UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta MICHAELA SVOBODNÍKOVÁ. III. ročník kombinované studium ŠKOLNÍ NAUČNÁ STEZKA V OKOLÍ FRÝDKU-MÍSTKU

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra přírodopisu a biologie

MICHAELA SVOBODNÍKOVÁ III. ročník – kombinované studium

Obor: přírodopis – výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání

ŠKOLNÍ NAUČNÁ STEZKA V OKOLÍ FRÝDKU-MÍSTKU Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Kristýna Janišová

OLOMOUC 2014

Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Palkovicích dne 14. 1. 2014 ………………………………… vlastnoruční podpis

Děkuji Mgr. Kristýně Janišové za odborné vedení bakalářské práce, poskytování rad a Muzeu Beskyd ve Frýdku-Místku za vstřícnost a vypůjčený materiál. V neposlední řadě děkuji své rodině za podporu a vstřícnost v průběhu studia.

Obsah Úvod

5

Cíle

7

Metodika

8

1 Frýdek-Místek

9

1.1 Historie Frýdku- Místku

9

1.2 Památky Frýdku-Místku

9

1.3 Přírodní poměry

10

1.3.1 Geologie

10

1.3.2 Reliéf

11

1.3.3 Půdy

11

1.3.4 Ovzduší

12

1.3.5 Voda

12

1.3.6 Ochrana přírody

13

1.4 Životní poměry

13

1.4.1 Flóra

13

1.4.2 Fauna

14

2 Naučná stezka

17

2.1 Značení naučné stezky

18

2.2 Kategorie naučných stezek

19

3 Návrh školní naučné stezky v okolí Frýdku-Místku

20

3.1 Naučná stezka a její zastavení

20

3.2 Obsah jednotlivých zastavení stezky

22

3.3 Příprava učitele a žáka na průběh naučné stezky

23

3.4 Školní naučná stezka v okolí Frýdku-Místku

23

3.4.1 Zastavení první: Rybník Sauna

23

3.4.2 Zastavení druhé: Život v lese

26

3.4.3 Zastavení třetí: Frýdecký „Hrad“

30

3.4.4 Zastavení čtvrté: Zázračná studánka

33

3.4.5 Zastavení páté: Bezručova vyhlídka

36

3.4.6 Zastavení šesté: Naše pole, naše hospodářství

39

3.4.7 Zastavení sedmé: Lašské národopisné muzeum a kostel Všech svatých

42

3.4.8 Zastavení osmé: Fotovoltaická elektrárna

45

3.4.9 Zastavení deváté: Tvrz Bruzovice

48

4 Hry a techniky

51

4.1 CD Art

51

4.2 Odkud se k nám dostaly části živé přírody?

52

4.3 Pravda či nepravda

52

4.4 Postavení člověka v přírodě

52

4.5 Elixír života

53

Přílohy

54

Závěr

62

Seznam použité literatury a zdrojů

63

Seznam příloh a obrázků

66

-5Úvod Primární a pravidelná pohybová aktivita je součástí životního stylu a je předpokladem a podmínkou zdraví. Výsledky výzkumu však ukazují, že lidská populace preferuje nezdravý přístup s minimálním zastoupením pohybových aktivit. Následkem je nárůst civilizačních onemocnění. K zabránění vzniku a rozvoji těchto onemocnění stačí pouhých třicet minut denně věnovat pohybové aktivitě, kterou může být i chůze. Pohyb předchází nadváze, obezitě, chorobám dýchacích cest, vadnému držení těla, zlepšuje sílu kostí, svalů a přispívá ke zlepšení zdraví či k jeho udržení (Kopecký, M. a spol. 2013). Od školního roku 2007/2008 vstoupil v platnost Rámcový vzdělávací program, jehož součástí byla výchova ke zdraví, buď jako samostatný předmět, nebo byla zařazena jako součást již vyučovaného předmětu. Žáci na základě získaných vědomostí, schopností a dovedností, tedy zdravotní gramotnosti, by měli být schopni aktivně přistupovat ke svému zdraví i zdraví ostatních (Kopecký, M. a spol. 2013). Na stav zdraví působí sám člověk a faktory prostředí, v němž žije. Jedná se o faktory přírodní a civilizační, jako je rozvoj vědy a techniky, infrastruktury, ekonomiky, průmyslu a s nimi související životní styl. Zdraví představuje pro společnost jednu z nejvýznamnějších hodnot, která je také jedním z hlavních cílů života člověka, je prostředkem k realizaci životních cílů a umožňuje člověku prožít smysluplný život. Ve výchově dítěte již od raného dětství by dospělí jedinci měli pěstovat zájem o zdraví, zdravý životní styl, pohybové aktivity (Kopecký, M. a spol. 2012). Rozvoji technice nezabráníme a děti se k ní, někdy i snadně, dostanou. Proto bychom jim mohli ukázat, že neslouží jen ke hraní her, dorozumívání se s kamarády, místo fyzické návštěvy, ale i například k poznání přírody, použijeme-li mikroskop, který lze připojit k počítači a tak si promítnout neživou i živou přírodu, kupříkladu tělo octomilky, část květu hluchavky a jiných, pro nás okem nesnadno pozorovatelných živočichů, rostlin, nebo jejich částí, ve větší, pro naše oko pozorovatelné velikosti. I tímto způsobem lze vzbudit větší zájem o přírodu a okolí, než je doposud. Snad v každé obci je vybudována stezka. Místní obyvatelé k ní mají rychlou

-6dostupnost, není třeba trávit několik hodin v dopravním prostředku a celý den cestováním, pokud jsme limitováni časem. Může posloužit k odpolední procházce a bližšímu, pro někoho k detailnějšímu poznání svého okolí. Naučná stezka je vyznačená výchovně vzdělávací trasa přírody i kultury daného území a oblasti. Na určených zastaveních jsou vysvětleny vybrané významné objekty a jevy. Mají výchovný charakter k ochraně přírody a k péči o životní prostředí, jsou vhodné k ekologické výchově a k aktivizaci dětí a mládeže (Čeřovský, J., Záveský, A. 1989). Rozšiřují znalosti přírodních jevů a jejich vzájemných vztahů. Návštěvníci naučné stezky se dovídají informace o přírodě a historii nenásilnou formou, tedy bez učení (Drábek, K., 2005). Ve městě Frýdek-Místek jsou vybudovány dvě naučné stezky, které realizoval obor životního prostředí a zemědělství. Obě vedou Frýdeckým lesem, jejich název je Naučná stezka Frýdecký les, která má deset zastavení a měří přibližně tři a půl kilometrů. Především se návštěvníci na jednotlivých zastaveních dovědí informace o lese, jeho fungování, živočiších a rostlinách, ale o informacích o městě se nedočtou. Druhá stezka vedoucí opět Frýdeckým lesem je Naučná stezka Bludné balvany – památka na dobu ledovou, která podává informace o geologii. Nejbližší stezkou v okolí nacházející se ve vzdálenosti asi šesti kilometrů od města je Naučná stezka Okolí Morávky ve Skalici, její trasa je dlouhá přes čtyři kilometry a má deset zastavení. Jednotlivá zastavení poskytují informace o řece Morávce, chráněných územích na toku řeky, o lužních lesích, o geografii a zajímavostech a historii obce Skalice (Lexart, 2014). Protože část obou stezek vede stejným místem a jsou na obdiv i jiná místa, navrhla jsem trasu vedoucí v opačné, také zajímavé části města. Věřím tomu, že naučná stezka poslouží pedagogům k zábavnějšímu a efektivnějšímu vedení výuky, dětem k snadnějšímu zapamatování učiva, poznatků a v neposlední řadě také široké veřejnosti. Navrhovaná stezka je dlouhá přes šest kilometrů, obsahuje devět zastavení. Pro využití v pedagogické činnosti bude stezka náročnější vzhledem k její délce a ke zvládnutí úkolů

-7v pracovních listech a případných hrách. Stezku je možno ukončit a začít na jakémkoli zastavení, což je výhodné z hlediska času, věku a kondici návštěvníka.

Cíle Hlavním cílem bakalářské práce je zpracování návrhu naučné stezky ve Frýdku-Místku a v jeho přilehlém okolí. Bude zpracována charakteristika města a okolí a to z historického, geologického, botanického a zoologického hlediska. Na základě získaných informací je vytvořen návrh školní naučné stezky v okolí Frýdku-Místku Bakalářská práce obsahuje: 

seznámení s historickými souvislostmi Frýdku-Místku



seznámení s historickými a kulturními podmínkami města a jeho okolí



prozkoumání komplexních biologických podmínek města a přilehlého okolí



rešerše dostupné literatury



obecnou charakteristiku naučných stezek



návrh samotné naučné stezky a jejich jednotlivých zastaveních



využití naučné stezky při výuce přírodopisu na druhém stupni základní školy



seznámení s naučnou stezkou v praxi pomocí pracovních listů nebo her

-8Metodika Značnou část materiálů a informací jsem získala z knih zapůjčených v místecké knihovně. Nejhůře dostupné informace byly o obci Bruzovice, o tamější tvrzi a o Slezské bráně, po kterých jsem pátrala nejen v brožurách a na webových stránkách, ale také v Muzeu Beskyd. Fotografie jsou pořízeny autorem bakalářské práce na naučné stezce nebo v její blízkosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o školní naučnou stezku, věnovala jsem pozornost učebnicím a pracovním sešitům přírodopisu, člověk a svět – příroda a prvouce prvního i druhého stupně z nakladatelství Fraus, které mi byly zapůjčeny na základní škole v Místku, kde pracuji. Pro vypracování bakalářské práce byla nezbytnou součástí odborná literatura, pomocí níž jsem vypracovala jednotlivé kapitoly, podkapitoly a pracovní listy k jednotlivým zastavením. Pro oživení jsem na některých stanovištích zvolila výuku formou hry apod. Také jsem provedla terénní výzkum (botanický, zoologický), a poté jsem navrhla trasu naučné stezky a její jednotlivá zastavení.

-91 Frýdek-Místek Město Frýdek-Místek leží ve stejnojmenném okrese v Moravskoslezském kraji. Díky své geografické poloze bývá nazýváno Bránou Beskyd. Nejvyšším vrcholem v okrese je Lysá hora (1323 m n. m.) (Buzek a kol, 1986). Městem protéká řeka Ostravice, která rozděluje město na slezský Frýdek a moravský Místek. Na okraji místecké části se nachází vodní nádrž Olešná, vybudována v roce 1964. Město je od 1. července 2006 statutárním městem, v jehož čele je primátor. Od města Ostravy je vzdálen asi 20 kilometrů (Lexart, 2013). Okres Frýdek-Místek má rozlohu 1273km2, má okolo 230 000 obyvatel, sedmdesát pět obcí a měst (Juřák, 2011).

1.1 Historie Frýdku- Místku Frýdek vznikl společně s hradem mezi lety 1327-1339, měl náměstí a šachovnicovou síť ulic, obehnanou hradbami. První zmínka o městě samotném je z roku 1339. Byl jednou z nejdůležitějších pohraničních pevností na Moravě na řece Ostravici. V 15. a 16. století byl Frýdek sídlem majitele panství, mělo právo mílové, mýta a další. V 17. století postihlo město nejvíce katastrof. Od konce 18. století vlastnili panství Habsburkové. Za jejich působení se Frýdek stal jedním z nejdůležitějších textilních center monarchie (Juřák, 2011). Místek byl pravděpodobně vybudován před rokem 1389. Začátkem 14. století se nazýval po dobu čtrnácti let Nové městečko. Až do 17. století se nazýval Místko, poté Místek. K Frýdku patří od roku 1402. Také Místek byl zasažen mnohými požáry, válečnými událostmi a morem. Město bylo snáz dobyvatelné, protože nemělo hradby jako Frýdek (Juřák, 2011).

1.2 Památky Frýdku-Místku Zámecké náměstí ve Frýdku patří od roku 1992 do památkové zóny. Mnohé domy mají zachované pozdně renesanční či barokní jádro. Historické domy se nacházejí i poblíž náměstí. Výraznou dominantou frýdeckého náměstí je zámek, původně gotický hrad. V 17. století byl

- 10 opraven a rozšířen o předzámčí a kapli. V polovině 19. století byl vybudován menší přírodně krajinářský park. V současnosti je v zámku umístěno muzeum. Snad největší církevní frýdeckou památkou je barokní poutní chrám Navštívení Panny Marie, který je obklopen parkem. V roce 1999 byl povýšen na basiliku minor papežem Janem Pavlem II. (Juřák, 2011). Z Místeckých památek se dochovalo náměstí Svobody, jehož půdorys je čtvercový a vede z něho šachovnicová síť ulic. Od r. 1992 je památkovou zónou. V 60. letech minulého století probíhala rozsáhlá přestavba Místku, při které zanikla většina historických domů (Juřák, 2011).

1.3 Přírodní poměry 1.3.1 Geologie Geologická stavba je tvořena třemi skupinami geologických jednotek. Nejstarší je kadomská jednotka, která vznikala v období před prvohorami, další je variská, neboli prvohorní. Druhohorní až současná jednotka se nazývá alpínská (Klečková, 200-). Z geologického hlediska je převážná část budována horninami karpatského pásma vnějšího flyše (Bubík, 2004). Jde tedy o soubor usazených hornin s charakteristickým střídáním pískovců, jílovců, prachovců, slínovců a vzácně vápenců a slepenců. Vnější flyšové pásmo má tři jednotky: podslezská, slezská a předmagurská. Nejstarší sedimenty Podslezské jednotky náleží frýdeckému souvrství, jehož stáří spadá do turonu. Převažují vápenité jílovce nad pískovci. Slezská jednotka má dva základní celky, a to celek spodní převážně jílovcový s nižším podílem turbiditů a svrchní celek, převážně flyšový s vysokým podílem turbiditů. Turbidity jsou sedimenty uložené z turbiditních proudů, tedy kalných, vířivých proudů u dna, tvořených pískovcem, prachovcem a částmi jílovců (Klečková,200-). Hluboko v podloží byly seizmickým průzkumem a vrty zjištěny starohorní krystalické komplexy. Z prvohorních hornin je zde zastoupen karbon se slojemi kvalitního uhlí. Povrch tvoří zejména druhohorní horniny a třetihorní horniny. Tvoří je souvrství pískovců, břidlic a slepenců, dále fluviální sedimenty údolních niv, sprašové hlíny a jílovce (Buzek a kol, 1986). Jílovce, pískovce a chudá železná ruda vznikala ve spodní a střední křídě z mořských

- 11 usazenin. Ve třetihorách došlo k nasunutí starších vrstev na mladší. Příčinou bylo zvrásnění karpatského flyše. Později byl vytvořen reliéf odolných pískovců a slepenců. Ve čtvrtohorách se vytvořily sutě, svahové hlíny, štěrkopísky, potoční a říční sedimenty a sprašové hlíny (Bubík, 2004). Podél řeky Ostravice můžeme pozorovat morfologicky výrazné fluviální (říční) sedimenty ve formě teras (Buzek a kol, 1986).

1.3.2 Reliéf Oblast patří do Karpatské soustavy, vzniklé v období druhohor a působením alpínského vrásnění ve třetihorách. Značná část území náleží k provincii Západní Karpaty, 2/3 FrýdkuMístku patří k subprovincii Vnější Západní Karpaty, geomorfologického celku Podbeskydská pahorkatina a 1/3 města na severu a severozápadě patří subprovincii Vněkarpatské sníženiny, které náleží celek Ostravská pánev a nejjižnější část území patří do geomorfologického celku Moravskoslezské Beskydy (Bubík, 2004). Do vzniku reliéfu se zapojily také klimatické výkyvy ve starších čtvrtohorách. Do údolí řeky Ostravice pronikl dvakrát pevninský ledovec, který zanechal své sedimenty. Dokladem jsou valouny hornin severského původu – eratika (bludné balvany). Mrazové zvětrávání tvořilo mrazové sruby a srázy. Reliéf Ostravské pánve je překryt sprašovými hlínami, říčními sedimenty a místy také sedimenty glacigenní formace. Podcelek Podbeskydské pahorkatiny Příborská pahorkatina zasahuje od západu až po řeku Ostravici a její reliéf je mírně zvlněný. Za Ostravicí směrem k východu, až po Olši, je Těšínská pahorkatina s členitějším reliéfem (Buzek a kol, 1986).

1.3.3 Půdy Na území Frýdku-Místku se vyskytují půdy ilimerizované oglejené, hnědozem – převážně ilimerizovaná oglejená, rendzina, nivní půda a půda glejová. V lesích se vyskytují podzolové půdy a vlastní podzoly. Hnědozemní půdy náleží do úvalu Moravské brány a podbeskydských pahorkatin s nadmořskou výškou 300 – 400 m. Půdotvorným substrátem jsou sprašové hlíny a

- 12 kyselé svahoviny. Ilimerizivané půdy, převážně oglejené, jsou geneticky zpřízněné s hnědozeměmi ilimerizovanými. Tyto půdy na sebe navazují, často se střídají a tvoří půdní mozaiku. Nepodstatnou část půdního pokryvu tvoří rendziny s omezenou hloubkou půdního profilu a větším zastoupením skeletu. Ve svazích se uplatňuje vodní eroze. Nivní půdy se vyskytují u řek a menších vodních toků. Jsou hlinité, písčitohlinité, jílovitohlinité až jílovité (Buzek a kol, 1986). Nejzávažnější skupinou látek znečišťujících půdu jsou těžké kovy, především kadmium, rtuť, olovo a chrom. Měření, která proběhla v letech 1990 až 1993, zjistila v několika vzorcích nad maximální přípustné hodnoty u kadmia a rtuti. Olovo a chrom byly vždy pod maximální přípustnou hodnotou (Tomeček, 1999).

1.3.4 Ovzduší Ovzduší je znečišťováno škodlivými látkami, proto byl okres FM zařazen do oblastí vyžadujících zvláštní ochranu ovzduší. Nejvýznamnější zdroje znečišťování ovzduší jsou Třinecké železárny, Biocel Paskov, Slezan, Ferrum Frýdlant nad Ostravicí, Energetika Třinec, Důl Paskov, které reguluje Český hydrometeorologický ústav a Okresní úřad Frýdek-Místek. Kvalitu ovzduší sleduje osmnáct registrovaných měřících stanic, které měří škodliviny prašný aerosol, oxid siřičitý, ozon, oxidy dusíku. V prašném aerosolu je stanovován obsah těžkých kovů, který zhoršuje viditelnost, znečišťuje stavby, památky, nepříznivě působí na rostliny, ztěžuje dýchání a dráždí dýchací cesty. Obdobné dopady na organismy mají i oxidy dusíku a oxid siřičitý, který se podílí na tvorbě kyselých dešťů, napomáhá korozi. Oba zmíněné oxidy dráždí oči, dýchací cesty, způsobují choroby krevního oběhu (Tomeček, 1999).

1.3.5 Voda Nejvýznamnější vodohospodářskou oblastí je vnější flyšové pásmo Západních Karpat. V okrese FM se nachází povodí řek Odry, Ostravice a Olše. Bylo vystaveno několik

- 13 vodohospodářských děl, přehrada Šance, Olešná, Morávka, Žermanice a Baška. Přehrady zásobují obyvatelstvo pitnou vodou, provozní a užitkovou vodou, plní povodňovou ochranu, regulují minimální průtoky, některé jsou využívány k rekreaci, k vodním sportům, k rybaření, jsou určeny k chovu ryb ve vodárenských nádržích, k výrobě elektrické energie. Zdrojem pitné vody je přehrada Šance a Morávka (Tomeček, 1999). Kvalita povrchových vod je ovlivněna lidskými sídly, bakteriemi souvisejícími s fekálním znečištěním. Kvalita se v posledních letech zlepšuje díky vybudování kanalizací, rekonstrukcí čistíren odpadních vod (Tomeček, 1999).

1.3.6 Ochrana přírody Ochrana přírody a krajiny je zakotvena v zákoně a jeho pojetí je v souladu s celosvětovým trendem. Příroda a krajina jsou součástí národního bohatství, jejich stav závisí také na ekonomické úrovni státu. V okrese FM se vyskytují zvláště chráněná území, což jsou místa s uchováním přírodních složek v co nejpřirozenějším stavu. Slouží pro poznávání jednotlivých přírodních komponentů, jejich vzájemných stavů, reakcí a souvislostí. V okrese FM se nachází Chráněná krajinná oblast Beskydy a Poodří, pět národních přírodních rezervací, patnáct přírodních rezervací a devatenáct přírodních památek. Zaujímají rozlohu 44% okresu (Tomeček, 1999).

1.4 Životní poměry 1.4.1 Flóra Území spadá do oblasti západokarpatské květeny, do květeny slezského podhůří a nížin. Dnes zemědělsky využívané prostory byly dříve dubovo-bukové porosty. Biogeocenózy lužních lesů se vyskytují v nivách řek, rostou zde olše, topoly, Fraxinus excelsior (jasan ztepilý), Quercus robur (dub letní) i Ulmus minor (jilm habrolistý). Z křovin je zastoupen Sambucus nigra (bez černý), Prunus padus (střemcha hroznovitá), Prunus avium (třešeň ptačí) a výjimečně

- 14 Euonymus europaea (brslen evropský). Bylinné patro je různorodé. Lesy jsou většinou smrkové a smíšené listnaté. Z rostlin je především zastoupen rašeliník, Valeriana tripteris (kozlík trojený), Blechnum spirant (žebrovice různolistá), Dentaria glandulosa (kýčelnice žláznatá) a Hacquetia epipactis (hvězdnatec čemeřicovitý). Druhotně je vysázená kleč, ze vzácnějších a chráněných rostlin se vyskytuje Gentiana asclepiadea (hořec tolitovitý), Gladiolus imbricatus (mečík střechovitý), Orchis fuchsii (vstavač fuchsův), Juniperus communis (jalovec obecný) a další. Zběžnějších rostlin pak Dryopteris (kapradina), Hypericum (třezalka), Poa (lipnice), Arrhenatherum (ovsík), Trisetum flavescens (trojštět žlutavý) a jiné. Okolo potoků roste Aruncus vulgarit (udatna lesní), Myosotis nemorosa (pomněnka hajní) a Myosotis palustris (pomněnka bahenní), Lunaria rediviva (měsíčnice trvalá), Caltha palustris (blatouch bahenní), Ranunculus platanifolius (pryskyřník platanolistý), Primula elatior (prvosenka vyšší), z kapradin Dryopteris filix-mas (kapraď samec), Dryopteris austrica (kapraď rakouská), Athyrium filix-femina (papratka samičí). Na rumištích roste Viola arvensis (violka rolní), Cichorium intybus (čekanka obecná), Chelidonium majus (vlaštovičník větší), Matricaria maritima (heřmánkovec přímořský), Anthemis (rmen), Cichorium intybus (čekanka obecná), Linaria vulgarit (lnice květel), Cirsium arvense (pcháč oset), Chenopodia (merlíky) (Buzek a kol, 1986).

1.4.2 Fauna Z obojživelníků žijících v lesích na vlhkých místech, u lesních potůčků se vyskytuje Ichthyosaura alpestris (čolek horský), Salamandra salamandra (mlok skvrnitý), Amietophrynea (ropuchy) a Hyla arborea (rosnička zelená). Plazi žijící v lesích jsou Zootoca vivipara (ještěrka živorodá), Lacerta agilis (ještěrka obecná), Anguis fragilis (slepýš křehký), Vipera berus (zmije obecná), Natrix natrix (užovka obojková). Bohatá je skladba ptáků, běžně žijícími druhy jsou Dendrocopos major (strakapoud velký), Picus viridis (žluna zelená), Dryocopus martius (datel černý), Columba palumbus (holub hřivnáč), Streptopelia turtur (hrdlička divoká), Cuculus canorus (kukačka obecná) a také doupňák. Pěvci jsou v zastoupení sýkory, drozdi, budníčci,

- 15 Loxia curvirostra (křivka obecná), kos, Fringilla coelebs (pěnkava obecná), Pyrrhula pyrrhula (hýl obecný), Sitta europaea (brhlík lesní), Anthus trivialis (linduška lesní) a další. Častými sovami je Glaucidium passerinum (sýc nejmenší) a Strix aluco (sova obecná). Draví ptáci jsou zastoupeni Buteo buteo (káně lesní), Falco tinnunculus (poštolka obecná), Accipiter gentilis (jestřáb lesní) a v menší míře Accipiter nisus (krahujec obecný). Typickým savcem lesů je veverka, Clethrionomys glareolus (norník rudý), různé druhy myšic, z hmyzožravců Talpa europaea (krtek obecný), rejsek, bělozubka, ježek. Martes martes (Kuna lesní), Mustela putorius (tchoř tmavý) a Vulpes vulpes (liška obecná) jsou běžnými šelmami. Nejrozšířenějším sudokopytníkem je Capreolus capreolus (srnec obecný). Za soumraku lze spatřit letouny, mezi něž patří Rhinolophus hipposideros (vrápenec malý) a netopýři, například Plecotus auritus (netopýr ušatý), Myotis myotis (netopýr velký), Myotis nattereri (netopýr řasnatý), Pipistrellus pipistrellus (netopýr hvízdavý), Plecotus austriacus (netopýr dlouhouchý) (Buzek a kol, 1986). Živočichů polí, luk a pastvin ubývá, mezi nejvýznamnější patří Perdix perdix (koroptev polní) a Phasianus colchicus (bažant obecný). Méně častá je Coturnix coturnix (křepelka polní). Tradičními ptáky jsou špačci, vrány, kavky, vrabci, Emberiza citrinella (strnad obecný), Alauda arvensis (skřivan polní), Chroicocephalus ridibundus (racek chechtavý) a čápi. Nejhojnějšími obyvateli polí a luk jsou Lepus europaeus (zajíci polní), Oryctolagus cuniculus (králík divoký), hraboši a myši, Mustela nivalis (kolčava) a Mustela erminea (hranostaj). Vzácný je Cricetus cricetus (křeček polní) (Buzek a kol, 1986). V řekách žijí pstruzi, Salvelinus fontinalis (siven americký), který je zde vysazován, dále vranky, Phoxinus phoxinus (střevle potoční), Lampetra planeri (mihule potoční), Barbatula barbatula (mřenka mramorovaná), Thymallus thymallus (lipan podhorní), Gobio gobio (hrouzek obecný), doplouvá sem Vimba vimba (podoustev nosák), Squalius cephalus (jelec tloušť), Barbus barbus (parma říční) a mnohé další ryby. Obyvateli stojatých vod jsou Cyprinus carpio (kapr obecný), Sander lucioperca (candát obecný), Anguilla anguilla (úhoř říční), Esox lucius (štika obecná), Tinca tinca (lín obecný), Leucaspius delineatus (slunka obecná), Rutilus rutilus

- 16 (plotice obecná), Silurus glanis (sumec velký) a další. Obojživelníci jsou zastoupeni Bombina variegata (kuňka žlutobřichá), Rana temporaria (skokan hnědý), Natrix natrix (užovka obojková), Hyla arborea (rosnička zelená) a Pelophylax esculentus (skokan zelený). Ptáci, kteří vyskytující se poblíž vod jsou Anas platyrhynchos (kachna divoká), konipas, Actites hypoleucos (pisík obecný), Charadrius dubius (kulík říční), Cinclus cinclus (skorec vodní), Larus ridibundus (racek chechtavý) a občas i Alcedo atthis (ledňáček říční) či Ardea cinerea (volavka popelavá). Bezobratlí stojatých vod i vodních toků jsou zastoupeni v hojném počtu, například kroužkovci (červi), členovci (korýši), hmyz (pošvatky - Plecoptera, jepice - Ephemeroptera, vážky Odonata, šídla - Anisoptera, chrostíci - Trichoptera) (Buzek a kol, 1986).

- 17 2 Naučná stezka Naučná stezka je vyznačená výchovně vzdělávací trasa přírody i kultury daného území a oblasti. Na určených zastaveních jsou vysvětleny vybrané významné objekty a jevy. Mají výchovný charakter k ochraně přírody a k péči o životní prostředí, jsou vhodné k ekologické výchově a k aktivizaci dětí a mládeže (Čeřovský, J., Záveský, A. 1989). Rozšiřují znalosti přírodních jevů a jejich vzájemných vztahů. Návštěvníci naučné stezky se dovídají informace o přírodě a historii nenásilnou formou, tedy bez učení (Drábek, K., 2005). Posláním naučných stezek je poukázat na vzájemné vztahy v přírodě, na historický vývoj přírody a krajiny, na zásahy člověka a jeho působení do krajiny. Jejich cílem je aktivizovat návštěvníka, vzbudit či posílit v něm zájem o přírodu a spolupráci na ochraně přírody a péči o životní prostředí (Čeřovský, J., Záveský, A. 1989). Naučné stezky s průvodcovskou službou byly prvními vznikajícími stezkami. Průvodce byl obeznámen s její problematikou a poskytoval výklad návštěvníkům. V České republice jsou takovýmito druhy stezek zejména zpřístupněné krasové jeskyně a skalní města. Ve výjimečných případech je výklad naučné stezky poskytován v některých dnech, nebo po předchozí domluvě s provozující organizací. Výhodou těchto tras je, že průvodce může bezprostředně reagovat na různé okolnosti, momentální situace, například hlasy ptáků, významné rostliny v květu, přelet dravce (Čeřovský, J., Záveský, A. 1989). Nejčastějšími stezkami na našem území jsou samoobslužné naučné stezky, kdy návštěvník prochází trasu sám s průvodcovským textem, nebo jsou na trase umístěny vysvětlující tabule. Tyto trasy mají také své výhody, zvláště týkající se časové náročnosti, Návštěvník si sám určuje rychlost prohlídky i množství přijatých informací (Čeřovský, J., Záveský, A. 1989). Tematicky a obsahově specializované stezky mohou být ryze přírodní, historické, lesnické naučné stezky, geologické a parkové. Vedou jak chráněnými územími, tak nechráněnou volnou krajinou (Čeřovský, J., Záveský, A. 1989).

- 18 Velmi důležitá je údržba naučné stezky, kterou provádí její zřizovatel. Čas, klima, návštěvníci i sama příroda se podílejí na postupném úpadku vzhledu stezky a na jejím vytracení. Udržuje se značení, vybavení, technický stav naučná trasa a její okolí. Důležitý je sběr a odvoz odpadků, úprava cesty (zpevnění, bezpečnostní opatření, vybudování můstků), trasy a značení, čištění a úprava pramenů a studánek, úseku vodního toku a případná pomoc odborníkům státní ochrany přírody při řízení vývoje biotopu (Čeřovský, J., Záveský, A. 1989).

2.1 Značení naučné stezky Téměř většina naučných stezek je značena bílým čtvercem s úhlopříčným pruhem, který je většinou zelené barvy (obrázek č. 1). Pruh vede z levého horního rohu k pravému dolnímu rohu. Na značce se může vyskytovat oranžové číslo stanoviště. Naučná stezka (trasa) bývá doplněná informačními panely, na kterých je zaznamenáno, co můžeme v okolí stezky vidět. Cestou poznáváme přírodní, historické, vlastivědné zajímavosti. Naučné stezky jsou vybudovány různými organizacemi, kterými jsou například organizace ochránců přírody, obce, zájmové a účelové organizace. Mohou být udržované, ale i poškozené. Některé jsou zakreslené v turistických mapách, jiné jsou zveřejněny na internetových stránkách. Jsou přístupné pro pěší, cyklisty. Důležité je správné značení naučné stezky, číslování panely a zakreslení v mapě. V současnosti bývají podporovány GPS (Global Position System – což můžeme přeložit jako „světový systém poloh“). Tento systém je založený na měření vzdálenosti k družicím. Přijímač dokáže zaznamenat polohu z těchto údajů, jsou do něj zapisovány souřadnice, nebo nahrávány mapy s přesností u jednotlivých zastávek 5 až 10 metrů. Avšak i moderní technologie mají své limity. Pokud trasa vede hustým lesem, mezi skalami, hlubokým údolím, může být jejich přesnost horší (Čeřovský, J., Záveský, A. 1989). V knižních publikacích týkajících se naučných stezek, v mapách byste se měli dočíst řadu informací o naučné stezce. Jsou jimi délka trasy, počet zastavení, začátek a konec trasy, náročnost, doba návštěvy, zajímavosti, případně informace o dané zajímavosti, okres a kraj, kde

- 19 se stezka vyskytuje aj. Většinou jsou vypsány slovy, ale můžete se setkat i s jejich značkami, které jsou v publikacích vysvětleny.

Obrázek č. 1: Značení naučné stezky

2.2 Kategorie naučných stezek 1) krátké trasy Jsou dlouhé do pěti kilometrů, obsahově bohaté a zpravidla okružní. 2) středně dlouhé trasy Jejich délka bývá nejčastěji od pěti do patnácti kilometrů, obsahová náplň je poměrně bohatá. Bývá okružní i s různým výchozím místem a cílem. 3) dlouhé trasy Jsou časově nejnáročnější, trasa je dlouhá přes dvacet kilometrů, jejich charakter je vlastivědně turistický a někdy bývají rozdělené na etapy (Čeřovský, J., Záveský, A. 1989).

- 20 3 Návrh školní naučné stezky v okolí Frýdku-Místku Důvodem vytvoření naučné stezky je zpříjemnit a obohatit hodiny přírodopisu, ekologie, ekologické výchovy, popřípadě výchovy ke zdraví. Přímo ve městě se nachází jedna naučná stezka Frýdecký les, která pojednává o životě lesa, přírodě. V naučné stezce, kterou navrhuji, se dovíte informace nejen o městě a jeho přírodě, ale také o blízkých vesničkách Sedliště a Bruzovice. Nejen žákům frýdecko-místeckých základních škol rozšíří naučná stezka informace o blízkém okolí a pomůže poznat život v obcích, ale také obyvatelům obcí poskytne informace o městě a nejbližším okolí. Cílem stezky je provedení návštěvníků po krajině města Frýdku, obce Sedliště a Bruzovice, seznámit návštěvníky nejenom s historií a současností obcí a s jejich tradicemi, poznat nejznámějších rostliny a živočichy, kteří se zde vyskytují. Návrh této naučné stezky je určen žákům druhého stupně základní školy, ale také pro menší děti. Jednotlivá zastavení jsou vytvořena tak, aby byly srozumitelné pro děti těchto věkových kategorií a také, aby byly v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem. Školní naučná stezka v okolí Frýdku-Místku začíná ve Frýdku, asi 350 metrů od autobusové zastávky „Rozcestí k Válcovnám plechu“, u rybníku Sauna, která vede dál do obce Sedliště a končí v obci Bruzovice u zdejší tvrze. Část stezky vede lesem, část po polní pěšině a část po málo frekventované silnici. Trasa obsahuje 9 zastavení, která jsou různě zaměřena, její celková délka činí 9 kilometrů.

3.1 Naučná stezka a přehled jejich zastavení První zastavení: Rybník Sauna Zastavení u nejznámějšího rybníku Frýdku, seznámení s jeho bohatou flórou a faunou, od ptáků, ryb, obojživelníků, plazů přes hmyz a jiné bezobratlé živočichy.

- 21 Druhé zastavení: Poznáváme les Zastavení v místě, od kterého doprovází potůček návštěvníky lesem. Seznámení s životem v okolí mírně tekoucích vod a lesa. Funkce a význam budování umělých vodních nádrží.

Třetí zastavení: Frýdecký „hrad“ Zastavení na místě, na kterém byl v roce 2005 vybudován penzion Hrad, seznámení s jeho prostředím, spojené s prohlídkou hradu a hradní věže. Seznámení se základními, geografickými, přírodními údaji o městě, s jeho historií a současností.

Čtvrté zastavení: Zázračná studánka Zastavení na poutním místě, o kterém pověst vypráví, že zde vyvěrá zázračný pramen. Seznámení s pověstí, historií pramenu a s kaplí svatého Kříže.

Páté zastavení: Bezručova vyhlídka Zastavení, na kterém se seznámíte se Slezskou bránou, básníkem Petrem Bezručem a sousoším, umístěným v tomto areálu.

Šesté zastavení: Naše pole, naše hospodářství Seznámení se zemědělskými plodinami typickými pro tuto oblast, obděláváním půdy, druhy hnojiv, jejími škůdci a jak se proti nim ubránit.

Sedmé zastavení: Lašské národopisné muzeum kostel Všech svatých Seznámení s historií a se současností obce Sedliště, tradicemi, vznikem muzea Lašská jizba a jejím zakladatelem. Informace o dřevěném kostelíčku, jeho historií.

- 22 Osmé zastavení: Fotovoltaická elektrárna Zastavení u tamější elektrárny, seznámení s typy elektráren, vysvětlení pojmu fotovaltaika, prohlídka elektrárny, co jsou obnovitelné a neobnovitelné zdroje.

Deváté zastavení: tvrz Bruzovice Zastavení, na kterém se seznámíte s obcí Bruzovice, současností, historií, tvrzí, obyvateli tvrze a jaký byl její účel.

3.2 Obsah jednotlivých zastavení stezky Pro vypracování jednotlivých zastavení jsem volila následující obsah.

1. Úvod se základní informace Úvodní část tvoří název zastavení, na co se zjevení zaměřuje, jaký má cíl, časový úsek, potřebné pomůcky pro splnění úkolů a aktivit.

2. Popis zastavení Obecné a základní informace o dané lokalitě, které jsou potřebné ke správnému vyplnění pracovních listů.

3. Pracovní listy Žáci dostanou na začátku naučné stezky jednotlivé pracovní listy, do kterých doplní získané informace na jednotlivých zastaveních. Pracovní listy budou po dokončení naučné stezky opraveny, žáci obdrží hodnocení a vytvoří si portfolium, které jim bude sloužit k opakování jim předaných informací.

- 23 3.3 Příprava učitele a žáka na průběh naučné stezky Učitel by měl zajistit organizaci, lékárničku a další pedagogický doprovod, pokud stezku bude absolvovat se skupinou žáků, která bude mít nad 25 osob. Potřebné materiály a pomůcky zajistí. Poučí je o bezpečnosti, o chování v přírodě, předá informace rodičům o místě konání, začátku a konci trasy a jejím průběhu. Žáky obeznámí s cílem a náplní stezky, potřebnými věcmi, které by si měli vzít s sebou. Žáci si obstarají správné materiální vybavení (obuv, oblečení, pláštěnku aj.) a potřebné pomůcky (poznámkový blok, tvrdou podložku velikosti A4, psací potřeby, pastelky apod.).

3.4 Školní naučná stezka v okolí Frýdku-Místku 3.4.1 Zastavení první: Rybník Sauna Cíl:

Význam rybníků a jejich budování. Seznámení s okolní faunou a florou v okolí rybníku.

Časový úsek:35 minut Pomůcky:

psací potřeby atlas ryb, obojživelníků a plazů pracovní list číslo 1

Charakteristika zastavení: Rybníky jsou uměle vytvořené vodní systémy, které umožňují produkční využití močálovité půdy a málo úrodné zemědělské plochy vyžadující obhospodařování. Frýdek-Místek a jeho okolí byly v minulosti velkou rybnikářskou oblastí. Rybník musí být umístěn v terénu tak, aby byl průtočný, vypustitelný a slovitelný. Jeho hráz musí být pevná a bezpečná s přelivem proti povodni. Slouží také jako rezervoár vody, příznivě ovlivňují klima, podílejí se na zadržování přívalových vod, případně má i funkci proti požární. Některé slouží k těžbě rákosu a orobince. V minulosti voda v rybníku sloužila k pohonu mlýnů, valch, hamrů a pil, dnes se využívá

- 24 k pohonu malých vodních elektráren. Hlavní funkcí je produkce tržních ryb, zejména kaprů (Jelínek, Zicháček, 2004). Sladké vody je na světě přibližně pouhé tři procenta, ale i přesto je domovem velkého množství organismů, mnoha druhů rostlin, hmyzu a ptáků. Ve vodě je obsaženo dostatečné množství minerálních látek, živin, kyslíku i oxidu uhličitého důležitého pro živočichy i rostliny. Rybníky jsou poměrně mělké a prosluněné a vytváří vhodné místo pro růst mikroskopických zelených řas poskytujících potravu pro mikroskopické živočichy, kteří jsou potravou větších živočichů, jako jsou vodní brouci či larvy hmyzu. Ti jsou loveni rybami, které se stávají kořistí ptáků – volavek, ledňáčků, orlovců říčních (Pandion haliaetus) a jiných druhů. V rybníce i okolo rybníku žije mnoho druhů organismů, kteří se mohou pohybovat po vodní hladině (vodoměrka - Hydrometra, bruslařka - Aquarius), jsou zavěšeni pod hladinou (kukla komára), nebo se ukrývají mezi rostlinami (bahenka - Viviparus, pulci žab) či v bahně rybničního dna (tiplice, bahnomilka), nebo přímo ve vodním sloupci (ryby) (Scott, 1996). Rybnikářství má v České republice přetrvávající tradici, rozvíjelo se od konce patnáctého století zejména na rožmberských panstvích. Většinou jsou chováni dospělí kapři, kteří byli po vytření vyloveni z umělých nádrží. Během svého života jsou chování ve třech typech rybníků. Prvním typem jsou rybníky třecí, dále to jsou plůdkové výtažníky a rybníky hlavní (Jelínek, Zicháček, 2004).

Foto č. 1: kachna divoká

Foto č. 2: užovka obojková

- 25 -

Pracovní list č. 1 1) Doplň následující text. Ryby patří do skupiny obratlovců. Dýchají …………………, které jsou kryté skřelemi. Tělo je tvořeno hlavou, trupem, ocasem a …………. Ploutve zajišťují pohyb a také ……………............. Párové ploutve jsou …………… a tělní. Mezi nepárové ploutve řadíme ploutev hřbetní, řitní a ………….

Orgán,

který

zajišťuje

rybě

pohyb

a

nadlehčuje

ji,

se

…………………………………. Vajíčka ryb se nazývají ……………. 2) Vyjmenuj 5 zástupců sladkovodních ryb.

3) Popiš části a typy peří (letka, prachové, krycí).

4) Proč se budují rybníky?

5) Doplňte rodová nebo druhová jména rostlin. - blatouch, bahenní, bílá, leknín, obecný, orobinec, kosatec, širolistá, bez blatouch bahenní

rákos obecný

kosatec žlutý

vrba bílá

leknín bílý

bez černý

ďáblík bahenní

orobinec úzkolistý

šípatka širolistá

nazývá

- 26 3.4.2 Zastavení druhé: Život v lese Cíl:

Co je les, obyvatelé lesa. Ochrana přírody, zvěře, myslivost. Poznávání nejznámějších hub lesa.

Časový úsek:35 minut Pomůcky:

atlasy hub psací potřeby pracovní list číslo 2

Charakteristika zastavení: Lesy okresu FM zaujímají 48% jeho rozlohy, proto patří k nejlesnatějším okresům v republice. Funkce lesa jsou produkční i mimoprodukční. Okres je nejproduktivnější oblastí dřeva v republice. Mezi mimoprodukční funkci patří stále nedoceněná úloha půdoochranná, klimatická, vodohospodářská, krajinotvorná a funkce biotopu pro život rostlin a živočichů. Z lesních porostů převládají jehličnany, dominuje smrk, následuje jedle, borovice a modřín. Z listnatých stromů převládá buk, poté dub, javor, bříza, lípa, javor, olše a jasan. Na území se nacházejí honební pozemky, na kterých se vyskytuje zvěř jelení, dančí, mufloní, srnčí (foto č. 5), zaječí, bažantí, jelenec viržinský (Odocoileus virginianus), prase divoké (Sus scrofa). Z ptáků se vyskytuje výr, krahujec, jestřáb, poštolka, káně, kavka, straka a další. Ze zástupců savců se vyskytuje kuna lesní a kuna skalní (Martes foina), jezevec, hranostaj, lasice, liška obecná. Vzácně se vyskytuje rys, vlk (Tomeček, 1999). Rozlišujeme lesy jehličnaté a listnaté, listnaté lesy stále zelené (neopadavé) a lesy periodicky zelené (opadavé) (Scott, Příroda a ekologie). V lese se rozlišují rostlinná patra. Nejvyšší rostlinné patro je stromové, střední patro je keřové, nižší patro je bylinné s nejrůznějšími bylinami, kapraďorosty a travinami a nejnižší přízemní patro je tvořeno mechy a lišejníky (Šťastný, 1998).

- 27 Základním životním pochodem zelených rostlin je fotosyntéza, při které rostlina přijímá oxid uhličitý ze vzduchu, vodu z půdy a s pomocí sluneční energie a chlorofylu (zeleného barviva) vytváří složité ústrojné sloučeniny pro stavbu svého těla z jednoduchých neústrojných látek (Scott, 1996). Ptáci se živí semeny, plody, hmyzem, jinými malými ptáky a savci (Scott, 1996). Na ptácích je závislé také rozmnožování některých druhů rostlin (semena jeřábu klíči až po projití zažívacím traktem drozdovitých ptáků). Známým lesním ptákem je datel, brhlík, lejsek, konipasi, skřivani, pěnkavy, pěnice, rákosníci, drozdi a další (Hrabák, Poruba, 2005). Krahujci, jestřábi a sovy jsou dravými ptáky lesního společenstva. V lese nacházejí svá útočiště prasata divoká (Sus scrofa), jeleni, veverky, lesní predátoři, jako je například kuna, vlk, medvěd, tchoř (Scott, 1996). Nejpočetnější složkou lesní fauny je hmyz. V čele dravého hmyzu stojí mravenci, kteří požírají vše živé, co mohou přemoci. Hnízda si stavějí v dírách v zemi, pod kořeny, v dutinách stromů, nebo si kupovitá hnízda vystavují z jehličí a kamínků. Dalšími hmyzími dravci jsou kobylky, vážky, šídla, slunéčka, vosy, sršni, střevlíci, krajníci (Hrabák, Poruba, 2005). Les pro lidskou společnost má funkci vodohospodářskou, rekreační, půdoochrannou, zdravotní a klimatickou, dodává lidem dřevo, pryskyřici, popel, dřevěné uhlí, je zdrojem vody a kyslíku, snižuje hluk, je lapačem prachu, poskytuje lesní plody (houby, maliny, ostružiny, jahody, borůvky), poskytuje produkty pro potravinářský průmysl, produkty k výrobě léčiv (například bobule jalovce) a mnoho dalšího. Tyto a jiné klady lesa byly příčinou vyčleňování rozsáhlých území pro národní parky, rezervace a chráněné oblasti. V roce 1948 vznikla ve Francii Mezinárodní organizace pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN). Důležitým krokem organizace bylo vydání Červené knihy obsahující ohrožené živočišné druhy (Hrabák, Poruba, 2005). Ochrana přírody v České republice je zakotvena v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, opírá se o vědecký výzkum, spolupracuje s vědeckými institucemi. Stát chrání přírodu, poskytuje zvláštní ochranu významným územím, přírodním výtvorům, vzácným druhům rostlin

- 28 a živočichů, nerostů a zkamenělin. Zákonem jsou ustanoveny chráněná území, jimiž jsou Národní parky (4), Chráněné krajinné oblasti (25), Národní přírodní rezervace (110), Přírodní rezervace (809), Národní přírodní památka (113) a Přírodní památky (1357) (Hrabák, Poruba, 2005).

Foto č. 3: krmelec v lese

Foto č. 4: srnec obecný

- 29 -

Pracovní list č. 2 1) Popiš děj fotosyntézy. Které rostliny jsou jí schopny?

2) K obrázkům listů napiš rodové a druhové jméno stromu a název jeho plodu.

3) Popiš stavbu stopkovýtrusné houby a uveď příklad.

4) Vyjmenuj nejčastější živočichy lesa.

- 30 3.4.3 Zastavení třetí: Frýdecký „Hrad“ Cíl:

Obhlídka hradu a hradní věže, seznámení s životem na hradě a v podhradí. Význam hradu. Seznámení s městem Frýdek-Místek.

Časový úsek:30 minut Pomůcky:

psací potřeby pracovní list číslo 3

Charakteristika zastavení: Hrad (foto č. 5) vznikl v roce 2005, je tvořen stylovou restaurací, rozhlednou a penzionem. Pokoje pro ubytované hosty, posezení na vyhlídkové věži a historické salónky mají vzhled 14. století. Součástí je také středověká krčma, rytířský sál, lovecký salónek, románský sál. Každou sobotu probíhají v rytířském sále programy se středověkou tématikou. K vidění jsou šermíři, kejklíři, polykači ohňů, břišní tanečnice, historické hry a soutěže (LEEMON, Interactive, 2014). Hrad je středověké opevněné pánské sídlo, které obvykle stálo osamoceně mimo zástavbu. Je tvořen vlastním hradem, hradní kaplí a někdy i z několika předhradí (Bulisová, 2003). Město Frýdek-Místek leží v Moravskoslezském kraji a bývá nazýváno Bránou Beskyd. Nejvyšším vrcholem v okrese je Lysá hora. Městem protéká řeka Ostravice, která rozděluje město na slezský Frýdek a moravský Místek. Město je od roku 2006 statutárním městem, v jehož čele je primátor. Frýdek vznikl mezi lety 1327-1339. První zmínka o městě je z roku 1339. Byl jednou z nejdůležitějších pohraničních pevností proti Moravě na řece Ostravici. V 15. a 16. století byl Frýdek sídlem majitele panství, mělo právo mílové, mýta a další. Nejvíce katastrof postihlo město v 17. století, na kterých se nejvíce podílely válečné události. Od konce 18. století vlastnili panství Habsburkové. Za jejich působení se Frýdek stal jedním z nejdůležitějších textilních center monarchie.

- 31 Místek byl pravděpodobně vybudován před rokem 1389. Začátkem 14. století se nazýval po dobu čtrnácti let Nové městečko. Až do 17. století se nazýval Místko, poté Místek. K Frýdku patří od roku 1402. Také Místek byl zasažen mnohými požáry, válečnými událostmi a morem. Město bylo snáz dobyvatelné, protože nemělo hradby jako Frýdek. Zámecké náměstí ve Frýdku patří od roku 1992 do památkové zóny. Mnohé domy mají zachované pozdně renesanční či barokní jádro. Historické domy se nacházejí i poblíž náměstí. Dominantou frýdeckého náměstí je zámek, původně gotický hrad. V současnosti je v zámku umístěno muzeum. Snad největší církevní frýdeckou památkou je barokní poutní chrám Navštívení Panny Marie, který je obklopen parkem. V roce 1999 byl povýšen na basiliku minor papežem Janem Pavlem II. Z Místeckých památek se dochovalo náměstí Svobody, jehož půdorys je čtvercový a vede z něho šachovnicová síť ulic. Od r. 1992 je památkovou zónou.

Foto č. 5: frýdecký Hrad

Obrázek č. 2: Rytířská zbroj nacházející se u vstupu do krčmy

- 32 -

Pracovní list č. 3 1) Doplň tabulku. - mladší, šachovaná orlice, starší, moravský, Nové městečko, slezský, černá orlice, basilika minor, zámek, náměstí Svobody

Frýdek Místek

2) Jak se jmenuje řeka, která protéká městem Frýdek-Místek a dělí ho na část moravskou a část slezskou?

3) Vyber správný znak města (zakroužkuj písmeno).

A

4) Vyjmenuj části hradu. a) b) c) d)

B

C

D

- 33 3.4.4 Zastavení čtvrté: Zázračná studánka Cíl:

Význam studánek, pramenů, druhy pramenů. Seznámení s místní pověstí o léčivém pramenu. Seznámení s historií přilehlé kaple Sv. Kříže, k čemu kaple sloužily.

Časový úsek:35 minut Pomůcky:

psací potřeby pracovní list číslo 4 gumové rukavice, motyčky, sítka, odpadkové pytle

Charakteristika místa Již sám Hippokrates popisoval pramenité vody a rozlišoval je na výborné vody, které byly sladké, čiré, v létě studené a v zimě teplé. Nejvíce chválil ty vody, jež jsou jasnější, lehké a libě páchnoucí. O vody, které byly zkalené, páchnoucí, tvrdé a slané tvrdil, že se nedají pít, ale mohou být některým nemocem prospěšné. Mnohdy byly na těžko dostupných místech. I přesto se k nim poutníci vydávali. Prameny a studánky byly uctívány už od pradávna. Lidé věřili, že jejich voda dokáže uzdravit různé nemoci, má blahodárné účinky na lidský organismus (Kovařík, 1998). K léčivým pramenům se nosívaly různé dary, přinášely se oběti. Například Keltové nosívali vzácné, zlaté mince a šperky. O pramenech a studánkách se vyprávěly různé pověry, lidové pohádky, legendy, pověsti. Lid si vody váží a přikládají jí léčebnou, očišťující a také věštební moc. Nejčastěji byly místa pojmenovány podle různých světců, nejčastěji svatému Vojtěchovi, který v období sucha přivolal vláhu, svatému Prokopovi, který uměl vodu proměnit ve víno a v neposlední řadě Panně Marii, která se u místa zjevovala, či došlo k zázračnému uzdravení (Kovařík, 1998).

- 34 V dnešní době nejsou všechny studánky a prameny udržovány v dobrém stavu, některé zanikly, v dalších není voda poživatelná z důvodů překročení hygienické normy. Tradičním a velmi starým obřadem je Otevírání studánek. Původ je zřejmě pohanský a konal se zároveň se slavnostmi vítání jara. Prameny byly udržovány, vyčištěny. Otevírání studánek, čištění i svěcení dodnes uchoval na řadě míst, nebo se obnovil, což je velmi důležité, protože lidská činnost i přírodní vlivy působí na vodu negativně. I mnozí básnici byli při své tvorbě studánkami zaujatí (Kovařík, 1998). Kaple je menší křesťanská modlitebna k různým druhům pobožnosti. Rozlišují se kalpe křestní, pohřební, poutní. Stojí samostatně nebo je součástí chrámového celku (Bulisová, 2003). Roku 1786 Michal Hirschheimer vztyčil v arcivévodském lese Hájek u pramene dřevěný kříž. Téhož roku byl kříž zastřešen. Poutní význam pramene byl ohrožován církevními reformami o redukcích poutních míst, které prosazoval Josef II. Lidé začali věřit v zázračné účinky vody v Hájku, která se začala dávat jako dárek z poutě do Frýdku. Poutníci se u pramene omývali. V roce1834 nechal farář Josef Karel Schipp vybudovat dřevěnou kapli (foto č. 6) Povýšení svatého Kříže. V současné době je kvalita vody sledována hygienickou stanicí každý měsíc (http://www.farnostfrydek.cz/kostely/kaple-sv-krize-hajek/). O léčivých, až zázračně léčivých účincích vody z pramene v Hájku (foto č. 7) se vypráví mnoho generací. Pramen v arcivévodském (Habsburském) lesíku se stal oblíbeným cílem poutníků, směřujících k chrámu Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Poutníci za uzdravení věnovali i sochy Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Marie (Kovář, 2013).

Foto č. 6: Kaple Povýšení sv. Kříže.

Foto č. 7: Zázračný pramen v Hájku.

- 35 -

Pracovní list číslo 4 1) Vybarvi popelnici správnou barvou a napiš alespoň ke každé z nich 3 věci, které do ní patří.

2) Napiš 3 názvy lázní, které se nacházejí na území České republiky.

3) Jak se nazývá obřad spojený s udržováním studánek?

4) Může se v současné době pít voda z pramene?

5) Jak je nazvána kaple v blízkosti zázračného pramene?

6) Spoj správně. pramen

na jednom místě se vyskytuje více pramenů z téhož podzemního zdroje

utajené prameny

prameny vyvěrající přímo do vodního toku, jezera, moře

prameniště

soustředěný přirozený vývěr podzemní vody na zemský povrch

- 36 3.4.5 Zastavení páté: Bezručova vyhlídka Cíl:

Seznámení s osobností a s dílem básníka Petra Bezruče. Vysvětlení pojmu Slezská brána.

Časový úsek:35 minut Pomůcky:

psací potřeby pracovní list číslo 5

Charakteristika zastavení: Slezská brána je označení pro regionální sdružení 8 měst a obcí (příloha č. 1), ve kterých žije cca 22 tisíc obyvatel. Území regionu je vymezeno městy Ostravou, Havířovem, FrýdkemMístkem tvořící trojúhelník a je výchozím územím Pobeskydí. Do regionálního sdružení Slezská brána patří obce Kaňovice, Paskov, Řepiště, Sedliště, Šenov, Václavovice, Vratimov, Žabeň. Tyto obce tvoří díky své poloze, přírodnímu bohatství a krajině rekreační základnu pro příměstskou turistiku (www.slezskabrana.cz). Sedlišťané byli emočně zasaženi básněmi s motivy Těšínska, jejichž autorem byl tehdy neznámý Petr Bezruč. Pokoušeli se zjistit totožnost básníka, o němž se domnívali, že pochází z Těšína. Jeho pravá totožnost vešla ve známost roku 1921. Byl jím brněnský poštovní úředník Vladimír Vašek, se kterým Sedlišťané navázali kontakt přetrvávající až do jeho smrti. Petr Bezruč později pracoval na Místecké poště. Při návštěvě obce byl uchvácen krásnou vyhlídkou na panorama Beskyd z kopce Černá zem, na kterou napsal báseň „Na pěkné vyhlídce“. Později byla vyhlídka pojmenována po básníkovi (Cihoň, 2010). Původní název kopce Bezručova vyhlídka (foto č. 8) byl Baba. Kopec je opředen mnoha pověstmi. Jedna z nich vypráví o tom, že se v podzemí kopce skrývá spící vojsko, které v nejhorších dobách pomůže Sedlišťanům. V 19. Století byl kopec Baba přejmenován na Černá zem, protože se začala obdělávat půda, které měla černou barvu. V 60. letech minulého století byl kopec znovu přejmenován, tentokrát na Bezručova vyhlídka (Cihoň, 2010).

- 37 Petr Bezruč byl český básník a autor sociálněkritické básnické sbírky Slezské písně, ve které vyjadřuje odpor proti národnímu a sociálnímu útlaku (Bulisová, 2003). Bezručova poezie je svázána se slezským regionem a píše ji jako mluvčí svého lidu, Slezska. Jeho nejznámější dílo je básnická sbírka balad Slezské písně obsahující balady Maryčka Magdónová, Ostrava, Labutinka a další (Prokop, 2000). K historickým objektům patří na Černé zemi pomník Od roboty ke svobodě (foto č. 9) dostavěný v roce 1975 a Vyhlídka Petra Bezruče (http://www.sedliste.cz/).

Foto č. 8: Sochy na Bezručově vyhlídce.

Foto č. 9: Pomník Od roboty ke svobodě.

- 38 -

Pracovní list číslo 5 1) Spoj název obce se správným znakem obce. Kaňovice, Paskov, Řepiště, Sedliště, Šenov, Žabeň, Václavovice, Vratimov

2) Jak se nazývá regionální sdružení 8 měst a obcí, které je vymezeno městy Ostravou, Havířovem a Frýdkem-Místkem tvořící trojúhelník a je výchozím územím Pobeskydí?

3) Který básník je spjat s regionem a jaké bylo jeho vlastní jméno? 4) Popiš obrázky.

5) Jak se jmenuje báseň, ze které je tento úryvek? Poutníček milý z doliny,

Poutníček milý z doliny,

zde zůstává chvíli stát,

pokloň se, zůstaň stát,

pohlédni vzhůru z výšiny, nestyď se zadumat.

pozdravuj krásné Beskydy, Hleď vše obdivovat.

- 39 3.4.6 Zastavení šesté: Naše pole, naše hospodářství Cíl:

Význam pole a jeho obhospodařování. Hospodářské plodiny nejčastěji pěstované v tomto kraji. Živočichové a škůdci žijících na polích.

Časový úsek:30 minut Pomůcky:

psací potřeby lupa pracovní list číslo 6

Charakteristika zastavení: V kulturní krajině zaujímají pole největší plochu. V porovnání s jinými biotopy otevřené krajiny jsou druhově chudá, protože jsou obhospodařována. I přesto zde celá řada živočišných druhů najde svůj životní prostor (především hlodavci). Pole ozimů za nedostatku sněhu poskytují čerstvou zeleň, hodnotnou rostlinnou potravu. Návštěvníky těchto polí jsou divoké husy, srnci, koroptve, ptáci (především pěnkavovití), zajíci. Dostatek potravy na polích najde káně lesní, poštolka obecná, liška obecná, hranostaj (Reichhof, 1999). Především zemědělství zajišťuje potraviny, základní přírodní zdroje nezbytné pro výživu lidí a jeho důležitým cílem je produkce hodnotných a zdravotně nezávadných potravin. V zemědělství došlo k integrované ochraně rostlin, která využívá osvědčené pěstební zásahy (střídání plodin), podporuje přirozené nepřátelé škůdců, používá látky poškozující životní děje škůdců, využívá živočišné výroby hnojiv (Kvasničková, 1998). Na jaře je půda obdělávána hospodářskými stroji, což zapříčiňuje úmrtnost živočichům hnízdícím nebo ukrývajícím se na polích. Aby nedošlo k velkým ztrátám cenného humusu, měli by zemědělci orat pole po vrstevnici (Reichhof, 1999). Humus je mrtvá organická hmota rostlinného a živočišného původu. Je tvořen uschlými částmi rostlin, listím, jehličím, větvemi, uhynulými živočichy, trusem, močí, peřím, částmi

- 40 pokožky a dalším. Ovlivňuje tvorbu půdy, její vzdušný, teplotní a vodní režim, životní podmínky všech organismů žijících v půdě a koloběh živin, je určující složkou úrodnosti půdy (Bulisová, 2003). V humusu žije nespočet organismů, například bakterie, houby, roztoči, prvoci, hmyz, červi, kteří rozkládají živočišné a rostlinné zbytky a odpady. Složité organické látky jsou rozkládány na jednodušší, až na živné soli, vodu a oxid uhličitý. Humus v zemědělství bývá nahrazován hnojivy (Jelínek, Zicháček, 2004). Mezi naše nejdůležitější trávy patří obilniny. Poskytují potravu lidem, chovaným zvířatům. Základ lidské výživy tvoří pšenice, kukuřice, rýže, proso. Obilninami jsou označovány všechny kulturní rostliny s plody, které obsahují škrob nebo jsou moučnaté. K obilovinám se řadí zástupci z čeledi lipnicovitých, například rod ječmen, oves, proso, kukuřice, čirok, rýže, žito, pšenice, dochan, ježatka, kalužnice, rosička, bér. Pro výrobu chleba slouží ječmen, oves (foto č. 10), žito, pšenice a rýže. Z ostatních se vyrábí kašovité pokrmy. Potraviny, které jsou vyrobeny z obilnin, se nazývají cereálie. Plodem obilnin je obilka (Steinbach, 2002). Vybrané škůdce a choroby rostlin uvádí tabulka č. 1 (příloha). Dalšími nespecializovanými škůdci jsou housenky můrovitých, ponravy, larvy tiplic, drátovci, plži, hlodavci (hryzec vodní, hraboš polní) i všežravci (krtek obecný). Kulturní rostliny jsou chráněny před plevely, škůdci a chorobami chemickými prostředky, zejména syntetickými přípravky, které působí razantně, rychle a spolehlivě (Häni, 1993).

Foto č. 10: oves

- 41 -

Pracovní list číslo 6 1) Pojmenuj obrázky. Který z organismů není škůdce kulturních rostlin? (označ *)

2) Přiřaď k obrázku správný název. - proso, rýže, kukuřice, pšenice, oves, žito, ječmen

3) Napiš ke kulturním rostlinám její druh. okopaniny pícniny obilniny přadné rostliny olejniny

- 42 3.4.7 Zastavení sedmé: Lašské národopisné muzeum a kostel Všech svatých Cíl:

Poskytnutí informací o historii a současnosti obce Sedliště, její architekturou, památkami, tradicemi, významnými osobnostmi. Seznámení s historií muzea Lašská jizba a kostela Všech svatých, zhlédnutí těchto míst, ukázky nástrojů, kultury lašského etnika.

Časový úsek:40 minut Pomůcky:

psací potřeby, pastelky pracovní list číslo 7

Charakteristika zastavení: Sedliště se rozkládají nedaleko Frýdku. Obec je vedena mezi vesnicemi v seznamu desátků vratislavského biskupství z roku 1305, proto musely vzniknout již ve druhé polovině 13. století (http://www.sedliste.cz/). Obec spadá do území Lašska. Kde Lašsko leží, se přesně neví, protože nebyly a nejsou vymezeny hranice. Rozkládá se v oblasti Frýdeckomístecka, Novojičínska a okolí Ostravy. Zahrnuje území jak Slezska, tak Moravy. Obyvatelé hovoří svým nářečím. Lašský jazyk vytvořil profesor Ervín Goj ve třicátých letech dvacátého století s výraznými prvky polštiny. Používal ho především ve svých básních (Cihoň, 2010). Kostel Všech svatých (obrázek č. 3) je nejcennější a nejvýznamnější barokní památkou obce Sedliště. Pochází z první poloviny 17. století a v roce 1871 byl povýšen na farní kostel. Od roku 1996 je součástí ostravsko-opavské diecéze. Kostel byl postaven ze dřeva, které bylo nejdostupnějším stavebním materiálem. Kostel zdobí dřevěná zastřešená ochozová galerie, zvaná sobota (Pindur, 2012). Kostel je ozdoben malbami, vzácnými obrazy a plastikami, především andělů. Okolo kostela je hřbitov, který sloužil k poslednímu odpočinku farníkům ze Sedlišť do roku 1665. Dnes je považován za skanzen litinových náhrobních křížů (Pindur, 2012).

- 43 Muzejní odbor v Sedlištích sbíral památky z dob počátku roboty. Poprvé byly vystaveny roku 1910 v obci Dobrá, později umístěny v Sedlištích ve třech jizbách – selské, chalupnické a podomáckých řemesel. (Cihoň, 2010). Lašskou jizbu založil Antonín Ferdinand Stříž, ale u myšlenky zrodu stál Josef Vochala, který začal sbírat různé národopisné pamětihodnosti a ukládat ve zvláštní světnici na svém statku (http://www.sedliste.cz/). Po Střížově smrti byla jizba darována obci. Ze sbírky bylo vytvořeno roku 1977 místní Muzeum Lašská jizba (obrázek č. 4) v prostorách staré školy, nedaleko dřevěného kostelíka. V současné době se v muzeu nachází archiv a tři expozice. Expozice Jizba ve stylu dvacátých let minulého století, expozice věnována Sboru dobrovolných hasičů a Hornickému spolku Rozkvět a expozice Národopisného sdružení „Sedlišťané“, která je také věnována básníkovi Petru Bezručovi (Cihoň, 2010). Obsahují exponáty, pocházející z přelomu 19. a 20. století. Sbírka je tvořena zejména řemeslnými nástroji (hoblíky, cepy, máselnice, kosy), předměty denní potřeby (žehličky, lopatky na koláče, formy na máslo, slaměnky, vařečky), lidovým nábytkem (truhly, skříň). Část sbírky tvoří výšivky, lidové kroje a exponáty s hornickou tématikou (prapor, kroje, čepice, kahany). Samostatnou část muzea tvoří historická knihovna, zaměřena na kulturu Lašska, s více jak 5 000 svazky a rukopisy (http://www.sedliste.cz/).

Obrázek č. 3: Kostel Všech svatých Zdroj: www.slezskabrana.cz

Obrázek č. 4: Muzeum lašská jizba - ženský kroj Zdroj: www.museum.cz

- 44 -

Pracovní list číslo 7 1) Ve kterém století vznikla obec sedliště a do kterého území spadá? a) vznikla v 17. století, náleží do území Lašska b) vznikla v 15. století, náleží do území Valašska c) vznikla ve 13. století, náleží do území Lašska d) vznikla ve 12. století, náleží do území Valašska 2) Kdo založil Lašskou jizbu a jak se původně nazývaly? a) Antonín Ferdinand Stříž, jizby – selská, chalupnická a podomáckých řemesel b) Josef Vochala, jizby – selská, chalupnická a domáckých zvířat c) Antonín Ferdinand Stříž, jizby – zemská, chalupnická a kostelní 3) V současné době se v muzeu nachází archiv a tři expozice. Ke každé expozici připiš 5 věcí, které v ní najdeme. expozice Jizba ve stylu dvacátých let minulého století

expozice věnována Sboru dobrovolných hasičů a Hornickému spolku Rozkvět a

expozice Národopisného sdružení „Sedlišťané“

- 45 3.4.8 Zastavení osmé: Fotovoltaická elektrárna Cíl:

Poskytnutí poznatků o typech elektráren, jejich využití, dopad na životní prostředí. Obnovitelné a neobnovitelné zdroje. Vysvětlení pojmu fotovoltaika.

Časový úsek:25 minut Pomůcky:

Psací potřeby. Pracovní list číslo osm.

Charakteristika zastavení: Energie má mnoho podob – světelná energie slunečních paprsků, elektrická energie, chemická energie v jídle či benzínu a další. Život na Zemi by nebyl možný bez energie, kterou potřebují houby, rostliny a živočichové pro svůj růst, rozmnožování a pohyb (Quaschning, 2010). Slunce dodává Zemi energii potřebnou pro veškerý život. Povrch Země je ozařován různou intenzitou v závislosti na počasí (mraky, déšť, prachové částice), na denní době, na ročním období a s ním související sklon zemské osy. Přeměna energie sluneční na elektronickou má mnoho předností, jimiž je nepotřebnost žádné pohonné látky, žádné opotřebení, sestavování solárních článků do různých velikostí, nevytváření znečištění, hluku, zplodin, zápachu a oxidu uhličitého. Proto je fotovoltaika považována za metodu výroby elektřiny nejpříznivější pro životní prostředí (Henze, Hillebrand, 2000). Sluneční energii může lidstvo využívat například k výrobě teplé vody, elektrického proudu. Proces, při kterém dochází k přímé výrobě elektrického proudu ze slunce pomocí solárních článků, je pojmenován jako fotovoltaická technika (Henze, Hillebrand, 2000). Dnes se využívá solárních zařízení k výrobě solárních hraček (obrázek č. 5), hodinek, kalkulaček, osvětlení, autonomního napájecího zařízení pro automobily, lodě, chaty, domy a také k dodávání proudu do veřejné elektrické rozvodné sítě (Henze, Hillebrand, 2000).

- 46 Obnovitelné zdroje energie se přirozeně obnovují nebo jsou z pohledu lidské spotřeby nevyčerpatelné. Řadíme mezi ně energii sluneční, vodní, energie větru, proudů, přílivová, geotermální, mořských vln, tepelná energie moří a energie živé hmoty (Kvasničková, 1998). K neobnovitelným zdrojům patří ropa, uhlí a zemní plyn. Ropa je nejvšestrannější použitelný zdroj, má vysokou energetickou vydatnost a snadno se přepravuje. O ropě se hovoří jako o zdroji, který bude v dohledné době vyčerpán. Zemní plyn se začal používat v 19. století k pouličnímu osvětlení v plynových lampách. Zemní plyn je poměrně levný zdroj energie, ale vyžaduje potrubní dopravní systém. Historicky nejvýznamnějším fosilním palivem, tak jako ropa a zemní plyn, je uhlí. Jeho nevýhodou je velká objemnost oproti ropě, špatná a nákladná přeprava a je velkým znečišťovatelem životního prostředí (Kvasničková, 1998). Vyskytuje se několik druhů elektráren, které k výrobě energie potřebují obnovitelné nebo neobnovitelné zdroje energie. Vodní, větrné a fotovoltaické (foto č. 11) využívají obnovitelných zdrojů a elektrárny tepelné a jaderné zdroje neobnovitelné (Quaschning, 2010). Vodní elektrárna mění energie tekoucí vody na energii elektrickou. Větrná elektrárna využívá pohybová energie větru. Fotovoltické panely fotovoltaické elektrárny přímo přeměňují sluneční energii na energii elektrickou. Tepelná elektrárna získává energii spalováním uhlí či zemního plynu. Jaderná elektrárna vyrábí energii využitím např. uranu (Quaschning, 2010).

Obrázek č. 5: solární hračka zdroj: www.sparkys.cz

Foto č. 11: fotovoltaické panely

- 47 -

Pracovní list číslo 8 1) Napiš typy elektráren a podtrhni ty, které využívají neobnovitelné zdroje. a)

d)

b)

e)

c) 2) Které výrobky v současnosti využívají solární zařízení?

3) Která elektrárna nejpříznivěji působí na životní prostředí?

4) Doplň text. ……………. elektrárna mění energie tekoucí vody na energii elektrickou. Větrná elektrárna využívá pohybová energie …………. . Fotovoltické panely fotovoltaické elektrárny přímo přeměňují ………………… energii na energii elektrickou. Tepelná elektrárna získává energii spalováním ………… či zemního plynu. Jaderná elektrárna vyrábí energii využitím např. ………….

5) Napiš alespoň 3 příklady obnovitelných a neobnovitelných zdrojů energie. obnovitelné zdroje energie

neobnovitelné zdroje energie

………………………….

………………………….

………………………….

………………………….

………………………….

………………………….

………………………….

………………………….

- 48 3.4.9 Zastavení deváté: Tvrz Bruzovice Cíl:

Seznámit žáky s obcí Bruzovice, historií, současností, památkami. Uvědomění si, jaký byl význam tvrzí, informovanost o bruzovické tvrzi, vytvoření představy o vzhledu tvrzi.

Časový úsek: 25 minut Pomůcky:

Psací potřeby, pastelky nebo voskovky, lepidlo, lepicí páska. Tvrdý papír velikosti A4. Pracovní list číslo 9.

Charakteristika zastavení: Poslední zastavení seznámí návštěvníky s obcí Bruzovice a poté s tvrzí, která v minulosti stála na Bruzovickém kopci. Úkolem bude vypracovat pracovní list, jehož součástí je hodnocení naučné stezky a na arch bílého papíru nakreslit či vytvořit svou představu o vzhledu tvrze. Použity mohou být pastelky, voskovky, přírodniny. Obec Bruzovice má přibližně 835 obyvatel. První písemná zmínka je z roku 1305. Zakladatelem obce a prvním feudálním vlastníkem byl šlechtic Ondřej Brus, který obec pojmenoval. Bruzovice představovaly rozsáhlou kolonizační vesnici. V 19. století se v obci těžila železná ruda pro Karlovu huť v Lískovci. V té době existoval v obci lom na vápenec. V obci je škola, která je důležitou součástí kulturního a vzdělávacího života obce, hasičská zbrojnice, divadelní ochotnický spolek „JIRÁSEK“ (Čížek, 2014). Mezi zajímavosti obce patří chráněné stromy dub letní, habr obecný a jasan ztepilý, farní kostel svatého Stanislava s kamenným křížem, klanným schodištěm, čtyřmi sochami, kaple z roku 1865 a statek s číslem poštovným deset z roku 1865 (Čížek, 2014). V Bruzovicích byly založeny panské původně zřejmě opevněné dvory, tvrze. První tvrz stála na Bruzovickém kopci, jakožto na strategickém místě, který má výhled na všechny světové strany. V současnosti se dochovaly pouze zbytky tvrze, v jejímž středu stojí krmelec. Tvrz měla

- 49 zřejmě předhradí a příkop. Druhá tvrz byla vybudována v lokalitě Stará cesta. Z těchto míst pochází některé keramické nálezy, jak pravěké, tak středověké. Keramika byla předběžně zařazena do 13. – 15. století (Čížek, 2014). Jako tvrz se označuje menší opevněné středověké sídlo drobné šlechty. Obvykle byly tvrze stavěny ve středu vsi, měly různou architektonickou dispozici a někdy k ní přiléhaly hospodářské budovy (Bulisová, 2003). Šlechtu tvořili původní členové panovnické družiny. V českých zemích se od dvanáctého století dělila šlechta na vyšší a nižší stav. V roce 1629 byly zavedeny tři stupně vyšší šlechty, kterými byly baron, hrabě a kníže, někdy též označován jako vévoda (Bulisová, 2003).

- 50 -

Pracovní list číslo 9. 1) Na tvrdý arch papíru namalujte, vytvořte vlastní návrh tvrze. Použijte pastelky, voskovky, lepidlo, lepicí pásku, přírodniny, které máte k dispozici.

2) Zhodnoťte naučnou stezku (co se vám líbilo a nelíbilo).

- 51 4 Hry a techniky Hry a techniky o životním prostředí a společnosti mnohdy snadněji vysvětlují učivo žákům přírodopisu a dětem zajímajícími se o přírodu, proto bychom na ně neměli zapomenout. Některé hry slouží k zamyšlení se nad daným problémem a k návrhu jeho řešení, jiné upevňují, posilují vztahy ve třídě či skupině (Činčera 2005). Pro děti druhého stupně je vhodné zařadit kromě her a technik také sběr rostlin pro založení herbáře. Stačí si vzít s sebou tvrdé desky a novinový papír, tužku a blok na poznámky. Na trase navrhované naučné stezky je řada míst vhodných pro zařazení her. Pro inspiraci uvádím několik her, které můžete využít při pobytu v přírodě. Jsou od různých autorů, některé jsem si upravila. Uplatnění najdou také sportovní hry, které snad nejvíce známe a používáme nejčastěji.

4.1 CD Art Tato technika rozvíjí prožitek krásy přírody a slouží k zamyšlení se nad tím, jak skloubit svět lidí s přírodou. Doporučený věk je od 12 let, počet hráčů je deset až třicet. Hra trvá jednu hodinu. Pro tuto techniku v přírodě potřebujeme deset až třicet CD ROMů (zničených, poškrábaných, nefunkčních). Nejdříve si na vybraném místě v přírodě popovídejte o prostředí, ve kterém se nacházíte, jak na děti působí, co se jim nejvíce líbí. Poté jim položte otázku, zda může člověk do přírody zasahovat také nerušivě. Zeptejte se na místa, která navštívily, kde zásah člověka zvýraznil krásu přírody. Můžete dětem ukázat obrázky land artových či eco artových objektů (příloha č. 2) a říci jim, že mají obdobný úkol. Děti pracují samy nebo ve skupině. Záleží na nich, jak se rozdělí. Do svého výtvoru z přírodnin musí umístit minimálně jeden CD ROM. Podmínkou je neublížit přírodě. Na vytvoření objektu vyhraňte čas 45 minut. Po dokončení objektů se všichni společně vydejte na prohlídku jednotlivých objektů, každý z tvůrců svůj výtvor představí. Díla bychom měli pochválit, případně vyfotografovat. Po prohlídce CD ROMy odstraňte. Pokud zařadíte závěrečnou diskuzi, můžete se zeptat na obtížnost úkolu, práci ve skupině, náročnosti, které objekty se líbily nejvíce aj. (Činčera 2005).

- 52 4.2 Odkud se k nám dostaly části živé přírody? Hra je zaměřena na spolupráci a řešení problémů. Cílem je poznat prostorové propojení dnešního světa. Hra je doporučena dětem od 12 let, s počtem hráčů do třiceti, doba trvání je 30 minut. Nezbytnými potřebami ke hře jsou seznamy rostlin a živočichů (příloha č. 3) a slepé mapy světa s vyznačenými místy odkud pochází produkty. Hráče rozdělíme do dvojic, které mají za úkol přiřadit k seznamu produktů místa původu na slepé mapě. Po uplynutí času provedeme kontrolu (příloha č. 4). Na závěr můžeme diskutovat o tom, zda bylo snadné určit, odkud produkty pocházejí, s čím si děti nevěděly rady, které nepůvodní rostliny či živočichové u nás zdomácněli a kde je možné se s nimi setkat (Činčera 2005).

4.3 Pravda či nepravda Hra je zaměřena na spolupráci, na naučení se pracovat s informacemi a hledat souvislosti. Hra je doporučená pro děti od 14 let, s počtem hráčů do 30 a s dobou trvání 30 minut. Potřebujeme rozstříhanou sadu výroků (příloha č. 5) pro každou skupinu, tužky, papíry, lepidla. Hráče rozdělíme do skupin. Nejdříve dětem přečteme výchozí text (příloha č. 6). Každá skupina má pět až šest hráčů a jejím úkolem je sestavit souvislý, logický, na sebe navazující text z rozstříhané sady (nemusí použít všechny díly). Sestavený text opíší nebo nalepí na papír. Na závěr se seznámí skupiny se vzniklými texty. Můžeme zapojit diskusi, zda a jak moc bylo obtížné rekonstruovat text (Činčera 2005).

4.4 Postavení člověka v přírodě Tato hra patří mezi diskusní techniky, jejím cílem je pojetí postavení člověka v přírodě, uvědomit si, co ovlivňuje činnost člověka ve vztahu k přírodě a kolik námahy je třeba, aby se lidé uměli dohodnout. Hra je doporučena dětem nad 12 let, s počtem hráčů do 30 a dobou trvání 30 minut. Ke hře je nezbytné balicí papír nebo papír ve formátu A3, lepidla a výroky rozstříhané na proužky (příloha č. 7). Hráče rozdělíme do dvojic a každá dvojice dostane sadu výroků, které

- 53 po dohodnutí sestaví do tvaru diamantového řazení (příloha č. 8), které doporučuji na papír předkreslit. Výrok, se kterým dvojice nejvíce souhlasí, nalepí na políčko číslo1. Na políčku číslo 7 a 8 jsou výroky, se kterými dvojice souhlasí nejméně. Po ukončení hry následuje závěrečná diskuze. Otázky mohou být typu: Bylo snadné se dohodnout? Proč jste se nedohodli? Existuje „správné“ a „špatné“ pořadí? Co ovlivňuje naše vnímání k přírodě? Je důležité se zamyslet nad takovýmito otázkami? Proč? Jaký výrok je nejvíce typický v dnešní době? Pokud vedoucí řekne svůj názor, měl by zaznít až na konci diskuze, aby ji neovlivnil (Činčera 2005).

4.5 Elixír života Elixír života je hra patřící mezi diskusní techniky a jejím cílem je zamyšlení se nad tím, co je pro člověka v jeho životě nejpodstatnější. Autor tuto techniku doporučuje pro děti od 14 let, ale aplikovala jsem ji také u dětí mladších. Počet hráčů je 10 – 30, pracuje se ve skupinách 3-5 dětí, s dobou trvání 60 min. Potřebujeme tužky, papíry, přístroj, ve kterém přehrajete písničku od skupiny Olympic Elixír, opálený papír (pergamen), láhev se zátkou, vosk na zapečetění, zápalky (pouze pro vedoucího, dospělou osobu). Abychom děti motivovali, řekneme jim krátký příběh: „Hledání Elixíru života je po staletí posláním alchymistů. Vy však složení Elixíru života můžete společně sestavit. Zachyťte recept na pergamen a zanechte jej následujícím generacím.“ Poté pustí vedoucí píseň Elixír. Skladba je motivací a hráči se snaží sestavit pomocí ingrediencí „recept na Elixír života“. Úkolem každé skupiny je během dvaceti minut se dohodnout na sedmi ingrediencích a jejich poměrech. Konečný recept skupina zapíše na opálený papír. Členové skupiny se mohou pod recept podepsat a opatřit ho datem vzniku. Následuje závěrečná diskuze, jak úkol pochopili, jak pojali recept, jestli hledali biologické nebo fyziologické podmínky, či jiné. Další otázkou může být, zda člověk k životu potřebuje to, co zvířata, rostliny, jak se jim pracovalo ve skupině a jak jsou se svým receptem spokojeni. Jednotlivé recepty můžeme všem přečíst nebo rovnou uložit do láhve a zalít voskem zátku (Činčera 2005).

- 54 Přílohy Příloha č. 1: Mapa Slezské brány (s. 36)

- 55 Příloha č. 2: ukázka land artu (s. 51)

Zdroj: www.natureum-niederelbe.de

www.wikilinks.fr635 × 476

- 56 Tabulka č. 1: Škůdci a choroby kulturních rostlin (s. 40) Kulturní rostlina obilniny (ječmen, oves, žito, proso)

kukuřice

brambory

cukrovka

řepka

hrách

bob obecný

(Häni, 1993)

Škůdci kulturních rostlin

Choroby kulturních rostlin

háďátko ovesné háďátko zhoubné bzunka ječná zelenuška žlutopásá mšice, slimáčci, drátovci, kohoutci, plodomorky, třásnokřídlí bzunka ječná háďátko ovesné háďátko zhoubné zavíječ kukuřičný mšice, slimáčci, housenky můr, havrani, drátovci, ponravy, tiplice mandelinka bramborová háďátko bramborové

plíseň sněžná stéblolam padlí travní rez pšeničná, rez travní sněť zakrslá paličkovice nachová rez kukuřičná sněť kukuřičná hniloby klíčků, stébel trouchnivění palic helminthosporiózy

květilka řepná maločlenec čárkovitý mšice maková háďátko zhoubné háďátko řepné štítonoš skvrnitý bázlivci, dřepčíci dřepčík olejkový dřepčík zelený pilatka řepková krytonosec řepkový blýskáček řepkový mšice zelná kyjatka hrachová plodomorka hrachová listopas čárkovaný obaleč hrachový zrnokaz hrachový mšice maková listopas čárkovaný zrnokaz bobový háďátko zhoubné

kořenomorka bramborová plíseň bramborová strupovitos obecná svinutka mozaika hnědá skvrnitost listů spála řepná větevnatka řepná skvrnatička řepná tečnatka řepná rizománie virová řepná žloutenka padlí choroby kořenového krčku a stonku hlízečka obecná nádorovitost košťálovin čerň řepková plíseň šedá, plíseň zelná antraknóza (strupovitost) kořenová spála a vadnutí plíseň hrachová, plíseň šedá padlí mozaika hrachu plíseň hnědá skvrnitost bobu svinutka bobu rez bobová

- 57 Příloha č. 3: seznam rostlin a živočichů ke hře Odkud se k nám dostaly části živé přírody? (s. 52) Ananas

Broskev

Buráky

Celer

Cibule

Čaj

Česnek

Čočka

Datle

Dýně

Fazole

Fíky

Hořčice

Hrách

Jablka

Káva

Kešu oříšky

Kokos

Kozy

Krocan

Kukuřice

Kuřata

Květák

Majoránka

Mandarinka

Meruňky

Mrkev

Okurka

Oves

Pastinák

Pepř

Rýže

Ředkvička

Slunečnice

Sója

Špenát

Švestky

Vanilka

Vepři

Žito

Příloha č. 4: řešení hry Odkud se k nám dostaly části živé přírody? (s. 52) Střední Asie/Sibiř – jablka, česnek, cibule, okurka, špenát, mrkev Středomoří – celer, květák, majoránka, pastinák, oves Blízký východ – vepři, hrách, švestky, kozy, čočka, fíky, žito Afrika – káva, datle, hořčice Indie/Malajsie – pepř, kuřata, rýže Jihovýchodní Asie – meruňky, kokos, mandarinka Východní Asie - ředkvička, broskev, sója, čaj Severní Amerika – slunečnice, krocan Střední Amerika – vanilka, kukuřice, fazole Jižní Amerika – kešu, buráky, dýně, ananas

- 58 Příloha č. 5: sada výroků ke hře Pravda či nepravda (s. 52) Na Zemi dnes žije odhadem téměř 25 milionů

Nikdy v historii života na Zemi neexistovalo

živočišných druhů.

větší množství biologických druhů než dnes.

Přibližně 1,7% milionů biologických druhů bylo

Dnešní doba by se dala označit jako „doba

prozkoumáno a pojmenováno.

hmyzu“.

Minimální – střízlivé – odhady celkového počtu biologických druhů hovoří o 5-6 milionech druhů. Počet biologických druhů, který dnešní věda zná, je okolo 4 500 000. Vědci odhadují, že počet živých druhů na naší planetě se pohybuje kolem tří desítek milionů.

Vědecky jsou popsány méně než dva miliony druhů organizmů. Ročně v České republice vymře 8 druhů. Největší biodiverzitu vykazují mořská dna.

Největší počet členovců a kvetoucích rostlin

Nejohroženější skupinou živočichů na

najdeme v tropech.

planetě jsou velryby.

Tropické pralesy pokrývají jen asi 7% povrchu

Na jedinečném stromě v Peruánském pralese

Země.

našli vědci 43 druhů mravenců.

Odhaduje se, že v tropických se nachází přes

Druhově nejbohatší skupinou hmyzu jsou

polovinu biologických druhů planety.

mouchy.

Více jak 50% živých organismů najdeme

Na Zemi dnes žije 20 milionu živočišných

v tropických oblastech.

druhů.

Savci a ptáci tvoří velkou část popsaných druhů.

Vliv oteplování Země na živočišné druhy dnes nelze spolehlivě odhadnout.

- 59 Příloha č. 6: výchozí text ke hře Pravda či nepravda (s. 52) Nikdy v historii života na Zemi neexistovalo větší množství biologických druhů než dnes. Minimální – střízlivé – odhady celkového počtu biologických druhů hovoří o 5-6 milionech druhů. Maximální odhady hovoří o třiceti milionech biologických druhů. Jen přibližně 1,7 milionů biologických druhů bylo doposud prozkoumáno a pojmenováno. Největší biodiverzitu vykazují tropické pralesy. Na jedinečném stromě v Peruánském pralese našli vědci 43 druhů mravenců. Na deseti hektarech pralesa na Kalimantanu bylo zaznamenáno 700 různých druhů stromů. Odhaduje se, že v tropických pralesích – i když pokrývají jen asi 7% povrchu Země – se nachází přes polovinu biologických druhů planety. Dvě druhově nejpočetnější skupiny biologických druhů tvoří členovci a kvetoucí rostliny. Členovci je skupina bezobratlých živočichů s článkovanými končetinami, tvořená převážně hmyzem. Dnešní doba by se dala označit jako „doba hmyzu“. I hmyz tvoří přibližně polovinu všech popsaných druhů. Savci a ptáci dohromady tvoří jen 0,7% popsaných druhů.

- 60 Příloha č. 7: výroky Postavení člověka v přírodě (s. 52) Člověk je pán tvorstva. Vše v přírodě je Člověk je součástí planetárního organismu a připraveno, aby s tím nakládal, jak uzná za nemá proto o nic větší roli ve vývoji planety vhodné, vše mu patří. než jiné druhy. Země sama člověka usměrní, pokud by ji příliš „přerostl přes hlavu“. Člověk je jedním z živočišných druhů, a proto Člověk nezdědil tuto planetu od předků, ale se chová jako každý jiný druh – těží byla mu svěřena našimi dětmi a dalšími z prostředí, co dokáže. generacemi, vůči kterým je člověk za stav planety odpovědný. Člověku byla tato Země svěřena, je jejím Člověk je kolečkem v plánu někoho nebo správcem a pastýřem a je odpovědný vyšší něčeho většího, plánu, kterému nerozumí a moci, která mu ji svěřila. který stěží kdy pochopí. Nemá tudíž za planetu ani zvláštní odpovědnost, ale ani žádná zvláštní práva. Člověk je druhem, který má díky rozumu Člověk je synem Matky Země, proto ji nejvyšší schopnost ovlivňovat prostředí, proto nemůže vlastnit, nemůže jí ubližovat a ani z ní má za Zemi i nejvyšší odpovědnost. nemůže těžit.

- 61 Příloha č. 8: ukázka diamantového řazení (s. 53) 1 2 4

2 7

3 5

6 8

- 62 Závěr Cílem bakalářské práce bylo seznámení s historickými souvislostmi obce Frýdek-Místek, Sedliště a Bruzovice, prozkoumání komplexních biologických podmínek, obecné seznámení s naučnými stezkami a následné navržení školní naučné stezky v obci Frýdek-Místek a okolí. V první části bakalářské práce jsem se zaměřila na historii a současnost města Frýdku-Místku a na zhodnocení komplexních biologických podmínek. V druhé části práce jsem se věnovala obecně naučným stezkám. Jejich typologii, značením. V poslední části práce jsem navrhla samotnou školní naučnou stezku ve městě a jeho okolí. Pro žáky druhého stupně základní školy jsem vypracovala pracovní listy k jednotlivým zastavením. Domnívám se, že se mi podařilo naplnit stanovené cíle. Navržená školní naučná stezka je určena především pro žáky a učitele druhého stupně základní školy k využití v hodinách přírodopisu. Naučnou stezku je možno začít a ukončit na libovolném zastavení, může být v budoucnu doplněna i o jiná zajímavá zastavení ve městě a ve vesnicích, případně v jejích okolí.

- 63 Seznam použité literatury a zdrojů

BAUER, Z. Naučné stezky a jejich značení. AbcTuristiky.cz, 21. 7. 2013. Dostupné na: http://turistika.abchistory.cz/znaceni-naucne-stezky.htm. BUBÍK, M. a kol. Geologická minulost a přítomnost Frýdeckomístecka. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd. 2004. ISBN 80-86166-15-5. BUZEK, L. a kol. Okres Frýdek-Místek. Praha: Geodetický a kartografický podnik v Praze. 1986. CIHOŇ, V. Po stopách Národopisného sdružení Sedlišťané. INFO PRESS 2010, ISBN 80903746-2-X. ČINČERA, J. Výchova a budoucnost: hry a techniky o životním prostředí a společnosti. 1. vydání. Brno: Paido, 2005. ČÍŽEK, J. Bruzovice. 14. 3. 2014. Dostupné na: http://www.hrady.cz/index.php?OID=3824. ČEŘOVSKÝ, J., ZÁVESKÝ, A. Stezky k přírodě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. ISBN 80-04-22378-8. DRÁBEK, K. Naučné stezky a trasy Praha a Středočeský kraj. Praha: Dokořán, 2005. HÄNI, F. et. al. Obrazový atlas chorob a škůdců polních plodin. Scientia, Praha 1993. ISBN 8085827-12-3. HENZE, A., HILLEBRAND, W. Elektrický proud ze slunce. Ostrava. Hell 2000. ISBN 8086167-12-7. HRABÁK, R., PORUBA, M. Les. AVENTINUM, s. r. o., 2005, Praha. ISBN 80-86858-09-X. HOLOUŠOVÁ, D. et al. Jak psát diplomové a závěrečné práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. JELÍNEK, J., ZICHÁČEK, V. Biologie pro gymnázia. Olomouc 2004. Nakladatelství Olomouc, s. r. o. ISBN 80-7182-177-2. JUŘÁK, P. Frýdek-Místek. Praha: Litomyšl: Paseka, 2011. ISBN 978-80-7432-088-0.

- 64 KLEČKOVÁ, Z. a kol. Krajinou Frýdecko-Místecka. Město Frýdek-Místek, 200-. KOPECKÝ, M. a spol. Antropologicko-psychologicko-sociální aspekty podpory zdraví a výchovy ke zdraví. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80244-3472-8. KOPECKÝ, M. a spol. Úvod do výchovy ke zdraví a zdravého životního stylu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3369-1. KOVÁŘ, M. Voda v Hájku. 14. 10. 2013. Dostupné na: http://www.hrady.cz/?OID=11478. KOVAŘÍK, P. Studánky a prameny Čech, Moravy a Slezska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-253-7. KVASNIČKOVÁ, D. a spol. Životní prostředí. Fragment. Havlíčkův Brod 1998. ISBN 80-7200286-4. LEXART. Naučné stezky, 11. 3. 2014. Dostupné na: http://frydekmistek.cz/cz/omeste/zivotniprostredi-a-zemedelstvi/priroda/naucne-stezky/. LEXART. Informace o městě. 12. 11. 2013. Dostupné na: http://www.frydek-mistek.cz/cz/omeste/informace-o-meste/. PINDUR, D. Kostel Všech svatých v Sedlištích. Sedliště: Římskokatolická farnost Sedliště, 2012. ISBN 978-80-260-3512-1. REICHHOLF, J. Pole a louky. Praha: Knižní klub; Ikar, 1999. ISBN 80-7176-873-1. SCOTT, Michael. Příroda a ekologie. Praha: SVOJTKA a VAŠUT, 1996. ISBN 80-7180-070-8. STEINBACH, G. Trávy. Praha: Knižní klub, 2002. ISBN 80-242-0783-4. ŠŤASTNÝ, Karel. Toulky lesem. Brio, spol. s r.o. Praha 1998. ISBN 80-86113-04-3. TOMEČEK, Pavel a kol. Životní prostředí v okrese Frýdek-Místek. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1999. ISBN 80-7078-714-7 QUASCHNING, V. Obnovitelné zdroje energií. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3250-3.

- 65 www.farnostfrydek.cz/kostely/kaple-sv-krize-hajek/ www.museum.cz www.natureum-niederelbe.de www.sedliste.cz/ www.slezskabrana.cz www.sparkys.cz www.wikilinks.fr635 × 476

- 66 Seznam fotografií a obrázků Foto č. 1: kachna divoká Foto č. 2: užovka obojková

Foto č. 3: krmelec v lese Foto č. 4: srnec obecný Foto č. 5: frýdecký Hrad Foto č. 6: Kaple Povýšení sv. Kříže. Foto č. 7: Zázračný pramen v Hájku. Foto č. 8: Sochy na Bezručově vyhlídce. Foto č. 9: Pomník Od roboty ke svobodě. Foto č. 10: oves Foto č. 11: fotovoltaické panely Obrázek č. 1: Značení naučné stezky Obrázek č. 2: Rytířská zbroj nacházející se u vstupu do krčmy Obrázek č. 3: Kostel Všech svatých Obrázek č. 4: Muzeum lašská jizba - ženský kroj Obrázek č. 5: solární hračka

- 67 -

ANOTACE Jméno a příjmení:

Michaela Svobodníková

Katedra:

Katedra biologie

Vedoucí práce:

Mgr. Kristýna Janišová

Rok obhajoby:

2014

Název práce:

Návrh školní naučné stezky v okolí Frýdku-Místku

Název v angličtině:

The school nature trail project near Frýdek-Místek

Anotace práce:

Bakalářská práce je především určena pro učitele a žáky 2. stupně základní školy ve Frýdku-Místku a v jeho přilehlém okolí, popř. ji lze využít k turistickým účelům. První část práce je zaměřena na Frýdek-Místek, na jeho historii a přírodní charakteristiky, dále na naučné stezky obecně. V druhé polovině je vypracován návrh konkrétní školní naučné stezky, která vede z Frýdku-Místku, přes obec Sedliště do Bruzovic pro využití ve výuce přírodopisu na základních školách.

Klíčová slova:

Naučná stezka, Frýdek-Místek, přírodopis, pracovní list

Anotace v angličtině:

The thesis is primarily intended for teachers and pupils of the second primary school in Frýdek-Místek and Nera town or it can be used for tourist purposes. The first part is focused on community Frýdek-Místek, its history and natural features, as well as on the nature trail in general. In the second half of the draft a specific school nature trail from Frýdek-Místek to Bruzovice across village Sedliště for use in teaching natural history at the primary schools.

Klíčová slova v angličtině:

Natural trail, natural history, work list

Přílohy vázané v práci:

CD ROM

Rozsah práce:

66

Jazyk práce:

český