UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY
DIPLOMOVÁ PRÁCE
POCTA SHEILE HICKS Bc. Romana Kicukisová
Olomouc 2015
Vedoucí práce: PaedDr. Taťána Šteiglová, Ph.D.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci dne
……….……………………………. Jméno, příjmení
Děkuji vedoucí práce PaedDr. Taťáně Šteiglové, Ph.D. za její odborné vedení, cenné rady a připomínky. Dále obchodu Provaznictví v Praze na Újezdě, který mi poskytl materiál. Rovněž chci poděkovat Výtvarnému studiu v Dolním Újezdě za možnost vedení výtvarné dílny, a také své rodině a těm nejbližším, kteří mě při studiích podporovali.
OBSAH
ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 7
1
TEXTIL A JEHO POSLÁNÍ .................................................................................... 8
1.1
Vizuální a haptické objekty ......................................................................................... 9
1.2
Mezinárodní bienále v Lausanne ............................................................................... 10
1.3
Textilní objekt a prostor ............................................................................................. 12
2
SHEILA HICKS ....................................................................................................... 15
2.1
Sheila Hicks a její tvorba ............................................................................................ 20
2.1.1
Josef Albers a Annie Albers ....................................................................................... 28
3
VÝZNAMNÍ TEXTILNÍ UMÉLCI ....................................................................... 31
3.1
N. Kobayashi …. ........................................................................................................ 31
3.2
M. Abakanowicz
3.3
M. Yagi ...................................................................................................................... 37
3.4
L. Tawney ................................................................................................................... 38
3.5
J. Buic ......................................................................................................................... 39
3.6
O. de Amaral .............................................................................................................. 41
3.7
A. Franjou ................................................................................................................... 42
3.8
J. Altuzarra ................................................................................................................. 43
3.9
A. Hamatani ................................................................................................................ 43
..................................................................................................... 34
PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 44
4
TEXTILNÍ OBJEKT V PROSTORU A JEHO VARIACE ................................. 45
4.1
Použité materiály ........................................................................................................ 47
4.2
Fotodokumentace textilního objektu „Pocta Sheile Hicks“ ....................................... 50
PEDAGOGICKÁ ČÁST .......................................................................................................... 55
5
PEDAGOGICKÁ PRAXE....................................................................................... 56
5.1
VOŠP a SPgŠ v Litomyšli .......................................................................................... 56
5.1.1
Papír a textil ................................................................................................................ 57
5.1.2
Intimní šperk ............................................................................................................... 60
5.1.3
Haptické cvičení - strukturální textilie ....................................................................... 63
5.2
Výtvarné studio Dolní Újezd, soukromá ZUŠ ............................................................ 65
5.2.1
Práce s materiálem - barevné textilní šňůry................................................................ 66
5.2.2
Práce s materiálem - lana, šňůry, barevné nitě ........................................................... 69
5.2.3
Velký textilní objekt v prostoru .................................................................................. 71
ZÁVĚR .................................................................................................................................... 73
LITERATURA ....................................................................................................................... 74 INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................................... 75 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................ 77
ANOTACE .............................................................................................................................. 81
ÚVOD
„Mladý člověk, který bloudí vlastní cestou, je milejší než ti, kteří jdou sice správně, ale cizími cestami.“ J. W. G Tento citát se mi vryl hluboko do paměti a snažím se jím řídit celý život. V současné době často přemýšlím nad tím, co jsem prožila a koho jsem na své cestě potkala. Myšlenkou této diplomové práce je právě má životní cesta. Zamýšlím se nad svou minulostí, při které myslím na svou rodinu, přátele, své první cesty do zahraničí a na svůj život jako takový. Při studiu na VŠ jsem se seznámila s dílem Sheily Hicks, významnou textilní umělkyní současnosti, která se stala mojí velkou inspirací. Její způsob práce a uvažování mne inspirovalo ke snaze vytvořit vlastní textilní objekt. Dala mi impuls tvořit podobnou technikou - technikou obmotávání vláken. Cílem práce je vyznat úctu této uznávané textilní výtvarnici, vytvářet nové kontexty a současně nenapodobit její tvorbu. Textilní objekt vytvořit a instalovat jej v prostoru. Diplomová práce se skládá ze tří částí: teoretické, praktické a pedagogické. V teoretické části práce se zabývám posláním textilního vlákna. Vizuálními a haptickými objekty, Mezinárodním bienále ve švýcarském Lausanne, a také textilním objektem a jeho působením a instalací v prostoru. Stěžejní částí je život a tvorba Sheily Hicks. Uvádím i další významné textilní umělce, kteří tvoří podobným způsobem a pracují s vláknem, ale také umělce, kteří jsou mi svou tvorbou blízcí. V praktické části se zaměřuji na práci s vláknem, hledání jeho výrazu a kontextů s tvorbou S. Hicks. Součástí je fotodokumentace. Pedagogická část uvádí možnosti, jak využít přírodních materiálů (provazů, lan) v prostorové tvorbě. V předkládané práci vycházím ze studia odborné literatury, internetových zdrojů, katalogů, článků, ale také z vlastních zkušeností, vědomostí, které jsem získala za dobu svého studia na Vysoké škole Univerzity Palackého v Olomouci.
6
TEORETICKÁ ČÁST
7
1
TEXTIL A JEHO POSLÁNÍ
Člověk a textil jsou spojeni nejtěsnějším poutem už od samého počátku lidstva. Textilie je s námi v bezprostřední blízkosti, dotýká se nás po všech stránkách našeho života. „Přestože textilie tvoří součást takzvané hmotné kultury každé společnosti, vypovídají mnoho zajímavého o její kultuře duchovní i způsobu života.“ 1 Textil se čím dál více stává průvodcem našeho života. Textilní materiál je snadno dostupný, lehce tvarovatelný, měkký a poddajný a neuvěřitelně variabilní. Zdá se, že tkanina je všudypřítomná. Textilní tvorba je vždy spojena s účelem užitkovosti, ale i s dekorativností. Můžeme se setkat s textilními obrazy, s měkkými šitými sochami, kombinovanými objekty nebo prostorovými instalacemi. 2 Práce s textilními vlákny je jako metafora pro kontakt s lidmi, se kterými jsme provázáni pomyslnou nití - vláknem. Jedná se o komunikaci se světem, přírodou, ale i se sebou samými. Vlákno je jako prostředek komunikace a přísun informací. Ve své tvorbě použila vlákno jako spojnici mezi lidmi Magdalena Abakanowicz v konceptuálním díle „Vlákno, jeho situace v prostoru“. 3 Sama autorka hovoří o svém životním prostoru, který se po 2. světové válce omezil na jedinou místnost. Chyběl prostor pro umění, chyběl materiál, přesto v sobě našla odhodlání a začala si vytvářet vlastní realitu, vlastní prostor prostřednictvím abakanů, které měly poslání chránit. 4 Jakékoliv textilní doplňky, miniatury, objekty, instalace v prostoru aj. jsou nositeli stručných sdělení mnoha užitých symbolů nebo druhem výtvarného společenského myšlení. 5 Dochází k objevování významů textilního umění, symbolické hodnoty a jeho působení v textilním prostředí. Textilní umění v sobě nese spoustu skrytých poselství. Poselstvím může být nejen materiál, ale i technika zpracování. Textil se stává průvodcem našeho života, dotýká se téměř všech jeho stránek.
1
SKARLANTOVÁ, Jana a Marie VECHOVÁ. Textilní výtvarné techniky, 2005, 14 s. CIKÁNOVÁ, Karla. Objevujte s námi textil, 1996,7 s. 3 ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Významné osobnosti světové textilní tvorby a bienále v Lausanne, 2009, 259 – 260 s. 4 ABAKANOWICZ, Magdalena. Magdalena Abakanowicz: [život a dílo: Muzeum umění Olomouc, 2011 5 STAŇKOVÁ, Jitka a Ludvík BARAN. Tradiční textilní techniky. Praha, 2008, 12 s. 2
8
1.1
Vizuální a haptické objekty Každý umělec vnímá při tvorbě povrch a kvalitu materiálů, s nímž pracuje. Jejich
měkkost, tlumivost, pohlcování, lesk, průhlednost, poddajnost, pevnost, chlad nebo teplo, hladkost a drsnost, tíhu a lehkost. Současný způsob života je orientovaný na vizuálně vnímaný svět barev a tvarů. 6 Prvotní a velmi důležitý je právě zrakový vjem. Barvy a vzory jsou lidově řečeno pastvou pro oči.
7
Barevnost umí podobně jako hudba svou mocí dát objektu tvar, objem,
rozpor, radost i smutek. Barvy mají schopnost citové sugesce, vzbuzovat bohaté představy a odhalovat jejich původ. „Barevnost textilie je neodlučitelná od designu, prostředí a od účelu, ke kterému je textilie určena.“
8
V současné době se pomalu zbavujeme způsobilosti vnímat
jinými smysly, než zrakem. Jednou z nejarchetypálnějších zkušeností je „taktilní zkušenost“neboli haptická zkušenost. Je důležité, aby se taktilní zkušenost propojovala se zrakovou 9, jelikož samotný pohled na textilní objekt nebo textilní materiál nám nestačí, proto zapojujeme - hmat. Abychom měli z vnímání textilií nějaký prožitek, musíme s nimi být v přímém kontaktu. Dotýkat se jich, osahat si je a vzít do rukou. Ruce jsou nejkomunikativnějším orgánem hmatu, ale zdaleka ne nejcitlivějším. Tělový smysl vnímá svět, podněty z něho, celým povrchem těla. Právě tyto pasivní části našeho těla zprostředkovávají ty nejintenzivnější smyslové prožitky.10 Každý textilní materiál má svou typickou, specifickou vlastnost a strukturu. Tyto vlastnosti jsou dány procesem vzniku. Vzniká tak odlišný hmatový vjem a následně dojem z materiálu. Zda je nám příjemný, či vyvolává nepříjemný pocit. Hmatem rozlišujeme povrch těles jako drsný nebo hladký, ostrý nebo tupý, měkký a tvrdý. Předmětem hmatu je tvar, velikost, struktura povrchu a poloha v prostoru. Přínos vizuálního, hmatového a prostorového vyjadřování je nedocenitelný. „Jde především o kultivování vztahu k povrchu, k objemu, prostoru a k materiálu. Rozvíjí schopnost hmatového prožitku a přináší nespočet nových podnětů.“ 11
6
ROESELOVÁ, Věra. Techniky ve výtvarné výchově. Praha, 1996,146-148 s. SKARLANTOVÁ, Jana a Marie VECHOVÁ. Textilní výtvarné techniky. Plzeň, 2005, 10 s. 8 KYBAL, A. Kapitoly o textilním umění. Praha, 1958, 29 s. 9 FESTIVAL FORFEST CZECH REPUBLIC [online]. 2015 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.forfest.cz/?id=311&action=text&presenter=Colloqy 10 ŠVANKMAJER, Jan. Jan Švankmajer: transmutace smyslů. Praha, 2004, 56-57 s. 11 ROESELOVÁ, Věra. Techniky ve výtvarné výchově. Praha, 1996, 148 s. 7
9
1.2
Mezinárodní bienále v Lausanne Celý vývoj tapisérií a textilního umění byl zachycen v průběhu šestnácti
Mezinárodních bienále ve švýcarském Lausanne (1962-1995). Mezinárodní bienále bylo založeno ve švýcarském městě Lausanne v červnu roku 1961 Jeanem Lurcatem a Pierrem Pauli s institucí CITAM, mezinárodním střediskem pro historickou a moderní tapiserii. Tento významný projekt uspořádalo několik osobností z kulturního a politického světa: francouzský umělec Jean Lurcat, který inicioval obnovu tkaných gobelínů, Pierre Pauli, hlavní kurátor bienále a kurátor Muzea budoucího dekorativní umění, Paul-Henri Jaccard, ředitel Asociace zájmů v Lausanne, Georges-André Chevallaz, primátor hlavního města Lausanne a René Berger, ředitel muzea výtvarných umění. CITAM uskutečnilo od roku 1962 do roku 1995 šestnáct ročníků bienále, které hluboce změnily vývoj mezinárodního textilního umění. Lurçat přirovnával průběh textilního umění k "seismografu", který zachycoval současný textilní vývoj. Veškeré výstavy a přehlídky byly, až na výjimku posledního bienále, v sálech Muzea výtvarného umění v Lausanne a staly se klíčovými událostmi odrážejícími mimořádný vývoj textilního média z dekorativního umění do skutečně volného umění. Po dobu třiceti let bylo Lausanne hlavním městem současného textilního umění a laboratoří pro textilní experimenty. Po odchodu Pierre Pauli (v roce 1970) byla založena asociace na jeho počest. Její členové byli umělci účastnící se na bienále v Lausanne. Jejich práce jsou nyní součástí sbírky Toms Pauli, dědictví státu Vaud.12 „Lausanne, označované jako „Mekka“ textilního umění, se stalo inspirátorem a průkopníkem revoluce, jaká nemá v textilní tvorbě historické obdoby. Díky popularizaci prostřednictvím přehlídek svět sledoval, co všechno se na poli mezinárodní textilní tvorby odehrává. Jestliže vidíme tapisérii jinak, je to díky lausannským přehlídkám.“ 13 V říjnu 2014 jsem se vydala do Švýcarska, abych mohla navštívit Lausanne a vidět na vlastní oči Muzeum výtvarného umění, palác Rumine, kde se veškeré dění textilního umění odehrávalo. Lákala mě představa vstoupit do lausannského muzea a představovat si, že prožívám například ročník 7. bienále, rok 1975, kterého se zúčastnila Sheila Hicks a další 12
Fondation Toms Pauli - Historique [online]. 2015 [cit. 2015-05-25]. Dostupné z: http://www.tomspauli.ch/biennales/historique/ 13 ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Významné osobnosti světové textilní tvorby a bienále v Lausanne. Olomouc, 2009, 6 s.
10
uznávaní umělci z Evropy a USA. Palác Rumine se nachází v historickém centru města Lausanne. V současné době je v paláci umístěna knihovna univerzity v Lausanne, vědecké a umělecké sbírky, recepce, obchod a dílna pro děti. V době mé návštěvy měl aktuální výstavu Julian Charrière s názvem /Future Fossil Spaces/ Budoucí Fosilní prostory. Julian Charrière je umělec, který podává výpověď v podobě fotodokumentace. Jak cestoval na Island, do Kazachstánu, na poušť Atacama (Chile), do Bolívie a Argentiny. Muzeum a inspirativní atmosféra města, pohled na Ženevské jezero, ve mně zanechaly silný dojem, i přesto, že jsem se nemohla vrátit v čase a prožít skutečnou atmosféru bienále. Je možné, že se dočkáme a přehlídky světové textilní tvorby se opět uspořádají na tomto místě.
Obr. 1, 2: Exteriér a interiér Muzea výtvarného umění, palác Rumine
11
1.3
Textilní objekt a prostor Výtvarné umění od 60. let 20. století prošlo radikálními změnami, díky nástupu
masové kultury založené na konzumním způsobu života a rozvoji nových technologií, které ovlivnily také textilní tvorbu.14 „Nutnost nové citové reakce na svět postuluje nové výrazové prostředky, nové metody vyjádření. V užitém umění, tedy i v umění textilním vznikají nové formy, nové rytmy, nové barevné akordy, nové proporce. Zrod a objev nových tvarů v umění znamená, že staré formy nebyly již schopny vyjádřit nový poměr ke skutečnosti, že se současný svět natolik změnil, že je starými výrazy nevyjádřitelný. Hybnou silou ve výtvarném umění je způsob umělcova přístupu k budování prostoru a těles v něm umístěných. Jeho realizace zjevuje základní postoj člověka ke skutečnosti, jeho filosofii, světový názor, názor na jeho úděl i na síly, které ho přesahují. 15 Výroba tapisérií byla tradičně založena na řemeslné zručnosti tkaní. Až donedávna si zachovala svůj původní charakter jako plochý, dekorativní, textilní obraz. Teprve ve 2. pol. 20. století začali textilní umělci a umělkyně experimentovat při procesu tkaní. Nechali se unášet intuicí a spontánností ke vzniku autorské tapisérie. Autorská tapisérie byla původně řešena v ploše nebo reliéfu, teprve postupně do ní začala pronikat prostorová dimenze. Textil je v podstatě stále plochou, měkkým plošným materiálem, teprve až člověk využívá textil v prostoru, dává mu prostorový a trojrozměrný tvar. Vzniká tak výtvarný výraz lidským přičiněním. Textilní plastika něco sděluje, nějak se tváří a je důležité ji prohlédnout ze všech stran.16 Prostor má důležitou funkci v plastice i architektuře. Většina umělců vytvářela prostorové textilní objekty k docílení prostorového zážitku a kontaktu textilie s okolním prostředím. Pozorovatel díky tomu mohl být do prostoru přímo vtažen. Prostor je ve výtvarných uměních bezprostředně spjat s kompozicí. 17 Textil a prostor měly k sobě historicky vždy blízko, jejich pojítkem je vztah k architektuře. Textilní materiál aktivně vstupuje do architektonického prostoru, díky svým specifickým kvalitám jako je barva, světlo a struktura.18
14
ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Významné osobnosti světové textilní tvorby a bienále v Lausanne. Olomouc, 2009, 5 s. KYBAL, A. Kapitoly o textilním umění. Praha, 1958, 23 s. 16 CIKÁNOVÁ, Karla. Objevujte s námi textil. Praha, 1996, 57- 59 s. 17 KULKA, Jiří. Psychologie umění. Praha, 2008, 255-256 s. 18 ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Významné osobnosti světové textilní tvorby a bienále v Lausanne. Olomouc, 2009, 68-69 s. 15
12
V architektuře je řešení prostoru nejdůležitější. „Prostorový zážitek, který máme z pobytu v architektonickém prostoru, je souhrnem dílčích vjemů a dojmů (rozlehlosti, vzdálenosti,
velikosti,
místa,
tvaru,
směru,
polohy,
pohybu
atd.).“
Organizací
architektonického prostoru lze navodit různou psychickou atmosféru, a to otevřeností nebo uzavřeností prostoru, či jeho větší, menší členitostí.19 Architektonický prostor je utvářen vnitřním prostorem (interiér) nebo vnějším prostorem (exteriér). Interiér je prostor vymezený vnitřními rozměry a stěnami stavby (podlahou, zdmi, stropem). Je integrální součástí architektonického díla. Exteriér je vnější prostor (exteriér, urbanistický prostor jako součást krajiny, která má své vlastní prostorové řešení). Výchozím předpokladem kompozice jsou přírodní podmínky (podnebí, lidská fyziognomie), společenské podmínky (dobově a majetkově podmíněný životní styl, politické a filosofické ideje a podobně), materiálové a technologické podmínky, dobové estetické požadavky. Textilní díla by měla plnit nejen požadavky užitkové, ale mají vyvolávat určitý dojem, citová hnutí, představy, myšlenky. Architektura tvořivě spojuje funkční, konstrukční, technické a ekonomické aspekty s uměleckými. 20 Druhým aspektem je tvorba objektů a jejich blízkost se sochařskou tvorbou. Snaha textilních umělců byla dokázat, že vlákno je živoucí hmota se svým objemem a strukturou. Elsi Giauque byla švýcarská textilní umělkyně, která na třetím bienále v Lausanne utkala transparentní prostorový barevný sloup. Její nejzajímavější práce je „Spatial elements“„Prostorové elementy“. Je to série rámů s navlečenými nitěmi, které tvoří geometrické tvary v rámci pozadí. Panely visí jako barevná skleněná okna v různých výškách a hloubkách, které poskytují jiný obraz v závislosti, kde divák stojí (viz obr. 3). Pokusila se představit transparenci jako jednu z dalších kvalit textilního vlákna.21 Transparentnost a monumentalitu ve svých dílech představovala také americká umělkyně Lenore Tawney, která změnila pohled na tradičně chápanou plošnou tapiserii. Je důležité také zmínit textilní umělkyni Magdalenu Abakanowicz, která svou tapisérii zavěsila do prostoru. Představuje své „Abakany“, měkké objekty, sochy, vytvořené z vláken ze starých nepotřebných provazů. Jsou to útvary s proměnlivou strukturou povrchu, které svými velkými rozměry přitahují divákovu pozornost. Přínos prostorového vyjadřování je nedocenitelný. Jugoslávská výtvarnice Jagoda Buic svými strukturálními monumentálními díly dovršila směřování do třetí dimenze. 19
KULKA, Jiří. Psychologie umění. Praha, 2008, 256 s. Pojmy teorie architektury [online]. 2015 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://fast10.vsb.cz/depts/226/teorie/pta.htm 21 EXHIBIT REVIEW: ICA presents new dimensions in fiber art - Entertainment - The Patriot Ledger, Quincy, MA - Quincy, MA [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.patriotledger.com/article/20141003/Entertainment/141008147 20
13
Obr. 3: Elsi Giauque: „Prostorové elementy“, 1979, len, hedvábí, vlna, kov, 20 rámů, každý (35 x 37 cm)
14
2
SHEILA HICKS
Sheila Hicks je považována za jednu z vůdčích postav, které určily směr vývoje textilního umění v období poválečné Evropy a Severní Ameriky.22 Patří mezi nejvýznamnější a nejvlivnější textilní umělkyni současnosti. Sheila Hicsk se narodila roku 1934 v Hastings, Nebraska, USA, kde bydlela se svými rodiči a dvěma mladšími bratry, Billem a Johnem. Její matka se jmenovala Frances Barbara Weingart (1912-1993), otec Ray Eugene Hicks (19131993). Přibližně v devíti letech navštěvovala ateliér „Art Institute“ v Detroitu, kam docházela jednou týdně se svým bratrem. Na škole „Foch Junior High School“, Detroit, Michigan úspěšně odmaturovala roku 1952. Po dobu dvou let studovala na „Syracuse University, Art Department“ v New Yorku. Naučila se litografii, olejomalbu, figurální kresbu ad. Měla možnost vyzkoušet si různé techniky a experimentování v oblasti výtvarných disciplín. Tato univerzita jí otevřela obzory a dveře do světa. Poté se rozhodla, díky iniciativě své spolužačky, podat přihlášku na „Yale University School of Art and Architecture in Connecticut“ (1954-1959), kde byly obě na základě portfolia přijaty. Ředitelem univerzity byl Josef Albers. Při studiích se zapsala například na kurzy: Umění Latinské Ameriky u Dr. George Kublera , Orientální dějiny umění s Leroy Davidsonem, Metody výzkumu a kritiky s Georgem Heard Hamiltonem, kurzy architektury Louise Kahna. 23 Hicks bylo uděleno Fulbright stipendium v letech (1957-58) na studia v Chile. Zabývala se malbou a fotografováním archeologických míst v oblasti Peru a Bolívie. Zatímco byla v Jižní Americe, rozvinul se její zájem o práci s textilními vlákny.24 Přednášky o hispanoamerických dějinách podnítily její zájem o pre-kolumbijský textil do té míry, že se rozhodla k jeho systematickému studiu. Její rozhodnutí podpořila manželka ředitele Josefa Alberse, tkadlena Anni Albers a archeolog Junius Bird, který jí pomohl uskutečnit několik výprav do oblasti And. Tam mohla studovat tradiční textilní techniky místních archaických kultur v bezprostřední spolupráci s místními řemeslníky.25 Měla možnost projíždět vesnicemi 22
HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha, 1992, 4-6 s. 23 Oral history interview with Sheila Hicks, 2004 February 3-March 11 - Oral Histories | Archives of American Art, Smithsonian Institution [online]. 2015 [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://www.aaa.si.edu/collections/interviews/oral-history-interview-sheila-hicks-11947. Volný překlad. 24 Sheila Hicks - Wikipedia, the free encyclopedia [online]. 2015 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Sheila_Hicks 25 HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha, 1992, 4-6 s.
15
a vnímat jejich architekturu, kulturu v oblasti Peru, Ekvádoru, Bolívie a Chile. Cestovala sama a při těchto dlouhých chvílích psala deníky, dělala skici, kreslila a fotografovala. Potřebovala se zaměstnat, a proto zapisovala veškeré informace, postřehy, které cestou prožívala. V Peru jí byla ukázána sbírka krásných starověkých textilií. Klíčovou osobou se stal Sergio Larrain Garcia Moreno, který učil na „Universidad Catolica, Santiago Chille“ základy designu a kurzy o barvách. Studovala ve španělštině. Chille se pro ni stalo fascinující zemí pro fotografování, malování a první pokusy tkaní. Junius Bird (archeolog) se s Sheilou Hicks setkal a uspořádal její první výstavu drobných tkaných tapisérií, inspirovaných starověkou andskou textilií v „National Museum of Natural History, Santiago, 1958). V roce 1959 získala titul „Master of Fine Arts in Painting“ na Yale University School of Art. V letech 1959-60 dostává Fribourg grant a pokračuje ve studiu malby ve Francii. Francií byla okouzlena, stala se její součástí života. Tento pobyt v Evropě byl krátký, protože se roku 1960 vrací zpět do Mexika, kde se na několik let usadí v oblasti Oaxaca a vychovává zde svoji dceru. Textil a tkaní se pro ni stávají důležité (viz obr. 4, 5.) Vyhledává lidi, kteří pracují s textilem. Spolupracuje s Polly Rodriguez (americký tkadlec), který má dílnu v Taxco s Rufino Reyes (mexický tkadlec) a zakládá první studio v Taxco el Viejo, Mexico. 26
Obr. 4, 5: Sheila Hicks tká na osnově upevněné ke stromu v Oaxace
26
Oral history interview with Sheila Hicks, 2004 February 3-March 11 - Oral Histories | Archives of American Art, Smithsonian Institution [online]. 2015 [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://www.aaa.si.edu/collections/interviews/oral-history-interview-sheila-hicks-11947. Volný překlad.
16
Také pečlivě zkoumala studium moderní mexické architektury, kterou zároveň aplikovala do textilních struktur. Pro výzkum použila fotografie jako možnou cestu zkoumání architektonických detailů. První její výstava v Mexiku se konala roku 1961 „Tejidos—Sheila Hicks, Galeria Antonio Souza, Mexico“. Práce byly vyrobeny na malém tkalcovském stavu, při tkaní improvizovala a experimentovala. „Miniatures“- malé tapisérie s dalšími menšími objekty vytvořené vázáním a ovíjením se objevilo na první sólové výstavě, která byla otevřena v „Art Institute of Chicago“ v listopadu roku 1963 organizované Allen Wardwellem. Výstava byla nazvána jako „Textiles by Sheila Hicks“, kde prezentuje průzkum tradičních starověkých latinsko-amerických textilií a interpretuje je pomocí historických metod a technik.27 Další výstavy se konaly v Zűrichu a v Londýně. V r. 1964 se S. Hicks natrvalo stěhuje do Evropy a opouští Mexiko i se svojí dcerou. Získala smlouvu s Knoll company a založila ateliér „des Grands Augustins“, kde pracovala na rozsáhlých projektech, site-specific textilních objektech.
28
Ve městě Wuppertal
v Německu ji bylo umožněno experimentovat s mechanickými výrobními metodami, kde využívala elektrické pistole, které ji umožnily vrstvit vlnu s bavlnou v hustých vrstvách. Rozvíjela nové nápady s novými technologiemi a díky tomu mohla spolupracovat s významnými architekty a pracovat pro prestižní budovy a jejich interiéry. V jižní Indii navrhovala exportní kolekci největší tkalcovské manufaktury v Kerale. Pobyt ve slunné Indii na ni silně zapůsobil intenzitou tamních barev. 29
Obr. 6: Factory complex, Kozhikode, Kerala, India, 1966
27
DANTO, Arthur C, Joan SIMON a Nina STRITZLER-LEVINE. Sheila Hicks: weaving as metaphor. New Haven, Conn.: Published for the Bard Graduate Center for Studies in the Decorative Arts, Design, and Culture, New York by Yale University Press, 2006 28 Sheila Hicks - Wikipedia, the free encyclopedia [online]. 2015 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Sheila_Hicks 29 HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha, 1992, 4-6 s.
17
Její další cesty vedly do Maroka, kde v letech 1970-72 pracovala na „Wall rugs“- nástěnných kobercích. V dílech zvaných „Sejjada“ je patrné, jak velký vliv na ni měla islámská architektura. 30 Proměnu její tvorby lze přirozeně zachytit na průběhu lausannských přehlídek ve Švýcarsku. Poprvé se zúčastnila 3. mezinárodního bienále tapisérie v roce 1967. Byla pozvána ředitelem Pierre Pauli. Ve svých tapisériích používá techniku omotávání osnovních vláken. Postupně se objevuje na dalších ročnících bienále pořádaných v Lausanne. Na čtvrtém ročníku bienále roku 1969 pokračuje na předešlých dílech (např. práce „Huaguen“). Pátý ročník bienále byl výjimečný tím, že bylo zrušeno veškeré omezení velikosti formátu, techniky zpracování a výběr materiálů. Umělci mohli tvořit a vyjadřovat se jakýmkoliv způsobem. O tom svědčí dílo „Cristobalova visutá hrazda“, monumentální práce vytvořená její typickou technikou obmotávání. Na šestém ročníku vytvořila kruh o průměru 4 metrů s názvem „Oblíbená žena vyplňuje jeho noci“. V sedmém ročníku roku 1975 navazuje na svá předešlá trojrozměrná díla zavěšená v prostoru. Díla mají výrazný prostorový účinek např. „Oblouk z Barrois“. Roku 1977 (8. ročník bienále) vystavila na dlouhý stůl hromadu vypraného nemocničního prádla „Le Démeloir“.31 Chtěla poukázat na to, jak mohou být lidé ovlivněni tichou, fyzickou přítomností známých textilií a oděvů, na intimní dimenze textilu, který se od narození dotýká kůže našeho těla a provází nás po celý zbytek života. Tato práce byla již ryze konceptuální. Považuje ji za jedno ze svých nejosobnějších děl. Podobná díla jsou pak postavena, uplatněna v jiném kontextu. Ve Francii na veletrhu umění v Grand Calais v Paříži v roce 1979 zavěsila 1300 blůz nemocničních sester, v Jeruzalémě r. 1980 a ve Švédsku zaplnila muzeum bílým nemocničním prádlem visícím na šňůře. V letech 1982-1985 realizovala projekt v Saudské Arábii pro Univerzitu krále Sauda. Projekt zahrnoval převážně výrobu tapisérií „La Palimer“ (viz obr. 7). Nejdříve ji jmenovali konzultantkou pro umělecký program, ale později se stala ředitelkou projektu. Byl to její největší projekt, který se v té době realizoval. Zapojila se do něj velká část odborníků. Spolupracovala s Gyo Obata, Francis Bouygues a HOK architekty. Sheila Hicks experimentovala s novými materiály. Součástí některých instalací byly syntetické trubky
30
HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha, 1992, 4-6 s. 31 ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Významné osobnosti světové textilní tvorby a bienále v Lausanne. Olomouc, 2009, 10 – 118 s.
18
opatřeny specifickou nehořlavou úpravou a vysokou životností. 32 Roku 1974 byla pozvána do Holandska,
aby
se
uskutečnila
její
retrospektivní
výstava
v Stedelijk
v Amsterodamu. Tvorba v těchto letech je poutána monumentálními zakázkami.
Museum 33
Jedním
z těchto významných projektů byl „Fuji projekt“ pro kulturní centrum na hoře Fuji. Jde o „dělenou tapisérii" seskládanou z pečlivě složených žíní z koňských ohonů, vytvořenou ručně zakřivenou jehlou. Výroba trvala jeden a půl roku. Umělkyně pracovala ve svém pařížském ateliéru. Reliéf je sto tři metrů dlouhý a váží přibližně pět tun. Dílo je abstraktní a důraz je kladen na barevnost. Sheila Hicks se snažila zachytit čtvero roční období na hoře Fuji (viz obr. 8).34
Obr. 7: „Le Palmier“, 1984-85, vlna, bavlna, rayon, hedvábí, len, (364.5 × 275.6 cm)
Obr. 8: Detail návrhu tapisérie: „Čtyři roční období na hoře Fuji“ 32
Oral history interview with Sheila Hicks, 2004 February 3-March 11 - Oral Histories | Archives of American Art, Smithsonian Institution [online]. 2015 [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://www.aaa.si.edu/collections/interviews/oral-history-interview-sheila-hicks-11947. Volný překlad. 33 HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha, 1992,4-6 s. 34 Oral history interview with Sheila Hicks, 2004 February 3-March 11 - Oral Histories | Archives of American Art, Smithsonian Institution [online]. 2015 [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://www.aaa.si.edu/collections/interviews/oral-history-interview-sheila-hicks-11947. Volný překlad.
19
2.1.
Sheila Hicks a její tvorba V době svého dětství se Hicks učila od svých babiček a své matky šít, vyšívat, plést a
háčkovat. Na „Yale University School of Art and Architecture in Connecticut“ byla především malířka, se zájmem o archeologii, architekturu, keramiku a až později se nadchla pro tkaní. Přednášky o Latinské Americe ji inspirovaly. Napsala esej o textilu a poté se rozhodla začít tkát na improvizovaných stavech. U těchto prvních pokusů ji zahlédl Josef Albers, ředitel univerzity. Seznámil ji se svou ženou Annie Albers, která byla umělkyní ve tkaní. Studijní cesta do Chile ji obohatila o kontakty s domorodými řemeslníky. Byla v jejich místních dílnách, viděla je pracovat s jejich původními nástroji. To vše se odrazilo v její pozdější tvorbě, tyto zážitky se otiskly do její vlastní výtvarné řeči. První improvizované tkaní předvedla na výstavě roku 1958 v Santiagu v Chille. Používala bavlnu a vlnu. Barevnost vláken byla ovlivněna Mexikem, J. Albersem a Francií.35 Nechala se inspirovat tradičním textilním staroperuánským textilním uměním, bohatým na techniky a barevné možnosti. Ve své tvorbě využívala techniky tkalcovství, které se naučila od peruánských žen. Také tkala například s Indiánkami v Tazco. Ve své tapisérii používá starou peruánskou techniku omotávání osnovních vláken (viz obr. 9). Typické pro ni bylo, že proces tkaní vznikal volně a vyvíjel se přirozeně.36 Sheila Hicks pečlivě vybírá názvy svým „miniatures“. Jsou z velké části více založeny na osobním příběhu, než na materiálu nebo na metodách výroby. Inspiruje lidi, aby přemýšleli novým směrem, vytvářeli nový design. V některých případech s nimi vyvíjí nové materiály. Nové kreativní myšlenky získané praxí, aplikuje do svých textilních materiálů a technik. Nejdůležitější je, že vše vyrábí ručně. Například s barvířem v laboratoři barví textilní vlákna. V textilu tak uplatňuje malířské postupy.37 „U barev je to tak, že čím víc jich smícháš dohromady, tím je to šedivější. Ale vláken můžeš smíchat kolik chceš a stejně si každé podrží svou barvu."38 35
DANTO, Arthur C, Joan SIMON a Nina STRITZLER-LEVINE. Sheila Hicks: weaving as metaphor. New Haven, Conn.: Published for the Bard Graduate Center for Studies in the Decorative Arts, Design, and Culture, New York by Yale University Press, 2006, 349 - 380 s. 36 ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Významné osobnosti světové textilní tvorby a bienále v Lausanne. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 10 – 11 s. 37 DANTO, Arthur C, Joan SIMON a Nina STRITZLER-LEVINE. Sheila Hicks: weaving as metaphor. New Haven, Conn.: Published for the Bard Graduate Center for Studies in the Decorative Arts, Design, and Culture, New York by Yale University Press, 2006, 349 - 380 s. 38 Sheila Hicks mluví jazykem vláken a tká své vzpomínky - Aktuálně.cz [online]. 2015 [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/sheila-hicks-mluvi-jazykem-vlaken-a-tka-svevzpominky/r~i:article:718796
20
Obr. 9: Sheila Hicks: „Bambusový les“, 1986-88, (340 x 120 cm), Umělecký institut v Minneapolis 21
Jak sama říká, inovace a barva jsou její hlavní zájmy. Nechce, aby její práce byly jenom o technologii, což by bylo limitující a omezující. Jejím zájmem je také šokovat a vyvolávat v lidech reakci, vášeň a emoce. Ráda pracuje s objemy příze a se světlem.39 Když do tapisérií vetkává syrové nezpracované přírodniny, poukazuje na přírodní původ příze. Pracuje s rozmanitým repertoárem. Vlnou z lamy vikuni, alpakou, semeny, papírem, klasy, koňskými žíněmi, dřívky i exotickým peřím, ale i se syntetickými vlákny a vlasci. Také s hedvábím, lnem, bavlnou, lýkem, umělým hedvábím, sisalem, ocelovým drátem nebo kovovou páskou aj.40 V jejich dílech se převážně objevuje obtáčení svazků vláken a střapce pokrývající plochy reliéfů. Odvážná tvůrčí svoboda a revoluční inovace ji vynesly mezi přední umělce světového textilního umění. Monumentální objekty mají výrazný prostorový účinek a jsou jedinečné svou rafinovanou technikou a estetickou kvalitou. Zkoumá všechny možnosti textilní technologie v mnoha variantách. Od sofistikovaných řemeslných metod k využívání nových technických vynálezů, jako je například mechanická pistole, používaná v Německu, která jí umožňuje okamžitě vyprojektovat nápady a vize ve vlákně. Na svých projektech spolupracuje společně s architekty.41 Sheila Hicks byla součástí bouřlivého vývoje světového textilního umění. Život a dílo jsou pro ni neoddělitelnou součástí.42
Obr. 10: Sheila Hicks: „The Double Prayer Rug“, Paris, 1970, hedvábí, len, bavlna zlaté příze, (330 x 150 cm) 39
Oral history interview with Sheila Hicks, 2004 February 3-March 11 - Oral Histories | Archives of American Art, Smithsonian Institution [online]. 2015 [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://www.aaa.si.edu/collections/interviews/oral-history-interview-sheila-hicks-11947. Volný překlad. 40 ART AND ANTIQUES: Sheila Hicks v Praze, Praha, 2011, 75 s. 41 Design 1969 Journal - VADS: the online resource for visual arts [online]. 2015 [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://vads.ac.uk/diad/article.php?title=249&year=1969&article=d.249.26 42 HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha, 1992, 4-6 s.
22
Obr. 11: Sheila Hicks: „Oracle from Constantinople“, 2008-10, len (243.8 x 172.7 x 25.4 cm) 23
Obr. 12.
Obr. 13.
Obr. 14.
Obr. 5
Obr. 12: Sheila Hicks: „Greta (no. 55)“, 1961, vlna, (22.9 x 14.6 cm) Obr. 13: Sheila Hicks: „Miniatures“, 1970, vlna, bavlna, (26 x 14 cm) Obr. 14: Sheila Hicks: „Bamboo“, 2011, vlna, hedvábí, kov, (24.1 x 22.2 cm) Obr. 15: Sheila Hicks: “Fallen Tree, Floating“, hedvábí, kovová vlákna, bavlna, (25 x 20 cm) 24
Obr. 16: Sheila Hicks: „Dove Wing“, 1967, len, hedvábí, (99.7 x 80 cm)
Obr. 17: Sheila Hicks: „Badagara Blue“, 1966, vlna, bavlna, (20 x 22 cm)
25
Obr. 18: Sheila Hicks: „Oblíbená žena vyplňuje jeho noci“, 1972, (průměr 400 cm)
Obr. 19: Sheila Hicks: „Indigový barevný ikat“, 1983, vlna, koňské žíně, sbírka Univerzity krále Sauda v Saudské Arábii
26
Obr. 20: Sheila Hicks držící: „Bílý lněný vějíř“,
Obr. 21: Hastings, vytvořeno v Nebrasce,
1991, Paříž
1996
Obr. 22: Sheila Hicks: „Šarlatové peří“, 2011, Paříž
27
2.1.1. Josef Albers a Annie Albers Josef Albers (1888-1976) narozen ve městě Bottrop v Něměcku byl vlivný učitel, spisovatel, malíř a kolorista. Patří mezi zakladatele Bauhausu v Německu. „Školu umění a řemesel Bauhaus („postav dům“) založil v německém Výmaru v roce 1919 architekt Walter Gropius (1883-1969). Gropius byl modernista, který věřil, že moderní doba si žádá čerstvou, funkční a zjednodušenou estetiku. Zaměstnanci pracovali podle programu, který navždy změnil výuku designu a nakonec vedl k tomu, že bylo značné množství bauhauských výrobků uvedeno do průmyslové výroby. Neschopnost Bauhausu vyhovět požadavkům nacistické estetiky vedla k jeho definitivnímu zavření v roce 1933.“43 „Přičlenění umělci emigrovali do Velké Británie a do Ameriky. Za Atlantikem měly myšlenky Bauhausu ohromný vliv - zejména v architektuře - a z řady jeho bývalých učitelů se stali významní profesoři na univerzitách se zaměřením na umění a design.“44 V kritickém období opustil Německo a emigroval do Ameriky, získal pozici ředitele na Yale Art School. Měl výborně strukturovaný program, částečně podobný jako na Bauhausu. Na univerzitě vyučoval interakci barev, vizuální vnímání barev, jak je registrovat, rozumět jim, kreslit a malovat. Jeho manželka odcestovala s ním. Anni Albers (1899-1994) byla textilní návrhářka, tkadlena, spisovatelka a grafička.45 Sheila Hicks absolvovala školení v malířském oddělení univerzity v Yale pod vedením Josefa Alberse. Učil žáky pozorně zkoumat materiál a analyzovat jeho specifické vlastnosti. Josef Albers měl na žáky velký vliv (viz obr. 23). 46 Probudil v nich zájem, dostal je do světa barev a způsobu použití barev. Díky tomu, se Hicks naučila zásadám barevné skladby tak svobodně, že byla schopná ji využít i ve vztahu k různorodým materiálům. Anni jí pomohla přemýšlet o struktuře a naučila ji pracovat s měkkým poddajným materiálem, dávat mu smysl a expresi. 47
43
FARTHING, S. Umění: od počátku do současnosti. Praha, 2012, 414 - 415 s. PHILLIPS, Sam. --ismy: jak chápat moderní umění. Praha, 2013, 57 s. 45 Josef and Anni Albers Foundation [online]. 2015 [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://albersfoundation.org/artists/biographies/ 46 HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha, 1992, 4-6 s. 47 Oral history interview with Sheila Hicks, 2004 February 3-March 11 - Oral Histories | Archives of American Art, Smithsonian Institution [online]. 2015 [cit. 2015-05-25]. Dostupné z: http://www.aaa.si.edu/collections/interviews/oral-history-interview-sheila-hicks-11947. Volný překlad. 44
28
Obr. 23: Josef Albers, umělec a ředitel Yale School of Art, diskutuje se svou studentkou Sheilou
Tvorba Josefa Alberse Od roku 1949 Albers začíná pracovat na sérii zvané Homage to the Square (Pocta čtverci). Tyto pestrobarevné kompozice čtverců usazených jeden do druhého provokují divákův zrak. Albers opakoval geometrický tvar, systematicky experimentoval s "relativitou" barvy, jak se změní přes vzájemné srovnávání, umístění, a interakci s jinými barvami, jak vytvářet iluzi, odpor, hmotnost, a pohyb. Stejně jako v jeho dřívějších monochromatických a lineárních studií, tato série zkoumala potenciál statických dvourozměrných médií vyvolávající dynamický trojrozměrný prostor.
Obr. 24: Josef Albers: „Pocta čtverci“, od roku 1949
29
Obr. 25: Josef Albers: Strukturální kompozice
Obr. 26: Josef Albers: Kresba
Tvorba Annie Albers Annie pokračovala ve tkaní, navrhování designu a psaní. V roce 1963 začala zkoumat grafiku a experimentovat s tiskem. Její text o tkaní byl zveřejněn roku 1965.48
Obr. 27: Annie Albers, tkaní 48
Josef and Anni Albers Foundation [online]. 2015 [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://albersfoundation.org/artists/biographies/
30
3
VÝZNAMNÍ TEXTILNÍ UMĚLCI
Textilní umělci, které uvádím v této kapitole, jsou významní především pro mne samotnou. Výběr byl snadný, jelikož mě jejich tvorba zaujala hned, co jsem se s jejich díly poprvé setkala. Jejich myšlenky a práce s materiálem jsou obdivuhodné a také nadčasové. Někteří navazují na hluboce zakořeněné tradice a pokračují v jejich šíření. Jiní zdokonalují a rozvíjejí techniku a aplikují nové postupy v tvůrčím procesu.
3.1
Naomi Kobayashi Naomi Kobayashi se narodila roku 1945. Vystudovala na Musashino Art University,
Tokyo 1965-69. Zabývá se textilním tiskem a tkaním. Od roku 1981 měla řadu samostatných výstav v Japonsku a zúčastnila se mezinárodních skupinových výstav. V poslední době spolupracuje se svým manželem Masakazu Kobayashi. Společně žijí a pracují v hornaté oblasti poblíž Kjóta. Velký vliv na její práci má příroda. Prostředí, ve kterém žije, v ní probouzí hluboký zájem o vesmír a přírodu. O tom svědčí práce o "cyklu přírody a její vlastní místo ve vesmíru". Intimní prostor domova je pro ni stejně důležitý. Dům, který byl postaven jejím manželem Masakazu Kobayashi, odráží "prostor, světlo a harmonii“. I když oba manželé jsou nezávisle uznávanými umělci, rozhodli se v posledních letech vystavovat společně. To jim umožňuje společné vyjádření jejich sdílené filozofie. Nejprve vytvářet díla samostatně a teprve po dokončení jednotlivých kusů je dávají dohromady do společného aktu. Materiály, které autorka používá, jsou japonský papír, bavlna a papírové nitě. Svojí tvorbou vyjadřuje a snaží se o zobrazení silného výrazu cyklu života, smrti a regenerace. Jejím záměrem je sdělit jednotu nikdy nekončící přírody, cyklu života a věčné cykly vesmíru. Naomi Kobayashi vystavila "Bílý kruh", který byl vytvořený z krouceného papíru, nití a washi (japonský papír). Jemné materiály používané v kombinaci s obratným využíváním přírodních zdrojů světla, vytvořily pocit beztíže. Kruh - pocit klidu. Klid by mohl být vykládán jako soustředění na neměnící se cykly života. Zvýrazněná vlákna drží tvar kruhu. „Kosmický kruh je metafora existence člověka v kosmu, metafora spojení člověka se zemí, oblohou, vztahu světla a tmy, 31
nekonečna a pravdy, ducha a mysli, mysli a lidské bytosti.“
49
Umělkyně tvrdí, že se jedná o
symbolické spojení mezi vesmírem a naším každodenním životem. Její tvorba je především vysoce náročná na technologii.50 Masakazu Kobayashi a jeho pohled na společnou tvorbu: „Naše práce vyjadřují a sdílí naši společnou vizi, jako je klid přírody, nekonečnost vesmíru a japonský duch. Oba pracujeme s vláknem vzhledem k tomu, že je to přírodní materiál, který je jemný a pružný.“ Instalace na mě působí velkým dojmem a precizním propracováním. Prostorová díla představují jemnost, díky transparentnosti objektů, křehkost, pocit harmonie a klidu. Obdivuji její nadhled a vesmírné pojetí.
Obr. 28: Naomi Kobayashi: "Cosmic Ring 97'“, japonský papír, (5000 x 50 x 2200 ø X 150) Ústav umění a designu University College ve Velké Británii, 2001 49
ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Významné osobnosti světové textilní tvorby a bienále v Lausanne. Olomouc, 2009, 97 s. 50 Naomi Kobayashi artist portrait - culturebase.net [online]. 2015 [cit. 2015-05-25]. Dostupné z: http://www.culturebase.net/artist.php?91
32
Obr. 29: Naomi Kobayashi: TRIPTYCH, washi papír, inda ink, bavlna (24.25" x 24.25" x 1.25"), 2008-2009
Obr: 30, 31: Naomi Kobayashi: „Cosmos series", „ Kaku 2000", japonský papír, kaligrafické buddhistické texty napsané na ručním papíře
33
3.2
Magdalena Abakanowicz
Polská umělkyně Magdalena Abakanowicz se narodila roku 1930. Patří mezi nejvýznamnější a nejvlivnější sochařky současnosti. Studovala na Akademii výtvarných umění ve Varšavě (1950-1954). Magdalena Abakanowicz učinila velký krok k posunu tapiserie do prostoru svým „Abakanem“.51 Název je odvozen z jejího příjmení. Tato architektonická díla byla tkána z těžkého sisalu a zpracovávána výhradně ručně. Zavěšené abakany připomínají svým velkým rozměrem a strukturou kus tkáně obrovského organismu. Magdalena Abakanowicz přenáší na tapiserii různé tkalcovské postupy. Používá techniku útkového rypsu i další textilní vazby, aby zdůraznila strukturu tkaného díla. 52 Postupně se v její tvorbě začínají objevovat lidské postavy, vytváří cykly pod obecným názvem: Změny: Hlavy (1973-1975), Sedící postavy (1974-1979), Záda (1976 1982), Embryologie (1978-1981). Lidské postavy se stávají tak autorčiným středem pozornosti. Nejprve je tvoří z juty a později z pryskyřice. Upozorňuje na obecně rozšířené nehumánní chování mezi lidmi. Navzdory tomu její postavy vyzařují klid, důstojnost a moudrost. Vytvořené postavy nejsou nikdy totožné a jsou nedokončené. Každá je originální díky autorčiným všudypřítomným otiskům, které vznikaly při procesu tvorby. V současné době se zaobírá litím kovu, vytváří řady postav z hliníku, bronzu a nakonec i železa. Výsledná díla jsou úchvatná, monumentální, v abstraktní poloze a později i konkrétně zaměřené na zkoumání lidské podoby. V její tvorbě můžeme nalézt málo známé, přesto působivé kresby a grafiky. Typická je hra se strukturou, s kontrasty mezi hladkými plochy kovu a drsnými částmi, užívá uniformitu proti individualitě, problematiku davu a jednotlivce. Autorka se od roku 1962 účastnila několika mezinárodních bienále ve švýcarském Lausanne, kde se prezentovala svými výrazně prostorovými textilními skulpturami. V roce 1965 byla oceněna na bienále v Sao Paulu. 53
51
ABAKANOWICZ, Magdalena. Magdalena Abakanowicz: [život a dílo = life and work : Muzeum umění Olomouc, 2011, 9-18 s. 52 ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Významné osobnosti světové textilní tvorby a bienále v Lausanne. Olomouc, 2009, 10- 11 s. 53 ABAKANOWICZ, Magdalena. Magdalena Abakanowicz: [život a dílo = life and work : Muzeum umění Olomouc, 2011, 9-18 s.
34
Obr. 32: Magdalena Abakanowicz: „Červený abakan“, 1969 (320x442x35), sisal, vpravo „Černý prostor“, 1970-78, (300 x 80 x 80), sisal
Obr. 33: Magdalena Abakanowicz: „Sedící postavy“, 1974-76, juta, pryskyřice, kovová podnož, 12 postav, (145 x 47x 75 cm) 35
Obr. 34: Magdalena Abakanowicz: „Abakan a lano/ Abakan variabilní“
Obr. 35: Magdalena Abakanowicz: „Kolo a lano“, 1971, dřevo, juta, konopí
36
3.3
Mariyo Yagi
Mariyo Yagi je umělkyně rozená roku 1948, se sídlem v japonském Kobe. Yagi získala titul BFA za environmentální design v Kyoto University of Art v Japonsku. Její přístup k tvorbě je poetický. Jedním z nejdůležitějších projevů její práce je použití lana.54„Navracím se ke svým kořenům, aby má výtvarná díla byla zdrojem života. Nawa je spirála energie, která spojuje životy. Nawa je spojení ducha mezi člověkem a přírodou, mezi lidmi. Nawa je životní linie spojující všechny živé věci. My všichni jsme zakořeněny v Matce Zemi pupeční šňůrou.“ „NAWA LINK“
54
-
Lano nebo spirála, od DNA až po galaxie a vesmír
-
Harmonické ovíjení
-
Plynulost života – spojitost nebe a země
-
Cesta k poznání vlastních kořenů a existence 55
Obr. 36: „Zemská osa“, 1988, sisal,
Obr. 37: „Černý znak“, 1978, sisal
ocel, měď, beton (1080 x 36 x 60 cm)
konopí, ocel (330 x 218 x 30 cm
The World's Women On-Line! [online]. 2015 [cit. 2015-05-30]. Dostupné z: http://wwol.inre.asu.edu/yagi.html Philosophy English of Environmental Artist MARIYO YAGI [online]. 2015 [cit. 2015-05-30]. Dostupné z:
55
http://www.mariyoyagi.net/English/cn53/PhilosophyE.html
37
3.4
Lenore Tawney
Lenore Tawney (1907-2007) byla americká textilní umělkyně. Vytvořila inovativní tkané práce, které pomohly utvářet vývoj textilního umění v průběhu 2. pol. 20 století. Tawney je známá také pro své osobité koláže, asambláže, kresby a pohlednice, které začala vytvářet během roku 1960 a pokračovala v průběhu svého dlouhého života. V letech 19461947 studovala Institute of Design, Chicago obor sochařství s Alexandrem Archipenko, kreslení s László Moholy - Nagy, kreslení a malování akvarelem s Emerson Woelffer a tkaní s Marli Ehr.56 Její práce nemají nic společného s tradičním pojetím gobelínu. Skládají se z průhledného tkaní a monumentálních formátů. Nikdy nepoužívá zdi. Její díla jsou lehká, jasná a jiskřící, jelikož jimi prochází světlo. Lenore Tawney ve své mnohostranné tvorbě skrývala osobní příběhy, poezii a poselství v podobě několika vláken, koláží, montáží nebo pohlednic. Patří mezi první průkopníky textilních environmentů. Environmenty nazvané „Cloud“ (viz obr. 38), série z tisíců zavěšených vláken často od stropu až po zem, přinesly do textilní tvorby nový rozměr, smyslový i duchovní. Lenore Tawney byla přitahována k mystickým náboženským filozofiím z Východu i Západu. Její dobrodružná povaha a cestování jí umožnili poznat starověké kultury, náboženské tradice zejména v Indii. Výsledné práce tak byly prodchnuté hlubokým duchovním obsahem. 57
Obr. 38, 39: Lenore Tawney: „Ark veil“, 1963, (120 x 54), „In Fields of Light“, 1975, len, (108 x 100) 56
Chronology - Lenore G. Tawney Foundation [online]. 2015 [cit. 2015-05-25]. Dostupné z: http://lenoretawney.org/lenore-tawney/chronology/ 57 Lenore Tawney / American Art [online]. 2015 [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://americanart.si.edu/collections/search/artist/?id=6157
38
Obr. 40: Lenore Tawney: „Cloud Series“, 1980
3.5
Jagoda Buic
Jagoda Buic se narodila roku 1930 v Chorvatsku. V Záhřebu vystudovala malířství a dějiny umění. Zabývala se také interiérem v architektuře, scénografií, textilem a kostýmy. V roce 1965 poprvé prezentovala své tkaní ze sisalu na druhém bienále v Lausanne ve Švýcarsku. Buic ve své tvorbě často používá vlákna z konopí, vlny a její oblíbenou barvou je černá. Patří mezi další z průkopnic textilního umění. Společně s Magdalenou Abakanowicz transformují textilní umění do životního prostředí. Její textilní objekty mají architektonický charakter. Zakládá si na strukturálním povrchu svých prací a na monumentálnosti tak, aby díla vynikla v prostoru, ve kterém se nacházejí, a komunikovaly s ním.
39
Obr. 41: Jagoda Buic: „Pocta Pierru Pauli“, 1970-71, sisal, len, (350 x 420 x 290)
Obr. 42: Jagoda Buic: „Blue Trees“, 1980 40
3.6
Olga de Amaral Současná kolumbijská textilní umělkyně se zabývá především barvou a strukturou.
Vytváří „zlaté listy“ na textilní bázi, vytvářející "zlaté povrchy světla“. V její tvorbě je patrná sochařská přítomnost. Mihotající se abstraktní díla evokují přírodní krajiny Kolumbie, rodné země umělkyně. I přes přítomnost geometrických vzorů Amaral říká, že je poháněna emocí, nepřemýšlí o vzorech.58 Její dvojrozměrné struktury mají perfektní harmonii mezi technikou, materiálem a barvou a jsou vždy spojené se zdí. Pracuje s měkkými materiály jako je len, vlna, bavlna, s přírodně obarvenými materiály. Její symbolické materiály evokující zaniklé kultury Inků patří k něčemu zcela výjimečnému.
Obr. 43: Olga de Amaral: „Brumas“, 2013, len,gesso, akryl, (190 x 90cm)
Obr. 44: Olga de Amaral: „Strata“, 2009, len, gesso, akryl, zlato, (234 x 203 cm) 58
Olga de Amaral - 67 Artworks, Bio & Shows on Artsy [online]. 2015 [cit. 2015-05-25]. Dostupné z: https://www.artsy.net/artist/olga-de-amaral
41
3.7
Aude-Marie Franjou Aude - Marie Franjou je textilní umělkyně se sídlem v Château Landon, v malém
městečku poblíž Paříže. Franjou studovala dějiny umění a tapiserii v Paříži, před zahájením zkoumání sochařských možností lněných nití a drátů. Aude Franjou vytváří organické tri dimenzionální formy, vyrobené z konopných vláken obalené lněnými nitěmi, které jsou často součástí otevřeného dialogu s přírodou. Její díla lze běžně nalézt v parcích a zahradách, kdy obaluje stromy a domy. "Začnu s jasnou představou, a pak ji jen sleduju a reaguju na to, co materiál chce. Někdy to omezuji, jindy to prostě nechám jít."
59
Je to sochařské dílo, s principy rostlinné konstrukce
pomocí média: drátu. Formy jejích prací jsou v neustálém pohybu a vždy identicky odlišné. Je to láska k opakování; výchozí bod, i forma jsou k dispozici donekonečna. Zaměřuje se na práci s lnem a konopím. Přírodní vlákna jsou stěžejní s kombinací drátu, který je nositel pevnosti a napětí.60
Obr. 45: Aude-Marie Franjou: „Série lněných skulptur“ 59
Artist review: Aude-Marie Franjou | [online]. 2015 [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: https://textileartscenter.wordpress.com/2011/01/06/artist-review-aude-marie-franjou/ 60 Aude Franjou - Lin Sculpté [online]. 2015 [cit. 2015-05-25]. Dostupné z: http://www.audefranjou.com/
42
3.8
Joseph Altuzarra Joseph Altuzarra je mladý současný oděvní návrhář působící v Paříži. Jedna z jeho
kolekcí byla inspirovaná umělkyní Sheilou Hicks. V kolekci oděvů se objevují nositelné gobelíny.61
Obr. 46: Joseph Altuzarra: Inspirace umělkyní Sheilou Hicks
3.9
Akio Hamatani Akio Hamatani (1947) je současný umělec, který spojuje textilní umění s
architekturou. Jeho práce levitují v prostoru. Nesou nesčetné množství vlastní vahou prověšených nití, které jsou v přirozených křivkách dle gravitační síly. Jeho dílo je působivé, plné lehkosti bytí.
Obr. 47: Akio Hamatani: „W-Orbit“, 2010, rajonové nitě, indigo, (přibližně 400 cm) 61
Joseph Altuzarra | BoF 500 | The Business of Fashion [online]. 2015 [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://www.businessoffashion.com/community/people/joseph-altuzarra
43
PRAKTICKÁ ČÁST
44
4
TEXTILNÍ OBJEKT V PROSTORU A JEHO VARIACE
Důležité je opět zmínit, že mou inspirací se stala umělkyně Sheila Hicks. Chtěla jsem vytvořit něco podobného, ale zároveň ji nekopírovat. Hledat nové kontexty s její prací a zároveň vytvořit své vlastní osobité dílo. Textilní objekt nese název: Pocta Sheile Hicks. Na začátku procesu tvorby bylo nutné vybrat správný materiál, který by sám o sobě vystihnul podstatu mého sdělení. Zvolila jsem přírodní jutové provazy. Provaz je metaforou pro životní cestu, která se různě klikatí a proplétá. Pro tvorbu Sheily Hicks je typická technika obmotávání vláken. Proto jsem se rozhodla jít touto cestou, a zkusit si její techniku „na vlastní kůži“. Tušila jsem, že to nebude snadné. Jednotlivé provazy jsou nositeli výpovědi o určitém místě, člověku, vzpomínce. Jak barevností, tak délkou a tloušťkou, symbolizují určité životní fáze mého života. Moji rodinu, která je pro mě nepopsatelně důležitá, mé přátele, lidi, kteří pro můj život něco znamenají, mají určité místo, ale i ty, s nimiž společnou cestu nesdílím, ale jsou součástí. Jednotlivé provazy symbolizují mé cesty a životní situace. Je to spleť mých pocitů, vzpomínek a úvah nad životem. Jako můj život, tak i mé provazy se různě prolínají, kříží, jsou různě zapletené. Snažila jsem se pracovat v plném nasazení a se soustředěnou myslí. Další fází v procesu tvorby byla volba barevnosti nití. Výběr barev byl pocitový, spontánní, žádné promyšlené skladby barev. Podvědomě jsem vybírala barvy, které mi jsou blízké, jsou se mnou spojené. Celkově je objekt barevně pestrý. Po důkladném rozložení všech provazů jsem je automaticky řadila dle odstínů barev a zjistila jsem, že jsem vytvořila škálu barev obsažených v barevném spektru. Tento počin nebyl záměrný, ale dává smysl. Svět je barevný, obklopuje nás všemi barvami, které jsou součástí nás samých. Pochopila jsem, jak důležitá je trpělivost. Bez ní bych tento objekt nemohla realizovat. Vše má svůj čas. Celý proces tvorby, omotávání provazů, byl zdlouhavý. U každého provazu jsem přibližně strávila pět hodin intenzivní práce pečlivého obmotávání. Setkávala jsem se s reakcemi svých nejbližších, kteří mě při práci pozorovali a často projevovali údiv nad mou vytrvalostí. Po čase jsem si uvědomila, že mě tato práce velmi uklidňuje. Doslova se stala mojí terapií. Posláním rukodělné práce, která uklidňuje. I samotná Sheila Hicks některé ze svých projektů vytvářela ručně a vytvářela je dlouhou dobu (rok a půl ve svém pařížském ateliéru). Ona se stala mým hnacím motorem a důkazem, že to jde zvládnout bez úhony a s klidem v duši. 45
Život mě dovedlo k bodu, kdy mám pocit, že něco končí. Jistá životní etapa, která něco uzavírá. Ale vše, s čím se v životě člověk potkává, zůstává jeho součástí, zůstává v něm. Jsou to vzpomínky na dětství, první cesty do zahraničí, první lásky a opravdová přátelství, významné osobnosti. Na druhé straně neúspěchy, prohry, bolest a trápení. Teprve později můžeme posuzovat a hodnotit to, co nás něčím obohatilo. Uzel rodinného pouta zůstává i tehdy, kdy se naše cesty dělí, je stále v nás a ovlivnil i moji práci. Jeden z provazů symbolizuje nový začátek – nový život. Souvisí s narozením mého synovce, který nechť se stal součástí mé praktické práce. Myslela jsem na jeho příchod při omotávání toho nejtenčího provazu. Vybrala jsem ho záměrně a zvolila pro něj žlutou barvu. Žlutá je barva tepla, optimismu a štěstí. Do provazů jsem zamotala opravdu ty nejosobnější záležitosti, které se týkají mé rodiny a mých blízkých. Počet provazů textilního objektu je dvacet pět. Je to dvacet pět let mého života, ve kterém byla spousta dobrých životních změn. Jsem vděčná své rodině za prostředí, ve kterém jsem vyrůstala a žiji dodnes. Jako Sheila Hicks se tak opírám o svůj osobní příběh. Myslím, že není podstatné popisovat každý provaz jednotlivě, objekt je zahalen tajemstvím a hovoří ke každému z nás. Textilní objekt je variabilní a tudíž jeho instalace v jakémkoliv prostředí, ve kterém se nachází, může být odlišná. Na objektu je vytvořen velký uzel. Právě on má symbolizovat rodinné pouto, které je stále nekonečné. Každý provaz je zakončen smyčkou, která nekonečnost vyjadřuje. Minulost, i když se zdá, že jsme ji uzavřeli, se může promítnout v budoucnosti. Vše se prolíná, opakuje a vrací nazpátek.
46
4.1
Použité materiály Textilní objekt „Pocta Sheile Hicks“ je z bavlněných a syntetických barevných nití a
z přírodních pletených jutových provazů (přírodní světlé a tmavě hnědé barvy). Volba byla správná. Provazy byly příjemné na omak pro svou měkkost a strukturu. K dispozici jsem měla více druhů cívek různé tloušťky a délky. Finální podoba textilního objektu se skládá z dvaceti čtyř provazů o průměru 10 mm a jednoho s 8 mm průměrem. Celková délka obmotaných provazů je přes 100 m. Cívky provazů jsou v průměru 6 mm, 8 mm a 10 mm.
Obr. 48: Barevné cívky nití
Obr. 49, 50: Přírodní pletené jutové provazy
47
Technika obmotávání lan:
Obr. 51 Žlutý nejtenčí provaz o průměru 8 mm
48
Obr. 52: Ukázka procesu obmotávání 49
4.2
Fotodokumentace textilního objektu „Pocta Sheile Hicks“
Jednotlivá lana začínají a končí smyčkou, která symbolizuje nekonečnost.
Obr. 53, 54: Uzel jako metafora pro rodinné pouto. 50
Obr. 55, 56: „Pocta Sheile Hicks“ detail
51
Obr. 57, 58: „Pocta Sheile Hicks“ instalace v exteriéru
52
Obr. 59, 60: „Pocta Sheile Hicks“ instalace v interiéru I. 53
Obr. 61, 62: „Pocta Sheile Hicks“ instalace v interiéru II. 54
PEDAGOGICKÁ ČÁST
55
5
PEDAGOGICKÁ PRAXE
Pedagogická část mé diplomové práce byla realizována v rámci souvislé pedagogické praxe navazujícího magisterského studia na Univerzitě Palackého v Olomouci v říjnu 2014 na Vyšší odborné škole pedagogické a Střední pedagogické škole v Litomyšli pod vedením Mgr. Jitky Klofandové. Díky možnosti vést textilní workshop ve Výtvarném studiu Dolní Újezd pod vedením Mgr. Šárky Hrouzkové v březnu 2015, jsem uskutečnila textilní dílnu zaměřenou na téma Sheila Hicks. V této části práce uvádím a popisuju výtvarnou činnost, kterou jsem praktikovala se studenty a žáky na výše uvedených institucích.
5.1
VOŠP a SPgŠ v Litomyšli VOŠP a SPgŠ sídlí v Litomyšli a má ve vzdělávání pedagogů více než stoletou
tradici. Škola byla založena v roce 1905. Škola je vybavena výtvarnými dílnami a je aktivní v pořádání výtvarných kurzů a dalších možných workshopů. Půdní prostory školy umožňují realizaci výstav prací studentů. V průběhu praxe jsem se věnovala především oblasti prostorové tvorby. Zaměřila jsem se převážně na práci s textilními materiály a papírem. Studentům jsem představila díla Sheily Hicks, která je součástí mé diplomové práce, a s dalšími významnými textilními umělci. Jedna z realizací výtvarné metody byla o haptických cvičeních a o vnímání textilních struktur. Výsledné práce, které vznikly v průběhu tří týdnů, jsem měla možnost vystavit a prezentovat v prostorách školy. Byly vydařené a studenty práce bavila.
56
5.1.1
Papír a textil
Třída: W2.C Počet studentů: 13 Časový rozsah (vyučovací jednotky): 180 minut Materiál: papír, nůžky, řezák, jehla, textilní materiál, podložky, barevné nitě, tužky Téma hodiny: Transparentní obrazy Téma přednášky: Transparentnost v textilním objektu, Lenore Tawney Myšlenka tématu: Automatická kresba (volné asociace), průhledné tkané formy, vnímání textilu a jeho vztah ke světlu. Forma (formy) výuky: Hromadná frontální výuka, rozhovor Metody výuky: Výklad, demonstrace, samostatná práce žáků- výtvarná činnost Cíl: -
Žáci se seznámí s možností kreativní práce s materiálem, poznávají jeho specifické vlastnosti i nové postupy směřující k prostorovému myšlení. Žáci vytvoří textilní transparentní objekt v prostoru.
Dílčí cíle: Kognitivní: -
Žáci využívají své poznatky o tvorbě Lenore Tawney a jejím přístupu při své samostatné výtvarné práci.
Afektivní: -
Žáci jsou ochotni kreativně a pečlivě pracovat a využívat zadanou techniku.
Psychomotorické: -
Žáci vyrobí vlastní textilní transparentní objekt v prostoru.
Průběh hodiny: Po úvodním pozdravu a seznámení žáků s cílem hodiny jsem žákům postupně objasňovala postup práce. Vysvětlila jsem, že se jedná o relaxační výtvarnou metodu. Motivací bylo se automatickou kresbou přesunout a ponořit se do světa nevidomých. Na chvíli se odpoutat od reality. Udělat si kolem sebe prostor a cítit se pohodlně. Relaxační cvičení trvalo přibližně 10 minut. Ne všichni se dokázali úplně zklidnit, nic okolo nevnímat. Každý žák se koncentroval v jiném časovém rozmezí, ale kolem pěti minut se všichni na chvíli opravdu soustředili. Pro vytvoření klidné atmosféry jsem pustila relaxační hudbu. Poté jsem dala pokyn oči otevřít. Každý žák tak spontánní automatickou kresbou vytvořil na formátu A4 spleť čar a linií. Po této fázi jsem rozpoutala debatu. Chtěla jsem slyšet, jak se 57
žákům kreslilo se zavřenýma očima. Projevy byly různé- někdo zažíval příjemné pocity, jiní se přiznali, že deset minut se neskutečně vleklo a nebylo snadné nechat oči zavřené. Každý žák ve vzniklých automatických kresbách hledal tvary, které postupně vykreslil a následně vyřezal. V této části hodiny jsem je seznámila pomocí power-pointové prezentace s díly Lenore Tawney, její tvorbou, transparentními textilními objekty zavěšenými v prostoru. A s dalšími výtvarnými díly, pro inspiraci a rozvoj fantazie, představ. Závěrečnou činností bylo vzniklé výřezy zaplnit originálním způsobem pomocí jehly a nitě. K dispozici měli barevné nitě a jehly. V průběhu výtvarné činnosti jsem třídu chválila. Vznikla krásná papírovo- textilní díla. Hodnocení: Každý žák zvolil vlastní originální cestu, jak vzniklé otvory zaplní. Někdo prázdná místa prošíval velmi řídce a někomu se nitě křížily a byly hustě prošité. Musím konstatovat, že žáky práce uklidňovala. Někteří pracovali i přes přestávku. Byli trpěliví a pečliví. Hodnocení jsem prováděla s každým žákem individuálně. Nešlo o výslednou práci, ale hlavně o proces a o prožitek z tvorby. Nečekala jsem, že budou tak soustředění a pracovití. Jednotlivé čtvrtky byly spojené do pruhů a spuštěny do prostoru, visely nad hlavním schodištěm školy a mohlo dojít k jejich sesutí. Naštěstí bylo vše důkladně spojené a nehrozilo nebezpečí.
Obr. 63- 66: Práce s papírem a textilem 58
Obr. 67, 68: Výstava transparentních obrazů
59
5.1.2
Intimní šperk Úkol je zaměřen na poznávání sama sebe, uvědomování si svých záporných i
kladných vlastností. Textilní šperk by měl vyjadřovat žákovu osobnost, jeho sebepojetí, vnitřní svět, hodnoty, zájmy, myšlenky, postoje atd. Třída: S4.B Počet studentů:12 Časový rozsah (vyučovací jednotky): 90 minut Materiál: krepový papír, lepidlo Téma hodiny: Papírový a textilní šperk Téma přednášky: „Sheila Hicks a její technika obmotávání“ Myšlenka tématu: Zamyslet se nad vlastním výtvarným vyjádřením a pokusit se o zhotovení osobního textilního papírového šperku, který o nás něco vypovídá. Forma (formy) výuky: Hromadná frontální výuka, rozhovor Metody výuky: Výklad, demonstrace, samostatná práce žáků- výtvarná činnost Cíl: - Žák vyrobí vlastní intimní šperk, který o něm něco vypovídá. Dílčí cíle: Kognitivní: -
Žáci využívají své poznatky o tvorbě Sheily Hicks, při své samostatné výtvarné práci.
Afektivní: -
Žáci jsou ochotni kreativně a pečlivě pracovat.
-
Žáci se nebojí experimentovat s materiálem.
-
Žák dokáže posoudit, jak se mu výrobek podařil, zhodnotí ho, ocení a je schopen ho prezentovat před ostatními spolužáky.
Psychomotorické: -
Žáci vyrobí vlastní intimní šperk.
Průběh hodiny: Po úvodním pozdravu a krátkém představení jsem žáky seznámila s cílem hodiny. Krátce jsem pohovořila o tématu intimního šperku. Důležitá byla motivace ; demonstrace na ukázkách výtvarných prací světových umělců pomocí power pointové prezentace. Video Sheily Hicks pro inspiraci a představu. Zainteresovat je do problému a vysvětlit jim, že intimní šperk by měl vycházet z nich, jde o jejich výtvarné vyjádření, formu intimní zpovědi. 60
Šperk může být nositelný nebo zavěšený v prostoru. Zaleží na každém žákovi, jak to uchopí. Můžou do svého šperku zakomponovat osobní příběh, vyjádřit se abstraktně, neurčitě. Jde o vlastní prožitek a o vlastní výpověď. V další fázi hodiny se žáci pustili do samostatné realizace.V závěru hodiny si žáci hotové šperky vzájemně představili. Bylo na každém z nich, zda o své práci pohovoří, řekne pár slov. „Intimní šperky“ byly originálně zpracované. Hodnocení: Výsledné práce bych hodnotila jako velmi zdařilé. Žáci, se kterými jsem intimní šperk realizovala, byli velmi klidní a spíše introvertní. Bylo těžší s nimi navázat kontakt. Při prezentaci uměleckých děl bylo evidentní, že jsou nadšeni a díla na ně zapůsobila. Poté se hned vrhli do práce a tiše tvořili. Snažila jsem se ke každému přistupovat individuálně a pozorovala, jaký materiál si zvolili, co jim je blízké atd. Z časového hlediska jsme provedli krátkou rozpravu před hotovými výrobky. Křehkost a nápaditost prací mě přesvědčila o tom, že téma intimního objektu/šperku pochopili a individuálně se vyjádřili. Jelikož jsem žáky neznala, byla mezi námi jistá bariéra, která by se jistě postupem času odbourala. Následně jsem zjistila, že třída byla před časem sloučená ze dvou tříd do jedné, a tak se ani žáci mezi sebou moc dobře neznali, což vedlo k ostýchavosti i mezi nimi.
Obr. 69- 71: Výroba intimního šperku
61
Obr. 72, 73: Výsledné intimní šperky z papíru a bavlnek
Obr. 74- 77: Výsledné práce intimního šperku z krepového papíru
62
5.1.3
Haptické cvičení - strukturální textilie
Textilní materiál je v těchto případech používán jako východisko pro smyslová cvičení. 62 Třída: S3.B Počet studentů: 22 Časový rozsah (vyučovací jednotky): jedna část- 45 minut/ z 90 minut Materiál: A4 formát čtvrtky, tužka, textilní materiál Téma hodiny: Haptické cvičení Myšlenka tématu: Vnímat povrch textilních materiálů pomocí hmatu. Forma (formy) výuky: Hromadná frontální výuka, rozhovor Metody výuky: Výklad, demonstrace, samostatná práce žáků- výtvarná činnost Cíl: -
Rozvíjet schopnost hmatového prožitku.
-
Uvědomování si textur textilních materiálů a schopnost výtvarně popsat jejich charakter. (Propojování hmatového a vizuálního cítění.)
Dílčí cíle: Kognitivní: -
Žák vnímá jednotlivé materiály pomocí smyslového vnímání- hmatem.
Afektivní: -
Žáci jsou ochotni pracovat se zavřenýma očima.
-
Žák dokáže posoudit, jak obtížně lze kresebně zachytit skutečnost jen pomocí hmatu.
Psychomotorické: -
Žáci se pokusí o věrné zachycení struktur textilií se zavřenýma očima, poté provedou studijní kresbu s očima otevřenýma.
Průběh hodiny: Tato fáze hodiny byla součástí tématu: „Hravé kresebné etudy“. Jednalo se o spontánní cvičení, kde záleželo na procesu tvorby. Snahou tohoto cvičení bylo zaznamenat strukturu textilního materiálu se zavřenýma očima a poté kreslit skutečnou studii textilního materiálu. Součástí motivace bylo dostat žáky do světa nevidomých, kteří se opírají hlavně o hmat, který je důležitým smyslem k poznávání okolního světa. Jaké by to bylo? Každému žákovi jsem rozdala různě strukturovaný druh textilu. Všichni měli zavřené oči. Postupně se
62
ŠTEIGLOVÁ, T. Textilní a prostorová tvorba. Olomouc, 2012. 57 s.
63
každý svého kusu látky dotýkal, seznamoval se s ním, aby se pokusil o jeho kresebné ztvárnění. Tato výtvarná činnost zasluhuje opravdu velkou trpělivost a snahu, což není lehké. Reakce studentů byly různé. Většina z nich pracovala svědomitě a s chutí. Jiní to brzy vzdali a přešli do studijní kresby své strukturální látky. Na závěr hodiny si každý porovnal obě varianty zachycení jedné textilie. Výtvarně nadaní žáci vystihli podstatu struktury i se zavřenýma očima.
Obr. 78, 79: Haptické cvičení- strukturální textilie Hodnocení: Na začátku výtvarné činnosti byli všichni v očekávání, jaký textilní materiál se jim dostane do rukou. V momentě, kdy jej měli v ruce, se ozývaly různé komentáře, že to nelze zaznamenat kresbou, že je to obtížné nebo snad i nezaznamenatelné. Ale postupně se každý přenesl do vlastního světa a alespoň se o kresbu pokusil. Výsledné práce byly podle očekávání. Pro někoho úsměvné – což neznamená negativní hodnocení. Daná činnost bylo pouze cvičením, které nám má připomenout, že si máme vážit všech našich smyslů a pochopit jejich důležitost a vcítit se do situace, kdy se nám některý nedostává. Následná studijní kresba pomocí zraku už byla detailnější. Toto cvičení mělo v žácích prohloubit hmatové vnímání světa a věcí okolo nás.
64
Obr. 80, 81: Výsledné práce haptického cvičení
5.2
Výtvarné studio Dolní Újezd, soukromá ZUŠ Tato vzdělávací instituce nabízí výuku výtvarné výchovy předškolákům, dětem
mladšího i staršího školního věku a středoškolákům. Připravuje žáky k talentovým zkouškám na střední a vysoké školy s výtvarným zaměřením. Výtvarné studio začalo fungovat v březnu roku 2000 mimo rámec oficiálních školských institucí a bez jakýchkoliv dotací pod pedagogickým vedením Mgr. Šárky Hrouzkové a Pavlíny Lipavské. Od září 2009 bylo Výtvarné studio zařazeno do sítě škol při Ministerstvu školství ČR jako soukromá ZUŠ o.p.s. Výuka ve škole probíhá v týdenních cyklech, ve dvou nebo třech vyučovacích jednotkách. V klasické výuce se střídají různé výtvarné činnosti – kresba, malba, grafika, dekorativní kompozice, práce s materiálem, keramika, modelování. Každý rok žije škola jiným tematickým projektem. Žáci pracují v menších skupinách, pokud možno rozdělených podle věku. Mají k dispozici veškerý spotřební materiál a pomůcky. Většinu svých prací si na konci školního roku odnášejí domů. Výsledky celoroční práce jsou prezentovány každoročně na závěr školního roku na velké výstavě ve všech prostorách místní sokolovny. Prostředí výtvarného studia mi bylo blízké. Sama jsem jej v roce 2009 intenzivně navštěvovala v maturitním ročníku pro přípravu k talentovým zkouškám na vysokou školu. Mgr. Šárka Hrouzková, která se mi věnovala, umí v dětech probouzet a rozvíjet možný skrytý výtvarný talent, nadání, schopnost vnímat výtvarné umění, a to na základě profesionálního, přímého, motivačního přístupu, kde nechybí pochvala.
65
Na jaře v březnu 2015 jsem měla možnost ve Výtvarném studiu Dolní Újezd vést výtvarnou dílnu. Hlavním tématem byla díla umělkyně Sheily Hicks. Cílem bylo žáky s její tvorbou seznámit, probudit v nich zájem o současné umění a navodit atmosféru a přenést je do světa fantazie a svobodného tvoření. Vznikla tvůrčí a veselá atmosféra, kterou zaznamenal fotograf BcA. Jan Hrouzek.
5.2.1
Práce s materiálem - barevné textilní šňůry
Třída: 1. stupeň ZŠ (8-11 let) Počet žáků: 12 Časový rozsah (vyučovací jednotky): 180 minut Materiál: barevné bavlněné šňůry, nůžky Téma hodiny: Inspirace Sheilou Hicks a dalšími uměleckými díly Myšlenka tématu: Objevovat prostorové možnosti textilního vlákna. Forma (formy) výuky: Hromadná frontální výuka Metody výuky: Demonstrace, samostatná práce žáků - výtvarná činnost Cíl: -
Žáci společně vytvoří textilní prostorový objekt a využijí materiálu, který je jim k dispozici.
-
Vést žáky k pochopení prostorotvorných možností textilu a k jeho chápání jako prostředku volné tvorby.
Dílčí cíle: Kognitivní: -
Žáci využívají své poznatky o tvorbě Sheily Hicks, při své samostatné výtvarné práci.
Afektivní: -
Žáci jsou ochotni spolupracovat se svými spolužáky.
Psychomotorické: -
Žáci se pokouší o prostorový objekt.
Průběh hodiny: Žákům jsem představila díla Sheily Hicks, převážně její tvorbu s obmotanými svazky vláken, které jsou různě propletené, visí v prostoru. Jelikož jsem měla děti mladšího školního věku, motivovala jsem je formou hry. Pověděla jsem jim, že si zahrajeme na pavoučky a zkusíme si společně vytvořit pavučinu. Vlastní pavučinovou síť. Chlapci se nadchli a hned se 66
ve své fantazii proměnili ve „Spidermany“. Všichni se do zaplétání a tvoření aktivně zapojili. Aktivita byla spontánní, nešlo o promyšlenou realizaci prostorového objektu. Společně si pomáhali. Jelikož žáci postupně v průběhu hodiny odcházeli a přicházeli, musela jsem nově příchozího zapojit a vysvětlit probíhající činnost. Současně jsem žákům pomáhala stříhat a připravovat šňůry. Výsledný objekt byl zavěšen v prostorách sokolovny, kterou jsme měli k dispozici, a přivázán k židlím. Hodnocení: Překvapilo mě, jak se žáci do proplétání šňůr zapojili. Každý přispěl svoji nápaditostí a kreativitou. Rozmístili se do všech stran a vytvořili si vzájemně prostor. Komunikovali mezi sebou a řešili barevnosti šňůr, aby k sobě ladily. Výtvarná akce byla spontánní, „pavučina“ rychle přibývala a zvětšovala se. Po dokončení se děti sítí proplétaly, hrály si na pavouky. Bylo to autentické, hravé a veselé. Prostorový objekt v dětech vzbuzoval radost. Myslím si, že se prostorová textilní síť povedla.
Obr. 82, 83: Výsledná „pavučina“ z textilních bavlněných šňůr. (Fotografie: BcA. Jan Hrouzek) 67
Obr. 84-86: Hra v „pavučinové síti“. (Fotografie: BcA. Jan Hrouzek) 68
5.2.2
Práce s materiálem - lana, šňůry, barevné nitě
Třída: 1. stupeň ZŠ (8-11 let) Časový rozsah (vyučovací jednotky): 90 minut Počet žáků: 6 Materiál: barevná lana a šňůry Téma hodiny: Inspirace Sheilou Hicks Myšlenka tématu: Objevovat prostorové možnosti textilního vlákna. Forma (formy) výuky: Hromadná frontální výuka Metody výuky: Demonstrace, samostatná práce žáků - výtvarná činnost Cíl: -
Žáci společně vytvoří textilní prostorový objekt a využijí materiál, který je jim k dispozici.
-
Vést žáky k pochopení prostorotvorných možností textilu a k jeho chápání jako prostředku volné tvorby.
Dílčí cíle: Kognitivní: -
Žáci využívají své poznatky o tvorbě Sheily Hicks při své samostatné výtvarné práci.
Afektivní: -
Žáci jsou ochotni spolupracovat se svými spolužáky.
Psychomotorické: -
Žáci se pokouší o prostorový objekt.
Průběh hodiny: Tato výtvarná činnost plynule navazovala na předešlou aktivitu. Spíše se obě prolínaly. V dalším stanovišti v prostorách sokolovny byla k dispozici nejrůznější barevná lana, tentokrát ze syntetických materiálů. Manipulace s nimi byla o něco komplikovanější. Jsou na omak tvrdší a nejsou tak poddajná. Byla to zajímavá zkušenost, se kterou se žáci setkali. K dispozici byly různé průměry a délky lan, práce s nimi byla soustředěnější. Této činnosti se zúčastnili převážně chlapci. Vysvětluji si to tím, že lana jsou těžší a práce s nimi náročnější. Při různém zamotávání a navazování lana prokluzovala. Každý sám promýšlel realizaci výsledného prostorového objektu. Všichni se společně pomáhali a konzultovali možné postupy, jak lana, provazy atd. zamotat, proplétat, křížit, spojovat.
69
Hodnocení: Práce s lany byla náročná pro jejich objemnost, délku a tíhu. Žáci se pro výtvarnou činnost rychle nadchli, ale poté se setkali s komplikacemi v provazování, vytváření uzlů a to je odradilo v intenzivní práci. Jak lana přibývala, objekt těžknul. Po této zkušenosti vím, že tento druh aktivity je vhodný spíše pro studenty středních škol, či vysokých škol, pro jeho složitost. Studenti by se zamýšleli nad důmyslnějším technickým postupem, jak problém s tíhou, délkou vyřešit. Dalším problémem bylo nevhodné zavěšení. Kdyby byla lana zavěšená z výšky dolů, možná by to manipulaci s lany usnadnilo. I přesto jakýsi náznak objektu vznikl. Je nedokončený, ale to ho činí zajímavým. Žáci se do lan zamotávali, zkoušeli přes ně skákat a vytvořili z nich lanovou dráhu. Tuto činnost jsme zachytili na fotoaparát a vznikly působivé fotografie. Považuji to za jakýsi happening s textilními lany, kde nebyl důležitý výsledný efekt, ale samotný proces. (Je důležité zmínit, že prostorové pojetí vyžaduje optimální spojení výtvarných a technologických otázek.)
Obr. 87, 88: Výsledná práce zavěšených a propletených lan. (Fotografie: BcA. Jan Hrouzek)
70
5.2.3
Velký textilní objekt v prostoru
Třída: 2. stupeň ZŠ a 1. ročník SŠ Počet žáků: 10 Časový rozsah (vyučovací jednotky): 180 minut Materiál: šedá a černá plsť, nůžky Téma hodiny: Instalace v prostoru Myšlenka tématu: Objevovat prostorotvorné možnosti textilu. Forma (formy) výuky: Hromadná frontální výuka Metody výuky: Samostatná práce žáků - výtvarná činnost Cíl: -
Žáci společně vytvoří textilní prostorový objekt a využijí materiál, který je jim k dispozici (tvarování plsti).
-
Vést žáky k pochopení prostorotvorných možností textilu a k jeho chápání jako prostředku volné tvorby.
Dílčí cíle: Kognitivní: -
Žáci vysvětlí pojem instalace.
Afektivní: -
Žáci jsou ochotni spolupracovat se svými spolužáky.
-
Žáci jsou ochotni experimentovat s materiálem, který mají k dispozici.
Psychomotorické: -
Žáci se pokouší o prostorový objekt.
-
Žáci jsou schopni posoudit, zda se společná instalace zdařila.
Průběh hodiny: Tento projekt navazuje na předešlé výtvarné činnosti. Seznámíme se s novými žáky a postupně se jich ptám, zda někdy vytvářeli velký prostorový objekt z textilního materiálu. Rozvineme debatu na téma objekt v prostoru. Navštívili někdy výstavu, kde by nějaký objekt visel v prostoru? Pokud ano, tak jaký, kde a co měl vyjadřovat. Při realizaci projektu většina žáků reagovala a zapojila se do debaty. Zkušenosti mají z internetu a výstav, nebylo proto těžké je motivovat. Demonstrovala jsem jim pár ukázek textilních objektů, pak už rozvíjeli vlastní nápady, fantazii, představivost. Byli omezeni materiálem, který jim byl k dispozici (velká černá a šedá plsť v rolích.) Pro lepší manipulaci jsem jim dala pokyn, aby nastříhali 71
plsť na jednotlivé, různě široké pruhy. Cílem bylo tvarování plstěných pruhů do jakéhokoliv prostorového objektu. Plstěné pruhy žáci upevnili na dřevěnou laťku pomocí připínáčků. Následovala samotná výtvarná činnost, realizace. Na začátku pracovali všichni společně, ale po čase zjistili, že bude lepší se rozdělit na dvě skupiny. Jedna skupina připravovala a stříhala plstěné pruhy a druhá skupina řešila kompozici objektu. Hodnocení: Žáci ve své tvorbě nebyli svázáni žádnými pravidly. A tak experimentovali a hledali možné způsoby, jak plestěné pruhy spojovat. Nejdříve šlo o pokus a omyl, později si každý našel vlastní cestu, jak s pruhy manipulovat. Líbila se mi jejich vzájemná spolupráce.
Obr. 89, 90: Záznam tvorby prostorového objektu z plsti. (Fotografie: BcA. Jan Hrouzek)
72
ZÁVĚR
Diplomová práce utváří celek, který je propojený významnou umělkyní Sheilou Hicks. Zabývala jsem se studiem jejího profesního a tvůrčího života, který je opravdu velmi bohatý a inspirující. Její tvorbou ovlivněnou lidmi, se kterými se v životě setkala, a cestami do nejvzdálenějších koutů světa. Způsob jejího výtvarného vyjádření a technologický proces, který využívá při své realizaci textilních projektů je výjimečný a neobvyklý. Touto prací bych jí chtěla vyjádřit poctu, hold a uznání. Stala se mojí múzou v praktické části. Dala mi impuls vytvořit velký variabilní textilní objekt s názvem: „Pocta Sheile Hicks“. Cílem bylo hledat nové kontexty s její tvorbou, vytvořit něco podobného, ale zároveň ji nekopírovat. Vložit do objektu vlastní osobní příběh. V teoretické části jsem se věnovala i dalším významným textilním umělcům. I oni byli inspirací pro mou pedagogickou práci. Studiem jejich života a díla jsem si prohloubila znalosti a obohatila se o nové informace. Praktickou částí jsem se zabývala intenzivně a opravdu s velkou trpělivostí. Vložila jsem do ní mnoha energie a času. Do poslední chvíle jsem netušila, jaký bude výsledný efekt. Zda textilní objekt splní má očekávání. Následně jsem si však uvědomila, že šlo hlavně o proces a prožitek ze samotné tvorby, o jeho poslání. Celkově musím podotknout, že mě práce uklidňovala. I přesto, že jsem jednotlivým provazům věnovala velké soustředění. Přínosem diplomové práce bylo studium textilního vlákna, jeho poslání, vizuální, haptické působení a jeho funkce v prostoru. Veškerý vývoj textilního umění se odehrával ve švýcarském Lausanne, proto se práce zmiňuje o jednotlivých ročnících Mezinárodního bienále. Tento podnět mě motivoval k vlastní návštěvě města Lausanne. Cestu do „Mekky“ textilního umění jsem uskutečnila v říjnu 2014. Přála jsem si vstoupit do Muzea výtvarného umění, projít si prostor, kde vystavovali své práce významní umělci. V pedagogické části jsem si ověřila, jak lze využít přírodních materiálů (provazů, lan) v prostorové tvorbě. Opírala jsem se především o tvorbu Sheily Hicks, ale i o další významné textilní autory. Realizace prostorových objektů (větších, menších, papírových, textilních) byla časově i prostorově velmi náročná, ale jsem ráda, že jsem měla možnost si ji s dětmi v praxi vyzkoušet. V pořadí již šestnácté výstavy výtvarného studia Dolní Újezd (30. 5. - 7. 6. 2015) byly prostorové objekty součástí celé výtvarné přehlídky školy.
73
LITERATURA
ABAKANOWICZ, Magdalena. Magdalena Abakanowicz: [život a dílo = life and work : Muzeum umění Olomouc, 12. května - 28. srpna 2011 : výstava. 1. vyd. Řevnice: Arbor vitae, 2011, ISBN 978-80-87164-69-3.
ART AND ANTIQUES: Sheila Hicks v Praze, Praha: Feive, 2011, 75 s. ISSN 12138398.
CIKÁNOVÁ, Karla. Objevujte s námi textil. Vyd. 1. Praha: Aventinum, 1996, ISBN 80-85277-85-9.
DANTO, Arthur C, Joan SIMON a Nina STRITZLER-LEVINE. Sheila Hicks: weaving as metaphor. New Haven, Conn.: Published for the Bard Graduate Center for Studies in the Decorative Arts, Design, and Culture, New York by Yale University Press, 2006, ISBN 9780300116854.
FARTHING, S. Umění: od počátku do současnosti. V Praze: Slovart, 2012, 414 – 415 s. ISBN 978-80-7391-622-0.
HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha: Oswald, 1992, 27 s. ISBN 807101-015-4.
KULKA, Jiří. Psychologie umění. Vyd. 2., přeprac. a dopl., V Grada Publishing 1. Praha: Grada, 2008, Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2329-7.
KYBAL, A. Kapitoly o textilním umění. 1. Vyd. Praha: NČVU, 1958. 9 s. D 583153
PHILLIPS, Sam. --ismy: jak chápat moderní umění. V Praze: Slovart, 2013, 57 s. ISBN 978-80-7391-762-3.
ROESELOVÁ, Věra. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996, ISBN 80902267-1-X
SKARLANTOVÁ, Jana a Marie VECHOVÁ. Textilní výtvarné techniky. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005, ISBN 80-7238-319-1.
STAŇKOVÁ, Jitka a Ludvík BARAN. Tradiční textilní techniky. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, ISBN 978-80-247-2035-7.
ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Významné osobnosti světové textilní tvorby a bienále v Lausanne. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, ISBN 978-80244-2282-4. 74
ŠTEIGLOVÁ, Taťána. Textilní a prostorová tvorba: nová témata. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 1 DVD-ROM. ISBN 978-80-244-3154-3.
ŠVANKMAJER, Jan. Jan Švankmajer: transmutace smyslů = transmutation of the senses. 2., rozš. vyd. Praha: Středoevropská galerie a nakladatelství, 2004, ISBN 80902258-3-7
INTERNETOVÉ ZDROJE
Lenore Tawney / American Art [online]. 2015 [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://americanart.si.edu/collections/search/artist/?id=6157
FESTIVAL FORFEST CZECH REPUBLIC [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.forfest.cz/?id=311&action=text&presenter=Colloqy
Aude
Franjou-Lin
Sculpté [online].
2015
[cit.
2015-06-08].
Dostupné
z:
http://www.audefranjou.com/
Joseph Altuzarra | BoF 500 | The Business of Fashion [online]. 2015 [cit. 2015-05-25]. Dostupné z: http://www.businessoffashion.com/community/people/joseph-altuzarra
Olga de Amaral - 67 Artworks, Bio & Shows on Artsy [online]. 2015 [cit. 2015-0608]. Dostupné z: https://www.artsy.net/artist/olga-de-amaral
The World's Women On-Line! [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://wwol.inre.asu.edu/yagi.html
Chronology - Lenore G. Tawney Foundation [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://lenoretawney.org/lenore-tawney/chronology/
Josef and Anni Albers Foundation [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://albersfoundation.org/artists/biographies/
Sheila Hicks mluví jazykem vláken a tká své vzpomínky - Aktuálně.cz [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/sheila-hicksmluvi-jazykem-vlaken-a-tka-sve-vzpominky/r~i:article:718796
Aude Franjou - Lin Sculpté [online]. 2015 [cit. 2015-05-25]. Dostupné z: http://www.audefranjou.com/
Design 1969 Journal - VADS: the online resource for visual arts [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://vads.ac.uk/diad/article.php?title=249&year=1969&article=d.249.26 75
POJMY TEORIE ARCHITEKTURY [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://fast10.vsb.cz/depts/226/teorie/pta.htm
Naomi Kobayashi artist portrait - culturebase.net [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.culturebase.net/artist.php?912
Transition & Influence Gallery - Naomi Kobayashi Japan [online]. 2015 [cit. 201506-08]. Dostupné z: http://www.directdesign.co.uk/testDD/transition_gallery/naomikobayashi.html
Textural space — transition & influence [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.transitionandinfluence.squarespace.com/textural-space/
Structure and Surface: Contemporary Japanese Textiles - Cara McCarty, Matilda McQuaid - Knihy Google [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=m5CiKUG61_8C&pg=PT67&lpg=PT67&dq=%22 +Ito+Kukan+%22&source=bl&ots=ms2B__qrbp&sig=e7Yv6gmq2dFWmDF_YVVM Nvh_C8M&hl=cs&sa=X&ei=FtkxU88Mitq0BsHvgPAM#v=onepage&q=%22%20Ito %20Kukan%20%22&f=false
Http://www.textileexchangeproject.org/re_a_prefix_catalogue.pdf [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.textileexchangeproject.org/re_a_prefix_catalogue.pdf
Foray into Chromatic Zones - Crafts Council [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.craftscouncil.org.uk/articles/foray-into-chromatic-zones/
PHILOSOPHY English of Environmental Artist MARIYO YAGI [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.mariyoyagi.net/English/cn53/PhilosophyE.html
Jean Moré présente "Les colonnes flottantes" [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.airetcolonnes.com/fr/realisations/colonnes2.htm
Oral history interview with Sheila Hicks, 2004 February 3-March 11 - Oral Histories | Archives of American Art, Smithsonian Institution [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.aaa.si.edu/collections/interviews/oral-history-interviewsheila-hicks-11947.
Fondation Toms Pauli - Historique [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.toms-pauli.ch/biennales/historique/
Sheila Hicks - Wikipedia, the free encyclopedia [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Sheila_Hicks
76
Naomi Kobayashi artist portrait - culturebase.net [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.culturebase.net/artist.php?912
Artist review: Aude-Marie Franjou | [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: https://textileartscenter.wordpress.com/2011/01/06/artist-review-aude-marie-franjou/
Olga de Amaral - 67 Artworks, Bio & Shows on Artsy [online]. 2015 [cit. 2015-0608]. Dostupné z: https://www.artsy.net/artist/olga-de-amaral
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1, 2: Exteriér a interiér Muzea výtavného umění, palác Rumine, (fotografie: autorka) Obr. 3: Elsi Giauque: „Prostorové elementy“ http://www.patriotledger.com/article/20141003/Entertainment/141008147 Obr. 4, 5: Sheila Hicks tká na osnově upevněné ke stromu v Oaxace http://textileartscenter.com/blog/sheila-hicks/ Obr. 6: Factory complex, Kozhikode, Kerala, India, 1966, Obr. 17: Sheila Hicks: „Badagara Blue“ https://books.google.cz/books?id=0ACUnVjqBwYC&pg=PA366&lpg=PA366&dq=Factory+ complex,+Kozhikode,+Kerala,+India,+1966&source=bl&ots=5JHXcC0ZZM&sig=JmXPPW q97k1p8LHlDGMMIUx0714&hl=cs&sa=X&ei=mWh1VYLWBIixygO4_IPADA&ved=0CC EQ6AEwAA#v=onepage&q=Factory%20complex%2C%20Kozhikode%2C%20Kerala%2C %20India%2C%201966&f=false Obr. 7: „Le Palmier“ https://www.artsy.net/artwork/sheila-hicks-le-palmier Obr. 8: Detail návrhu tapisérie: „Čtyři roční období na hoře Fuji“ http://textileartscenter.com/blog/sheila-hicks/ Obr. 9: Sheila Hicks: „Bambusový les“ HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha: Oswald, 1992, ISBN 80-7101-015-4. Obr. 10: Sheila Hicks: „The Duble Prayer Rug“ https://www.liveauctioneers.com/item/15745850_sheila-hicks-the-double-prayer-rug Obr. 11: Sheila Hicks: „Oracle from Constantinople“ http://www.artnet.com/magazineus/reviews/mason/sheila-hicks-5-30-12_detail.asp?picnum=6 Obr. 12, 13, 14, 15: 77
http://www.moma.org/collection/object.php?object_id=3106 „Greta (no. 55)“ http://imgkid.com/sheila-hicks-weaving.shtml „Miniatures“ http://beautifulsavage.com/design/look-textiles-by-sheila-hicks/ „Bamboo“ https://www.pinterest.com/pin/77264949833802457/ „Fallen, Tree, Floating“ Obr. 16: Sheila Hicks: „Dove Wing“ http://www.moma.org/collection/object.php?object_id=4751 Obr. 18: Sheila Hicks: „Oblíbená žena vyplňuje jeho noci“ https://collections.artsmia.org/index.php?page=detail&id=62048 Obr. 19: Sheila Hicks: „Indigový barevný ikat“ HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha: Oswald, 1992, ISBN 80-7101-015-4. Obr. 20: Sheila Hicks držící „Bílý lněný vějíř“ HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Sheila Hicks: [katalog výstavy: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 22. říjen - 22. listopad 1992. Praha: Oswald, 1992, ISBN 80-7101-015-4. Obr: 21: Sheila Hicks: Hasting, 1996 http://zena-in.cz/clanek/navstivte-unikatni-vystavu-americke-vytvarnice-sheily-hicks Obr. 22: Sheila Hicks: „Šarlatové peří“ http://zena-in.cz/clanek/navstivte-unikatni-vystavu-americke-vytvarnice-sheily-hicks Obr. 23: Josef Albers a Sheila Hicks http://zena-in.cz/clanek/navstivte-unikatni-vystavu-americke-vytvarnice-sheily-hicks Obr. 24: Josef Albers: „Pocta čtverci“ http://albersfoundation.org/art/josef-albers/paintings/homages-to-the-square/index/ Obr. 25: Josef Albers: „Strukturální kompozice“ http://albersfoundation.org/art/josef-albers/structural-constellations/index/ Obr. 26: Josef Albers: „Kresba“ http://albersfoundation.org/art/josef-albers/drawings/index/ Obr. 27: Annie Albers: „Tkaní“ http://albersfoundation.org/art/anni-albers/weavings/index/ Obr. 28: Naomi Kobayashi: „Cosmic Ring 97´“ Pinterest: Objevujte a ukládejte kreativní nápady [online]. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: https://www.pinterest.com/pin/221098662931428949/ Obr. 29: Naomi Kobayashi: „Triptych“ https://cannymaker.wordpress.com/tag/naomi-kobayashi/
78
Obr. 30: Naomi Kobayashi: „Cosmos series“ http://www.directdesign.co.uk/testDD/transition_gallery/naomikobayashi.html#NK2 Obr. 31: Naomi Kobayashi: „Kaku 2000“ Http://www.textileexchangeproject.org/re_a_prefix_catalogue.pdf [online]. 2015 [cit. 201506-08]. Dostupné z: http://www.textileexchangeproject.org/re_a_prefix_catalogue.pdf Obr. 32: Magdalena Abakanowicz: „Červený abakan“, „Černý prostor“ https://ehive.com/account/3653/object/92901/Abakan_Red Obr. 33: Magdalena Abakanowicz: „Sedící postavy“ http://www.abakanowicz.art.pl/seated/seated10.php.html Obr. 34: Magdalena Abakanowicz: „Abakan a lano/Abakan variabilní“ http://images.lib.ncsu.edu/luna/servlet/detail/NCSULIB~1~1~95207~162362:Abakan--Situation-Variable Obr. 35: Magdalena Abakanowicz: Kolo a lano“ http://cityzenart.blogspot.cz/2011/02/magdalena-abakanowicz.html Obr. 36: Maryo Yagi: „Zemská osa“ http://www.airetcolonnes.com/images/Mariyo/Mariyo_100.jpg Obr. 37: Maryo Yagi: „Černý znak“ http://www.mariyoyagi.net/English/cn66/pg557.html Obr. 38: Lenore Tawney: „Ark veil“ http://lenoretawney.org/lenore-tawney/chronology/ Obr. 39: Lenore Tawney: „In Fields of Light“ http://lenoretawney.org/work/in-fields-of-light/ Obr. 40: Lenore Tawney: „Cloud series“ http://lenoretawney.org/work/cloud-series-vi/ Obr. 41: Jagoda Buic: „Pocta Pierru Pauli“ http://www.toms-pauli.ch/collection-moderne/oeuvres/ Obr. 42: Jagoda Buic: „ Blue Trees“ http://www.fiberarthangzhou.com/html/en/index.php?ac=article&at=read&did=314 Obr. 43:Olga de Amaral: „Brumas“ https://dautrefois.wordpress.com/2014/05/05/olga-de-amaral/ Obr. 44: Olga de Amaral: „Strata“ https://www.artsy.net/artwork/olga-de-amaral-strata-xv-1 Obr. 45: Aude-Marie Franjou: „Série lněných skulptur“ https://textileartscenter.wordpress.com/2011/01/06/artist-review-aude-marie-franjou/ 79
Obr. 46: Joseph Altuzarra: Inspirace umělkyní Sheilou Hicks http://www.snobessentials.com/2014/02/nyfw-trend-report-fringe-big-small.html Obr. 47: Akio Hamatani: „W-Orbit“ http://www.japansociety.org/event/fiber-futures-japans-textile-pioneer Obr. 48: Barevné cívky nití. (Fotografie: autorka) Obr. 49, 50: Přírodní pletené jutové provazy. (Fotografie: autorka) Obr. 51: Žlutý nejtenčí provaz o průměru 8 mm. (Fotografie: autorka) Obr. 52: Ukázka procesu obmotávání. (Fotografie: autorka) Obr. 53, 54: Uzel jako metafora pro rodinné pouto. (Fotografie: autorka) Obr. 55, 56: „Pocta Sheile Hicks“ detail. (Fotografie: autorka) Obr. 57, 58: „Pocta Sheile Hicks“ instalace v exteriéru. (Fotografie: autorka) Obr. 59, 60: „Pocta Sheile Hicks“ instalace v interiéru I. (Fotografie:Tereza Žváčková) Obr. 61, 62: „Pocta Sheile Hicks“ instalace v interiéru II. (Fotografie:Tereza Žváčková) Obr. 63- 66: Práce s papírem a textilem. (Fotografie: autorka) Obr. 67, 68: Výstava transparentních obrazů. (Fotografie: autorka) Obr. 69- 71: Výroba intimního šperku. (Fotografie: autorka) Obr. 72, 73: Výsledné intimní šperky z papíru a bavlnek. (Fotografie: autorka) Obr. 74- 77: Výsledné práce intimního šperku z krepového papíru. (Fotografie: autorka) Obr. 78, 79: Haptické cvičení- strukturální textilie. (Fotografie: autorka) Obr. 80, 81: Výsledné práce haptického cvičení. (Fotografie: autorka) Obr. 82, 83: Výsledná „pavučina“ z textilních bavlněných šňůr. (Fotografie: BcA. Jan Hrouzek) Obr. 84- 86: Hra v „pavučinové síti“. (Fotografie: BcA. Jan Hrouzek) Obr. 87, 88: Výsledná práce zavěšených a propletených lan. (Fotografie: BcA. Jan Hrouzek) Obr. 89, 90: Záznam tvorby prostorového objektu z plsti. (Fotografie: BcA. Jan Hrouzek)
80
ANOTACE Jméno a příjmení:
Bc. Romana Kicukisová
Katedra:
Katedra výtvarné výchovy
Vedoucí práce:
PaedDr. Taťána Šteiglová, Ph.D.
Rok obhajoby:
2015
Název práce:
Pocta Sheile Hicks
Název v angličtině:
Homage Sheila Hicks
Anotace práce:
Magisterská diplomová práce se skládá ze tří částí: teoretické, praktické a pedagogické. V teoretické části práce se zabývám posláním textilního vlákna. Vizuálními a haptickými objekty, Mezinárodním bienále ve švýcarském Lausanne, a také textilním objektem a jeho působením a instalací v prostoru. Stěžejní částí je život a tvorba Sheily Hicks. Dále uvádím významné textilní umělce, kteří tvoří podobným způsobem a pracují s vláknem, ale také umělce, kteří jsou mi blízcí svojí tvorbou. V praktické části se zaměřuji na práci s vláknem, hledání jeho výrazu a kontextů s tvorbou S. Hicks. Pedagogická část uvádí možnosti, jak využít přírodních materiálů (provazů, lan) v prostorové tvorbě.
Klíčová slova:
Sheila Hicks, pocta, textilní umění, instalace
Anotace v angličtině:
This diploma thesis consists of free parts: theoretical, practical and educational part. The theoretical part deals with the mission of the textile fiber, visual and haptic objects, the International Biennale in Lausanne, Switzerland, and with the textile object and its effects in installation space. Main theme of this theoretical part is life and work of Sheila Hicks. In the following theoretical part I mention important textile artists 81
who work in a similar way with a fiber, but also artists who are close to my own work. Practical part is focused on working with fiber, finding expression and contexts of creation with S. Hicks. Educational part shows possibilities how to use natural materials (cordage, rope) in the spatial formation. Klíčová slova v angličtině:
Sheila Hicks, homage, fiber art, installation
Přílohy vázané v práci:
CD
Rozsah práce:
82
Jazyk práce:
čeština
82
