úctou, byl to spíše doklad vděčnosti a věrnosti, než stále aktualizovaného vztahu. V okamžiku, kdy Hrabal našel svou vlastní poetiku, zjevně ztratil zájem o četbu jako korektiv vlastního směřování. (PELÁN, J. 2002, s. 7)

V letech 1937–39 přispíval verši a články do regionálních Občanských listů a zejména do Nymburských listů. Znovu začal časopisecky publikovat v roce 1959 v Květnu, dále přispíval do Plamene, Hosta do domu, Orientace, Tváře, Květů aj., v sedmdesátých letech také do exilových periodik Svědectví a Listy.

Své lyrické pokusy shrnul do sbírky, jež měla vyjít pod názvem Ztracená ulička. Tato sbírka vychází z atmosféry malého města, snaží se vystihnout jeho kolorit, čerpá především z milostného rozčarování. Firma, která se ji chystala vydat, byla však po roce 1948 zlikvidována a ze spisů zbyly jen kartáčové otisky. (ZGUSTOVÁ, M., 1997, s. 53) Jeho nejstarší publikovaná práce – Hovory lidí, jsou dvě drobné prózy či scénky ze života. Tyto snímky pouličně odposlouchávaných tlachů, vyšly roku 1957 jako příloha Zpráv Spolku českých bibliofilů. Avšak ve chvíli, kdy Hovory lidí vyšly, měl Hrabal v šuplíku již osmnáct let básnické praxe. Další čtyři roky uplynuly, než se Hrabal dočkal vydání své pseudo-prvotiny, povídkové sbírky Perlička na dně. O rok později vyšli Pábitelé. Perlička na dně i Pábitelé, mají prvopočátek v textech z let padesátých. Text z obou knih byly obsaženy ve sbírce Skřivánek na niti, jejíž výroba však byla komunistickým režimem zastavena. V pořadí třetí kniha Taneční hodiny pro starší a pokročilé vychází roku 1964. Jde o přepracovanou verzi Utrpení starého Werthera. Roku 1965 vychází Ostře sledované vlaky, které jsou o rok později zfilmovány Jiřím Menzlem. Její původní

8

znění, povídka Kain, bylo několikrát přepracováno. Další rok vychází výbor z povídek Automat svět, ilustrovaný kolážemi Jiřího Koláře. Mezi další práce z šedesátých let rovněž patří sbírka povídkových próz Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Jde o autorovo svědectví z doby „kultu osobnosti“. Dále vychází Toto město je ve společné péči obyvatel či Morytáty a legendy. Roku 1970 byla pro Mladou frontu přichystána k vydání kniha Poupata – sbírka prací z let 1938 – 1952, obsahující devět různých textových oddílů, které zrcadlí autorův vývoj od jeho poetických počátků. Poslední oddíl obsahuje Majitelku hutí. Tohoto roku však nevyšla, byla jako mnohé další zadržena. V letech sedmdesátých píše Příliš Hlučnou samotu a ubírá se ke vzpomínkovým prózám, vychází Městečko u vody: Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony. Silné autobiografické prvky najdeme také v trilogii: Svatby v domě, Vita nuova a Proluky. Ztvárnil zde vlastní život očima své manželky. Sborník vzpomínek na autorova přítele Vladimíra Boudníka s názvem Něžný barbar obsahuje kromě reprodukcí Boudníkovy grafiky a jeho fotografií, deníkové vzpomínky na zesnulého, jeho lidský i umělecký portrét, úryvky z korespondence apod. Téhož roku vychází román Obsluhoval jsem anglického krále. Od konce osmdesátých let Hrabal soustavně pěstoval specificky založenou esejistickou fejetonistiku povětšině utvářenou do podoby veřejných dopisů. Mezi tato díla patří Listopadový uragan, Ponorné říčky, Růžový kavalír, Aurora na mělčině, Večerníčky pro Cassia. Hojně rovněž publikoval glosy, drobné úvahy a komentáře ke svému dílu. Často poskytoval rozhovory. Několik z nich najdeme v díle Kličky na kapesníku.

9

2.

Specifika Hrabalových textů

2. 1

Vliv surrealismu Francouzský básník Pierre Reverdy pravil: „Čím vzdálenější a přesnější budou

vztahy dvou sblížených skutečností, tím silnější bude obraz, tím větší bude jeho emotivní síla a básnická realita“. (PELÁN, J., 2002, s. 9) A Hrabal právě tento princip s důsledností naplňuje. Vliv poetismu a především surrealismu je s výjimkou pozdních textů patrný v průběhu celé Hrabalovy tvorby. Autor využívá principy kolážové kompozice, má sklony k hyperbolické transformaci reálu, (PELÁN, J., 2002, s. 9) typický je neregulovaný proud vyprávění (například v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé). Návaznost na surrealismus je u autora spjata spíše s jeho postupy než s obsahy a na rozdíl od surrealistů nepřiznává základní roli nevědomí. Podstatnou složku Hrabalova díla tedy tvoří automatický tet. Kompozice tohoto textu nedodržuje linii syžetovou, ale linii „prožívanou“, tedy jakýsi vnitřní syžet či příběh žití. Na rozdíl od romanopisce, který opírá své psaní právě o strukturu syžetovou, nás v kompozici typu proudu autor přesvědčuje o spontaneitě vytváření textu, o jeho improvizovanosti, o toku myšlenek, kterými se nechává unášet. Linie dostává podobu proudu a jako proud má být vnímána i čtenářem. Kompozice typu proudu je charakteristická také minimálním členěním. Kapitolový princip bývá nahrazen principem odstavcovým, což je patrné například v Něžném barbarovi. Pokud text zůstává na kapitoly rozdělen, je toto členění motivováno ryze „technicky“ (například v díle Obsluhoval jsem anglického krále). Text

10

může být tvořen i proudem věty jediné jako v díle Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Hrabal používá ve svých dílech často tři tečky na konci věty. Výpověď v tomto případě směřuje k jakémusi otevřenému horizontu, kde vyprávění nekončí, pouze se vytrácí v nedohlednu. S tím souvisí i charakter smyslu, který tvorba odkrývá. Díla s pevnou syžetovou strukturou mají vesměs smysl jednoznačný, zatímco texty s kompozicí typu proudu ústí ke smyslu nejistému, k takovému, který má být čtenářem hledán. 2. 2

Hospodská historka Způsob promluvy Hrabalových hrdinů vzbudil pozornost kritiků již v

průběhu šedesátých let. V roce 1966 napsal Emanuel Frynta základní studii na toto téma. Srovnával zde Hrabala s Jaroslavem Haškem. Zaměřil se na prvky, které spojují jejich díla a určil „hospodskou historku“ jako jednu z typických forem městského folklóru. Stanovil rovněž strukturní rysy tohoto útvaru: je zpravidla součástí širšího kontextu (debaty či zábavy), jeho téma nepřesahuje mez jednoho života a vychází převážně z osobního prožitku. Je improvizován a má tendence k hyperbole. Místem, kde se rodí tyto texty, nemusí být pouze hospoda. V nemalé míře také pracovní prostředí či jakákoliv situace nebo prostor, kde se lidé hojně sdružují. To vše může dát podnět pro vznik hospodské historky. Mezi hospodskou historkou Haškovou a Hrabalovou je značný rozdíl. U Haška se jedná vesměs o dobře pointované anekdoty, které můžou stát i mimo text samostatně, kdežto u Hrabala jde o útvar mnohem méně určitý, je tedy velmi důležité znát kontext, do něhož je příběh zasazen. (PELÁN, J., 2002)

11

Pro Hrabala je historka jen „základní surovinou“, podrobuje ji další literární transformaci. Susanne Roth (1993) v této souvislosti připomíná jeho zálibu v lidové triviální literatuře, tedy ve snářích, anekdotách apod. 2. 3

Koláž Charakter textových koláží, které Hrabal sestavoval doslova s nůžkami v prstech

(HODROVÁ, D., 2001, s. 468), najdeme v nejednom jeho díle. Míra autentičnosti těchto „nastříhaných textů“ nebývá vždy příliš vysoká, Hrabal je sestavil z nesourodých citátů, které vybral z textů jiných autorů a z odposlouchaných rozhovorů. Nemají tedy žádný souvislý děj a je velmi těžké určit jejich hlavní téma. (SLAVÍČKOVÁ, M., 2004, s. 7) Vybrané, navzájem se lišící prvky jsou většinou beze změny, nově spojeny, přičemž švy jsou zpravidla zřetelně rozpoznatelné. Autor je pořadatelem materiálu, textu bez vypravěče, děje a hrdinů. Každý citát má vlastní – byť neucelené téma a na okolní citáty nijak nenavazuje. (SLAVÍČKOVÁ, M., 2004, s. 11) Koláž zůstává často čistým citátem a důraz je položen především na konání. Mezi koláže můžeme zařadit texty Toto město je ve společné práci obyvatel a Legenda zahraná na strunách mezi kolébkou a rakví, jejichž původ vychází například z těchto pramenů: Pražské tajností od Pop. Biliánové, Attribute der Heiligen, Mysterium der Schachkunst či Snář Anny Novákové. Mezi další koláže patří také Morytát o veřejné popravě, Morytát, který sepsali čtenáři a Kluby poezie. Co se týče použitého materiálu, jsou mezi autorovými texty značné rozdíly. V koláži Toto město jsou citovány užité a vyslovené texty, zatímco v Klubech poezie jsou rytmicky střídavě pospojovány dvě Hrabalova dřívější díla, která se navzájem proplétají (Příliš hlučná samota a Něžný barbar). 12

2. 4

Montáž Vybrané úryvky z textu či hovoru jsou spíše přípravným stavebním materiálem,

který je s výstavbou měněn. Kromě jasných přeryvů můžeme najít i plynulé přechody. Důraz je kladen především na nově vytvořený celek, v němž se jednotlivé úseky nemusí nutně odlišovat. Autor může do textu zařadit i úlohu vypravěče, což soudržnost textu značně posílí. Montáž je spíše výpůjčkou než citátem. Vypůjčení se liší od citátu tím, že nemá charakter odkazu; nesměřuje k tomu, aby bylo dáváno do vztahu se svým původem. (HODROVÁ, D., 2001, s. 81) Mezi montáže můžeme zařadit Krásnou Poldi, Bambino di Praga, Taneční hodiny či Mrtvomat. Ten vyšel už roku 1949 a je nejstarší známou montáží sestavenou výlučně z cizího materiálu různého původu. Do textu jsou vkomponovány neliterární texty - záznam hovoru mezi dvěma básníky, Kolářem a Bednářem, kdy Bednář shání loutku pro svého syna a se slovy: „Máš tam, Koláři, ještě jednu smrt?“ přichází do Kolářovy dílny. V textu se mimo jiné také objevuje faktura národního podniku TOFA (soupis cínových vojáčků, zvířátek a betléma), nápisy z Nymburského hřbitova, zápisy z návštěv soudního lékařství, výčet procedur z lázní, hlášení důstojníka na Václavském náměstí, úryvky ze Svobodného slova, konkrétně z kategorie Výzva veřejnosti. Střed této „symfonie“ vystříhal Hrabal z letáku pražského spolku Krematorium. Nalezneme zde odkazy na Snář Anny Novákové, se kterým se setkáváme například i v Tanečních hodinách. Výklady snů jsou seřazeny abecedně od A do Z. Autor používá tyto dva termíny, koláž a montáž, vesměs synonymně. Patří k nim i novotvar „konfrontáž“ použitý pro Morytát, který sepsali čtenáři, jehož výstavba je totožná s „montáží“, Morytátem o veřejné popravě: v prvním případě se jedná o citáty ze čtenářských dopisů, v nichž se střídá jak pozitivní, tak negativní ohlas, a v případě druhém jde o dopisy anonymní, skýtající kritiku čtenářů na autorovy glosy. 13

2. 5

Variace, varianta, verze Opakování a transformace motivů v Hrabalově tvorbě s sebou přináší jisté

komplikace související s chronologií některých děl. Často nám není známo, z jakého důvodu byly změny provedeny, zda záměrně či jednoduše z hravé chuti k pábení. Jak praví sám autor: „Já totiž psal pořád, takže za dvacet let, než mě začali vydávat, jsem si naplnil šuplíky. Pak jsem to jenom bral z těch šuplíků a dával do tisku, to nejnovější, co bylo navrch, napřed, a to, co bylo dole nakonec, takže se stalo, že jak stárnu, moje tvorba vlastně mládne“. (HRABAL, B., 1982, s. 76) Při posuzování různých textů musíme mít na paměti také časový odstup mezi jednotlivými zněními. V době mezi vydáními se může změnit kulturně politické ovzduší a s ním spojené literární normy. Ve variaci jsou podle Susanne Roth obměňovány kromě formálních i tematické prvky, obojí především ze spontánního hravého impulsu, nejsou podmíněny autocenzurou. (ROTH, S., 1993, s. 85) Jako příklad můžeme uvést Příliš hlučnou samotu ve třech variacích, z nichž první byla napsána ve verších. O variantě můžeme mluvit v případě, jestliže forma nebo obsah jsou změněny vzhledem k cíli, většinou vzhledem k uveřejnění. (ROTH, S., 1993, s. 86) Za variantu můžeme považovat například Krásnou Poldi, uvedenou ve výboru Poupata i v Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet. Verze je pojmem nadřazeným. Rothová dělí Hrabalovské verze na variace a varianty.

14

3.

Motivický princip Motivický princip je v kompoziční výstavbě slovesného díla jedním z principů

nejzávažnějších. František Všetička ve svém díle Podoby prózy, zmiňuje Borise Tomaševského a jeho pojetí motivu, podle něhož je motiv složka díla, která se už nedá dále dělit; je to nejmenší částečka tematického materiálu, což ve skutečnosti znamená, že každá věta má svůj motiv. (VŠETIČKA, F., 2001, str. 28) Při analýze rozsáhlejších děl je třeba zaměřit pozornost především na motivy dominantní, nosné. Nosný motiv má ve struktuře slovesného díla podobné postavení jako motiv v díle hudebním. Podstatou motivu v hudebním díle je pohyb a návratnost. Určitá tematická složka se v hudební skladbě střídavě objevuje a ztrácí, aby v závěrečné fázi byla nějakým způsobem završena a ukončena. Stejným způsobem prostupuje tematická složka i dílo slovesné. V určité fázi literárního díla se objeví tematická složka, která se vzápětí na to ztrácí; v modifikované podobě se objeví a ztratí ještě několikrát, aby v závěrečné části nějakým způsobem vyzněla. Celý tento proces včetně závěrečného vyznění tvoří motiv. Jeho jednotlivé tematické složky, které se objevují a zase ztrácejí, označují Tomaševskij a Mukařovský jako motivický prvek. (VŠETIČKA, F., 2001, str. 28) 3. 1

Typologie motivů Mezi základní typy motivů řadíme leitmotiv, což je vůdčí, příznačný motiv,

hudebního původu. Prochází obvykle bohatým variačním procesem, v literárním díle má charakterizační, doprovodný ráz. Další a stěžejní motiv, kterým se budu ve své práci zabývat, intermotiv, je motiv, který se objevuje v různých dílech téhož autora, stěhuje se z jednoho díla do druhého. Vytváří jakousi vyšší kontinuitu mezi jednotlivými texty jednoho tvůrce. (VŠETIČKA, F., 2001, str. 29)

15

Motiv může a nemusí být ukončen. Ty z motivů, jež ukončeny jsou, lze podle způsobu závěrečného vyznění rozdělit do několika skupin, a to na motivy signální, deziluzivní, deflektivní, paradoxní, imperfektní, mysteriózní, falešný, metamorfozní, apoditní. Pro svou práci jsem si vybrala čtyři základní motivy, které budu dále rozvíjet a sledovat jejich proměny ve vybraných textech. Jsou to motivy snu, smrti, motivy reklamy a motivy erotické.

16

4.

Motiv snu, snáře Tematika snů je bohatě zastoupena v literárních kolážích Mrtvomat, Legenda

zahraná na strunách mezi kolébkou a rakví či v dílech jako Bambini di Praga, Taneční hodiny pro starší a pokročilé a také v několika povídkách souboru Pábitelé. Snáře odpovídají Hrabalově poetice, která staví zejména na kontrastech a na střetech různorodých motivů. Hrabal byl v tomto ohledu ovlivněn surrealisty. Jeho inspirace byla trvalá, podléhala však změně a přehodnocení. Dvojznačný postoj k surrealismu se vyvíjel od počátečního selektivního přijetí surrealistické metody k její pozdější parodii. Na rozdíl od surrealistického pojetí, v němž sny slouží k výzkumu vlastního nevědomí, jsou ve snářích pouhá hesla, která mají odhalit budoucnost jedince. Jde o šablonu, která je pro každého člověka stejná a na individuální nevědomé stavy se zřetel neklade. Kromě inspirace surrealismem, hraje významnou úlohu také seznámení s estetikou Skupiny 42, zejména pak s Jiřím Kolářem, který, jak připomíná Slavíčková: aktualizoval význam lidových snářů tím, že je zahrnul do velké skupiny inspirativního moderního městského folkloru. (SLAVÍČKOVÁ, M., 2004, s. 203) Hesla snáře vycházejí ze snů nejroztodivnějšího obsahu, jejich výklad se však téměř vždy dotýká základních existenciálních otázek: narození, smrti, lásky apod. Tím vznikají často bizarní a překvapivá spojení. Citáty ze snáře ozvláštňují jazyk díla, vnášejí do textu nečekaná slova a slovní spojení. Po roce 1948 bylo komunistickým režimem vydávání snářů zakázáno. Změna nastala až v šedesátých letech, kdy byly texty určitým způsobem „vědecky“ odůvodněny a přestaly být brány jen jako sbírka pověr.

17

Hrabal si zaznamenával sny již v období, kdy své texty skládal pouze do šuplíků. Dá se říci, že právě tyto zápisky jsou jeho prvními prozaickými dílky. V době, kdy začaly vycházet jeho prvotiny, poznámky o snech do nich zařadil. Konkrétně do výboru Poupata, který se však napoprvé vydat nepodařilo, jelikož roku 1970 skončil ve stoupě. Až v roce 1991 se setkáváme se Zápisníkem snů, jehož vybrané části se objevují i v textech vydaných později. Shodná hesla ze snáře tedy v autorově díle najdeme několikrát v nezměněné podobě. Podle Slavíčkové by tolikeré opakování mohlo být podmíněno tím, že Hrabal v době vydání Tanečních hodin a Legendy nepředpokládal, že by jeho čtenáři znali texty Mrtvomat nebo Věčný Silvestr, které zůstaly v rukopise. (SLAVÍČKOVÁ, M., 2004, s. 205) Co se týče pramenů, na které autor odkazuje, jednoznačně převládá odkaz na Snář Anny Novákové. Podle Slavíčkové však Hrabal vycházel z mnoha dalších zdrojů, ve většině případů ze Storchova snáře. Jen několik hesel opravdu vychází z nejvíce zmiňovaného Snáře Anny Novákové. Pro srovnání pojetí zápisu snů jsem si vybrala dva texty s množstvím totožných hesel, a to Mrtvomat a Tanečních hodiny pro starší a pokročilé. Zatímco ve zmiňované koláži jde o heslovitý seznam snů, který zabírá několik stran textu a je seřazen abecedně stejně jako hesla ve Storchově snáři, v Tanečních hodinách je odkazem na sny prokládán dlouhý monolog strýce Pepina a sny jsou zde zasazeny do určitého kontextu. Mrtvomat svým strohým zápisem připomíná již zmiňovaný vliv surrealismu, avšak inspirace je zde spojena spíše s jeho parodováním. Právě doslovnou citaci ze snáře jako výklad vlastních snů surrealisté zavrhovali.

18

4. 1

Motiv snu v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé Motiv snu zde nalezneme ve spojitosti s pohřbíváním, v následující ukázce i

s nádechem grotesknosti. Hrabal v několika dílech připomíná pohřbívání sebevrahů, kteří by podle dávné křesťanské tradice měli být pochováni mimo hřbitov, aby posvátná půda hřbitova nebyla znesvěcena. „(…) a tak ten strejc se oběsil nakonec na hřbitově na kříži svý matky a farář nadával, že se znovu musí světit hřbitov, divíval jsem se, jak ve snáři Anny Novákový se mohla objevit věta, ve snách v kostele věšen býti, brzy se staneš představeným kostela, když sebevrah má býti pohřben v noci, ve vší tichosti a na místě zvláště odlehlém…“ (HRABAL, B., 1989, s. 96) Při svém vyprávění v Tanečních hodinách strýc prozrazuje, že snáře se dá využít i jako prostředku, který působí na ženy. Formulace hesel používá k tomu, aby ženy získal, ale také k účelu naprosto opačnému. Nejlépe můžeme tyto pokusy sledovat v části, kdy se o Pepina uchází vedoucí mlékárny. „(…) tak jsem ji vypravoval, že kdyby se jí zdálo, že chytala ve snách bažanta, že brzy se do jejího srdéčka láska vloudí, a šéfová mi hned dala do kapsy stovku egyptek a prosila, abych pokračoval, a Cílka v kuchyni ukazovala nožem, kterej čistila, jak by podřízla svou představenou, který jsem řekl, nejhezčí ale sen je viděti dobře vytopenou světnici, to znamená milování dvou osob, a šéfová se vrtěla na židli a tak jsem jí pošeptal, ale nejmilejší sen, kterak se dva voli trkají, to že je opravdové štěstí v lásce, a hned jsem dodal, já že jsem na to doplatil, že jsem měl z toho ošklivou nemoc a že jsem byl na léčení v Brzadíně, a šéfová hned odsedla a šahala mi do kapsy pro ty egyptky, ale já jsem řekl, dámo, co se jednou dá, to se z ruky nevydá…“ (HRABAL, B., 1989, s. 101)

19

„(…) že ale mívám sny, ve kterejch se mi zdává o kanárkovi zavřeným v kleci, a to podle Anny Novákový znamená, že navždy budu stižen touhou po svobodě, a ta mlíkařka mi šeptala, o jé, s vámi bych to chytila!“ (HRABAL, B., 1989, s. 101) Jak je vidno, Pepinovo vyprávění bylo pro ženy velmi důvěryhodné. „(…) to jsem vypravoval tý polský doktorce a ona si na mě lehla a optala se mě, kam si mě večír odvedete? a já jsem citoval snář Anny Novákové, čížka v kleci ve snách viděti, tvé prostopášné živobytí tě přivede ke špatným koncům, ale ta doktorka se zvedla a povídá, vyberte si tam lepší snění, jo? A tak jsem ji řekl, viděti ve spánku jubilejní výstavu znamená neukojitelný žár, a ta doktorka řekla, na začátek by to stačilo, a dělala na mě turecký voči…“ (HRABAL, B., 1989, s. 104) Množství citátů ze snáře poukazuje na to, že pro vypravěče je výklad snů nedílnou součástí života, má pro něj obecnou platnost, je mu zdrojem životního poučení a často slouží dokonce jako návod k jednání. Ironický nádech mají citáty, kdy je pesimistický sen záměrně spojen s velmi optimistickým výkladem a naopak. „(…) to potom, slečno, romantickej člověk má i jemnější snění, běhavku míti ve snách znamená holdování při společnosti, manželku ve snách umříti viděti, to zase jako na potvoru značí vyplnění tvých tajných přání…“ (HRABAL, B., 1989, s. 89) „(…) to máte, slečno, na frontě vás pochovají neznámo kam, jako byste ztratila kapesník, pak Anna Nováková řekne ve svým snáři, umrlčí hodinky držeti, svatba… a ve snách v blázinci se nacházeti, veliké štěstí očekávej!“ (HRABAL, B., 1989, s. 97)

20

5.

Motivy smrti

5. 1

Motiv sebevraždy Motiv

sebevraždy

patří

v Hrabalově

tvorbě

k jednomu

z

motivů nejfrekventovanějších. Postavy odhodlané k tomuto činu mají určitý společný rys. Osoba, která se k suicidu rozhodla, o způsobu smrti neustále hovoří, připomíná ji v nejrůznějších situacích, je o svém činu pevně přesvědčená a dokáže si jej vždy obhájit. Sebevražedné jednání je v Hrabalových dílech asi nejčastěji spjato s milostným zklamáním. Mnohdy lidé nevidí jiné východisko z tíživé osobní situace nežli ukončit svůj život tou nejrychlejší cestou. Množství těch, kteří sáhli nejčastěji po revolveru právě kvůli nešťastné lásce, nám představuje strýc Pepin ve svém vyprávění v Tanečních hodinách. „(…) advokát Kir, ten co zprostředkoval náš barák a postavil si vilu vedle soudu, vodotrysky, palmy a mramorový sloup a na něm nahatou Evu, co měla pod nohama celej svět a kolem sebe růžovej sad, tak ten advokát se zastřelil, že jeho panička dala přednost chudýmu študentovi, jako v nějaký operetě…“ (HRABAL, B., 1989, s. 81) „(…) Karásek se voběsil zrovna v tom lese, kde jste tloukli kamení, protože ta jeho mu chodila za jinýma…“ (HRABAL, B., 1989, s. 94) S milostným neúspěchem vyúsťujícím v pokus o sebevraždu je spjata i následující ukázka z Ostře sledovaných vlaků. Mladý výpravčí Miloš Hrma shledává jediným možným vysvobozením ze svého traumatu smrt. Objedná si pokoj v hotelu a v horké vaně si podřeže žíly. Je však zachráněn zedníkem, který v tutéž dobu pracuje na chodbě, a na krátko umístěn do psychiatrické léčebny.

21

„(…) a potom jsem nastavil zápěstí a prořízl si pravou rukou zápěstí levačky… a pak jsem vší silou udeřil zápěstím pravačky na tu obrácenou čepel zatemovanou do štokrlete. A vložil jsem obě ruce do horké vody, díval se, jak zvolna ze mne vytéká krev, jak voda je růžová, jak pořád ale ta krev tak znatelně proudí, jako by mi ze zápěstí někdo vytahoval dlouhý, pérující červený fáč, tančící závojíček…“ (HRABAL, B., 1989, s. 32) Novela Ostře sledované vlaky je inspirovaná Goethovým Utrpením starého Werthera, Danteho Novým životem a Camusovým Cizincem. Vedle autobiografického základu vznikla přepracováním starších Hrabalových textů. Jedním z těchto textů a zároveň i základním stavebním kamenem všech dalších variant je „existenciální povídka" Kain napsaná roku 1949. Jak už jsem zmínila, chronologie Hrabalových děl je v určitých případech poměrně nejasná, stejně jako pro nás mnohdy zůstává hádankou, z jakého důvodu byly ve vybraných dílech prováděny změny. I tato povídka byla podrobena četným úpravám. Nejdříve byla přepracována jako Fádní stanice, pocházející pravděpodobně z roku 1953, posléze jako Legenda o Kainovi z díla Morytáty a legendy. Ráda bych srovnala tentýž motiv, tedy motiv sebevraždy, v novele Ostře sledované vlaky a jejího původního znění v povídce Kain. Na rozdíl od prvně jmenovaného díla, v němž sebevražedný akt hraje druhotnou roli a vyvýšeno je zde spíše období protektorátu a druhé světové války očima zaměstnanců železnice, v Kainovi je tomu poněkud jinak. Podstatný rozdíl je již v motivu sebevraždy. Zatímco jednou si Hrma sáhne na život kvůli milostným problémům, v původním znění jde o jakési „docílení vítězství nad sebou samým“ (HRABAL, B., 1991, str. 19) a také o to 22

vyvzdorovat si na Bohu svoji svobodu. „Lidé budou pouze šťastní. Představa nebe zmizí. Pokoříme tak Boha a vrátíme mu to, co učinil našim prarodičům.“ (HRABAL, B., 1991, str. 20) Své postoje k sebevraždě Hrma zpětně vysvětluje svému lékaři takto: „Vidím právě teď před sebou celou šťastnou budoucnost lidstva. Říkám vám, že sebevražda se stane etickým i estetickým uskutečněním nejen jedince, ale rodin, rodů a celých národů. Bude vyvrcholením kultur a bude koncipována umělci a estéty… řekněte, není to krásné takhle v plných silách odejíti? Svobodně a v plném vědomí.“ (HRABAL, B., 1991, s. 19) Navíc si svůj čin obhajuje například i tím, že Kristus také spáchal sebevraždu, podle něj „na důkaz jednoty myšlenek svých“, tvrdí, že Kristus si smrt přál, smrt byla korunou jeho učení. Na rozdíl od Ostře sledovaných vlaků můžeme v Kainovi sledovat rozvíjející se proměny vnitřního světa sebevraha jak před samotným pokusem, tak po jakémsi „znovuzrození“, a být svědky monologů k sobě samému. Ačkoliv byly hlavní postavy v obou dílech zachráněny před smrtí, jejich osud byl předčasnou smrtí přeci jen zasažen. Ostře sledovaný transport byl díky Milošovu hrdinskému činu zničen, avšak kulka, která mu zasáhla plíce a srazila ho k zemi do příkopu hned vedle umírajícího německého vojáka, ukončila jeho strastiplnou životní pouť. Ve znění původním je Miloš také postřelen, tentokrát tomu však nepředchází žádné hrdinství, zastřelí jej německá hlídka, když kolem ní projíždí na kole. Umírá v poli, sám, ovšem těsně před smrtí ještě hovoří ke Kristu: „Věřím v tebe, můj chudáčku, protože z tebe chrstala zrovna tak krev a nikdo tě nemohl zbaviti představy, že trpíš nevinně. Ne jak Tvá vůle, ale… I já jsem nikomu nic neudělal. Chtěl jsem se pouze veseliti na tomto světě se svojí nevěstou, s kterou jsem si udělal dítě. Chtěl jsem, aby to nebylo slzavé údolí, ale ráj, z něhož jsi nás surově vyhnal. A za to se mi, Kriste,

23

Tvůj Otec odměnil a dým mé oběti jde k zemi, aniž bych věděl za co, aniž bych věděl proč…“ (HRABAL, B., 1991, s. 37) Poté, co Miloše v Kainovi zachránili před tragickou smrtí pomocí transfúze krve, začal mu nový život. Jeho myšlení a smysl života dostaly nový rozměr, a to především když zjistil, že jeho milá čeká potomka. Okamžik, kdy umíral v příkopě, aniž by se pro smrt sám rozhodl, bral od Boha jako odplatu za to, že osud kdysi neponechal v jeho rukou, ale snažil se určit si ho sám. 5. 2

Motiv pochovávání sebevrahů Hrabal připomíná tradice pohřbívání sebevrahů. V případě smrti s podezřením

na sebevraždu bývalo zahájeno šetření, které mělo okolnosti objasnit. Jen ti, kteří si smrt zvolili v pomatení smyslů, pod vlivem horečnaté choroby, tedy ti, kteří nevěděli, co činí, mohli spočinout na hřbitově a mít tichou formou pohřbu bez obřadu a bez kněze. Strýc Pepin připomíná problematiku pochovávání ve svém vyprávění v Tanečních hodinách. Hovoří zde o muži, který se ze zoufalství oběsil ve vězení a aby mohl být na hřbitově pochován, musela jeho matka představeného církve podplatit, což šlo překvapivě lehce. „(…) a štabarzta zavřeli, a on se oběsil na ručníku v kriminálu, ale když ho pohřbívali doma, jeho matka mohla zbořit kostel, jak naříkala, ale zaplatila a sebevraha pochovali na hřbitově, ač ho měli pohřbít v noci na místě řádně odlehlým a ve vší tichosti…“ (HRABAL, B., 1989, s. 97) „(…) a tak ten strejc se oběsil nakonec na hřbitově na kříži svý matky a farář nadával, že se znovu musí světit hřbitov…“ (HRABAL, B., 1989, s. 96)

24

5. 3

Motiv smrti zvířat

V novele Ostře sledované vlaky popisuje Hrabal očima Miloše Hrmy otřesné zacházení Němců se zvířaty. Vagóny vlaku, které projížděly stanicí, byly plné umírajícího nebo již mrtvého dobytka. „(…) Vyskočil jsem na platón vagónu a podíval jsem se dolů. A všechen ten dobytek byl ozhřivý, několik jich tam leželo mrtvých, jedné krávě viselo od zadku mrtvé, zahnívající tele…všude jen hrozné páry očí tiše vyčítajících, umučených očí, nad kterými jsem zalomil rukama. „Ti Němci jsou prasata!“ křičel jsem. Vlakvedoucí mávl rukou a křičel: „Prasata, to je málo! Tam poslední tři vagóny jsou plný už skoro pomřelých ovcí…hlady jedna druhé spásly kožichy!“ (HRABAL, B., 1989, s. 40) V Postřižinách se dozvídáme o Maryščině otci a jeho ohavném trestu pro kocoura. Za to, že otci snědl játra, byl pověšen na strom, kde trpěl do druhého dne, než zemřel. „(…) to tatínkovi kocour snědl játra a tatínek pověsili kocoura na větev za to a kocourek tam umřel až druhý den…“ (HRABAL, B., 2004, s. 85) Otec uděloval nejrůznější tresty i dceři, aby si zapamatovala, že se má jako dívka chovat slušně. Maryška se bála, že se jí stane totéž co kocourovi. … četníci tak žalovali, že tatínek vzali provaz a uvázali mi ten provaz kolem krku a já jsem se rozplakala a volala: Tatínku, já nechci, abyste mě oběsili, já nebudu umírat na větvi tak dlouho… (HRABAL, B., 2004, s. 85) 5. 4

Motiv těla bez hlavy V několika případech se setkáváme s tím, že po nehodě končící smrtí, je

dohledávána hlava zemřelého. Podle mého názoru to může odrážet určité „bezhlavé“ jednání, které nehodě předchází. Připomenu scénu z Ostře sledovaných vlaků, kdy

25

Miloš Hrma vzpomíná na svého dědečka, hypnotizéra, kterak se vydal vstříc tankům, aby je pomocí svých schopností poslal nazpátek. „(…) obraťte se a jeďte nazpátek, obraťte se a jeďte nazpátek, obraťte se… a potom poručík dal praporkem znamení a tank se rozejel, ale děda neuhnul a tank jej přejel, uskřípl mu hlavu a už říšské armádě nic nestálo v cestě. A tatínek se potom vydal hledat dědovu hlavu. Ten první tank zůstal stát před Prahou, čekal na vyprošťovací jeřáb, dědova hlava byla vmáčknuta mezi pásy a ty pásy byly tak natočené, že tatínek si vyprosil, aby mohl tu dědovu hlavu vyprostit a potom ji pochovat i s tělem tak, jak se na křesťana sluší…“ (HRABAL, B., 1989, s. 14) Situace podobná této je vyobrazena v románu Obsluhoval jsem anglického krále. Líza, manželka Jana Dítěte se snaží za každou cenu zachránit kufřík se známkami, odcizenými Židům, který pro ni znamená jasnou cestu k bohatství. Manžel ji v sutinách domu nachází až za tři dny mrtvou. Přesněji, nachází jen tělo bez hlavy. Scéna je líčena naprosto chladně, jakoby se událost ani netýkala Janovy blízké osoby. První starost o uschování kufříku, který Líza svírá v náručí, a poté teprve starost o ženu svědčí o absolutní citové neúčasti hlavního hrdiny na jakékoliv vyhrocené situaci. „(…) já jsem zvolna dostával z rumiště a sutin svoji Lízu, a když jsem přišel do polovičky jejího těla, viděl jsem, jak stočená do klubíčka svým tělem chránila vulkánový kufřík, který jsem nejdřív pečlivě ukryl a pak jsem vyhrabal celou svoji ženu, ale bez hlavy. Průvan vzduchu jí utrhl hlavu, kterou jsme hledali ještě dva dny…“ (HRABAL, B., 1989, s. 267)

26

5. 5

Motiv tonutí Tonutí je velmi častým motivem v Hrabalově tvorbě a je možné jej chápat více

způsoby. Jednak jako odkaz na vzpomínku z dětství, kdy jako zvědavý chlapec trávící volný čas toulkami po Nymburku neměl sám k utonutí příliš daleko. Místní ho několikrát přivedli domů celého promáčeného po tom, co byl vytažen z kašny nebo z řeky. Vnitřní rozpoložení ve chvíli, kdy člověka pohltí hladina, je líčeno velmi barvitě až zaníceně. Jednou z textu cítíme strach z utonutí, jindy se může zdát, že je tonutím autor přímo fascinován, což může tedy kromě vzpomínky symbolizovat také návrat k úplnému počátku, tedy do plodové vody. Tímto bychom si mohli vysvětlit onen popisovaný pocit bezpečí a naopak strachu z výstupu na svět. Velmi pozitivní a především intenzívní zážitek z tonutí je popisován v Postřižinách. První vzpomínka vyvstane Maryšce při koupeli v neckách. Jako malá se topila v řece. „(…) nejdřív jsem pila vodu, ale pak už jsem se asi napila vody dost, aby to stačilo na utopení, jen jsem viděla, jak moje vlásky se rozpustily a vlály dnem potoka a splývaly se zelenými chaluhami a vodními květinami bez květů, hrozně se mi chtělo spát, nemohla jsem zavřít oči a všechno bylo plné světla, a nebe nade mnou jako bych viděla přes silné brýle…“ (HRABAL, B., 2004, s. 82) Kromě motivu tonutí je zde opět patrný motiv vlasů, tentokrát ovšem ne jako erotický symbol, ale jako přeměna v cosi vyššího. Vlasy splývají s vodním prostředím, jako by byly jeho součástí. Ve vzpomínce druhé se vrací ke dni, kdy jí otec koupil námořnické šaty (zde také autobiografická spodoba). Naklání se nad hladinu v kašně, aby viděla, jak jí šaty sluší, a vhazuje dva dvacetníky s přáním, aby už se nikdy netopila. V tom se ale převrhne a spadne do vody.

27

„(…) a když jsem se podívala znovu na sebe do hladiny, převáhla jsem se a padla do kašny a voda mne pozřela jako veliká ryba… a zase mne obklopoval světlý sladký svět, jako bych byla včelkou, která padla do medu, viděla jsem, jak pomalu mi hlava padá až ke dnu…“ (HRABAL, B., 2004, s. 87) Tragikomicky vyznívá scéna z Tanečních hodin. Matce se při koupání dětí jedno utopilo v neckách. „(…) odskočila si na minutu k sousedce, a když se za půl hodinky vrátila, tak to jedno dvojče bylo utopený, a že si ty dvojčata byly podobný, tak se nevědělo, kterej se utopil.“ (HRABAL, B., 1989, s. 94) Doma si pak jednoduše hodili mincí a bylo rozhodnuto. Bratr si ale od malička nebyl jistý, zdali se jmény naložili správně. Aby nabyl opravdové jistoty, jako dospělý se utopil v lázních. 5. 6

Motiv smrti jako nešťastné náhody Tento druh motivu mívá mnohdy nádech černého humoru a kdo jiný než strýc

Pepin má v zásobě tolik bizarních příhod. V Tanečních hodinách vypráví například o dědečkovi svého kamaráda, který se po cestě domů z hospody nešťastnou souhrou náhod oběsil na heligonu. „(…) a že jeho dědeček, jak jel z posvícení, kde hrál na heligon, tak jak vyjel z lesa, tak vítr obrátil ten heligon na řemeni a dědeček se uškrtil…“ (HRABAL, B., 1989, s. 125) Bizarní je i nehoda zlatníka, který se ukryl pod kanape v pokoji, aby zjistil, co dělá jeho dcera se snoubencem, když není pod otcovským dohledem. Zvědavost se mu však stala osudnou. „(…) ale dál už zlatník neviděl, protože se mu zapíchlo péro z kanape do krku a on řval, ale nebylo ho slyšet, protože jeho dcera i ten snoubenec křičeli tak, až pak odvalili kanape a vyvlíkli to péro z krku zlatníka Bukovskýho… (HRABAL, B., 1989, s. 125)

28

5. 7

Motiv smrti jako odplaty za nevěru Smrt v souvislosti s nevěrou můžeme najít v románu Obsluhoval jsem

anglického krále. Nyní však nejde o sebevraždu, ale o vraždu jako trest za prohřešek. Tragický ráz, hraničící až s nechutností má vyprávění hotelového podomka. Z několika jeho příběhů se dozvídáme, kterak neuvěřitelné se stalo skutkem. Podomek několik let pobýval ve vězení za to, že posekal sekyrou četníka, který mu chodil s paní, a právě zde se dozvídá, jak barvitou minulost mají jeho spoluvězni. První z nich usekl ruce své dceři za ztrátu padesátikoruny, druhý přistihnul svoji ženu s neznámým cestujícím, a tak: „(…) sekyrou zabil svoji paní, vyřízl jí přirození a ten cestující pod hrozbou zabití tou sekyrou musel to přirození sníst, ale pak ten cestující z toho hrůzou umřel…“. (HRABAL, B., 1989, s. 196) Podobně jednal podomek i se svojí kočkou. Když se jí místní kocour přišel dvořit, žárlil na ni stejně jako na svojí paní, neváhal mu tedy přeseknout páteř a zavřít jej za mříže, kde umíral dva dny. Zde se opět dostáváme ke smrti koček, na niž Hrabal, jejich milovník, poukazoval s postupem věku ve svých dílech stále častěji.

29

6.

Motiv reklamy Motiv reklamy je bohatě prostoupen především díly odrážejícími dění a dobovou

atmosféru první republiky a dále také krátké období po první světové válce, které přálo nejrůznějším podnikatelům. V této kapitole bych se chtěla zaměřit na migrující motiv reklamy ve třech vybraných textech, a to v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé, Postřižinách a v románu Obsluhoval jsem anglického krále. 6. 1

Reklama za první republiky Československo se po skončení první světové války stalo velmi vyspělým

státem. Začalo se s výstavbou nových průmyslových podniků, výrazně se rozvinul těžký i spotřební průmysl a konjunkturu zažilo i hospodářství, což znamenalo také počátek exportu strojů, skla, obuvi i textilních výrobků. Baťovy závody se staly jedním z nejvýznamnějších podniků a velmi vysoké úrovně dosáhla také například automobilka Škoda. Vznik reklamy je spojen především se zvýšením nabídky výrobků a služeb. Bylo zapotřebí nejrůznějšími způsoby seznámit spotřebitele s přemírou produktů. Reklama pomocí marketingové strategie propagovala moderní životní styl a nabízela jednak předměty, s nimiž se spotřebitel mohl snadno identifikovat, jednak snové vize, do nichž se mohl promítat. Kromě reklam na spotřební zboží či výrobků pro usnadnění domácích prací, se v obchodech a periodikách objevovaly upoutávky na nejrůznější kosmetické přípravky, z čehož můžeme soudit, že středem zájmu obchodníků byly, mimo jiné, především ženy. Novinky na trhu slibovaly hebkou pleť, rychlejší růst vlasů, snadnou redukci váhy, zkrátka vše, na co si moderní žena může vzpomenout. Reklama lákala ženy ke koupi takových prostředků, díky kterým by se měly za čas měly stát naprosto 30

dokonalými. Zněla jako jakýsi příslib naplnění nedosažitelného ideálu a vzhledem k množství nabízených produktů, měli obchodníci zřejmě úspěch. S obdobím první republiky se setkáváme v Postřižinách. Hrabal očima své matky popisuje dobu průmyslových objevů, dobu, kdy se začaly zkracovat vzdálenosti i čas. Na začátek připomenu dárek, který dostala Maryška od svého manžela. Šlo o kufřík, obsahující různé skleněné trubičky, štětečky, rourky a zvonečky, a to vše mělo samozřejmě onu zázračnou moc. „(…) tady jsou ty léčivé jiskry, které se mění ve zdraví, vysoké frekvence, které dávají

novou radost ze života, novou životní odvahu… Maryško, to je i pro tebe, pro tvoje nervy, pro tvoje zdraví, tady tohle je katoda, která léčí uši, tadyta katoda masíruje srdce, považ, fosforeskující sršení, které ti zušlechťuje srdce! A tadyto je na hysterii a epilepsii, ten fialkový ozon od tebe odejme touhu na veřejnosti provádět věci, které si slušný člověk může pouze myslet nebo je dělat doma, a další elektrody jsou na ječná zrna a jaterní skvrny, natržené svaly, proti migréně, patnáctá je proti překrvení mozku a halucinaci.“ (HRABAL, B., 2004, s. 54) Prodejci mnohdy ve snaze prodat svůj výrobek přeháněli znění sloganů tak, že působily spíše groteskním dojmem. „(…) vzala krabici, na které byla fotografie nádherného borce a hlasitě přečetla: „I vy

budete mít sílu jako tygr, který jednou ranou své tlapy zabije dobytče daleko větší, než je sám.“ (HRABAL, B., 2004, s. 37) I Francin využil vlivu reklamy a pro zvýšení odběru piva sepisoval nejrůznější hesla.

31

„Více piva, méně útrap a mrzutostí. – Vaše podlomené zdravíčko upevní vám naše pivečko. – Kdo nepil, teskný byl, když se napil pivenka, zčervenal jak dívenka. – Bez piva zaživa bych umíral. – Kdo chce vesel býti, musí pivo píti. – Pivečko v každý čas správně osvěží vás.“ (HRABAL, B., 2004, s. 128) V propagaci reklamy pracovali i mimořádné osobnosti období první republiky. Řadí se mezi ně například František Kulovaný, někdejší šéf propagace u Bati, Karel Pařízek, šéf propagace firmy Laurin & Klement či Josef Poláček z firmy Koh-i-noor. Také firmu Salamander můžeme jmenovat jako jednu z nepropagovanějších v té době. „(…) to sjedu do Vídně k firmě Salamander, do toho střediska obuvnického světa, který

je na pět pater, sjedu tam pro Maitzen laky, kytový a tak jemný jako obličej nějaký krasavice, středisko obuvnického světa Salamander se salamandrem ve znaku, zatímco firma Mercedes měla ve znaku opičku, na skle botičky, který vyrobily kouzelný lidský ruce…“ (HRABAL, B., 1989, s. 81) Reklamní agenti si dali záležet nejen na vizuální stránce produktu, ale i na jejím psychologickém propracování. Na obalu kosmetických přípravků byla téměř vždy vyobrazena krásná žena jako symbol jakési dokonalosti, což ovšem v mnohých případech působilo spíše komicky. „(…) v drogerii jsem viděl preparát značky Kaloderma, pak firma Wolf a syn

z Karlsruhe dodávala na Moravu to svoje želé a jemný růžový pudr na pěstování pleti, na škatulce je zasněná ženská hlava s rukou u spánku a omotaná lehkým závojem a s očima v dálce…“ (HRABAL, B., 1989, s. 110) „(…) v drogériích byl přístroj na parní lázeň na obličej značky Pramen mládí, poctěno

zlatou státní medajlí, v elegantním provedení, na víku krabice byla krásná hlavinka paničky, jak má hlavu v takový kukani, do který vede poniklovaná trubička z mosaznýho 32

přístroje, a ta panička je v košilce zdobené bruselskou krajkou, na který byl vyšitý nápis: Zůstanu mladá…“ (HRABAL, B., 1989, s. 114) Moderní výrobky nepůsobily pouze na ženy, což dokazuje strýc Pepin, který si pořídil přimič nosu. „(…) já jsem si tehdejšího času koupil přimič nosu, na nos se to dávalo, jako ženský ty

natáčky, ten přimič se utahoval šroubkama, podle toho, jakej jste chtěli nos, já jsem chtěl, jako měl Rudolf Valentino…“ (HRABAL, B., 1989, s. 11) 6. 2

Reklama v meziválečném období V románu Obsluhoval jsem anglického krále se to reklamami doslova hemží.

Stále nové výrobky jsou nabízeny prodejci, kteří jsou zároveň hosty hotelu. Počínaje jedinečným sekáčkem na maso, přes pana Živnostka, vlastnícího fabriku na umělý chrup, který přísedícím házel chrup do pití, až jednou spolkl svůj vlastní, jehož jméno vypovídá o všem, až k hostům, na které ostatní návštěvníci hotelu zcela jistě nezapomněli. Připomenu zde několik z nich. Nejvýraznější osobou je nepochybně agent přezdívaný „Gumový král“, zmiňovaný v části práce „motivy erotické“. Se zcela nadčasovým výrobkem přišel do hotelu Praha zástupce krejčovské firmy v Pardubicích. Pro všechny ty, kteří mají málo času, jako herci či důstojníci, v našem případě pan vrchní, pro všechny tyto lidi vznikla jedinečná možnost, jak si nechat ušít šaty, aniž by se kdokoliv musel zdržovat s jejich zkoušením. Inu, fungovalo to takto: míry na šaty se sepsaly na pergamenové proužky, které se očíslovaly a s datem narození a adresou zákazníka se posílaly do dílny.

33

„(…) tam z těch proužků obkládají takovou jakoby krejčovskou pannu, ale vespod tý

panny je gumový pytel, který se zvolna napumpovává, až vyplní všechny ty slepený proužky, který rychle ztvrdnou rychleschnoucím lepidlem, a pak až se ty proužky sundají, ke stropu pokojně vzlétne váš trup, uváže se na něj šňůrka…“ (HRABAL, B., 1989, s. 155) A když zákazník nabere na váze nebo naopak zhubne, stačí přifouknout či povolit a na míru se oblek přešije. Podobné figuríny dnes v krejčovských dílnách stále najdeme.

34

7.

Motivy erotické Erotické motivy jsou bohatě prostoupeny celou Hrabalovou tvorbou a společně

s motivy smrti tvoří asi nejširší skupinu. Do vyprávění se často promítají erotické touhy lidí, kteří jsou nějakým způsobem „na dně“ (Hrma, Dítě) nebo jde o starší osoby a jejich vzpomínky, jako je tomu v Tanečních hodinách. Hrabal vše popisuje zcela otevřeně, nic nezakrývá ani nepřikrašluje, některé motivy jsou vyhnány až do krajností. Podle Kladivy (1994, s. 68) jsou tyto vypjaté motivy typické pro doby krizové a válečné. Lidé jako by se chtěli zachránit prostřednictvím sexuálního pudu, který nepřetržitě, maniakálně ukájejí. (KLADIVA, J., 1994, s. 68) Dále připomíná Hrabalovu přednost a sílu právě v této nezkreslenosti. Jde o pravdu života, která bují ve všech formách a tvarech. Odhalit skutečný stav lidských vztahů a lidského nitra je mnohdy otřesné. (KLADIVA, J., 1994, s. 68) Naproti této vypjatosti stojí erotické motivy, které jsou naopak plné cudnosti, což k Hrabalově zálibě v konfrontaci neodmyslitelně patří. Snad nejznámější eroticky laděná scéna je vyobrazena v Ostře sledovaných vlacích. Odehrává se při noční směně ve stanici. Pan výpravčí potiskne razítky slečnu Zdeničku Svatou, jejíž příjmení příliš nekoresponduje s tímto aktem. „(…) Zkrátka pan výpravčí Hubička o noční povalil Zdeničku a potom jí vyhrnul sukně a

jedno razítko naší stanice za druhým otiskl naší telegrafistce kolem zadnice. I datumovku jí tam dal! Ale Zdenička přišla ráno domů a maminka si ta razítka přečetla a přiběhla hned sem, a že si bude stěžovat na gestapu. (HRABAL, B., 1989, s. 23) Podobný motiv najdeme také v povídce Dům, který se osvěžoval bleskem. Shoda zde nastává ve scéně s razítky, avšak vyznění je zcela jiné. Následující ukázka by

35

se dala přiřadit spíše k motivům smrti. Pan přednosta spáchal sebevraždu po tom, co si orazítkoval celé tělo. K označení zad si dokonce vyrobil zvláštní přístroj z pohrabáče, motouzu a kleštiček na cukr. „(…) a když jste se zamknul do kanceláře, vysvléknul jste se donaha a celé tělo jste si

potisknul všemi razítky, kterých jste používal. Ve všech barvách, takže jste po půl hodině pozorné práce vypadal jako obrovský papoušek!…Okresní lékař, ohledávaje vaše pokojné a studené tělo, zjistil, že jste sebevraždu komponoval přesně dle pravidel estetiky. Když stahoval předkožku z vašeho pyje, hle! objevovalo se písmenko za písmenkem, až se objevil název stanice, kde jste zamlada tak rád sloužil…!“ (HRABAL, B., 1991, s. 45) Na sebevražedný akt vzpomíná v povídce Kain i hlavní postava, Miloš Hrma. Jeho dědeček, který byl taktéž přednostou stanice, ukončil život stejným způsobem. V románu Obsluhoval jsem anglického krále o erotické motivy rovněž není nouze. Pikolík Jan Dítě se seznamuje s tajemstvím domu U Rajských či s chambre séparé, kde burziáni a za čas i on sám tráví večery se slečnami. Po několika návštěvách v domě paní Rajské se uchýlí k vlastnímu slavnostnímu rituálu. Obloží vždy břicho ženy květinami, různými lístky či jehličím, a to podle aktuálního ročního období. Václav Černý se v této souvislosti zmiňuje: „Poněvadž Hrabal nezná hodnotu vyšší než život sám, obklopuje tajemným kouzlem životní schopnost sebereprodukce, a tedy lásku a přímo akt erotický a sexuální…Jeho bůh je Bůh Těl, jeho oltářem je lidské tělo jakožto nástroj lásky, jeho bohoslužbou či mystickou obětí akt milostný.“ (ČERNÝ, V., 1994, s. 114)

36

7. 1

Motiv Spisku páně Batisty Hrabal ve svých dílech často odkazuje na „spisek páně Batisty – o pohlavní

zdravovědě“. Jde o reálný spis doktora Batisty z třicátých let dvacátého století, s přesným názvem: „Sebeochrana a pohlavní zdravověda“. Jsou v něm obsaženy nejrůznější návody a rady pro spokojený milostný život či požadovaná kritéria stanovená samotným Batistou, které by měli muži i ženy splňovat. „(…) nakonec to uznal i Batista, že záruka blaha manželskýho jest urostlé tělo…“

(HRABAL, B., 1989, s. 86) „(…) podle spisku páně Batisty je nejlepší používat pannu, to že je ten rajskej pocit, když

dva si jsou vzdáleni na hubičku…“ (HRABAL, B., 1989, s. 115) 7. 2

Motiv ženských ňader Jak vypráví strýc Pepin v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé, za doby

Rakouska - Uherska bylo ideálem krásy kromě pěstěných vlasů, především bujné poprsí. „(…) ovšem Rakousko stálo ani ne tak na bujném vzrůstu vlasů, jako na bujném poprsí,

některý ho měly, že musely nosit ruksak a v něm cihlu, aby neupadly dopředu, tak je to táhlo, to bylo něco, ty ohromný vnady, od božího rána celý Rakousko na nic jinýho nemyslelo než na poprsí, ženský si je vycpávaly a bylo to neštěstí, když dcera neměla prsy jako půlku piva… (HRABAL, B., 1989, s. 112) Strýc Pepin byl pohledem do dekoltu přímo konsternován, o čemž svědčí následující ukázka.

37

„(…) jo, Helenka se jmenovalo to Defraudantovo dítě, ta měla tak krásný poprsí, že

dlouho ještě, když jsem si na to vzpomenul, tak jsem z toho koktal a dělal pravopisný chyby…“ (HRABAL, B., 1989, s. 96) V dalším vyprávění se dozvídáme o princi, který se zamiloval do slečny s krásným poprsím, avšak vzít si ji nemohl, jelikož mu byla přidělena jiná žena. Odhalení princových avantýr se slečnou Večeřovou vyústí v hromadnou střelbu. „(…) synáček, korunní princ, si musil vzít belgickou princeznu Stefanii, ale pásl po

tělíčku Večerové, té krasavice s ohromným poprsím a očima, no a skončilo to hromadnou střelbou… (HRABAL, B., 1989, s. 86) 7. 3

Motiv ženských vlasů Tento motiv je charakteristický především pro Postřižiny. Žena správce pivovaru

svými vlasy ohromuje vždy celé město, když jím projíždí na kole a svojí krásou je si plně vědoma. „(…) v zrcadle jsem viděla, že kde jsem byla večer já, tam vždycky tím mým účesem a

kvalitou mých vlasů, bylo o jednu lampu víc…“ (HRABAL, B., 2004, s. 11) Maryška popisuje ozdobné Francinovo písmo, jehož zákruty připomínají její vlnící se vlasy. „(…) kolem iniciál začal kreslit moje vzdouvající se vlasy, a tak jako růžový keř, který

obrůstá besídku, tak Francin hustou sítí a větvičkami siločar mých vlasů ozdobil začáteční písmena jmen a příjmení hostinských.“ (HRABAL, B., 2004, s. 11) Vlasy hrají důležitou roli i ve chvíli, kdy se Maryška rozhodla vylézt se strýcem Pepinem na pivovarský komín. Nejen proto, že se jí neustále pletou pod nohy a je

38

nebezpečné si je přišlápnout. Popisuje, jak se kolem ní vlasy rozprostřely jako hudba a připomněly jí chaluhy v potoce, kde se koupala první jarní den. „(…) a najednou se zvedl vítr a vlasy mi vyklouzly z dlaně a ty moje zlaté vlasy vlály

zrovna tak jako loni před prvním jarním dnem, plápolaly ty vlasy jak chaluhy v mělkém a bystrém potoce…“ (HRABAL, B., 2004, s. 67) V Postřižinách jsou vlasy také symbolem plynutí času. Poté, co se do Nymburka dostala novinka v podobě rádia, začala vlna zkracování, která zasáhla i Maryšku. Nejen, že zkracovala sukně, nohy od stolu či ocas svého psa, rozhodla se tak učinit i se svými vlasy. Večer pozoruje manžela a jeho rituál s písmeny a začíná svého rozhodnutí litovat. Přichází na myšlenku, že pro něj bez svých kadeří nebude mít takovou hodnotu. „(…) když už bylo pozdě, už vlasy nešly připnout nazpátek, viděla jsem Francina, jak

večer sedí v kanceláři a píše redis perem číslo tři iniciály do pivovarských knih a kolem každé iniciály rozviřuje úponky a do tvaru lyry pohybující se moje ryšavé vlasy, viděla jsem Francina, jak Boďa Červinka mu ustřihuje ruce od mých vlasů, jak mu ustřihuje fialově zářící neonový hřeben, protože Francin už nikdy mne nebude v tmavém pokoji vyčesávat a kochat se mými vlasy, do kterých se ještě za Rakouska zamiloval a kvůli kterým si mne vzal…“ (HRABAL, B., 2004, s. 143) Fascinován ženskými vlasy byl i Jan Dítě, když jako číšník sloužil v hotelu u Děčína. Němky zde byly za účelem početí nového člověka s vybranými německými vojáky. Dítě měl jako pikolík možnost pozorovat nahé ženy, jak plavou v bazénu. Za nedlouho pochopil, že je mezi nimi považován jen jako pidimužík - sluha, jakého mívaly královny. „(…) ale já už jsem o ta těla ani tak moc nestál, já jsem se zamiloval do těch plavoucích vlasů, které jako světlý kouř ze slámy se linuly a tanuly za těmi těly, vlasy, které se 39

zatáhly celou svojí délkou při mocných pohybech rukou a nohou, aby se na chvíli jako by zastavily, a ty konečky zavlnily jako plechy rolety…“ (HRABAL, B., 1989, s. 238) 7. 4

Motiv erotického zboží Motiv erotický spojený s motivem reklamy najdeme v románu Obsluhoval jsem

anglického krále. Do hotelu Praha přichází jeden z nejexkluzivnějších hostů, a to agent přezdívaný „Gumový král“. „(…) ale nejmilejší, kterej u nás spával, byl Gumovej král, ten, kterej dodával drogériím

choulostivý gumový zboží, zástupce firmy Primeros, kterej kdykoliv přišel, tak pokaždé měl nějakou novinku…“ (HRABAL, B., 1989, s. 152) Jedna z novinek byla například takzvaná „Útěcha vdov“, o které si však mohl Jan Dítě domýšlet cokoliv, jelikož zahlédl pouze „futrál“. Podle reakcí ostatních, kteří měli to štěstí nahlédnout do útrob kufříku, to bylo nepochybně cosi šokujícího. Nejobdivovanější vynález přinesl prodejce v zimě. Hosté seděli v kuchyni, každý měl tedy možnost seznámit se s aktuální novinkou na trhu, s nafukovací gumovou pannou Primaverou. Vynález to byl precizně propracovaný, o čemž svědčí barvitý komentář samotného Gumového krále: „Tady z vašeho dechu stvořená žena daruje mužům opět víru v sebe a tedy novou potenci a erekci, a nejen erekci, ale skvostné uspokojení. Primavera, pánové, je ze speciální gumy, a mezi nohama je guma gum, mechová guma, a otvorem, který je ozdoben všemi vyvýšeninami a prohlubněmi, které má mít ženská. Malounký vibrátor je poháněn na baterku a ten se uvede do něžného vzrušujícího pohybu…a abyste nemuseli čistit tento ženský úd, můžete použít prezervativu Primeros, prosím, a abyste se neodřeli, tady máte tubu glycerinového krému…“ (HRABAL, B., 1989, s. 154)

40

8.

ZÁVĚR Cílem mé práce bylo zjistit, jak se migrací motivů mění jejich charakter a

hodnota pro dílo. Tvorba, kterou jsem si pro analýzu vybrala, se datuje od počátečních Hrabalových próz do próz let sedmdesátých. Jistě by bylo zajímavé srovnávat vybrané motivy na počátku autorovy tvorby s jeho díly pozdními, ale to už je pouze námět na další práci. Nejrozmanitějším dílem co do variací motivů se ukázal být román Obsluhoval jsem anglického krále, v němž jsou bohatě zastoupeny jak motivy erotické, tak motivy smrti i reklamy a například motiv smrti je zde zobrazen nejvíce způsoby. Co se týče shodných zápisů snů v několika autorových dílech, důvod opakování motivu tkví zřejmě v Hrabalově domnění, že dříve napsané texty se do rukou čtenáře nedostanou. Sledovala jsem, jakou hodnotu má tentýž motiv v několika různých dílech. Přestože je podle mého názoru většina motivu do děl znovu vkomponovaná převážně z autorovy hravosti, několik z nich nabývá přeměnou v dalším díle větší či menší význam. Nejlépe se změna odrážela u motivu sebevraždy v povídce Kain a novele Ostře sledované vlaky. Navzdory tomu, že se jedná o jedno dílo, které bylo transformováno do několika verzí, je patrné, jakou úlohu hrál sebevražedný čin v jednotlivých zněních. V Kainovi jde o motiv hlavní, kdežto v Ostře sledovaných vlacích pouze o vedlejší, stojící až za několika dalšími. Transformaci z motivu smrti na motiv erotický jsem našla v povídce Dům, který se osvěžoval bleskem a novelou Ostře sledované vlaky. Tato přeměna souvisí se scénou s razítky. Motiv těla bez hlavy se ukázal mít stejný význam jak v Ostře sledovaných

41

vlacích tak v románu Obsluhoval jsem anglického krále. V obou případech nehodu předcházelo bezhlavé jednání. Jednotlivé motivy nemusí stát vždy odděleně, často je nacházíme v určité spojitosti. Motivy smrti, reklamy i snu se v nemalé míře objevují v blízkosti motivů erotických (Obsluhoval jsem anglického krále, Ostře sledované vlaky, Taneční hodiny pro starší a pokročilé).

42

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Primární literatura HRABAL, Bohumil. Postřižiny. 4. vyd. Praha: Mladá fronta, 2004. 151 s. ISBN: 80204-1097-X. HRABAL, Bohumil. Tři novely. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. 333 s. ISBN:80-202-0059-2. HRABAL, Bohumil. Tři novely. In Ostře sledované vlaky. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. s. 9-74. ISBN:80-202-0059-2. HRABAL, Bohumil. Tři novely. In Taneční hodiny pro starší a pokročilé. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. s. 75-130. ISBN:80-202-0059-2. HRABAL, Bohumil. Tři novely. In Obsluhoval jsem anglického krále. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. s. 131-320. ISBN:80-202-0059-2. HRABAL, Bohumil. Židovský svícen: Sebrané spisy Bohumila Hrabala. In Kain. 1. vyd. Praha: Pražská imaginace, 1991. s. 7-37. ISBN: 80-7110-022-6. HRABAL, Bohumil. Židovský svícen: Sebrané spisy Bohumila Hrabala. In Dům, který se osvěžoval bleskem. 1. vyd. Praha: Pražská imaginace, 1991. s. 42-48. ISBN: 807110-022-6. HRABAL, Bohumil. Židovský svícen: Sebrané spisy Bohumila Hrabala. In Mrtvomat. 1. vyd. Praha: Pražská imaginace, 1991. s. 125-145. ISBN: 80-7110-022-6. HRABAL, Bohumil. Židovský svícen: Sebrané spisy Bohumila Hrabala. In Bambino di Praga. 1. vyd. Praha: Pražská imaginace, 1991. s. 145-171. ISBN: 80-7110-022-6.

43

HRABAL, Bohumil. Židovský svícen: Sebrané spisy Bohumila Hrabala. In Krásná Poldi. 1. vyd. Praha: Pražská imaginace, 1991. s. 191-227. ISBN: 80-7110-022-6. HRABAL, Bohumil. Něžný barbar. 1. vyd. Praha: Odeon, 1990. 155 s. ISBN 80-2070110-9. HRABAL, Bohumil. Domácí úkoly z pilnosti. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1982. 217 s. Sekundární literatura ROTH, Susanna. Hlučná samota a hořké štěstí Bohumila Hrabala: K poetickému světu aut. próz. Praha: Pražská imaginace, 1993. 188 s. ISBN: 80-7110-094-3. KLADIVA, Jaroslav. Literatura Bohumila Hrabala: (Struktura a metoda Hrabalových děl). 1. vyd. Praha: Pražská imaginace, 1994. 92 s. ISBN: 80-7110-138-9. JANKOVIČ, Milan; ZUMR, Josef. Hrabaliana: Sborník prací k 75. narozeninám Bohumila Hrabala, 1. vyd. Prostor, 1990, 184 s. ISBN 80-85190-04-4. HODROVÁ, Daniela. et. al. Na okraji chaosu -- : poetika literárního díla 20. století. 1. vyd. Praha: Torst, 2001. 865 s. ISBN: 80-7215-140-1. ČERNÝ, Václav. Eseje o české a slovenské próze. 1. vyd. Praha: Torst, 1994. 190 s. ISBN: 80-85639-21-1. SLAVÍČKOVÁ, Miloslava. Hrabalovy literární koláže. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2004. 314 s. ISBN: 80-7304-051-4. PELÁN, Jiří. Bohumil Hrabal: pokus o portrét. 1. vyd. Praha: Torst, 2002. 72 s. ISBN: 80-7215-177-0.

44

ZGUSTOVÁ, Monika. V rajské zahradě trpkých plodů: o životě a díle Bohumila Hrabala. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1997. 219 s. ISBN: 80-204-0663-8. VŠETIČKA, František. Podoby prózy: o kompoziční výstavbě české prózy 20. let 20. století. Olomouc: Votobia, 1997. 248 s. ISBN: 80-7198-262-8. PYTLÍK, Radko. …a neuvěřitelné se stalo skutkem. 1. vyd. Emporius, 1999. 104 s. ISBN: 80-9019-803-1. Internetové zdroje BARTÁKOVÁ, Andrea. zenyvumeni.cz [online]. [cit. 2010-05-20]. Žena, obchod a reklama za první republiky. Dostupné z WWW: . ŠÁRA, Lubomír. cr.ic.cz [online]. 2006 - 2007 [cit. 2010-05-25]. Československá republika. Dostupné z WWW: . ODEHNAL, Petr. dokoran.cz [online]. 2005 [cit. 2010-05-29]. Bezectní lidé – recenze TVAR. Dostupné z WWW: . Bohumil Hrabal [online]. [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW: .

Bohumil Hrabal [online]. [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW: http://www.spisovatele.cz/bohumil-hrabal

45

Anotace bakalářské práce Jméno a příjmení:

Petra Podzemná

Katedra:

Českého jazyka a literatury PdF UP Olomouc

Vedoucí práce:

doc. Mgr. Igor Fic, Dr.

Rok obhajoby:

2010

Název práce:

Variace motivů v díle Bohumila Hrabala

Název v angličtině:

The variation of motives in Bohumil Hrabal´s pieces

Anotace práce:

Bakalářská práce je zaměřena na proměny motivů ve vybraných dílech Bohumila Hrabala. Motivy jsou rozděleny do čtyř hlavních skupin (motivy snu, smrti, reklamy a motivy erotické). Uváděny jsou ukázky z jednotlivých děl s následnou analýzou. Práce se zabývá rovněž teorií motivu, autorovou biografií a bibliografií a postupy, které při psaní využíval.

Klíčová slova:

Bohumil Hrabal, motiv, smrt, sebevražda, reklama

Anotace v angličtině:

Bachelor thesis is aimed at transformation of motives in Bohumil Hrabal's writings. Themes are divided into four main groups (motifs dream, death, ads and erotic themes). There are examples of individual writings with subsequent analysis. Work also deals with the design theory, the author's biography and bibliography and procedures used when writing.

Klíčová slova v angličtině:

Bohumil Hrabal, motive, death, suicide, advertisement

Rozsah práce:

45 stran

Jazyk práce:

čeština