UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie
VYUŽITÍ OBJEKTŮ FORTOVÉHO OPEVNĚNÍ MĚSTA OLOMOUCE SOUČASNÝ STAV A PERSPEKTIVY
Diplomová práce
Bc. Zdeněk BÁBEK
Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Olomouc 2016
Bibliografický záznam Autor (osobní číslo):
Bc. Zdeněk BÁBEK (R130072)
Studijní obor:
Učitelství geografie pro střední školy (kombinace Bi-Z)
Název práce:
Využití objektů fortového opevnění města Olomouce – současný stav a perspektivy
Title of thesis:
Contemporary use of objects of Olomouc fort fortresses and its perspectives
Vedoucí práce:
RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.
Rozsah práce:
117 stran, 2 vázané přílohy
Abstrakt:
V posledním desetiletí je předmětem zájmu města Olomouce
revitalizace
objektů fortového opevnění
z důvodu zvýšení atraktivity Olomouckého regionu. Část diplomové práce je věnována historii opevnění. Práce mapuje fortové objekty, jejich využití za historii své existence, hodnotí současný technický stav. Práce hodnotí
potenciál
využití
fortového
opevnění
v budoucnosti, zejména potenciál pro cestovní ruch. Klíčová slova:
temný turismus, pevnosti, fortové opevnění, Olomoucký kraj
Abstract:
In the last decade it is of interest to the city of Olomouc revitalization of buildings fort fortifications in order to increase the attractiveness of the Olomouc region. Part of the thesis is devoted to the history of fortification. The thesis describes fort objects, their use during the history of its existence, evaluates the current technical condition. The work assesses the potential of fort fortifications use in the future, possibly potential for tourism.
Key words:
dark tourism, fortresses, fort fortifications, Olomouc Region
Prohlášení Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu.
Olomouc 8. 4. 2016
……………….……………… Bc. Zdeněk BÁBEK
Na tomto místě bych rád poděkoval svému vedoucímu diplomové práce, RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D., za velmi vstřícný přístup, účinnou metodiku, pedagogickou a odbornou pomoc i cenné připomínky a odborné rady, kterými mi pomohl při tvorbě mé práce. Dále tímto děkuji majitelům a provozovatelům jednotlivých fortů za poskytnuté informace, které významně přispěly k sepsání této práce. Děkuji také všem respondentům za vyplnění dotazníků.
6
1
ÚVOD .......................................................................................................................... 10
2
CÍL PRÁCE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY................................................................ 11
3
METODIKA A ZDROJE DAT .................................................................................. 13
4
GEOGRAFIE CESTOVNÍHO RUCHU ................................................................... 15
5
4.1
Cestovní ruch jako předmět geografického výzkumu ............................. 15
4.2
Potenciál cestovního ruchu, klasifikace jeho atraktivit ............................ 17
4.3
Typologie cestovního ruchu ......................................................................... 19
4.4
Dark tourism ................................................................................................... 21
4.5
Urbex ................................................................................................................ 28
FORTOVÉ OPEVNĚNÍ MĚSTA OLOMOUCE ..................................................... 30 5.1
Historie ............................................................................................................ 30
5.2
Počátky předsunutého opevnění (fortů)..................................................... 32
5.3
Fortový věnec ................................................................................................. 33
5.4
Plán výstavby tří detašovaných pevností ................................................... 39
5.5
Prachárny a studny ........................................................................................ 40
5.6
Zrušení pevnosti Olomouc ........................................................................... 43
6
OBECNÉ PROBLÉMY VYUŽÍVÁNÍ BÝVALÝCH ARMÁDNÍCH OBJEKTŮ 45
7
FORTOVÉ OBJEKTY V SOUČASNOSTI ............................................................... 48
8
PODROBNĚJŠÍ ANALÝZA OBJEKTŮ VYUŽÍVANÝCH PRO CESTOVNÍ
RUCH ................................................................................................................................. 55 8.1
Fort V ............................................................................................................... 55
8.2
Fort VII ............................................................................................................. 56
8.3
Fort XIII............................................................................................................ 57
8.4
Fort XV ............................................................................................................. 60 7
9
8.5
Fort XVII .......................................................................................................... 62
8.6
Fort XX ............................................................................................................. 67
8.7
Fort XXII .......................................................................................................... 68
8.8
Fort II Radíkov (fest Svatý Kopeček) .......................................................... 70
8.9
Prachárna č. 7 .................................................................................................. 71
8.10
Korunní pevnůstka ........................................................................................ 73
8.11
Fort Tafelberg ................................................................................................. 71
PEVNOSTNÍ OBJEKTY V RÁMCI CESTOVNÍHO RUCHU V OLOMOUCI .. 75
10 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ...................................................................................... 83 10.1
Struktura respondentů .................................................................................. 83
10.2
Hlavní poznatky z dotazníkového šetření ................................................. 87
11 ZÁVĚR....................................................................................................................... 103 12 SUMMARY ............................................................................................................... 105 13 POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................... 106 13.1
Další prameny informací ............................................................................ 113
14 SEZNAM TABULEK ............................................................................................... 115 15 SEZNAM OBRÁZKŮ .............................................................................................. 117
8
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AČR ................ Armáda České republiky c. k. ................. Císařsko-královský c. a k. .............. Císařský a královský CKOP .............. Císařsko-královská olomoucká pevnost CR ................... Cestovní ruch ČSA ................ Československá armáda CHTOA .......... Chernobyl Tour Operator Association FNOL ............. Fakultní nemocnice Olomouc KKOF. ............. Kaiserlich-Königliche
Olmützer
Festung
(Císařsko-královská
olomoucká pevnost, viz též CKOP) MHD ............... Městská hromadná doprava MOP ................ Muzeum Olomoucké pevnosti NPÚ ................ Národní památkový ústav PMO ................ Pevnostní město Olomouc ROP ................ Regionální operační program UNWTO ......... World Tourism Organization (Světová organizace cestovního ruchu) VOP ................. Vojenský opravárenský podnik
9
1
ÚVOD Fortové opevnění města Olomouce je unikátní typ novověkého opevnění,
které na území České republiky nemá obdoby. Bohužel tato skutečnost není široké veřejnosti prakticky známa. Jedná se o objekty vzniklé před více než 150 lety a tyto stavby jsou pevně spjaty s bohatou historií Olomouce a zaslouží si mnohem více pozornosti, o což se jednotliví majitelé fortů snaží. Jakožto rodák města k němu mám vybudovaný vřelý vztah a zajímám se i o jeho pestrou historii a fascinují mě pozůstatky olomouckého opevnění. Již šestým rokem také pracuji jako průvodce na fortu XVII v Křelově, což můj zájem ještě více prohloubilo a začal jsem se zajímat i o stav jiných fortových objektů. Za dobu mého provázení se zpřístupnily veřejnosti další pevnůstky. Lákají nejen milovníky vojenské historie, ale např. i rodiny s dětmi, motocyklisty, outdoorové sportovce,
milovníky
dobrého
jídla,
či
zájemce
o
netradiční
svatby.
Napomáhá tomu i rozvoj temného turismu, kterému je věnována samostatná kapitola. Dle mého názoru má tato oblast obrovský potenciál využití k cestovnímu ruchu vzhledem k tomu, že pro Českou republiku je fortové opevnění města Olomouce naprostou raritou.
10
2
CÍL PRÁCE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY Hlavním cílem diplomové práce je zmapovat současné využití dochovaných
staveb bývalého fortového opevnění města Olomouce a zhodnotit jejich potenciál pro rozvoj cestovního ruchu, podnikatelských a jiných aktivit. První oddíl práce bude věnován definování základních pojmů geografie cestovního ruchu použitých v práci, v rámci této části také bude provedena typologie cestovního ruchu s důrazem na tzv. dark tourism. Následující část práce se bude zabývat historií opevnění města Olomouce s hlavním cílem identifikovat stavby patřící k systému opevnění. Text by se měl věnovat i obecným problémům využití bývalých armádních objektů a specifikům objektů historických opevnění. Jádrem práce bude její praktická část – zmapování současného stavu objektů (identifikace v terénu, současné využití, technický stav, apod.), analýza jejich využití (muzejní expozice, ubytování, využití pro výrobu nebo skladování, apod.), zhodnocení jejich významu pro cestovní ruch a nastínění jejich potenciálního využití v budoucnosti. Práce se pokusí potvrdit (nebo vyvrátit) tyto pracovní hypotézy: a) Většina objektů bývalého fortového opevnění není vhodná pro ubytování, možnosti jejich využití jako ubytovacích kapacit pro turisty jsou proto minimální. b) Současné využití je značně limitováno použitou technologií výstavby a zcela specifickou původní funkcí objektů, proto lze předpokládat, že fortové pevnosti jsou „revitalizovatelné“ buď na skladové prostory, nebo pro komerční využití (např. výstavní prostory).
11
c) Vojenské památky jsou jednou z hlavních atraktivit cestovního ruchu v Olomouci,
představují
v rámci
ČR
nejrozsáhlejší
obdobný
soubor
provozovány
různými
majiteli
s výraznými možnostmi „přilákat turisty“. d) Jednotlivé
zpřístupněné
objekty
jsou
a v podstatě si vzájemně nekoordinovaně konkurují (všechny expozice mají obdobnou náplň), z hlediska potenciálního rozvoje cestovního ruchu by byla přínosná výraznější spolupráce jednotlivých majitelů (společná propagace, tematické expozice) a také užší spolupráce s městem Olomoucí.
12
3
METODIKA A ZDROJE DAT Úvodní kapitoly mají informativní charakter, týkají se geografie cestovního
ruchu, typologie CR a klasifikace temného turismu. V této kapitole bylo využito především české literatury, která těmto otázkám tradičně věnuje značnou pozornost, navíc výrazněji než práce anglosaského původu přizpůsobuje typologii CR místním podmínkám v ČR. Další částí, klasifikací temného turismu, se věnuje vedle české literatury také literatura zahraniční, jelikož tento druh turismu, resp. tento pojem poprvé použili britští badatelé. Následující kapitola se zabývá historií olomoucké pevnosti, zaměřuje se však na její závěrečnou vývojovou etapu – pevnost fortovou. Jedná se o relativně krátce diskutované téma, kterému se věnují čeští autoři. Zatím nejkomplexněji se problematice věnoval Michael Viktořík ve své monografii vydané v roce 2011. Autor působí na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a olomoucká fortová pevnost je centrem jeho badatelského zájmu. Jeho již zmíněná kniha se detailně věnuje vlastnímu fortovému opevnění od zrodu myšlenky po vlastní realizaci. Jedná se o vůbec první monografii věnovanou výhradně táborové pevnosti Olomouc. Pro účely této diplomové práce v ní byly zvláště cenné ilustrace: 80 mnohdy dříve nepublikovaných obrázků, fotografií, plánů a nákresů. Dalším významným zdrojem informací byla kniha Miloslava Kuch-Breburdy a Vladimíra Kupky, která je věnována Pevnosti Olomouc ve všech jejích vývojových stádiích počínaje vybudováním barokní pevností, přes Tereziánskou pevnost až k fortové pevnosti. Pro tuto práci byly přínosné zejména jejich informace o problematice zrušení pevnosti. Kniha z roku 2003 je jinak ale v některých oddílech již poněkud zastaralá, řada zajímavých detailů z dříve opomíjených archivních pramenů byla publikována až v posledním desetiletí.
13
Stěžejní částí práce je analýza současného stavu objektů. Této části je věnována následující kapitola. Při zpracování této části bylo zčásti využito internetových zdrojů: webových stránek jednotlivých fortů přístupných veřejnosti, údajů katastru nemovitostí, statistik ČSÚ, zpravodajských portálů, jejichž některé články se věnují aktualitám o jednotlivých fortech, apod., hlavním zdrojem však byl terénní výzkum včetně řízených rozhovorů s majiteli či provozovateli jednotlivých fortů. Výzkumnou částí práce je dotazníkové šetření. Bylo osloveno celkem 200 respondentů. Třetina dotazníků byla zodpovězena formou fyzických dotazníků, které byly rozdávány v jednotlivých fortech během návštěv, a zbylé dvě třetiny byly zodpovězeny elektronickou formou v podobě online dotazníků, které byly rozšířeny prostřednictvím sociálních sítí. Při výzkumu potenciálu cestovního ruchu práce vzhledem k ojedinělosti souboru zkoumaných objektů nepoužívá žádnou z možných metod jeho číselné kvantifikace (blíže viz kapitola 4.2).
14
4
GEOGRAFIE CESTOVNÍHO RUCHU Tato část diplomové práce je věnována geografii cestovního ruchu. Důraz je
kladen na hodnocení potenciálu a klasifikaci atraktivit cestovního ruchu. Jednou z forem CR je i tzv. temný turismus (dark tourism), kterému je věnována samostatná kapitola (kap. 4.4), kde jsou zmíněna jeho specifika (pevnosti, ukázky bitev, památníky, …). Cestovní ruch (turismus) je považován za největší obor světové ekonomiky. S jistým zjednodušením jsou termíny cestovní ruch a turismus považovány za synonyma. Termín turismus je však více používán v zahraničí, zejména anglosaských zemích (CzechTourism, 2015). Toušek a kol. (2008) vysvětluje geografii cestovního ruchu jako obor, který se zabývá zákonitostí prostorových vztahů mezi cestovním ruchem a rekreací na straně jedné a krajinnou sférou na straně druhé, zákonitostmi a faktickým rozmístěním cestovního ruchu v oblastech různé hierarchie, dále studiem lokalizačních, selektivních a realizačních faktorů a podmínek rozvoje CR (příroda, historie, životní úroveň, urbanizace, životní prostředí, infrastruktura apod.). Tento obor také analyzuje vliv CR na změny ve struktuře a rozmístění hospodářství v oblasti jeho realizace. Geografie CR mimo to vyhodnocuje oblasti z hlediska možných a vhodných forem cestovního ruchu s ohledem na přírodní, kulturní, společenské podmínky, ochranu životního prostředí, ekonomický rozvoj.
4.1 Cestovní ruch jako předmět geografického výzkumu Pohyb lidské populace z jednoho místa na druhé je považován za počátky cestování a cestovního ruchu vůbec. Za moderní cestovní ruch se však pokládá až období na přelomu 19. a 20. století. Od tohoto období se cestování pro obyvatelstvo ve vyspělých zemích stává nepostradatelnou součástí života (Hesková, 2006).
15
V posledních desetiletích zažívá
CR
obrovský
rozmach.
Je jedním
z nejrychleji se rozvíjejících hospodářských odvětví. Má významnou roli nejen v regionálním, ale i celostátním měřítku. Díky CR dochází k rozvoji dalších odvětví (stavebnictví, služby zaměřené na cestovní ruch, obchod aj). Intuitivně každý tuší, co si pod pojmem cestovní ruch představit. Při cíleném zkoumání oblasti cestovního ruchu je však nutné tuto oblast a subjekty s ní spojené jednoznačně vymezit (Galvasová, 2008). Definice cestovního ruchu podle UNWTO (United Nations World Tourism Organization – Světová organizace cestovního ruchu) je „činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest“ (UNWTO, 1995). Z historického hlediska cestování nebylo primárně spojováno se zábavou a rekreací. V hospodářství souvisí postavení CR s dosažením určitého stupně společenského vývoje. Původní motivací cestování, které bylo výsadou majetných společenských vrstev, byl obchod, vojenské cesty, objevitelské výpravy, náboženství, vzdělání či vědecké zájmy. V moderním pojetí, jak již bylo výše zmiňováno, je CR vnímán od počátku druhé poloviny 19. století, kdy byly ve spojitosti s rozmachem průmyslu a díky celosvětovému hospodářskému růstu vytvořeny podmínky pro rozvoj CR. Potřebu lidí cestovat objevil Thomas Cook (1808–1892), jenž založil vůbec první cestovní kancelář na světě. Touha lidí cestovat vzrostla v souvislosti s vzrůstající životní úrovní pracujících, růstem fondu volného času. Lidé byli také motivováni cestovat se zhoršením kvality ovzduší v industrializovaných oblastí. Do období 1. světové války se CR dynamicky rozvíjí, účastní se jej však pouze majetné vrstvy obyvatelstva. Cestování probíhá volně, nejsou výrazná administrativní ohraničení ze strany státu. Významným mezníkem CR v tomto 16
období je výrazný rozvoj materiálně-technické základny cestovního ruchu. Vznikají ubytovací, stravovací, sportovní a jiná zařízení pro CR. V důsledku toho vznikají také nové profese, které se váží zpravidla k cestovnímu ruchu. V období mezi světovými válkami došlo sice k oslabení poptávky po cestovním ruchu a zpomalení rozvoje materiálně-technické základny, ale cestovního ruchu se účastní i široká masa pracujících, čímž se CR stává významnou složkou životního stylu obyvatelstva. Po skončení 2. světové války se cestovní ruch stává ve většině států masovým jevem, nově se jej účastní všechny společenské vrstvy. Dále pokračuje rozvoj materiálně-technické základny, objevuje se výpočetní technika a informační technologie. CR také v tomto období získává významný podíl na ziscích světové ekonomiky a svými dopady je významný v rozvoji mnoha národních ekonomik (Galvasová, 2008).
4.2 Potenciál cestovního ruchu, klasifikace jeho atraktivit Potenciál cestovního ruchu je složitý multidisciplinární systém, který je vytvořen souborem územních podmínek a předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu. Do tohoto systému lze řadit aspekty přírodního prostředí, hodnoty kulturně-historického dědictví, či činnosti lidské společnosti. Aby mohlo docházet k rozvoji cestovního ruchu, je nutná existence vhodného potenciálu. Jeho přesné postihnutí a zejména kvantifikace je však sotva možná, jelikož mnohé prvky působí nehmotně a neměřitelně (Bína, 2010). Dle CzechTourismu (2001) se názvosloví, vymezení aktivit cestovního ruchu i jeho členění v různých pracích liší. Jak bylo psáno výše, z členění CR zpravidla vychází i výzkum jeho potenciálu.
17
Jan Bína (2010) seskupuje segmenty potenciálu cestovního ruchu do dvou dílčích potenciálů, kterými jsou potenciál atraktivit CR a potenciál ploch a linií ovlivňujících CR. V případě potenciálu atraktivit CR se jedná o návštěvu konkrétních míst. Atraktivity potenciálu cestovního ruchu tedy reálně vyjadřují cíle návštěvníků regionu. Buďto jde o tzv. bodové atraktivity, což jsou hrady, zámky, botanické zahrady či přírodní pozoruhodnosti (skalní města, jeskyně, aj.). V jiném případě se jedná o atraktivity územně komplexnější spočívající spíše v určitém věhlasu (například vinařské oblasti). Dalším příkladem mohou být jádra historických měst či lázeňská města. Je-li určité lokalitě přiznán „vyšší statut“, má toto místo zvláštní význam pro chování účastníků CR v případě, že je tento statut často frekventovaný a obecně známý. Jedná se např. o zařazení lokality do seznamu světového dědictví UNESCO, což vytváří výraznou přidanou hodnotu atraktivity. Patří sem i méně obecně známé statuty, např. městská památková rezervace či městská památková zóna, kde se však přidaná hodnota projevuje méně nebo vůbec. V případě opevnění města Olomouce jde v případě fortů o bodové atraktivity, které mohou návštěvníka lákat jednotlivě. Pokud však návštěvník touží po komplexním poznání Olomoucké pevnosti, lákadlem je pak rozsáhlejší území. Druhá skupina dílčích potenciálů jsou plochy a linie, které ovlivňují CR. V takovém případě CR vychází z předpokladu, že různé plochy mají různý význam pro cestovní ruch. Neupíná se tedy přímo na konkrétní objekty, ale na širší územní předpoklady, díky kterým může docházet k rozvoji CR. Názorně to lze demonstrovat na případě krajinných typů, počínaje nejhodnotnějším horským typem po nejméně hodnotný nížinný typ. Krajinné typy hrají významnou roli pro přírodně orientovaný cestovní ruch a rekreaci.
18
4.3 Typologie cestovního ruchu Cestovní ruch je součástí běžného dne a vyskytuje se v různých formách a druzích, které se neustále obměňují a vyvíjejí v závislosti na potřebách účastníků. Jiří Vystoupil (2006) v Atlase cestovního ruchu České republiky rozlišuje cestovní ruch na následující druhy: Městský cestovní ruch, lázeňství, vinařskou turistiku, letní rekreaci a turistiku u vody, zimní sporty a rekreaci a na veletržní a kongresový cestovní ruch. Hesková (2006) rozděluje CR na jednotlivé druhy podle účelu cesty účastníků. Druhy se vzájemně kombinují a samostatně se vyskytují jen velmi zřídka. Jsou to: Rekreační CR, který je zacílený na aktivní odpočinek obyvatel a obnovu duševních a často fyzických sil člověka. Často bývá spojen s pobytem v čistším přírodním prostředí. Sportovní
a
dobrodružný
cestovní
ruch
je
charakteristický
vykonáváním různých sportovních aktivit a fyzickým výkonem. Patří sem například pěší, vodní turistika a cykloturistika. Dalším druhem je lázeňský a zdravotní CR. V tomto případě se jedná o léčebné procedury pod lékařským dohledem. Obchodní a kongresový CR je spojený s výměnou vědeckých poznatků a odborných zkušeností jednotlivých účastníků. Kulturní a náboženský CR je zaměřený na poznávání kultury, mentality a způsobu života obyvatel v jednotlivých místech světa. Myslivecký a rybářský CR se spojuje s lovem zvěře či chytáním ryb. Je řízen bezpečnostními pravidly a musí respektovat legislativu ochrany přírody.
19
Dle Galvasové (2008) je klasifikace cestovního ruchu rozlišována na druhy, formy a typy CR. Jednotlivé druhy CR daného státu jsou pak klasifikovány dle následujících faktorů: dle místa realizace na vnitřní a vnější cestovní ruch dle původu účastníků na domácí a zahraniční cestovní ruch dle vztahu k platební bilanci je cestovního ruchu rozlišován na aktivní CR (příjezdový a tranzitní CR) a pasivní CR (výjezdový CR) dle místa realizace cestovního ruchu a původu účastníků na domácí, vnitrostátní, národní, zahraniční a mezinárodní CR dle počtu účastníků na individuální, kolektivní a masový cestovní ruch dle délky trvání na krátkodobý a dlouhodobý cestovní ruch dle způsobu zabezpečení průběhu na organizovaný a neorganizovaný cestovní ruch dle způsobu financování na volný a vázaný cestovní ruch Další skupinou klasifikace dle Galvasové (2008) jsou formy cestovního ruchu, které jsou odvozeny od motivace účastníků CR. Mezi formy jsou řazeny rekreační
cestovní
ruch,
kulturně-poznávací
cestovní
ruch,
společensky
orientovaný cestovní ruch, sportovní cestovní ruch, ekonomicky orientovaný cestovní ruch a v neposlední řadě specificky orientovaný cestovní ruch. Toto rozdělení je obdobné členění dle Heskové (2006) a Vystoupila (2006), tito autoři ovšem tuto typologii označují za druhy, nikoliv formy. Kromě forem a druhů jsou rozlišovány typy cestovního ruchu. Ty jsou chápány jako soubor aktivit, které mají konkrétní podobu a určitý charakter. Od tohoto charakteru se odrážejí specifika jednotlivých typů. Mezi typy CR lze zařadit turistiku:
20
aktivní, která je zaměřena na pobyt člověka v přírodě, sportovní aktivity, incentivní
využívanou
jako
nástroj
k motivaci
zaměstnanců,
obchodních pracovníků malých soukromých i větších firem, poznávací sloužící k seznámení se s hmotnými i nehmotnými specifiky daného regionu, venkovskou zahrnující vícedenní pobyt s rekreačními aktivitami na venkově, veletržní a kongresovou, jejímž předmětem zájmu je dle Pásková, Zelenka (2012) účast na konferencích, kongresech (tento typ je často spojován
s incentivní
turistikou
–
využití
CR
pro
motivaci
zaměstnanců, např. zájezd za odměnu), lázeňskou a relaxační specializující se na poskytování klasické lázeňské péče nebo wellness aktivity. Jako specifická turistika je souhrnně označováno mnoho dalších typů cestovního ruchu. Mezi specifické typy cestovního ruchu lze zařadit nepřeberné množství dílčích typů. Do této kategorie lze zařadit například gastroturismus, nákupní turistika, agroturistika, nebo vysokohorský cestovní ruch. Vedle řady jiných specifických typů se v posledním desetiletí v zahraniční literatuře objevil termín dark tourism, o kterém se nezmiňují výše uvedení autoři. Problematice tohoto typu cestovního ruchu se podrobněji věnuje následující kapitola.
4.4 Dark tourism Cestovní ruch nezahrnuje jen návštěvu míst s krásnou krajinou, okázalé kulturní památky a monumentální stavby. V posledních letech se předmětem zájmu stávají i místa spojená s tragédií nebo neštěstím – přírodními katastrofami, válečnými konflikty apod. Tento druh turismu je označován jako tzv. dark 21
tourism (temný turismus). Podle Jenerálové (2012) je základem tohoto druhu turismu autentičnost prostředí a silné emocionální zážitky. Termín dark tourism poprvé v roce 1996 použili badatelé John Lennon a Foley Malcolm v knize Dark Tourism. The attraction of death and disaster. Profesor Lennon v knize, kde zmiňuje také temné turisty, píše: „Je to směs úcty, voyeurismu, a snad i vzrušení z toho, že se dostáváme tak blízko smrti.“ Jiná anglicky psaná literatura užívá i jiné synonymické pojmy či příbuzné pojmy. Lze se setkat také s pojmem grief tourism (grief = zármutek), (Trotta, 2013). Thomas Bloom (2000) ve stejnojmenné knize zmiňuje termín morbid tourism. Temný turismus je označován za novodobý fenomén, poprvé se vyskytující na přelomu 20. a 21. století. John Lennon, spoluautor výše zmiňované knihy, zde však popisuje, že jde o záležitost starou několik staletí, ne-li tisíciletí. Píše zde například o tom, že v roce 1815 šlechta sledovala z bezpečné vzdálenosti průběh bitvy u Waterloo. Dále uvádí období z počátku americké občanské války, kdy jedno z bitevních polí bylo následující den prodáno jako turistická atrakce. Dark tourism, jako jeden z druhů cestovního ruchu, lze rozdělit na několik typů. Vzhledem ke skutečnosti, že temný turismus je oblast cestovního ruchu neustále se vyvíjející, není jeho rozdělení jednotné. Trotta (2013) tuto oblast rozděluje na typy: Battlefield Tourism, Cemetery Tourism, Disaster Tourism, Ghost Tourism, Holocaust Tourism, Prison Tourism, Thanatourism a Slavery-Heritage Tourism. V následujících podkapitolách jsou blíže popsány tyto typy dark tourismu a volný český překlad je uveden v závorkách. 4.4.1
Battlefield tourism (vojenský CR)
Vojenský CR se zaměřuje na místa, která jsou poznamenána válečnými konflikty nebo s nimi spojená. Jedná se o lokality, jako jsou bitevní pole, pomníky, vojenské hřbitovy a památníky. Patří sem i návštěva vojenských pevností a dalších 22
vojenských staveb, například vojenských muzeí (i pod širým nebem) apod. Jedná se o místa spojená s 2. světovou válkou (např. Omaha Beach ve Francii, památníky a muzea s tímto místem spojená, nebo například havajský Pearl Harbour, Hirošima a Nagasaki v Japonsku, Dukelský průsmyk na Slovensku). V České republice ze starší doby mohou návštěvníci navštívit Slavkov známý bitvou v roce 1805 v období napoleonských válek, na Královéhradecku památník bitvy u Chlumu (1866) z období prusko-rakouských válek (Heřmanová, 2015). Nejde jen o zájem o minulost, například ukrajinské cestovní kanceláře nabízejí zájezdy na Ukrajinu, do míst kde se bojuje. Vojenský cestovní ruch tedy zahrnuje i návštěvy míst, kde ozbrojené konflikty aktuálně probíhají (MAFRA, 2014). 4.4.2
Cemetery tourism (hřbitovní cestovní ruch)
Jak již název napovídá, předmětem zájmu tohoto typu temného turismu je návštěva hřbitovů. Za součást temné turistiky však není považována každá návštěva hřbitova. Hlavním motivem návštěvy hřbitova musí být pro návštěvníka emocionálním uspokojením přítomnost mrtvých, celková atmosféra hřbitova nebo smrt jako taková. Je-li tomu tak, lze tuto návštěvu zařadit do kategorie temného cestovního ruchu. Často totiž bývá návštěva hřbitova součástí kultury a historie města či daného regionu. V České republice lze mezi tato místa zařadit například hrobku Slavín na hřbitově v Praze na Vyšehradě (Heřmanová, 2015). 4.4.3
Disaster Tourism (katastrofický cestovní ruch)
U tohoto typu temného turismu lákají návštěvníky místa, kde se staly nějaké katastrofy a nešťastné události. Motivem je zvědavost či touha být na místě katastrofy, pocítit a prožít atmosféru, ovšem bez zapojení se do pomocných či záchranných akcí. Katastrofami se myslí například povodně, tornáda, hurikány (hurikán Katrina v New Orleans, srpen 2005), zemětřesení a jiné přírodní katastrofy (např. tsunami v prosinci 2004 v jihovýchodní Asii), hromadné dopravní nehody, místa dopadů letadel či místa, kde došlo k teroristickému útoku 23
(Ground Zero v New Yorku po útocích 11. září 2001). V České republice se lze s tímto fenoménem setkat například po povodních na Moravě v červenci 1997 (Heřmanová, 2015). 4.4.4
Ghost Tourism (duchařský cestovní ruch)
Pro Ghost Tourism existuje také synonymum Paranormal Tourism. Snaha účastníka je zažít něco tajemného, nevysvětlitelného, spojováno s touhou pocítit atmosféru strachu. Návštěvníci tohoto typu temného turismu volí hrady, zámky, tvrze, zříceniny, kláštery nebo třeba i hotely, ke kterým se váže pověst o jevu či přízraku, který se za určitých okolností zjevuje (bílá paní, bezhlavý rytíř, tajná chodba), (Pásková, Zelenka, 2012). 4.4.5
Holocaust Tourism (cestovní ruch spojený s holocaustem)
Holocaust Tourism je spojen s návštěvou míst, kde nacisté v období 2. světové války prováděli zločiny proti lidskosti, zejména zločiny vůči Židům. Jde například o koncentrační tábory (např. Osvětim v Polsku, Dachau v Německu, na českém území Terezín), židovská ghetta, pomníky zasvěcené obětem holocaustu a muzea, která toto téma připomínají (například United States Holocaust Memorial Museum ve Washingtonu), (Heřmanová, 2015). 4.4.6
Prison Tourism (vězeňský cestovní ruch)
Tato forma cestovního ruchu je založená na cestování do bývalých věznic, které už třeba neslouží jako věznice, ale jsou využívány pro účely cestovního ruchu. Nemusí se jednat jen o touhu přiblížení života ve věznici a vybavení interiéru,
druhotný
motiv
návštěvníka
může
být
i
zájem
poznání
architektonického slohu budovy. Věznice jsou atraktivnější pro turisty, zazní-li jméno některého bývalého trestance. Při provozování tohoto druhu turismu nemusí jít jen o návštěvy bývalých věznic, do vězeňského turismu lze zařadit i funkční nápravná zařízení. Mezi nejznámější věznice patří například Alcatraz na západním pobřeží USA nebo londýnský Tower. Z věznic rozkládajících se na 24
českém území stojí za zmínku bývalý žalář v Brně na hradě Špilberk nebo věznice Terezín (Heřmanová, 2015). 4.4.7
Thanatourism (cestovní ruch spojený s násilnou smrtí)
Označení pro tento typ temného cestovního ruchu vychází z řeckého slova „thanatos“ – personifikace smrti. Touhou návštěvníka je co nejvíce se přiblížit místům, na kterých došlo k násilné smrti, čímž jsou například koncentrační tábory (příklady některých koncentračních táborů uvedené v kapitole 4.4.5). Oproti temnému turismu je zde kladen důraz na záměrné násilí, které vede ke smrti osob. Jedná se i o místa, kde může člověk vidět smrt na vlastní oči (např. v historii i současnosti konání veřejných poprav). Do této kategorie lze začlenit i účast návštěvníka na pohřbech známých osobností, celebrit a jiných (Heřmanová, 2015). 4.4.8
Slavery-Heritage Tourism
(cestovní ruch spojený
s odkazem
otrokářství) Jedná se o typ turismu, který vznikl krátce po skončení občanské války Jihu proti Severu v severní Americe (1861-1865). Šlo o návštěvu plantáží, kde byli otroci nuceni k práci, v tehdejší jižní Konfederaci lidmi ze severních států tehdejší Unie. Z geografického hlediska je pojem Slavery-Heritage Tourism spojován s oblastí západní Afriky, jihem Spojených států a západní Evropou (Heřmanová, 2015). 4.4.9 Jiné typy dark tourismu Ve Výkladovém slovníku cestovního ruchu, bez vazby na výše uvedenou typologii, definují Pásková, Zelenka (2012) formy temného cestovního ruchu poněkud odlišně jako: Hyenistický cestovní ruch (Hyena tourism), jenž souvisí s vyhledáváním zážitků z přírodních katastrof, jako jsou povodně, katastrofické výbuchy sopek, místa válečných konfliktů, občanských nepokojů. Návštěvníci jsou motivováni 25
utrpením druhých.
Hyenistický
cestovní ruch odpovídá katastrofickému
cestovnímu ruchu, o kterém je více psáno v kapitole 4.4.3. Do této oblasti jsou zařazovány i havárie jaderných elektráren, například katastrofická událost v Černobylu v roce 1986. Ukrajinská asociace CHTOA (Chernobyl Tour Operator Association) sdružuje společnosti specializující se na zájezdy do míst, kde před lety došlo k výbuchu elektrárny spolu s návštěvou města Pripjať, dnes označovaným jako město duchů. Pro české turisty výlety zprostředkovává společnost CHERNOBYLwel.come – Desiera s.r.o. (obr. 1) se sídlem v Bratislavě, jež má pobočky v Německu, Spojeném Království a USA.
Obr. 1: Nabídka zájezdů do Černobylu Zdroj: CHERNOBYLwel.come – Desirea s.r.o., 2016
Slumový cestovní ruch (Slum tourism), někdy také uváděn jako powerty tourism, se vyznačuje pozorováním života ve slumech, barriích (chudinských čtvrtích). Realizuje se v rozvojových zemích, motivací účastníků slumového CR je touha po netradičních a nevšedních zážitcích, někdy na hranici lidské důstojnosti rezidentů a bezpečnosti.
26
Vojenský cestovní ruch (Military tourism) je obsahově totožný s pojmem Battlefield tourism, o kterém je psáno v kapitole 4.4.1 částečně do této formy lze zařadit i cemetery tourism (kap. 4.4.2), nebo holocaust tourism (kap. 4.4.5). Problematice temného turismu se věnují i specializovaní turističtí průvodci a literatura, zejména pak zahraniční, které lákají k návštěvě míst lokalit majících spojitost s temným turismem. Jedním z autorů věnujících se tomuto žánru je kanadsko-americký autor Robert Young Pelton. Autor vydal v roce 2003 knihu The World’s Most Dangerous Places (obr. 2), kterou lze považovat za průvodce pro „dark turisty“. Pelton v knize zmiňuje nejnebezpečnější místa na Zemi, píše o historii národů těchto míst a čtenáři poskytuje rady, jak se do těchto míst dostat.
Obr. 2: Přebal knihy The World’s Most Dangerous Places Zdroj: Smith, 2007
27
4.5 Urbex Mimo jednotlivé typy temného turismu, uvedené v předchozí kapitole (kap. 4.4) se lze také setkat s termínem urban exploration, zkráceně urbex. Tento anglický termín, od devadesátých let 20. století pevně vžitý, znamená v českém překladu městský průzkum. Kořeny této činnosti sahají mnoho století nazpět, ovšem v současnosti se stává fenoménem moderní doby nejen ve světě, ale i v České republice. Účastníci této záliby prozkoumávají a dokumentují opuštěné nezpřístupněné budovy, jako jsou vily, zámky, kostely, továrny, podzemní komplexy, vojenské stavby a jiné objekty vybudované lidmi a utíkají tak před dnešní uspěchanou realitou (Vraná, 2014). Nejedná se o druh temného turismu, jelikož nejde o navštěvování míst, která jsou přímo spojena s neštěstím. Na navštěvovaném místě se neudála žádná přírodní katastrofa, nedošlo zde k válečnému konfliktu či jiné pohromě, opuštěné budovy jsou ponechány vlastnímu osudu. S Lennonovým (1996) chápáním však temný turismus s urbexem spojují pocity vzrušení a touha být blízko něčemu nebezpečnému. Prozkoumávání budov s sebou nese hodiny pátrání, namáhavé překonávání
překážek,
třeba
i
případná
zranění.
Poté
však
následuje
neopakovatelný pohled do míst, která dlouhou dobu nebyla člověkem využívána. DiverZant a Havlíková (2015) použili výstižného oxymoronu v názvu jejich nedávno vydané knihy, když urbex označili jako „krásu zániku“. Tímto názvem pojmenovali svou prvotinu. Faiglová a Havlíková (2015) ve své knize zmiňují, že opuštěné lokality nelze považovat za stálé. Buďto jsou zničeny vandaly nebo zmizí v důsledku stavby nové budovy. Převážná většina urbexerů, lidí vyznávajících tuto netradiční a poněkud riskantní zálibu, se řídí mottem: „zanech pouze stopy, odnes jen fotky.“ Fotografování tedy neodmyslitelně patří k urbexu a povedené fotografické úlovky mnohonásobně podtrhují tajemnost daných míst. DiverZant a Havlíková 28
(2015) tak urbex považují za estetickou, ne-li přímo uměleckou záležitost a fotoaparát se tak stává povinnou výbavou urbexerů. V zájmu urbexerů je bránit zničení takových míst. Díky sociálním sítím a prostřednictvím webových stránek se tito lidé seznamují a vzájemně si dávají tipy, kde na taková místa narazit. Hned na úvodní stránce Urbex.cz autor webu vystupující pod pseudonymem DiverZant1 (2016) píše: „Tyto stránky v žádném případě nemají sloužit jako databáze opuštěných budov, která by mohla posloužit vandalům nebo lidem rozkrádajícím součásti a vybavení objektů.“
1
Podobně (tedy formou pseudonymu) postupuje ředa dalších příslušníků urbexu.
29
5
FORTOVÉ OPEVNĚNÍ MĚSTA OLOMOUCE
5.1 Historie Díky své jedinečné geografické poloze plnilo město Olomouc funkci důležitého nadregionálního centra. Kromě toho, že byla Olomouc pro Moravu centrem administrativním, náboženským a kulturním, plnila také funkci obrannou. Pomineme-li fáze pravěkého a středověkého opevnění, které nejsou předmětem této diplomové práce, důraz bude kladen na období ukončením švédské okupace v roce 1650. Následně bylo totiž město postupně přebudováno na pevnost. V roce 1655 bylo císařem Ferdinandem III. město prohlášeno zemskou pevností. V průběhu 17. a 18. století bylo nejednou navrhováno zesílení stávajícího opevnění, avšak realizováno bylo pouze torzovitě. V letech 1742–1757 bylo okolo města vybudováno podle francouzského vzoru bastionové2 opevnění, které mělo zadržet případný útok Prusů. V období vlády Marie Terezie české země přišly o Slezsko, pruský král Fridrich II. okupoval Olomouc. Po jejím osvobození bylo tedy nutno město přebudovat na Císařsko-královskou hlavní hraniční pevnost. Pevnost patřila k nejmodernějším a nejsilnějším v tehdejší Evropě. Toto opevnění neztratilo na významu ani o století později. Bastionové pevnosti vybudované na území Čech a Moravy byly ponechány v původním stavu a nadále byly modernizovány a udržovány jen pevnosti v Terezíně a právě v Olomouci. Předpolí pevnosti Olomouc bylo až do konce 40. let 19. století neustále zdokonalováno a později samotná bastionová pevnost tvořila srdce jediné fortové 3 pevnosti vybudované na našem území (Papoušek, Zavadil, 2004).
Bastion – bašta pětiúhelníkového tvaru, vystupující z hradeb špicí do příkopu. Bastion se skládá ze dvou líců, dvou boků a šíje. Olomoucké bastiony byly tvořeny zemním valem, který byl armován cihlovým zdivem 3 Fort – předsunutý samostatný pevnostní objekt 2
30
Pevnost Josefov (obr. 3), která je dnes součástí Jaroměře, byla vybudována o několik desetiletí později (1780-1787) a je také typickým příkladem bastionového opevnění (Městské kulturní středisko Jaroměř, 2016). Obr. 4 znázorňuje rozmístění fortových objektů předsunutých před bastionovou pevnost města Olomouce.
Obr. 3: Plán bastionového opevnění pevnosti Josefov z roku 1781 Zdroj: Městské kulturní středisko Jaroměř, 2016
Obr. 4: Přehledný plán olomoucké táborové (fortové) pevnosti z roku 1880 Zdroj: Viktořík, 2011
31
Město Olomouc je ve svých okrajových částech lemováno mohutnými zděnými pevnostními objekty, které jsou mylně spojovány s obdobím vlády Marie Terezie, jak se zmiňuje Papoušek, Zavadil (2004). Jedná se však o stavby, které byly budovány několik desetiletí převážně ve druhé polovině 19. století a jsou součástí bývalé táborové (fortové) Císařsko-královské hlavní hraniční pevnosti Olomouc (obr. 4). Tyto fortifikační stavby patří k významným technickým památkám města. Cílem vytvoření těchto fortových opevnění bylo modernizovat stávající bastionovou pevnost, která již v 19. století nepředstavovala hrozbu pro nepřátelská vojska.
5.2 Počátky předsunutého opevnění (fortů) Nejzranitelnější byla olomoucká pevnost z míst Tabulového a Šibeničního vrchu, slabým místem byla také oblast Klášterního Hradiska. V letech 1815–1820 zavedla
tzv.
novoněmecká
fortifikační
škola
nový
polygonální
systém
opevňování. Použití mnohoúhelníku (polygonu) bylo základní myšlenkou použití nejen na tvar celé pevnosti, ale i na tvar samotného opevněného objektu (fortu). Toto opevnění mělo chránit město před útokem nepřátel a současně sloužit jako základna vojenského sboru (Viktořík, 2011). Průkopníkem modernizace olomoucké pevnosti byl major Emanuel Zitta, který nabádal úřady, aby místo do oprav zastaralé bastionové pevnosti investovaly do výstavby předsunutých zděných objektů. Zittův plán uvažoval výstavbu 17 předsunutých objektů obklopujících fortovou pevnost ze všech stran. Projekt nesl označení Verschanztes Lager (opevněný tábor), který byl však zamítnut z důvodu nedostatku financí, jak uvádí Viktořík (2013a). Za počátek uplatnění, v té době nového systému polygonálního opevnění v Olomouci, je považován rok 1834. Šlo o návrh předsunutých objektů – budova
32
Kláštera Hradisko, která měla být obehnána zemními valy a dva reduitové4 forty na Tabulovém a Šibeničním vrchu (viz obr. 6). Uvažovalo se také o vybudování fortu Pavlovice (fort Paulowitz), který měl stát na vrchu Na Špici, přibližně v místě pily v Pavlovičkách. Od tohoto plánu se však v roce 1842 upustilo. Nakonec nedošlo ani k budování zemních valů okolo Kláštera Hradisko, stavba fortů na Tabulovém a Šibeničním vrchu proběhla v letech 1839–1846. Stavba fortu na Šibeníku se vzhledem ke komplikacím způsobených nevhodným jílovitým podložím protáhla až do roku 1851, v roce 1847 se totiž některé části fortu zřítily (Bednář, 2013). Fort na Tabulovém vrchu (fort Tafelberg) byl předsunut 1250 m před jádrem bastionu (noyau) a fort Šibeniční vrch (fort Galgenberg) stál 800 m před bastionovým noyau. Odborná literatura hodnotí oba identické forty jako unikátní, které nemají v rámci bývalé habsburské monarchie obdobu (Papoušek, Zavadil, 2004). Oba tyto forty spolu s nerealizovaným fortem Pavlovice jsou zaznamenány v následující tabulce (tab. 1). Tab. 1: Forty předsunuté obrany objekt
lokalita
výstavba
provedení
současný stav
fort Tabulový vrch / fort Tafelberg
Tabulový vrch
1839-1846
permanentní
zachován
fort Šibeniční vrch / fort Galgenberg
Šibeniční vrch
1839-1851
permanentní
zachován
fort Pavlovice / fort Paulowitz
Vrch Na Špici
–
–
nebudován
Zdroj dat: Viktořík, 2011; vlastní zpracování
5.3 Fortový věnec V důsledku revolučních událostí v roce 1848 došlo ke změně náhledu na vybudování táborové (fortové) pevnosti. Tato táborová pevnost byla později označována také jako KKOF, což je zkratka slov „Kaiserlich-Königliche Olmützer
4
Stavba s klenutými prostory chráněnými proti ostřelování uvnitř fortu, která sloužila nejen jako kasárenský a skladový objekt, ale i jako místo poslední obrany.
33
Festung“ (Císařsko-královská olomoucká pevnost). Plukovník Julius von Wurmb v roce 1849 přepracoval a rozšířil Zittův plán táborové pevnosti. Projekt předpokládal vybudování 22 objektů, z nichž 19 mělo být vybudováno v permanentní podobě 5 , dva menší objekty provizorního typu 6 a posledním fortovým objektem měla být prachárna nad Tabulovým vrchem adaptována na fort. Forty byly označeny římskými číslicemi I až XXII. O rok později byl projekt doplněn o tři další objekty fortového typu menších rozměrů, které byly rovněž označeny římskými číslicemi, navíc však měly abecední index (IIIa, IVa a Va). Plán táborové pevnosti z roku 1852, vypracovaný plukovníkem Juliem von Wurmb, je vyobrazen na následujícím obrázku (obr. 5). Celý fortový věnec měl dosáhnout obvodu 17 kilometrů, s objekty vzdálenými 2–4,5 km od jádra původní bastionové pevnosti (Papoušek, Zavadil, 2004).
Obr. 5: Wurmbův plán „Verschanztes Lager“ z roku 1852 Zdroj: Viktořík, 2011
5 6
Opevnění stálé, vystavěné v zděném provedení. Opevnění vybudované v zemním provedení.
34
5.3.1
Realizace jednotlivých fortů
Do permanentní podoby se nakonec podařilo uvést v období let 1851–1866 pouze 12 reduitových fortů. Jihozápadně a západně od Olomouce, v úseku od Slavonína po Křelov se podařilo vybudovat v letech 1851–1854 čtveřici velkých fortů s reduitem podkovovitého tvaru. Byly to forty XI 7 (Slavonín, na Zlatém vrchu), XIII (Nová Ulice), XV 8 (Neředín) a fort XVII (Křelov). Tyto forty představovaly druhý typ reduitového fortu, půdorysem připomínající již realizované forty na Tabulovém a Šibeničním vrchu. Na severní straně pevnosti, v úseku od Křelova po Chválkovice byl vystaven v pořadí třetí typ tří malých reduitových fortů s kruhovitým půdorysem. Jednalo se o forty č. XX (Křelov), XXII (Černovír) a II (Chválkovice). Tyto forty byly realizovány v letech 1854–1857. Výstavba fortů pokračovala v letech 1857–1863 směrem na východ realizací menšího fortu Va v katastru obce Holice. Ve směru od Bystrovan po Holici byly v letech 1856–1862 postaveny kruhovité forty s mohutným reduitem. Fort IV (Bystrovany) a fort V (Holice, Hamerský mlýn) představují čtvrtý typ olomouckého reduitového fortu. V letech 1861–1866 byly v permanentní podobě realizovány ještě dva shodné forty, které byly určeny k obraně železniční tratě procházející přímo mezi těmito objekty. Šlo o forty I v katastru Černovíra a fort VII v katastrálním území Holice, v lokalitě Amerika. Tyto forty tvořily dvojici kruhovitých tvarů, po každé straně železnice byl symetricky umístěn věžovitý reduit. V roce dostavby permanentních fortů č. I a VII, kdy se mimo jiné schylovalo k prusko-rakouské
válce,
existovala na mnoha úsecích
fortového věnce
nechráněná místa, úseky na jižní straně nebyly obráněny téměř vůbec. Na jaře roku 1866 se urychleně postavilo za použití zeminy a dřevěné konstrukce osm
Tento fort byl označován jako Kyselovská pevnůstka podle obce Kyselov, která je nyní součástí Slavonína. 8 V literatuře se lze také setkat s označením Vinohrádky. 7
35
provizorních fortů. Šlo o forty č. III (Chválkovice, Na štěrku) a IIIa (Chválkovice, Čtverhony), č. VI a VIII (Holice), IX a X (Nemilany) a forty XVIII a XIX v Křelově. K vybudování kompletního fortového věnce zbývalo postavit poslední pětici fortů (forty IVa, XII, XIV, XVI a XXI), od jejichž výstavy vojenská správa upustila. Označení fortů XII a XIV byla později přidělena festu Baba (viz dále, kap. 5.4). Ani po skončení prusko-rakouské války, která proběhla 3. července 1866 u Hradce Králové a dopadla porážkou rakouské armády, nedošlo k trvalému obléhání Olomouce (Papoušek, Zavadil, 2004). V následující tabulce (tab. 2) je uveden přehled plánovaných i vybudovaných fortů náležících fortovému věnci. V tabulce je uvedena lokalita, ve které části předpolí byl fort plánován, roky ve kterých byl objekt realizován (v případě fortu XVIII jsou uvedena dvě data – první rok, 1866, byla předsunutá pevnůstka vytvořena jako provizorní fort, v důsledku blížícího se pruského útoku a mezi léty 1867–1870 byl fort přebudován do polopermanentní podoby). V dalším sloupci tabulky je uveden typ fortu, zda se jednalo o objekt v provizorním či permanentním provedení. V posledním sloupci tabulky je uveden současný stav fortu.
36
Tab. 2: Přehled pevnůstek tvořících fortový věnec fort (lagerwerk)
lokalita
výstavba
provedení
současný stav
I
Černovír
1864-1866
permanentní
zbourán
II
Chválkovice
1854-1857
permanentní
zachován
III
Chválkovice, Na štěrku
1866
provizorní
zanikl
IIIa
Chválkovice, Čtverhony
1866
provizorní
zanikl
IV
Bystrovany
1855-1858
permanentní
zachován
IVa
Bystrovany
–
–
nebudován
V
Holice, Hamerský mlýn
1856-1863
permanentní
zanikl, zbytky
Va
Holice
1856-1863
permanentní
zanikl, zbytky
VI
Holice, Hraničky
1866
provizorní
zanikl
VII
Holice, Amerika
1864-1866
permanentní
zbourán
VIII
Holice, Luční rybník
1866
provizorní
zachovány valy
IX
Nemilany
1866
provizorní
zanikl
X
Nemilany
1866
provizorní
zanikl
XI
Slavonín, Zlatý vrch
1850-1854
permanentní
zachován
XII
Slavonín, vrch Baba
–
–
nebudován, přiřazen k Baba
XIII
Nová Ulice
1850-1854
permanentní
zachován
XIV
Neředín
–
–
nebudován, přiřazen k Baba
XV
Neředín
1850-1854
permanentní
zachován
XVI
Neředín
–
–
nebudován
XVII
Křelov
1850-1854
permanentní
zachován
XVIII
Křelov, Dílový vrch
1866
provizorní
1867-1870
polopermanentní
zbourán, zbytky
XIX
Křelov
1866
provizorní
zanikl
XX
Křelov
1854-1857
permanentní
zachován
XXI
Řepčín
–
–
nebudován
XXII
Černovír
1854-1857
permanentní
zachován
Zdroj dat: Viktořík, 2011; vlastní zpracování
37
Obr. 6: Půdorysná schémata jednotlivých fortů táborové pevnosti Olomouc. Zdroj: Bednář, 2013
38
5.4 Plán výstavby tří detašovaných pevností Pátým a zároveň posledním typem reduitového fortu je fort č. II náležící festu9 Svatý Kopeček. Toto opevnění bylo zpracováno po ukončení válečného konfliktu v roce 1870 s cílem další modernizace olomoucké fortové (táborové) pevnosti. Plán zahrnoval výstavbu tří oddělených pevností: na Svatém Kopečku v počtu čtyř fortů, na vrších Chlum a Baba, obě v počtu tří fortů. Dvěma fortům z festu Baba byla přidělena čísla XII a XIV. Tato čísla původně, jak již bylo zmíněno výše, náležela permanentním fortům, které měly být součástí fortového věnce, k jejichž realizaci nedošlo. Realizován byl pouze v letech 1871–1876 výše zmiňovaný objekt, náležící skupině fortů na Svatém Kopečku, jelikož další modernizace pevnosti v tehdejším Rakousku-Uhersku již nebyla vzhledem k nové mezinárodně politické situaci potřeba.
Následující
tabulka
(tab. 3)
zobrazuje
přehled
tří plánovaných
oddělených skupin fortů, z nichž byl postaven pouze jediný objekt (Bednář, 2013). Tab. 3: Forty jednotlivých festů objekt
lokalita
výstavba
provedení
současný stav
Fest Svatý Kopeček werk I
Dolany (Tovéř)
–
–
nebudován
werk II
Radíkov
1871-1876
permanentní
zachován
werk III
Lošov
–
–
nebudován
werk IV
Droždín
–
–
nebudován
Fest Baba XII
Slavonín / Pod Lipkou-Baba
–
–
nebudován
XIV
Neředín / Pod Lipkou-Baba
–
–
nebudován
Prostor Pod Lipkou (mezilehlé postavení)
–
–
nebudován
–
–
nebudovány
1 další objekt
Fest Chlum 3 objekty
Chlum
Zdroj dat: Bednář, 2013; vlastní zpracování
9
Fest - detašovaná pevnost tvořená skupinou fortů
39
5.5 Prachárny a studny Kromě realizace buďto provizorních, nebo permanentních fortů bylo nezbytné vybudovat objekty, které neodmyslitelně patřily k zázemí fortových objektů. Zejména se jedná o mírové prachárny 10 , z nichž některé pocházejí již z 18. století a v případě Samotišek a Velkého Týnce vybudování vojenských studen. Jednalo se o vybudování celkem 11 pracháren, z nichž dodnes zůstalo zachováno 5 pracháren, a tří vojenských studen. Tyto objekty jsou společně se současným stavem přehledně rozepsány v následující tabulce (tab. 4). První čtveřice pracháren vznikla již v roce 1781. Prachárna č. 1, která původně sloužila k uskladnění střeliva, byla v roce 1850 přebudována na pevnostní objekt. Přiděleno jí bylo číslo XIV a měla se stát jednou z pevnůstek fortového věnce. Později byl objekt přidělen k festu Baba, k přestavbě na plnohodnotný fort však nedošlo. Budova bývalé prachárny stojí v poli mezi forty č. XIII a XV na Tabulovém vrchu nedaleko konečné autobusové zastávky. Objekt je v soukromém vlastnictví a slouží ke skladovacím účelům. Prachárna č. 2 stála v předpolí fortu č. XIII směrem k obci Hněvotín. V roce 1866 byla vyhozena do povětří z obav před blížícím se pruským vojskem, poté již nebyla obnovena. Stejný osud čekal prachárnu č. 3, která stála poblíž fortu XV u cesty mezi obcemi Neředín a Topolany. Prachárna č. 4 v Neředíně stojí taktéž nedaleko fortu XV směrem ke Křelovské pevnůstce č. XVII, která je v současnosti rovněž v soukromých rukou. Demolici v roce 1866 unikla díky své výhodné poloze. V roce 1802 byla ve Slavoníně pro ještě bastionovou pevnost budována prachárna č. 5, kterou v roce 1866 čekala demolice z obdobných důvodů.
10
Střelivo zde bylo uskladněno pouze v dobách míru, v případě ohrožení převezeno na jednotlivé forty
40
Pozoruhodný je osud prachárny č. 6, jež stála v Nedvězí. Byla vybudována v roce 1843 pro zásobování nově vystavěného fortu Tafelberg. V roce 1866 byla prachárna vyhozena do povětří. Obnovena byla o 14 let později v roce 1880, měla sloužit pro zásobování plánovaného festu Baba. Krátce po skončení 2. světové války v roce 1946 byla opět demolována a na jejím místě vznikla hvězdárna Univerzity Palackého, která byla postavena z materiálu získaného demolicí. Ta však byla v roce 2000 také zbořena, musela ustoupit dálničnímu obchvatu. Prachárna č. 7 se strážním domkem vybudovaná v roce 1843 mezi Řepčínem a Křelovem stojí dodnes a jako jediná ze zmíněných pracháren má význam pro cestovní ruch, jelikož v 90. letech byla přebudována na hotel a restauraci s příznačným názvem „Prachárna“ (podrobněji viz kapitola 8.9). Za Holicí, směrem na Bystrovany, vznikla v roce 1855 prachárna č. 8 stojící dodnes. Ve stejném roce byla v poli u Velkého Týnce postavena prachárna č. 11, která měla sloužit pro zásobování nakonec nerealizovaného festu Chlum. Jako skladiště sloužila až do konce 80. let minulého století, kdy byla stržena, dnes jsou patrné pouze zbytky základů stavby. V týlu fortu IV byla v roce 1868 vybudována prachárna č. 9. Bližší specifikace umístění ani osud tohoto objektu nejsou známy. V pořadí poslední vybudovaná prachárna č. 10 byla postavena v roce 1880 současně s obnovením prachárny č. 6 v Nedvězí a zásobovat měla fest na Svatém Kopečku (Viktořík, 2013b). Stojí u cesty vedoucí z Droždína k silnici spojující Chválkovice se Samotiškami. Ve zrekonstruovaném objektu je prodejna skútrů, náhradních dílů, doplňků a servis (Bulko, 2016). Původní účel stavby se promítl i do pojmenování ulice U Prachárny11. Muzeum Olomoucké pevnosti (2013) se také zmiňuje o vojenských studnách. Jedna vojenská studna byla vybudována u prachárny č. 11, patrně pro zásobování
11
Podobně tomu tak je v případě fortu XVII v Křelově, kde vznikla ulice Na Fortu a v Radíkově byla ulice pojmenována U Pevnůstky.
41
festu Chlum. Dvojice vojenských studen byla vykopána v roce 1875 v Samotiškách na úpatí kopce Svatý Kopeček. Tyto studny zásobovaly vodou radíkovský fort a zásobovat měly i zbylé pevnosti festu Svatý Kopeček. Studny jsou dodnes funkční a zásobují vodou okolní domy, pro cestovní ruch ale přirozeně využitelné nejsou. Tab. 4: Přehled pracháren a studen spojených s fortovým opevněním v Olomouci objekt
lokalita
výstavba
současný stav
prachárna č. 1
mezi forty XIII a XV
1781
zachována
prachárna č. 2
Hněvotín
1781
zničena
prachárna č. 3
Neředín
1781
zničena
prachárna č. 4
Neředín
1781
zachována
prachárna č. 5
Slavonín
1802
zničena
prachárna č. 6
Nedvězí
1843
zničena
prachárna č. 7
Řepčín
1843
zachována
prachárna č. 8
Holice
1855
zachována
prachárna č. 9
Bystrovany
1868
zničena
prachárna č. 10
Droždín
1880
zachována
prachárna č. 11
Velký Týnec
1855
zbytky
Samotišky
1875
zachovány
Velký Týnec
?
zničena
dvě vojenské studny vojenská studna
Zdroj dat: Viktořík, 2013b, vlastní zpracování
42
5.6 Zrušení pevnosti Olomouc Vzhledem k situaci v 70. letech 19. století nejen, že již nadále nebyla potřeba modernizace olomoucké pevnosti, naopak bylo v zájmu vedení města i v zájmu občanů Olomouce odebrat městu pevnostní statut. V době existence olomoucké pevnosti totiž byla výstavba budov v okolí opevnění (1140 m před pevností a 570 m za ní) omezena tzv. demoličním reversem vydaným 21. května 1859 (Kuch-Breburda, Kupka, 2003). V území chráněném demoličním reversem sice domy postaveny být mohly, avšak v případě války musely být do uvedené vzdálenosti zbořeny na náklady majitelů (Fischer, 1935). Opevnění bránilo expanzi města, dále také hospodářskému rozvoji (rozkvětu řemesel, průmyslu a obchodu spojenými s reformními procesy v tehdejší habsburské monarchii). Rychlejší rozvoj než Olomouc proto zaznamenávaly některé sousední obce. Olomouc tak byla izolována od urbanizačních změn, které probíhaly v celé Evropě. Až o desetiletí později, 9. března 1886, podepsal rakouský císař František Josef I. dekret, který rušil statut Olomouce jako státní pevnosti. Mimo jiné tímto dekretem byly zrušeny i pevnosti Terezín a Josefov. Veřejnosti bylo toto rozhodnutí sděleno o více než dvě léta později, ke konci roku 1888, mezitím už však úřady zrušily demoliční reversy (Skoupý, 2004). Významným dnem byl 5. červen 1876, kdy tehdejší olomoucký starosta Josef von Engel zahájil první demolici hradeb, jak zmiňuje Fischer (1935). Postupně byly bourány hradby a vstupní brány do města, jejichž demolice započala ještě před vydáním dekretu v průběhu 70. let. Zachována byla pouze část brány Terezské, jejíž zachování jako památky pevnostní architektury bylo navrženo architektem Camillem Sittem. Terezská brána dnes patří mezi jeden ze symbolů města a je lákadlem pro turisty. Dále byly bourány pevnostní pásy, bašty, byly zasypávány příkopy, došlo k regulaci vodních toků řeky Moravy a byly nově stavěny potřebné cesty, silnice a mosty. 43
Významným mezníkem bylo spojení centra města s hlavním nádražím, vzniklým v roce 1841, přímou silnicí a mosty vybudovanými mezi lety 1885 a 1888. Do té doby od roku 1845 k přepravě mezi nádražím a městem sloužily omnibusy12. Přelom století znamenal pro město zvrat jejího vývoje a Olomouc tak procházela obdobím „belle époque“. V roce 1919 došlo ke vzniku Velké Olomouce připojením 13 předměstí, z toho dvou měst (Hodolany a Nová Ulice) a 11 sousedních venkovských obcí (Fisher, 1935).
12
Nekolejové vozidlo tažené koňmi sloužící pro hromadnou přepravu osob (ABZ.cz, 2016a).
44
6
OBECNÉ PROBLÉMY VYUŽÍVÁNÍ BÝVALÝCH ARMÁDNÍCH OBJEKTŮ S nástupem demokracie po roce 1989 docházelo postupně k snižování počtu
vojáků. Odchod Sovětské armády a celkové snížení aktivit československé a později české armády vedl ke vzniku nepotřebných vojenských areálů, které se armáda rozhodla opustit. Z právního hlediska však většinou trvalo poměrně dlouho, než mohly být tyto objekty privatizovány nebo převedeny na obce k jinému smysluplnému využití. Specifickou kategorií byly vojenské brownfields vytvořené v 90. letech po odchodu vojsk Varšavské smlouvy, které však byly zpravidla převedeny do správy ČSA, později AČR (Hercik, 2009). Často se jednalo o zcela zdevastované prostory a znečištěné pozemky, jak uvádí Karl (2014). Výrazně větší počet vojenských areálů byl opuštěn v souvislosti se zrušením prezenční vojenské služby v ČR a s profesionalizací naší armády. Opětovné využití – resp. revitalizace – militárních brownfields je obecně velmi obtížná, zejména u objektů, ve kterých se nepočítalo s případným ubytováním vojska. Obrovskou výhodou je při revitalizaci dobré napojení na dopravní cesty a poloha v intravilánu města. Hercikovy (2016) výzkumy také ukázaly, že předpoklady k regeneraci jsou vyšší u militární brownfields ve vlastnictví obecních samospráv než u objektů, které se dostanou do soukromého vlastnictví. Zároveň ale uznává, že bez převedení těchto objektů do soukromého vlastnictví by nebylo možné zabránit dalšímu chátrání a postupné devastaci opuštěných staveb. K oživení nevyužívaných budov, či dokonce celých městských částí, které byly zasaženy vojenskou zástavbou a jsou obnovovány, je ze společensko-politických důvodů použito termínu revitalizace. Tzv. obnovou měst Šilhánková (2006) rozumí činnost prováděnou od začátku druhé poloviny 20. století až do začátku 45
90. let, kdy probíhaly často necitlivé zásahy do historických částí městských struktur. Hercik (2016) rozlišuje dva základní typy objektů s odlišným potenciálem k civilnímu využití. Na jedné straně jsou to vojensko-civilní typy, což jsou kancelářské, zemědělské a ubytovací objekty, sklady aj. Na straně druhé jsou to typy objektů specificky vojenské (střelnice, cvičiště, hangáry apod.). Způsob nového využití bývalých armádních objektů závisí na mnoha faktorech. Jedním z nich je lokalita (napojení na dopravní cesty, jak již bylo zmíněno), podstatnou roli hraje také ekologické zatížení, významným faktorem je technický stav s podstatné také je, zda se jedná o historické stavby, které podléhají NPÚ a je tak omezena možnost dostaveb. Takové objekty lze využít k původním účelům (kuchyně a jídelny, které byly součástí kasáren, mohou bez nákladných investic sloužit ke stejným, tedy restauračním administrativní
účelům). prostory
Nízké (např.
náklady
vyžaduje
přebudování
též
objektu
přebudování hanáckých
na
kasáren
v Olomouci, které armáda opustila v roce 2014, na úřady) či školy (např. Střední zemědělská škola Olomouc v budově bývalých zeměbraneckých kasáren). Dalším způsobem využití je přeměna na bytové domy (jedním z mnoha příkladů jsou kasárna v Zábřehu přebudovaná na byty). K tomu mohou posloužit budovy, které byly přímo kasárny nebo ubytovnami pro vojáky (výhodou je, že se mnohdy nachází přímo v městské zástavbě). Bývalé vojenské ubytovny mohou být využity také k účelům cestovního ruchu. V Olomouci, městské části Nové Sady, je v současnosti nejrozsáhlejším brownfieldem vojenský areál na Velkomoravské ulici. Areál, vzniklý v roce 1960, je od roku 2010 v soukromém vlastnictví. Podle katastru nemovitostí (ČÚZK, 2016) je vlastníkem pražská společnost Net Media Group, a. s., předmětem jejíž 46
činnosti je správa vlastních a pronajatých budov. Katastr nemovitostí současně uvádí omezení nemovitosti a byl vydán příkaz k prodeji nemovitosti. Celý tento postupně chátrající rozsáhlý areál bude tedy i nadále patřit mezi brownfields. V případě fortového opevnění je situace s revitalizací obtížná. Na straně jedné jde o problém se stavebními úpravami, protože všechny objekty jsou památkově chráněny a na druhé straně se vyskytuje problém se zajištěním celoročního provozu (vlhkost, vytápění, napojení na inženýrské sítě). Například fort XVII v Křelově získává vodu ze studny umístěné v areálu objektu. Tato pevnosti není napojena na kanalizaci, při rekonstrukci byla vybudována odpadní jímka. Navíc je náročné shánět finanční prostředky, vzhledem k tomu, že jsou forty v soukromém vlastnictví.
47
7
FORTOVÉ OBJEKTY V SOUČASNOSTI Do dnešních dnů se z důvodu zrušení olomoucké pevnosti příliš mnoho
fortifikačních objektů nedochovalo. Zůstaly zachovány například vodní kasárny, kde jsou dnes umístěny restaurace a kluby, dalším příkladem je Salzerova reduta. Z bastionového opevnění zůstala zachována také korunní hradba, označovaná jako Korunní pevnůstka, vybudovaná v letech 1754–1756. Korunní pevnůstce je podrobněji věnována kapitola 8.10. Příznivější situace je v případě fortů, z těch zůstala zachována převážná část permanentních objektů, což je zřejmé z tab. 1, tab. 2 i z tab. 3. Za dobu více než stopadesátileté existence fortové pevnosti došlo v dějinách k řadě událostí a od toho se odvíjel i osud jednotlivých objektů. Po zrušení Olomouce jako pevnosti byly permanentní forty většinou rozprodány. Z dobového pohledu byla jakákoliv fortifikace urbanisticky vnímána negativně. Některé objekty (forty č. I, V, Va a VII) byly kompletně zdemolovány díky kvalitním cihlám, ze kterých byly stavěny, a staly se vyhledávaným obchodním artiklem. Jiné předsunuté pevnůstky (provizorní forty) ztratily vojenský význam a našly využití jako žádané pozemky. Zbylé permanentní forty zůstaly ve správě armády, které sloužily jako skladovací prostory, jak uvádí Měsíček (2010). Dále autor zmiňuje, že neexistuje dostatečné množství písemných informací o účelech demolice. V průběhu 1. světové války sloužily permanentní forty jako záchytná místa pro válečné zajatce jednak z ruské fronty, jednak uprchlíci z oblasti Haliče. Vznikem Československa přešlo vlastnictví fortových pevnůstek do správy Ministerstva národní obrany. Druhá světová válka znamenala pro pevnůstky zábor německou Wehrmacht, ke konci války dokonce byla Olomouc Němci prohlášena za válečnou pevnost. To se projevilo částečným opevňováním stávajících fortů železobetonovými střílnami a bunkry (Činčara, 2016a).
48
Do dnešní doby zůstaly zachovány forty Tabulový a Šibeniční vrch, jediný fort z předsunuté skupiny na Svatém Kopečku (fort II Radíkov), a z 12 permanentních fortů tvořících fortový věnec jich bylo zachováno osm. Z celkového počtu 15 permanentních fortových pevnůstek se tedy dochovalo celkem 11 objektů. Všechny dodnes zachované forty byly prohlášeny za nemovité kulturní památky (Národní památkový ústav, 2015). Jmenovitě se jedná o forty č. II, IV, XI, XIII, XV, XVII, XX a XXII, fort v Radíkově, Forty Galgenberg a Tafelberg (vzhledem ke značnému potenciálu využití je tomuto fortu podrobněji věnována kapitola 8.11). Vzhledem k novému využití předsunutých pevností došlo jak v interiéru, tak v exteriéru k mnoha stavebním úpravám. U většiny dochovaných objektů vznikly nové okenní otvory, docházelo však i ke změnám půdorysu (Měsíček, 2016). Fort č. VIII, který již zanikl, je dle Národního památkového ústavu (2015) rovněž zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek. V následujících odstavcích jsou jednotlivě popsány všechny forty bývalé táborové pevnosti Olomouc. Prvním zmiňovaným fortem je fort na Šibenčním vrchu (fort Galgenberg). Jak uvádí Bednář (2013), od doby zrušení pevnostního statutu města Olomouce v roce 1886 fort sloužil jako jezdecká škola a kasárna těžkého dělostřelectva. Po první světové válce prostory sloužily do roku 1948 pro výrobní závod Letov13 a v období 2. světové války měly minové chodby fortu význam protileteckého krytu. Prostory sloužily od roku 1949 jako vojenský automobilový opravárenský závod. Na reduitu došlo k přístavbě patra a celkově je objekt necitlivě zasažen moderními prvky (potrubí, probourané dveře, apod.). Vlastníkem fortu na Šibeničním vrchu je od 90. let 20. století soukromý subjekt, developerská a investiční společnost Vastainvest s.r.o., která objekt využívá k pronájmu nebytových prostor. Nájemci užívají budovu ke kancelářským, skladovým prostorám a jako plochy určené k drobné výrobní činnosti. Přilehlé pozemky jsou využívány pro komunikace,
13
Český, resp. československý výrobce letadel v Letňanech.
49
skladové a parkovací plochy. V současné době společnost neuvažuje měnit účel užití pevnostního objektu (Havelka, 2016). Přilehlé pozemky jsou ve vlastnictví výše zmiňované firmy, okolní pozemky bývalého VOP vlastní investiční skupina JTH Holding a.s. Společnost plánuje v okolí fortu Galgenberg vybudovat kancelářské prostory, obchody i bytové domy (Zuntych, 2015). Podle uvedeného zdroje investor uvedl, že projekt je stále ještě ve vývoji. V současnosti (březen 2016) probíhá demoliční fáze starých domů bývalého areálu VOP. Oba železniční forty byly v 90. letech 19. století zbourány. Černovírský fort I využívala armáda do počátku 90. let 19. století, od té doby byl obýván pouze tuláky. Ke konci století, v roce 1897, byl objekt nabídnut k prodeji a následně zbourán (Bednář, 2013). V současnosti je na jeho místě seřaďovací nádraží a v místech valů je silniční nadjezd přes železnici. Lokalitou, kde stával železniční fort č. I, probíhá naučná stezka Černovírské slatiniště 14 o délce přibližně 1 km. Nachází se mezi městskými částmi Čenovír, Chválkovice, Týneček a obcí Hlušovice. Stezka je určena jak pro pěší tak cykloturistiku a je na ní 5 informačních tabulí (Vala, 2003). Z fortu VII v Holici je patrná pouze levá část (ve směru pohledu z pevnosti) s valem a obloukem vodního příkopu, jak je patrné na leteckém snímku onoho místa (obr. 7). Pro srovnání je na obr. 8 plán již zmiňovaného železničního fortu VII. Současnému využití fortu VII je věnována samostatná kapitola 8.2.
14
Černovírské slatiniště vzniklo špatným odtokem vody v mělké pánvi na konci poslední doby ledové před více než deseti tisíci lety.
50
Obr. 7: Letecký snímek místa, kde se původně nacházel fort VII Zdroj: Mapy.cz (2016)
Obr. 8: Plán železničního fortu VII z roku 1876 Zdroj: Viktořík (2011)
Fort II ve Chválkovicích byl posledním fortem, který zůstal v majetku armády. Na jaře roku 2015 byl objekt odprodán advokátce z Olomouce. Před prodejem fort sloužil
jako
depozitář
Vojenského
správního
archivu
v Olomouci.
Nezodpovězenou otázkou zatím zůstává, co plánuje majitelka s areálem, nacházejícím se za městskou částí Chválkovice směrem na Týneček, jak uvádí Tauberová (2015),
51
Na fortu IV v Bystrovanech bylo donedávna úložiště vojenské techniky. V roce 2008 Ministerstvo obrany rozhodlo, že objekt nabídne k prodeji za 60 000 000 Kč. O objekt měla zájem obec Bystrovany, ta však neměla dostatek financí k zakoupení pozemku (Tauberová, 2008). O dva roky později byl objekt odkoupen od AČR společností Smětal s.r.o. zabývající se autodopravou a nakládáním s odpady (Smětal s.r.o., 2016). Odprodán byl za cenu šestinásobně nižší. Na pozemku s rozlohou 10,6 ha se vedle samotné pevnosti nachází řada hangárů vystavěných v předešlých letech armádou, které jsou majitelem pronajímány menším firmám a využívány jako skladovací prostory. Do doby prodeje využívala areál s objekty armáda ke skladování nepotřebného materiálu. Vlastní fort je ve špatném technickém stavu a revitalizace by vyžadovala nákladnou investici. Majitel provádí nejnutnější opravy, například v lednu roku 2016 došlo k opravě zatékající střechy. Objekt není přístupný veřejnosti a majitel o jeho zpřístupnění ani neuvažuje (Smětalová, 2016). Nedaleko fortu IV se nachází u cyklostezky č. 5 15 , na úseku vedoucím z Bělidel do Bystrovan, pomník americkým letcům, který je věnován vojákům, kteří zde zahynuli 18. prosince 1944 při pádu bombardéru (Bikemap, 2016). Ani jeden z permanentních fortů v Holici (V a Va) v současnosti nestojí, jsou patrné pouze zbytky. Fort V, vystavěný na osmiúhelníkovém půdorysu, sloužil od roku 1866 jako sklad dynamitu a požárních vozů. Na počátku 20. století byla pevnůstka prodána soukromníkovi, avšak za 1. světové války objekt opět sloužil k vojenským účelům – jako skladiště munice. V roce 1921 byl armádou vyklizen a demolován. Dnes je v soukromém vlastnictví, pozemek je pronajímán a přebudován na arboretum společnosti Artflora s.r.o. (Artflora, 2007). Více viz kapitola 8.1.
15
Cyklostezka je součástí cyklotrasy č. 5 spojující Brno s Ostravou.
52
Fort Va leží mezi poli nedaleko Holice směrem na Velkou Bystřici. Na pozemku jsou patrné pozůstatky valů a v terénu jsou roztroušené cihly. Objekt je v soukromém vlastnictví, v pronájmu mysliveckého spolku. Byla zde postavena zázemní budova a v areálu je i broková střelnice sloužící myslivcům. Veřejnosti je tento pozemek nepřístupný. Zachována zůstala čtveřice typově stejných reduitových fortů. Jsou to forty č. XI ve Slavoníně, XIII na Nové Ulici, XV v Neředíně a fort č. XVII v Křelově. Podrobněji jsou tyto objekty analyzovány v podkapitolách kapitoly. 8. Fort č. XI jako jediný ze čtveřice fortů, vybudovaných v letech 1851 až 1854, není přístupný veřejnosti. Je v rukou právnické osoby (Českomoravská kapitálová a.s.), která objekt využívá k pronájmu skladovacích a výrobních prostor. Tento fort je jedním z mála objektů, na jehož střeše reduitu je zachováno původní zemní krytí. Posledními dochovanými forty fortového věnce, o kterých je podrobněji psáno v kap. 8, jsou identické forty XX v Křelově a fort XXII v Černovíře. Shodný půdorysný typ má i fort č. II ve Chválkovicích. Zemní pevnůstky (forty č. III a IIIa ve Chválkovicích, VI a VIII v Holici, IX a X v Nemilanech, XVIII a XIX v Křelově) byly zcela zničeny. Provizorní forty III a IIIa ve Chválkovicích byly po zrušení pevnostního statusu prodány, následně srovnány s okolním terénem a od té doby dodnes slouží k zemědělským účelům. Obdobný osud měla zemní pevnůstka VI v Holici (Viktořík, 2016c). Patrné jsou stopy pouze po provizorním fortu VIII v Holici. Pozůstatky valu fortu jsou památkově chráněny (Viktořík, Vaněček, 2015). Na této lokalitě se dnes nachází recyklační závod společnosti RESTA s.r.o. Společnost se zabývá zpracováním stavebních a demoličních odpadů vzniklých při stavebních činnostech (RESTA s.r.o., 2016). Na místě nepermanentního fortu IX v Nemilanech bylo donedávna také pole. Část je stále obdělávána, na části však vyrostlo logistické centrum společnosti DHL Express Czech Republic s.r.o. Pevnůstka X v Nemilanech byla 53
také po zrušení CKOP vymazána z terénu a je z něj zemědělská plocha (Viktořík, 2016c). Jediný
fort,
XVIII,
který
byl
z provizorního
stavu
přebudován
do
polopermanentní podoby, měl ojedinělý osud. Tento objekt využívala c. a k. armáda k trhacím zkouškám. Fort byl součástí prostoru dělostřelecké střelnice, která se nacházela v předpolí fortu XVII. Po několikaletém odstřelování byl objekt věnován obci Křelov, která stavební materiál z demolice využila k výstavbě místní školy (Měsíček, 2010). Ani v pořadí poslední křelovská zemní pevnůstka XIX se nevyhnula srovnání se zemí krátce poté, co byla v 90. letech 19. století prodána.
54
8
PODROBNĚJŠÍ ANALÝZA OBJEKTŮ VYUŽÍVANÝCH PRO CESTOVNÍ RUCH Z hlediska typologie cestovního ruchu lze návštěvu níže zmiňovaných lokalit
zařadit do krátkodobého cestovního ruchu. Objekty jsou mnohdy navštěvovány turisty jako součástí temného turismu vzhledem k výše popsaným faktorům.
8.1 Fort V Areál bývalého permanentního fortu č. V je od roku 1992 v pronájmu studia zahradní a krajinářské tvorby Artflora, která zde má své sídlo. Firma v areálu vytvořila arboretum, které je přístupné veřejnosti od března do října. Od pondělí do pátku je otevírací doba od 9 do 17 hodin a v sobotu od 9 do 13 hodin. Nachází se zde i obchodní centrum, ve kterém je k prodeji nabízeno široké spektrum zahradních i balkonových rostlin, keřů a stromů. Místo je dostupné pěšky, na kole, automobilem (k dispozici cca 5 parkovacích míst před arboretem), či MHD (vzdálenost od zastávky cca 1,1 km). Tab. 5: Souhrnné informace o fortu V technický stav:
zachovány pouze valy
zpřístupněn od:
1992
způsob využití:
arboretum
vstupné:
50 Kč březen–říjen PO–PÁ: 9–17 hodin
otevírací doba:
SO: 9–13 hodin dopravní dostupnost:
pěšky, na kole, autem, MHD Ing. Finger Jiří, IČ: 115 352 11
provozovatel:
datum vzniku: 1. 10. 1990
www:
www.artflora.cz
Zdroj dat: Artflora, 2007; vlastní zpracování
55
8.2 Fort VII Toto místo se dnes nazývá Amerika. Pozemky jsou v soukromém vlastnictví několika vlastníků. Velkou část pozemku vlastní soukromá osoba, která je od roku 2002 provozovatelem Sportovního rybolovu Amerika. Se zázemím pro rybáře je v rámci areálu i občerstvení pro návštěvníky rybníků, které původně byly pískovnou. V areálu se nacházejí tři na sebe navazující rybníky sloužící k rybolovu a jeden větší, který byl donedávna určen k rekreaci, dnes však také slouží k rybolovu (Fuksa, 2016). Menší část pozemku je využívána jako soukromá farma s koňmi. Areál s rybníky je patrný na obr. 7. Místo je dostupné pěšky, na kole, automobilem (k dispozici cca 20 parkovacích míst uvnitř areálu), či MHD (vzdálenost od zastávky cca 1,2 km). Tab. 6: Souhrnné informace o fortu VII technický stav:
zachovány pouze valy
zpřístupněn od:
2002
způsob využití:
sportovní rybolov, občerstvení, rekreace u vody
vstupné:
není požadováno vstupné za vstup do areálu
otevírací doba:
přístupné nepřetržitě
dopravní dostupnost:
pěšky, na kole, autem, MHD
provozovatel: www:
Martin Fuksa, IČ: 731 629 06 datum vzniku: 24. 6. 2002 www.sportovnirybolovamerika.cz
Zdroj dat: Fuksa, 2016; vlastní zpracování
56
8.3 Fort XIII Podobně jako ostatní olomoucké pevnůstky je i tento fort v soukromém vlastnictví. Po zrušení pevnostního statutu města sloužil fort XIII jako kasárenský objekt, dělostřelecká laboratoř a během 1. světové války zde byli internováni vězni. Po světové válce, v období první Československé republiky dokonce fort sloužil jako plemenná stanice vepřů. Za 2. světové války objekt obývala německá jednotka Hitlerjugend. Ke konci války bylo u pevnůstky německou armádou vybudováno postavení pro protitankový kanón. Dne 2. května 1945 na tomto fortu jednotka popravila 17 vlastneců z Kožušan a Brodku u Přerova, kteří se v obci Kožušany pokusili o povstání. Pamětní deska připomínající tuto událost je umístěna na kontraeskarpové 16 zdi (Viktořík, 2016b). Až do roku 1998 byl využíván AČR jako muniční sklad. Objekt je v dobrém technickém stavu, jsou zachovány všechny části fortu, jedinou zbouranou částí v průběhu minulého století jsou boční dvoukaponiéry17. Do soukromého vlastnictví byl fort převeden v roce 2003, kdy jej od AČR odkoupila soukromá osoba. Spolu s fortem XV v Neředíně a fortem XVII v Křelově se jednalo o první permanentní fortové objekty z olomouckého fortového věnce, které byly prodány soukromníkům. Původním záměrem při koupi nebylo zpřístupnění veřejnosti, majitelé objekt a celý areál zpočátku využívali ke skladovacím účelům. V průběhu několika let vznikla myšlenka pevnůstku zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti. Majitel fortu XIII zaměřoval svou historii na období 2. světové války. V areálu se nachází i těžká vojenská technika, jako jsou obrněné transportéry a historická vozidla ČSLA. Konají se zde i srazy veteránů.
16 17
Vnější strana příkopu. V případě fortů XI, XIII, XV a XVII byla armována cihlou a kamenem. Dvoukaponiéry vybíhaly z eskarp a sloužily boční obraně příkopu.
57
Fort prošel nákladnou rekonstrukcí za přispění ROP Střední Morava. První sezóna, kdy byl zpřístupněn veřejnosti, byl rok 2014. Do té doby byla pevnost otevírána jen výjimečně po telefonické domluvě s majitelem nebo při příležitosti konání Dnů evropského dědictví (Juráš, 2016). Doprovodnou akcí k otevření fortu byla výstava historických snímků Olomouce z 30. let minulého století, mezi fotografiemi byly i nejstarší letecké pohledy na Olomouc pořízené na objednávku olomouckými vojenskými piloty v roce 1927. V té době vznikal územní plán města Olomouce a nápadem tehdejších radních bylo porovnat letecké snímky s mapami města a zjistit tak jejich přesnost. Fotoplán města byl v té době zcela inovativní. Expozice nesla název Pohledem z letadla (Polák, 2014). Kromě expozice snímků proběhla modelářská expozice, MORAVA OPEN. K vidění byla dioráma18 modelářské železnice. Veřejnosti byly otevřené opravené části pevnosti, základem muzea je vojenská technika (Kopáč, 2014). Sezonně byla pevnost na Nové Ulici otevřena i v létě 2015, kde rovněž probíhala expozice setkání modelářů MORAVA OPEN. Na sezonu 2016 je setkání modelářů plánováno na termín 10. a 11. září. V muzejní expozici pevnosti přibyl model Pevnosti Olomouc z roku 1830 v měřítku 1 : 1440 a modely fortů v měřítku 1 : 400. Mimo to mohli návštěvníci vidět pilotní cvičnou kabinu, největší model vzducholodi, sbírku kovových modelů tanků a obrněných vozidel nebo sbírku papírových modelů hradů a zámků. Venkovní expozice nabízela mimo jiné i protiletadlové kanóny nebo vojenskou bojovou a obrněnou techniku (Aviatik-cs Olomouc, 2015). Na sezónu 2016 plánuje majitel od 1. 5. zpřístupnit fort veřejnosti. V květnu a červnu bude otevřeno o víkendech od 10 do 17 hodin, prázdninová otevírací
18
Obraz velkých rozměrů s plastickým prostředím (ABZ.cz, 2016b).
58
doba bude po celý týden ve stejném čase kromě pondělí. Otevřeno bude i v září a říjnu se stejnou otevírací dobou jako v květnu a červnu. Rekonstrukce v objektu stále probíhá a majitel plánuje zprovoznit v pevnosti kavárnu s občerstvením. Dnes může objekt nabídnout plochu 500 m2 se stálou expozicí v přízemí, kde je návštěvníkovi k dispozici expozice od roku 1850 až do současnosti. Pro návštěvníky je zde zhotoven již zmíněný velký model císařsko-královské olomoucké pevnosti. V 1. patře je k dispozici cca 300 m2 rozlehlá galerie (Juráš, 2016). Místo
je
dostupné
pěšky,
na
kole,
automobilem
(k
dispozici
cca
40 parkovacích míst uvnitř areálu fortu + dalších 20 míst před areálem fortu), či MHD (vzdálenost od zastávky cca 800 m). Tab. 7: Souhrnné informace o fortu XIII technický stav:
velmi dobrý
zpřístupněn od:
2014
způsob využití:
prohlídky, muzeum, výstavy
vstupné:
cca 50 Kč
otevírací doba: dopravní dostupnost:
květen–červen, září–říjen: SO, NE: 10–17 hod červenec–srpen: ÚT–NE: 10–17 hod pěšky, na kole, autem, MHD NOVARA sdružení při fortu XIII Olomoucké fortové
provozovatel:
a táborové pevnosti z.s., IČ: 226 872 62 datum vzniku: 18. 1. 2008
www:
www.lagerfort13.cz (v březnu 2016 dočasně mimo provoz)
Zdroj dat: Juráš, 2016; vlastní zpracování
59
8.4 Fort XV Historie této pevnůstky je obdobná jako u dalších dodnes stojících objektů. Objekt je však ve velmi špatném stavu, patří mezi nejvíce poškozený permanentní fort v Olomouci, i přesto, že je nemovitou kulturní památkou. Od roku 1866 sloužila pevnost ke kasárenským a skladovacím účelům. Stejnou funkci měla i ve 2. polovině 20. století a byla využívána sovětskou armádou. Od roku 2003 je v soukromém vlastnictví, avšak majitel nevkládá do jeho rekonstrukce příliš velké finanční investice (Viktořík, 2016a). Předsunutá pevnost číslo XV je od roku svého převodu do vlastnictví soukromé osoby v dlouhodobém pronájmu. Z jedné strany areál využívá firma OBB stavební materiály spol. s r.o., která se zabývá prodejem střešních krytin a stavebnin. Z druhé strany část fortu slouží jako kynologický klub a nájemcem budovy fortu je spolek Paintball Game Olomouc z.s. V prvním roce proběhly úklidové práce, areál byl vyčištěn po více než desetiletém pustnutí a ihned poté začal spolek provozovat paintball (Činčara, 2016b). Tento druh adrenalinového sportu se v posledních desetiletích hojně rozvíjel. Základem hry je vedle dobré fyzické kondice i schopnost rychlého rozhodování a logického uvažování. Principem hry je souboj dvou týmů s cílem zmocnit se soupeřovy vlajky. Hráči jsou vybaveni značkovacími pistolemi, fungujícími na principu stlačeného vzduchu nebo CO2, s dostřelem 30–40 metrů. Náboje jsou kulaté
kapsle
naplněné
výrazně
barevnou
vodorozpustnou
biologicky
nezávadnou tekutinou, které po dostřelu potřísní trefený cíl. Hráč, který je zasažen touto želatinovou kapslí, je diskvalifikován ze hry. Počet hráčů je 3–500/tým, záleží na rozloze herního území. Podle počtu hráčů a rozlohy hřiště se hra pohybuje v intervalu 10–45 minut (Činčara, 2016a).
60
Místo je dostupné pěšky, na kole, automobilem (parkování možné na parkovišti u olomouckého krematoria), či MHD (vzdálenost od zastávky cca 500 m). Tab. 8: Souhrnné informace o fortu XV technický stav:
špatný
zpřístupněn od:
2003
způsob využití:
paintballová herna CENÍK PRO VEŘEJNOST A FIRMY:
vstupné:
Vybavení: 150 Kč/os. (zbraň, maska, rukavice) Oblečení: 50 Kč/os. (lze použít vlastní) Kuličky: 1 Kč/ks (minimální odběr 200 ks) CENÍK PRO ŠKOLÁKY A STUDENTY: Vybavení: 50 Kč/os (zbraň, maska, rukavice) Oblečení: 50 Kč/os (lze použít vlastní) Kuličky: 1 Kč/ks (minimální odběr 200 ks)
otevírací doba:
po telefonické domluvě
dopravní dostupnost:
pěšky, na kole, autem, MHD
provozovatel: www:
Paintball Game Olomouc, z.s., IČ: 266 304 19 datum vzniku: 23. 5. 2003 www.pgo.cz
Zdroj dat: Činčara, 2016a; vlastní zpracování
61
8.5 Fort XVII V současnosti jedna z nejvíce využívaných předsunutých pevnůstek pro veřejnost za dobu své existence sloužila hned pěti různým armádám. Historii pevnosti poměrně dobře zpracovává křelovská obecní kronika, protože jde o jeden z fortů, na kterém byly v součinnosti s obecní samosprávou provedeny částečné demoliční práce. Kronika uvádí, že v roce 1922 byly odprodány křelovskému Sokolu boční dvoukaponiéry a kontraeskarpa, které v té době již patřily k nepotřebným částem pevnosti. Byly demolovány a cihly byly sekundárně využity ke stavbě místní sokolovny. V období 2. světové války fort obývala vzhledem k blízkosti neředínského letiště posádka německé Wehrmacht, resp. její složky Luftwaffe. Dodnes jsou na pevnostním zdivu z týlové strany patrné stopy po ostřelování na konci 2. světové války. Po válce opět objekt sloužil armádě jakožto sklad munice (Měsíček, 2010). V roce 2002 byla pevnost nabídnuta k prodeji, přednostní právo měla obec Křelov, která mohla objekty získat za symbolickou 1 Kč, ale neprojevila zájem. O koupi se následně ucházel Martin Daniel, ovšem prodejní cena byla už mnohem vyšší. Převod vlastnických práv probíhal kvůli čekání na schvalovací položky ministerstva kultury a ministerstva financí téměř rok, majitelem pevnosti se proto stal pan Daniel až v roce 2003. Po rozsáhlé a nákladné rekonstrukci byl v objektu v roce 2006 zahájen denní provoz otevřením restaurace Citadela. Bylo zde otevřeno i muzeum specializující se na historii do roku 1918, kde probíhaly i komentované prohlídky. Ty se konaly i v průběhu rekonstrukce od roku 2004 a ve zrekonstruované části původně sloužící pro důstojníky bydlel sám majitel. Daniel se při rekonstrukci nechal inspirovat modelem z Francie a snažil se o propagaci Olomoucké pevnosti vzhledem k unikátnosti v České republice. Kromě muzea s komentovanými prohlídkami a restaurací měl snahu vybudovat i hotel, nepodařilo se však nalézt 62
vhodného investora, o takový typ spolupráce neprojevilo zájem ani město Olomouc. Původní střešní krytinou bylo zemní krytí (stejně tak tomu bylo v případě ostatních fortů). V průběhu let, když objektem disponovala armáda, došlo k odvozu
zeminy
a
zastřešení
asfaltovou
lepenkou.
Majitel
se
snažil
o zrekonstruování objektu do původního stavu, ovšem NPÚ (Národní památkový ústav) požadoval zachování střešní krytiny, která byla vytvořena armádou. Celková rekonstrukce fortu probíhala na vlastní náklady majitele. Město Olomouc křelovskou pevnost odmítlo dotovat, jelikož obec Křelov nespadá pod město. Během rekonstrukce se majiteli podařilo získat dotace pouze v rámci programu Záchrana architektonického dědictví (Daniel, 2016). V roce 2009 byl objekt převeden do rukou nových majitelů, pana Fetky a pana Číhala. Denní provoz restaurace byl ukončen, restaurace byla otevírána pouze při příležitosti konání akcí (např. family days, firemní večírky, svatby). Muzeum s komentovanými prohlídkami je otevřeno v sezóně v dubnu, květnu, červnu a září o víkendech od 11 do 17 hodin. Prohlídky se konají každou hodinu, přičemž poslední prohlídka je v 16,00. O prázdninách, tedy v červenci a srpnu, bývá muzeum otevřeno denně, kromě pondělí ve stejném čase. Je možnost prohlídek i mimo sezónu, v takovém případě však na objednávku. Muzeum je provozováno spolkem Fortový věnec. Pronájem pevnosti nebo celého areálu zaštiťuje Fortová pevnost, s.r.o. Pevnost nabízí i konání svatebních obřadů s hostinou a večírkem, který je umožněn díky restauraci. Novomanželům je umožněno strávit na fortu i první novomanželskou noc v luxusním apartmánu (Fort Křelov, 2016). Jak již bylo zmíněno, restaurace Citadela byla po změně majitele fortu otevírána pouze při příležitosti akcí. Od října 2013 je nájemcem restaurace Citadela
63
Štefan Richter, který stál mj. u otevření Archa restaurantu19 na Svatém Kopečku v roce 2008. V Citadele byl znovu obnoven denní provoz, vzápětí však započala rekonstrukce obecní silnice v Křelově a restaurace se tak stala pro automobily nepřístupná. Richter tedy upravil otevírací dobu od středy do neděle, později pouze na víkendy. V současnosti Richter nevidí denní provoz mimo sezónu jako perspektivní, více se tedy zaměřuje na catering při akcích, jako jsou např. svatby, narozeninové oslavy, či teambuildingové akce (Richter, 2016). Součástí fortu je i interaktivní výstava c. a k. kinematografu provozovaná Studiem bez kliky. C. a k. kinematograf je součástí doprovodného programu při pořádaných akcích. Pořádají se zde také firemní prezentace. Majitelé spolupracují s profesionálními teambuildingovými a eventovými agenturami (TERN, Z-Agency). Lze si tak pronajmout celý areál fortu. Pořadatelé také na tomto fortu organizují i veteránské akce. V roce 2011 uspořádali provozovatelé fortu XVII v Křelově festival s názvem Fort Fest 2011 – zábava na pevnosti pro celou rodinu (obr. 9), který proběhl během prázdnin, 30. července. Návštěvníci mohli zhlédnout souboje šermířů, ve vnitřním areálu pevnosti byl řemeslný jarmark se širokým sortimentem občerstvení. Probíhaly tam také hudební koncerty olomouckých hudebních těles. Nechyběla ani divadelní scéna, jednotlivá představení byla určena pro dětské publikum. Zábavu pro děti zajišťovalo několik her a soutěží. O rok později, v roce 2012, probíhala stejnojmenná akce ve dnech 27. až 28. července (obr. 10). Provozovatelé se rozhodli festival rozšířit na dva dny, v předvečer festivalu proběhl koncert hudební skupiny Vladimír Mišík a etc., předskokanem byla skupina Downbellow. 28. července byl program obdobný jako v předchozím roce, během odpoledne proběhlo několik koncertů hudebních skupin z Olomouce a lákadlem na večer byl hudební koncert skupiny Joe Cocker Band Brno. Účast na Fort Festu 2012 nebyla 19
Tato společnost v současnosti zajišťuje catering pro fort XXII.
64
ve srovnání s prvním ročníkem ani poloviční, proto se provozovatelé rozhodli ve festivalu nepokračovat (Fort Křelov, 2016). Termín konání festivalu na fortu kolidoval s festivalem Šternberský kopec. V roce 2012 proběhl jeho již devátý ročník. Je pravdou, že na Olomoucku v průběhu letních prázdnin probíhá řada akcí, avšak konkurence hudebního festivalu ve Šternberku se známými kapelami (např. Horkýže Slíže, Tublatanka, Wohnout, Tonya Graves a další) byla vysoká. Zvolením jiného než posledního červencového termínu by se pořadatelé Fort Festu mohli vyhnout konkurenci, nalákat tak více návštěvníků a pokusit se uspořádat jeho 3. ročník.
Obr. 9: Plakát Fort Fest 2011 Zdroj: Fort Křelov, 2016
Obr. 10: Plakát Fort Fest 2012 Zdroj: Fort Křelov, 2016
Projekční firma Ateliér Bonmot, spol. s r.o. Olomouc vypracovala v prosinci 2011 architektonickou studii s návrhem dispozičních úprav a nového funkčního využití fortu XVII Křelov. Ve studii bylo zahrnuto vybudování hotelových pokojů, seminárních místností, ve vnější části pevnosti měl vzniknout amfiteátr se sportovním zázemím okolo fortu. Objednatelem této nezávislé studie byl spolek Muzeum Olomoucké pevnosti. Jednalo se o finančně náročný projekt vyžadující 65
investici v hodnotě cca 60 000 000 Kč. Provozovatelé měli původně v úmyslu žádat o dotaci z Norských fondů, tato možnost se ale později ukázala jako neprůchozí a navíc některé aspekty projektu (např. rozsáhlé přestavby okolí fortu na sportoviště) neodpovídaly záměrům majitelů (Fetka, 2016). V roce 2013 vznikla myšlenka zbudovat v příkopu za eskarpou (vně fortu) střelnici. V roce 2014 byla během několika měsíců vytvořena, ovšem až koncem roku 2015 získali správci střelnice povolení od Policie ČR. Dne 12. 12. 2015 byl zahájen provoz střelnice. Otevírací doba je v současnosti na základě telefonické domluvy. Střelnice také nabízí přípravný kurz k vykonání zbrojního průkazu (Teschler, 2016). Místo
je
dostupné
pěšky,
na
kole,
automobilem
(k
dispozici
cca
70 parkovacích míst uvnitř areálu fortu + dalších přibližně 40 míst před areálem fortu), či hromadnou dopravou (vzdálenost od zastávky cca 800 m). Tab. 9: Souhrnné informace o fortu XVII technický stav:
velmi dobrý
zpřístupněn od:
2004
způsob využití:
restaurace, prohlídky, muzeum, výstavy, akce, svatby, střelnice
vstupné: otevírací doba: dopravní dostupnost:
dospělí: 80 Kč děti, důchodci, ZTP: 60 Kč květen–červen, září: SO, NE: 11–16 hod červenec–srpen: ÚT–NE: 11–17 hod pěšky, na kole, autem, meziměstskými autobusovými spoji Fortový věnec, z.s., IČ: 270 166 84
provozovatel:
datum vzniku: 30. 11. 2005 Fortová pevnost s.r.o., IČ: 285 731 37 datum vzniku: 21. 1. 2009
www:
www.forty.cz
Zdroj dat: Fort Křelov, 2016; vlastní zpracování
66
8.6 Fort XX Tento fort náležící obci Křelov, stejně jako většina olomouckých fortů byl zabrán sovětskou armádou. V 90. letech po odsunu sovětských vojsk spravovala AČR a sloužil jako skladiště zeleniny společnosti Jednota – Pramen, s.p. V roce 2006 přešel do soukromého vlastnictví a nadále sloužil ke skladovacím účelům. Od roku 2012 je objekt v dlouhodobém pronájmu, fort prošel rekonstrukcí a pronajímatel, majitel firmy Fuego s.r.o., zpřístupnil fort od roku 2013 veřejnosti (Vyroubal, 2016). Fort je zaměřen zejména na motocyklisty, patří tak k jedinému fortu s takovým zaměřením. Do doby otevření fortu XX byly akce pro motocyklisty pořádány na sousedním křelovském fortu č. XVII. Otevírací sezóna odpovídá motocyklistické sezóně, která začíná obvykle v polovině dubna a trvá do poloviny října. Sezóna 2016 byla v Motobaru Del fuego20 zahájena v sobotu 2. 4. 2016. Pevnost č. XX v Křelově pořádá ročně např. rockové koncerty, motosrazy, příležitostně i tematické svatební obřady. Návštěvníkům jsou v Motobaru k dispozici alkoholické i nealkohoholické nápoje, rychlé občerstvení. Vyroubal (2016) postupně sortiment rozšiřuje. Otevírací doba je od středy do pátku od 16 do 22 hodin, o víkendech od 11 do 22 hodin. Fuego s.r.o. (2015) uvádí, že v závislosti na pořádaných akcích se provozní doba může lišit podle probíhajících akcí Místo je dostupné pěšky, na kole, automobilem (k dispozici cca 20 parkovacích před pozemkem fortu), či hromadnou dopravou (vzdálenost od zastávky cca 1,5 km). Fort XX leží na trase Moravské stezky, 330 km dlouhé cyklostezky vedoucí podél řeky Moravy z Mikulovic přes Olomouc, Kroměříž, Uherské Hradiště do Břeclavi, kde se napojuje na zahraniční cyklotrasy. Přímo kolem fortu vede cyklotrasa 51A, odbočující v Řepčíně z cyklostezky 51, která
20
Název motobaru není totožný s názvem provozující s.r.o.
67
vede z Olomouce přes Litovel do Hanušovic. Cyklotrasa 51A tedy vede z Řepčína přes Křelov a Skrbeň do Horky nad Moravou, kde se opět napojuje na cyklotrasu 51. Tab. 10: Souhrnné informace o fortu XX technický stav:
velmi dobrý
zpřístupněn od:
2013
způsob využití:
prohlídky, rychlé občerstvení, bar, koncerty, akce pro motocyklisty, svatby
vstupné:
není požadováno vstupné za vstup do areálu duben–říjen:
otevírací doba:
ST, PÁ: 16–22 hod SO–NE: 11–22 hod
dopravní dostupnost: provozovatel: www:
pěšky, na kole, autem, meziměstskými autobusovými spoji FUEGO s.r.o., 494 507 01 datum vzniku: 19. 10. 1993 www.del-fuego.cz
Zdroj dat: Fuego s.r.o., 2015; vlastní zpracování
8.7 Fort XXII Fort č. XXII se nachází na katastru Černovír 21 a stojí u silnice 446 vedoucí směrem do obce Chomoutov. Do převratu v roce 1989 byla na fortu sovětská armáda. Poté sloužil jako sklad zeleniny až do roku 2009, kdy byl odkoupen stavební firmou ČOLOT, a.s. Za přispění evropského fondu v rámci ROP Střední Morava proběhla rozsáhlá rekonstrukce objektu a fort byl veřejnosti zpřístupněn již na jaře 2013. Slavností otevření proběhlo 6. 12. 2013. V dobách, kdy objekt patřil armádě, byly okolo fortu položeny betonové panely. Majitelé se snažili celý objekt i s okolními pozemky uvést do původního stavu, ovšem snaha byla neúspěšná. Panelové plochy byly tedy využity k umístění fotovoltaických článků. Díky tomu vznikla obecně prospěšná společnost Natur Energy, která je provozovatelem fortu. 21
Fort XXII se sice nachází v katastrálním území Černovír, tento objekt však nese označení „Lazecký“.
68
Uvnitř pevnosti je muzeum věnované historii fortového opevnění a celý fort byl rekonstruován do původního stavu. Raritou černovírské pevnůstky je replika padacího mostu, který byl původně před vstupem do každého fortového objektu na Olomoucku. Kromě prohlídek fort XXII nabízí konání svatebních obřadů včetně zajištění svatební hostiny. Catering komplexně zprostředkovává Restaurace Archa. Celý fort je bezbariérový, díky tomu lze pořádat akce pro sdružení pro invalidní děti. Mimo to majitelé spolupracují s městem a krajem, díky čemuž mohou nalákat více turistů (Látal, 2016). Místo je dostupné pěšky, na kole, automobilem (k dispozici přibližně 70 parkovacích míst uvnitř areálu fortu), či hromadnou dopravou (vzdálenost od zastávky cca 700 m). Tab. 11: Souhrnné informace o fortu XXII technický stav:
velmi dobrý
zpřístupněn od:
2013
způsob využití:
muzeum, prohlídky, výstavy, akce, svatby základní vstupné (dospělí): 40 Kč
vstupné:
rodinné vstupné (2 dospělí + 2 děti): 80 Kč důchodci, studenti, skupiny: 30 Kč děti do 10 let, osoby ZTP: zdarma říjen–květen:
otevírací doba:
SO–NE: 9–16 hod červen–září: ÚT–NE: 9–16 hod
dopravní dostupnost: provozovatel: www:
pěšky, na kole, autem, MHD NATUR ENERGY, o.p.s., 649 919 54 datum vzniku: 10. 9. 1996 www.fort-olomouc-xxii.cz
Zdroj dat: Natur Energy, o.p.s., 2016; vlastní zpracování
69
8.8 Fort II Radíkov (fest Svatý Kopeček) Fort se nachází v obci Radíkov, k. ú. Lošov. Areál Fortu II náležícího festu Svatý Kopeček s rozlohou bezmála 5 ha je v soukromém vlastnictví od roku 2006. O tento objekt se dělí tři vlastníci a jeden z majitelů, Jan Bednář, jej i spravuje. Účelem koupě bylo zpřístupnění fortu veřejnosti a vzhledem ke špatnému stavu fortu i postupná rekonstrukce. Na fortu probíhají v sezóně v květnu, červnu, září a říjnu od 11 do 17 každou hodinu o víkendech pravidelné prohlídky, o prázdninách jsou prohlídky přístupné od středy do neděle ve stejném čase. Při prohlídce je návštěvník seznámen s historií Olomoucké pevnosti a také s historií předsunuté pevnůstky. Doba jedné prohlídky je cca 60 minut. Návštěvníci na počátku prohlídky zhlédnou virtuální prohlídku celé pevnosti s odborným komentářem průvodce, v muzeu se nachází plastický model radíkovské pevnosti. Zde si návštěvník může zakoupit turistickou známku, brožury týkající se fortového opevnění, nebo mapu olomouckého
fortového
opevnění.
Návštěvníkům
je
zpřístupněna
také
zrekonstruovaná poterna 22 a poté může návštěvník vidět další části pevnosti (Bednář, 2016). Kromě prohlídek nabízí provozovatel fortu doplňkové aktivity, jako je střelba ze vzduchovek, házení vrhacími noži, rozpoznávání přírodnin a chemikálií nebo je zde možnost uspořádat posezení u táborového ohně, pořádány jsou zde také geocachingové akce či závody horských kol. Fort v současnosti nedisponuje zázemím s občerstvením, cca 200 m od areálu je však Chata Pod Věží, která nabízí i možnost ubytování, či na Svatém Kopečku vzdáleném 2,6 km lze navštívit Restauraci U Macků, Restauraci a penzion Fojtství, či Penzion Růžička (Bednář, 2015).
22
Průchod nebo průjezd skrze hlavní hradební val. Sloužil pro dopravu materiálu a vojska z vnitřku pevnosti do hlavního hradebního příkopu a odtud na další pevnostní prvky.
70
Místo je dostupné na kole, automobilem (k dispozici cca 60 parkovacích míst uvnitř areálu fortu), či hromadnou dopravou (vzdálenost od zastávky cca 800 m). Tab. 12: Souhrnné informace o fortu II Radíkov (fest Svatý Kopeček) technický stav:
dobrý
zpřístupněn od:
2010
způsob využití:
muzeum, prohlídky, geocaching, závody kol
vstupné: otevírací doba: dopravní dostupnost: provozovatel: www:
dospělí: 45 Kč děti, důchodci, ZTP: 30 Kč květen–červen, září-říjen: SO, NE: 11–17 hod červenec–srpen: ST–NE: 11–17 hod Pěšky, autem, na kole, MHD Fort Radíkov z.s., IČ: 285 570 93 datum vzniku: 10. 5. 2007 www.pevnost-radikov.cz
Zdroj dat: Bednář, 2015; vlastní zpracování
8.9 Fort Tafelberg Tento rozlohou největší fort se nachází se v areálu Fakultní nemocnice Olomouc. Za 2. světové války sloužil jako protiletecký úkryt pro nemocnici. Po roce 2000 plánovala armáda jeho využití pro umístění depozitáře Vojenského správního archivu, který nakonec vznikl ve fortu č. II ve Chválkovicích. Od roku 2010 je objekt ve vlastnictví Fakultní nemocnice Olomouc, resp. vlastnické právo má Česká republika a FNOL má udělenou příslušnost hospodařit s majetkem státu. Veřejnosti je tak nadále nepřístupný a slouží jako centrální archiv FNOL. Roku 2012 vznikla myšlenka zpřístupnit podzemní části fortu veřejnosti, díky vybudování unikátního systému minérských a naslouchacích chodeb. FNOL investovala určitou část financí pro zajištění bezpečného přístupu pro návštěvníky a v září 2012 byl jednorázově zpřístupněn veřejnosti při Dnech evropského dědictví. Statutární město Olomouc mělo v zájmu podzemí dlouhodobě
71
pronajmout 23 a vybudovat rozsáhlou expozici. Byla připravená smlouva mezi FNOL a Magistrátem města Olomouce, za pomoci magistrátu byl fort zpřístupněn i o rok později opět při Dnech evropského dědictví. Město však nedostalo dotace na rekonstrukci podzemí a zřízení expozice, smlouva z těcho důvodů nebyla podepsána. Zpřístupnění fortu je v zájmu FNOL, nejsou k však k dispozici finanční prostředky, jelikož finance, které nemocnice obdrží, musí být určeny primárně pro léčebnou péči (Havrlant, 2016).
8.10 Prachárna č. 7 Ze všech pracháren, uvedených v kapitole 5.5, je pro cestovní ruch nejvýznamnější prachárna č. 7 se strážním domkem stojícím u silnice mezi Řepčínem a Křelovem, vystavěná v roce 1843 pro zásobování fortu Galgenberg střelivem. Do roku 1989 byla prachárna se strážnicí využívána sovětskou armádou. Jak již bylo uvedeno, prachárna byla na počátku 90. let přebudována na čtyřhvězdičkový hotel nabízející kromě ubytování široké spektrum k trávení volného času. Ze strážního domku stojícího přímo u silnice je dnes restaurace a z vlastní prachárny stojící opodál vznikl po rozsáhlé rekonstrukci hotel, který nabízí 41 komfortně vybavených pokojů. Restaurace má k dispozici kapacitu pro 90 osob. Vedle stravování pro hosty hotelu, obědů a večeří také svatební hostiny, firemní rauty. Ke snídaňovému menu je zde zřízena hotelová kavárna poskytující kapacitu pro 30 osob. Hotel provozuje také saunu, nabízí svatební obřady s rauty a ubytováním (Hotel Prachárna, s.r.o., 2016). Hotel je na velice výhodné lokalitě, hned u sjezdu z dálnice D 35 na úseku Mohelnice – Olomouc.
23
Nadzemní část fortu Tafelberg však nadále slouží k archivaci spisů.
72
Tab. 13: Souhrnné informace o prachárně č. 7 technický stav:
velmi dobrý
zpřístupněn od:
1994
způsob využití:
restaurace, hotel, kongresy, svatby
vstupné:
–
otevírací doba:
neustále otevřeno
dopravní dostupnost:
Pěšky, na kole, autem, meziměstskými autobusovými spoji
provozovatel: www:
Hotel Prachárna, s.r.o., 277 806 35 datum vzniku: 8. 11. 2006 www.hotel-pracharna.cz
Zdroj dat: Hotel Prachárna, s.r.o., 2016; vlastní zpracování
8.11 Korunní pevnůstka Korunní pevnůstka sice nepatří mezi objekty, jež jsou součástí fortového opevnění, nicméně je běžně propagována jako součást olomoucké pevnosti a částí veřejnosti je s fortovým opevněním mylně spojována. Areál Korunní pevnůstky byl po zrušení pevnostního statusu přeměněn v zahradu, armáda využívala pouze dělostřelecké sklady a válečnou prachárnu. Ve druhé polovině 20. století se zahrada dostala do správy Flory Olomouc. Na konci 20. století se vlastníkem stalo město Olomouc a v roce 2007 vznikl spolek Muzeum Olomoucké pevnosti, z.s., který je od roku 2008 vlastníkem celého areálu Korunní pevnůstky. Cílem bylo revitalizovat památkově chráněný areál Korunní pevnůstky. Původním účelem spolku byla popularizace vojenských památek v Olomouci a jejího blízkého okolí, tedy i fortové opevnění. Nyní je však středem zájmu spolku bastionová Korunní pevnůstka, v jejímž areálu vzniklo z barokní prachárny muzeum věnované historii olomouckého opevnění. Ve venkovní části areálu bastionu lze od roku 2012 spatřit také broznový model olomoucké pevnosti z roku 1758. V roce 2015 zde byl vystavěn amfiteátr, jenž je schopen pojmout 562 diváků. 73
Díky realizaci amfiteátru vznikl nový prostor, ve kterém mohou být pořádány nejrůznější sportovní, kulturní a společenské akce (např. pivní festivaly, které zde probíhají pravidelně v září od roku 2011). V roce 2013 z budovy bývalého dělostřeleckého skladu začala vznikat také tzv. Pevnost poznání, již realizuje Univerzita Palackého v Olomouci. Jedná se tak o první centrum popularizace vědy a výzkumu na Střední Moravě. Ke slavnostnímu otevření došlo v dubnu 2015. K navštívení jsou zde čtyři stálé interaktivní expozice z oblasti přírodních a humanitních věd s laboratořemi, dílnami, ateliéry a studii (Pevnost poznání Olomouc, 2016).
Tab. 14: Souhrnné informace o Korunní pevnůstce technický stav:
velmi dobrý
zpřístupněn od:
2011 prohlídky, muzeum, výstavy, akce, Pevnost
způsob využití:
poznání dospělí: 60 Kč
vstupné:
děti, důchodci, ZTP: 30 Kč duben–říjen: ÚT, NE: 9–17 hod
otevírací doba:
listopad–březen: po telefonické domluvě
dopravní dostupnost:
autem, na kole, MHD, pěšky Muzeum Olomoucké pevnosti, z.s., IČ: 285 574 84
provozovatel:
datum vzniku: 14. 5. 2007 www:
www.pevnostolomouc.cz
Zdroj dat: Muzeum Olomoucké pevnosti, 2013; vlastní zpracování
74
9
PEVNOSTNÍ OBJEKTY V RÁMCI CESTOVNÍHO RUCHU V OLOMOUCI Propagace pevnostních objektů v rámci cestovního ruchu je realizována
jednotlivými soukromými subjekty, které jsou vlastníky fortů, nebo jejich provozovateli, nejčastěji prostřednictvím internetu. Každá ze zpřístupněných pevností má své webové stránky, kde lze dohledat nabízené možnosti využití. Významným prvkem jsou sociální internetové sítě, prostřednictvím nichž majitelé, resp. provozovatelé rozšiřují informace jednotlivým příznivcům. Zisk těchto informací je takto obtížný, jelikož informace nejsou sdělovány souhrnně, naopak však izolovaně. Dne 7. března 2008 vzniklo zájmové sdružení právnických osob s názvem Pevnostní město Olomouc, jehož předmětem činnosti jsou následující cíle: -
adaptace bývalých pevnostních objektů pro využití v oblastech kultury, vědy a turistického ruchu
-
popularizace olomoucké bastionové a fortové pevnosti na všech úrovních.
-
tvůrčí rozvíjení spolupráce na bázi odborných seminářů, konferencí a prezentací, vzdělávacích kurzů a školení a kulturních a společenských akcí, vztahujících se k oblasti vojenské historie a pevnostní architektuře města Olomouce
-
podpora vědeckých projektů v oblasti vojenství
-
podpora vzdělávacích programů pro děti a mládež se zaměřením na vojenskou historii města Olomouce
-
realizace poznávacích, vzdělávacích a výukových programů v rámci tzv. „pevnostní turistiky“
-
spolupráce s jinými podobně tematicky zaměřenými organizacemi v České republice a zahraničí
75
-
spolupráce s institucemi, organizacemi a jednotlivci, jejichž činnost je spjata s historií a muzejnictvím (Pevnostní město Olomouc, 2016).
Tento spolek sdružuje provozovatele dnes existujících fortů s výjimkou fortu XI ve Slavoníně a fortu II ve Chválkovicích. Jmenovitě jsou tedy ve spolku Pevnostní
město
Olomouc
sdruženy
spolky
při
následujících
fortech:
IV v Bystrovanech, XIII na Nové Ulici, XV v Neředíně, XVII v Křelově, XX v Křelově, XXII v Černovíře, fort II Radíkov a Korunní pevnůstka v Olomouci (Fetka, 2016). Spolek věnující se zachování bastionového a fortového opevnění a jeho zatraktivnění pro cestovní ruch se v současnosti soustředí hlavně na oživení fortových objektů, protože Korunní pevnůstka čerpá finance z dotačních příspěvků ze státního rozpočtu, evropských fondů, z fondů Statutárního města Olomouce a Olomouckého kraje. Iniciátorem a předsedou spolku Pevnostního města Olomouc je Jan Bednář, který je také předsedou spolku Fort Radíkov. Činnost spolku PMO je, zřejmě kvůli komunikačním bariérám mezi členy, už jen formální. Spolek provozuje webové stránky Císařsko-královská olomoucká pevnost. Stránky jsou v provozu od roku 2009, odbornými texty přispěl Michael Viktořík. Zde se návštěvník webu může dočíst informace o historii jednotlivých objektů, zjistit, které objekty jsou přístupné. Bohužel stránky zůstaly asi jen torzem původně ambicióznějších záměrů. Některé sekce dosud nebyly vůbec naplněny, váznou aktualizace a např. ani nefungují hyperlinkové odkazy na oficiální stránky jednotlivých fortů. Chybí zde např. i informace o zpřístupnění fortu XXII v Černovíře, k němuž došlo v roce 2013. V roce 2012 vznikl koncept jednodenního zájezdu s názvem „Cesta po pevnůstkách Císařsko-královské olomoucké pevnosti“, což je pokus o propojení poznávání historie v kombinaci s moderní technikou. Tato stezka spojuje 76
30 vojenských objektů na území Olomoucka (kromě všech fortů jsou součástí stezky i jiné součásti fortového opevnění – např. prachárny a studny; dále také části bastionového opevnění – např. Salzerova Reduta, Korunní pevnůstka). Za přispění Statutárního města Olomouc vznikly na každém z míst, která jsou součástí trasy, informační cedule. Na ceduli je napsaný stručný popis historie daného místa, či objektu. Jsou na nich uvedeny GPS souřadnice, za pomocí nichž se lze snáze dostat na jednotlivá místa a díky QR kódu umístěném na infotabuli se lze prostřednictvím smartphonu spojit s internetovou prezentací a dozvědět se tak další zajímavé informace (Pevnostní město Olomouc, 2016). Na webových stránkách Pevnostního města Olomouc, kde je zmíněná stezka nabízena, se nachází GPS souřadnice všech míst, které jsou součástí trasy. Při rozkliknutí se lze dočíst informace o daném fortu. QR kódy na všech informačních cedulích však odkazují na neplatný webový odkaz. Vzhledem k množství dalších atraktivit ve městě nejsou pevnostní objekty ani v centru (sebe)propagace města Olomouc. Např. v jeho informačním centru je jen minimální
množství
propagačních
materiálů:
v březnu
2016
byla
např.
k zakoupení pouze mapa Fortové pevnosti Olomouc zpracovaná společností Machovský mapy s.r.o., zdarma je pak nabízena její zjednodušená verze (příloha 2) zhotovená stejnou firmou. Tato zvětšená mapa byla v březnu 2016 i ve výloze IC (obr. 11). Pouze v průběhu sezóny bývají v informačním centru města vystaveny také propagační letáky jednotlivých zpřístupněných fortů.
77
Obr. 11: Mapa Pevnosti Olomouc před informačním centrem města Olomouce Fotografie: Zdeněk Bábek, 2016
Informační centrum Olomouc vydává Turistické noviny 24 . V roce 2012 nabízely Turistické noviny tip na cyklovýlet s názvem Olomouc a okolí na kole. Turisté si mohli zvolit mezi dvěma trasami – Zážitková trasa na Svatý Kopeček (trasa cca 27,8 km), přičemž mezi tipy k zastavení na této trase byl fort Radíkov. Jedním z tipů k zastavení na druhé trase s názvem Relaxační trasa Litovelským Pomoravím (trasa cca 31,8 km) byl fort XVII Křelov (Turistické noviny, 2012). V periodiku vydaném v roce 2013 je olomoucké pevnosti věnována celá samostatná strana, kde nechybí ani zmínka o zpřístupněných fortech. Píše se zde i o projektu s názvem Cesta po pevnůstkách Císařsko-královské olomoucké
24
Od roku 2015 periodikum vychází pod názvem Turistický magazín.
78
pevnosti, který je zahrnutý pod Českou centrálou cestovního ruchu – CzechTourism (Turistické noviny, 2013). Celá strana o olomouckém opevnění je věnována i v čísle periodika Turistických novin za rok 2014 i 2015 (v tomto roce už však s jiným názvem). Strategie rozvoje 2014–2020 pro CR Olomouckého kraje zahrnuje v rámci koncepce využití památek i několik zmínek o Olomoucké pevnosti. Konstatuje pouze obecně, že s její obnovou bylo započato v době platnosti předchozí strategie (2008–2013) a řada památek se přibližuje původnímu stavu. Obnova pevností je však nákladná, už vzhledem k tomu, že se jedná o zcela ojedinělý systém opevnění v ČR a vůbec v celé Evropě, je však v jejich obnově nutné pokračovat tak, aby byly na trhu cestovního ruchu konkurenceschopné. Strategie také zmiňuje možnosti rozvoje temného cestovního ruchu v Olomouci, více prostoru ale věnuje dosud ne zcela využitému potenciálu v oblasti cykloturistiky. Nelze nezmínit skutečnost, že město Olomouc je křižovatkou dvou dálkových cyklotras. Jantarové stezky č. 5 a Moravské stezky č. 4 (Magistrát města Olomouce, 2016). Jeden z majitelů fortu XVII v Křelově usiluje o vybudování cyklostezky spojující všechny forty a místa, kde se pevnůstky nacházely, což by umožnilo propojení jednotlivých objektů, snazší dostupnost mezi nimi a byla by tak snáze možná realizace putování po olomouckých pevnůstkách. V současnosti však není výstavba této cyklostezky předmětem zájmu města. Ve výstavbě je jen cyklostezka směrem na Drahanskou vrchovinu na trase Olomouc Neředín – Křelov (okolo fortu) – Ústín – Vojnice – Těšetice – Loučany. Pouze úsek Neředín – Křelov bude cyklistickou spojnicí mezi forty XV a XVII, kde již v současnosti vede polní cesta (Magistrát města Olomouce, 2016).
79
Tab. 15: Návštěvnost fortů Olomoucké pevnosti 2011 až 2015 objekt
2010
2011
2012
2013
2014
2015
Fort II Radíkov
1 122
809
1 685
1 766
2 507
3 279
Fort XVII
.
1 650
1 975
1 784
1 986
2 451
Fort XXII
–
–
–
21 803
49 360
55 817
Zdroj dat: Magistrát města Olomouce, 2016; majitelé jednotlivých fortů; vlastní zpracování
V tabulce 14 je zaznamenána návštěvnost jednotlivých fortů. Přístupné forty, které nejsou v tabulce uvedené, statistiky návštěvnosti buďto neevidují nebo nejsou k dispozici. Uvedená čísla návštěvnosti nejsou relevantní, jelikož v případě prvních dvou fortů není započítávána návštěvnost během konaných akcí, jedná se pouze o platící návštěvníky muzea. Výrazně vyšší je návštěvnost fortu XXII v Černovíře. Tato hodnota zahrnuje celkovou návštěvnost (platící i neplatící, návštěvníci s volným vstupem při dnech otevřených dveří). Do této hodnoty jsou započteny i soukromé akce (svatby, apod.). Pevnostní objekty v jiných zemích Evropy Historické pevnostní systémy a pozůstatky opevnění se nacházejí v celé střední Evropě. Ačkoliv tento systém kulturního dědictví je zcela jedinečný, čelí problémům týkajících se nedostatečné údržby. Těmto problémům lze předejít díky nadnárodní spolupráci, která umožní podpořit podnikání v sektoru cestovního ruchu. Prvním takovým projektem je tzv. Baltská stezka (Baltic Fort Route), která je výsledkem spolupráce 14 evropských pevností. Členem byla i Olomouc, zastoupená fortem XVII v Křelově. Spolupráce však byla přerušena změnou majitele křelovského fortu. I přesto, že Olomouc, stejně jako Josefov a Terezín, nejsou členem tohoto nadnárodního projektu, na oficiálních stránkách Baltic Fort Route je Olomouc zmíněna v rámci trasy Německo – Česká republika – Polsko (obr. 12).
80
Obr. 12: Mapa Baltské stezky Zdroj: Baltic Fort Route, 2016
Místa vyznačená červeně jsou pevnosti, jež jsou součásti Baltské stezky, trasa je znázorněna plnou modrou čarou. Ostatní města zaznačená v mapě jsou evropské pevnosti. Červenou přerušovanou čarou je zaznačena trasa s názvem „Fortresses of past Empires – hidden Architecture“. Zelenou přerušovanou čarou je vyznačena trasa nesoucí název „The Fortresses at the Baltic Coast“. Na území Německa je fialovou přerušovanou čarou vyznačena stezka „Adventure Middle European Fortresses“ a konečně modrou přerušovanou čarou jsou spojeny pevnosti na trase s názvem „3-Country Fortresses Tour“, na jejíž trase jsou i bývalé pevnosti Josefov, Terezín a Olomouc (Baltic Fort Route, 2016).
81
Další nadnárodní korporací je Forte Cultura, která seskupuje celkem 12 pevnostních měst, za Českou republiku je partnerem je od roku 2012 Pevnost Josefov. Hlavním partnerem a zakladatelem tohoto konceptu je polské pevnostní město Kostrzyn nad Odrą. Kromě Polska a České republiky jsou zde zastoupeny i Itálie, Maďarsko, Německo, Rakousko a Ukrajina. Společným cílem je přilákat turisty
a zatraktivnit
tyto
pevnosti.
Jedním
z výstupů
je
i „propojení“
partnerských měst a vytvoření kulturní stezky po pevnostech od Baltského moře k Jadranu. Nejedná se jen o návštěvu samotných pevností, ale návštěva pevnostního města je spojena s kulturní akcí ve městě (Żurawska-Tatała, 2016).
82
10 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ V rámci průzkumu bylo dotázáno 200 respondentů z řad návštěvníků alespoň jednoho objektu fortového opevnění. V dotazníku (vzor dotazníku – Příloha 1) bylo celkem 14 otázek, převážně s výběrem z možných odpovědí, pouze 3 otázky měly otevřenou odpověď. Jednotlivé odpovědi jsou rozebrány v následujících podkapitolách a komentář je doplněn souhrnnou tabulkou a grafem. Dotazníkové šetření bylo zahájeno 8. března 2016 a ukončeno 2. dubna 2016. Třetina dotazníků (65) byla distribuována respondentům přímo na jednotlivých fortech. Šetření proběhlo i ve výstavních prostorách Pavilonu A na Výstavišti Flora Olomouc během expozice For Model. Dotazník byl dostupný též v on-line podobě, zbylé dvě třetiny (135 respondentů) odpovídaly elektronicky. On-line dotazník byl k dispozici na facebookových stránkách jednotlivých fortů. Struktura respondentů (viz
podkapitoly
10.1.1
–
10.1.4)
pravděpodobně
neodpovídá
zcela
sociodemografické struktuře návštěvníků, vzhledem k použité metodice sběru dat pravděpodobně nebudou dostatečně zastoupeny osoby ve vyšším věku, předpokládáme však, že výsledky dotazníkového šetření tím nebudou zásadně ovlivněny.
10.1 Struktura respondentů 10.1.1 Bydliště respondentů Z následující tabulky je zřejmé, že více než ¾ respondentů (157) bylo přímo z Olomouce. Z Olomouckého kraje navštívilo forty dalších 16 respondentů (7 z okresu Prostějov, 4 z okresu Přerov, 4 z okresu Šumperk a 1 dotazovaný uvedl okres Jeseník). Z Moravskoslezského
kraje
zavítalo
na olomoucké
forty
11 respondentů, z toho 4 z Ostravy, 4 z okresu Nový Jičín a po jednom z respondentů z Opavy, Frýdku-Místku a Bruntálu. Z Královéhradeckého kraje navštívili forty dva respondenti z okresu Rychnov nad Kněžnou. V návštěvnosti z kraje Vysočina jsou zastoupeny dva okresy – Jihlava a Žďár nad Sázavou, kdy 83
z každého města byl jeden respondent. Jeden respondent uvedl Pardubice. V rámci kraje přijel jiný respondent z Ústí nad Orlicí. Jedním z dotazovaných je zastoupen Středočeský kraj z okresu Benešov. Okresem Blansko je zastoupen jedním respondentem Jihomoravský kraj. Fort také navštívili dva respondenti z Plzně a jeden respondent z hlavního města Prahy. V rámci průzkumu odpověděli i dva zahraniční respondenti (Německo a Rakousko). Tab. 16: Bydliště respondentů okres / stát
počet respondentů
Olomouc
157
Prostějov
7
Přerov
4
Šumperk
4
Ostrava
4
Nový Jičín
4
Zlín
2
Rychnov nad Kněžnou
2
Plzeň
2
Jeseník
1
Opava
1
Frýdek-Místek
1
Bruntál
1
Benešov
1
Jihlava
1
Vsetín
1
Pardubice
1
Blansko
1
Praha
1
Ústí nad Orlicí
1
Žďár nad Sázavou
1
Německo
1
Rakousko
1
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
84
10.1.2 Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů bylo při zodpovídání dotazníků téměř vyrovnané. Pouze o jednoho dotazovaného převažují muži. Z této skutečnosti je patrné, že fortové opevnění v současnosti není jen zálibou mužů a nejde již primárně o vojenskou atrakci, ale jednotlivé forty nabízí svým návštěvníkům široké spektrum využití. Tab. 17: Pohlaví respondentů odpověď
počet respondentů
muž
101
žena
99
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
žena; 99
muž; 101
Obr. 13: Pohlaví respondentů Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.1.3 Věk respondentů Z dotazovaných respondentů převažovala věková skupina od 39 do 49 let (83 dotazovaných). Na druhém místě byla zastoupena věková skupina 26–34 let (56 respondentů). V pořadí třetí nejpočetnější skupinou (28 respondentů) byli lidé ve věku 15–25 let, jednalo se převážně o studenty. Z průzkumu je tedy zřejmé, že návštěva fortů je atraktivní převážně pro návštěvníky do 49 let (celkem 167 respondentů, 5/6 respondentů). Zbylá šestina respondentů (33) uvedla věk nad 50 let (19 respondentů 50–59 let, pouhých 14 dotazovaných 60 let a více). 85
Tab. 18: Věková struktura respondentů odpověď
počet respondentů
15–25 let
28
26–34 let
56
35–49 let
83
50–59 let
19
60 let a více
14
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování 60 let a více; 14 50-59 let; 19 15-25 let; 28
26-34 let; 56 35-49 let; 83
Obr. 14: Věková struktura respondentů Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.1.4 Zaměstnání respondentů Více než ¾ respondentů (153) je pracujících, z toho 126 dotazovaných uvedlo, jsou zaměstnanci, 28 respondentů podniká. Celkem 26 respondentů studuje (jedná se o všechny dotazované, kteří současně uvedli u předchozí otázky věkovou skupinu 15–25 let). Možnost „důchodce“ zvolilo 11 respondentů (všichni, kteří mají 60 let a více). Respondenti měli také možnost zvolit volbu „jiné“ a svou odpověď specifikovat. Tak učinilo 8 z dotazovaných respondentů (2x mateřská dovolená, 2x žena v domácnosti, dva respondenti uvedli, že jsou „na volné noze“, jeden zmínil uměleckou a lektorskou činnost a poslední z osmi respondentů zmínil, že pracuje jako designer, freelancer).
86
U této otázky měli respondenti možnost označit, že jsou nezaměstnaní. Tak učinil jeden respondent (muž ve věku 50–59 let). Tab. 19: Zaměstnání respondentů odpověď
počet respondentů
student
26
podnikatel
28
zaměstnanec
126
nezaměstnaný
1
důchodce
11
jiné
8
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování důchodce; 11 nezaměstnaný; 1
jiné; 8 student; 26 podnikatel; 28
zaměstnanec; 126
Obr. 15: Zaměstnání respondentů Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.2 Hlavní poznatky z dotazníkového šetření 10.2.1 Navštívené forty První otázka byla volena formou otevřené odpovědi. Respondenti tak mohli uvést návštěvu více míst a v případě, že neznali přesný název, uvedli alespoň obec či lokalitu. Z tabulky (tab. 20) a následného grafu (obr. 16) je zřejmé, že historicky
87
nejvyšší počet návštěvníků25 má fort XVII v Křelově (150 respondentů). Důvodem může být nejdelší doba zpřístupnění, od roku 2004 do roku 2010 se vlastně jednalo o jediný fort s možností prohlídek. V pořadí druhým nejnavštěvovanějším objektem je fort II Radíkov (84 respondentů). Dále dotazovaní respondenti nejvíce navštívili forty č. XIII (50), XV a XX (v obou případech 44). Na šestém místě v pořadí návštěvnosti je fort XXII, tento fort je však zpřístupněný nejkratší dobu. Fort
II
ve
Chválkovicích
navštívilo
26 z dotazovaných
respondentů.
21 respondentů uvedlo fort XI ve Slavoníně a shodný počet fort Tafelberg ve Fakultní
nemocnici
Olomouc.
Respondenti
zmínili
návštěvu
fortu
VII
(17 respondentů). 10 respondentů navštívilo fort IV v Bystrovanech, na fortu V, kde se dnes nachází arboretum, bylo 8 dotazovaných. Stejný počet respondentů navštívil fort Šibeniční vrch. Po sedmi respondentech bylo na fortu I a XVIII, na jejichž místech je jen informační tabule, že zde fort stál. Konečně 6 dotazovaných respondentů bylo na místě, kde stál fort Va a fort VIII. Zajímavostí je, že čtyři z uvedených respondentů uvedli, že navštívili všechny forty. Přibližně třetina respondentů u první otázky neuváděla čísla fortu, pouze obec, popř. lokalitu, kde se fort nachází. Pravděpodobným důvodem je fakt, že číselné označení fortů není všeobecně známo a mnohdy chybí i na silničních směrovkách (např. směrová tabule na Fort XVII nese označení „Fort Křelov“). Celkem 28 respondentů k této otázce uvedlo, že navštívilo Korunní pevnůstku. Ta však mezi fortové opevnění nepatří, proto není uvedena v tabulce 16. Respondenti, kteří uvedli, že navštívili forty, jež nejsou přístupné, buďto fort zmínili, protože alespoň byli před areálem daného fortu, nebo, jak někteří uvedli, na fortu sloužili v dobách, kdy byly objekty armádní (v tomto případě se jednalo o muže).
25
Otázka nezahrnovala žádné omezení období, kdy k návštěvě došlo (proto je výsledek odlišný od tab. 15)
88
Tab. 20: Návštěvnost fortů v rámci dotazníkového šetření odpověď
počet respondentů
Fort I
7
Fort II
26
Fort IV
10
Fort V
8
Fort Va
6
Fort VII
17
Fort VIII
6
Fort XI
21
Fort XIII
50
Fort XV
44
Fort XVII
150
Fort XVIII
7
Fort XX
44
Fort XXII
34
Fort II Radíkov
84
Fort Tabulový vrch
21
Fort Šibeniční vrch
8
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování 150
160 140 120 100
84
80 50
60 40 20
26 7
10
8
6
17
44
44
21
34
7
6
0
Obr. 16: Návštěvnost fortů v rámci dotazníkového šetření Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
89
21
8
10.2.2 Zdroje informací Součástí průzkumu byl také dotaz, odkud se respondenti dozvěděli o možnosti forty navštívit. Zde mohli respondenti uvést více než jednu odpověď, protože zdroj informací může být více než jeden. Více než dvě třetiny dotazovaných (139) uvedlo, že se o fortech dozvěděli od známých, či příbuzných. Pro o něco více než třetinu respondentů (71) byl zdrojem informací internet. Téměř čtvrtina dotazovaných (46) zvolila možnost „odjinud“. Zde měli respondenti upřesnit odkud. Někteří uvedli, že bydlí v sousedství, nebo že na forty narazili náhodou. Jiní respondenti uvedli, že se o návštěvě fortů dozvěděli ve škole, prostřednictvím geocachingu, další uvedli návštěvu veteránských akcí, které se konaly na fortech, jeden z respondentů uvedl, že jej na fort přilákaly turistické známky 26 a není bez zajímavosti zmínit, že jeden z uvedených respondentů se o fortech dozvěděl díky návštěvě expozice v Korunní pevnůstce. 33 respondentů navštívilo některý z fortů díky propagačním materiálům či průvodcům samotným, 20 dotazovaných nalákala na olomoucké pevnůstky média. V tisku, rádiu nebo v televizi se občas objeví zmínka o fortech. V rádiu například v rámci konání nějaké kulturní akce na některém z fortů, v tisku třeba jako reportáž z probíhající akce a v televizi v rámci některého ze vzdělávacích pořadů (zejména vysílání České Televize: např. 14. 10. 2007 televizní pořad „Toulavá kamera“ – reportáž s názvem Olomoucké pevnosti, 11. 6. 2011 „Náš venkov – život v pevnosti č. XVII“, 22. 8. 2011 v rámci cyklu „Pevnosti“ byl jeden díl věnován Pevnosti Olomouc, 1. 2. 2012 Události v regionech (Ostrava) reportáž o publikaci Michaela Viktoříka Táborová pevnost Olomouc, ad.). Pouhých 16 respondentů uvedlo, že podnět k návštěvě dalo informační centrum.
26
V takovém případě se jednalo o návštěvu fortu č. II v Radíkově nebo fortu XVII v Křelově, protože ostatní forty vlastní turistické známky nemají
90
Tab. 21: Zdroj informací návštěvníků o fortech odpověď
počet respondentů
z internetu
71
z médií (televize, tisk, rádio)
20
z propagačních materiálů a průvodců
33
z turistického informačního centra
16
od známých, příbuzných
139
odjinud
46
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování 160 139
140 120 100 80
71
60
46 33
40 20
20
16
0 z internetu
z médií z propagačních z turistického od známých, (televize, tisk, materiálů a informačního příbuzných rádio) průvodců centra
odjinud
Obr. 17: Zdroj informací návštěvníků o fortech Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.2.3 Účel návštěvy Následující otázka, která zjišťovala účel návštěvy, umožňovala respondentovi zvolit rovněž více než jednu odpověď. Tři čtvrtiny respondentů (149) nalákala na forty zvědavost, jelikož jako účel návštěvy zvolili možnost „poznání“. Na druhém místě byla zábava, tuto možnost zvolila více než polovina dotazovaných (119). Čtvrtina (51 respondentů) vnímala návštěvu fortů jako formu relaxace a pro o pět respondentů méně (46) byla návštěva spojena s turistikou a sportem. Zajímavé je, že pro pětinu respondentů 91
(38) byla motivem práce. Tito dotazovaní však často vedle práce uvedli také zábavu, protože pod prací se skrývala např. účast na festivalu či jarmarku, kde mohli prodávat zboží, případně se někteří lidé zapálení do vojenské historie zapojili do rekonstrukcí bitev či podobných aktivit. Není ovšem vyloučeno, že některý z respondentů, který uvedl tuto možnost, patří k personálu některého z fortů. Jeden z respondentů, který zvolil možnost „práce“ u této předvolené odpovědi specifikoval, že jeho práce spočívala v projekční činnosti. Tato otázka rovněž nabízela zvolení možnosti „jiné“, kde respondenti v podstatě specifikovali výše uvedené možnosti. Mezi odpověďmi byla například „organizace teambuildingové akce“, což lze považovat za pracovní účel, objevila se i odpověď „svatba“ a jeden z respondentů uvedl jako účel návštěvy „rande“, což lze považovat za zábavu, s jistou mírou nadsázky i za poznání. Tab. 22: Účel návštěvy jednotlivých fortů odpověď
počet respondentů
poznání
149
relaxace
51
turistika a sport
46
zábava
119
práce
38
jiné
14
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
92
160
149
140 119
120 100 80 51
60
46
38
40
14
20 0 poznání
relaxace
turistika a sport
zábava
práce
jiné
Obr. 18: Účel návštěvy jednotlivých fortů Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.2.4 Využití ubytovacích služeb Účelem této otázky bylo zjistit, zda respondenti využívají ubytovacích zařízení. Převážná většina respondentů (184) uvedla, že ne. Jednak více než ¾ respondentů uvedly jako své bydliště okres Olomouc (viz otázka č. 11), jednak proto, že možnost ubytování přímo na fortech není součástí jejich standardní nabídky. Z 16 kladných odpovědí jeden respondent uvedl, že využil ubytovacích služeb Hotelu Prachárna po svatebním dni na fortu XVII v Křelově, další respondent uvedl rovněž svatbu, nocoval však přímo na fortu XVII v Křelově v apartmánu pro svatebčany. Čtyři z respondentů uvedli nocleh na fortu XX, kde provozovatel nabízí 20 vojenských lůžek pro přespání. Pět respondentů zmínilo spaní pod širým nebem nebo ve stanu. Někteří respondenti, kteří zvolili odpověď „ne“, uvedli, že kdyby možnost přespání byla, využili by jí. Tab. 23: Využití možnosti ubytování odpověď
počet respondentů
ano
16
ne
184
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
93
ano; 16
ne; 184
Obr. 19: Využití možnosti ubytování Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.2.5 Využití stravovacích zařízení Odpovědi u obdobně koncipované otázky, jako byla otázka předchozí, převahovala odpověď kladná. Touto otázkou byla snaha zjistit využívání stravovacích zařízení. Bezmála 1/3 respondentů (127) při své návštěvě stravovacích zařízení využila. Z těchto dotazovaných 68 uvedlo, že se stravovali v restauraci (34 respondentů uvedlo stravování v restauraci Citadela ve fortu XVII, 5 respondentů restauraci Pod Věží v Radíkově v blízkosti radíkovského fortu, 4 využili restaurace na Svatém Kopečku). Zbylých 25 respondentů restaurační zařízení blíže nespecifikovalo. 41 respondentů uvedlo, že využili stánkového občerstvení na některém z fortů (pouze sedm dotazovaných upřesnilo stánkové občerstvení na fortu XVII a tři respondenti uvedli stánkové občerstvení na fortu II v Radíkově). Vzhledem ke skutečnosti, že na ani jednom z fortů se trvalé stánkové občerstvení nenachází, je zřejmé, že tomu tak bylo při konání některé z akcí. Osm z dotazovaných respondentů uvedlo stravování na fortu XX v Křelově (respondenti uvedli „Del fuego“). Pět respondentů uvedlo stravování formou rautu (z toho tři při svatebním obřadu a dva dotazovaní uvedli raut při firemní
94
akci).
Dva
respondenti
zmínili
stravování
na
fortu
XVII
v Křelově
během narozeninové oslavy a tři dotazovaní uvedli polní kuchyni. Tab. 24: Využití stravovacích zařízení odpověď
počet respondentů
ano
127
ne
73
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
ne; 73
ano; 127
Obr. 20: Využití stravovacích zařízení Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.2.6 Způsob dopravy Odpovídání na šestou otázku rovněž umožňovalo zvolit více možností. Mnoho respondentů navštívilo více než jeden fort a způsob přicestování na různé forty mohl být odlišný. Nejvíce respondentů (133) přicestovalo na místa fortových pevností autem. Všechny existující forty jsou dostupné autem s možností parkování. Bezmála polovina dotazovaných (84) přišla na forty pěšky. Buďto šlo o procházku vzhledem k nevelké vzdálenosti od města nebo respondenti považovali za cestu pěšky od autobusových zastávek k fortům, které jsou v průměru vzdáleny přibližně 800 m. Není bez zajímavosti, že 66 dotazovaných uvedlo způsob přicestování na forty na kole, ač tomu cyklistická infrastruktura není uzpůsobena (viz výše, kapitola 9). 55 respondentů zvolilo možnost „MHD“, 95
vzhledem k tomu, že převážná většina fortů je v dostupnosti městské hromadné dopravy. Jiné forty (objekty v Křelově) obsluhovány MHD nejsou, obec obsluhuje meziměstský spoj na trase Olomouc – Litovel provozovaný společností Arriva, s.r.o. Z tohoto důvodu byla možnost zvolit „autobusem“. Takto odpovědělo 18 respondentů. Je pravděpodobné, že někteří respondenti nerozlišovali rozdíl mezi nepříliš šťastně zvolenými možnostmi odpovědí „MHD“ a „autobusem“. Vlakem přicestovalo 6 z dotazovaných respondentů (patrně respondenti z jiného než olomouckého okresu). 17 dotazovaných uvedlo, že přicestovali jinak, z toho 15 uvedlo jako dopravní prostředek motocykl, jeden respondent uvedl kondiční běh a kuriózním způsobem se dopravil jeden respondent, který uvedl, že přicestoval na jeden z fortů na koni. Tab. 25: Způsob přicestování na forty odpověď
počet respondentů
autem
133
MHD
55
vlakem
6
autobusem
18
na kole
66
pěšky
84
jinak
17
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
96
133
140 120 100
84
80
66 55
60 40
18
20
17
6
0 autem
MHD
vlakem
autobusem
na kole
pěšky
jinak
Obr. 21: Způsob přicestování na forty Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.2.7 Naplnění očekávání spojených s návštěvou Převážná většina (192 respondentů) uvedla spokojenost s návštěvou fortů (120 respondentů uvedlo, že návštěva fortu (popř. fortů) rozhodně splnila jejich očekávání, 72 dotazovaných uvedlo, že návštěva jejich očekávání spíše splnila). Sedm dotazovaných nebylo schopno míru spokojenosti posoudit, očekávání spíše nesplnilo pouze jednoho respondenta. Žádný z respondentů však neuvedl, že by jeho návštěva rozhodně nesplnila očekávání. Tab. 26: Splnění očekávání návštěvníků s návštěvou odpověď
počet respondentů
rozhodně ano
120
spíše ano
72
spíše ne
1
rozhodně ne
0
nevím, neumím posoudit
7
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
97
spíše ne; 1
rozhodně ne; 0
nevím, neumím posoudit; 7
spíše ano; 72 rozhodně ano; 120
Obr. 22: Splnění očekávání návštěvníků s návštěvou Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.2.8 Hodnocení úrovně propagace fortů v oblasti cestovního ruchu Olomouckého kraje Oproti předchozí otázce se k otázce 8 vyjadřovali respondenti spíše negativně. Téměř polovina respondentů hodnotí úroveň propagace negativně, z toho 77 respondentů spíše špatně a 19 respondentů k úrovni propagace fortů uvedli, že ji hodnotí velmi špatně. Čtvrtina (53 respondentů) vnímá úroveň propagace spíše dobře, 22 respondentů shledává úroveň propagace fortů jako velmi dobrou. Zbylá třetina přiznala, že úroveň propagace neumí posoudit. Tab. 27: Úroveň propagace fortů v oblasti cestovního ruchu odpověď
počet respondentů
velmi dobře
22
spíše dobře
53
spíše špatně
77
velmi špatně
19
nevím, neumím posoudit
29
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
98
nevím, neumím posoudit; 29 velmi špatně; 19
Velmi dobře; 22
spíše dobře; 53 spíše špatně; 77
Obr. 23: Úroveň propagace fortů v oblasti cestovního ruchu Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
10.2.9 Možnosti zvýšení atraktivity navštívených fortů Vyhodnocování otázky 9 bylo nejobsáhlejší, protože se jednalo o otevřenou otázku, kde měli respondenti možnost vyjádřit se k opatřením, která by podle nich mohla zvýšit atraktivitu navštívených fortů. Každý z respondentů odpověděl jinak svými slovy, nicméně jednotlivé odpovědi lze kategorizovat do 19 skupin, které jsou rozepsány v následující tabulce. Téměř čtvrtina (45 dotazovaných) uvedla, že atraktivitu by zvýšilo větší množství reklamy (např. letáky, billboardy, brožury). O jednoho respondenta méně (44) uvedlo lepší propagaci městem. Někteří zmínili, že by v informačním centru města mělo být více propagačních materiálů (např. „nezkreslené mapy“). 43 respondentů uvedlo, že atraktivitu fortů by zvýšilo pořádání více kulturních akcí. Dotazovaní uvedli např. hudební festivaly, divadlo, workshopy, jarmarky, bazary, či ruční dílny. Bezmála třetina (32 respondentů) podotkla vhodnost propagace pevnosti Olomouce jako celku, navrhovali jednotnou vstupenku (jeden respondent dokonce navrhoval, že atraktivitu by zvýšil vstup zdarma). 27 dotazovaných byla toho názoru, že atraktivitu by zvýšilo pořádání akcí pro rodiny s dětmi. 15 respondentů by atraktivitu fortů zvýšilo častější pořádání 99
historických akcí (zde se respondenti zmínili o rekonstrukcích bitev, konání vojenských dnů, jeden respondent uvedl, že by bylo vhodné přiblížit návštěvníkům styl života v 19. století). Čtrnáct respondentů podotklo, že atraktivitu by výrazně zvedlo vybudování cyklostezek (zde respondenti uvedli propojení jednotlivých fortů cyklotrasou spolu s historickým centrem, vybudování cyklopointů, půjčoven kol, zařazení do programu Cyklisté vítáni). Dvanáct respondentů by za zvýšení atraktivity považovalo lepší organizaci prohlídek. Buďto navrhovali pravidelnou otevírací dobu muzea, noční prohlídky, jiní respondenti měli připomínku k lepší odbornosti průvodců. Jeden z respondentů navrhoval, aby průvodci provázeli v dobových vojenských uniformách. Dále respondenti (11) navrhovali možnosti aktivního trávení volného času (např. sportovní aktivity, zapojení airsoftu, projížďky na koni). Jedenáct dalších respondentů navrhovalo vytvoření naučné trasy, deset respondentů postrádalo na navštívených fortech možnost občerstvení, šest respondentů myslelo na vzdělávací akce pro děti. Pět respondentů poznamenalo, že nejvíce je propagována Korunní pevnůstka, jiní respondenti (5) navrhovali rovnoměrné rozdělení dotací pro všechny fortové pevnůstky. Čtyři z respondentů zmínili špatný stav příjezdové cesty a jako návrh pro zlepšení atraktivity fortů navrhli její opravu. Jiní čtyři respondenti by uvítali možnost ubytování na fortech. Naopak čtyři respondenti uvedli, že forty jsou dostatečně atraktivní a není tak třeba nijak zvyšovat jejich atraktivitu. Jeden z těchto respondentů uvedl, že návštěvníci hledají klid a únik od množství lidí. 31 z celkového počtu respondentů se vůbec k návrhu na zvýšení atraktivity navštívených fortů nevyjádřilo.
100
Tab. 28: Návrhy na zvýšení atraktivity navštívených fortů odpověď
počet respondentů
více reklamy
45
lepší propagace městem
44
kulturní akce
43
propagace Olomoucké pevnosti jako celku
32
akce pro rodiny s dětmi
27
historické akce
15
cyklotrasy
14
prohlídky, průvodce
12
aktivní trávení volného času
11
naučné trasy
11
občerstvení
10
vzdělávací akce pro děti
6
nejvíce se propaguje korunní pevnůstka
5
rovnoměrné rozdělení dotací pro forty
5
zkvalitnění příjezdové cesty
4
možnost ubytování
4
forty jsou dostatečně atraktivní
4
nevím
31
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
101
10.2.10 Plány na budoucí další návštěvu některého ze zpřístupněných fortů Jak vyplývá z otázky 7, respondenti byli s převážné většiny s návštěvou spokojeni, proto u této otázky, která zjišťovala plán další návštěvy, je většina odpovědí kladných. 74 dotazovaných uvedlo, že forty plánují navštívit v dohledné době (do půl roku). Více než polovina (105 respondentů) uvedla, že forty plánují navštívit, ale neví kdy. Pouhých 12 dotazovaných uvedlo, že spíše ne. Zbylých devět respondentů uvedlo, že neví. Tab. 29: Plán další návštěvy odpověď
počet respondentů
ano, v dohledné době (do půl roku)
74
ano, ale nevím kdy
105
spíš ne
12
nevím
9
Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
spíš ne; 12
nevím; 9 ano, v dohledné době (do půl roku; 74
ano, ale nevím kdy; 105
Obr. 24: Plán další návštěvy Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování
102
11 ZÁVĚR V této práci bylo zmapováno současné využití dochovaných i zaniklých staveb fortového opevnění města Olomouce. Tomuto výzkumu předcházela kapitola věnována typologii cestovního ruchu s důrazem na dark tourism. Následovalo seznámení
s historickými
skutečnostmi
související
se
vznikem
opevnění
v Olomouci a jejím okolí. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že v plánu majitelů některých pevnůstek bylo využít tyto objekty k ubytovacím účelům, na základě vypracované studie to bylo i technicky proveditelné, přebudování fortu k tomuto účelu by však vyžadovalo vysoké finanční investice. Jediný objekt, který je již více než 25 let využíván k ubytování, je Hotel Prachárna, který však měl v rámci fortové pevnosti zcela specifickou funkci prachárny. Výzkum ukázal v převážné většině dobrý technický stav objektů, většina z nich je průběžně opravována, pouze pevnost č. XV v Neředíně chátrá. V 90. letech byly mnohé objekty využívány ke skladovacím účelům. Dnes slouží jako sklady už jen minimální množství fortů, snahou vlastníků je naopak jejich využití pro cestovní ruch. Provozovatelé v takových případech postupují prakticky shodně: v budovách fortů zřídí muzeum s výstavními místnostmi. Statistiky návštěvnosti však ukázaly, že využívání fortů k takovému účelu je „na hranici přežití“. Tímto se potvrdila hypotéza a) i b). Pouze v jednom objektu se nachází i plnohodnotné stravovací zařízení (restaurace, bar) a konferenční místnosti pro pořádání nejrůznějších druhů společenských akcí, v dalším fortu je nabízeno základní občerstvení. Vedle návštěvníků muzea se majitelé snaží do svých objektů přilákat různé společenské akce – standardně svatby, firemní večírky, rodinné oslavy, apod. V některých je tedy nabídka jednotlivých fortů málo diverzifikovaná. Jiné forty mají zcela specifické zaměření (např. fort XV v Neředíně, kde je provozován paintball), což vyvrací hypotézu d). 103
Jak již bylo v práci zmíněno, tento typ opevnění má pro svou jedinečnost na území České republiky značný potenciál. Výzkum ukázal, že ve středu zájmu města není upřednostňovat fortové opevnění z hlediska cestovního ruchu. Olomouc se pyšní titulem pevnostního města, turisty zatím láká převážně na jiné vojenské památky, než jsou forty okolo hanácké metropole. Převážně ty, které jsou v centru města. Absence společného projektu na propojení všech fortů v Olomouci si všímá i Strategie rozvoje cestovního ruchu města Olomouce 2014 – 2020, kde se uvádí, že z pohledu informačního centra je současný stav nedostačující. Tento fakt zcela vyvrací hypotézu c) stanovenou v úvodu práce. Přes značný potenciál není fortové opevnění jednou z hlavních atraktivit cestovního ruchu v Olomouci. Vzhledem
k tomu,
že
všechny
fortové
objekty
jsou
v současnosti
v soukromém vlastnictví a zároveň vlastníkem každé pevnosti je jiný subjekt, je obtížné vytvořit jednotnou koncepci. Koncem prvního desetiletí 21. století vznikly dva spolky, jejichž původním společným cílem bylo vytvořit jednotný koncept propagace Olomoucké pevnost. Výsledkem je však fakt, že spolek Muzeum Olomoucké pevnosti propaguje pouze Korunní pevnůstku v centru města a druhý spolek, Pevnostní město Olomouc, středem jehož zájmu je fortové opevnění, z tohoto důvodu nemůže být konkurenceschopný. Z dotazníkového šetření je patrné, že forty jsou pro návštěvníky atraktivní, s návštěvou byli spokojeni, avšak řada respondentů poukazovala na slabou úroveň propagace.
104
12 SUMMARY The main aim of this thesis was to explore the current use of fort fortifications of the city of Olomouc and evaluate its potential for tourism development. The first part was devoted to the definition of the fundamental concepts of tourism geography. The following section was devoted to the history of the fortification around the city of Olomouc. The main part was description of current use of fortification related to the tourism. Research showed that most of the forts is used in the field of tourism, but despite the high potential for use is insufficient promotion of the city.
105
13 POUŽITÁ LITERATURA ABZ.cz. Omnibus. ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. 2016a [cit. 2016-01-29]. Dostupné z:
ABZ.cz. Dioráma. AZB.cz: slovník cizích slov [online]. 2016b [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: Artflora. Studio zahradní a krajinářské tvorby [online]. 2007 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: Aviatik-cs Olomouc. MORAVA OPEN 2015 [online]. 2015 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: BEDNÁŘ, J. Císařsko-královská olomoucká pevnost. 2. vydání. Olomouc: Fort Radíkov z. s., 2013, 37 s. BEDNÁŘ, J. Fort II. Radíkov [online]. 2015 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: Baltic Fort Route. Baltic Cultural and Tourism Route Fortresses [online]. 2016 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: Bikemap. Cyklotrasa č. 5; Brno – Ostrava. Bikemap – Les vostres útes online [online]. 2016 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: BÍNA, J. Aktualizace potenciálu cestovního ruchu v České republice [online]. Brno: Ústav
územního
rozvoje,
2010
[cit. 2015-11-29]. Dostupné z:
106
BLOOM, T. Morbid tourism - a postmodern market niche with an example from Althorp. Norsk Geografisk Tidsskrift - Norwegian Journal of Geography [online]. 2000 [cit. 2016-01-07]. Volume 54, s. 29-36. Dostupné z: BULKO, P. Skútry Olomouc [online]. 2016 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: CzechTourism. Charakteristika a význam cestovního ruchu v ČR [online]. 2015 [cit. 2015-11-29]. Dostupné z: CzechTourism.
Hodnocení
potenciálu
cestovního
ruchu
na
území
České
republiky. Databáze výzkumů a analýz agentury CzechTourism [online]. Praha: ČINČARA, R. Paintball game Olomouc [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: ČÚZK. Nahlížení do katastru nemovitostí. [online]. Praha: Český úřad zeměměřičský a katastrální, 2016 [cit. 2016-01-27]. Dostupné z: < http://nahlizenidokn.cuzk.cz/> DiverZant a K. HAVLÍKOVÁ. Krása zániku. 1. vydání. Praha: Paseka, 2015. 208 s. ISBN 978-80-7432-605-9. DiverZant. Urbex.cz – Urban exploration v Čechách [online]. 2016 [cit. 2016-01-27]. Dostupné z: FAIGLOVÁ, B. a K. HAVLÍKOVÁ. URBEX – Opuštěná místa v Čechách. 1. vydání. Praha: Grada, 2015. 141 s. ISBN 978-80-247-5336-2. FISCHER, R. Olomoucká pevnost a její zrušení. 1. vydání. Šumperk: Grafika Kvapil– Hajtmar, 1935, 88s. 107
Fort Křelov. Fort Křelov u Olomouce. [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: Fuego s.r.o. Moto & Bikers Bar Fort XX [online]. 2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: FUKSA, M. Sportovní Rybolov Amerika [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: GALVASOVÁ, I. Průmysl cestovního ruchu. 1. vydání. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008, 262 s. ISBN 978-80-87147-06-1. HERCIK, J. Demilitarizace území České republiky a její geografické aspekty. [online]. Brno, 2016. Disertační práce. Masarykova univerzita. [cit. 2016-02-25]. Dostupné z: HERCIK, J., Z. SZCZYRBA, V. TOUŠEK a M. FŇUKAL. Demilitarizace území ČR: vstupní
geografická
analýza [online].
2009
[cit.
2016-04-07].
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/do/1456/soubory/katedry/kres/4884317/8594456/Hercikakol.pdf HEŘMANOVÁ, E. Typologie temného turismu [online]. 2015 [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: HESKOVÁ, M. a kol. Cestovní ruch: Pro vyšší odborné školy a vysoké školy. 1. vydání. Praha: Fortuna, 2006. 224 s. ISBN 80-7168-948-3. Hotel Prachárna, s.r.o. Ubytování & relax Olomouc [online]. 2016 [cit. 2016-02-23]. Dostupné z: CHERNOBYLwel.come – Desirea s.r.o. Výlety do Černobylu na Ukrajině. [online]. 2016 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z:
108
JENERÁLOVÁ, I. Dark Tourism v ČR. Czech.cz [online]. 2012 [cit. 2016-01-07]. Dostupné
z:
tipy/Dark-Tourism-v-CR> KARL, D. Brownfields v Olomouci: Vývoj, současný stav a perspektivy využití. Olomouc, 2014. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Pavel Ptáček. KOPÁČ, J. Fort na Nové Ulici otevírá. Začne výstavou unikátních snímků Olomouce 30. let.
Olomoucký
deník
[online].
2014
[cit.
2016-03-09].
Dostupné
z:
KUCH-BREBURDA, M. a V. KUPKA. Pevnost Olomouc. Pevnosti sv. 23. 1. vydání. Dvůr Králové nad Labem: FORTprint, 2003. 311 s. ISBN: 80-86011-21-6 LENNON, J., FOLEY, M. Dark tourism. The attraction of death and disaster. 1st ed. Glasgow, 1996. MAFRA. Zažijte válku z první ruky, nabízejí na Ukrajině turistům. Lidové noviny [online]. 2014 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: Magistrát města Olomouce. Strategie rozvoje cestovního ruchu [online]. 2016 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: Mapy.cz. Mapy.cz [online]. 2016 [cit. 2016-02-14]. Dostupné z: . MĚSÍČEK, K. Střípky z trochu zapomenuté historie - Fort Křelov u Olomouce [online]. 2010 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: < http://forty.cz/index.php?c=117>
109
Městské kulturní středisko Jaroměř. Pevnost Josefov [online]. 2016 [cit. 2016-01-30]. Dostupné z: Natur Energy, o.p.s. Fort XXII „Lazecký“ v Černovíře [online]. 2016 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: Národní památkový ústav. Nemovité památky [online]. 2015 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: ORIEŠKA, J. Služby v cestovním ruchu. 1. vydání. Praha: Idea Servis, 2010. 405 s. ISBN 978-80-8597-068-5. PELTON, R. Y. The world's most dangerous places. 5th ed. completely rev. and updated. New York: HarperResource, 2003. ISBN 0060011602. Pevnost poznání Olomouc. Interaktivní muzeum vědy Univerzity Palackého v Olomouci
[online].
2016
[cit.
2016-03-27].
Dostupné
z:
Pevnostní město Olomouc. Císařsko-královská olomoucká pevnost [online]. 2016 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: POLÁK, O. Fort XIII otevřen! Začíná výstavou archivních leteckých snímků. Olomoucký
REJ
[on-line].
2014
[cit.
2016-03-11]. Dostupné z:
http://olomoucky.rej.cz/clanky/zpravy/449-fort-xiii-otevren-zacina-vystavouarchivnich-leteckych-snimku SKOUPÝ, A., Zrušení olomoucké pevnosti a první období rozšiřování města, in: KUBEŠOVÁ, I., M. (ed.) Olomoucká pevnost. 1. vydání. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2004
110
SMITH, M. A.. The Most Dangerous Places in the World. Crtical Mas [online]. 2007 [cit 2016-02-07]. Dostupné z: Smětal s.r.o. Kontejnerová doprava Olomouc, autodoprava, zemní práce, demolice [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: ŠILHÁNKOVÁ, V. Rekonverze vojenských brownfields. 1. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006. 216 s. ISBN 80-7194-836-5. RESTA s.r.o. Drtiče, třídiče, strojní výroba, demolice, recyklace, recyklační závody, stavební činnost [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: TAUBEROVÁ, D. Armáda prodá fort v Bystrovanech. Obci však chybějí peníze. Olomoucký deník [online]. 2008 [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: TAUBEROVÁ, D. Pevnost ve Chválkovicích kupuje advokátka z Olomouce. Olomoucký deník [online]. 2015 [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: TOUŠEK, V. a kol. Ekonomická a sociální geografie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 978-80-7380-114-4. TROTTA,
J.
Grief
Tourism
[online].
2013
[cit. 2016-01-07].
Dostupné z:
UNWTO. Collection of Tourism Expenditure Statistics [online]. 1995 [cit. 2015-11-25]. Dostupné z:
111
Ústav územního rozvoje Brno. Hodnocení potenciálu cestovního ruchu na území ČR [online]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2001 [cit. 2015-11-29]. Dostupné z: VALA, P. Naučné stezky Olomouckého kraje. 1. vydání. Olomouc: Olomoucký kraj, 2003, 51 s. VIKTOŘÍK, M. a J. VANĚČEK. Fortová pevnost Olomouc [1:40 000]. [1:40 000]. 1. vydání. Olomouc: Machovský mapy s.r.o. ve spolupráci se Statutárním městem Olomouc a Olomouckými kolaři, 2015. ISBN 978-80-906255-0-1. VIKTOŘÍK, M. Císařsko-královská olomoucká pevnost [online]. 2016c [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: < http://cisarska-pevnost.cz/cesta-po-pevnustkach/> VIKTOŘÍK, M. Další fortifikační památky. Muzeum olomoucké pevnosti [online]. 2013b [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: VIKTOŘÍK, M. Fort XIII na Nové Ulici. Pevnostní město Olomouc [online]. 2016b [cit.
2016-03-11].
Dostupné
z:
pevnustkach/fort-xiii-na-nove-ulici/> VIKTOŘÍK, M. Fort XV v Neředíně. Pevnostní město Olomouc [online]. 2016a [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: VIKTOŘÍK, M. Fortová pevnost Olomouc. Muzeum olomoucké pevnosti [online]. 2013a [cit. 2016-02-15]. Dostupné z: VIKTOŘÍK, M. Táborová pevnost Olomouc. 1. vydání. České Budějovice: VEDUTA nakladatelství a vydavatelství, 2011, 280 s. ISBN 978-80-86829-71-5.
112
VRANÁ, M. Opuštěné domy jsou můj únik od starostí, říká první dáma českého urbexu. iDNES.cz [online]. 2014 [cit. 2016-01-26]. Dostupné z: VYSTOUPIL,
J. Atlas cestovního ruchu České republiky.
1. vydání.
Praha:
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006, 157 s. ISBN 80-239-7256-1. ZAVADIL, M. a M. PAPOUŠEK, Fortová pevnost Olomouc, in: KUBEŠOVÁ, I., M. (ed.) Olomoucká pevnost. 1. vydání, Olomouc: Statutární město Olomouc, 2004 ZELENKA, J. a M. PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. 2. vydání. Praha: Linde, 2012, 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2. ZUNTYCH, O. V Olomouci se chystá další obchoďák. Proměna Šibeníku počítá i s byty. Olomoucký
deník
[online].
2015
[cit.
2016-02-08].
Dostupné
z:
http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/v-olomouci-se-chysta-dalsi-obchodnicentrum-promena-sibeniku-pocita-i-s-byty-20150614.html ŻURAWSKA-TATAŁA, A. Forte Cultura Project [online]. 2016 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z:
13.1 Další prameny informací BEDNÁŘ, J., ústní konzultace s Ing. Janem Bednářem, správce fortu č. II v Radíkově. 26. 2. 2016 ČINČARA, R., ústní konzultace s Romanem Činčarou, provozovatelem Paintball game Olomouc s.r.o. na fortu XV. 9. 3. 2016b ČÍHAL, V., ústní konzultace s Ing. Vítem Číhalem, jedním z majitelů fortu XVII v Křelově. 10. 3. 2016
113
ČLUPNÁ, A., e-mailová korespondence s Alenou Člupnou, kontaktní osobou společnosti NATUR ENERGY, z.s. (fort XXII v Černovíře). 7. 4. 2016 FETKA, J., ústní konzultace s Jiřím Fetkou, jedním z majitelů fortu XVII v Křelově. 28. 3. 2016 HAVELKA, L., e-mailová korespondence s Luďkem Havelkou, kontaktní osobou pro společnost Vastainvest (vlastník fortu Galgenberg). 21. 3. 2016 HAVRLANT, E., ústní konzultace s Bc. Egonem Havrlantem, tiskovým mluvčím Fakultní Nemocnice Olomouc (fort Tafelberg). 7. 4. 2016 JURÁŠ, I., ústní konzultace s Ivem Jurášem, majitelem fortu XIII na Nové Ulici. 12. 3. 2016 LÁTAL, P., ústní konzultace s Petrem Látalem, majitelem fortu XXII v Černovíře. 24. 3. 2016 RICHTER, Š., ústní konzultace se Štefanem Richterem, provozním Restaurace Citadela na fortu XVII v Křelově. 12. 3. 2016 SMĚTALOVÁ, M., ústní konzultace s Martinou Smětalovou, spolumajitelkou fortu IV v Bystrovanech. 23. 2. 2016 TESCHLER, E., ústní konzultace s Eduardem Teschlerem, správcem střelnice na fortu XVII v Křelově. 12. 3. 2016 VYROUBAL, V. ústní konzultace s Vítem Vyroubalem, provozovatelem fortu XX v Křelově. 10. 3. 2016
114
14 SEZNAM TABULEK Tab. 1: Forty předsunuté obrany .................................................................................... 33 Tab. 2: Přehled pevnůstek tvořících fortový věnec ...................................................... 37 Tab. 3: Forty jednotlivých festů....................................................................................... 39 Tab. 4: Přehled pracháren a studen spojených s fortovým opevněním v Olomouci ............................................................................................................................................. 42 Tab. 5: Souhrnné informace o fortu V ............................................................................ 55 Tab. 6: Souhrnné informace o fortu VII ......................................................................... 56 Tab. 7: Souhrnné informace o fortu XIII ........................................................................ 59 Tab. 8: Souhrnné informace o fortu XV ......................................................................... 61 Tab. 9: Souhrnné informace o fortu XVII....................................................................... 66 Tab. 10: Souhrnné informace o fortu XX ....................................................................... 68 Tab. 11: Souhrnné informace o fortu XXII ..................................................................... 69 Tab. 12: Souhrnné informace o fortu II Radíkov (fest Svatý Kopeček) ..................... 71 Tab. 13: Souhrnné informace o prachárně č. 7 .............................................................. 73 Tab. 14: Souhrnné informace o Korunní pevnůstce ..................................................... 74 Tab. 15: Návštěvnost fortů Olomoucké pevnosti 2011 až 2015 .................................. 80 Tab. 16: Bydliště respondentů ......................................................................................... 84 Tab. 17: Pohlaví respondentů .......................................................................................... 85 Tab. 18: Věková struktura respondentů ........................................................................ 86 Tab. 19: Zaměstnání respondentů .................................................................................. 87 Tab. 20: Návštěvnost fortů v rámci dotazníkového šetření ........................................ 89 Tab. 21: Zdroj informací návštěvníků o fortech ........................................................... 91 Tab. 22: Účel návštěvy jednotlivých fortů ..................................................................... 92 Tab. 23: Využití možnosti ubytování ............................................................................. 93 Tab. 24: Využití stravovacích zařízení ........................................................................... 95 Tab. 25: Způsob přicestování na forty ........................................................................... 96 Tab. 26: Splnění očekávání návštěvníků s návštěvou.................................................. 97 115
Tab. 27: Úroveň propagace fortů v oblasti cestovního ruchu .................................... 98 Tab. 28: Návrhy na zvýšení atraktivity navštívených fortů ..................................... 101 Tab. 29: Plán další návštěvy .......................................................................................... 102
116
15 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Nabídka zájezdů do Černobylu ......................................................................... 26 Obr. 2: Přebal knihy The World’s Most Dangerous Places ......................................... 27 Obr. 3: Plán bastionového opevnění pevnosti Josefov z roku 1781 ........................... 31 Obr. 4: Přehledný plán olomoucké táborové (fortové) pevnosti z roku 1880 .......... 31 Obr. 5: Wurmbův plán „Verschanztes Lager“ z roku 1852 ........................................ 34 Obr. 6: Půdorysná schémata jednotlivých fortů táborové pevnosti Olomouc......... 38 Obr. 7: Letecký snímek místa, kde se původně nacházel fort VII.............................. 51 Obr. 8: Plán železničního fortu VII z roku 1876............................................................ 51 Obr. 9: Plakát Fort Fest 2011 ............................................................................................ 65 Obr. 10: Plakát Fort Fest 2012 .......................................................................................... 65 Obr. 11: Mapa Pevnosti Olomouc před informačním centrem města Olomouce ... 78 Obr. 12: Mapa Baltské stezky .......................................................................................... 81 Obr. 13: Pohlaví respondentů ......................................................................................... 85 Obr. 14: Věková struktura respondentů ........................................................................ 86 Obr. 15: Zaměstnání respondentů .................................................................................. 87 Obr. 16: Návštěvnost fortů v rámci dotazníkového šetření........................................ 89 Obr. 17: Zdroj informací návštěvníků o fortech ........................................................... 91 Obr. 18: Účel návštěvy jednotlivých fortů ..................................................................... 93 Obr. 19: Využití možnosti ubytování ............................................................................. 94 Obr. 20: Využití stravovacích zařízení ........................................................................... 95 Obr. 21: Způsob přicestování na forty ........................................................................... 97 Obr. 22: Splnění očekávání návštěvníků s návštěvou ................................................. 98 Obr. 23: Úroveň propagace fortů v oblasti cestovního ruchu .................................... 99 Obr. 24: Plán další návštěvy .......................................................................................... 102
117
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Dotazníkové šetření návštěvnosti fortového opevnění města Olomouce Příloha 2: Mapa fortového opevnění města Olomouce (propagační materiál)
118
Příloha 1: Dotazníkové šetření návštěvnosti fortového opevnění města Olomouce Vážená paní, vážený pane, jsem studentem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své diplomové práci se věnuji fortovému opevnění města Olomouce. Rád bych Vás touto cestou požádal o zodpovězení několika otázek. Budu rád, najdete-li si několik minut Vašeho času na vyplnění dotazníku. Předem Vám velice děkuji. Kontakt: Zdeněk Bábek; e-mail: [email protected]; tel.: 602 452 692 1. Které forty jste navštívil/a? …………………………………………………………………….. 2. Odkud jste se dozvěděl/a o možnostech navštívit forty? (můžete zvolit i více odpovědí) a. z internetu b. z médií (televize, tisk, rádio) c. z propagačních materiálů a průvodců
d. z turistického informačního centra e. od známých či příbuzných f. odjinud, napište odkud ……………
3. Jaký byl, resp. byly účely Vaší návštěvy? (můžete označit i více odpovědí) a. poznání b. relaxace c. turistika a sport
d. zábava e. práce f. jiný ………………………….
4. Využil/a jste během Vaší návštěvy ubytovacích služeb? a. ano (jakých?) ……………………… b. ne 5. Využil/a jste při své návštěvě služeb stravovacích zařízení? a. ano (jakých?) ……………………… b. ne 6. Jakým dopravním prostředkem jste přicestoval/a? (můžete označit i více odpovědí) a. b. c. d.
autem MHD vlakem autobusem
e. na kole f. pěšky g. jinak (napište jak) ……………
119
7. Splnila návštěva Vaše očekávání? a. rozhodně ano b. spíše ano c. spíše ne
d. rozhodně ne e. nevím, neumím posoudit
8. Jak hodnotíte úroveň propagace fortů v oblasti cestovního ruchu Olomouckého kraje? a. velmi dobře d. velmi špatně b. spíše dobře e. nevím, neumím posoudit c. spíše špatně 9. Jaká opatření by podle Vás zvýšila atraktivitu navštívených fortů? ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… 10. Plánujete v budoucnu další návštěvu některého ze zpřístupněných fortů? a. ano v dohledné c. spíše ne době (do půlroku) d. nevím b. ano, ale nevím kdy Údaje pro vyhodnocení: 1. Bydliště respondenta (uveďte okres, v němž máte trvalé bydliště): …………………………………… 2. Pohlaví respondenta a. muž b. žena 3. Věk respondenta a. 15–25 let b. 26–34 let c. 35–49 let
d. 50–59 let e. 60 a více let
4. Zaměstnání respondenta a. student b. podnikatel c. zaměstnanec
d. nezaměstnaný e. důchodce f. jiné, napište jaké ….……………
Ještě jednou Vám děkuji za zodpovězení otázek. Přeji pěkný den.
120
Příloha 2: Mapa fortového opevnění města Olomouce (propagační materiál)
121