UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy. Diplomová práce. Lucie Janečková

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy

Diplomová práce Lucie Janečková

Životní styl seniorů se zaměřením na pohybové aktivity

Olomouc 2012

vedoucí práce: Mgr. Jana Majerová

Prohlášení autora:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze za použití uvedené literatury. V Olomouci dne 5. 4. 2012

.……………………………

Poděkování:

Děkuji Mgr. Janě Majerové za odborné vedení diplomové práce, za poskytování cenných rad a vstřícný přístup. Dále děkuji všem pracovníkům sociálních služeb, kteří mi v rámci šetření vyšli vstříc a ochotně se mnou spolupracovali. Mé dík patří také rodině a přátelům za trpělivost a podporu po celou dobu mého studia.

OBSAH

1 2 3

4

5 6 7 8 9

Úvod ...................................................................................................................................5 Cíle a úkoly práce .............................................................................................................7 Teoretické poznatky .........................................................................................................8 3.1 Stáří a stárnutí.............................................................................................................8 3.1.1 Vymezení pojmů ................................................................................................8 3.1.2 Etapy stáří ...........................................................................................................9 3.1.3 Změny ve stáří ..................................................................................................11 3.2 Nemoci ve stáří.........................................................................................................17 3.2.1 Pohybový aparát ...............................................................................................18 3.2.2 Hypertenze........................................................................................................20 3.2.3 Diabetes mellitus 2. typu ..................................................................................21 3.2.4 Deprese .............................................................................................................22 3.2.5 Demence a Alzheimerova choroba...................................................................23 3.2.6 Poruchy spánku ................................................................................................25 3.3 Pohybová aktivita .....................................................................................................26 3.3.1 Hodnocení soběstačnosti ..................................................................................28 3.3.2 Využití pohybových aktivit ..............................................................................28 3.4 Ambulantní služby pro seniory.................................................................................36 3.4.1 Denní stacionáře ...............................................................................................37 3.4.2 Kluby pro seniory .............................................................................................38 3.4.3 Centra denních služeb.......................................................................................39 3.4.4 Sociální pracovník ............................................................................................39 Metodika práce ...............................................................................................................41 4.1 Užitá metoda.............................................................................................................41 4.2 Organizace výzkumu ................................................................................................42 4.3 Zpracování získaných dat .........................................................................................42 4.4 Charakteristika zkoumaného souboru ......................................................................43 Výsledky a diskuze .........................................................................................................46 Závěr ................................................................................................................................64 Souhrn/summary ............................................................................................................66 Referenční seznam..........................................................................................................67 Seznam příloh .................................................................................................................73

1 Úvod Dnes se doba žene kupředu a nové možnosti rychle přibývají. Z tohoto důvodu může také pramenit rezignace seniorů tyto možnosti zjišťovat a objevovat. Mají své zaběhlé stereotypy a snad se i bojí z nich vystoupit. Nezájem nebo omezená možnost získávat informace neumožňuje kvalitní rozvoj aktivního života, který je ve všech směrech prospěšný, a to pro každou věkovou kategorii a fyzickou zdatnost. I když osobně nezastávám názor „sportem ku zdraví,“ pozitiva aktivit nelze opomíjet a jsou pro zdraví bezesporu důležitá. A to nejen po stránce fyzické, ale také třeba v oblasti sebevědomí nebo jako lék proti špatné náladě, jak uvádí Klevetová (2008). Důvodem, proč jsem si zvolila práci s tématem Životní styl seniorů se zaměřením na pohybové aktivity, byly především mé několikeré zkušenosti s touto cílovou skupinou populace. A to v rámci praxe jak na střední, tak na vysoké škole. Se seniory jsem se setkala v domově pro seniory, v domě s pečovatelskou službou, v rámci domácí ošetřovatelské péče, v centru pro seniory nebo v chráněné dílně. A samozřejmě ve svém okolí. V dnešní době již existuje pro tuto skupinu nepřeberné množství možností, jak využít svůj volný čas. V této práci jsem se zaměřila na možnosti pohybových aktivit, neboť se sportu sama věnuji a neumím si představit, že bych tuto činnost měla někdy opustit. Proto mě tato situace přiměla k nápadu zmapovat sportovní možnosti seniorů i například vzhledem k jejich nepříznivému zdravotnímu stavu. Ten je ve většině případů jedním z důvodů, na který se senioři vymlouvají. Přitom jak popisuje teoretická část této práce, existují i takové aktivity, které jsou k daným omezením vhodné a prospěšné. A tento fakt by se měl co nejdřív dostat do povědomí seniorů. Bohužel v dnešní době počítačů je spousta informací na internetu. Ale kolik seniorů umí zacházet s počítačem? Problémem může být i nízká možnost informovanosti lidí například na vesnicích. Proto by bylo dobré informovat tuto cílovou skupinu jinak. Třeba pomocí reklam, novin, letáků nebo prostřednictvím lékařů. Teoretická část této práce popisuje některé fyzické a psychické změny, ke kterým ve stáří neodkladně dochází, včetně přidružených onemocnění a omezení. V návaznosti na tato fakta práce přináší možnosti sportovních a pohybových aktivit, které mohou senioři v přiměřené míře vykonávat. Cílem praktické části práce je pak výzkum seniorů na Olomoucku a na Hodonínsku. Zjišťujeme jejich vztah ke sportu, a to s ohledem na zdravotní a finanční stránku věci. Získaná data jsou pak porovnávána mezi skupinou seniorů navštěvující některou z ambulantních sociálních služeb a mezi seniory, kteří tyto možnosti nevyužívají. Výsledkem práce je pak 5

informační leták s možnostmi a nabídkami sportovních organizací v Olomouci, kde se přímo můžeme setkat se speciálně vytvořenými programy pro seniory. Touto prací bych chtěla poukázat na možnosti, které senioři ve svém okolí mají. Nemusí jít vždy o finančně nákladná a fyzicky náročná cvičení v rámci sportovních organizací. Prospěšná pro zdraví je i procházka se psem, práce na zahradě nebo protahování se každé ráno v posteli. Nebo lidé na vozíku či s francouzskými holemi mohou i vsedě posilovat a protahovat například horní polovinu těla. A právě tuto skutečnost, jak vyplynulo z pozorování během výzkumu, si staří lidé vůbec neuvědomují

6

2 Cíle a úkoly práce Hlavním cílem této práce je zjistit vztah seniorů k pohybovým aktivitám. Výsledky jsou pak porovnávány mezi dvěma skupinami seniorů. První skupinu nazvanou „uživatelé“ tvoří senioři, kteří využívají možností ambulantních sociálních služeb. Druhou skupinu „ostatních“ pak tvoří senioři, kteří tuto nabídku nevyhledávají.

Dílčí úkoly práce:
Zjistit, jakým pohybovým aktivitám dávají senioři přednost.
Zjistit, jak často se senioři pohybovým aktivitám věnují.
Zjistit, zda a jakým aktivitám se senioři věnují, pokud trpní nějakým onemocněním či omezením.
Zjistit, z jakých důvodů se senioři pohybovým aktivitám nevěnují.

7

3 Teoretické poznatky V této kapitole se seznámíme s některými aspekty stáří. Definujeme si vybrané nemoci, které stárnutí doprovázejí a pokusíme se k nim přiřadit vhodné sportovní aktivity. Také se na pohyb podíváme celkově a vysvětlíme si výhody a pozitiva jednotlivých aktivit. Na konci je okrajově zmíněno několik ambulantních sociálních služeb pro seniory a požadavky na sociálního pracovníka.

3.1 Stáří a stárnutí V této kapitole bych se zmínila o pojmech stárnutí a stáří. U různých autorů se setkáme s rozdílnými definicemi, a proto bych zde uvedla alespoň některé. Taktéž se zaměřím na některé klasifikace této etapy života, které se opět uvádějí v odlišných periodizacích. Taktéž bude řeč o jistých fyziologických a psychických změnách, ke kterým v tomto období dochází.

3.1.1 Je

Vymezení pojmů všeobecně

známo,

že

stáří

je

závěrečnou

vývojovou

etapou

života,

a stárnutí zase, že je přirozeným, celoživotním a individuálním procesem u každého z nás. Stáří je podle Psychologického slovníku Norberta Sillamy (2001) definováno jako třetí věk života po růstu a dospělosti. Je to období projevující se znatelným poklesem schopností senzomotorických, intelektových a mentálních a nastupuje kolem pětašedesátého roku věku. Dle Dienstbiera (2009) stárnutí začíná narozením. I když se naše tělo od tohoto okamžiku vyvíjí, současně začíná stárnout. Některé druhy buněk v těle po vyčerpání své funkčnosti odumírají a bývají nahrazovány novými. Výjimku tvoří buňky nervové, které odumírají bez náhrady. Dále se Dienstbier odkazuje např. na encyklopedii Universum (2003), která definuje stárnutí jako: „zákonitou etapu vývoje jedince, kdy dochází k úbytku fyzických a psychických schopností (involuce). Příčinou je genetické opotřebování a poruchy schopnosti dělení buněk. Stárnutí je individuální (u různých jedinců nastupuje v různém věku a má jiný průběh) a asynchronní (jednotlivé orgány jsou opotřebovávány nestejně)“. Psychologický slovník (Hartl, 1993) definuje stáří jako involuci, která je doprovázena úbytkem fyzické výkonnosti a zmenšenou adaptibilitou a to jiným tempem u každého jedince i u jednotlivých orgánů a funkcí. Tento slovník rozděluje omezení následovně:
Bez poklesu – například paměť na jednoduché materiály, profesní paměť, slovní zásoba, všeobecná informovanost. 8


S určitým poklesem – například motorická rychlost, koordinace, tradiční školní učivo.
S nejvýraznějším poklesem – například výbavnost nových poznatků, učení se symbolům, vštípivost, rychlost učení.

3.1.2 Etapy stáří Jak již bylo několikrát zmíněno, stárnutí je proces individuální. Je spojen se spoustou změn, které nepřicházejí u každého stejně, tudíž je obtížné určit obecně platné věkové rozdělení stáří. Také kvůli těmto rozdílnostem nemůže existovat pouze jedno dělení. Proto se na stáří můžeme dívat s různých pohledů a většina autorů se shoduje na rozdělení tohoto období z hlediska biologického, chronologického (kalendářního) a sociálního.

Kalendářní vymezení stáří Toto vymezení je u člověka dáno počtem prožitých let. Přesné vymezení kalendářního neboli chronologického věku podle Hartlova Psychologického slovníku (1993) zní: „věk počítaný od narození jedince do jeho smrti.“ Ovšem všechny níže uvedené kategorizace mají spíše jen orientační charakter, protože musíme přihlédnout na fakt, že nikdo nestárne stejně rychle a tudíž jednotlivá subjektivní prožívání jsou značně individuální. Obecně se vychází z rozdělení podle Světové zdravotnické organizace1, podle které je stárnutí rozděleno následovně: 1. období středního věku: 45 – 59 let, 2. období ranného stáří, staršího věku: 60 – 74 let, 3. období vlastního stáří: 75 let a více.

Dále například Kalvach (2004) nebo Zavázalová (2001) uvádějí nejen rozdělení podle WHO, ale také rozdělení dle B. L. Neugartenové, která v 60. letech navrhla následující rozdělení v závislosti na demografickém vývoji:
65 – 74 let: mladí senioři,
75 – 84 let: staří senioři, vlastní stáří,
85 let a více: velmi staří senioři, vysoké stáří. 1

WHO je „mezinárodní organizace,(…) která podporuje spolupráci v oblasti zdravotnictví, realizuje programy na potírání a úplné odstranění některých nemocí a usiluje o celkové zlepšení kvality lidského života. Cílem činnosti organizace je dosažení co nejlepšího zdraví pro všechny.“ [online], [cit. 2012-01-16]. Dostupné z: http://www.who.cz/zaklinf.htm

9

Uvedeme si také kategorizaci podle Šimíčkové – Čížkové (2003), která se odkazuje na Příhodu (1974). Ten stáří označuje slovem senium a rozděluje ho a to následovně: 1. období: 60 – 75 let (senescence), 2. období: 75 – 90 let (kmetství), 3. období: nad 90 let (patriarchium). Příhoda označuje poslední období seniorů za biologickou elitu. Avšak dnes se již délka života prodlužuje a úctyhodný věk nad 90 let již není takovou výjimkou. A tyto tendence budou nepochybně v průběhu dalších let čím dál více běžnější. Biologické vymezení stáří Tak jak u každého z nás dochází k různým změnám, které probíhají v různém období a různým tempem, tak se každý autor a odborník na tyto změny může dívat jinak. Proto je velmi obtížné měřit a určit biologický, neboli funkční věk člověka s jistou přesností. Na určování tohoto věku se také podílejí zřejmé faktory. Jde především o celkový životní styl, kam samozřejmě řadíme kouření, alkohol, aktivní nebo sedavý způsob života a životosprávu, ale také sem můžeme v neposlední řadě začlenit prodělané nemoci a jejich důsledky nebo také riziková povolání. Ale chceme-li studovat změny, které jsou průvodním jevem normálního stárnutí, a ne chorobného stavu, potřebujeme jedince zdravé, protože případná onemocnění by se na výsledcích mohla projevit značně rušivě (Hayflick, 1997). Jak uvádí například Hajer – Müllerová (2003), starého člověka lze považovat za zdravého, pokud u něj není přítomna zjevná choroba nebo syndrom, považuje-li se sám za zdravého, je soběstačný a vyvíjí-li přiměřené fyzické, psychické a sociální aktivity. O individuálním stárnutí můžeme hovořit zejména v souvislosti se změnami osobního vzhledu. Při jisté šikovnosti můžeme podle všech projevů určujících vzhled člověka, odhadnout věk jedince. Ovšem vzhledem k individualitě stárnutí není tento odhad vždy tak jednoznačný a jednoduchý a tento biologický věk nemusí vždy odpovídat věku kalendářnímu.

Sociální vymezení stáří Kalvach (2004) popisuje sociální stáří především jako proměnu sociálních rolí a potřeb, životního stylu i ekonomického zajištění. Za počátek této etapy obecně uvádí vznik nároku na starobní důchod, který soudobá společnost neustále posouvá. Stáří bývá označováno také jako takzvaný třetí věk, nebo postproduktivní věk, což u značného množství lidí vyvolává mylnou představu stařecké neužitečnosti. Do tohoto období Kalvach zařazuje například ztrátu

10

životního programu, společenské prestiže, osamělost, pokles životní úrovně, věkovou segregaci, dokonce až diskriminaci. Můžeme se setkat i s pojmem čtvrtý věk, který již označuje stáří jako období závislosti a vyznačuje se ztrátou soběstačnosti. Sociální stáří vymezuje například i Hajer-Müllerová (2003), která za počátek sociálního stáří považuje dobu, kdy si člověk sám poprvé uvědomí, že stárne. Právě v této době je důležité nepodlehnout tomuto vědomí, a pokud to zdravotní stav dovoluje, zůstat i nadále co nejvíce aktivní. Dále se odkazuje na Pacovského (1981), který zdůrazňuje vliv úspěšné adaptace na stáří. Pokud je jedinec odjakživa veden k pozitivní adaptaci na všechny přicházející změny v životě (ať už pracovní, vztahové nebo rodinné) a dokáže se s těmito změnami vyrovnat, je pravděpodobné, že si tuto adaptaci a pozitivní postoj zachová i v přístupu ke změnám ve stáří.

3.1.3 Změny ve stáří Stárnutí je v podstatě celoživotní proces, který prožíváme subjektivně. Avšak k jistým změnám dochází u všech, a to dokonce ještě dříve, než se začnou projevovat navenek. Tyto změny postihují prakticky veškeré buňky všech orgánů. Pokud známe faktory, které k těmto změnám vedou, můžeme se na ně zaměřit a pokusit se tyto změny alespoň částečně zpomalit (Dessaintová, 1999). Vesměs můžeme stárnoucí změny rozdělit na změny tělesné (fyziologické) a duševní (psychologické). Obě tyto složky jsou navzájem propojeny a vzájemně se ovlivňují.

Fyziologické změny Začněme například nervovou soustavou, která je jakýmsi řídícím střediskem všech funkcí našeho těla. Do této oblasti řadíme mozek, míchu a nervová vlákna. Vzhledem k tomu, že mozek je centrem všeho dění, je samozřejmé, že s jeho postupným stárnutím také určuje, kdy a k jakým změnám bude v souvislosti s věkem docházet. Odborníci obecně vycházejí z faktu, že mozek začíná stárnout již kolem dvaceti let věku, i když jedinec sám pociťuje tyto změny až kolem šedesátého roku. Jak již bylo zmíněno dříve, nervové buňky nemají schopnost obnovovat se. Stejně jako v jiných orgánech, tak i v mozku se vytváří nadbytečné buňky. Proto i při jejich větších ztrátách je mozek schopen začít využívat tzv. rezervní buňky, díky nimž může do jisté míry obnovovat svůj potenciál. Mimo jiné se snižuje váha2 a objem mozku, atrofují mozkové závity nebo se snižuje zásobení kyslíkem. Rovněž dochází vlivem 2

Váha mozku je asi 1300 – 1500 g

11

stárnutí nervových vláken ke snižování schopnosti přenášení podnětů a následných reakcí organismu. Důsledkem všech těchto involučních změn je například častější zapomínání, horší výbavnost a zapamatovatelnost nových věcí, zpomalené reakce nebo výpadky paměti. I přesto, že paměť úzce souvisí s řečí, tato složka nebývá nijak výrazně narušena (Dessaintová, 1999, Hayflick, 1997). V oblasti celkového vzhledu se můžeme zaměřit na změny výšky a hmotnosti, kůže, vlasů a ochlupení. Výška stárnoucího jedince se mění, a především zmenšuje, v závislosti na snižování se meziobratlových chrupavčitých plotének, na zmenšování svalové hmoty a na celkových změnách lokomočního aparátu3 (Hajer-Müllerová, 2003). Hayflick (1997) kromě uvedených změn uvádí také ztrátu vody, deformace páteře a prořídnutí kostí, což převládá především u žen. Dále se oba uvedení autoři shodují na postupně snižující se hmotnosti stárnoucího jedince z důvodu úbytku svalové hmoty (atrofie), přičemž Dienstbier (2009) navíc uvádí, že se zvyšujícím se věkem přibývá u člověka tělesný tuk, který ovšem hmotnost nezvyšuje. Tyto tukové vrstvy se ukládají především na břiše a bocích, naopak ubývají na nohách a v obličeji. Kůže u člověka slouží v první řadě jako ochranná vrstva a dále také jako orgán vnímání. Dessaintová (1999) mezi nejčastější projevy změn na kůži jmenuje například pigmentové skvrny, poruchu funkce mazových žláz, snižování pružnosti nebo pomalejší obnovu tkáně. Hayflick (1997) k tomu přidává ještě vyprahlost a svědění, výskyt mozolů, zatvrdlých míst, kuřích ok nebo plísní. Jeho myšlenku o tom, že na kůži přece nikdo neumírá, popírá Dienstbier (2009), který především upozorňuje na zvýšenou možnost výskytu kožních nádorů. Se zvyšujícím se věkem je potřeba uvědomit si důležitost prevence všech onemocnění. Kromě preventivních prohlídek u lékaře pak právě u kůže můžeme sami pravidelným pozorováním včas zabránit nežádoucímu rozvoji kožních nádorových onemocnění. Další

pozorovatelnou

změnou

na

kůži

jsou

bezesporu

vrásky.

Jsou

jedním

z nejviditelnějších ukazatelů biologického věku. Některé vrásky jsou spojeny s životními návyky a navyklými výrazy ve tváři. Mohou být následkem třeba častého smíchu nebo mračení. Ovšem z odbornějšího hlediska můžeme říci, že jsou tvořeny z důvodu úbytku proteinu, tzv. kolagenu a z nadbytečného množství bílkoviny elastinu, který se hromadí v místech poškozených slunečním zářením. Zde se s postupujícím věkem chemicky přeměňuje, což vede ke zvrásnění a sesedání pokožky. Pružnost a vláčnost pokožky si můžeme vyzkoušet jednoduchým pokusem, kdy stiskneme pokožku – nejlépe hřbetu ruky –

3

Kostra a svaly

12

mezi palec a ukazováček a po uvolnění sledujeme, za jak dlouhou dobu se pokožka opět narovná. Obvyklá doba u mladé pokožky pro toto narovnání je asi dvě sekundy, což se samozřejmě se zvyšujícím se věkem prodlužuje, v sedmdesáti letech to může být až 50 sekund (Hayflick, 1997). Dalším nejpozorovatelnějším ukazatelem vysokého věku je šedivění a vypadávání vlasů, přičemž Hayflick (1997) upozorňuje na prováděné výzkumy, které prokázaly, že ne u všech seniorů se zešedivění zákonitě projevilo. Rychlost a průběh těchto změn je podmíněn dědičně. K šedivění vlasů dochází vlivem omezeného nebo žádného množství pigmentu v kortexu (vlasová kůra), který se zde postupně objevuje jako vadný. Po 40. roku věku pak dochází k prořídnutí ochlupení a plešatění. Paradoxně ochlupení neřídne po celém těle. Především v oblastech nosu, uší a nadočnicových oblouků naopak houstne a vyžaduje péči. U žen se objevuje ještě ochlupení nad horním rtem a na bradě. Obecně pak prořídnutí ochlupení probíhá rychleji u žen než u mužů, ale plešatění se dříve objevuje u mužů (Dessaintová, 1999). Již výše zmíněný úbytek svalové hmoty je dán zmenšováním svého objemu a mohutnosti. Mimo jiné svaly ztrácí svou elasticitu, sílu a vytrvalost. Tento fakt ovlivňuje ve velké míře také nečinnost, ať již dobrovolná, či nedobrovolná. Pravidelným zatěžováním těla a přiměřenou pohybovou aktivitou lze svalovou aktivnost povzbuzovat a udržovat, ovšem pouze do jisté míry. V pokročilejším věku člověk ztrácí až kolem 80 % svalové hmoty. Pohybová činnost se sice zpomaluje, ale to se může částečně vykompenzovat vytrvalostí a trpělivostí ve vykonávaných úkonech (Dessaintová, 1999, Hajer-Müllerová, 2003). U smyslových změn si uveďme především změny zraku a sluchu. Nejtypičtějším zhoršováním zraku je především změna čočky, která s přibývajícími léty sílí a mohutní, a proto je zde snížená schopnost zaostřovat na blízké předměty. Tento jev si většinou uvědomujeme u čtení, kdy musíme psaný text poněkud oddalovat, což podle Hayflicka (1997) bývá kolem padesátého roku věku. Hajer-Müllerová (2003) jako další problémy uvádí kataraktu (šedý zákal) nebo arcus senilis (bělavý povlak okolo rohovky).4 Spolu s Dessaintovou (1999) se ještě shodují na zhoršování vidění za tmy. Ke snižování schopnosti slyšet průměrně dochází, jak uvádí například Dessaintová (1999), již kolem pětapadesáti let u mužů a kolem šedesáti let u žen. Hayflick (1997) snižuje tuto hranici již na třicet let, kdy sice k určitým degeneračním změnám postupně začne docházet, ovšem shoduje se s Dessanitovou, že uvědomovat si to začínáme až mezi padesáti a šedesáti

4

Viz přílohy č. 1 a 2

13

lety, a to především opět u mužů. Ke zhoršování dochází zejména ve vnímání vysokých tónů. K horšímu porozumění normální řeči dochází při ztrátách hodnoty asi 30 dB, kdy tyto funkční změny navíc umocňují různé šelesty a šumy v pozadí. U starších lidí je ale také potřeba rozlišovat, zda se opravdu jedná o postupnou degeneraci, nebo pouze o běžné usazování ušního mazu, což může působit jako jistá blokáda. V obou případech je u takto omezených lidí nutné dbát na možnou hrozbu izolace. Jak již bylo zmíněno, změny probíhající v celém těle, ať už subjektivní, či objektivní, se podepisují na všech orgánech a funkcích a lze je prokázat. A to buď naším pozorováním, nebo odborným vyšetřením. Všechny dosud výše uvedené změny jsou vlastně spíše pozorovatelné a vnímatelné širokým okolím. Uveďme si proto alespoň některé orgánové změny, které probíhají skrytě. Mimo jiné se mění například funkce ledvin. Snižuje se jejich filtrační schopnost v důsledku ubývání funkčních nefronů (základní a funkční jednotka ledvin), což má za následek třeba zhoršenou schopnost odstraňovat z krevního řečiště dusíkaté odpadní látky. Svou schopnost ztrácí například lymfocyty (bílé krvinky), které jsou důležité pro likvidaci rakovinných buněk, nebo další bílé krvinky neutrofily, které jsou důležité pro boj s infekčními nemocemi. Proto je v důsledku těchto změn u seniorů patrná zvýšená náchylnost k onemocnění (Hayflick, 1997). Hajer-Müllerová (2003) dále uvádí například změny respiračního systému, které se projevují zejména v poklesu vitální kapacity plic v důsledku snížené výkonnosti svalstva hrudníku, obezity, deformací páteře nebo hrudníku. Hayflick (1997) v tomto ohledu upozorňuje na pravděpodobnost vzniku koronárně srdečního onemocnění převážně u mužů. Co se týká zažívacího traktu, můžeme zde jako nejvíce předpokládané uvést atrofii (zmenšování) sliznic a svalstva, což vede ke snížení motility žaludku a peristaltiky střev, kvůli čemuž pak v různé míře vznikají průjmy nebo zácpy.

Psychologické změny Psychické změny a pochody jsou tak jako vše ostatní záležitostí individuální a nijak nesouvisí s věkem kalendářním. Tak jak budeme náš přibývající věk přijímat, záleží především na tom, jaký máme všeobecný postoj k životu. Šimíčková – Čížková (2003) se v této otázce opět odkazuje na Pacovského (1981), že existuje jakási adaptace na stárnutí a stáří, která začíná v okamžiku, kdy si jedinec poprvé začne uvědomovat, že stárne. Začíná si uvědomovat následné krize, které s sebou stáří přináší. Jde zejména o situace jako odchod do důchodu, ztráta určitého společenského statusu, ztráta samostatnosti, narůstání závislosti na 14

lidech ve svém okolí, ztráta životního partnera nebo očekávání smrti. Se všemi uvedenými okolnostmi se každý z nás vyrovnává jinak. Na jedné straně nás ovlivňuje například zdravotní stav, společenské očekávání a normy nebo naše ekonomická situace. Na straně druhé, a to má mnohem větší váhu, je důležitým indikátorem osobnost jedince a rysy jeho povahy. Můžeme podle Bromleye rozlišit 5 způsobů, jak se se stářím vyrovnat:
Konstruktivnost – člověk smířený se stářím, aktivní, soběstačný, má svoje zájmy, společenský život, nebrání se navazování nových vztahů, je veselý, realistický, uvědomuje si své chyby i úspěchy.
Závislost – rád se vzdal své práce a odešel do důchodu, je spíše pasivní, hmotné zabezpečení nechává na ostatních, je rád v klidu svého domova, nedůvěřivý vůči novým lidem, spíše pasivní, ale poměrně vyrovnaný.
Obranný postoj – spíše pesimista, soběstačný, pomoc odmítá, aby dokázal svou nezávislost, dělá spoustu věcí, neboť se obává stařecké nečinnosti.
Nepřátelství – agresivní a podezřívavé jednání, neústupnost, žije spíše v ústraní, na problémy stáří reaguje nerealisticky – odmítá je a hledá výmluvy, je nepřátelský vůči mladým lidem.
Sebenenávist – od předchozí skupiny se liší nepřátelstvím vůči sobě samému, je spíše pasivní a depresivní, cítí se osamělý a zbytečný, je spíše lítostivý a depresivní.

To, zda je člověk introvert, extrovert, optimista nebo pesimista, má velký vliv na naše chování a prožívání a tudíž i na vnímání a reagování na nastalé situace a změny. To, jak budeme vnímat příchod prvních příznaků stárnutí a jak na ně zareagujeme, podle toho se budou pravděpodobně odvíjet i naše příští odezvy na následující změny.

S psychickou činností jednoznačně souvisí pojmy jako paměť, inteligence, emoce, vnímání nebo myšlení. Psychické změny, které stáří přináší, Hajer-Müllerová (2003) rozděluje do následujících kategorií, zaměřených na:

I.

Kognitivní schopnosti

Zpomaluje se tempo například při složitějším jednání, objevuje se nechuť řešit problémy, problémy v porozumění, a tak může senior občas působit poněkud bezradně a rezignovaně. Podle Gregora (1990) úroveň rozumových schopností ve stáří závisí na vrozeném základu, celoživotním vzdělání a profesní kvalifikaci, získaných zkušenostech, příležitostech tyto své rozumové kvality uplatňovat a na kvalitě stimulujícího prostředí. 15

II.

Paměť a učení Ve stáří se zhoršuje především krátkodobá paměť, kdy jsou senioři schopni vybavit si

básničky naučené v mládí ve škole a znají spoustu písní, ovšem nepamatují si, co se stalo před pár hodinami. Dochází také k častějšímu zapomínání jmen, nerozpoznání obličejů, což může vést k trapným společenským situacím. Pokud k těmto situacím dochází příliš často, je zde potenciální hrozba společenské izolace seniora. Typické je také zapomínání předmětů, jejich ztrácení a hledání. U malého procenta lidí dochází v pozdních letech ke stařecké demenci, která je popisována jako patologická ztráta paměti, kdy senior nemusí poznat ani své nejbližší příbuzné.5 Učení je s přibývajícími roky složitější, leč ne nemožné. Senioři si nové poznatky hůře zapamatovávají, což se dá však vykompenzovat delší dobou věnovanou učení, zvýšeným počtem opakování, trpělivostí a vytrvalostí. (Příhoda, 1974, In Šimíčková – Čížková, 2003). S tímto souhlasí i Gregor (1990) a přidává k tomu fakt, že: „když mají starší lidé zvládnout logicky a přehledně upořádanou látku, pak se jí naučí mnohdy lépe, než když byli mladší.“

III.

Osobnost

Některé typy osobností jsme si již uvedly výše dle Bromleye. Dále Pacovský (1981, In Šimíčková-Čížková, 2003) však například ještě poukazuje na možné změny v osobnosti. Extroverti se můžou často stát povrchními až obtížnými a ztratit přitom svůj společenský půvab a zábavnost. Šetrnost člověka se může třeba ve stáří přeměnit na lakotu, ostražitost a nedůvěru. Nemůžeme ovšem v této oblasti uplatňovat všeobecné kategorizování. Stáří neprobíhá u každého stejně a každý také máme svůj osobitý způsob vyrovnávání se se změnami. Proto na druhé straně můžeme vidět staré lidi obětavé, ochotné, optimistické a pokrokové.

IV.

Emocionalita

Je třeba si uvědomit rozdíl mezi pojmy emocionalita a emotivita. Emocionalita, nebo také přecitlivělost je v pozdějším věku spíše o tom, že člověk již není schopen náležitě kontrolovat své emoce. Jde přesně o typické situace, kdy starší jedinec nedokáže ovládnout dojetí například nad prohlížením fotografií nebo při vzpomínkách. Oproti tomu emotivita, neboli 5

„Podle tiskové zprávy Alzheimer Europe z 13. července 2009, která shrnuje výsledky projektu EuroCoDe (European Collaboration on Dementia) … je možné odhadnout počet lidí s demencí v České republice na 123 194.“ Tyto výsledky jsou uváděné od 60. roku věku. Výskyt demence. In: Česká Alzheimerovská společnost [online]. [2009] [cit. 2012-01-24]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/vyskytdemence/.

16

citovost je v seniorském věku spíše snížena a oploštěna. Člověk už není schopen nebo ani nechce navazovat nové kontakty a tíhne spíše k samotě, což může vést až k nežádoucí izolaci, kterou ještě umocňuje jejich snížená schopnost empatie.

V.

Psychomotorická činnost V této oblasti zmíníme prodlužující se dobu reagování a rozhodování. Se zvyšováním věku

se však projevuje větší míra trpělivosti, promýšlení si postupů, přesnosti a vytrvalosti. U činností, které nevyžadují přílišnou rychlost nebo často měnící se pohyby, můžeme předpokládat, že jedinci ve vyšším věku budou vykazovat mnohdy lepší výsledky než mladí lidé.

Přes všechny výše uvedené paměťové a rozumové těžkosti spojené s věkem se však inteligence nezhoršuje. Gregor (1990) se odkazuje na několik výzkumů, které se zabývaly zjišťováním inteligenční úrovně lidí nad 60 let. Všechny se shodují na jednom, a to, že inteligence zůstává celý život stejná, podobně jako schopnost učit se. Nejstěžejnějším ukazatelem mentálních schopností je u každého z nás dosažené vzdělání a kvalifikace, dosavadní způsob života a psychická aktivita v průběhu dospělosti. Tak jak o fyzické aktivitě, tak i o psychické platí, že trénink je nejdůležitější pro udržení získaných sil. Pokud budeme mozek pravidelně zatěžovat a namáhat, bude nejspíše pracovat lépe. Pokud paměťový potenciál nebude v přijatelné míře podporován, bude pravděpodobně ke zhoršování myšlení docházet.

3.2 ?emoci ve stáří Slovník spisovné češtiny definuje nemoc jako poruchu zdraví. Ovšem nemůžeme rozlišovat pouze čistě slova zdraví a nemoc, tak jako nemůžeme rozlišovat pouze černou a bílou barvu. Existuje přece celá škála dalších odstínů těchto barev. Úplně tak existují synonyma k tomuto slovu, například nemohoucí, churavý, bolavý, nemající sílu, něco potřebovat a chtít nebo je to stav, kdy něco nefunguje tak, jak by mělo. Na nemoc existují dva pohledy, a to objektivní (pohled lékaře) a subjektivní (pohled pacienta). Ke stanovení diagnózy je třeba respektu z obou stran. Lékař by měl vnímat, co mu říká pacient (co ho trápí) a pacient by měl respektovat lékařova léčebná doporučení, případně se na postupech léčení mohou společně dohodnout.

17

Dvě nejpočetnější skupiny populace, které nejčastěji navštěvují lékaře, jsou děti a právě senioři. Ve stáří obecně dochází ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu a na rozdíl od dětí, se přidávají ještě potíže psychické, pramenící z neschopnosti vyrovnat se s procesem stárnutí (Křivohlavý, 2002). Jak již bylo řečeno, stárnutí je specifický biologický proces, který je především nezvratný. Postihuje prakticky všechny orgány a části těla, které pomalu vyčerpávají své rezervy. Starý organismus se zpomaluje a ztrácí svou adaptační schopnost. V důsledku toho může docházet jak k častějším infekčním onemocněním, tak k závažnějším, déletrvajícím až trvalým chorobám a změnám (Topinková, 2005). Mezi nejčastější choroby, objevující se ve vyšším věku, uvádějí Topinková spolu s Poledníkovou (2006) například:
choroby kardiovaskulární (hypertenze, ischemická choroba srdeční, srdeční selhávání, tromboembolická nemoc),
nemoci pohybového aparátu (osteoporóza, artróza, revmatoidní artritida),
metabolická onemocnění (diabetes mellitus),
gastrointestinální

(dysfagie,

refluxní

choroba

jícnu,

vředová

choroba,

divertikulóza),
respirační onemocnění (obstrukční plicní nemoc, astma, tuberkulóza),
nervové, neuropsychiatrické poruchy (demence, deprese, cévní mozková příhoda, Parkinsonova nemoc, epilepsie). Kalvach (2008) uvádí, že ve stáří může dále docházet k inkontinenci, anorexii a malnutrici, dehydrataci nebo v neposlední řadě můžeme také uvést týrání, zanedbávání a zneužívání. V následujících podkapitolách si uvedeme alespoň některé příklady chorob.

3.2.1 Pohybový aparát Po 35. roku věku začíná docházet k úbytku jak kostní, tak svalové hmoty. Kosti mění svůj tvar a strukturu, atrofují a degenerují nejen svaly, ale i meziobratlové ploténky, díky čemuž se zmenšuje tělesná výška. Svalová vlákna jsou nahrazována tkání tukovou, což má za následek úbytek sil. Celkově se snižuje pružnost těla a schopnost rychlého reagování, naopak nastupuje spíše ztuhlost, omezená pohyblivost a ztráta obvyklé rovnováhy a koordinace. To vše má za následek především zvýšené riziko pádů a úrazů (Poledníková a kol., 2006). Dienstbier (2009) udává roční výskyt asi 50 000 zlomenin u lidí starších 65 let a z toho je 90 % kostí stehenních.

18

Osteoporóza Schuler, Oster (2010) se odkazují na WHO, že osteoporóza je definována jako „snížení hustoty kostní tkáně.“ Topinková (2005) dále uvádí, že je toto onemocnění charakterizováno zvýšeným rizikem kostních fraktur a to především v oblasti stehenní kosti. Rozlišuje tuto nemoc podle příčin na primární (vlivem stárnutí) a sekundární (jako důsledek jiného onemocnění). Spolu s Poledníkovou (2006) se shodují na tom, že tato nemoc přichází nejdříve u žen, a to po menopauze. Léčba osteoporózy spočívá zejména v:
přiměřené fyzické aktivitě (chůze – alespoň 30 minut denně, plavání),
výživových doplňcích (vitamín D, vápník – nejméně 1500 mg denně),
fyzikální léčba (masáže, vodoléčba, solux6). Ettinger (2007) především pacientům s tímto omezením doporučuje mimo výše uvedené aktivity také posilovací cviky, kdy se snažíme překonat svou vlastní váhu a také poukazuje na vhodnost posilování svalů i v okolí zlomeniny. Ale to ovšem až po odborné konzultaci s fyzioterapeutem. Stejskal a kol. (1996) doporučují cviky opakovat 3x20 cviků několikrát za den. Pohyby musí být prováděny tahem. Švihy a skoky se nedoporučují. Nejideálnější aktivitou pro toto onemocnění je plavání. Roslawski (2005) varuje před skoky, podskoky a zvýšenou rotací páteře především u tenisu, volejbalu nebo badmintonu. Freiwald, Kruse (2000) uvádějí praktické rady při pohybech v každodenních aktivitách:
sezení – sedět rovně, dbát na správný poměr výšky židle a stolu, střídat polohy na židli, opírat se o stůl při zvedání se ze židle,
předklony a nošení zátěže – rovná záda (neohýbat je), síla vychází z dolních končetin, břemena zvedat oběma rukama,
stání – měnit polohu chodidel, případně jednu nohu položit na schod nebo stoličku,
chůze – pohodlná obuv bez podpadků, spíše lesní a parkové cesty,
jízda na kole – měkké sedlo, souměrná poloha sedla a řídítek, jezdit po hladkých cestách,
další – využívat protiskluzové podložky ve sprše a vaně, madla, zábradlí u schodů. Artritida Jde o onemocnění pojivové kloubní tkáně. Ve stáří bývají touto chorobou postiženy především drobné klouby končetin a klouby ramenní. Artritida bývá doprovázena řadou

6

„horské slunce“ – procedura, která využívá ultrafialového záření a tepelného působení ke zvýšení obranyschopnosti organismu (Horské slunce (solux). In: Sunflowers [online]. 2000-2012 [cit. 2012-03-03]. Dostupné z: http://www.sunflowers-agency.cz/procedury/horske-slunce-solux.php).

19

dalších omezení, a to únavou, depresí, teplotami, nechutenstvím a s ním spojeným chudnutím. Typickým znakem bývá ranní ztuhlost kloubů, která trvá více jak hodinu (Dienstbier, 1999). Ettinger (2007) pro toto onemocnění nedoporučuje zúčastňovat se aktivit, které klouby příliš zatěžují (tanec, běh). Nejpřijatelnější je klidná chůze, plavání, aerobik ve vodě a strečink. Také se doporučuje vzít si před aktivitou léky zklidňující bolesti a během činnosti zatěžovat spíše klouby zdravé. Bird (2007) souhlasí s nejideálnější aktivitou, kterou je chůze a uvádí další velmi prospěšné aktivity:
jóga a pilates,
tai-či (jde o systém pohybů a poloh, vycházejících z bojových umění, které zlepšují sílu, ohebnost a celkovou pohodu),
Čchi-kung (kombinace meditace a pohybu; snižuje stres),
Alexandrova technika (výuka správného držení těla a jeho pohybů, která vede ke zlepšování postoje, rovnováhy a koordinace),
Feldenkraisova metoda (učení pohybů, které zmírňují zdravotní potíže a zvyšují pohyblivost),
Tragerův přístup (vychází z účinků podvědomí; provádí se v meditativním stavu, kdy léčitel sám pohybuje vaším tělem).

3.2.2 Hypertenze Topinková (2005) definuje hypertenzi, tedy vysoký krevní tlak, jako hodnoty systolického a diastolického tlaku větší než 140/90 mm Hg.7 Spolu se Schulerem, Osterem (2010) popisují postup zjišťování a diagnostikování krevního tlaku a to tak, že se změří třikrát za sebou ve dvou až třech návštěvách u lékaře, tedy dohromady zhruba devět měření. Měříme vždy vsedě a na stejné paži, nejčastěji na levé. Pokud prokážeme zvýšené hodnoty alespoň ve dvou ze tří dnů, můžeme diagnostikovat hypertenzi. Bezprostředně po zjištění takovéto diagnózy můžeme sami začít s nefarmakologickou léčbou, která spočívá zejména v:
omezení soli, alkoholu, kouření,
snížení a udržení své hmotnosti pravidelnou tělesnou aktivitou,
omezení stresových faktorů,
vyvážené stravě – ovoce, zelenina, nízkotučné mléčné produkty.

7

Normální hodnota krevního tlaku je asi 130/80 (Dylevský, 2000).

20

Dienstbier (1999) uvádí ještě vznik hypertenze v důsledku jiného primárního onemocnění, jako jsou například nemoci ledvin, jater, imunitního systému nebo hormonální poruchy. Roslawski (2005), shrnuje některé základní doporučení pro hypertoniky:
naučit se měřit si svůj tlak a kontrolovat si tak fyzickou zátěž,
doporučuje se denně nějaká aktivita v rozmezí asi 30 minut,
necvičit, pokud se na to necítíme (bolesti, závratě, nevolnost),
dodržovat životosprávu a přestat kouřit. Pro hypertoniky, kteří prodělali například operaci srdce nebo srdeční příhodu, se doporučuje začít nejdříve s rehabilitačním programem, který probíhá 12 týdnů pod přísnou lékařskou kontrolou a poté pokračovat v doporučených aktivitách. Rozhodně je ale dobré, vyvarovat se aktivitám v přílišném horkém nebo vlhkém prostředí. Také se nedoporučuje vykonávat aktivity ve vyšších nadmořských výškách (Ettinger, 2007).

3.2.3 Diabetes mellitus 2. typu Diabetes, neboli cukrovka, je dle definice Topinkové (2005): „skupina chronických metabolických onemocnění provázených hyperglykémií, která je důsledkem nedostatečné sekrece inzulinu.“ Spolu se Schulerem, Osterem (2010) uvádějí, že glykémie, tedy hladina cukru v krvi, spolu s věkem stoupá a to nalačno o zhruba 0,05 mmol/l.8 Poledníková (2006) dodává, že ve stáří se nejčastěji vyskytuje takzvaný stařecký diabetes 2. typu. Mezi příčiny vzniku tohoto onemocnění můžeme zařadit genetické předpoklady, vnější prostředí (životní styl a s ním spojené stravování) a psychické vlivy (míra stresu a schopnost jeho zvládání). Nejzávažnější a nejčastější komplikací tohoto onemocnění bývá obezita (Poledníková uvádí 60-90%). Mezi nefarmakologickou léčbu Topinková řadí:
správnou výživu (vyvážená, kaloricky přiměřená strava bez sacharidů, ovšem vždy se bere ohled na stravovací zvyklosti jedince; Schuler, Oster doplňují, že výjimečně se vyžaduje strava bez cukru a s upraveným obsahem tuků; nekouřit),
pohybovou aktivitu (opět nutná individualizace vzhledem k trénovanosti a zdatnosti jedince),
optimalizaci hmotnosti (BMI udržet pod 25 kg/m2).9

8

Optimální hladina glykémie nalačno je asi 4,4-5,5 mmol/l (Dylevský, 2000). „Body mass index“ – index tělesné hmotnosti, která je optimálně mezi hodnotami 18,5 – 25 a vypočítá se ze vzorečku: BMI = hmotnost (kg) / výška (m)2 (BMI - body mass index. In: Abeceda zdraví [online]. 2005-2012 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://www.abecedazdravi.cz/bmi) . 9

21

Cvičení při cukrovce se doporučuje pravidelně, několikrát týdně, Roslawski (2005) doporučuje pětkrát týdně, asi dvě hodiny po snídani. Důležité je se vždy dohodnout se svým diabetologem, jaké aktivity by byly nejvhodnější, například vzhledem k dalším přidruženým omezením. Vždy před nějakou náročnější činností se doporučuje upravit dávkování inzulínu, a to většinou o 2-3 jednotky méně. Obecně bychom měli naši pohybovou frekvenci udržovat asi v 60 – 80 % své maximální tepové frekvence.10 Nedoporučují se aktivity, u kterých dochází k velké spotřebě energie (nadměrné posilovaní, vytrvalostní tréninky). Fyzicky náročnější sporty je příhodné provádět skupinově, alespoň ve třech lidech. Dále je nevhodné věnovat se náročnějším pohybovým aktivitám při onemocněních srdce, hypertenzi nebo při pokročilých změnách na dolních končetinách. Roslawski (2005) navrhuje prohlížet nohy každodenně, zda nedochází k zánětům, odřeninám nebo otokům. Dessaintová (1999) doporučuje u tohoto onemocnění především chůzi, která značně snižuje hladinu cukru v krvi. Obecně vzato, při začátcích si kontrolujeme při cvičení pulz, cvičíme jen tolik, kolik nám naše tělo dovolí a naše aktivity by vždy měly být v souladu s jídelníčkem. Během déletrvajících aktivit je vhodné dát si malou svačinku například v podobě ovoce a neustále dbáme na dodržování pitného režimu (Vlková, 1998).

3.2.4 Deprese Při depresivních stavech člověk přestává dělat to, co ho baví, a to, co mu přináší radost do života. Tím se samozřejmě pocity depresí ještě více prohlubují a uzavírají tak jakýsi pomyslný začarovaný kruh. Proto je pro překonání těchto období velmi důležité vzchopit se a změnit svůj dosavadní styl života. Je velmi důležité naučit se znovu hospodařit se svým časem, umět si rozdělit své každodenní aktivity a hlavně kromě povinností si do svého volného času zařadit i odpočinek a činnosti, které pro nás mají nějaký smysl (Praško a spol., 1997). Léčba deprese může probíhat několika formami. Nejznámější je především Freudova psychoanalýza, založená na interakci klienta a terapeuta. Odpovídáním na otázky ze své minulosti se klient dostává ke skutečnostem, které má uložené ve svém podvědomí. Psychoanalýza je založena na faktu, že deprese je pouze potlačená zlost, kterou jsme 10

Maximální tepová frekvence se vypočítá tak, že od čísla 220 odečteme svůj věk (Jak si změřit maximální tepovou frekvenci?. In: Běhej.com [online]. 24. 03. 2006 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://www.behej.com/clanek/82-jak-si-zmerit-maximalni-tepovou-frekvenci).

22

nedostatečně ventilovali a tudíž je v nás hluboko usazena. Další formou terapie je kognitivní psychoterapie, která oproti psychoanalýze nezkoumá klientovu minulost, ale zabývá se jeho pohledem na přítomný svět. Zkoumá jeho postoje, názory, životní cíle a spokojenost a pomáhá mu měnit jeho negativní myšlení na pozitivní. Je založena na přátelském vztahu klienta a terapeuta. Mezi další formy pomoci můžeme zařadit například víru a duchovní pomoc nebo skupinové terapie, založené na principu „sdílení bolesti“ a pocitu vědomí, že v tom nejsme sami. Mezi nejznámější možnosti léčby depresí u nás patří forma farmakologická. Křivohlavý (2003) uvádí následující:
Triciklická antidepresiva – u těchto léků se začíná malými dávkami, které se postupně zvyšují, dokud se nedosáhne požadovaného účinku.
MAO – u těchto léků Praško (2003) upozorňuje na dodržování diety, protože se nesnesou s tyraminem, který je například v některých sýrech, banánech nebo kuřecích játrech.
Lithium – používá se především u manicko-depresivních obtíží a nejčastěji v kombinaci s jinými antidepresivy. Praško (2003) farmakologickou léčbu doplňuje o:
Rima – mají podobné účinky jako MAO, ale nevyžaduje se u nich dieta; mají minimum vedlejších příznaků.
SSRI – inhibitory zpětného vychytávání serotoninu – zvyšují dostupnost serotoninu v mozku. Praško dále upozorňuje na to, že většina antidepresiv má výrazné nežádoucí účinky, a to především sucho v ústech, zácpu, obtížnější močení, sexuální problémy, rozmazané vidění, závratě, únavnost a nesoustředěnost. Je známo, že při sportu je vyplavován hormon endorfin, který vyvolává dobrou náladu. Pro období depresí jsou také vhodná některá cvičení, která podněcují aktivitu. Doporučované jsou zejména procházky (ať už sám, nebo organizovaně), gymnastika, skupinová cvičení především tanečního charakteru a vůbec nejefektivnější je plavání (Křivohlavý, 1997).

3.2.5 Demence a Alzheimerova choroba Stuart-Hamilton (1999) definuje demenci jako „celkový úpadek psychických funkcí způsobený atrofií centrálního nervového systému.“ Není to onemocnění pouze starých lidí. Může se objevit ve kterémkoli období dospělého života. Ve stáří se pouze zvyšuje možnost jejího výskytu.

23

Topinková (2005) přesněji uvádí, že se jedná o syndrom, který pro svou diagnózu musí splňovat následující znaky:
získaná kognitivní porucha narušující paměť (oblast řeči, myšlení, orientaci, úsudek, učení …,
narušení pracovního a společenského uplatnění jedince,
trvání poruchy minimálně 6 měsíců. Průběh Alzheimerovy choroby můžeme definovat jako pozvolný začátek a postupné, ubývání kognitivních schopností. Postihuje schopnosti získané během dospělého života, ale základní vzorce chování, získané výchovou, bývají prováděny automaticky, i když v pozdějších fázích se značnými obtížemi. Tato porucha má sice nezvratitelný charakter, ovšem při vhodně podnětném prostředí se u jedince mohou vyskytovat „světlé okamžiky“. Chvílemi se může zdát, že se jeho stav zlepšuje – je schopný adekvátně komunikovat nebo provádět určité úkony. Ale stává se to pouze za určitých okolností a duševní nezpůsobilost jedinci bohužel zůstává a dále se zhoršuje. A to nejen v oblasti kognitivní, ale také psychomotorické. Jak již bylo zmíněno, základní naučené vzorce chování v podvědomí zůstávají a člověk je vykonává automaticky. U této choroby ovšem už v pozdějších fázích dochází k zasekávání se v činnostech nebo dokonce k jejich úplnému zapomínání. Automatické pohyby, které provádíme bez rozmyslu, se skládají z mnoha dílčích pohybů a mechanismů, které si vůbec neuvědomujeme. Jako příklad můžeme uvést zvednutí se ze židle. Automaticky podsuneme nohy pod židli a tělo nakloníme dopředu, případně se ještě zapřeme rukama o stůl. Ale jedinec s pozdní fází Alzeimerovy choroby si tyto postupy nemusí úplně uvědomovat, může se zaseknout třeba v půlce pohybu a nemusí vědět, jak dál (Zgola, 2003). Na mezinárodní konferenci o Alzheimerově chorobě, která se konala 10-13. března 2010, bylo prokázáno, že na celém světě žije aktuálně k tomuto datu asi 35 miliónů lidí s tímto onemocněním (Geriatria, 2/2010). Co se týká pohybových aktivit pro tyto seniory (mluvíme již o těžších fázích této nemoci), existuje celá řada klubů a stacionářů, kde se jim mohou věnovat vyškolení profesionálové, kteří pro ně mají připravený každodenní činnostní program. Ať už se jedná o ruční práce na udržování jemné motoriky, tak jsou to cvičební nebo taneční programy nebo jednoduché rozcvičky. Jedinec tak cvičí v kolektivu, sleduje, co dělají ostatní, co předvádí cvičitel a pohyby může napodobovat.

24

3.2.6 Poruchy spánku Jak je všeobecně známo, spánek je pro člověka důležitý především pro doplnění energie, pro zbavení se buněčných odpadů a pro celkovou regeneraci těla. Během noci se při spaní střídají čtyři fáze spánku – I. usínání, II. lehký spánek, III. a IV. hluboký spánek. Nejdůležitější pro naši obnovu energie je IV. fáze hlubokého spánku. Proto ani tak nezáleží na tom, jak dlouho spíme, ale spíše jestli této fáze dosáhneme. Může se stát, že spíme i 10 hodin, ale pokud hlubokého spánku nedosáhneme, ráno se vzbudíme unavení. Při této fázi bývá uvolňován růstový hormon a je podporována obnova buněk a tkání. Právě v této chvíli malé děti rostou a právě to může být jednou z příčin, proč u starých lidí nastávají se spánkem problémy, neboť už nerostou. Mezi další důvody nekvalitního spánku můžeme zařadit strach a úzkost (problémy ve vztazích, potlačené emoce, přemýšlení nad problémy, záporné představy o sobě), ztrátu milované osoby (pocit toho, že najednou čelíme „nebezpečí“ noci sami) nebo paradoxně léky proti nespavosti (narušují rytmus spánku, časté je probouzení se v noci, přes den únava a závratě). Spánek doprovází i další poruchy a nepříjemnosti. Jde například o spánkové apnoe (vynechání dechu na pár sekund), syndrom neklidných nohou nebo periodické pohyby končetin (Rašiová, Kmecová, 2008).

Strategická doporučení proti nespavosti:
protože podvědomí pracuje s poslední přijatou zprávou, měl by být začátek spánku plný přátelství, dobré vůle a pozitivních plánů,
při pocitu osamělosti je vhodné pořídit si domácí zvíře,
spousta věcí, kterým věříme, je nám vlastní tím, že jsme si je vsugerovali; tudíž je špatné sebe i ostatní neustále přesvědčovat o tom, že poruchou spánku opravdu trpíme,
uklidňující je také četba knížky nebo časopisů nebo psaní zápisků do deníčku,
při pocitu, že nemůžeme usnout, je dobré donutit se vstát a provést nějakou jednoduchou činnost (napít se, udělat několik uvolňovacích cvičení, něco si přečíst); ovšem při prvním náznaku únavy se doporučuje všeho nechat a jít si znovu lehnout (Dessaintová, 1999).

25

Rašiová, Kmecová (2008) představují tabulku změn ve spánku seniorů:

Tabulka 1: Změny ve spánku Čas strávený v posteli

Prodlužuje se

Totální čas spaní

Zkracuje se

Čas bdělosti po prvním probuzení

Prodlužuje se

Spánková výkonnost

Klesá

I. fáze spánku

Prodlužuje se

II. fáze spánku

Prodlužuje se

III. fáze spánku

Zkracuje se

IV. fáze spánku

Zkracuje se

3.3 Pohybová aktivita „Pohybová aktivita je každý pohyb, který potřebuje ke své realizaci energii“ (Ettinger, 2007). Za aktivitu můžeme pokládat jak strukturované činnosti, prováděné organizovaně (chůze, fitness centra, plavání, strečink, jízda na kole), tak činnosti nestrukturované, a to prováděné každodenně (chůze do práce, do obchodu, chůze do schodů, úklid domácnosti, práce na zahradě). Udržení pohybové aktivity i ve vyšším věku je důležité hned z několika důvodů. Klevetová (2008) vidí přínos pohybu především v oblasti sebevědomí a kondice, v udržení rozsahu pohybu kloubů, v prevenci značného počtu onemocnění, špatné nálady a může také do jisté míry oddálit proces stárnutí, s čímž souhlasí například i Zavázalová (2001). Ta dále uvádí některé faktory, které aktivitu ve stáří ovlivňují, a to jsou:
Společenská atmosféra – snaha seniory integrovat především vytvořením vhodných pracovních míst.
Individualita starého člověka – je ovlivněna předcházejícím životem, zkušenostmi a vzděláním.
Zdravotní stav – některé aktivity mohou zdravotnímu stavu škodit, jiné ho mohou posilovat.
Nabídka možností – ať již ze strany organizací a komunit (zájezdy, akce), tak ze strany samotného seniora (výlety, procházky).

26

Ettinger (2007) dále přidává pozitivní vliv na kontrolu tělesné hmotnosti, na snižování rizika výskytu cukrovky 2. typu, některých druhů rakoviny (Dessaintová, 1999 uvádí například rakovinu prsu, tračníku, prostaty a plic), udržování silných kostí, zmírňování ztuhlosti kloubů, tělesných funkcí, zlepšování paměti a nezávislosti.

Ovšem výše uvedené faktory nejsou jediné, které v dnešní době pohybovou aktivitu ovlivňují. V průběhu několika pár let, přesněji v období po 2. světové válce, se situace ve společnosti rapidně změnila. Společnost zpohodlněla a způsob života se změnil z aktivního na pasivní a sedavý. Využitím různých technických vymožeností, ať již v zaměstnání, nebo v domácnosti a běžném životě, se lidem mnoho činností a pohybů „usnadnilo“. Místo schodů jezdíme výtahem, televizní kanály přepínáme ovladačem, místo ručního mytí auta zajedeme do myčky, přičemž vůbec nemusíme vysedat z auta, nakupujeme na internetu, pomocí sociálních sítí a komunikačních programů udržujeme přátelské vztahy v poklidu domova, jídlo nakupujeme v čím dál více oblíbených a nezdravých fast foodech, které můžeme také v hojné míře využívat, aniž bychom vystoupili auta. Všechny tyto a mnoho dalších činností významným způsobem ovlivňují náš způsob života. Každým takto usnadněným pohybem ošizujeme naše tělo o prospěšnou aktivitu, což významným způsobem přispívá ke vzniku obezity (Ettinger, 2007).11 Jednotlivé úkony sice nejsou samy o sobě zaručením snížení hmotnosti, ale dohromady jako celek můžou vést ke zvýšení pohybové aktivity. Samozřejmě musíme brát v úvahu postupně zhoršující se tělesný stav starého člověka. S postupně zvyšujícím se věkem klesá i naše pohybová schopnost. Dochází k úbytku svalové hmoty, tělesné vody, klesá hmotnost kostry a vnitřních orgánů a mění se tělesné proporce těla. Zkracuje se délka kroku, dochází ke změnám rovnovážného ústrojí, které spolu se zhoršováním zrakových schopností mají za následek špatnou koordinaci pohybů, mají vliv na chůzi a postoj těla. Tyto pohybové schopnosti se však dají změřit. Musíme ale brát v úvahu, k jakým následujícím změnám u člověka ve vyšším věku například již došlo (Klevetová, Dlabalová, 2008):
změny koordinace,
snížení pružnosti páteře,
rozsah kloubů, tuhost vazů, šlach a chrupavek,
zpomalení nervového vedení, které ovlivňuje tempo.

11

Viz příloha č. 4 - spálené kalorie při vykonávání denních úkonů.

27

3.3.1 Hodnocení soběstačnosti Toto kineziologické12 hodnocení může provádět především kvalifikovaný fyzioterapeut. Klevetová, Dlabalová (2008) k tomuto uvádějí screeningový test mobility, který hodnotí klientovu pohyblivost, svalovou sílu a obratnost (viz příloha č. 4). Sami jako laici však můžeme podle daných kritérií vyhodnocovat například naši soběstačnost a výkonnost. Soběstačnost klienta můžeme hodnotit ze dvou hledisek, a to ze strany jeho funkční zdatnosti nebo z hlediska náročnosti prostředí. Tyto dvě strany nelze hodnotit každou zvlášť, neboť se zájemně ovlivňují. Jako příklad uveďme pacienta po cévní mozkové příhodě, jehož soběstačnost můžeme pozdvihnout právě úpravou jeho přirozeného prostředí. Pro určování nezávislosti jedince S. Katz navrhl roku 1964 index nezávislosti každodenních aktivit, tzv. Katzův index ADL (Activities of daily Libiny; jeho základ je uveden v příloze č. 5). Další hodnocení můžeme například uvést podle Bartlové, která Katzův index doplňuje o hodnocení upravenosti a chůzi do schodů (viz příloha č. 6) (Kalvach a spol., 2008).

3.3.2 Využití pohybových aktivit Pro povzbuzení biologických dějů v organismu je třeba se pohybu věnovat pravidelně. Nejde ale jen o fyzické aktivity, ale patří sem i psychická cvičení. Jak již bylo zmíněno na začátku této kapitoly, vlivem výdobytků dnešní doby se pro nás spousta činností stala jednodušších a některé se můžou dít dokonce i přímo bez našeho přičinění. Mohlo by se zdát, že tak máme spoustu času věnovat se sami sobě a dělat pro sebe něco užitečného. Pro zvládání i náročnějších pohybových úkonů než jenom chůze, je důležitý nejen zdravotní stav člověka, jeho celoživotní styl a umění přizpůsobit se, ale především také tělesná kondice, kterou Roy (Roy, 1981, In: Dessaintová, 1999) definuje jako: „schopnost plnit každodenní úkoly a nebýt nenáležitě unaven, a přitom mít nezbytnou rezervu k fyzickým, sportovním a zábavným aktivitám.“ Dále se v Dessaintové můžeme dočíst o následujících faktorech dobré tělesné kondice:
odolnost organismu,
svalová síla a vytrvalost,
držení těla,
procenta tuku z celkové váhy, 12

Kineziologie – věda o zákonitostech pohybového ústrojí (ABZ slovník cizích slov [online]. [cit. 2012-03-03]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/).

28


uvolnění, relaxace. Pro příklad si v tabulce (viz příloha č. 7) uvedeme některé běžné činnosti a míru jejich podílení se na těchto uvedených faktorech. Uhlíř (2008) k tématu kondice trefně přidává, že: „jde nejen o to přidat léta životu, ale i přidat život létům.“ Obecné pokyny a postupy ke cvičení, například dle Uhlíře (2008), Roslawskiho (2005), Šipra (1997) a Dessaintové (1999), si můžeme uvést následující:
Nejdůležitější je vybrat aktivitu, která nás nijak fyzicky neomezuje (dbáme na svůj zdravotní stav), kterou zvládáme (bereme v úvahu veškerá omezení) a která má pro nás nějaký smysl (člověk, který celý život jenom tvrdě pracuje, pravděpodobně nebude mít smysl například pro soutěživé činnosti).
Začínáme s lehkými, zvládnutelnými cviky; zátěž a četnost postupně přidáváme (vyhneme se tak únavě a následné bolesti ve svalech).
Mezi jednotlivými cviky děláme krátké pauzy.
Vyhýbáme se švihovým cvikům, kopům, skokům a nadměrnému zadržování dechu; cvičíme spíše tahem a tíhou našeho těla.
Nikdy necvičíme přes bolest! Nasloucháme potřebám našeho těla.
Vynecháváme kliky, hluboké předklony a dřepy (a to i u denních prací jako je rytí, okopávání).
Aktivity je vhodné během týdne střídat.
Nezapomínáme pravidelně dýchat a dodržovat pitný režim.
Vždy volíme vhodné oblečení, především pohodlné a prodyšné. Pokud to finanční situace dovoluje, je dobré pořídit si funkční oblečení, přímo určené pro sport, které zabraňuje podchlazení nebo přehřívání a pohlcuje pot.
Při cvičení v místnosti dbáme na dostatečné větrání, osvětlení, čistotu, teplotu, kluzkost podlah a vybavení.

Ovšem pořád je zde spousta jedinců, kteří jsou líní a prostě cvičit nechtějí. Jsou přesvědčeni, že jakákoli aktivita a zátěž je pro ně nevhodná, a proto se jí vyhýbají. Ale i tito jedinci, při troše dobré vůle, mohou pro své tělo něco udělat. Jde především o jednoduché cviky, které mohou provádět i vsedě, nebo dokonce vleže. Nikdy v tomto případě sice nepůjde o posílení

kardiovaskulárního

systému,

ale

může docházet

alespoň

k posilování

a prokrvování svalových skupin nebo k udržení pohyblivosti kloubů. A toho mohou docílit právě jednoduchými cviky, které se dají provádět nejen ráno, ale kdykoliv během dne, například při ležení u televize (Roslawski, 2005, Uhlíř, 2008). 29

Ranní rozcvička Ranní protažení, zvláště staršího těla, je velmi žádoucí a doporučované. Ztuhlé tělo se tak začne prokrvovat a uvádět do chodu. Po probuzení je dobré zůstat ležet a například otáčet se z boku na bok, natahovat ruce i nohy do protažení, svírat pěsti na rukou i prsty na nohou a u toho zhluboka dýchat. Po tomto začátečním protažení je dobré posadit se na okraj postele a procvičit páteř. Začínáme od hlavy, jejím nakloněním na jednu a na druhou stranu, poté pokračujeme pomalými půlkruhy. Samozřejmě zase nezapomínáme u jednotlivých otočení pravidelně dýchat. Dále můžeme rotačními pohyby procvičit klouby ramenní, loketní a zápěstní. Vše provádíme stále vsedě, pomalu a nepřekračujeme svůj práh bolesti. V této poloze můžeme rozpohybovat také klouby kyčelní a kolenní zdviháním a krčením nohou, což můžeme také velmi dobře procvičit vleže. Toto ranní protáhnutí mimo výše uvedené také zabraňuje závratím, které můžou nastat při prudkém vstávání z postele.

Dechová cvičení Dýchání je pro každého z nás automatickou činností. Ovšem jeho procvičováním a vědomým ovlivňováním můžeme posílit dýchací svaly, zvýšit kapacitu plic a zlepšit funkci dýchacího ústrojí. Tato cvičení můžeme provádět v nejrůznějších situacích, ať už u samotného sezení nebo ležení, tak při jiném cvičení a pohybových aktivitách, při chůzi venku, dokonce i při běžných denních činnostech. Základním pravidlem pro dýchání je hluboký nádech nosem, hluboký výdech ústy a asi tři vteřiny pauza před dalším nadechnutím. Měli bychom dbát hlavně na to, že při nádechu se má břišní stěna vyklenout na horu a při výdechu dochází zase k jejímu poklesu. Tyto změny lze dobře kontrolovat zejména při poloze vleže. Toto cvičení je ovšem nežádoucí zejména u osob s rozedmou plic. Těm se doporučují krátké nádechy a dlouhé výdechy (Roslawski, 2005, Uhlíř, 2008). Dessaintová (1999) uvádí další pozitivní vlivy dechového cvičení:
zvyšuje odolnost proti nemocem, především plicním onemocněním,
pomáhá regulovat krevní oběh,
čistí organismus,
usměrňuje nervový systém (odbourává úzkost a nespavost),
stimuluje vnitřní orgány (játra, žaludek, střeva, srdce).

30

Protahovací aktivity a cviky Protažení svalů nám pomáhá rozhýbat ztuhlé svalové skupiny například ráno po probuzení nebo po delší pohybové pauze, kdy třeba sedíme u televize nebo u počítače. Toto procvičení nám může pomoci i před nežádoucími omezeními, jakými se mohou stát třeba záněty šlach. Pohybově zdatní jedinci znají pravidlo protažení se po jakékoli náročnější aktivitě, aby u nich nedošlo k pozdějším svalovým bolestem. Pro ty, kteří se žádné aktivitě věnovat nechtějí nebo nemohou, by se pravidelnou aktivitou (i několikrát denně) mělo stát alespoň toto protahování. Je v celku nenáročné, neboť lze provádět bez většího úsilí a to jak vleže, vsedě nebo například ve vaně při koupání. Protahujeme zejména velké svalové skupiny, jako jsou paže, stehna, lýtka a svaly zádové. Paže a záda můžeme protáhnout například ze sedu, kdy se co nejvíce vytahujeme nahoru, nebo do stran. Svaly dolních končetin protahujeme také zejména vsedě, a to tak, že se snažíme přes natažené nohy dotknout špiček prstů. Tyto cviky lze provádět i ze stoje, ovšem hluboké předklony a pozice hlavou dolů se seniorům příliš nedoporučují. Svaly zádových svalů si nejlépe protáhneme vleže na tvrdé podložce, kdy paže i dolní končetiny jsou v krátkých intervalech co nejvíce natahovány, nebo při rozpažení horních končetin, střídavě pokládáme na obě strany pokrčené končetiny dolní. Pro protahování platí obecné zásady, a to zejména pravidelné a hluboké dýchaní, při předklonu vždy vydechnout, neprotahovat svaly přes bolest a nedělat prudké a trhavé pohyby (Dessaintová, 1999, Uhlíř, 2008).

Posilovací aktivity Posilování svalů je důležité především pro udržení kondice, odolnosti, síly a také pro zeštíhlení postavy, což vede k pozitivnímu pohledu na sebe sama a ke zvýšení pocitu sebevědomí. Jde tedy o aktivity prospěšné jak fyzické tak psychické stránce těla. Tyto cviky můžeme opět provádět jak vleže, tak vsedě nebo ve stoje. Obecné zásady:
vybíráme si jen takové cviky, které zvládneme a které dělat můžeme vzhledem ke zdravotnímu stavu,
opět nezapomínáme pravidelně dýchat,
série cvičení opakujeme alespoň třikrát asi po dvaceti opakováních, mezi jednotlivými sériemi děláme krátké pauzy,
necvičíme bezprostředně po jídle,
při pocitu jednoduchého cvičení se snažíme použít závaží, nejlépe činky. 31

Posilujeme zejména svaly prsní, pažní, břišní, hýžďové a svaly dolních končetin. Svaly prsní a pažní můžeme procvičit za použití činek, a to vleže, vsedě i ve stoje. Horní končetiny můžeme s činkami rozpažovat, předpažovat, zapažovat i vzpažovat. Můžeme cvičit celými nataženými končetinami, nebo můžeme pouze v jednotlivých polohách krčit lokty. Další cvikem, který ovšem ne všichni zvládnou, můžou být kliky na kolenou se zapřením rukou o židli nebo o postel. Posilovací pomůckou může být například posilovací guma, kterou můžeme opět v jakékoli pozici paží natahovat. Další nejčastější posilovanou svalovou skupinou jsou svaly břišní. I tyto svaly můžeme posilovat v kterékoli poloze, a to zejména krčením dolních končetin a jejich přitahováním k tělu. Vleže, nebo při opírání se o lokty, můžeme tento cvik ztížit tím, že se budeme snažit zvedat končetiny natažené. Dalšími klasickými cviky pro posílení břišních svalů jsou takzvané „sed lehy“, kdy se vleže s pokrčenými dolními končetinami snažíme odlepovat lopatky od podložky. U tohoto cviku je důležité držet hlavu v prodloužení páteře (nepřitahujeme ji k hrudníku, ale díváme se nahoru před sebe), abychom předešli bolesti krční páteře a zafixování špatné polohy hlavy. Obměnou tohoto cvičení mohou být ruce založené za hlavou. Můžeme také střídavě lokty přitahovat k opačnému kolenu. Při těchto pohybech opět nezapomínáme pravidelně dýchat, a to tak, jak bylo řečeno již dříve – při přitažení je výdech, při pohybu těla zpět na podložku nádech. Pohyby provádíme pomalu a tahem. Pro posílení svalů hýžďových je nejčastějším cvikem, buď vleže, nebo v kleče, střídavé zvedání natažených nebo v kolenou pokrčených končetin. Jinou alternativou může být pomalý střídavý pohyb končetin vzad ve stoje, ovšem zde se doporučuje přidržovat se stěny, či nábytku (Dessaintová, 1999, Uhlíř, 2008).

?ěkteré doporučené pohybové aktivity Chůze je nejpraktičtější formou pohybu. Nevyžaduje žádné zvýšené nároky na čas ani finance. Je lehce zařaditelná do každodenních aktivit a je bezpečnější než například běh, nebo jízda na kole. Chůze má navíc kromě fyzických výhod (procvičení svalstva, okysličování tkání, lepší prokrvování) také psychické výhody. Člověk se uvolní, přijde na jiné myšlenky a může chůzi využít taky i k sociálním kontaktům. Další výhody spatřuje Dessaintová (1999) například v:
posilování činnosti srdce a zvyšování plicní kapacity,
pozitivním vlivu na různá onemocnění (hypertenze, prevence kardiovaskulárních onemocnění).

32

Pro tento sport je nejdůležitější zvolit pohodlné oblečení, obuv a vhodné počasí. Dalším doporučením, především u delších výletů, je vzít si s sebou malou svačinku a hlavně dostatek tekutin. Tak jak u všech aktivit, i tady platí, že nic nepřichází hned a zadarmo. Proto pro dosažení pozitivních výsledků je třeba v činnosti vytrvat. Ať už se jedná o zlepšení kondice, zdraví nebo snížení hmotnosti (Mušálková, 2010). Engel-Korus (2005) uvádí několik cenných rad pro výběr vhodné vycházkové obuvi:
nejlépe je obuv kupovat navečer, kdy má noha největší objem,
je lepší vybírat obuv vyplněnou speciálními tlumícími vložkami (vzduch, gel),
vybíráme spíše volnější obuv. Samozřejmě jako všechna ostatní cvičení, i chůze může být kontraindikačním cvičením pro některá omezení. Jedná se zejména o jedince trpící poruchami dýchání, potížemi s kyčlemi nebo hypertenzí. V zimních měsících je vhodné vyměnit chůzi například za běžky nebo rotoped.

?ordic Walking (severská chůze) je velmi doporučovanou aktivitou u mobilních seniorů. Oproti normální chůzi se zde opíráme o hole, které zvyšují účinky chůze hned z několika důvodů. Jsou opěrnými body i v nerovném terénu, což zvyšuje pocit bezpečí. Pohyby paží uvolňují ramenní klouby, dostávají do pohybu svalové skupiny paží a trupu a usnadňují také dýchání (Uhlíř, 2008). Tuto chůzi mohou využívat všichni. Záleží na každém, jakou intenzitu cvičení zvolí. Tato intenzita záleží na práci našich rukou, nikoli na rychlosti chůze. Proto tuto činnost mohou zároveň provozovat lidé různého věku, pohlaví nebo fyzické zdatnosti. Navíc tato aktivita není nijak finančně náročná. Kvalita pomůcek (boty, hole) nijak neovlivňuje kvalitu chůze, takže záleží pouze na každém, jakou počáteční investici k této aktivitě zvolí (www.czechnordicwalking.com). Správnou techniku zjednodušeně popisuje například Poštulková (2010) a to tak, že dopředu jdou vždy protichůdné končetiny, to znamená, že vždy máme vepředu pravou ruku a levou nohu a naopak. Hole při odpichování hůlek zůstávají vždy vzadu. Mezi pozitivní účinky řadí zvyšování kondice, redukci váhy, pobyt na čerstvém vzduchu (lepší okysličování), lepší srdeční činnost nebo lepší fungování zažívacího traktu.

Plavání je vhodnou aktivitou právě pro svou kondiční nenáročnost. Jako nejpozitivnější hledisko zde můžeme uvést minimální zatěžování kloubů a především páteře. Šetrným způsobem zde však dochází k rozpohybování těchto oblastí, což je především ve vysokém 33

věku více než žádoucí. Pravidelný pohyb ve vodě podporuje růst svalové hmoty, zvětšování objemu kapacity plic a podporuje srdečně cévní aparát, především krevní tlak. Pozitivní vliv se dá také vidět v možnosti otužování se, což může být potřeba zejména v období chřipkových epidemií. Samozřejmě vzhledem k věkovému omezení jsou i zde určitá pravidla. Do vody vstupujeme raději pomalu, po schůdkách a opatrně se sžíváme s teplotou vody. Nejprve si opláchneme celé tělo, poté se několikrát ponoříme a pak teprve můžeme začít plavat. Toto opatření je vhodně zejména pro jedince s onemocněním srdce. Při plavání dýcháme pravidelně, pomalu, synchronizujeme dech a tempo. Přestávky děláme dle potřeby. V dnešní době existují různá rehabilitační, zdravotní a kondiční cvičení ve vodě, která se zakládají na posilování svalových skupin vlivem odporu vody. Takovým vzorem je třeba aquaerobic, aquarelax, aquazumba nebo aquadance (Mušálková, 2010).

Tance jsou velmi vhodnou pohybovou aktivitou právě pro to, že při nich lze využívat pomalejších pohybů a volnějšího tempa. Hudba by se měla volit dle skupiny cvičenců, aby pro ně byla příjemná a přinášela jim pozitivní pocity a uvolnění. Další výhodou tanečních programů je i to, že se může tancovat buď samostatně, ve dvojicích, nebo ve skupinách, což výrazně posiluje navazování sociálních kontaktů (Uhlíř, 2008). Mezi nejoblíbenější a nejvíce vyhledávanou aktivitu v dnešní době patří Zumba. Jde o formu tance s prvky a kroky latinsko-amerických tanců. Jedná se o kolektivní cvičení, které nejen že prospívá fyzicky, ale především se u toho člověk skvěle odreaguje. Zumba má svoji filozofii obsaženu v hesle „enjoy it“, což znamená „užij si to“. Tudíž nejde v ní ani tak o to, vydat ze sebe maximum energie, ale spíše o to, aby nás tančení bavilo a přinášelo nám potěšení z pohybu. Toto cvičení má specificky pro skupinu seniorů název Zumba Gold.

Aerobik ve vyšším věku je spíše vytrvalostní cvičení při hudbě, které mimo jiné také zvyšuje pocity sebevědomí. Uhlíř (2008) uvádí některé zásady pro lektory, které je třeba při seniorském aerobiku dodržovat:
do cvičení zařazovat pouze základní kroky vzhledem ke zhoršující se koordinaci,
zásadně eliminovat skoky a poskoky,
vhodnější jsou jednodušší sestavy,
hudbu vytvářet dle přání seniorů. Schuhn (2009) dodává pozitivní vliv aerobiku při zádových bolestech a pro posílení a zpevnění postavy a dobrý vliv Step-aerobiku na osteoporózu.

34

Jóga je cvičení, založené na filozofii harmonie těla a mysli. Dochází při něm k uvolnění a zlepšování soustředění a pohyblivosti. Jde o pomalé pohyby, zesynchronizované s dechem. Je potřeba naučit se přesně nejenom samotné cviky, ale i dýchání během jednotlivých prvků. A to nejlépe podle certifikovaného lektora, neboť jinak by mohlo docházet k přetěžování především kloubů a páteře (Schuhn, 2009). Při tomto cvičení jsou protahovány kloubní vazy a posilovány svaly, které jsou na rozdíl od mohutných svalů atletů pouze lehce vyrýsované (Rhyner, 2004). Pilates je pro seniory velmi vhodnou metodou cvičení a posilování, ovšem tak jako ostatní sporty, ne v plném rozsahu. Výhodou tohoto cvičení je plynulost, což je pro pohyb ve vyšším věku žádoucí. Základním předpokladem tohoto cvičení je koncentrace, to je soustředění se na každý vykonaný pohyb a jeho maximální vnímání. Pilates je metodou, která působí nejen jako fyzické uvolnění, ale podporuje i psychickou pohodu (Uhlíř, 2008). Jóga a pilates jsou cvičení, která posilují páteř, svalovou pevnost, celkovou stabilitu těla a působí prevenčně proti bolestem. Bird (2007) na vysvětlenou dodává, že bolestem páteře můžeme díky pilates předcházet naučením se správného držení pánve a páteře. Vedou také k uklidnění nervového systému a k relaxaci. Vlivem sedavého způsobu života a dnešního globálního zjednodušování všech aktivit si fixujeme špatné pohyby a nesprávné držení těla, což vede k ochabování svalstva a kloubního systému. A právě tato dvě cvičení působí na tyto neduhy velmi pozitivně (Everettová, 2009). V této věkové kategorii se příliš nedoporučují hry soutěživého charakteru, především v podobě míčových sportů. Ovšem můžeme uvést alespoň některé, které jsou více než vhodné a které nevyžadují žádnou fyzickou zdatnost a kondici, ani přílišné pohybové nadání. Jde především o sporty curlingového typu, kam můžeme zařadit například petanque, curling, kuželky, bowling nebo šipky (Uhlíř, 2008).

Regenerace a odpočinek Relaxace by měla ruku v ruce doprovázet veškeré fyzické aktivity. Jde o zklidnění těla jak ve fyzické, tak v psychické rovině. Při relaxaci dochází k poklesu svalového napětí, snižování prokrvování a snižování dechové a tepové frekvence a krevního tlaku. K nejúčinnějšímu uklidnění dochází samozřejmě ve spánku, ovšem existují techniky, které můžeme k uvolnění cíleně využít. Jedná se především o již výše zmíněné jógu a pilates, o cvičení japonského původu nebo veškerá dechová cvičení. Všechna tato cvičení je vhodné provádět při tlumené pomalé hudbě.

35

Regenerace je navrácení psychického stavu a svalové síly a rovnováhy do původního stavu, než tomu bylo při vykonávané aktivitě. Rychlost regenerace spočívá v typu předchozí vykonávané aktivity (charakter, intenzita, délka trvání) a také v osobnosti jednotlivce (charakter, aktuální psychický stav). Dochází při ní k obnově energetických zdrojů, obnovení homeostázy (vnitřního prostředí) a úpravě koordinačních mechanismů. Pro regeneraci a relaxaci můžeme dále využívat například profesionálních masáží nebo vodních procedur (Stackeová, 2011).

Prevence pádů Upadnutí a s ním spojené následky nás doprovází celý život. Ve stáří se však tento děj vykytuje ve větší míře. Důvodem je především špatná koordinace pohybů, oslabení zraku a sluchu, kloubní změny především dolních končetin, některé léky (především sedativa) a bolesti jak svalové, tak kloubní, které nám neumožňují vykonávat potřebné pohyby v dostatečném rozsahu. Tyto obtíže pak mohou vést nejčastěji k uklouznutí nebo k zakopnutí o překážející předmět. Krajčík (2008) uvádí také vliv nedostatku vitaminu D ve stáří, což způsobuje svalovou slabost. Starší kůže přestává produkovat dostatečné množství tohoto vitaminu, neboť starší lidé již nechodí tak často ven nebo na slunko. V neposlední řadě také může docházet k pádům z důvodu krátkodobé ztráty vědomí. Toto dle Dienstbiera (2009) může být způsobeno poruchou srdečního rytmu, infarktem, poklesem krevního tlaku nebo hypoglikemií (sníženou hladinou cukru v krvi) u cukrovky. Těmto uvedeným komplikacím se sami vlastní vůlí nijak neubráníme. Můžeme však dbát na prevenci pádů především vhodně upraveným prostředím. A to ať již jde o bezbariérový přístup do domu, obchodu nebo jiného zařízení (zábradlí, odstranění prahů), protiskluzová opatření podlah, madla a opěrné pomůcky, stabilní nábytek, tak v neposlední řadě také o vhodnou obuv - pohodlnou, neklouzavou a bez podpatků (Čihounková, 2010). Dienstbier dodává, že je především třeba si příčinu pádů uvědomit, zafixovat a příště se jí vyvarovat.

3.4 Ambulantní služby pro seniory Před rokem 2006 se u nás vyskytovaly omezenější sociální služby, než je tomu dnes. Lidé, kteří si nedokázali zajistit své životní potřeby z důvodu vysokého věku, mohli využívat pouze velmi omezené spektrum služeb, a to ve formě ústavní péče a pečovatelské služby. Ostatní typy služeb, které mohli lidé využívat, byly výchovná a poradenská péče, ústavní a sociální péče, péče v ostatních zařízeních sociální péče, pečovatelská služba a stravování. Všechny

36

tyto služby však negarantovaly poskytnutí obrovského množství činností, které občané potřebovali (Michalík, 2008). V roce 2007 se ustanovila nová právní úprava sociálních služeb, která dala podklad pro vytvoření nových podmínek k uspokojování opodstatněných potřeb lidí, kteří si je nemohli uspokojit a prosadit v důsledku jejich omezení. V tomto případě se jedná o omezení z důvodu věku. Vznikl rámec k zajišťování pomoci a podpory, který se mimo pečovatelské služby zaměřoval i na začlenění se do společnosti a důstojné podmínky pro život (Michalík, 2008). Vzhledem k povaze této práce, která je zaměřena spíše na životní styl a pohybovou aktivitu seniorů, jsou zde dále popsány služby, které klienti mohou využívat zejména pro vyplnění svého volného času. Jedná se o stacionáře, kluby a denní centra. Jsou to služby ambulantní, což znamená, že klienti v nich nejsou trvale ubytovaní, pouze je denně nebo pravidelně navštěvují.

3.4.1 Denní stacionáře Stacionáře začaly vznikat už před rokem 1989 a to pro seniory nebo pro duševně choré. Dříve byly nazývány domovinkami a byly spíše koncipovány jako služby zdravotnické. V dnešní době je dle Slovníku sociální práce (Matoušek, 2008) součástí této péče: „stravování, vzdělávání, výcvik sebeobsluhy, pomoc při zvládání péče o vlastní osobu, sociálně terapeutické činnosti (arteterapie, pohybová terapie, taneční terapie, ergoterapie, sport), pomoc v kontaktu se společenským prostředím a pomoc s uplatňováním klientských práv.“ Stacionáře podle programu rozdělujeme na denní nebo týdenní. Denní stacionáře poskytují svoje služby osobám, které mají sníženou soběstačnost, v tomto případě z důvodu věku. Za tyto služby si klienti platí13 a veškeré náležitosti k tomu jsou popsány ve smlouvě, kterou spolu poskytovatel a uživatel podepisují. Smlouva se sociální organizací obsahuje druh služby, rozsah jejího poskytování a místo a čas, kde bude k činnosti docházet. Dalším důležitým údajem je způsob úhrady za poskytovanou službu a ujednání o dodržování pravidel obou stran. Samozřejmě jsou zde popsány práva a povinnosti poskytovatele i klienta a v neposlední řadě smlouva obsahuje osobní údaje nebo možnosti vyřizování stížností (Michalík, 2008). Cílem této služby je zvýšit míru soběstačnosti a odpovědnosti klienta za sebe samého. Snaží se o zachování, případně obnovení původního životního stylu. Pomáhají klientovi si uvědomit, jaké nabídky mu nabízí jeho přirozené sociální prostředí a čeho může využívat.

13

Podrobný popis cenových úhrad u vybraného zařízení, které jsem oslovila pro výzkum – viz příloha č. 8.

37

Podporuje především klienta v udržení se ve svém běžném prostředí a dohlíží na jeho aktivní spoluúčast na společenském životě (Krejčíková, Treznerová, 2011). Denní stacionáře jsou ukotveny v zákoně č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, díl č. 3, § 46. Podrobný popis poskytovaných činností je popsán ve vyhlášce 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a to konkrétně § 12.

3.4.2 Kluby pro seniory „Občané mají právo se sdružovat“. Toto je první věta § 1 zákona 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Kluby nejsou žádnou oficiální sociální službou ze zákona o sociálních službách, ale mají povahu dobrovolného scházení se, bez nutnosti povolení státního orgánu. V tomto případě stát do činnosti klubů zasahuje opravdu jen v krajních mezích. Jak již bylo řečeno, kluby jsou založeny na dobrovolnosti, to znamená, že uživatelé mohou kdykoli přijít a kdykoli odejít, případně úplně odstoupit. Nevykonávají žádné specializované činnosti, které by vyžadovaly odborné vzdělání pracovníků. Práva a povinnosti jak klientů tak vedoucích pracovníků klubů se v rámci skupiny dodržují po oboustranném schválení. Takovéto kluby vznikají registrací na ministerstvu vnitra České republiky, kterou mohou podle § 6 zákona o sdružování podat minimálně tři členové. Kluby všeobecně pro své členy nabízejí ryze činnosti pro vyplnění jejich volného času. Ať již jde o pouhé odpolední posezení u kávy, hraní obvyklých stolních her nebo jednoduchých ručních prací na procvičení jemné motoriky, nebo o pořádání výletů za kulturou, turistikou či sportem do města a okolí. Oblíbeným pravidlem se také stává spolupráce a setkávání se s ostatními kluby v okolí. Jde například o pořádání různých soutěžních klání, nebo o společné připravování kulturních akcí pro veřejnost (výstavy, vystoupení), především při příležitosti oslav svátků (Vánoce, Velikonoce, hody atd.). Četnost setkávání uživatelů záleží na domluvě uvnitř komunity. Může to být například každý den, jednou za týden nebo za měsíc, případně pouze několik po sobě následujících dní v měsíci. Tyto kluby většinou navštěvují senioři, kteří již zůstali sami. Je to pro ně velmi příjemný způsob trávení volného času a je to vhodná a důležitá prevence sociálního vyloučení, která je bohužel v tomto věku docela častá. Osamělý senior se tak může setkávat se svými vrstevníky, může zůstat začleněn do společenského života a nadále si udržovat povědomí o dění ve světě (Pospěchová, 2007).

38

3.4.3 Centra denních služeb Tato centra poskytují své služby především osobám se s níženou soběstačností, v tomto případě také z důvodu věku. Tyto služby jsou hrazené klientem (viz příloha č. 9) a podrobné podmínky, práva a povinnosti obou stran jsou uvedené v písemné smlouvě, kterou spolu tito uzavírají. Mezi základní cíle center patří vytvoření podmínek pro důstojný život. Umožňují klientům udržovat a rozvíjet komunikaci s lidmi a pomáhají jim při upevňování mezilidských vztahů. Podporují své klienty při získávání nových dovedností a zkušeností v oblasti zdraví a péče o sebe sama. Dávají jim prostor pro smysluplné využívání volného času a úspěšné začleňování se do společnosti (Krejčíková, Treznerová, 2011). Matoušek (2008) uvádí, že tato centra poskytují pro své klienty služby jako: „pomoc při osobní hygieně, stravu, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociálně terapeutické činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při uplatňování osobních záležitostí.“ Centra denních služeb jsou ukotvena v zákoně č. 1108/2006 Sb. o sociálních službách, díl č. 3, § 45. Podrobně jsou poskytované činnosti vyjmenovány ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a to konkrétně § 11. Obecně pro všechny sociální služby platí, dle § 36, vyhlášky 505/2006 Sb., že je nemohou využívat klienti, kteří právě procházejí akutním stavem infekční nemoci, nebo ti, kteří by svým nežádoucím chováním narušovali nebo porušovali chod zařízení nebo organizace a kolektivní soužití s ostatními klienty.

3.4.4 Sociální pracovník Pro práci v sociálních službách je samozřejmě potřeba náležitého vzdělání, a to dle vyhlášky 505/2006 Sb. těchto následujících oborů:

39

Tabulka 2: Obory vzdělání pro výkon sociálního pracovníka ?ázev oboru vzdělání

Kód oboru vzdělání

Sociální péče – pečovatelská činnost

75-41-M/003

Sociální péče – sociální činnost pro etnické

75-41-M/005

skupiny Sociální činnost – sociální pečovatelství

75-41-M/008

Sociální činnost – sociální vychovatelství

75-41-M/009

Sociální činnost v prostředí etnických minorit

75-41-M/010

Výchovná a humanitární činnost – sociálně

75-41-M/12

výchovná činnost Vychovatelství

75-41-M/002

Předškolní a mimoškolní pedagogika

75-41-M/005

Vychovatelství pro ústavy sociální péče

75-31-L/501

Rodinná škola – sociální služby

78-41-M/003

Charitativní služby

69-55-J/001

Práce ve zdravotnických a sociálních zařízeních

69-55-E/005

– pečovatelské práce Sociální činnost v prostředí etnických minorit

74-41-J/002

Zdroj: Úplné znění: sociální zabezpečení 2011- vyhláška 505/2006 Sb. Ovšem existují i kvalifikační kurzy pro pracovníky v sociálních službách14, po jejichž úspěšném dokončení se mohou absolventi sociální práci věnovat, aniž by měli některé z výše uvedených odborných vzdělání. Tyto kurzy se rozdělují na dvě části, a to na obecnou a zvláštní. V obecné části se účastníci kurzu seznamují se základy témat z oblasti psychologie, komunikace, standardů kvality sociálních služeb, ochrany zdraví a etiky a metod sociální práce. Ve zvláštní části kurzu se probírají témata ohledně péče o nemocné, základů pedagogiky volného času, různých forem týrání, krizové intervence, zdravotního postižení, péče o domácnost nebo umění zvládání problematicky se chovajících klientů včetně pravidel šetrné sebeobrany. Doporučený rozsah kurzu je 150 hodin, kdy 80 hodin by měla tvořit část zvláštní. Počet hodin pro vyučování jednotlivých témat se stanovuje vzhledem k zaměření sociální služby, kterou bude daný absolvent poskytovat. 14

§ 37, čtvrtá část vyhlášky 505/2006 Sb.

40

4 Metodika práce Hlavním cílem této práce bylo zjistit, do jaké míry se senioři nad 60 let věnují nějakým pohybovým aktivitám. V tomto výzkumu je prvotní především zaměření se na rozdíly pohybové aktivity mezi seniory, kteří využívají nabídek ambulantních sociálních služeb a seniory, kteří tyto možnosti nevyužívají. Dalším dílčím cílem bylo zjistit, jaký vztah mají senioři ke sportu a aktivitám v případě nepříznivého zdravotního stavu.

4.1 Užitá metoda Pro praktickou část diplomové práce byla zvolena metoda kvantitativního výzkumu. Ten probíhal formou anonymního dotazníku (viz příloha č. 10). Dotazník je nejčastěji využívaná metoda, která spočívá v pokládání písemných otázek a získávání většího počtu písemných odpovědí. Měl by být předem řádně promyšlený a mít určitou strukturu. Otázky se většinou skládají do okruhů, které chceme zkoumat. Typy otázek můžeme rozdělit na:
Uzavřené – dotazovaný má na výběr z několika daných možností.
Otevřené – dotazovaný se může svobodně rozepsat; výhodou je neomezování respondenta, ovšem nevýhodou je náročné zpracování těchto odpovědí.
Polozavřené – nabízejí sice možnosti, ale dotazovaný má ještě navíc možnost se k nim dále rozepsat.
Škálové – dotazovaný vyjadřuje na předem stanovené stupnici míru vztahu k danému jevu. Délka dotazníku není přesně dána. Optimální doba na jeho vyplnění se udává kolem třiceti minut. Nevýhodami této metody je možnost nesprávně pochopených a vyplněných odpovědí a návratnost, která by neměla zasahovat pod dolní hranici 75 %. Každý dotazník by měl v úvodu doprovázet průvodní dopis s pokyny k vyplnění a v závěru poděkování za čas a ochotu respondentů (Gavora, 2000). V této práci byl použit dotazník s uzavřenými, otevřenými i polouzavřenými otázkami, kterých bylo dohromady dvaadvacet. Tyto otázky byly jak dichotomické (nabízejí pouze výběr ze dvou odpovědí) tak polynomické (možno více odpovědí). Odpovědi se zaznamenávaly kroužkováním nabízených odpovědí, nebo se vypisovaly na tečkované linky. Dotazník je rozdělen na několik kategorií. Prvních pět otázek charakterizuje

41

zkoumaný soubor. Tyto otázky byly znázorněny především koláčovými grafy. Dalších dvanáct otázek se týká tématu pohybové aktivity, z toho jsou dvě otázky pouze pro uživatele sociálních služeb a posledních pět otázek se týká pohybové aktivity vzhledem ke zdravotnímu stavu respondentů. Tyto otázky byly znázorněny formou sloupcových grafů. Výsledky jsou pak dále uváděny v tabulkách a grafech.

4.2 Organizace výzkumu Výzkum probíhal v měsíci únoru a březnu roku 2012. Bylo rozdáno celkem 136 anonymních dotazníků seniorům na Olomoucku a Hodonínsku. U obou skupin (viz charakteristika zkoumaného souboru) porovnávaných seniorů toto rozdání proběhlo dvěma způsoby, a to osobně nebo prostřednictvím druhých osob. Před vyplněním byli respondenti případně druhé osoby informováni o účelu dotazníků a byli ujištěni, že nemusí uvádět žádné osobní informace. Respondentům na základě pozorování trvalo vyplnění dotazníku přibližně 15 - 20 minut. Ambulantní sociální služby, které se na této práci podílely, byly:
Centrum denních služeb v Olomouci,
Klub seniorů ve Veselí nad Moravou,
Denní stacionář a pečovatelská služba ve Veselí nad Moravou. Ve všech uvedených službách spolupracovali. Ke konečnému zpracování se vrátilo 117 vyplněných dotazníků. Návratnost tedy byla 86 %. Tato získaná data byla přehledně vepsána do tabulek a znázorněna pomocí grafů.

4.3 Zpracování získaných dat Získaná data byla spočítána a shrnuta pomocí čárkovací metody a zapsána do tabulek Microsoft Office Excel. Každá tabulka měla vyhodnoceny všechny položky v podobě relativních a absolutních četností výskytu. U každé byl vytvořen graf s nejdůležitějšími výsledky pro možnost přehlednějšího porovnání skupin. Grafy byly použity koláčové a sloupcové. Prvních pět odpovědí je vyhodnoceno podle pohlaví, neboť jsou to otázky, které zjišťují všeobecné informace. Od šesté otázky se pak již rozdělují podle užívání/neužívání sociálních služeb, neboť to bylo původní myšlenkou tohoto výzkumu. Ovšem mimo otázek č. 10 a 11, které byly opět vyhodnoceny dle pohlaví, neboť to byly otázky pouze pro uživatele sociálních služeb.

42

4.4 Charakteristika zkoumaného souboru Respondenty tvořili senioři nad 60 let. Dohromady vyplnilo dotazníky 117 osob, z toho 34 mužů a 83 žen. Respondenti byli dále rozděleni do dvou skupin. Jednu skupinu tvořili senioři, kteří navštěvují některé ambulantní služby uvedené v teoretické části. Tuto skupinu tvořilo 54 lidí a ve výzkumné části budou označeni jako uživatelé. Druhou část dotazovaných, 63 lidí, tvořili senioři, kteří žádné takovéto služby nevyužívají, dále označováni jako ostatní. Zastoupení mužů a žen v obou skupinách bylo nerovnoměrné. Ve skupině uživatelů, byly v drtivé většině zastoupeny ženy, což znázorňuje tabulka 3. U obou skupin bylo nejvíce respondentů ve věku 60 – 75 let, což podrobněji znázorňuje tabulka 3.

Tabulka 3: Pohlaví

60 - 74 75 - 89 nad 90 celkem

uživatelé ostatní celkem muži % ženy % uživatelé muži % ženy % ostatní n % 4 57,14 25 53,19 29 16 59,26 25 69,44 41 70 59,83 3 42,86 20 42,55 23 10 37,04 10 27,78 20 43 36,75 0 0,00 2 4,26 2 1 3,70 1 2,78 2 4 3,42 7 100,00 47 100,00 54 27 100,00 36 100,00 63 117 100,00

Graf 1: Celkový věkový přehled

počet respondentů

70 60 50 40

uživatelé

30

ostatní

20

celkem

10 0 60 - 74

75 - 89

nad 90

věková kategorie

Nejvíce dotazovaných seniorů, přesněji 38 %, mělo nejvyšší dosažené vzdělání středoškolské bez maturity, pouze o 4 % míň mělo vzdělání základní. Téměř 19 % tázaných mělo vzdělání středoškolské s maturitou a vysokou školu dokončilo pouze 8 % respondentů. Nikdo z respondentů neměl nedokončené základní vzdělání. Pro lepší přehled tyto výsledky znázorňuje tabulka 4 a graf 2.

43

Tabulka 4: Fejvyšší dosažené vzdělání uživatelé muži % ženy % nedokončené ZŠ 0 0,00 0 0,00 ZŠ 0 0,00 17 36,17 SŠ bez maturity 2 28,57 19 40,43 SŠ s maturitou 4 57,14 9 19,15 VŠ 1 14,29 2 4,26 celkem 7 100,00 47 100,00

ostatní muži % ženy % 0 0,00 0 0,00 7 25,93 16 44,44 13 48,15 11 30,56 1 3,70 8 22,22 6 22,22 1 2,78 27 100,00 36 100,00

celkem n % 0 0,00 40 34,19 45 38,46 22 18,80 10 8,55 117 100,00

Graf 2: Vzdělání

8,55%

0,00% 34,19%

18,80%

nedokončené ZŠ ZŠ SŠ bez maturity SŠ s maturitou VŠ

38,46%

Z celkového počtu 117 dotazovaných 47 % uvedlo, že žijí ve větším městě (nad 10 000 obyvatel) a 35 % uvedlo, že žije ve vesnici (do 3000 obyvatel). Tyto výsledky vystihuje graf 3. Ze všech respondentů jich 91 % uvedlo, že žije ve vlastní domácnosti a pouze 8 % seniorů zvolilo odpověď bydlení v sociálním zařízení, z čehož vybraly možnost pobytu v domě s pečovatelskou službou. Tento fakt charakterizuje tabulka 5. Graf 3: Město/vesnice

35,04% 47,01%

větší město město vesnice

17,95%

44

Tabulka 5: Domácnost/sociální zařízení muži vlastní 5 zařízení 2 celkem 7

uživatelé % ženy 71,43 41 28,57 6 100,00 47

% 87,23 12,77 100,00

muži 26 1 27

45

ostatní % ženy 96,30 35 3,70 1 100,00 36

% 97,22 2,78 100,00

celkem n % 107 91,45 10 8,55 117 100,00

5 Výsledky a diskuze V následující kapitole budeme vyhodnocovat zjištěné hodnoty z dotazníkového šetření. Zde již mezi sebou porovnáváme uživatele některých ambulantních sociálních služeb (dále „uživatelé“) a ty, kteří žádné služby nevyužívají (dále „ostatní“).

Otázka č. 6 zjišťuje, zda mají respondenti možnost ve svém místě bydliště navštěvovat nějaké pohybové aktivity. Výsledky této a dalších otázek jsou již porovnávány mezi skupinami uživatelů a ostatních. Tabulka 6 a graf 4 obsahují přehledné rozdělení jednotlivých odpovědí mezi uživateli a ostatními, které byly: a) ano b) ne c) nevím, nezajímám se

Tabulka 6: Možnosti aktivit v rámci bydliště

mám nemám nevím celkem

uživatelé % 54,72 22,64 22,64 100,00

n 29 12 12 53

ostatní % 60,32 19,05 20,63 100,00

n 38 12 13 63

n 67 24 26 117

celkem % 57,26 20,51 22,22 100,00

Graf 4: Možnosti aktivit v rámci bydliště

počet respondentů

70 60 50 40

uživatelé

30

ostatní

20

celkem

10 0 mám

nemám

nevím

m ožnosti sportovat

Z uvedené tabulky 5 je patrné, že většina seniorů zná možnosti pro využití svého volného času. Z celkového počtu 117 dotazovaných jich 57 % zná volnočasovou nabídku svého města. Bezmála 21 % uvádí, že se jim v jejich místě bydliště nic nenabízí. Příčinou může být bydlení na vesnici, kde většinou bývají takovéto možnosti minimální. Tato a následující otázka

46

o ochotě dojíždět by mohly být pak dále rozvíjeny, hlouběji propracovány a stát se tak podkladem pro další výzkumy.

Následující otázka č. 7 navazuje na otázku předchozí. Respondenti se vyjadřují, zda by byli ochotní dojíždět za aktivitami do jiného města, a to odpověďmi: a) byl(a) ochotný(á)/dojíždím b) ne, je to finančně náročné c) ne (z jakého jiného důvodu?) …

Tabulka 7: Ochota dojíždět n 4 13 19 5 41

ano finanční jiné neodpovědělo celkem

uživatelé % 9,76 31,71 46,34 12,20 100,00

n 10 20 8 0 38

ostatní % 26,32 52,63 21,05 0,00 100,00

n 14 33 27 5 79

celkem % 17,72 41,77 34,18 6,33 100,00

Graf 5: Ochota dojíždět 35

počet respondentů

30 25 20

uživatelé

15

ostatní

10

celkem

5 0 ano

finanční

jiné

neodpovědělo

ochota dojíždět

Nejvíce lidí, téměř 42 %, by nebylo ochotných dojíždět za aktivitami z finančních důvodů, alespoň tedy u skupiny ostatních. Odpověď s jinými důvody zvolili převážně senioři skupiny uživatelů a uváděli příčiny jako vysoký věk, nedostatek času, špatný zdravotní stav a dostatečné možnosti cvičení doma nebo v místě bydliště.

47

V otázce č. 8 se respondenti mohli vyjádřit ke znalostem nejnovějších trendů dnešní doby v nabídce pohybových aktivit. Odpovědi na tyto otázky, které jsou znázorněny v tabulce 8 a grafu 6, byly:

a) ano, některé znám např. … b) ano, navštěvuji např. … c) neznám/nezajímám se

Tabulka 8: Trendy pohybových aktivit n 12 10 32 54

znám navštěvuji neznám celkem

uživatelé % 22,22 18,52 59,26 100,00

n 24 3 36 63

ostatní % 38,10 4,76 57,14 100,00

celkem n 36 13 68 117

% 30,77 11,11 58,12 100,00

Respondenti se mohli vyjádřit, jaké aktivity znají a jaké aktivity osobně provádějí. Do svých znalostí, které uvedlo téměř 31 %, nejčastěji uváděli Nordic Walking, zumbu a aerobik. V menší míře se mezi odpověďmi objevily činnosti jako jízda na kole, míčové hry nebo cvičení v tělocvičně či posilovně. Při osobním navštěvování a provádění nějaké aktivity, což uvedlo 11 % dotazovaných, senioři překvapivě nejčastěji uváděli posilování. Mezi další odpovědi se řadily sporty jako plavání, turistický oddíl, jóga, bowling a navštěvování Tělovýchovné jednoty Sokol.

Graf 6: Trendy pohybových aktivit

počet respondentů

70 60 50 40

uživatelé

30

ostatní

20

celkem

10 0 znám

navštěvuji

neznám

znalost trendů

48

Vzhledem k tomu, že jedním z úkolů sociálních pracovníků je být informovaný o nejnovějších trendech a možnostech pro své klienty (a to v jakémkoli zařízení), domnívali jsme se, že senioři navštěvující sociální služby budou mít o možnostech aktivit větší přehled. Ovšem jak vyplývá z tabulky 8, je patrné, že tomu tak není.

Následující otázkou číslo 9 se zjišťovalo, jaké ambulantní sociální služby dotazovaní navštěvují. Tato otázka je klíčová pro tento výzkum, neboť rozděluje respondenty na uživatele a neuživatele služeb, jež jsou mezi sebou porovnáváni (tedy výše uvedené skupiny uživatelů a ostatních). Výsledky jsou uvedeny v tabulce 9 a graf 7 udává celkový počet dotazovaných v jednotlivých skupinách.

Tabulka 9: Fávštěvnost ambulantních sociálních služeb centra kluby stacionáře jiné žádné celkem

muži 1 4 1 1 27 34

% 2,94 11,76 2,94 2,94 79,41 100,00

ženy 13 19 10 5 36 83

% 15,66 22,89 12,05 6,02 43,37 100,00

celkem 14 23 11 6 63 117

% 11,97 19,66 9,40 5,13 53,85 100,00

Graf 7: Fávštěvnost ambulantních sociálních služeb

11,97% centra 19,66%

kluby stacionáře jiné

53,85% 5,13%

9,40%

žádné

Z grafu 7 je patrné, že z celkového počtu 117 respondentů je téměř 46 % uživatelů některé z uvedených služeb a zbylých 54 % dotazovaných seniorů žádné sociální služby nevyužívá. Dále se rozděluje těchto 46 % procent uživatelů sociálních služeb do jednotlivých zařízení.

49

Centra denních služeb navštěvuje 12 % tázaných seniorů, kluby důchodců téměř 20 % dotazovaných, denní stacionáře využívá 9 % respondentů a pouze 5 % uživatelů uvedlo služby jiné, přičemž ve dvou případech byly za tyto služby označeny služby zdravotnické a ve čtyřech případech šlo o penzion pro seniory.

Na tuto otázku dále navazovaly další dvě otázky, č. 10 a 11. Výsledky těchto odpovědí jsou porovnávány mezi muži a ženami, neboť jde pouze o uživatele některé ze sociálních služeb. První otázka číslo 10 zjišťuje, jaké aktivity jednotlivé ambulantní sociální služby klientům nabízejí. Ti se v této volné otázce mohli rozepsat a nejčastějšími odpověďmi zde bylo cvičení/ ranní rozcvičky, vycházky a společenské akce (bowling), případně zájezdy (lázně). Mezi další nabízené aktivity a programy, které se již ovšem netýkají pohybových schopností, se zařazují především ruční práce na procvičení a udržení jemné motoriky klientů, zpívání, nebo křížovky, čtení a logická cvičení na procvičení paměťových funkcí.

Další navazující otázkou č. 11 se měli respondenti vyjádřit, zda jim nabídka aktivit a programů v sociálních službách vyhovuje. Výsledky této otázky jsou popsány v tabulce 10. Možnosti odpovědí byly: a) ano, jsem spokojen(a) b) ne všechny aktivity mi vyhovují c) nabídku bych doplnila např. o …

Tabulka 10: Spokojenost s nabídkou aktivit ano ne doplnil/a bych celkem

muži 6 0 1 7

% 85,71 0,00 14,29 100,00

ženy 43 1 3 47

50

% 91,49 2,13 6,38 100,00

celkem 49 1 4 54

% 90,74 1,85 7,41 100,00

počet respondentů

Graf 8: Spokojenost s nabídkou aktivit 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

muži ženy celkem

ano

ne

doplnil/a bych

spokojenost se službam i

Drtivá většina dotazovaných, celých 91 %, je s nabídkou programů spokojena. Tyto aktivity by doplnilo 7 % seniorů, a to o tělocvičnu, zájezdy na bazén nebo na kulturní akce v místě bydliště.

Následující otázka č. 12 zjišťuje, zda senioři sportovali už dříve před odchodem do důchodu a jestli tyto nebo jiné pohybové aktivity i nadále provozují. Teď jsou již opět porovnáváni uživatelé ambulantních sociálních služeb a ostatní, kteří tyto služby nevyužívají. Možnosti odpovědi byly: a) ano, i když v menší míře, b) nedělám to co dříve, ale sportuji, c) ne, nesportuji ani teď, ani dříve, d) ne, už nesportuji.

Tabulka 11: Úroveň aktivity

v menší míře sportuji jinak ani dřív, ani teď již ne celkem

uživatelé n % 17 31,48 24 44,44 5 9,26 8 14,81 54 100,00

ostatní n 16 22 13 12 63

celkem % 25,40 34,92 20,63 19,05 100,00

n 33 46 18 20 117

% 28,21 39,32 15,38 17,09 100,00

Na otázku odpovědělo již opět všech 117 dotazovaných. Uživatelů služeb bylo 54 a ostatních 63. Zhruba 28 % všech respondentů uvedlo, že aktivity, které dělali dříve, si

51

uchovávají nadále, i když v menší míře a 39 % tázaných se nějaké pohybové aktivitě věnuje, ale ne stejné jako kdysi. Ani dříve ani nyní nesportuje nebo aktivně nežije 15 % dotazovaných a 17 % jich aktivní životný styl ukončilo z důvodů, které uvádějí v následující otázce. U dvou žen využívající služeb klubu pro seniory, se objevila u odpovědi a) poznámka, že sportují dokonce více, vzhledem k volnějšímu času v důchodu.

počet respondentů

Graf 9: Úroveň aktivity 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

uživatelé ostatní celkem

v menší míře sportuji jinak

ani dřív, ani teď

již ne

sportuji/nesportuji

Z grafu 9 je patrné, že senioři, kteří využívají nabídek sociálních služeb, mají k pohybové aktivitě o něco blíže. Nabídka těchto služeb je dosti široká a bohatá, tudíž se tento výsledek nejeví až tak překvapující.

Na otázku č. 13 odpovídali pouze respondenti, kteří u otázky předchozí zvolili odpověď c) nebo d), tudíž že nesportují. Tato otázka zkoumá nejčastější důvody ukončení jejich pohybové aktivity a odpovídalo na ni 38 dotazovaných. Bylo zde možno zvolit více odpovědí a možnosti byly: a) finanční důvody b) zdravotní důvody c) nechce se mi d) jiný

52

Tabulka 12: Důvody nevěnování se pohybové aktivitě uživatelé n % 1 7,14 10 71,43 3 21,43 0 0,00 14

finanční zdravotní nechce se mi jiné celkem

ostatní n 0 21 4 5 30

celkem % 0,00 70,00 13,33 16,67

n 1 31 7 5 44

% 2,63 81,58 18,42 13,16

Graf 10: Důvody nevěnování se pohybové aktivitě 35 počet respondentů

30 25 20 uživatelé 15

ostatní

10

celkem

5 0 finanční

zdravotní

nechce se mi

jiné

důvody neaktivity

Původní předpoklad byl, že senioři nechtějí sportovat z důvodů především finančních nebo proto, že se jim nechce. O této skutečnosti by mohl vypovídat i fakt, ke kterému dospěl Trunktát (2011) ve své diplomové práci, ve které zkoumal ochotu seniorů navštěvovat a podporovat fitpark pro seniory. U otázky, kolik peněz by byli senioři ochotni zaplatit za tyto služby, jich z 91 respondentů až 67 % volilo nejnižší možnou částku 1-40 Kč. Toto potvrzuje i fakt, který udává otázka č. 7 o ochotě dojíždět, kdy téměř 47 % dotazovaných odmítá dojíždět za pohybovou aktivitou právě z důvodu financí. Ovšem z tabulky 12 a grafu 10 je patrné, že nejčastějšími důvody nesportování dotazovaných seniorů jsou zdravotní důvody, a to až téměř z 82 %. Ke stejným výsledkům dospěla i Bc. Novotná (2011) ve své diplomové práci Volnočasové aktivity a životní spokojenost seniorů. Z počtu 107 respondentů jí 51 odpovědělo, že se sportu věnují. Ovšem ostatní, kteří se pohybovým aktivitám nevěnují, uváděli, že nejčastějším důvodem je právě nepříznivý zdravotní stav.

53

U otázky č. 14 se měli respondenti vyjádřit, jaké pohybové aktivity provádějí. Od této otázky dále pokračovalo pouze 79 dotazovaných. Dotazovaní měli možnost se vyjádřit, zda sportují sami doma, případně s přáteli nebo zda navštěvují nějaké organizované činnosti, eventuálně mohli zvolit obě odpovědi. Výsledky uvádí tabulka 13.

Tabulka 13: Typ pohybové aktivity uživatelé n 3 38 41

organizace sám/sama celkem

ostatní % 7,32 92,68

n 5 35 40

celkem % 12,50 87,50

n 8 73 79

% 10,13 92,41

Graf 11: Typ pohybové aktivity 80 počet respondentů

70 60 50 uživatelé

40

ostantí

30

celkem

20 10 0 organizace

sám/sama

možnosti sportování

Podle předpokladu, bezmála 93 % seniorů, volí cvičení doma, případně venku s přáteli. V této otázce se dotazovaní měli možnost ke každé z možností rozepsat, jakým sportovním aktivitám se věnují, což podrobněji zobrazuje graf 12. Odpovědi u organizovaných aktivit uváděli odpovědi jako cvičení v rámci Tělovýchovné jednoty Sokol, plavání, aerobik a pilates. Překvapivé byly odpovědi mužů, kteří uvedli dokonce tenis, fotbal a hokej. Nejčastějšími odpověďmi u samostatně prováděných aktivit byly jízda na kole, plavání, protahování a procházky, což potvrzuje i Gajdošová (2010) ve své bakalářské práci, zaměřené na poptávku v oblasti pohybových aktivit pro seniory v Olomouci. Té ze 185 respondentů uvedlo možnost chůze 139 seniorů, jízdu na kole 39 seniorů a plavání 33 seniorů. S menší četností se vyskytovaly odpovědi jako Nordic Walking, práce na zahradě, jízda na rotopedu či cvičení na jiném stroji a posilování. U respondentů skupiny ostatních převažovaly odpovědi jako turistika, běžky a překvapivě jízda lyžích. Chůzi jako nejčastější pohybovou aktivitu

54

seniorů dokazuje i výzkum Trunktáta (2011), kterému z 91 respondentů tuto možnost zvolilo 59 % dotazovaných. Všechny ostatní aktivity se shodují s již uvedenými.

Graf 12: Fejčastěji uváděné aktivity 45

vycházky

43

jízda na kole

40

protahování

34

35

plavání

30

posilování

25

tůry

20

rotoped/jiný stroj

17 16 15

15

sokol, jóga, aerobic bowling 8

10

8 5

5

5

práce na zahradě 4

3

3

3

Nordic walking lyže, běžky

0 aktivity

tenis, fotbal, hokej

Otázka č. 15 zjišťovala častost a pravidelnost prováděných aktivit u sportujících seniorů. Tato otázka byla znázorněna formou tabulky. Četnosti odpovědí jsou uvedeny v následujících tabulkách 14 a 15.

Tabulka 14: Pravidelnost aktivit u skupiny uživatelů každý den 1x týdně 2-3x 1x měsíčně sezónně

30 min 13 1 5 0 1

% 31,71 2,44 12,20 0,00 2,44

1h 9 3 2 0 2

% 21,95 7,32 4,88 0,00 4,88

55

2h 0 0 0 0 2

% 0,00 0,00 0,00 0,00 4,88

2 a více 3 0 0 0 0

Graf 13: Pravidelnost aktivit u skupiny uživatelů 14 počet respondentů

12 10 8

30 min

6

1h

4

2h 2 a více

2 0 každý den

1x týdně

2-3x

1x měsíčně

sezónně

intenzita aktivity

Tabulka 15: Pravidelnost aktivit u skupiny ostatních 30 min 0 0 2 1 0

každý den 1x týdně 2-3x 1x měsíčně sezónně

% 0,00 0,00 5,71 2,86 0,00

1h 3 3 10 0 4

% 8,57 8,57 28,57 0,00 11,43

2h 2 1 0 0 3

% 5,71 2,86 0,00 0,00 8,57

2 a více 2 2 0 0 2

Graf 14 : Pravidelnost aktivit u skupiny ostatních 10

počet respondentů

9 8 7 6

30 min

5

1h

4 3

2h

2

2 a více

1 0 každý den

1x týdně

2-3x

1x měsíčně

sezónně

intenzita aktivity

Z těchto tabulek 14 a 15 je patrné, že nejvíce seniorů ze skupiny uživatelů dává přednost jednoduchým krátkodobým aktivitám každý den, mezi něž patří zejména vycházky a jízda na kole. Skupina ostatních se více věnuje aktivitám pouze několikrát týdně v rozmezí více hodin. Zde se zase častěji vyskytovaly odpovědi sezónního sportování, kam řadíme především zimní sporty (běžky, lyže).

56

Gajdošová (2010) dospěla k podobným výsledkům, že senioři dávají přednost spíše sportování několikrát týdně v delších časových intervalech. Nejčastěji uváděnou odpověď zde měla „vícekrát týdně“ a odpovědělo na ni 32 % respondentů.

U otázky č. 16 se měli respondenti zamyslet nad osobními důvody, proč se pohybovým aktivitám vůbec věnují. U této otázky bylo možno zvolit více odpovědí, které byly: a) pozitivně ovlivňuje fyzické zdraví b) pozitivně ovlivňuje psychické zdraví c) rozvíjí sociální kontakty d) jiný důvod …

Tabulka 16: Důvody pro výběr pohybové aktivity uživatelé n 33 26 7 5 71

fyzické psychické sociální jiné celkem

ostatní % 46,48 36,62 9,86 7,04

n 32 16 5 4 57

celkem % 56,14 28,07 8,77 7,02

n 65 42 12 9 79

% 82,28 53,16 15,19 11,39

Graf 15: Důvody pro výběr pohybové aktivity 70 počet respondentů

60 50 40 uživatelé 30

ostatní

20

celkem

10 0 fyzické

psychické

sociální

jiné

oblasti prospěchu

Jak již bylo několikrát popsáno v teoretické části, pohyb ovlivňuje zdraví nejen po stránce fyzické, ale má také velký pozitivní vliv na psychiku a pohodu člověka. Mimo jiné také samozřejmě podporuje rozvíjení sociálních kontaktů, které zabraňuje v dnešní době tolik

57

zmiňované sociální izolaci. Všechny tyto důvody si dotazovaní senioři uvědomovali a své odpovědi různě kombinovali. Ovšem podle předpokladu největší část respondentů, až 82 %, volilo zejména vliv na fyzické zdraví. Přibližně 11 % uvedlo důvody jiné, mezi které především skupina ostatních zařadila procházky se psem, práci na zahradě, prevenci onemocnění (což by se dalo zařadit do důvodů fyzického prospívání) nebo že z toho mají dobrý pocit (což se může řadit do prospívání psychického). Dotazovaní skupiny uživatelů pak ve všech případech jiné odpovědi uvedli, že se aktivitám věnují proto, že navštěvují centra, ve kterých je pohyb zařazen do denního programu. Rozdíly mezi jednotlivými skupinami jsou vesměs zanedbatelné. Opět při srovnání s Gajdošovou (2010) můžeme pozorovat shodu, jelikož v její práci respondenti také nejčastěji volili odpověď zdravotního prospěchu, a to až z téměř 55 %. Toto procento je vzhledem k výsledku této práce menší, neboť Gajdošová (2010) měla na tuto otázku více možností odpovědí.

Následujících pět otázek je zaměřených na pohybovou aktivitu s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu, který s sebou přináší různá onemocnění nebo omezení. Otázka č. 17 zjišťovala, kolik respondentů musí vybírat svou pohybovou aktivitu s ohledem na svůj zdravotní stav. Výsledky popisuje tabulka 17.

Tabulka 17: Vliv zdravotního stavu na výběr aktivit

ano ne celkem

n 40 1 41

uživatelé % 97,56 2,44 100,00

ostatní n 28 10 38

58

% 73,68 26,32 100,00

celkem n 68 11 79

% 86,08 13,92 100,00

Graf 16: Vliv zdravotního stavu na výběr aktivit 70 počet respondentů

60 50 40

uživatelé

30

ostatní

20

celkem

10 0 ano

ne vliv zdravotního stavu

Zdravotní stav je jedním z nejhlavnějších aspektů, který výběr pohybové aktivity ovlivňuje. Z výzkumu vyplývá, že téměř všichni respondenti skupiny uživatelů musí své aktivity volit vzhledem ke svým omezením. Pouze 26 % dotazovaných ze skupiny ostatních uvedlo, že jsou bez výraznějších zdravotních obtíží.

Navazující volná otázka č. 18 zjišťuje, jaká jsou nejčastější onemocnění respondentů. Dotazovaní uváděli především bolesti zad a kloubů, skoliosu páteře, vysoký krevní tlak, revma, a dechové a srdeční obtíže. Překvapivě pouze jednou se v této otázce vyskytla cukrovka. Volené odpovědi přehledně znázorňuje graf 17.

Graf 17: Fejčastější onemocnění 25

22 klouby

20

páteř, záda věk, stáří

15

srdce, cévy 10

10

9

dýchací potíže 8

cukrovka

6

obezita

5 1

1

0 onemocnění/omezení

59

1

1

závratě nevolnost

Další rozšiřující otázkou č. 19 mohli respondenti vyjádřit, zda znají nějaké pohybové aktivity vzhledem k jejich omezení. Na tuto otázku neodpovídalo těch jedenáct dotazovaných, kteří v otázce č. 17 odpověděli, že je žádná omezení ani onemocnění netrápí. Deset dotazovaných skupiny ostatních na tuto otázku neodpovědělo.

Tabulka 18: Znalost pohybových aktivit uživatelé n 15 25 40

ne ano celkem

ostatní

% 37,50 62,50 100,00

n 12 16 28

celkem % 42,86 57,14 100,00

n 27 41 68

% 39,71 60,29 100,00

Graf 18: Znalost pohybových aktivit 45 počet respondentů

40 35 30 25

uživatelé

20

ostatní

15

celkem

10 5 0 ne

ano znalost aktivit

Z 68 respondentů, kteří v otázce č. 18 uvedli některá zdravotní omezení, 60 % zná nějaké pohybové aktivity, které by jim mohly zdravotní stav zlepšit, případně udržet, aby nedocházelo k recidivě, což ukazuje tabulka 18. Ovšem zarážející je toto nízké procento, protože původní předpoklad byl, že senioři budou mít povědomí o svém zdravotním stavu a možnostech jeho zlepšování, především od svých lékařů (což dále zkoumá následující otázka). Ovšem téměř 40 % dotazovaných o pozitivních vlivech pohybové aktivity neměli zdání, nebo je to nezajímalo. U odpovědi „b) ano“ měli senioři možnost vyjádřit se, jaké aktivity znají. Uváděli odpovědi jako plavání, chůzi, jízdu na kole, pomalé cvičení, jógu a pilates, jež jsou všechny doporučeny v teoretické části práce.

60

Z těchto 60 % dotazovaných, kteří své možnosti znají, dále v této otázce č. 20 uváděli, jak se k těmto poznatkům dostali. Své odpovědi mohli vybrat z následujících možností: a) rodina, přátelé b) internet, televize, letáky, knihy c) lékař, zdravotní sestra d) jiné …

Tabulka 19: Zdroje informací n 7 1 11 6 25

rodina internet, knihy lékař jiné celkem

uživatelé % 28,00 4,00 44,00 24,00 100,00

ostatní % 18,75% 0,00% 75,00% 6,25% 100,00

n 3 0 12 1 16

n 10 1 23 7 41

celkem % 24,39 2,44 56,10 17,07 100,00

Graf 19: Zdroje informací

počet respondentů

25 20 15 uživatelé ostatní

10

celkem 5 0 rodina

internet, knihy

lékař

jiné

zdroje informací

Největší četnost odpovědí zaujímá lékař či zdravotní sestra, a to až z 56 %. U skupiny uživatelů se ještě v několika případech objevila možnost jiné, do které se zařadili informace od pečovatelek ve využívané sociální službě. Domněnkou bylo, že většina seniorů bude znát svůj zdravotní stav a právě na základě výsledků této tabulky se dalo předpokládat, že lékaři budou své klienty o možnostech aktivit informovat. Proto bylo překvapením tak vysoké procento záporných odpovědí v otázce č. 19.

61

Tato poslední otázka č. 21 týkající se zdravotního stavu zjišťovala, zda senioři sportují, i když používají nějaké kompenzační pomůcky.

Tabulka 20: Užívání kompenzačních pomůcek n 12 29 41

ano ne/nepoužívám celkem

uživatelé % 29,27 70,73 100,00

n 0 38 38

ostatní % 0,00% 100,00% 100,00

celkem n % 12 15,19 67 84,81 79 100,00

Graf 20: Užívání kompenzačních pomůcek

70

počet respondentů

60 50 uživatelé

40

ostatní 30

celkem

20 10 0 ano

ne/nepoužívám

Velká většina dotazovaných seniorů, téměř 85 %, žádné kompenzační pomůcky nepoužívá. S tímto omezením se potýká pouze 15 % respondentů, a to jen ze skupiny uživatelů. I přes tuto skutečnost se však pohybu věnují, a to procházkám, cvičení s gumou nebo na balonu, protahování, dokonce i jízdě na kole a navštěvováním Tělovýchovné jednoty Sokol. Z mého vlastního působení na praxi v centru pro seniory vím, že i senioři se značným pohybovým omezením, případně senioři na vozíku, jsou schopni zapojovat se minimálně do cvičení na židlích, které jim programy nabízejí například v rámci tanečního programu.

Poslední otázka č. 22 byla spíše finančně informační a mohla by být doplňující k výše uvedené otázce č. 7 o dojíždění. Respondenti se zamýšleli, zda jsou jejich aktivity finančně náročné. Odpověď si mohli vybrat z možností: a) spíše ano b) spíše ne

62

Tabulka 21: Finanční náročnost aktivit n 3 38 41

spíše ano spíše ne celkem

uživatelé % 7,32 92,68 100,00

n 6 32 38

ostatní % 15,79 84,21 100,00

n 9 70 79

celkem % 11,39 88,61 100,00

Graf 21: Finanční náročnost aktivit

70

počet respondentů

60 50 uživatelé

40

ostatní 30

celkem

20 10 0 spíše ano

spíše ne

Některé sportovní aktivity opravdu nevyžadují nijak zvlášť vysoké investice. Zvlášť pokud se jedná o vycházky nebo jízdu na kole. Některé vyžadují pouze vyšší počáteční investici, například Nordic Walking, jízda na rotopedu nebo cvičení na jiném podobném stroji. Ovšem vzhledem k uváděným odpovědím u otázky č. 14 se dalo předpokládat, že seniorům budou jejich aktivity více finančně na obtíž. Přece jen pravidelné navštěvování plaveckých bazénů, tanečních a posilovacích kroužků něco stojí. Stejně tak sezónní zimní sportovní aktivity nebo účast v některých sportovních klubech. Přesto se tento předpoklad nepotvrdil, neboť téměř 89 % dotazovaných uvedlo, že je jejich koníčky nijak finančně nezatěžují.

63

6 Závěr Výchozím cílem této předkládané diplomové práce bylo zmapování vztahu seniorů k pohybové aktivitě. A to u skupiny navštěvující ambulantní sociální služby („uživatelé“) a u skupiny, která tyto možnosti nevyužívá („ostatní“). Teoretická část práce popisuje obecné charakteristiky stárnutí, stáří a fyzických a psychických změn, ke kterým dochází. Přináší základní informace o nejtypičtějších onemocněních a omezeních ve stáří a o možnostech aktivního vyžití v těchto případech. Stěžejní kapitolou pro tuto práci pak byla kapitola o pohybové aktivitě. Vzhledem k tomu, že všechno jsou to velmi obšírná témata, byly vybrány pouze některé kapitoly. Pro praktickou část byl vytvořen anonymní dotazník pro seniory nad 60 let věku. Měl zjišťovat míru a častost pohybové aktivity, a to vzhledem ke zdravotnímu stavu a okrajově také k finanční stránce věci. Výzkum probíhal na Olomoucku a Hodonínsku v měsících únor a březen 2012. Zúčastnilo se 117 seniorů, z toho 54 uživatelů ambulantních sociálních služeb a 63 těch, kteří tyto služby nevyužívají. Návratnost dotazníků byla 86 %. Výsledky byly přehledně zpracovány do tabulek a pro lepší porovnávání obou skupin seniorů přeneseny do grafů. Stěžejní kategorii tvořily otázky zaměřující se na pohybovou aktivitu. Z výsledků je patrné, že se téměř 67 % všech respondentů (to je 79 seniorů) věnuje nějaké pohybové aktivitě. Ať již té stejné, co před důchodovým věkem, nebo jiné. Zbylých 34 % aktivně nežijících seniorů uvádělo mezi nejčastější důvody neaktivity především zdravotní důvody, a to až ze 70 % u obou skupin. Četnost těchto odpovědí, souvisejících se zdravotním stavem, nebyla mezi oběma zkoumanými skupinami nijak rozdílná. Jako nejčastější možnosti sportování pak senioři uváděli cvičení samostatně nebo s přáteli, a to doma nebo venku. U této odpovědi také nebyly výrazné rozdíly mezi oběma skupinami, neboť u obou se četnost odpovědí pohybovala okolo 90 %. V této otázce se mohli dotazovaní rozepsat, jakým aktivitám dávají přednost. Nejčastější odpovědi byly vycházky, jízda na kole, protahování, posilování a plavání. V menší míře pak organizované aktivity jako Sokol, aerobic, jóga a tanec. Kde se výsledky obou skupin značně lišily, byla otázka č. 15. Ta zjišťovala, jak často se senioři pohybovým aktivitám věnují. U skupiny uživatelů ambulantních sociálních služeb převažovala odpověď každý den, po dobu třiceti minut. Oproti tomu skupina ostatních, kteří žádné služby nevyužívají, dávala přednost aktivitám pouze několikrát týdně, zato po delší dobu. To, že pohybová aktivita je prospěšná ve všech oblastech lidského života, si vesměs uvědomovali

64

všichni respondenti. Přesto největší četnost, až 82 % odpovědí, zaznamenala možnost, že sportování je prospěšné zejména z důvodu pozitivního vlivu na fyzické zdraví. Další kategorií otázek bylo zjišťováno, jaký vztah mají senioři k pohybovým aktivitám vzhledem k jejich zdravotnímu stavu. S onemocněním nebo omezením se potýká 86 % všech respondentů, ovšem větší četnost odpovědí ve smyslu omezení se vyskytovala u skupiny uživatelů ambulantních sociálních služeb. Tam ale zase oproti ostatním, kteří žádné služby nenavštěvují, byl pouze jeden uživatel, kterého žádné onemocnění neomezuje. Mezi nejčastější omezení senioři uváděli především bolesti zad a kloubů, vysoký krevní tlak a dechové a srdeční obtíže. Z těchto 86 % respondentů jich celkem 60 % zná své možnosti aktivit, kterými by mohli svůj zdravotní stav udržet, případně zlepšit. Nejčastějšími zdroji těchto informací jsou dle otázky č. 19 lékaři či zdravotní sestry, a to z 56 %. Rozdílné výsledky byly pouze u možnosti odpovědi, že informace předala rodina. U uživatelů sociálních služeb to bylo 28 % a u ostatních, kteří tyto služby nevyužívají jen 18 %. Při zjišťování, zda senioři aktivně žijí, i když užívají kompenzační pomůcky, vyšlo najevo, že ve velké většině, přesněji u 85 % dotazovaných, respondenti žádné pomůcky nevyužívají. Mezi dotazovanými, kteří žádné služby nenavštěvují, nebyl dokonce žádný senior využívající těchto pomůcek, oproti skupině uživatelů sociálních služeb, kde pomůcky využívá 29 % seniorů. Mezi nejčastější aktivity, které i přes toto omezení vykonávají, dotazovaní řadili procházky, cvičení s gumou případně balónem nebo protahování. Vedlejším cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, zda se senioři při výběru pohybových aktivit ohlížejí také na finance. Otázka č. 6 zjišťovala, zda mají dotazovaní v místě svého bydliště možnost aktivního vyžití. Četnost kladných odpovědí byla 57 % a zbylých 43 % dotazovaných tyto možnosti nemá, nebo o nich neví. V otázce, zda znají senioři nejnovější trendy v oblasti sportu, odpovědělo téměř 31 %, že ano. Přesto na otázku, zda by byli ochotní dojíždět za nějakou aktivitou, byla nejčastější odpověď, že z finančních důvodů ne, a to až ze 42 %. Z tohoto pohledu je patrné, že finanční stránka výběru pohybových aktivit není seniorům až tak lhostejná a jejich nejčastější argumenty proč nesportují, zaměřené pouze na zdravotní stav a věk, nemusí být vždy opodstatněné. Výsledky tohoto výzkumu jsou jen velmi obecné. Otázky jen z části zasahují do jednotlivých oblastí problematiky, a tudíž by mohly být podkladem pro jednotlivá další zkoumání. Výstupem této práce je informační leták v podobě nabídky sportovních organizací ve městě Olomouc. Jsou v něm stručně popsány některé aktivity vhodné pro seniory a pod každou z nich jsou nabídnuty organizace i s adresou, které tyto speciální programy nabízejí. 65

7 Souhrn/summary Diplomová práce je zaměřena na pohybovou aktivitu seniorů na Hodonínsku a Olomoucku. Hlavním cílem této práce bylo zjistit rozdíly aktivity mezi seniory, kteří navštěvují nějaké ambulantní sociální služby a mezi těmi, kteří tyto služby nevyužívají. Práce má dvě části, a to teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou popsány základní pojmy, údaje a fakta o stáří, pohybových aktivitách, vybraných nemocech ve stáří a ambulantních sociálních službách. Praktickou část tvoří výzkum, který byl proveden metodou anonymního dotazníku, kdy respondenty tvořili senioři nad 60 let věku.

Summary The dissertation focuses on physical activity of senior citizens. The main aim of this work is to find differences in activity of seniors who attend certain types of ambulant services and those who don’t take advantage of these services. The dissertation has two parts, one theoretical and one practical. The theoretical part describes the key concepts figures and facts about old age, physical activities in selected illnesses connected to the old age and the outpatient services. Practical part is a research which was carried out by the means of anonymous questionnaire where respondents were senior citizens aged 60 and over.

66

8 Referenční seznam 1. 10 let spolu: o některých seniorklubech na Olomoucku. 1. vydání. Re. P. Pospěchová. Olomouc : Společnost přátel vesnice a malého města, 2007, 95 s. ISBN 978-80-2541139-1. 2. BIRD, H. a kol. Artritida : Zlepšete si zdraví, ulevte svým bolestem a žijte naplono. 1. vydání. Praha : Slovart, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7391-007-5. 3. ČIHOUNKOVÁ, J. Prevence pádů u populace vyššího věku. In: BEDNÁŘOVÁ, H. Aktivní v každém věku IV: Odborný seminář zaměřený na aplikované pohybové activity seniorů. Ed. H. Bednářová. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. s. 31-33. ISBN 978-80-244-2536-8. 4. DESSAINTOVÁ, M. - P. Fezačínejte stárnout. 1. vydání. Praha 8 : Portál s.r.o., 1999. 231 s. ISBN 80-7178-255-6. 5. DIENSTBIER, Z. Průvodce stárnutím anebo jak ho oddálit. 1. vydání. Praha 3 : Radis, spol. s.r.o., 2009. 185 s. ISBN 978-80-86013-88-0. 6. ENGEL-KORUS, D. Kolena – cvičením proti bolestem. 1. vydání. Praha : BetaDobrovský, Plzeň : Ševčík, 2005. 95 s. ISBN 80-7306-207-0. 7. ETTINGER, W. H., WRIGHT, B. S., BLAIR, S. N. Fit po 50 aktivním životem k dobré kondici a zdraví. 1. vydání. Praha 7 : Grada Publishing, a.s., 2007. 248 s. ISBN 978-80-247-2203-0. 8. EVERETTOVÁ, J. Pilates a jóga. Praha : Svojtka & Co., 2009. 128 s. ISBN 978-80256-0150-1. 9. FREIWALD, J., KRUSE, S. Pohybem proti osteoporóze. Praha 1 : Pragma, 2000, 178 s. ISBN 80-7205-705-7. 10. GAJDOŠOVÁ, S. Analýza poptávky v oblasti pohybových aktivit seniorů v Olomouci. Olomouc, 2010. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury. Vedoucí práce Ing. Halina Kotíková, Ph.D.

67

11. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 207 s. ISBN 8085931-79-6. 12. GREGOR, O. Stárnout, to je kumšt. 2. vydání. Praha : Olympia, 1990. 139 s. ISBN 80-7033-040-6. 13. HAJER-MÜLLEROVÁ, L. Klinická gerontologie – geriatrie. 1. vydání, Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, 2003. 70 s. ISBN 80-7044-536-X. 14. HARTL, P. Psychologický slovník. 1. vydání. Praha 1 : Česká Typografie a.s., 1993. 297 s. ISBN 80-901549-0-5. 15. HAYFLICK, L. Jak a proč stárneme. 1. vydání. Praha : Columbus, 1997. 432 s. ISBN 80-85928-97-3. 16. KALVACH, Z. a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2008. 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4. 17. KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a Gerontologie. 1. vydání. Praha 7 : Grada Publishing a.s., 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. 18. KAROĽOVÁ, K. a M. ČUNDERLÍKOVÁ. 25. medzinárodná konferencia o Alzheimerovej chorobe. Geriatria: Odborný časopis slovenských a českých geriatrov. 2010, č. 2, s. 90-91. ISSN 1335-1850. 19. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vydání. Praha 7 : Grada Publishing, a.s., 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2169-9. 20. KRAJČÍK, Š. Pády v starobe I. časť. Geriatria: Odborný časopis slovenských a českých geriatrov. 2008, č. 2, s. 78-82. ISSN 1335-1850. 21. KREJČÍKOVÁ, O., TREZNEROVÁ, I. Malý lexikon sociálních služeb. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. ISBN 978-80-244-2754-6. 22. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat depresi. 2. roz. vydání. Praha 7 : Grada Publishing, s.r.o., 1997. 128 s. ISBN 80-247-0575-3. 23. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, s.r.o., 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. 68

24. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2. vydání Praha : Portál, s.r.o., 2008. 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. 25. MICHALÍK, J. Smluvní vztahy v sociálních službách. 1. vydání. Praha 7 : Element, 2008. ISBN 80-903658-1-7. 26. NOVOTNÁ, G. Volnočasové aktivity a ţivotní spokojenost seniorů. Olomouc, 2011. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství. Vedoucí práce Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D. 27. POLEDNÍKOVÁ, L’ a kol. Geratrické a gerontologické ošetrovatěl’stvo. Martin : Osveta, 2006. 216 s. ISBN 80-8063-208-1. 28. PRAŠKO, J. a kol. Co je to deprese a jak se léčí? 1. vydání. Praha : . 1997. 174 s. ISBN 80-85121-17-4. 29. PRAŠKO, J. a kol. Deprese a jak ji zvládat. 1. vydání. Praha : Portál, 2003. 184 s. ISBN 80-7178-809-0. 30. RAŠIOVÁ, M., D. KMECOVÁ. Poruchy spánku seniorov. Geriatria: Odborný časopis slovenských a českých geriatrov. 2008, č. 4, s. 180-188. ISSN 1335-1850. 31. RHYNER, H. Jóga. České Budějovice : KOPP, 2004. 127 s. ISBN 80-7232-224-9. 32. ROSLAWSKI, A. Jak zůstat fit ve stáří. 1. vydání. Brno : Computer Press, a.s., 2005. 71 s. ISBN 80-251-0774-4. 33. SCHUHN, J., TRUNZ-CARLISI, E. Bodystyling po čtyřicítce. 1. vydání. Praha 8 : Jan Vašut s.r.o., 2009. 126 s. ISBN 978-80-7236-661-3. 34. SCHULER, M., OSTER, P. Geratrie od A do Z pro sestry. 1. vydání. Praha 7 : Grada Publishing, a.s., 2010, 336 s. ISBN 978-80-247-3013-4. 35. SILLAMY, N. Psychologický slovník. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2001, 246 s. ISBN 80-244-0249-1. 36. STACKEOVÁ, D. Relaxační techniky ve sportu. 1. vydání. Praha, Grada Publishinig, a.s., 2011. 136 s. ISBN 978-80-247-3646-4.

69

37. STEJSKAL, D., BARTEK, J. Osteoporóza. In: STEJSKAL, D. a kol. Metabolická onemocnění hromadného výskytu. Díl 1., vydání 1. Brno : BioVendor, 1996. s 95-136. 38. STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. Praha : Portál, s.r.o, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-274-2. 39. ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŽKOVÁ, J. a spol. Přehled vývojové psychologie. 2. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého, 2003. 175 s. ISBN 80-244-0629-2. 40. ŠIPR, K. Jak zdravě stárnout. 1. vydání. Rosice u Brna : Gloria, 1997. 118 s. ISBN 80-901834-1-7. 41. TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. 1. vydání. Praha 5 : Galén, 2005. 270 s. ISBN 80-7262-365-6. 42. TRUNKTÁT, D. Fávrh fitparku pro seniory ve městě Vsetín. Olomouc, 2011. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury. Vedoucí práce Mgr. Jiří Skoumal, Ph.D. 43. UHLÍŘ, P. Pohybová cvičení seniorů. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 67 s. ISBN 978-80-244-1902-2. 44. VLKOVÁ, Z. Cvičení při cukrovce. 1. vydání. Praha 10 : TRITON, 1998. 47 s. ISBN 80-85875-75-6. 45. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. In: Úplné znění: sociální zabezpečení 2011. Ostrava : Sagit, a.s., s.201-229. ISBN 978-80-7208-830-0. 46. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. In: Úplné znění: sociální zabezpečení 2011. Ostrava : Sagit, a.s., s. 153-200. ISBN 978-80-7208-830-0. 47. ZAVÁZALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. 1. vydání. Praha 1 : Univerzita Karlova v Praze, 2001. 97 s. ISBN 80-246-0326-8. 48. ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2003. 232 s. ISBN 80-247-0183-9.

70

Internetové zdroje: 49. BMI - body mass index. In: Abeceda zdraví [online]. 2005-2012 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://www.abecedazdravi.cz/bmi. 50. Denní stacionář. Zdislava Veselí [online]. 2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://domacipecezdislava.w1.cz/socialni-sluzby/denni-stacionar/. 51. Jak si změřit maximální tepovou frekvenci?. In: Běhej.com [online]. 24.03.2006 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://www.behej.com/clanek/82-jak-si-zmerit-maximalnitepovou-frekvenci. 52. MUŠÁLKOVÁ, I. Chůze jako sport? Ano! Žijeme naplno [online]. © Copyright 2010 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.zijemenaplno.cz/Clanky/a211-Chuze-jakosport-Ano.aspx. 53. MUŠÁLKOVÁ, I. Plavání je sport pro každého. Žijeme naplno [online]. © Copyright 2010 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://www.zijemenaplno.cz/Clanky/a212Plavani-je-sport-pro-kazdeho.aspx. 54. O Nordic Walking. CAFW Česká asociace Fordic Walking [online]. 22.6.2011 [cit. 2012-02-14].

Dostupné

z:

http://www.czech-

nordicwalking.com/index.php?option=com_content&view=article&id=156&Itemid=6 9. 55. O Nordic Walking. CAFW Česká asociace Fordic Walking [online]. 22.6.2011 [cit. 2012-02-14].

Dostupné

z:

http://www.czech-

nordicwalking.com/index.php?option=com_content&view=article&id=156&Itemid=6 9. 56. POŠTULKOVÁ, M. Nordic walking: svižná chůze. Žijeme naplno [online]. © Copyright

2010

[cit.

2012-02-14].

Dostupné

z:

http://www.zijemenaplno.cz/Clanky/a124-Svizna-chuze-leci.aspx. 57. Sazebník služeb poskytovaných na Centru denních služeb. Sociální služby pro seniory Olomouc

[online].

30.11.2010

[cit.

2012-03-01].

http://www.sluzbyproseniory.cz/cms_dokumenty/Sazebnik.pdf.

71

Dostupné

z:

58. Sazebník úhrad pro služby denního stacionáře od března 2012. Centrum sociálních služeb Kyjov [online]. 29. 2. 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.csskyjov.cz/stac_cenik.htm. 59. Zákony: 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Portál veřejné správy České republiky [online].

2003-2011

[cit.

2012-03-03].

Dostupné

http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=83/1990.

72

z:

9 Seznam příloh
Příloha č. 1 Obrázek 1 Katarakta
Příloha č. 2 Obrázek 2 Arcus senilis
Příloha č. 3 Spálené kalorie při vykonávání denních úkonů
Příloha č. 4 Screeningový test mobility
Příloha č. 5 Katzův index nezávislosti
Příloha č. 6 Index Barthelové
Příloha č. 7 Činnosti k udržování a rozvoji tělesné kondice
Příloha č. 8 Sazebník úhrad Denního stacionáře Zdislava
Příloha č. 9 Sazebník služeb poskytovaných na Centru denních služeb
Příloha č. 10 Dotazník

73

Příloha č. 1 Obrázek 1 Katarakta

Zdroj: www.mojezdravlje.net

Příloha č. 2 Obrázek 2 Arcus senilis

Zdroj: http://keepyourhearthealthy.wordpress.com

Příloha č. 3: Spálené kalorie při vykonávání denních úkonů

Spálené kalorie při vyhýbání se pohybu (kJ).

Spálené kalorie pohybem.

Použití dálkového ovladače – méně než 1 cal (4,2 kJ)

Přepnutí kanálu ručně, vstanutím z pohovky – 3 cal (12,5 kJ)

Telefonát pomocí bezdrátového přístroje při ležení na pohovce – 4 cal (16,7 kJ)

Vstát, zvednout telefon – 3x10 minut ve stoje – 20 cal (83,6 kJ)

Automatické otevření garážových dveří – 1 cal (4,2 kJ)

2x denně otevřít garážová vrata ručně – 2-3 cal (8,4 – 12,5 kJ)

Najmout jinou osobu na úklid a žehlení – 0 cal (0 kJ)

1x týdně 30 minut vysávání a 30 minut žehlení – 152 cal (635,4 kJ)

Čekat 30 minut v restauraci na pizzu – 15 cal (62,7 kJ)

30 minut vařit – 25 cal (104,5 kJ)

Při mytí auta v myčce ani při placení nevystupovat z auta – 8 cal (75,2 kJ)

60 minut měsíčně mít a voskovat auto ručně – 300 cal (1,254 kJ)

Pustit psa jen na zahradu – 2 cal (8,4 kJ)

30 minut se psem na procházce – 125 cal (522,5 kJ)

Jet autem do zaměstnání – 22 cal (92 kJ)

Jet do práce autobusem (chůze na zastávku a ze zastávky) – 60 cal (250,8 kJ)

4 minuty denně psát e-maily – 2-3 cal (8,4 – 12,5 kJ)

2x denně zajít za kolegou a hovořit ve stoje – 6 cal (25 kJ)

Užití výtahu – méně než 1 cal (4,2 kJ)

3x denně vystoupat o dvě patra výš – 15 cal (62,7 kJ)

Nákup zboží na internetu – 30 cal (125,4 kJ)

1x měsíčně 1 hodina rychlé chůze po nákupním středisku – 145 – 240 cal (606 – 1003 kJ)

Zdroj: Ettinger, 2007

Příloha č. 4: Screeningový test mobility Aktivita

Provedení

Posazení na židli s opěrkami na ruce

Posazení provede hladce, koordinovaně bez pomoci rukou

Stoj po postavení asi 30 sekund bez opory

Klidný jistý stoj bez opory

Stoj se zavřenýma očima asi 15 sekund

Klidný jistý stoj bez ztráty rovnováhy

Tlak na sternum v klidném stoji

Vyrovná přiměřeně vychýlení těžiště bez ztráty rovnováhy

Stoj se záklonem (jako při pokusu dosáhnout na předmět z police)

Jistě bez ztráty rovnováhy

Zdvihnutí předmětu ze země

Jistě bez ztráty rovnováhy

Chůze po rovině asi 15 m

Chůze jistá, koordinované pohyby, přiměřenou rychlostí – s pomůckou

Hodnocení ormální

Otočení při chůzi

Chůze jistá, koordinované pohyby, přiměřenou rychlostí – bez pomůcky Otočení jisté, bez zaváhání a přešlapování – s pomůckou

Otočení jisté, bez zaváhání a přešlapování – bez pomůcky Skóre rovnováhy (počet abnormálně provedených aktivit) Hodnocení: Zdroj: Topinková, Neuwirth, 1993, In: Klevetová, Dlabalová, 2008

Abnormální

Příloha č. 5: Katzův index nezávislosti

ezávislost (žádná osobní asistence, vedení ani supervize) – 1 bod

Závislost (úplná péče, osobní asistence, vedení či supervize) – 0 bodů

Koupání

Myje se sám či dopomoc jen u 1 části těla (např. záda či ochrnutá končetina).

Dopomoc s mytím více částí těla ať ve vaně, ve sprše či na lůžku, nebo kompletní mytí.

Oblékání

Vyndá oblečení ze skříní a zásuvek, obleče se kompletně, včetně kabátu a zapínání. Možná dopomoc s ponožkami či punčochami.

Pomoc při oblékání či pasivní oblečení.

Používání toalety

Dojde na toaletu, dokáže se Pomoc s přemístěním na posadit i vstát, upravit toaletu, s očistou, nebo oblečení, event. očistit genitál. užívání podložní mísy či „gramofonu“.

Přemisťování

Přesun z lůžka a do něj či do křesla bez asistence. Mechanické pomůcky jsou možné.

Potřeba pomoci k přesunu z lůžka do křesla či kompletní přemisťování.

Kontinence

Kompletní kontrola vyměšování. Možná je stresová inkontinence žen.

Úplná či částečná inkontinence moči nebo stolice.

Jezení

Vkládání stravy z talíře do úst bez pomoci. Přípravu jídla může zajistit jiná osoba.

Částečná či kompletní pomoc s jídlem či pasivní krmení.

Aktivita

Zdroj: Kalvach a spol., 2008

Příloha č. 6: Index Barthelové Položka

Hodnocení (počet bodů)

1. Fajedení, napití

Sám (10), s pomocí (5), neprovede (0).

2. Oblékání

Sám (10), s pomocí (5), neprovede (0).

3. Osobní hygiena

Sám (10), s pomocí (5), neprovede (0).

4. Koupání

Sám (10), s pomocí (5), neprovede (0).

5. Kontinence moči

Kontinentní (10), občas inkontinentní (5), trvale inkontinentní (0).

6. Kontinence stolice

Kontinentní (10), občas inkontinentní (5), trvale inkontinentní (0).

7. Použití WC

Sám (10), s pomocí (5), neprovede (0).

8. Chůze po schodech

Sám (10), s pomocí (5), neprovede (0).

9. Přesun z lůžka na židli, event. na vozík

Sám (15), s malou pomocí (10), s dopomocí, vydrží sedět (5), nelze (0).

10. Chůze po rovině

Fad 50 m (15), s pomocí (10), na vozíku (5), neprovede (0).

HODOCEÍ: 0-40 bodů: vysoce závislý v bazálních všedních činnostech 45-60 bodů: závislý Fad 60 bodů: závislost lehčího stupně

Zdroj: Kalvach a spol., 2008

Příloha č. 7: Činnosti k udržování a rozvoji tělesné kondice Legenda:

- nepřispívá + lehce přispívá ++ velmi přispívá

Činnost

Odolnost

Síla + -

Snížení procenta tuku + -

Uvolnění a relaxace +

Rytí zahrádky Kutilství a drobné domácí práce Vození nákladu na kolečkách Štípání dříví Tanec (společenský)

+ +

+

+

-

++ +

++ +

++ +

+

Tanec (aerobik) Kondiční cvičení Tenis Běh Běžky Kolo Stlaní postele Zahradní práce Badminton Golf Kuželky Mytí podlahy Chůze Chůze do schodů Plavání Společenské a kulturní akce Rotoped Odhazování sněhu Sekání trávníku

++ + ++ ++ ++ ++ + ++ + + + + + -

++ ++ ++ ++ ++ ++ + + + + + + + + -

++ ++ ++ ++ ++ ++ + ++ + + + + + -

+ + + + + + + + + + + +

++ + +

++ + +

++ + +

+ -

Zdroj: Dessaintová, 1999

Příloha č. 8: Sazebník úhrad Denního stacionáře Zdislava

Zdislava Veselí, o.p.s. Sídlo: Veselí nad Moravou, Masarykova 118

SAZEB?ÍK ÚHRAD ÚKO?Ů DE??ÍHO STACIO?ÁŘE ZDISLAVA VESELÍ

S platností od 1. 1. 2012 dochází v organizaci Zdislava Veselí, o.p.s. ke změně úhrad za službu denní stacionář a to následovně:

Celková doba poskytování sociální služby v hodinách………………………….30,- Kč/hod. Úhrada za zajištění stravy – oběda………………………………………..……..15,- Kč/úkon Úhrada za pomoc a podporu při podávání jídla a pití………………………..…..80,- Kč/hod. Úhrada za pomoc při osobní hygieně…………………………………………….80,- Kč/hod. Úhrada za pomoc při použití WC…………………………………………….…..80,- Kč/hod. Přeprava osoby podle jejích požadavků osobním vozem provozovaným organizací Zdislava Veselí, o.p.s. – fakultativní (volitelný, výběrový) úkon …………………….......…...5,- Kč/km

Zdroj: Denní stacionář. Zdislava Veselí [online]. 2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://domacipecezdislava.w1.cz/socialni-sluzby/denni-stacionar/.

Příloha č. 9: Sazebník služeb poskytovaných na Centru denních služeb Rooseveltova 88a, 779 00 Olomouc Základní úkony služby:

Částka/jednotka

Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu

60-100 Kč/hod

Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy

55 Kč/oběd 48 Kč/hod

Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

100 Kč/hod

Skupinová forma 24 Kč/hod

Individuální forma 90 Kč/hod

Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

24 Kč/hod

90 Kč/hod

Sociálně terapeutické činnosti

24 Kč/hod

90 Kč/hod

Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

?adstandardní úkony služby

Částka/jednotka

Pomoc při oblékání

5 Kč/úkon

Pomoc při přesunu na a z vozíku, křesla…

5 Kč/úkon

Pomoc při prostorové orientaci ve vnitřním prostoru

150 Kč/hod

Dohled nad užitím léků/měření tlaku

5 Kč/úkon

Skupinový dohled mezi aktivitami

12 Kč/hod

Individuální dohled během dne

150 Kč/hod

Zajištění nákupu (max. 5 věcí)

10 Kč/úkon

Doprava

10 – 20 Kč/cesta

Zástřih vlasů (15 min)

35 Kč/úkon

Ošetření dolních končetin (40 min)

170 Kč/úkon

Zdroj: Sazebník služeb poskytovaných na Centru denních služeb. Sociální služby pro seniory Olomouc [online]. 30. 11. 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.sluzbyproseniory.cz/cms_dokumenty/Sazebnik.pdf.

Příloha č. 10 Dotazník

DOTAZ?ÍK – ŽIVOT?Í STYL SE?IORŮ SE ZAMĚŘE?ÍM ?A POHYBOVÉ AKTIVITY

Vážená paní, vážený pane. Jmenuji se Lucie Janečková a jsem studentkou V. ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Chtěla bych Vás touto cestou poprosit o vyplnění anonymního dotazníku, který bude sloužit jako podklad pro zpracování výzkumu zaměřeného na pohybovou aktivitu u seniorů. U otázek vždy zakroužkujte Vámi zvolenou odpověď, případně vlastní odpovědi vypište na tečkovanou linku. Děkuji za Vaši spolupráci. Lucie Janečková 1) Pohlaví: a) muž

b) žena

2) Věk: a) 60 – 74

b) 75 – 89

c) 90 a více

3) Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: a) nedokončené základní b) základní c) střední bez maturity d) střední s maturitou e) vysokoškolské

4) Žijete ve: a) větším městě (nad 10 000 obyvatel) b) městě (do 10 000 obyvatel) c) vesnici (do 3000 obyvatel)

5) Bydlíte ve: a) vlastní domácnosti b) v zařízení sociálních služeb (např. domov pro seniory, domovy s pečovatelskou službou, aj.)

6) Máte v místě Vašeho bydliště možnost navštěvovat nějaké pohybové aktivity? a) ano b) ne c) nevím, nezajímám se

7) Byli byste ochotní dojíždět za aktivitami do jiného města? a) byl(a) ochotný(á)/dojíždím b) ne, je to finančně náročné c) ne (z jakého jiného důvodu?)…………………………………………………………………

8) Sledujete/znáte nejnovější trendy ve výběru pohybových aktivit? (nordická chůze, formy aerobiku, zumba, aj.)? a) ano, některé znám např. ……………………………………………………………………. b) ano, navštěvuji např. ……………………………………………………………………….. c) neznám/nezajímám se

9) ?avštěvujete nějaké ambulantní sociální služby? (tzn. trvale v nich nebýváte, pouze je denně, nebo občas navštěvujete za účelem využití volného času)? a) denní centra b) kluby c) stacionáře d) jiné ………………………………………………………………………………………. e) žádné (přejděte na otázku č. 11)

10) Pokud navštěvujete, jaké aktivity Vám služba nabízí?

…………………………………………………………………………………………………...

11) Vyhovuje Vám jejich nabídka aktivit? a) ano jsem spokojen(a) b) ne všechny aktivity mi vyhovují c) nabídku bych doplnila např. o ………………………………………………………………..

12) Věnujete se nějaké pohybové aktivitě prováděné před odchodem do důchodu? a) ano, i když v menší míře b) nedělám to co dříve, ale sportuji c) ne, nesportuji ani teď, ani dříve d) ne, už nesportuji (Pokud jste uvedli odpovědi a) nebo b), pokračujte otázkou č. 13) 13) Pokud jste uvedli, že ne, z jakého důvodu se pohybové aktivitě nevěnujete? (možnost více odpovědí) a) finanční důvody b) zdravotní důvody c) nechce se mi d) jiný důvod (jaký?)……………………………………………………………………………. (Dále prosím nepokračujte, děkuji za Váš čas!)

14) Jakým pohybovým aktivitám se věnujete? (podtrhněte nebo vypište jaké) a) navštěvuji organizované aktivity vedené lektorem - Sokol, jóga, aerobik – ve vodě/jiný, taneční programy, aj. (jaké?)…………………………………………………………………………………………. b) sportuji sám/sama; doma nebo s přáteli - běžky, vycházky, túry, plavání, jízda na kole/ortopedu příp. cvičení na jiném stroji, nordická chůze, posilování, protahování, aj. (jaké?)………………………………………………………………………………………….

15) Jak často a jak dlouho se aktivitám věnujete? Zakřížkujte příslušné políčko:

30 min. každý den 1x týdně 2-3x týdně 1x měsíčně sezónně

1 hod.

2 hod.

více jak 2 hod.

16) Proč se věnujete aktivnímu pohybu? a) pozitivně ovlivňuje fyzické zdraví b) pozitivně ovlivňuje psychické zdraví c) rozvíjí sociální kontakty d) jiný důvod…………………………………………………………………………………….

17) Ovlivňuje Váš aktuální zdravotní stav výběr pohybových aktivit? a) ano b) ne 18) Pokud ano, s ohledem na jaké onemocnění nebo omezení vybíráte?

………………………………………………………………………………………………..

19) Znáte nějaké vhodné pohybové aktivity vzhledem k Vašemu onemocnění/omezení? a) ne b) ano (např. jaké?)……………………………………………………………………………

20) Pokud ano, kdo Vám tyto aktivity doporučil? a) rodina, přátelé b) internet, televize, letáky, odborné knihy c) lékař, zdravotní sestra d) jiné …………………………………………………………………………………………

21) Věnujete se aktivitám, i když užíváte kompenzační pomůcky? (francouzské hole, ortézy, aj.) a) ano (jakým?)………………………………………………………………………………… b) kompenzační pomůcky nepoužívám

22) Jsou Vaše aktivity finančně náročné? a) spíše ano b) spíše ne

Děkuji za Váš čas!

A?OTACE Jméno a příjmení:

Lucie Janečková

Katedra:

Katedra antropologie a zdravovědy

Vedoucí práce:

Mgr. Jana Majerová

Rok obhajoby:

2012

?ázev práce:

Životní styl seniorů se zaměřením na pohybové aktivity.

?ázev v angličtině:

Lifestyle of seniors focusing on psysical activity.

Anotace práce:

Diplomová práce se zabývá mírou pohybové aktivity u seniorů. Hlavním cílem bylo porovnat sportovní aktivity a zvyklosti seniorů, kteří navštěvují ambulantní sociální služby a těch, kteří tyto možnosti nevyužívají. Výzkum probíhal formou anonymního dotazníku. Výsledky byly zaznamenány do tabulek a grafů. Výstupem práce je informační leták s nabídkou speciálních programů sportovních organizací ve městě Olomouc. stáří, pohybová aktivita, nemoci ve stáří, ambulantní služby

Klíčová slova: Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině:

The dissertation looks into the amount of physical activity of senior citizens. The main aim of the work was to compare sport activities and habits between seniors who attend outpatient services and those who don’t. The research was carried out by a mean of anonymous questionnaire and the results were logged down in tables and charts. The final result of the work is an information leaflet offering special programmes of sports establishments in Olomouc town. age, physical activity, illnesses of age, ambulant services

Rozsah práce:

Příloha č. 1 Obrázek 1 Katarakta Příloha č. 2 Obrázek 2 Arcus senilis Příloha č. 3 Spálené kalorie při vykonávání denních úkonů Příloha č. 4 Screeningový test mobility Příloha č. 5 Katzův index nezávislosti Příloha č. 6 Index Barthelové Příloha č. 7 Činnosti k udržování a rozvoji tělesné kondice Příloha č. 8 Sazebník úhrad Denního stacionáře Zdislava Příloha č. 9 Sazebník služeb poskytovaných na Centru denních služeb Příloha č. 10 Dotazník 73 stran

Jazyk práce:

čeština

Přílohy vázané v práci: