UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
KULT BÝKA Diplomová práce
Lucie Polejová Studijní program: Učitelství pro základní školy Studijní obor: Učitelství přírodopisu a výtvarné výchovy pro 2. stupeň základních škol Forma studia: Prezenční
Olomouc 2010
Vedoucí práce: Mgr. Jana Bébarová
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Jany Bébarové a s použitím uvedených zdrojů informací.
V Olomouci dne 1. 4. 2010
…………………………..
2
PODĚKOVÁNÍ
Tímto bych ráda poděkovala především vedoucí své diplomové práce, Mgr. Janě Bébarové, za odborné vedení a Mgr. Davidu Medkovi, za cenné rady a pomoc při zpracování praktické časti.
3
1. Úvod ………………………………………………………………………………...5 2. KULT BÝKA V HISTORII………………………………………………………….6 2.1 Pravěké umění- lovecká magie………………………………………..7 2.2 Egyptští bohové………………………………………………………….9 2.2.1 Proměna Apise v Serapise – Egyptsko-řecký bůh………....11 2.3 Mezopotámie…………………………………………………………….12 2.4 Antická mytologie………………………………………………………13 2.4.1 Zeus a Európé………………………………………………….13 2.4.2 Théseus a Mínotauros………………………………….……..14 2.4.2.1 Mínojská kultura……………………………….……..15 2.4.3 Héraklés a krétský býk…………………………………...……16 2.4.4 Dirké – Farnéský býk………………………………………….16 2.5 Křesťanství………………………………………………………………18 2.6 Motiv býka v umění až po současnost……………………………..20 2.6.1 Návraty k mytologii……………………………….………..…..20 2.6.2 Býci v krajině……………………………………….………..…22 2.6.3 Korida……………………………………………….……….….23 2.6.3.1Korida v umění …………………………………..…..24 2.6.4. Picasso a býk………………………………………………….25 2.6.5 Další motivy zobrazování býka v umění………………...…..27 3. PRAKTICKÁ ČÁST – BÝČÍ HLAVA………………………………………...…31 3.1 Motivace ………………………………………………………………….31 3.2 Odkaz na předešlou tvorbu……………………………………………..32 3.3 Parafín jako materiál…………………………………………...….…….33 3.4 Výrobní postup
………………………………………………………….34
4. VYUŽITÍ V PEDAGOGICKÉ PRAXI…………………………………………….37 5. Závěr ……………………………………………………………………………....41 6. Poznámkový Aparát …………..……………………………………………….42 7. Seznam použité literatury……………………………………………………..43 8. Seznam použitých internetových zdrojů…………………………………...45
4
1. ÚVOD Téma této diplomové práce je spjato s kultem býka, zvířete, které se v umění zobrazuje již od počátků dějin lidstva. Býk je zvířetem zároveň uctívaným a zabíjeným, mučeným pro zábavu, pro pouhou demonstraci moci člověka. Myslím, že právě býk je tím nejlepším zástupcem živočišné říše, na kterém lze poukázat na dnešní i historický přístup člověka ke zvířatům. Jako by v člověku neustále soupeřila úcta a absolutní neúcta k životu. Kult býka mě zaujal natolik, že se mu věnuji i v celé diplomové práci. Býk byl považován především za symbol plodnosti, bojovnosti a síly. Navíc byl pro svou plodivou sílu také častým obětním zvířetem. Člověk na býku i dnes demonstruje vítězství duševní síly nad fyzickou. Vítězství lidského rozumu nad animální silou, což symbolizuje boj těchto prvků uvnitř lidské duše. V první části práce zjišťuji, jak je býk zobrazován v historii a v soudobém umění, co všechno může symbolizovat, a kteří umělci se tomuto tématu věnovali. Podrobně se zabývám období starověku, ve kterém měl kult býka nejsilnější pozici. Snažím se vysvětlit původ jednotlivých motivů. Uvádím zde významná umělecká díla s tématikou býka. V praktické části této práce chci oživit kult býka a přivést ho k životu. Zároveň chci svojí prací poukázat na chování člověka ke zvířatům. Na zvířatech je patrné, že lidstvo jako celek zatím neuznalo hodnotu života. Hodnota zvířecího života je počítána jako hodnota každé jiné věci. Zvíře zemře, věc se rozbije. Já vidím velmi patrný rozdíl, ale mnoho lidí a legislativa nikoli. Studuji kromě výtvarné výchovy i biologii, a proto jsem se o zvířata a jejich zobrazování vždy zajímala podrobněji. Snažím se svojí prací přivést diváka k zamyšlení nad žebříčkem hodnot, který je ve společnosti nastaven. Zvířecí život je až na jeho samotném konci. Jako výtvarnou techniku jsem si zvolila plastiku a jako materiál parafín, křehký materiál stejně jako život.
5
2. KULT BÝKA V HISTORII Tato kapitola pojednává o významu býka jako symbolu a o jeho zobrazování v historii. Na začátek je důležité upřesnit, že býk není živočišným druhem, ale je to samčí pohlaví různých druhů podčeledi turů a to od bizona po domestikovaného tura. Býk je zobrazován již od počátku dějin umění, první známky uměleckého projevu obsahují právě motiv býka. V dějinách lidstva je velice silným symbolem, je uctíván především pro svou sílu a plodnost. Býk společně s krávou jsou nejstaršími symboly plodnosti, uctívanými již tisíce let před naším letopočtem. Býk bývá častou podobou starověkých bohů nebo je alespoň uctíván jako božské zvíře. Rituály, které lidé ve jménu býka provozovali, jsou fascinující a velice pečlivě propracované. Největší míra uctívání býka panovala v Egyptě. Neopomenutelný je i vliv na naši abecedu, na první a základní písmeno A [1.]. Alfabeta začíná písmenem „A“. Tvar písmena „A“ má původ ve fénickém „Aleph“, což znamenalo býk/vůl1.V křesťanství nacházíme býka jako symbol apoštolů. Býk je také jedním ze znamení zvěrokruhu. Lidé si i v dnešní moderní době připodobňují vlastnosti býka ke svým a vykládají si tak některé složky svého chování. Přes uctívání je to zvíře, které bylo od pradávna zabíjeno a využíváno pro lidskou obživu, práci a také jako obětina. Všechna zmíněná pojetí býka hojně znázorňují umělci ve svých dílech, největší význam však měl tento symbol v pravěku a starověku, proto se v podkapitolách věnuji především těmto obdobím.
[1.] Vývoj písma (podle F. Moravčíka 1979)
6
2.1 Pravěké umění – lovecká magie Býk
byl pro umělce
fascinující
od počátku věků, což dokazují již malby objevené v mladopaleolitických jeskyních.
Velké jeskynní umění
proslulých pravěkých nalezišť spadá do období 30 000 – 15 000 let př.n.l.2 Námětem je lovná zvěř a býka jako samce
bizona
tu
nacházíme
s
patrnou pravidelností. Pro pravěké [2.] Detail bizona – jeskyně Altamira
lovce byl pravděpodobně symbolem
síly a jeho zobrazování bylo určitou formou magie. Ta měla napomáhat k úspěšnému lovu. Bizoni byli pro člověka důležití jako významný zdroj potravy, kůže, tuku, kostí a rohů. Bizon patří mezi nejčastěji zobrazovaná zvířata v jeskyních na sever od Pyrenejí.3 Jedním z největších a nejvýznamnějším nalezišť jeskynních maleb bizonů je jeskyně Altamira v severovýchodním Španělsku, objevená v roce 1879 donem Marcelinim. Hlavní seskupení bizonů se nachází asi 30 metrů od vchodu do jeskyně. Je zde vyobrazeno patnáct velkých bizonů [2.]. Umělec využíval nerovnosti stěn jeskyně a přizpůsoboval jim své malby. Na výstupcích jsou zobrazeni bizoni připravení ke skoku, vzepjatí nebo schoulení. Působí tak dojmem stáda. Malby jsou unikátní svou kvalitou a pestrostí barev. Patrná je i technická zdatnost a cit pro proporce jednotlivých zvířat. K malbě se užívalo přírodních pigmentů, okru, oxidů zinku a manganu. [3.] Fragment skalních maleb, jeskyně Lascaux
Obdobné
materiály
byly
použity
i
na
malby
v jeskyních Lascaux ve Francii. Malby jsou z doby
mladšího paleolitu datované mezi roky 13 000 až 15 000 př.n.l. V Lascaux je malířský styl charakteristický modelaci tvarů, mícháním odstínů a ponecháním bílých ploch. Tato jeskyně je známá především malbami koní, býk [3.] je zde ale v četnosti hned na druhém místě. Velice zajímavé jsou výsledky posledních výzkumů, které vedou k přesvědčení, že značky umístěné u některých skalních 7
maleb jsou nejstarším lunárním kalendářem na světě4. Mezi další velice významné jeskyně s pravěkým skalním uměním patří Niaux ve Francii. Zde se nacházejí nejen malby bizonů, které jsou spíše obrysového charakteru, ale také jejich rytiny [4.]. Pravěké realistické umění zvěrných námětů se vyvinulo proto, že odpovídalo důležitým životním potřebám5. Aby člověk přežil, musel najít a ulovit bohatou kořist a k tomu měla napomáhat právě lovecká magie. V době, kdy byl lov prioritou, mělo zobrazování zvířat velký význam. Jakmile však člověk přešel od lovu k pěstování
a
chovu,
zvěrné
výjevy
loveckého
charakteru postupně ustupují do pozadí. Motiv zvířat se začíná vyskytovat více ve spojitosti s prvními božstvy
a
pohanskými
kulty.
Již
v raném
předoasijském neolitu byl býk vnímán jako manžel bohyně, s níž se spojoval v aktu „hieros gamos“, umíral v ní a opět byl zrozen6. Hieros gamos neboli
[4.] Rytina z jeskyně Niaux, Francie
posvátný sňatek byl rituál, při kterém se sexuálním spojením muže a ženy dosáhlo sloučení mužských a ženských principů. V mladé době bronzové a době halštatské
postava
býka
pravděpodobně
symbolizovala spojení kultu nejvyššího božstva a kultu
plodnosti.
V severské
starogermánské
mytologii byl býk ztotožňován s bohem hromu Donarem/Thórem nebo s bohyní plodnosti Freyou. Freyja byla severská bohyně plodnosti, ovládala [5.] Soška býčka- Býčí skála u Adamova
kouzla spojená s věštěním.
Na našem území je jedním z nejznámějších pravěkých vyobrazení býka plastika býčka [5.] z jeskyně na Blanensku. Archeologická lokalita „Býčí skála“ možná dostala své jméno právě díky tomuto nálezu. Jeskyně byla významným obřadním místem té doby a býk jako kultovní zvíře zde nemohl chybět. Býček byl jen jedním z mnoha vzácných nálezů na této lokalitě. Soška je výborně řemeslně zpracovaná a patří mezi vrcholná díla horákovské kultury pozdně halštatské doby (700 př.n.l.). Byla vyrobená z bronzu, na čele, na páteři a na
8
pleci je zdobená vsazenými destičkami. Otvory na místě očí pravděpodobně svědčí o vsazení kousků skla. Býček má na čele trojúhelníkový znak, ten může symbolizovat splynutí mužského a ženského principu. Stejný trojúhelníkový znak na čele měl i egyptský posvátný býk Apis. Kult býka se postupně přesouval z Egypta přes Středomoří do Evropy a nabízí se tu tedy spojitost mezi uctíváním býka v Africe a Evropě.
2.2 Egyptští bohové V Egyptě byl kult uctívání zvířat velice silný. Bohové měli nejdříve příliš abstraktní charakter a lidé si je nedokázali představit. Bylo tedy potřebné, aby bohové byli srozumitelnější, pro tento účel byla vybrána zvířata. V průběhu času se objevují v různé podobě, jako zvířata v plné formě, s lidskou postavou a zvířecí hlavou a dokonce i zcela lidské. Zvířecí sošky, amulety a břidlicové palety ve tvaru zvířat byly nalezeny ve většině hrobů starých Egypťanů. Mezi časté archeologické nálezy patří i mumie zvířat7. Býk byl v Egyptě jedním z nejvíce uctívaných zvířat coby vyslanec boha na zemi. Božím vyslancem je i posvátný býk Apis [6.], jiným jménem Hapi. Podle hieroglyfických nápisů byl druhým žijícím ztělesněním
boha
Ptaha.
Jeho
jméno
[6.] Socha Apise z doby 30.dynastie, 379 – 361 př.n.l.
znamená „skrytý“. To bylo odvozeno od faktu, že vyvolený býk se skrýval mezi ostatními ve stádu. Posvátný býk musel splňovat devětadvacet specifických kritérií, které byly přísně kontrolovány kněžími. Narozené tele muselo mít černou barvu kůže s bílou skvrnou na čele ve tvaru trojúhelníku, chlupy na zádech připomínající orla, výrůstek pod jazykem v podobě skarabea, posvátného brouka boha Ptaha a další určující znamení. Egypťané věřili, že posvátné tele porodila kráva Isis, oplodněná bohem pomocí blesku nebo měsíčního paprsku. Narozeniny byly slaveny jako výroční slavnosti. Bylo-li prokázáno, že jde o další vtělení boha na zemi, dostávalo se býku a jeho matce
9
opravdu královských poct za života i po smrti. Pro tele byl postaven dům směřující průčelím na východ. Zde byl čtyři měsíce krmen mlékem. Potom, co dospěl, byl v době novu převezen kněžími do Apeumu v Memfidě, kde měl veškerý komfort. Měl zde dostatek prostoru, kašny k pití a vlastní harém posvátných krav. Býk, považovaný za Apise měl, opravdu kvalitní život, ten však nesměl překročit hranici pětadvaceti let. Jestliže se tak stalo, jeho život byl násilně ukončen. Byl zabit a hozen do studny bez velkých ovací a místo jeho pohřbu se nesmělo zveřejnit. Pokud však Apis [7.] zemřel dříve, dostalo se mu nákladné mumifikace a velkolepého pohřbu. Býci [7.] Apis, 200 př.n.l.
byli zbaveni vnitřních orgánů, patrně vstříknutím žíraviny análním otvorem, poté dehydratováni,
zavinuti do rubáše a ozdobeni maskami ze zlatých plátů. Pohřební rituály trvaly sedm dnů, jedním z nich bylo vhození stříbrného poháru do některého z ramen Nilu, to bylo pak označováno jako Apisův tok. Po smrti Apise zavládl v zemi velký smutek a muži si museli obřadně oholit vousy. Smutek trval až do zrození nového Apise. Mrtvý Apis byl ve spojení s Usirem uctívaný jako ochránce mrtvých. Tři instituce, které fungovaly ve spojitosti s kultem býka Apise, zahrnovaly „místo žijícího Apise“, kde býci měli svou čtvrť pro život, vabet, kde se konaly přípravy na býčí pohřby, a Serapeum, kde byli býci nakonec pohřbíváni. Serapeum je soubor skalních hrobek v Sakkaře, která se rozprostírá jižně od Káhiry, na západním břehu Nilu. Když bylo Serapeum poprvé zkoumáno, bylo v něm
[9.] Busta Serapise, 131-138 př.n.l
objeveno čtyřiašedesát mumií býků Apisů, uložených ve velkých sarkofázích, jež pocházely z období od Amenhotepa III. (1388–1351/1350 př.n.l.) až do počátku křesťanské éry8. Apisovo působení mělo především věštecký 10
charakter. Podle jeho chování se odvozovaly věštby. Například pokud býk olízl roucho návštěvníka, znamenalo to pro něj šťastný, ale krátký život. Na vyobrazeních se od ostatních býků lišil slunečním kotoučem mezi rohy, čtverhrannou bílou skvrnou a často i kobrou u nohou. Apis se nejprve objevuje v památkách ze 4. dynastie z období Staré říše ( 2630-2510 př.n.l.). Dalším z posvátných býků byl Buchis , jehož kult přetrvával v Egyptě až do roku 362 n.l. Na zemi reprezentoval boha Re a Osirise a také válečného boha města Armantu, Moncua. Býk musel stejně jako Apis splňovat mnoho určujících znaků, musel mít například černou hlavu a bílé tělo. Pro tohoto býka a jeho matku existovalo také speciální pohřebiště „Bucheum“. V Egyptě bylo několik dalších místních posvátných býků, kteří se pojili k různým dobám, bohům a oblastem. V thébské oblasti to byl sluneční bůh Kamutef a měsíční bůh Chonsu. Měli své kulty a uctívače, ale Apisova věhlasu nedosáhli. Všechny podoby posvátných býku se hojně objevují v uměleckých dílech jako sochařská a malířská výzdoba hrobek a chrámů.
2.2.1 Proměna Apise v Serapise – Egyptsko-řecký bůh Vládce Ptolemaios I. chtěl nábožensky sjednotit egyptské a řecké území své říše, a proto vzniká nové božstvo Serapis [7.]. Ten byl kombinací částí řeckých bohů Dia, Asklepiose
a
Dionýse,
stejně
tak
částí
egyptského boha Osirise a posvátného býka Apise. Řekové neměli respekt ke zvířecím podobám bohů, Serapis9 měl tedy vzhled řeckého muže [10.], ale zároveň schopnosti Apise a také egyptské jméno. Náboženství a kulty se upravovaly podle politických potřeb. Serapis byl prohlášen za boha plodnosti a podsvětí. I když Egypťané tolerovali toto nové [10.] Hlava Serapise,Tunis, 200 n.l.
božstvo, nikdy ho skutečně nepřijali. Na druhou stranu řecké vedení podpořilo nový Serapisův
kult a tak ho mnozí Řekové přijali a následovali. Uměle vytvořený kult však nikdy nedosáhl svého cíle náboženské jednoty mezi Řeky a Egypťany.
11
2.3 Mezopotámie Severní část „země mezi dvěma řekami“ Eufratem a Tigridem se nazývala od antiky Mezopotámií, jižní část Babylónií, resp. Chaldeou. Na severu Mezopotámie jsou už v 6.tisíciletí náznaky tvorby vysoké kultury10. V sumerském a akadském náboženství se rovněž zachovalo mnoho pozůstatků uctívání zvířat. Starosumerský bůh Nannar, jemuž se klaněli v Uru, se nazýval mocným býkem boha Ana11. V Mezopotámii se býk
objevuje
také
sumerský
bůh
Shedu,
ekvivalent akkadského Alada12. Jeho sochy
[11.] Okřídlený býk,883-859 př.n.l., Irák
měly ochraňovat obyvatele před nepřáteli a
démony. Byl zobrazován v podobě okřídleného býka s lidskou hlavou, na které měl
helmici
s
býčími
rohy,
typickým
asyrským symbolem moci. Známé jsou jeho monumentální vyobrazení v basreliéfu na vstupních bránách paláců. Pokud chtěli chránit svá obydlí obyčejní lidé, zakopávali pod práh dveří hliněné destičky, na kterých byl Shedu vyrytý. Okřídlení býci13 z dílen [12.] Mozaika z Ištařiny brány, cca 575 př.n.l., Irák
starověkých Asyřanů stojí také u vchodu do paláce Aššurnasirpala II. ve městě Nimrud
(starověkém Kalhu) na území současného Iráku. Reliéfy [11.] jsou datovány do období 883-859 př.n.l. Měly chránit palác proti démonickým silám. Postava měla pět nohou, takže při pohledu zepředu působí staticky, zatímco při pohledu ze strany se zdá, že býk kráčí vpřed. Archeologové tyto monumentální býky objevili v Asýrii v letech 1845 a 1851 pod vedením Austena Henryho Layarda. Ještě monumentálnější okřídlené býky hlídající palác nalezneme v Chorsábádu. Shedu není až tak býkem jako spíš kombinaci několika zvířat a člověka. Jde o první zobrazení tetramorfní postavy, sestavené z člověka, orla, býka a
12
lva, o níž hovoří apokalypsa a jejíž prvky převzala křesťanská ikonografie jako symboly evangelistů14. Další známé vyobrazení býka [12.] v Mezopotámii zdobí Ištařinu bránu, která byla osmou bránou města Babylon. Tuto bránu nechal kolem roku 575 př.n.l. vystavět král Nebukadnesar II. Byla zasvěcena Ištar, babylonské bohyni plodnosti, lásky a války. Býci jsou zde spolu se lvy vyobrazeni pomocí mozaiky z modře glazovaných cihel. Rekonstrukce Ištařiny brány byla provedena na počátku dvacátého století v muzeu v Berlíně15. Kopie částí Ištařiny brány jsou vybudovány v muzeích po celém světě a to i na původním místě jejího vzniku, v Iráku. Tato kopie však velmi utrpěla během války v roce 2003.
2.4 Antická mytologie Dalším
důvodem,
proč
lidé
zobrazovali býka, byla mytologie. Pro lid antického Středomoří byli bohové a jejich příběhy důležitou součástí jejich
[13.] Európé a býk – kresba na váze, červenofigurové období – cca 480 př.n.l.
životů a to se promítalo i do umění. Pro objasnění výjevů, které se v období antiky zobrazují, je důležité znát mytologii, kterou jsou inspirovány. Navíc jsou tyto bájné náměty zobrazovány až do dnešní doby. Bájí, ve kterých figuruje býk, je mnoho, zmiňuji zde jen ty nejdůležitější. 2.4.1 Zeus a Európé Hlavní bůh řecké mytologie Zeus zatoužil po krásné Európé, dceři tyrského krále. Musel ale obelstít
svou
žárlivou
ženu
Héru,
aby
se
k vytoužené ženě dostal. Zeus na sebe tedy vzal podobu krásného, statného býka. V této podobě se Zeus zjevil na louce, kde se zrovna bavila [14.] Európé a býk, římská freska, 100 n.l.
Európé se svými družkami. Obdivovaly krásného
13
býka a Európé se rozhodla nasednout na jeho hřbet, Zeus na nic nečekal a zamířil rovnou do moře. Dceru tyrského krále unesl na ostrov Kréta. Zde se stala novou Diovou manželkou a měla s ním tři syny, budoucí krále, mezi nimiž je i Mínos, další postava spjatá s bájí, ve které hraje býk důležitou roli. Výjevy, vztahující se k této pověsti nalezneme na mnohých uměleckých dílech, freskách [14.] a předmětech denní potřeby. Významné jsou například různé keramické nádoby z černofigurového a červenofigurového [13.] období starořecké kultury. Námět býka byl oblíbený, ale nejednalo se zde o stejně silný kult uctívání jako v Egyptě. Mytologický námět únosu Európé se opakuje v dílech mnoha mistrů po staletí až do současného umění. V zobrazeních tohoto námětu je symbolika sexuality, dívka se dotýká rohu jako určitého falického symbolu. Je zde patrné, že býk je i zde symbolem
plodnosti
a
ve
spojení
s hlavním
božstvem symbolem moci. Tyto symboly jsou základem i další báje o Mínotaurovi. 2.4.2 Théseus a Mínotauros Děj této báje se odehrává především na Krétě. Krétský král Mínós žádá po bohu Poseidonovi důkaz přízně a tak je mu seslán posvátný bílý býk. Poseidon býka daruje pouze pod Mínóovým
[15.] Detail vázy, černofigurové období, Athény, 600 př.n.l
slibem, že později býka obětuje bohům. Ten však slib poruší a krásného býka začlení do svých chovů. Bohové se rozhněvali a přichystali Mínóovi mstu. Přiměli krétskou královnu Pasifaé, aby se do posvátného býka zamilovala a ta s ním zplodila syna. Z tohoto spojení tedy vzniká mytický Mínotauros, „Mínóův býk“, člověk s býčí hlavou. Jeho jméno nebylo Mínótauros, ale Asterión. Rozlobený král Mínós nechal pro svou nevěrnou ženu a jejího znetvořeného syna vystavět labyrint, do kterého je uvrhnul. Mezi Krétou a Athénami nastane nenávist po tom, co je při athénských hrách zabit Mínóův syn Androgéos. Bohové Olympu za tento čin potrestají Athény velkými přírodními katastrofami. Aby si Athény Krétu usmířily, musí každých devět let posílat Mínóovi sedm mladíků a sedm dívek jako oběť pro Mínótaura,
14
uvězněného v labyrintu. Když se tak dělo již po třetí, mezi mládence se zamíchal i athénský princ a hrdina Théseus. Vydal se skoncovat s křivdami, které byly páchané na jeho lidu. Mínós Théseovi nevěřil. Myslel, že i když porazí Minótaura, nikdy se nedostane ven z labyrintu. V tom mu ale byla nápomocna bohyně lásky Afrodita, která očarovala krétskou princeznu Ariadnu. Ta se zamiluje do Thésea, zradí otce a dá svému milému klubko červené vlny. Po cestě Théseus klubko rozmotává a tak najde cestu zpět. Athénský hrdina v labyrintu Mínótaura zabíjí a odplouvá z Kréty jako vítěz spolu s Ariadnou. Na
uměleckých
předmětech
se
z této
báje
zobrazuje především výjev Thésea, který zabijí Mínótaura. Výjevy zdobí především keramiku, jako je tomu i u vázy [15.] z černofigurového období, pocházející z Athén (600 př.n.l). 2.4.2.1 Mínojská kultura Krétská neboli Mínojská kultura byla nazvána právě podle pověstného krále Mínóa. Kréta byla výborně zeměpisně položena na křižovatce mezi Afrikou, Evropou a Asií. To byly vhodné podmínky k tomu,
[16.] Býčí hlava z Malého paláce v Knóssu, 1450- 1401 př.n.l.
aby se tu utvářela výjimečná kultura a umění na vysoké úrovni. Mínojská civilizace trvala 1000 let, zhruba od 2600 do 1500 před naším letopočtem, dosáhla svého vrcholu v 18. až 16. století př.n.l.16 Datum jejího zániku je však velice sporné a vědci v tomto nejsou vůbec jednotní. Jejich názory se liší až o
[17.] Freska z paláce v Knóssu, Kréta, 1450-1300 př.n.l
několik stovek let. Mínójská kultura
zanikla velice náhle, pravděpobně následkem ničivých přírodních katastrof. Velké archeologické výzkumy probíhaly na Krétě kolem roku 1900, byly zde objeveny pozůstatky unikátních palácových komplexů, Phaestu a Knóssu. Zde
15
byly nalezeny rozsáhlé stavby s velkým množstvím uměleckých památek [16.]. Na Krétě byl kult býka silný a byl zde uctívaný jako bůh plodnosti. Hlavními božstvy Kréty byli bohyně Matka a bůh plodnosti, kteří v podobě dívky a chlapce každý rok na podzim umírají a na jaře se opět rodí do života, symbolizují tak koloběh přírody. Forma, kterou ho lidé na Krétě uctívali, bylo například rituální přeskakování býka. Tento výjev je znázorněný také na fresce [17.] z paláce v Knóssu z období mezi 1450 a 1300 př.n.l. 2.4.3 Héraklés a krétský býk Tato báje se také týká krále Mínóa, tato část ale popisuje jeden z dvanácti činů Hérakla (Herkula). Ten je plní pro mykénského krále Eurysthea. Posvátný býk, kterého dostal Mínós od Poseidona, se splaší
[18.] Héraklés a krétský býk, černofigurové období, 500-475 př.n.l.
a páchá na Krétě velké škody. Zuřivý
býk zabíjí obyvatele a ničí majetek. Héraklés býka vypátrá, po dlouhém zápase zkrotí a přivede do Mykén pro krále. Ten posvátného býka daruje Héře a později ho pustí na svobodu. Býk se své zuřivosti nezbaví a pustoší krajinu okolo Athén. Nakonec je zabit přemožitelem Mínótaura Théseem. Ten tak napřed zabil syna a nakonec i jeho býčího otce. Výjev zápasu Hérakla s býkem opět nacházíme na mnoha keramických nádobách [18.] a dalších uměleckých předmětech. 2.4.4 Dirké - Farnéský býk Báje o Dirké objasňuje původ námětu známého a úchvatného sousoší Farnéský býk [19.]. Tato masivní plastika je připsána rhodoskému umělci Apolloniu Trallesovi a jeho bratru Tauriscovi. Tento fakt je znám i díky spisu Plinia Staršího. Ten říká, že sochaři byli pověřeni vytesat sochu z jediného kusu mramoru na konci druhého století př.n.l. Sousoší znázorňuje Amfióna a Zéthose, jak přivazují královnu Dirké k býku.
16
Královna Dirké byla první manželkou vládce Théb Lykose. Dirké nenáviděla svou sestřenici Antiopu kvůli její kráse. Královnina nenávist byla natolik silná, že se rozhodla zničit Antiopé život. Když Antiopé porodila dvojčata Amfióna a Zéthose, přesvědčila Dirké svého muže, aby děti pohodil v lese a jejich matku uvrhl do žaláře. Dětí se ale ujal pastýř a vychoval z nich muže. Jednoho dne se Antiopé podařilo uprchnout a dostala se až k pastýřově chýši. Objeví se tu však zlá královna Dirké a poručí bratrům, aby nechali ženu usmýkat býky. Pastýř ovšem v ženě pozná matku chlapců. Amfión a Zéthos se rozzuřili nad podlým činem Dirké a rozhodli se královnu potrestat. Určili ji stejnou smrt, jakou chystala jejich matce a nechali ji usmýkat býkem.
[19.] Farnéský býk, Rhodos, cca 200 př.n.l.
17
2.5 Křesťanství Po nástupu křesťanství se v mnoha zemích uctívání zvířat vytrácí. Je považováno za pohanské
a
případech dokonce
jsou
zvířata
označována
přisluhovači jsou
v některých
ďábla.
zvířata
ikonografii zobrazován
jako Přesto
v křesťanské
důležitá. jako
Býk
je
symbol
či
[21.] Nicolas Poussin, Uctívání zlatého telete, 1633/1634
atribut apoštolů17. Býci, kteří se v křesťanské ikonografii objevují, mají svůj symbolický původ v uctívání zvířat v předkřesťanské éře. U „zlatého telete“ je původ patrný a přiznaný. Zlaté tele – tento symbol mamonářství má původ ve Starém zákoně. Židé si po odchodu z Egypta vyrobí zlatou sošku telete (symbol syrsko-palestinského boha v podobě býka) a uctívají ji. Tím odstoupí od Hospodina a přijmou modlářství18. Tento biblický výjev zobrazuje ve svém obraze „Uctívání zlatého telete“ [20.]. i italský renesanční malíř Filippo Lippi19 (1406-1469). Malíř zde uctívané tele zobrazuje jako realistického býčka navzdory tomu, jak tento výjev popisuje bible (tele jako zlatá soška). Lippi byl zároveň malířem a přírodovědcem a to se promítá i do jeho realistického pojetí symbolu zlatého telete.Další umělec, který se věnoval biblickým výjevům, je
[20.] Filippo Lippi, Uctívání zlatého telete
18
francouzský malíř Nicolas Poussin (1594-1665). Většinu svého života tvořil v Itálii, kde se zaměřoval na malby zobrazující scény z antiky, mytologie a bible [21.]. Poussin je považován za jednoho z největších malířů 17. století. Bývá často označován za zakladatele evropského klasicismu, který byl vybudován na základech antiky a renesance. Býk v křesťanské ikonografii byl nejvýznamnějším jako atribut apoštola svatého Lukáše. Býk je přidělen Lukášovi proto, že v úvodu evangelia tento světec popisuje Zachariášovu oběť20. Býk byl pro židy původně obětním zvířetem. Atributem sv. Lukáše je tedy oběť v podobě okřídleného býka.
Tento
symbol
může
mít
kořeny
i
v Mezopotámii, kde se okřídlený býk uctívá jako [21.] Detail miniatury z pergamenu Kázání sv.Řehoře, 800 n.l.
bůh Shedu. I jiné zvířecí symboly, které křesťanství
užívá,
se
nápadně
podobají
symbolům starých Sumerů, například okřídlený lev. Okřídlený býk sv. Lukáše se objevuje především na kostelních freskách. Mezi místa, kde můžeme nalézt zobrazení Lukášových býků, patří i knižní malby. Na pergamenu Kázání sv. Řehoře [21.] je také zobrazen okřídlený býk sv. Lukáše.
Dalším biblickým
motivem je narození Ježíše a výjev z jesliček, u kterých, spolu s oslíkem stojí i klidný vůl. Osel a vůl zde symbolizují pohany a Židy21. Výjev z jesliček zvláštně pojal rakouský malíř a sochař Michael Pacher (1435-1498). V obraze „Narození Páně“ [22.] z roku 1479- 81 maluje scénu z neobvyklého úhlu a staví volka zády. Obraz
s názvem
s motivem
„Klanění
pastýřů“
narození Ježíše, maluje i
Francois Boucher v období rokoka. Ve scéně je volek zcela na okraji, přesto jakoby hlídá Pannu Marii s děťátkem.
19
[22.] Michael Pacher, Narození páně, 1479-81
2.6 Motiv býka v umění až po současnost 2.6.1 Návraty k mytologii V dalších obdobích se již
nedá hovořit o kultu býka, ale tento motiv
se
neustále.
v umění Mnoho
objevuje
umělců
se
navrací k antické mytologii a jako téma svých děl si nejvíce volí báji o únosu Európé. V renesanci je to například
italský
malíř
Tiziano
[23.] Rembrandt van Rijn, Únos Európé, 1632
Vecelli (1485-1576), který scénu únosu zobrazuje velice dramaticky. V jeho obraze na scéně přibyli malí amorové, kteří jsou také součástí báje, ale v antických zobrazeních se nevyskytují. Stejné téma si zvolil i malíř zlatého holandského věku Rembrandt van Rijn (1606-1669). Zasazuje Európé do prostředí holandské krajiny [23.], pečlivě zobrazuje i symboly, které s tímto výjevem souvisí. Jako na starých antických malbách i zde se Európé dotýká býčího rohu. Rembrandt pečlivě studoval Ovidiovy Proměny, kde se tyto symboly detailně
popisují.
Každý
z umělců
jistě
přizpůsobuje motiv svému stylu a také období, ve kterém je dílo vytvářeno. Původní myšlenka silného býčího symbolu tu ale zůstává. Býk je stále zobrazován jako dominantní silné zvíře v pohybu, unášející mladou krásnou dívku. Dalším, kdo tento motiv zobrazil ve svém díle [24.], byl [24.] Gustave Moreau, Európé a býk, 1869
Gustave
Moreau
(1826-1898).
Byl
představitelem francouzského symbolismu a
v duchu tohoto směru pro něj symboly antických báji byly velice oblíbeným námětem. I v tomto díle je patrná snová až magická atmosféra, typická pro jeho
20
díla. Mezi další umělce, kteří toto téma
ztvárnili,
Bernardino
patří
Luini,
například
Peter
Paul
Rubens a mnoho dalších. Z mytologických s tématem
býka
se
námětů v
dílech
umělců také opakuje báje Herkules a krétský býk. Tento výjev obratně znázornil malíř
například
Cornelis
holandský
Cornelisz
van
[25.] Cornelis Cornelisz van Haarlem, Herkules a býk, 1559
Haarlem (1562-1638) v roce 1590. Herkules holýma rukama strhává býka k zemi a plní tak další ze svých úkolů. V manýristickém díle „Herkules a býk“ [25.] malíř velice realisticky vystihuje anatomii svalů. Herkula, který holýma rukama bojuje s býkem, zobrazuje i socha [26.] barokního italského sochaře Lorenza Mattielliho (1687-1748). Ta zdobí vchod Hofburgu ve Vídni, sídla císařů a nynějšího spolkového prezidenta Rakouska. Dalším mistrovským dílem, které tentokrát znázorňuje báji o Mínótaurovi, je malá bronzová soška [25.] od francouzského sochaře Antoine-Louis Barye (1796 -1875).
[27.] Antoine –Louis Barye, Théseus vraždící Minotaura, 1841-46
[26.] Herkules a krétský býk, Lorenco Mattielli, 1727/1729
21
2.6.2 Býci v krajině Dalším tématem, ve kterém je býk
zobrazován,
jsou
žánrové
výjevy. Pastviny nebo okraje lesů, na kterých se pasou býci, jsou oblíbeným
námětem
především
romantických
malířů.
malíře
holandský
patřil
Mezi
tyto
Paulus
[28.] Paulus Potter, Mladý býk, 1647
Potter (1625-1654). Jeho nejslavnější obraz „Mladý býk“ [28.] (cca 1647), je romantickým vykreslením pasáka a jeho dobytka při pastvě. V 19. století je tento obraz často předkládán jako příklad romantismu. Potter je motivem dobytka ve svých dílech charakteristický. Jedding Roos (1631-1685) byl dalším milovníkem výjevů z pastvin. Roos maloval hlavně venkovské náměty, vytvořil více než 200 obrazů pastevců a hospodářských zvířat v idealizovaných jižních krajinách. Podle článku ve slovníku umění Hermanna Jeddinga, byl Roos nejdůležitějším německým malířem zvířat 17. století, jeho realistické zobrazení skotu, koz a ovcí v mírném slunci jižních krajin, bylo často kopírováno v Německu a Holandsku až do počátku 19. Století22. Velice kvalitní jsou i jeho kresebné anatomické studie zvířat, mezi jeho oblíbené techniky patřil červený pastel. Benno Adam (1812–1892) byl německý malíř, který se zabýval především zobrazováním domácích zvířat, při lovu, ve stájích nebo volně v krajině. Velkou oblibu choval především ke psům a to nejen loveckým. Býci [29.] a skot také patřili
mezi
jeho
oblíbené
modely. Jeho tvorba měla velký přínos pro vykreslení tehdejších zvyklostí lovu a zvířat, které se ho
účastnily.
Jeho
obrazy
působí velice pozitivně a idylicky.
[29.] Benno Adam, Býk
22
2.6.3 Korida Býk v umění se velice často objevuje v tématu koridy. Korida je rituální zápas býka a toreadora v aréně před zraky mnoha diváků. Korida (býčí zápasy) má dlouhou historii a její počátky sahají již do období antiky. Kořeny sahají až k uctívání a obětování býka v prehistorii. „Tauroctomy“ je
rituální
obětování
býka,
které
je
základním aktem Mithras. Rituálně zápasící Mithras23 je vyobrazen na fresce [30.] staré 200 let př.n.l. Kolébkou koridy je
[30] Mithras a býk, fresky z chrámu Mithras, Itálie, 200 př.n.l.
Španělsko a zde se také tradice koridy nejvíce drží. Původ koridy si chtějí přivlastnit i Italové. Z Říma pochází teorie, která prosazuje myšlenku, že za zavedením koridy stojí císař Claudius, který nechal na krátkou dobu zakázat gladiátorské zápasy. Podle této teorie je měla korida nahradit.
Býčí
především
o
zápas
je
demonstraci
stylu, techniky a odvaze jeho účastníků. Podoba zápasů se velice vyvíjela a na světě existuje některých
mnoho zápas
stylů.
U
nekončí
smrtí býka. O tento styl však není mezi diváky takový zájem jako o klasickou koridu. Korida je v součastné době velice kontroverzním tématem. Především ve Španělsku vedou velké názorové spory, týkající se tohoto tématu. Na jedné straně jsou zastánci koridy, kteří se snaží o její zařazení do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a dokonce chtějí zařadit do školního vyučování samostatný předmět objasňující koridu, na druhé straně je zde snaha koridu zakázat úplně. Podle mého názoru je korida přežitkem a zabíjení a týraní zvířat pro zábavu je nanejvýš nekulturní.
23
2.6.3.1 Korida v umění Výjevy z býčích zápasů zobrazují umělci většinou jako obdiv síly a moci býka a obratnosti toreadora. Mezi tyto umělce patří Francesco Goya (1746-1828) se svými díly, zobrazující scény z býčích zápasů. V sérii „La Tauromaquia“ [31.] líčí divoké
[31.] La Tauromaquia, Francisco Goya, 1815
scény
boje
člověka
s
rozzuřeným býkem, v obrazech je patrný pohyb a velké emoce všech zúčastněných. Syrovost a naturalita, charakteristická pro Goyu, je zde velice patrná. Série je zhotovena technikou aquatinta a lept. Goya je také autorem návrhů na známé, nápadné oblečení matadorů. Willi Geiger (1878-1971), německý malíř, který zažil dvě války, byl koridou také uchvácen. Ve svém životě tvoří několik litografií
[32.]
inspirovaných
návštěvou
Španělska v letech 1905 až 191224 .
[32.] Willi Geiger, Pikadero a býk, 1918
Korida byla zpracována i literárně, například v básni španělského básníka Federica Garcia Lorcy (1898 - 1936) Sanchez Mejias". Jak je patrné
„ Nářek nad Ignacio
již
z názvu, jde o tryznu o smrti jeho přítele, který byl zabit býkem při zápase. Na Lorcovy
básně v roce 1962 reaguje
španělský malíř August Puig (19291999) a tvoří sérii olejomaleb na plátně [33.], ve kterých zobrazuje jednotlivé
24
[33.] August Puig, Jen býk s radostým srdem! V pět odpoledne!“,1962
verše. Slova jsou transformována do abstraktních obrazů, malíř zde symbolicky používá barvu býka, černou, a červenou barvu krve25. V současné době tvoří obrazy s námětem zároveň
koridy
napadaný
uznávaný umělec
a
Eric
Fischl (1948-) z New Yorku. Série osmi obrazů s názvem „Corrida in Ronda“ [34.] zobrazuje býčí zápasy ve
svatyni
koridy,městě
Ronda
v Andalusii. Ve svých realistických
[34.] Eric Fischl, Corrida in Ronda No.1, 2008
obrazech si pohrává se světlem a stínem. Pestrými barvami toreadorských šatů jakoby malíř odpoutával divákovu pozornost,
stejně
jako
matador
pozornost býka. Korida, i v její baště Španělsku,
má
mnoho
odpůrců.
Možná i právě proto vystavuje Fischl svou sérii právě zde. 2.6.4 Picasso a býk Dalším z umělců, kteří koridu zařadili mezi své náměty, byl kubistický
[35.] Pablo Picasso, Smrt Toreadora, 1933
mistr Pablo Picasso (1881-1973). Zařazuji ho nechronologicky až na závěr z důvodu, že právě Picasso se věnoval býku v celé své tvorbě, byl jim opravdu fascinován.
Býka
zobrazuje
v rozličných
dílech, od jednoduchých litografií, až po velkoformátové malby, jako je obraz „Smrt Toreadora“ [35.] z roku 1933. Svou sérii aquatint na téma koridy nazval obdobně jako Goya „La Tauromaquia“, neboli „umění [36.] Pablo Picasso, Skok, Aquatinta, 1957
býčích zápasů“. V opozici černobílé série [36.] z roku 1957, stojí barevné litografie na
25
téma korida z roku 1962. Picasso své práce nechal
tisknout
ve
slavné dílně
Fernanda
Mourlota v Paříži. Pablo Picasso býka zobrazuje v mnoha svých dílech, jedním z nejznámějších je obraz „Guernica“
z roku
1937.
Obraz
namaloval
Picasso jako reakci na hrůzy války, v tomto
[38.] Pablo Picasso, Býčí hlava, 1934
případě konkrétně na německé bombardování baskického města Guernica. Scéna se odehrává ve tmě, v otevřeném prostoru obklopeném hořícími budovami. Na obraze stojí býk na levé straně celé scény nad trpící ženou, držící mrtvé dítě. Býk je tu spíše jako ochránce, než že by ženu ohrožoval. Téma války je Picassa typické a je velmi patrné v jeho tvorbě. Býk bývá v Picassových dílech většinou symbolický a on sám se s duší býka jakoby ztotožňuje. Býci v jeho pracích jsou velká, silná a mohutná zvířata. Často záměrně nadsazuje jejich nejtypičtější znaky.
[37.] Pablo Picasso, serie „Býk“ – I., V., XI., 1945
Na býku si Picasso zkoušel svou kubistickou techniku rozkladu jednotlivých částí. Vytvořil o vánocích roku 1945 „Býka“ [37.], kolekci jedenácti litografií. Ty se staly mistrovskou studii toho, jak vytvořit z realistického díla abstraktní. V této sérii snímků Picasso vizuálně rozkládá obraz býka. Na začátku vytváří realistického býka, který je základem pro další rozbor. Postupně protíná tělo býka liniemi a rozděluje na jednotlivé složky. Býk se s každou s kreseb více vzdaluje realitě, až se v poslední kresbě skoro ztrácí.
26
Picasso zařadil býka jako námět i mezi své sochařské práce. Například jeho plastika „Býčí hlava“ [38.] z roku 1934, je odlita z bronzu a jako předloha mu sloužila řidítka a sedátko jízdního kola. 2.6.5 Další motivy zobrazování býka v umění
[39.] Antoine-Louis Barye, Medvěd útočící na býka, 1840,
Umělci býka do svých prací zařazují i nezávisle na některém z již uvedených témat. Býka tvoří například jako volnou sochu v průběhu historie většinou věrně uměleckému stylu své doby. Před začátkem dvacátého století jsou to především realistické portréty, jak statické, tak v pohybu nebo v interakci s jinou postavou. Častým námětem bývá souboj býka a jiného divokého zvířete. Souboj býka a medvěda ztvárnil i výborný sochař AntoineLouis Barye (1796 -1875). Bronzová socha s názvem „Medvěd útočící na býka“ [39.] z roku 1840
[40.] Antoine-Louis Barye, Chovný býk
je
jedním
z mistrovských
děl
tohoto
francouzského sochaře. Barye je uznávaný jako
jeden z nejlepších francouzských sochařů znázorňujících zvířata. Jeho dílo je téměř výhradně zaměřené na studie volně žijících zvířat. Zvířata bývají často znázorněna v boji s jiným zvířetem a v sochách je velice patrná akce a pohyb. Jeho sochy jsou velice věrnými anatomickými studiemi. Dobře vystižená býčí anatomie je zřetelná na dalším díle „ Chovný býk“ [40.]. Jeho býci jsou poutaví právě svojí nepřesností. Mezi mé oblíbené autory znázorňujících býka patří německý malíř Franz Marc (1880-1916). Spolu s Kandinským a dalšími umělci založili v roce 1911 skupinu „Der Blaue Reiter“. Marc byl jedním z průkopníků abstraktního malířství a tento
styl
se
promítá
i
v jeho
obrazech
se zvířecí tématikou. Jeho obrazy jsou plné
27
[41.] Franz Marc, Rudý býk
pestrých barev. Zabýval se především malbou zvířat, zejména pak koní, ale býk a kráva jsou také jeho oblíbenci. Klidného ležícího býčka nalezneme v obraze „Býk“ z roku 1911, zato na obraze „ Rudý býk“ [41.] je býk plný energie. V soudobé tvorbě mě zaujali především dva umělci, kteří do své tvorby zařadili býka. Svou kontroverzí Damien Hirst a jako jeho protiklad Matt Torents. Dva naprosto odlišní autoři, kteří vystihují dnešní rozporuplný svět. Damien Hirst (1965-) je velice kontroverzní londýnský umělec, který používá býka nejen jako námět, ale používá k tvorbě mrtvé býčí tělo. Hirst má se svými pracemi velký komerční úspěch a je jedním z nejbohatších žijících umělců(18). Používá těla mrtvých
zvířat,
upravuje
je
a
nakládá
do
formaldehydu. Proslavil se prací s naloženým žralokem pod názvem „Fyzická nemožnost smrti v mysli žijících“. Hirst se snaží svými pracemi šokovat a daří se mu to. Navíc i vystihuje zvrhlost dnešní
[42.] Damien Hirst, Zlaté tele
doby, kdy je prestižní pořídit si naloženou „mrtvolu od Hirsta“. Přemýšlela jsem nad tím, zda s jeho uměním
souhlasit
či
se
k němu
stavět
s odporem. Došla jsem k závěru, že i když využívá mrtvá zvířata k umění a tím je staví do pozice věcí, zároveň poukazuje na smrt, na zabíjení. A to je dobře, neboť někteří lidé se alespoň na chvíli přinutí k zamyšlení. Zabitá zvířata využíváme dnes a denně, ale dostaneme se jen k těm úhledným balíčkům s růžovou hmotou nebo krásným novým polobotkám. Hirst alespoň
rozvířil
debatu
o
tabuizovaném
využívání zvířat. „Zlaté tele“ [42.] je jedním z posledních Hirstových děl využívajících býčí [43.] Damien Hirst, Svatý Šebestián, Zvolená bolest, 2007
tělo.
Umělec
28
se
zde
navrací
k jednomu
z biblických témat, které popisuji v jedné z předchozích kapitol. Jeho záměr poukázat na mamon doby se mu stoprocentně podařil. Tele je opět uctívané a nový majitel za něj vydal několik miliónů eur. Tím vlastně trochu uctívá falešného boha stejně jako kdysi židé utíkající z Egypta. Mladý bílý býček má pozlacené rohy a kopyta osmnáctikarátovým zlatem a jeho hlava je korunovaná zlatým slunečním kotoučem, stejným, jako měli na hlavách posvátní egyptští býci Apisové. Jeho tělo je umístěno do velké zlaté vitríny a zalité formaldehydem. Další dílo obsahující mladé býčí tělo se jmenuje „Svatý Sebastian, Zvolená bolest“ [43.] z roku 2007. Zde opět Hirst odkazuje na příběh z dějin křesťanství, tentokrát o svatém Sebastianovi. Sebastian svou první
[48.] Matt Torrens, Býk
smrt způsobenou právě šípy přežije, to štěstí však tento býček nikdy mít nebude. Stejně, jako všechna hospodářská zvířata, která jsou již v den svého narození odsouzena k násilné smrti. A je jedno, jestli je použije Hirst ke svému umění nebo skončí na talíři. Jako protiklad vůči Hirstovi uvádím Matta Torrense, umělce původem z Kanady,
který
tvoří
na
pobřeží
Kalifornie. Jak sám říká, pomáhá přivést mrtvé dřevo zpátky k životu25 . Pravý opak Hirsta, který z původně živých dělá mrtvé a jejich smrt vystavuje. Torrens tvoří své sochy ze dřeva vyplaveného z moře, dřeva, kvůli kterému nemusel být poražen žádný strom. Vytváří sochy [49.] Laboratoř Leiden, Býk Hermann, 1994
zvířat spojováním kusu naplavených větví. Tento umělec ale nešokuje a
těžko kdy dosáhne takového úspěchu jako Hirst, i přesto je jeho práce velice zajímavá a vůči přírodě zcela nenásilná, čímž si mě Torrens získal.
29
Na závěr chci uvést příklad, jak se mohou částečně plnit některé dávné pověsti a představy lidí. Z části býk z části člověk, tak si lidé představovali například bájného Minotaura. Dnešní věda dokáže tyto představy naplnit. Exponát, který na první pohled připomíná jedno z Hirstových děl, vystavují v muzeu v holandském Leidenu. Tímto exponátem je „Býk Herman“ první savec s lidskou DNA, kterého „vyrobili“ v roce 1994 holandští genetici. Býk dostal privilegium, kterého se pokusným zvířatům nedostává, a to dožít.
30
3. PRAKTICKÁ ČÁST – BÝČÍ HLAVA 3.1 Motivace Když jsem přemýšlela nad tématem praktické části mé diplomové práce, chtěla jsem zvolit něco, co budu dělat s přesvědčením. Uměleckou práci, která bude vyjadřovat mé pocity. A proto jsem zvolila téma, které mě v životě opravdu trápí, a to je způsob, jakým člověk zachází se zvířaty. Už od dětství se nemohu smířit s tím, jaké krutosti je člověk ke zvířatům schopný a nejen ke zvířatům, ale i k lidem. Myslím, že na tom, jak člověk zachází se zvířaty, se pozná i úroveň společnosti. Bohužel ve většině zemí je zatím zvíře bráno jako pouhá věc a zvířecí život v podstatě nemá hodnotu žádnou. Hodnotu má jen v případě, pokud se to člověku vyplatí. Jako prostředek tohoto znepokojení jsem si zvolila symbol býka. Býk je na světě jedním ze zvířat, na kterém se páchá asi ta největší škála utrpení. Korida nebo rodeo je pro mě naprosto nepochopitelná forma zábavy. Zvířata mě vždy fascinovala, a proto mám jako druhý studijní obor biologii. Tento fakt se odráží i v mé oblibě zobrazování zvířat. Zvolila jsem si tedy býka, trpícího pod mocí člověka. Kultovní zvíře, které v dnešní společnosti pozbylo veškeré úcty. Chci zobrazit býka jako v dávných dobách, skoro realisticky vymodelovat jeho portrét. Jako bych tvořila portrét některého z dávných bohů. Nakonec ho však znetvořím, stejně, jako to dělá člověk živým zvířatům. Svou práci vytvářím sochařskými postupy, tento způsob je mi nejbližší. Můj studijní obor na střední škole byl zaměřen na řezbářství a vztah k soše - objektu mi zůstal až dodnes. Pro svou práci jsem si jako materiál zvolila parafín. Stejně, jako u živého zvířete není hned patrné, jak je zranitelné, tak i parafín z dálky skrývá svou křehkost. Do parafínu stejně jako do kůže zajede rozžhavené železo značkovače. Této podobnosti chci využit v závěrečné úpravě mé práce.
31
3.2 Odkaz na předešlou tvorbu Téma špatného zacházení se zvířaty mě zajímá již dlouho, a proto je tím poznamenána i má předešlá výtvarná tvorba. Práce „Konec koně“ je v přímé návaznosti na téma mé diplomové práce a zabývá se vztahem člověka a zvířete. Chtěla jsem zde zdůraznit kontrast toho, jak zvířata zároveň milujeme, uctíváme a obdivujeme a na druhou stranu s nimi zacházíme tím nejkrutějším způsobem.
Moje práce je v podstatě textilním „rady madem“. Základním
prvkem je dětská hračka, starý plyšový houpací kůň. Ten je postupně rozpárán stejně jako koně na jatkách. Zbude z něj jen stažená kůže a hlava. Celý efekt jsem zvýraznila našitím shluků červených bavlnek do vnitřní strany „kůže“ koně. Tuto textilní skulpturu jsem instalovala zavěšením na háky a řetězy visící od stropu, které evokují prostředí jatek. Pod zavěšenou kůží je postavena zbylá konstrukce houpacího koně s poházenou slaměnou výplní. K použití dětské hračky jako primárního materiálu mě vedlo zamyšlení nad strmým vývojem vztahu člověka ke zvířatům v průběhu jeho života. Z velké lásky dítěte ke zvířatům zbývá často jen lhostejnost a zavírání očí…
Vlastní tvorba, Konec koně, 2009
.
32
3.3 Parafín jako materiál Parafín je materiál mléčné barvy nebo je zcela průsvitný. Patří mezi vosky, na rozdíl od přírodních vosků vzniká parafín jako ropný produkt, složený ze směsi uhlovodíků. Bod tání je v rozmezí od zhruba 48°C až po 66 °C. Mezi důležité faktory, ovlivňující kvalitu parafínu, patří především obsah oleje. Pro sochařské účely je vhodnější použít parafín s nízkým obsahem oleje (do 1%). Nižší obsah oleje zvyšuje kvalitu materiálu, ale ještě lepších výsledků dosáhneme po použití přídavných složek. Ty zabraňují tvoření krystalů, bublin a jiných chyb, které by mohly při lití vosku nastat. Prodávají se pod obchodními názvy Stearin a Canditiv universal. Stearin se přidává do parafínu ve větším množství (15-25 %) zato má však spolehlivější účinek než Canditiv. Nevýhodou Stearinu je mléčná až mýdlová barva závěrečného výrobku. Canditiv se přidává v množství 4 – 8 % a zakaluje parafín minimálně. Oba materiály jsou ve formě malých kuliček a rozpouští se společně s parafínem. Na svou práci jsem použila Canditiv a čínský parafín. Chtěla jsem původně použít český parafín, ale ten, který je na trhu dostupný, bohužel nedosahuje takové kvality jako čínský nebo ruský parafín. Tento materiál se používá v sochařství již dlouhou dobu, ale pouze jako pomocný materiál pro odlévání soch do kovu, nejčastěji bronzu. Parafín je využit na techniku odlévání do ztraceného vosku, ale jako konečný materiál ho mnoho umělců nepoužívá. Parafín je velice měkký materiál a proto se do něj velice lehce vyřezává, zároveň je tato vlastnost ke škodě trvanlivosti výrobku. Navíc pro obsah oleje na výrobku ulpívá prach a tak jej není jednoduché udržovat v čistotě. Parafín má sice své nevýhody, zároveň je to však výborná alternativa k tradičním materiálům k odlévání. Má velice zajímavou strukturu a barvu a pro moji práci jsem si ho vybrala především pro jeho křehkost. Symbolizuje v mé práci křehkost života. Je to podobně choulostivý materiál jako lidská či zvířecí kůže.
33
3.4 Výrobní postup Na začátku byla myšlenka ztvárnit býka, musela jsem však nejdříve vymyslet,v jaké formě tento silný symbol budu prezentovat. Hlavou mi probíhala hesla jako býk, kult, utrpení, uctívání a ta jsem se snažila převést do jednoho celistvého objektu. Chtěla jsem ztvárnit býka v působivé podobě, přemýšlela jsem tedy nejprve nad jeho velikostí. Lákala mě i myšlenka ztvárnit býka v životní velikosti, to by bylo ovšem velice nákladné a tak jsem přemýšlela jak dosáhnout stejně působivého efektu. Nakonec jsem se rozhodla zhotovit jen hlavu býka, ta v sobě nese jeden z nejsilnějších symbolů, rohy. Poté jsem musela zvolit materiál, ze kterého budu tvořit. Chtěla jsem něco současného, netradičního a také něco křehkého, co by odráželo křehkost zvířecího života. Zvolila jsem parafín, ten splňoval všechny mé požadavky. Musela jsem promyslet, jak budu s tímto materiálem pracovat. Nejprve mě napadlo odlít velkou krychli parafínu a býčí hlavu do ní vyřezávat dláty. Tento přístup mi byl nebližší, střední školu jsem absolvovala jako řezbář. Parafín však není nejlevnější a u této techniky by bylo zbytečně mnoho odpadního materiálu. Proto jsem se rozhodla nejprve hlavu vymodelovat z hlíny, následně zhotovit sádrovou formu a do té teprve pak odlít parafín. Konečným materiálem je parafín, ale po většinu času na této práci pracuji s jinými materiály. Poté, kdy jsem promyslela postup, přistoupila jsem ke kresebným návrhům. Studovala jsem anatomii býčí hlavy. Na světě je mnoho rozličných plemen tura a každé z nich má odlišné tvary hlavy a velikosti jejich jednotlivých částí. Nakonec jsem se rozhodla utvářet tvary býčí hlavy až v průběhu modelace a jako předloha mi pomáhaly jak studijní kresby, tak fotografie býků z celého světa. Na modelaci z hlíny bylo nejobtížnější vystihnout správný tvar a dodržet proporce. Dodržet souměrnost obou polovin hlavy býka bylo velice obtížné, pomáhala jsem si měřidly. Při modelaci jsem však chtěla zachovat určité malé odchylky, aby býk působil více přirozeně. Hlava nejprve působila velice mohutně až nepřirozeně, proto jsem hlavu radikálně zeštíhlila, především v oblasti čelistí. Největší práci jsem měla s modelací očí a nozder, musela jsem znovu prostudovat jejich správnou anatomii. Rohy jsem zpevnila silným drátem,
34
aby držely tvar. Nakonec jsem hlínu uhladila mokrou houbičkou, abych co nejvíce omezila nerovnosti v sádrové formě. Když byla hlava hotová v hlíně, musela jsem vyrobit sádrovou formu k odlévání do vosku. Přemýšlela jsem nad tím, z kolika kusů formu zhotovit, na býčí hlavě jsou příliš tenké detaily jako uši a konečky rohů. Tento fakt by mohl vadit při odlévání do jedné formy. Při sundávání formy by hrozilo vysoké riziko ulomení těchto tenkých
částí.
Proto
jsem
se
rozhodla udělat formy zvlášť pro rohy a uši. Oddělila jsem tedy tyto části a začala s tvorbou formy. Hlavní formu na tělo hlavy jsem vytvářela z dvou polovin. Nejprve jsem hlavu rozdělila kovovými plíšky. Rozmíchala jsem si sádru. První vrstva sádry musela být velice řídká, aby se správně odlily všechny detaily. Formu jsem udělala asi dva centimetry tlustou. Stejným postupem jsem odlila i uši a rohy. Po sejmutí formy jsem ji očistila od zbytků hlíny a nechala jsem ji vyschnout. Musela jsem vyretušovat některé nedokonalosti a vybrousit formu, aby byla co nejvíce hladká. Poté jsem formu separovala syntetickým, vodou ředitelným lakem. Sádra je velice savý materiál, a proto je potřeba několika vrstev, dělaných s odstupem nejméně šesti hodin. Jakmile jsem měla hotové všechny části formy, přistoupila jsem k samotnému lití parafínu. Nejprve jsem poloviny forem stáhla k sobě silnou stavební lepicí páskou a vyplnila mezery ve spoji tužší hlínou. Pásku jsem použila pro snazší závěrečné oddělování formy. Parafín je materiál s nízkým bodem tání a tuhnutí, bylo tedy nutné odlévat formy najednou, aby se na hotovém díle netvořily vrstvy nestejným časem tuhnutí. Hlava je však dosti objemná a potřebovala jsem na ni zhruba 35 kilogramů parafínu,který se musí rozpouštět ve vodní lázni. Použila jsem k tomu zavařovací hrnec na vodní lázeň a další menší hrnec na samotné tavení vosku. V takto připraveném tavícím zařízení jsem postupně rozpouštěla parafín spolu s Canditivem. Až jsem měla 35
dostatečné množství rozpuštěného materiálu, přistoupila jsme k lití.Na tuto práci jsem potřebovala asistenci. Po nalití do velké formy jsem do parafínu vtlačila předem připravený kus polystyrenu, abych výrobek odlehčila. Odlila jsem všechny části a nechala parafín tuhnout. Odmotala jsem pásku a snažila jsem se sejmout formu. Šlo to velice obtížně, a proto jsem musela formu na některých místech rozbít. Ve chvíli, kdy byly odlity jednotlivé časti, musela jsem je zkompletovat do konečného celku. Řezbářskými postupy jsem vsadila uši a rohy do těla hlavy. Dlátem jsem retušovala poslední nerovnosti povrchu. Závěrečná úprava spočívá ve vypálení čísla rozžhaveným značkovačem. Ten jsem si vyrobila pomocí drátů a plechu. Vypálené číslo je počtem býků poražených v roce 2009 v České republice. Toto číslo má symbolizovat, kolik smrti je neustále kolem blízko nás, aniž bychom si to uvědomovali. Číslo má také vyjádřit dnešní přístup k životu zvířete, které má stejně jako věc jen to své inventární číslo. Svou práci chci vystavit ve vitríně jako muzejní exponát. Připomenout staré symboly, které byly dříve živé a dnes jsou jen zaprášeným inventářem. Stejně jako úcta, kterou kdysi lidé k býkům chovali.Také z ní nezbylo nic. Býk dnes už není symbolem plodnosti a síly, ani podobou žádného boha, pro většinu lidí je jen kusem hovězího masa. Fotodokumentace je přiložena v chlopni práce.
36
4. Využití v pedagogické praxi V mé diplomové práci je mnoho silných pojmů, které se dají využít v další pedagogické praxi. Například býk, kult, symbol, zvíře, vosk a další. S každým z těchto pojmů se dá ve škole pracovat. Dají se využít i na celé dlouhodobé projekty ve výuce. I technika odlévání z vosku se výborně hodí pro využití ve výuce na základní škole a to jak na prvním, tak i na druhém stupni. Na prvním stupni
musí
však
konečné
odlévání
horkého vosku obstarat sám pedagog. S žáky se dají odlévat jak klasické svíčky, tak i různé náročnější objekty. Ty si nejprve vymodelují z hlíny a poté si zhotoví sádrovou formu. Parafín je zatím velmi opomíjeným materiálem, a přitom lze na tomto materiálu žákům skvěle představit netradiční sochařské materiály. Dá se použít nejen k odlévání, ale lze jim nahradit i tradiční materiály jako dřevo a použít jej k řezbě. Parafín je mnohem měkčí a proto nehrozí tak velké nebezpečí sklouznutí dláta jako při řezbě do dřeva. Stejně jako se dá využít ve výuce materiál, dají se využit i symboly, o kterých často v teoretické části píši. Symboly nejrůznějšího charakteru zaplavují děti již od útlého věku. A myslím, že je povinností učitele o nich s dětmi hovořit. O jejich významu a původu, o tom, proč jsou tak silné. Svoji symboliku mají i bájná zvířata, se kterými bych chtěla žáky ve své praxi seznámit. Každé dítě jistě zná například bájného, okřídleného koně Pegase,
ale
málokteré
z nich
umí
vysvětlit jeho původ. Téma bájných zvířat je zatím nerealizované a tak uvádím jen navrženou osnovu hodiny. Praxi v rámci studia jsem absolvovala na vesnické základní škole nedaleko Olomouce. Učila jsem většinou v osmé a deváté třídě. Na hodiny jsem se připravovala a chtěla jsem do jedné z nich zapojit i nápady na mou
37
diplomovou práci. Zvolila jsem téma symbolu a „silného slova“. Připravila jsem si několik slov, které se dají dobře rozvíjet a je možné s nimi pracovat v širším spektru. Vybrala jsem slova oheň, válka, mír, voda. Silná slova, která by mohla na děti zapůsobit. Chtěla jsem takto realizovat celý projekt, ale zároveň jsem s dětmi potřebovala vyzkoušet i jiná témata, a proto jsem z projektu zkusila alespoň jeden dvouhodinový vyučovací blok. Ke každému slovu jsem připravila motivační hudbu, která by evokovala pocity ze slov. Děti na začátku vyučovacího bloku vylosovaly jedno z hesel a s tím pak pracovaly. V realizované hodině to bylo slovo „VODA“. Napsala jsem slovo velkým písmem na tabuli a pustila dětem připravenou nahrávku. Děti zavřely oči a poslouchaly. Potom psaly pocity, které měly z hudby ve spojitosti se zvoleným slovem. Jakmile měli připravená slova, namíchaly si barvy. Chtěla jsem, aby se naučily míchat odstíny a nezůstávaly u základních barev. Až měly děti barvy namíchané, začaly společně malovat na jeden velký papír. Opět jsem jim pustila hudbu, aby se mohly dále inspirovat. Mezi prací jsem s dětmi mluvila o tom, co v nich slovo evokuje a co vše
s ním
Záměrem
mají bylo,
spojené. aby
děti
vzájemně spolupracovaly a dokázaly
pracovat
na
společném díle. Dětem se práce dařila, neměly problém své malby vzájemně propojovat. Děti práce bavila, konečně mohly vstát z lavic a pustit uzdu své fantazii. Nedávala jsem jim žádné přesné zadání, měly jen hudbu, svá napsaná slova a fantazii. Voda v nich navodila nejvíce vzpomínky na prázdniny. Na konci jsme se kolem hotové práce sešli a zhodnotili. Takto měly probíhat i ostatní hodiny v projektu,s jinými slovy, hudbou a jinými motivacemi.
38
Návrh osnovy vyučovacích hodin Téma: Voskový bestiář Třída: 7- 9 Rozsah: Krátkodobý projekt – 6 hodin 1) Výchovně vzdělávací cíl : Žák by měl být schopen - samostatně si vytvořit kresebný návrh - pracovat s objektem - odlít jednoduchý sádrový odlitek - popsat pojem „Bestiář“ 2) Organizační úvod Je na začátku každé z vyučovacích hodin -
pozdrav, zapsání do třídní knihy
-
nastínění programu projektu
2) Zadání výtvarné práce Námět: Voskový bestiář – bájná zvířata Technika: kresba, modelování z hlíny, odlévání sádrové formy, odlévání vosku Materiály: papír, modelovací hlína, sádra, parafín, barvy na parafín Pomůcky: tužka, špachtle, modelovací deska 3) Postup práce • První a druhá hodina - žák je nejprve motivován vyprávěním o bájných zvířatech - žákům nechám kolovat bestiář a obrázky různých bájných zvířat - s žáky vedu debatu o bájných zvířatech - žáci tvoří kresebné návrhy vlastních bájných zvířat • Třetí a čtvrtá hodina -
žáci modelují reliéf z hlíny, předlohou je jim kresebný návrh
• Pátá hodina -
žáci odlévají reliéf do sádry – vzniká jim sádrová forma
• Šestá hodina 39
-
žáci separují sádrové formy
-
žáci se kolektivně domluví, zda chtějí parafín barvit nebo ne (spolupráce ve třídě)
-
žáci opatrně nalévají rozpuštěný parafín
-
žáci retušují vzniklý odlitek
4) Závěr projektu -
žáci ve třídě zorganizují výstavu svých prací
-
společně s žáky práce zhodnotíme
-
diskutujeme o potížích, které mohly nastat
-
ptám se žáků, co se jim na projektu líbilo a co naopak ne
40
5. ZÁVĚR Vypracování diplomové práce bylo pro mne velice cennou zkušeností. Pracovala jsem s množstvím literatury a dozvěděla jsem se zajímavá fakta o významu býka a mnoho dalších informací, které na toto téma navazovaly. Ke studiu témat z pravěku a starověku jsem používala především literaturu, naopak u témat blížících se současnosti využívám více internetové zdroje. Nejvíce mne zaujalo uctívání býka v Egyptě a rituály s tím spojené. V praktické části jsem pracovala se třemi velmi odlišnými materiály a uplatnila jsem tak různé zkušenosti získané v průběhu studia. Práce mě ispirovala k mnoha nápadům do budoucnosti a myslím, že z nich budu ještě dlouho čerpat při své tvorbě. Také pro mou budoucí pedagogickou praxi byla tato práce přínosná a chtěla bych témata v ní obsažená využít pro výtvarnou výchovu. I když jsem tušila, že býk zastával v historii určitou významnou roli, rozsah, s jakým toto zvíře zasahovalo do lidské kultury mě opravdu překvapil. Jeho význam jako symbolu je velice silný a je smutné, že díky vzdalování člověka od přírody mnoho lidí toto fascinující zvíře vidí pouze na talíři. Býk nás provází celou naší historií a myslím, že by si zasloužil alespoň zlomek úcty a respektu, kterou k němu kdysi člověk choval.
41
6. Poznámkový aparát 1. relevantní informace k tématu vývoje písma - MORAVČÍK, F. Metodika tvorby a radenia písma 2. PODBORSKÝ, V., Náboženství pravěkých Evropanů, s. 98. 3. PIJOAN, J., Dějiny umění 1, s. 18. 4. PODBORSKÝ, V., Náboženství pravěkých Evropanů, s. 103. 5. PIJOAN, J., Dějiny umění 1, s. 18. 6. PODBORSKÝ, V., Náboženství pravěkých Evropanů, s. 45. 7. CERAM, C.W., Oživená minulost, s. 146. 8. DAVID, A. Rosalie. Náboženství starověkého Egypta, s. 309 – 310. 9. Stránky věnované Serapisovi a dalším egyptským bohům - Egyptianmyths.net 10. Mezopotamské náboženství [online], Iencyklopedie.cz 11. V.I.Avdijev, Dějiny Starověkého východu, s. 98. 12. OPPENHEIM, A. L. Starověká Mezopotámie, s. 154. 13. Reliéfy okřídlených býků z paláce Aššurnasirpala II, Britischmuseum.org 14. PIJOAN, J., Dějiny umění 1, s. 200. 15. Mezopotamské náboženství [online], Iencyklopedie.cz 16. Krétské umění [online], Artmuseum.cz 17. ROYT, J; REMEŠOVÁ, H., Slovník symbolů, s. 41. 18. STUDENÝ, J., Křesťanské symboly, s. 48-49. 19. Fra Filippo Lippi Biography [online], Frafilippolippi.org 20. MÜLER, P., Evangelium sv. Lukáše, s. 28-30. 21. STUDENÝ, J., Křesťanské symboly, s. 307. 22. Johann Heinrich Roos [online], Spaightwood Galleries.com 23. TURCAN, R., Mithra a Mithraismus, s. 25. 24. Willi-Geiger [online], Willi Geiger Biography.com 25. PEWNY, N. ,Corrida-August Puig [online], Choucas.com 26. Matt Torens [online], MattTorrens.com
42
7. Seznam literatury AVDIJEV, V. I. Dějiny starověkého východu. 1.vyd. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1955. 706 s. IBSN (neuvedeno)
BERKA, Čestmír. Pablo Picasso: Kresby. 1.vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. 1.vyd. 1959. ISBN (neuvedeno) BIRCH, Charles; VISCHER, Lukas. Život se zvířaty : společenství božích tvorů. 1.vyd. Praha : Kalich, 2007. 100 s. ISBN 978-80-7017-068-7. BRONOWSKI, Jacob. Vzestup člověka. 1.vyd. Praha: Odeon, 1985. 442 s. ISBN 01-029-85. CERAM, C.W. Oživená minulost: Dějiny archeologie v obrazech. 1.vyd. Praha: Orbis, 1971. 356 s. ISBN 401-22-875.
CIMRHANZL, Tůma. Antická mythologie. 1.vyd. Praha: Adventinum, 1999. 352 s. ISBN 80-7151-118-8. COOPEROVÁ, J. C. Ilustrovaná encyklopedie tradičních symbolů. Praha : Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0761-8 DAVID, A. Rosalie. Náboženství starověkého Egypta. 1.vyd. Praha: BB/art, 2006, 485 s. ISBN 80-7341-698-0. DE VRIES, Simon. Židovské obřady a symboly. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2009, 304 s. ISBN 978-80-7021-963-8. HOŠEK, Radislav. Náboženství antického Řecka. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2004. 240 s. ISBN 80-7021-516-X. JANÁK, Jiří. Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta. 1.vyd. Praha: Libri, 2005. 220 s. ISBN 80-7277-235-X. Kol. aut.. Světové dějiny umění: Larousse. [s.l.] : Agentura CESTY, 1996. 784 s. ISBN 80-7181-055-X. MERTLÍK, Rudolf. Starověké báje a pověsti. 2.vyd. Praha: Svoboda, 1989. 512 s. ISBN 73-601-22-5-5.
43
MORAVČÍK, Fridrich. Metodika tvorby a radenia písma. 1.vyd. Bratislava: SPN, 1975. 246 s. ISBN (neuvedeno) MÜLER, Paul-Gerhard. Evangelium sv. Lukáše. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998, 175 s. ISBN (neuvedeno)
OPPENHEIM, A. Leo. Starověká Mezopotámie: Portrét zaniklé civilizace. 1.vyd. Praha: Academia, 2001. 330 s. ISBN 80-200-0749-0. PIJOAN, José. Dějiny umění 1. 1 vyd. Praha: Odeon, 1977. 334 s. ISBN – 403-22-858. PODBORSKÝ, Vladimír . Náboženství pravěkých Evropanů. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 607 s. ISBN 80-210-4178-1. POKORNÝ, Petr. Řecké dědictví v Orientu: Helénismus v Egyptě a Sýrii. 1.vyd. Praha: ISE, 1993. 377 s. ISBN 80-85241-50-1. ROYT, Jan; REMEŠOVÁ, Hana. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 201 s. ISBN 80-204-0740-5. RULÍŠEK, Hynek. Postavy, Atributy, Symboly: Slovník křesťanské ikonografie. 2.vyd. České Budějovice: Karmášek, 2006. 493 s. ISBN 80-236-7434-3. SVOBODA, Ludvík,et al. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, 1973. 744 s. ISBN (neuvedeno)
STUDENÝ, Jaroslav. Křesťanské symboly. 1.vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1992. 369 s. ISBN (neuvedeno)
TURCAN, Robert. Mithra a Mithraismus. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2004. 176 s. ISBN 80-7021-708-1.
WALDOPFEL, Imre T. Mythologie. 1.vyd. Praha: Odeon, 1967. 336 s. ISBN 80-210-05.
44
8. Seznam použitých internetových zdrojů Artmuseum.cz [online]. 9.6.2009 [cit. 2010-04-16]. Krétské umění. Dostupné z WWW:
. Britischmuseum.org [online]. 2009 [cit. 2010-04-16]. Colossal statue of a winged human-headed bull from the North-West Palace of Ashurnasirpal II. Dostupné z WWW: . Egyptianmyths.net : Acient Egypt: Mythology [online]. 1997, 04/09/2010 04:50:10 [cit. 2010-025]. Serapis. Dostupné z WWW: . Frafilippolippi.org [online]. 2002 [cit. 2010-04-16]. Fra Filippo Lippi Biography. Dostupné z WWW: .
Iencyklopedie.cz : náboženství, filozofie, humanitní obory [online]. 2007 [cit. 2010-03-10]. Mezopotamské náboženství. Dostupné z WWW: . PEWNY, Nicolas . Choucas.com [online]. 2004 [cit. 2010-04-16]. Corrida-August Puig. Dostupné z WWW: . Spaightwood Galleries.com [online]. 2009 [cit. 2010-04-16]. Johann Heinrich Roos . Dostupné z WWW: . Willi-Geiger [online]. 2007 [cit. 2010-04-16]. Willi Geiger Biography. Dostupné z WWW: .
45
ANOTACE Jméno a příjmení:
Lucie Polejová
Katedra:
Výtvarné výchovy Pdf UP
Vedoucí práce:
Mgr. Jana Bébarová
Rok obhajoby:
2010
Název práce: KULT BÝKA
Název v angličtině: CULT OF THE BULL
Anotace práce:
Diplomová práce se věnuje kultu a symbolice býka. Práce je rozdělena na dvě základní části. První část je zaměřena na význam býka jako symbolu a na důvody jeho zobrazování v umění. Uvádí příklady jednotlivých umělců, kteří se ve svém díle věnují motivu býka. Jsou zde uvedena významná díla s býčí tématikou. Druhá část se věnuje praktické složce diplomové práce. Navazuje na teoretickou část a je věnována silnému symbolu býka. Myšlenkou tématu jsou staré symboly v dnešní době, odkazující na způsob zacházení člověka se zvířaty. Je zde popisován výrobní postup samotné práce. Tato část také pojednává o použitém materiálu a odkazuje na předešlou výtvarnou tvorbu. Na závěr jsou uvedeny příklady využití práce v pedagogické praxi.
Klíčová slova: Kult, býk, symbol, vosk Anotace v angličtině:
The subject of this Masters thesis is the symbol of the Bull and its cult. This thesis consists of two parts, the first focus is on the importance of the Bull symbol in art and presents a list of important authors and their artwork related to the bull symbol. The second part describes the practical work. The main idea of presented work is the old and traditional symbol in the contemporary society. The aim is to show the important shift in human perception of this strong symbol and what remains now. The second part describes the manufacturing of the waxsculpture, comments on used material and refers to the previous artistic work. In the conclusion, presented work points out the possible usage of the topic in the pedagogy.
Klíčová slova v angličtině: Cult, bull, symbol, wax Rozsah práce:
45. stran
Jazyk práce:
Český
46
