UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI LÉKAŘSKÁ FAKULTA. Konference vědeckých prací studentů DSP Abstrakta

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI LÉKAŘSKÁ FAKULTA

Konference vědeckých prací studentů DSP Abstrakta

Olomouc 2011

Univerzita Palackého v Olomouci

I N V E S T I C E

D O

R O Z V O J E

V Z D Ě L Á V Á N Í

Rozšíření kvalifikačních kompetencí absolventů doktorských studijních programů na LF UP. CZ.1.07/2.3.00/09.0020

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Publikace neprošla jazykovou úpravou. Za obsah abstraktů odpovídají autoři.

1. vydání Editor © Martin Modrianský, 2011 ISBN

2

OBSAH SEKCE ZUBNÍHO LÉKAŘSTVÍ……………………………………………………………………8 Defekty parodontu způsobené mutilací Michala Coufalová a Zdeněk Pokorný…………………………………………………...9 Hodnocení správnosti registrace centrálního vztahu čelistí Kamila Foukalová………………………………………………………………………10 Epidemiologie ageneze zubů Lucie Gábrlíková………………………………………………………………………..11 Kaz raného dětství a jeho následky na stálém chrupu Eva Kaplová.....................................................................................................................12 Ortodonticko-protetická spolupráce – vliv tvaru frontálních zubů na estetiku Piotr Kowalski a Milan Kamínek……………………………………………...……......13

Infekce dutiny ústní virem HPV ve vztahu k životnímu stylu Petr Michl..........................................................................................................................15 Vliv vybraných nealkoholických nápojů typu soft drink na mechanické vlastnosti skloviny lidských extrahovaných zubů Julia Morozova a Radim Čtvrtlík....................................................................................16 Míra shody v hodnocení skeletálního věku metodou CVM Agnieszka Predko-Engel a Milan Kamínek…………………………………………….17 Zhodnocení stavu výživy při orofaryngeálních karcinomech Michaela Schneiderová a Jindřich Pazdera……………………………………………19 Estetika implantátů Irena Vájová a Martin Starosta…………………………………………………………20 Hodnocení protézního lože Iva Voborná……………………………………………………………………………..21

3

SEKCE KLINICKÝCH OBORŮ.......................................................................................................22 Kontinuální sledování a popis interakce psychiatrických a neurologických projevů u pacientů s Huntingtonovou chorobou v jednotlivých stádiích nemoci Zdeňka Blažková, Radka Filipčíková, Marcela Bezdičková, Dana Kamarádová, Aleš Grambal, Ján Praško Pavlov a Michaela Kaiserová.…..........................................23 Revaskularizace chronického uzávěru femoropopliteální oblasti u osob s intermitentními klaudikacemi: srovnání chirurgického bypassu a subintimální rekanalizace Jana Fialová, Jiří Kozák, Petr Utíkal, Martin Köcher Jarmila Indráková........................24 Můžeme snadno a rychle předpovědět obtížnou intubaci? Šárka Fritscherová, Kateřina Dostálová, Jiřina Koutná, Radovan Uvízl, Jana Zapletalová, Milan Adamus.....................................................................................25 Analýza exprese miR-15a a miR-16-1 u pacientů s chronickou lymfocytární leukémií Lenka Humplíková, Soňa Kollinerová, Helena Urbánková, Milena Holzerová, Zuzana Pikalová, Dana Galuszková, Jana Zapletalová, Peter Turcsányi, Tomáš Papajík, Martina Divoká, Martin Modrianský, Karel Indrák, Marie Jarošová.................................................................................................................26 Význam a přínos metody ArrayCGH pro prognostickou stratifikaci difůzního velkobuněčného lymfomu (DLBCL). Radka Chytilíková, Helena Urbánková, Tomáš Papajík, Zuzana Kubová, Milena Holzerová, Zuzana Pikalová, Patrik Flodr, Karel Indrák, Marie Jarošová.........28 Paraanastomotické aneurysma komplikované akutním tepenným uzávěrem a kritickou končetinovou ischémií – kazuistika Jarmila Indráková, Petr Utíkal......................................................................................29 Delece TP53 u nemocných s mnohočetným myelomem – srovnání nálezů v době diagnosy a relapsu onemocnění Pavla Mičková, Jana Balcárková, Tomáš Pika, Vlastimil Ščudla, Jana Hanzlíková, Ivana Prekopová, Jitka Kropáčková, Milena Holzerová, Radka Chytilíková, Karel Indrák, Marie Jarošová........................................................................................30

4

Formální vymezení podnikatelských subjektů ve zdravotnictví v českém právu Daniela Mošová............................................................................................................31

Analýza souboru 50 selhaných ASK stabilizací ramenního kloubu Petr Neoral……………………………………………………………………………...32

Problematika diagnostiky renálního ložiska David Ondra a Vladimír Študent.....................................................................................33 Intima media thickness jako ukazatel subklinické aterosklerózy u pacientů se systémovým Lupus erythematodes Andrea Smržová, Pavel Horák, Zuzana Heřmanová………………………………...…34 Přínos radionuklidových metod ke sledování infekcí cévních protéz k hemodialýze Monika Váchalová, Eva Buriánková, Petr Bachleda a Petr Utíkal..................................35 SEKCE TEORETICKÝCH A PRE-KLINICKÝCH OBORŮ…………………………………………….36 Detekce a klinický význam minimální reziduální choroby u pacientů s karcinomem plic – pilotní studie Andrea Benedíková, Josef Srovnal, Jiří Klein, Pavel Skalický, Marek Szkorupa, Josef Chudáček, Věra Růžková, Lenka Radová, Marián Hajdúch..................................37

Gene expression profiling reveals new aspects of PIK3CA mutation in ERα-positive breast cancer: major implication of the Wnt signaling pathway Magdalena Cizkova, Géraldine Cizeron-Clairac, Sophie Vacher, Aurélie Susini, Catherine Andrieu, Rosette Lidereau, and Ivan Bièche…………………………….…..38

Fotodynamická antimikrobiální terapie aplikovaná na bakteriální kmeny S. Aureus a P. Aeruginosa Adéla Dašková, Kateřina Bogdanová, Kateřina Tománková, Svatopluk Binder, Robert Bajgar, Klára Pížová, Milan Kolář, Jiří Mosinger, Hana Kolářová……..…...…39

5

Analýza metylace DNA genu androgenového receptoru v prostatických nádorových buňkách DU145 a PC3 po ovlivnění 5-Aza-2´-deoxycytidinem a butyrátem sodným Barbora Fialová, Kateřina Trtková, Tamara Jamaspishvili, Zdeněk Kolář……....…….40 Exprese regulátorů a produktů Th17 buněk u plicní sarkoidózy Regina Fillerová, Tereza Tománková, František Mrázek, Monika Žurková, Vítězslav Kolek, Martin Petřek, Eva Kriegová………………………………..………..41 Prevalence karbapenem-rezistentních enterobakterií ve Fakultní nemocnici Olomouc a jejich analýza Miroslava Htoutou Sedláková, Vojtěch Hanulík, Magdaléna Chromá, Kristýna Hricová, Markéta Šenkyříková, Milan Kolář…………………………………………....……….43 Exprese miR-21, miR-126 a miR-205 u paientů s NSCLC Mária Janíková, Jozef Škarda, Veronika Žižková, Pavla Lužná, Lenka Rádová………44

Diagnosis of inherited metabolic disorders using a targeted metabolomic approach Hana Krätschmerová, Karel Hron, Petr Wojtowicz, Eva Hlídková, Anna Barešová, David Friedecký, Petr Hornik, Darina Behúlová, Dagmar Procházková, Hana Vinohradská, Karolína Pešková, Sylvie Šťastná a Tomáš Adam……………...…45 Flow injection analysis coupled with tandem mass spectrometry for determination of tyrosine kinase inhibitors in human plasma Kateřina Mičová, David Friedecký, Edgar Faber and Tomáš Adam…………………47 Přínos kontinuálního monitoringu glykemie (CGM) pro pacienty operované pro cévní komplikace diabetu Iveta Poljaková, Eva Elšíková, Karolina Peterson, Rudolf Chlup, Helena Přibylová a Jana Zapletalová…………………………………………….……..48 Hluk – rizikový faktor pro pedagogy školských zařízení? Petra Sachová, Eva Mrázková, Vladimír Janout……………………………...………...50

6

Průkaz bakterií Pseudomonas Aeruginosa s produkcí karbapenemáz Markéta Šenkyříková, Magdaléna Chromá, Vojtěch Hanulík, Pavel Sauer…….…………51

miRNA expresní profil u plicní sarkoidózy Tereza Tománková, Regina Fillerová, Monika Žurková, Vítězslav Kolek, Martin Petřek a Eva Kriegová……………………………………………..…….…..…52 Analýza vlivu poruch sondy fonografu na kvalitu diagnostické informace Jaromír Vachutka, Ladislav Doležal a Christian Kollmann……………………………54

7

SEKCE ZUBNÍHO LÉKAŘSTVÍ

8

DEFEKTY PARODONTU ZPŮSOBENÉ MUTILACÍ Michala Coufalová a Zdeněk Pokorný Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc Úvod: Pacientka, narozena roku 1990, se dostavila na naše pracoviště, odeslána svým praktickým zubním lékařem, pro ošetření gingiválních recesů oblasti zubů 21 a 22. Recesy si, jak sama uvedla, způsobila traumatizací této oblasti nehtem ruky, kvůli údajnému svědění usuzujeme na suspektní Candidosis. Charakteristika kazuistiky: Klinicky jsme vyhodnotili gingivální recesy jako Millerovu II. třídu. Pacientka je bez jiných patologických nálezů v oblasti parodontu. Gingivální recesy u této pacientky zasahují do zóny úsměvu a narušují tak estetiku frontálního úseku chrupu. Pacientka spadá do průměrného typu úsměvu, jaký má 69% populace. Při chirurgické rekonstrukci těchto defektů je nutné brát v úvahu estetický průběh marginální gingivy. Závěr: Pacientka je indikována k chirurgickému řešení gingiválních recesů- koronárním posunem laloku, plastikou interdentální papily a následně pojivovému štěpu.

9

HODNOCENÍ SPRÁVNOSTI REGISTRACE CENTRÁLNÍHO VZTAHU ČELISTÍ Kamila Foukalová Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc I přes pokrok v dentální implantologii je stále mnoho bezzubých léčeno celkovými snímacími náhradami, proto je stále aktuální zabývat se problémy těchto pacientů. Při zhotovování celkových náhrad dochází k sumaci chyb v mnoha ordinačních i laboratorních krocích. Bazální ordinační chybou je nesprávná registrace horizontálních a vertikálních vztahů. Z tohoto hlediska nás zajímala četnost a velikost chybné registrace horizontálních mezičelistních vztahů a dopad na pacienta. U celkových snímacích náhrad je jediné správné postavení čelistí v centrálním vztahu, což je jediné postavení, které je reprodukovatelné v každém věku a v každém stavu dentice, protože nezávisí na okluzních kontaktech. Centrální vztah je vztah horní a dolní čelisti, ve kterém hlavice dolní čelisti je v kontaktu s nejtenčí avaskulární částí kloubního disku a celý tento komplex se nachází v anteriosuperiorní pozici oproti svahu tuberculum articulare. První registrace u pacientů je provedena ve vybudované centrální okluzi původního postavení náhrad a posoudí se, zda-li je identická s okluzí v centrálním vztahu čelistí. Druhá registrace je provedena bimanuálním vedením t.j. Dawsonovým hmatem do centrálního vztahu čelistí. Zaznamenání těchto vztahů je provedeno registračním silikonovým materiálem. Po zhotovení modelů zastavíme dle prvního a druhého registrátu, kdy stabilně umístěným hrotem zaznamenáme polohu první a následně druhé registrace. Vzdálenost těchto dvou bodů je výsledkem měření.

10

EPIDEMIOLOGIE AGENEZE ZUBŮ Lucie Gábrlíková Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc Agenezí zubu rozumíme jeho vrozené nevyvinutí a následné chybění v dentici. Ve většině případů má porucha genetický původ, pouze malé procento je zapříčiněno vlivem zevního prostředí (infekce, trauma, chemické látky, léky, radioterapie). Jedná se o častou vývojovou anomálii zubů. Smyslem naší studie je stanovení prevalence této poruchy. Do souboru jsme zařazovali děti, které přišly v období od 1.10.2010 do 1.6.2011 na KZLFNOL na pravidelnou preventivní prohlídku. Sledovali jsme věk, pohlaví, systémové choroby, syndromy, počet a lokalizace nezaložených zubů. Zub byl diagnostikován jako nezaložený, jestliže při intraorálním vyšetření byla zjištěna jeho nepřítomnost v dutině ústní, na OPG se nenacházelo zastínění odpovídající mineralizaci korunky a anamnesticky nebyla zjištěna extrakce zubu. Celkem bylo vyšetřeno 177 pacientů, 91 chlapců a 86 dívek, ve věku od 8 do 19 let, průměrný věk činil 13,23 roků. Chybění zubů mimo M3 bylo diagnostikováno u 19 z nich, u 10 dívek a 9 chlapců. Prevalence ageneze v našem souboru tak činí 10,7%. V 84% případů šlo o absenci jednoho nebo dvou zubů, oligodoncie a anodoncie nebyla diagnostikována ani v jednom případě. Na jednoho pacienta s agenezí připadá v průměru absence 1,9 zubu. V horní čelisti byl nejčastěji nezaložen postranní řezák, v dolní čelisti druhý premolár. Soubor, na kterém byla hodnocena ageneze M3, sestával ze 76 pacientů starších 13 let, pozitivní diagnóza byla stanovena u 24 z nich. Hodnota prevalence odpovídá 31,6%.

11

KAZ RANÉHO DĚTSTVÍ A JEHO NÁSLEDKY NA STÁLÉM CHRUPU Eva Kaplová Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc Zubní kaz u předškolních dětí je závažný problém dětské stomatologie. Dosud nejednotná terminologie jako „medové zuby“,“Baby bottle caries“,“Nursing bottle syndrom“,“Kaz z láhve“ a „rampantní kaz“ byla American academy of pediatric dentistry (AAPD) sjednocena pod označením early childhood caries ( ECC), který lépe vystihuje charakteristiku onemocnění- tedy časnost před anamnestickým způsobem výživy dítěte. J. O. Turner byl první, kdo v roce 1906 popsal poruchu vývoje stálého zubu, který byl způsoben periapikální zánětem u dočasného předchůdce. Tato porucha se nejčastěji vyskytuje u horních frontálních zubů a u premolárů (tzv. Turnerovy zuby). Tyto poruchy souhrnně nazýváme vývojové poruchy skloviny- developmental defects of enamel (DDE). Jsou to viditelné odchylky od normální průsvitné skloviny vznikající v důsledku dysfunkce sklovinného orgánu. Dle makroskopického vzhledu určujeme 3 běžné typy: hypoplazie skloviny, difúzní opacita skloviny, vymezená opacita skloviny.

12

ORTODONTICKO-PROTETICKÁ SPOLUPRÁCE – VLIV TVARU FRONTÁLNÍCH ZUBŮ NA ESTETIKU

Piotr Kowalski a Milan Kamínek Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc Úvod: Role estetiky v ortodontické léčbě je v současné době stále důležitější.Cílem léčby je dosažení co nejlepších a racionálních výsledků pro pacienty. Pojem estetiky je subjektivním pocitem, podléhá sociálním trendům. Cíl práce: Cílem práce je zjistit, jaký je vliv změny tvaru frontálních zubů na estetiku frontálního úseku. Práce má najít hranici atraktivního/neatraktivního úsměvu. Materiál a metoda: Fotografie ve formátu 9×13 mm nejatraktivnějšího úsměvu mladé ženy (báze) byla upravována v počítačovém programu Adobe Photoshop CS5. Pomocí toho programu byly připraveny různé varianty stejného úsměvu se změnou tvarů korunek horních středních a laterálních řezáků a horních špičáků symetricky a jednostranně. Bylo vytvořeno 28 fotografií se symetrickými změnami (skupina I) a 23 fotografií s jednostrannými změnami (skupina II). V této práci byly hodnoceny symetrické změny. Z počtu 10 všeobecně vystupujících různých tvarů korunek pro jednotlivé zuby bylo vybráno po 3 tvarech pro střední, laterální řezák a špičák. Fotografie byly hodnoceny třemi skupinami hodnotitelů: 32 stomatologů, 33 ortodontistů a 30 laiků (celkem 95 hodnotitelů). Každý hodnotitel vyplnil dotazník, ve kterém vyznačil míru atraktivnosti úsměvu pro odpovídající číslo fotografie. Pro chybu metody bylo srovnáno také hodnocení 30 obrázků u 33 hodnotitelů s hodnocením stejných fotografií po 5 dnech. Výsledky: Průměrná hodnota úsměvu (30 fotografií) u stomatologů byla 47 % (SD 24), u ortodontistů 52% (SD 25), u laiků 54% (SD 29).Chyba metody podle Dahlberga je 15. Nejméně estetický tvar pro střední řezáky je hranatý tvar, korunky s rovnou incizální hranou a pravouhlým tvarem růžku, pro laterální řezáky – zúžený tvar v krčku s incizální hranou, která distálně ubíhá gingiválně a pro špičáky tvar korunky s ostrým, dlouhým hrotem špičáku.Nejestetičtější tvar pro řezáky je harmonický tvar se zaoblenými tvary růžků a pro špičáky širší tvar korunky o 1mm od základního tvaru (báze) a také tvar s tupým špičákovým hrotem. Závěr: Všichni hodnotitelé byli dosti kritičtí pro hodnotu atraktivnosti úsměvu a jejich výsledky byly podobné (stomatologové = 47%, ortodontisté = 52%, laici = 54%). Ze všech skupin nejnáročnější byli stomatologové, dále ortodontisti a laici. Není jen důležité jak

13

vyrovnat horní a dolní oblouk podle plánu ortodontické léčby, ale je také nutné hodnotit tvar korunek, zejména horních frontálních zubů v souvislosti s plánovaným strippingem, rekonturingem nebo protetickou náhradou po léčbě. Estetika úsměvu není jen vyrovnání zubů, ale také jejich tvary a poloha, které jsou v souhlasu s průběhem gingivy, se rty a s ostatními částmi obličeje.

14

INFEKCE DUTINY ÚSTNÍ VIREM HPV VE VZTAHU K ŽIVOTNÍMU STYLU Petr Michl Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie LF UP a FN Olomouc Úvod: Lidský papilomavirus (HPV) je v posledních 3 dekádách předmětem zájmu onkologů a onkochirurgů. V 70 letech minulého století prof. Harald zur Hnusen vyslovil teorii vzniku karcinomu děložního čípku na podkladě HPV infekce. U člověka se infekce HPV projevuje nejčastěji jako verruky nebo condylomata accuminata. Slizniční HPV dělíme neonkogenní a onkogenní. Onkogenní dále dělíme na tzv. low risk. Kancerogeneze může nastat kdekoliv, takže HPV indukované tumory nacházíme nejen na děložním čípku, v dutině ústní, ale i v anogenitální oblasti. Předmětem našeho výzkumu je možný vztah infekce HPV high risk skupiny ve vztahu k sexuálním aktivitám jedince. Náš výzkum je založen na teorii, že pravděpodobnost infekce HPV high risk skupiny je tím pravděpodobnější, čím více sexuálních partnerů člověk má. Metodika: Do studie bylo zařazeno 37 pacientek Porodnicko-gynekologické kliniky FN Olomouc které se dostavily k provedení stěru na přítomnost HPV na děložním čípku. U všech jsme odebrali také stěry ze sliznice dutiny ústní (tonzila, kořen jazyka, spodina dutiny ústní). Samotnému vyšetření předcházelo podepsání informovaného souhlasu a vyplnění našeho dotazníku, zaměřeného na onkologickou anamnézu, osobní anamnézu, sexuální praktiky a počet sexuálních partnerů. K detekci infekce HPV jsme použili PCR a chemiluminiscenci. Výsledky: Ani jedna z vyšetřovaných pacientek nebyla HPV pozitivní ve stěru z dutiny ústní. V našem vzorku přiznaly 3 pacientky víc jak 6 nekoitálních sexuálních partnerů; žádná však neměla víc jak 8 koitálních sexuálních partnerů. Závěr: Výsledky nejsou statisticky významné pro omezený počet pacientek (37). Výsledky potvrdily zvýšené, avšak statisticky nepotvrzené riziko přenosu HPV u žen s více než 4 sexuálními partnery.

15

VLIV VYBRANÝCH NEALKOHOLICKÝCH NÁPOJŮ TYPU SOFT DRINK NA MECHANICKÉ VLASTNOSTI SKLOVINY LIDSKÝCH EXTRAHOVANÝCH ZUBŮ

Julia Morozova 1, Radim Čtvrtlík 2 Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc Společná laboratoř optiky UP a Fyzikálního ústavu AVČR 1

2

Úvod: Sklovina lidských zubů je v průběhu života vystavena celé řadě mechanických a chemických inzultů. Jedním z nich je působení kyselin obsažených v potravinách a nápojích. Následkem časté konzumace kyselých potravin a nápojů může být vznik erozivních lézí tvrdých zubních tkání. Cíl: Cílem naší in vitro studie bylo zjistit změny v mikrotvrdosti a modulu elasticity skloviny lidských extrahovaných molárů vystavených účinkům vybraných kyselých nápojů typu soft drink (Kofola, Coca Cola, pomerančový džus) a bílého jogurtu. Metodika: 40 sklovinných vzorků (5x3x1,5 mm) bylo připraveno ze zdravých bukálních a orálních plošek čerstvě extrahovaných lidských molárů. Mikrotvrdost a modul elasticity skloviny vzorků byly na začátku experimentu změřeny pomocí nanoindentoru Nano Test NT 600 vybaveného Berkovičovým indentorem. Zároveň byla mikroskopem atomárních sil (AFM) zachycena povrchová topografie sklovinných vzorků. Získané údaje sloužily jako kontrola. Poté byly sklovinné vzorky náhodně rozděleny do čtyř skupin po 10 vzorcích. Vzorky první skupiny byly ponořeny do nápoje Kofola, vzorky druhé skupiny do nápoje Coca-Cola, vzorky třetí skupiny do pomerančového džusu Hello, vzorky čtvrté skupiny do bílého jogurtu Olma Klasik. Doba ponoření činila 5 minut. Testované nápoje a jogurt měly pokojovou teplotu. U každého nápoje a jogurtu bylo zjištěno jejich pH a pufrovací kapacita. Po vyjmutí byly vzorky opláchnuty destilovanou vodou a osušeny. Poté zase byla pomocí nanoindentoru u všech vzorků změřena mikrotvrdost a modul elasticity. Mikroskopem atomárních sil byl opět zachycen aktuální obraz povrchu vzorků. Získané výsledky byly porovnány s výsledky měření před expozicí kyselým nápojům a jogurtu. Výsledky: Největší redukce mikrotvrdosti skloviny byla pozorována u vzorků ponořených do Coca-Coly (43,6 ± 14,4 %) a pomerančového džusu (41,7 ± 3,4 %). Snížení mikrotvrdosti u vzorků ponořených do Kofoly činilo 33,4 ± 5,1 %. Vliv jogurtu na mechanické vlastnosti zubní skloviny nebyl signifikantní. Závěr: Kyselé potraviny a nápoje jsou považovány za hlavní příčinu dietetických zubních erozí. V našem experimentu se snížila mikrotvrdost a modul elasticity skloviny vystavené

16

působení nápojů typu soft drink. Jogurt, přestože má kyselé pH, nevyvolal díky svému minerálnímu složení výrazné změny mechanických vlastností skloviny. (Práce vznikla za podpory projektu IGA UP s číslem LF_2011_003).

17

MÍRA SHODY V HODNOCENÍ SKELETÁLNÍHO VĚKU METODOU CVM Agnieszka Predko-Engel a Milan Kamínek Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc Úvod: Metoda CVM podle Baccettiho určuje skeletální věk podle změn tvarů krčních obratlů C2, C3, C4 v průběhu růstu. Obratle jsou viditelné na rtg. kefalogramech, které jsou běžně používány v ortodontické praxi, což znamená že metoda nevyžaduje další rtg. snímek. Stanovení skeletálního věku může mít vliv na čas zahájení ortodontické léčby i na výběr terapeutického postupu. Materiál a metoda:11 zubních lékařů z praxe určilo skeletalní věk na 50 skenech kefalogramů. Skeny byly umístěny na internetové stránce, na které byl též přesný popis metody a příklady vsech 6 fází zrání obratlů. Lékaři určovali fáze dvakrát, při čemž v druhé sérii bylo změněno pořadí skenů. Byl určen stupeň interindividuální variability v prvé serii mezi všemi 11 lékaři pomocí kappa podle Fleisse. Pro každého lékaře byla zjištěna intraindividuální variabilita pomocí kappa podle Cohena i chyba metody pomocí Dahlbergovy formule. Výsledky:Stupeň shody mezi 11 lékaři podle kappa Fleisse byl 0,325. To označuje mírnou shodu (fair agreement). Intraindividuální variabilita u jednostlivých hodnotitelů pomocí kappa Cohena byla 0,30 – 0,707 (mírná až dobrá shoda – fair to substantial agreement). Hodnocení věku podle CVM v šestistupňové stupnici bylo průměrně 3,3 až 3,64 se směrodatnou odchylkou 1,3 až 1,8. Chyba metody podle Dahlberga byla u jednotlivých hodnotitelů 0,47 – 1,08. To dosahuje jedné třetiny až jedné poloviny směrodatné odchylky přirozené variability. Závěr: 1. Metoda vykazuje dosti malou spolehlivost při srovnání výsledků u různých hodnotitelů. 2. Shoda mezi dvěma hodnoceními téhož hodnotitele je mírná až dobrá, podle zkušeností hodnotitele s touto metodou.

18

ZHODNOCENÍ STAVU VÝŽIVY PŘI OROFARYNGEÁLNÍCH KARCINOMECH Michaela Schneiderová a Jindřich Pazdera Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie LFUP a FN Olomouc Nutriční terapie je neodmyslitelnou součástí komplexní onkologické terapie. Během dvou let jsme v naší onkologické poradně sledovali soubor 30-ti pacientů s orofaryngeálním karcinomem a hodnotili stav výživy jednak pomocí dotazníkového průzkumu, kde se ukázalo, že u téměř všech pacientů s diagnostikovaným orofaryngeálním karcinomem se po onkologické terapii změnily stravovací návyky jednak v souvislosti s primárním nádorovým onemocněním, tak v souvislosti s komplikacemi a nežádoucími účinky operační a chemoradioterapeutické léčby. Při hodnocení antropometrických parametrů jsme zjistili, že v průběhu léčby došlo k úbytku hmotnosti v průměru o 8 kg a ke snížení BMI z 26 na 21 a zároveň se změnila hodnota obvodu paže v průměru o 0,5 cm. Při hodnocení stavu výživy u onkologicky dispenzarizovaných pacientů jsme zjistili s odstupem 8 měsíců od ukončení onkologické terapie, po vyhodnocení jednotlivých antropometrických hodnot, že při využití nutričních přípravků a individuálně sestaveného jídelníčku s ohledem na přetrvávající potíže pacienta se hmotnost u pacientů zvýšila v průměru o 5 kg a BMI vzrostl z 21 na 23, obvod paže se nezměnil. Změny dietních zvyklostí byly všemi pacienty v dotazníkovém průzkumu hodnoceny jako pozitivní. Postupně se zlepšily polykací potíže, nechutenství, pálení a suchost v ústech a stavy zvracení vymizely u téměř všech pacientů, u 1/3 pacientů přetrvává zhoršená konzumace tuhé stravy. Našim cílem je v rámci dispenzarizace onkologických pacientů zajistit individuální výživové poradenství a řešit potíže související s onkologickým onemocněním a problematikou stravování.

19

ESTETIKA IMPLANTÁTŮ Irena Vájová a Martin Starosta Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc Metodou náhrady chrupu, která se v dnešní době dostává do popředí, se stala dentální implantologie. Zvláště při absenci jednoho zubu ve frontálním úseku, kde se často setkáváme s agenezí laterálního řezáku, je dentální implantát dokonalým řešením. Splňuje nejen funkční, ale i estetické požadavky. Protože se jedná o obor relativně mladý a není dostatečné množství prací hodnotících estetiku implantátů, použila jsem u pacientů implantovaných na našem oddělení mezinárodní estetické indexy PES/WES (pink estetic score/ white estetic score) uveřejněné v říjnu roku 2008. Studie zahrnuje 33 pacientů s implantáty na místě horních laterálních řezáků, které byly implantovány z důvodů ageneze zubu. Celkem jsem zhodnotila 51 implantátů. Průměrná hodnota PES byla 8,6, WES 9,3 bodu.

20

HODNOCENÍ PROTÉZNÍHO LOŽE Iva Voborná Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc Anatomické poměry protézního lože celkové zubní náhrady jsou faktorem ovlivňujícím její retenci, mezičelistní vztah i sestavení umělého chrupu. Nepříznivé anatomické poměry vyvolané resorpcí proc. alveolaris ovlivňují stupeň obtížnosti zhotovení celkové náhrady tak, aby pacientovi vyhovovala po funkční i estetické stránce. Stupeň nepříznivých anatomických poměrů lze vyjádřit subjektivní a objektivní kvantifikovanou klasifikací protézního lože. Do studie bylo zavzato 131 pacientů. Hodnoceno bylo horní a dolní protézní lože – výška klinického alveolu v dolní čelisti, výška kosti dolní čelisti měřená na OPG, tonus svalstva, přítomnost slizničních řas, členitost patra, tvar tuberů, spina nasalis anterior, přítomnost exostóz. Klasifikace má význam pro klinický i laboratorní postup včetně rozvahy o indikaci implantátů. Ověření klasifikace ADA v našich podmínkách je smyslem našeho sdělení.

21

SEKCE KLINICKÝCH OBORŮ

22

KONTINUÁLNÍ SLEDOVÁNÍ A POPIS INTERAKCE PSYCHIATRICKÝCH A NEUROLOGICKÝCH PROJEVŮ U PACIENTŮ S

HUNTINGTONOVOU CHOROBOU V JEDNOTLIVÝCH STÁDIÍCH NEMOCI

Zdeňka Blažková¹, Radka Filipčíková¹, Marcela Bezdičková¹, Dana Kamarádová², Aleš Grambal², Ján Praško Pavlov² a Michaela Kaiserová³. ¹Ústav normální anatomie, LF UP, ²Klinika psychiatrie, LF UP a FN Olomouc, ³ Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc. Huntingtonova choroba je složité onemocnění a v současné době plně neléčitelné. Projevuje se velkým množstvím jak kognitivních, tak motorických projevů a práce s těmito klienty je specifická. V současné době neexistuje kauzální monitoring a vztahové studie zabývající se přímým a dlouhodobým popisem psychiatrických a neurologických projevů a jejich vzájemné interakce v souvislosti s neuroanatomickým funkčním výkladem poškozených struktur. Z tohoto pohledu je znalost a orientace v problematice porovnání symptomatologie a možné podstaty vzniku, etiologie příznaků, průběhu a prognózy nezbytná. Huntingtonova choroba je důsledek geneticky programované degenerace mozkových buněk. Existují tři formy onemocnění, pro které je určující především věk na počátku prvních klinických projevů. Cílem projektu je zahájení vytváření databáze pacientu s Huntingtonovou chorobou (HCH), která by měla pomoci při hledání interakce organického postižení a neuropsychopatologického obrazu. Dalším cílem je vytvoření stručného přehledu vývoje HCH u pacientů během jednoho roku formou vizualizace, náhledu vývoje projevů neurologických a psychiatrických, jejich interakcí v průběhu nemoci a rychlou orientaci v oblasti neuroanatomie. (Tento projekt je podpořen z grantu LF_2011_017 IGA UPOL a poděkování patří Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci).

23

REVASKULARIZACE CHRONICKÉHO UZÁVĚRU FEMOROPOPLITEÁLNÍ OBLASTI U OSOB S INTERMITENTNÍMI KLAUDIKACEMI: SROVNÁNÍ CHIRURGICKÉHO BYPASSU A SUBINTIMÁLNÍ REKANALIZACE

Jana Fialová1, Jiří Kozák2, Petr Utíkal1, Martin Köcher2 Jarmila Indráková1 1

II.Chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc, 2 Radiologická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Ischemická choroba dolních končetin je ve více než 30% zapříčiněna uzávěrovým postižením femoropopliteální (FP) oblasti na podkladě arteriosklerózy (80%). Revaskularizaci v této oblasti lze provést klasicky chirurgicky metodou bypassu (FPB) nebo intervenčně radiologicky metodou subintimální rekanalizací (SIR). Klinické projevy zahrnují klaudikace s různou mírou omezení výkonnosti (ICHDKK

IIa-c) a také nemocné s kritickou

končetinovou ischemii (ICHDKK III, IV). Cíl: retrospektivní analýza zhodnocení střednědobých výsledků revaskularizace pomocí FPB nebo SIR u osob s intermitentními klaudikacemi. Metodika: V období od ledna 2002 do září 2010 bylo provedeno 303 revaskularizací - 218 FPB a 85 SIR. Klinickou indikací k výkonu byly klaudikace u 204 pacientů, kritická končetinová ischemie u 99 pacientů. Sledovali jsme bezprostřední pooperační průběh, technickou

a

klinickou

úspěšnost

u

pacientů s ICHDKK

IIb-c

s tzv.

proximální

revaskularizací (tj. u FPB prox.anastomóza nad kolenem, SIR AFS úseku). Výsledky: Technická úspěšnost v souboru SIR dosáhla 94,7%, resp. 100% u FPB. K uzávěru došlo u FPB 14pacientů (12%) a u SIR u 33pacientů (43%). Při srovnání počtu uzávěrů byl nalezen statisticky významný rozdíl ve prospěch FPB. Průchodnost FPB byla 93%, %, 88,3% a 85,9% po 12, 24 a 48měsících. Průchodnost SIR byla 69,8%, 61,2% a 52,5% po 12, 24 a 48měsících. Průměrný vzestup ABI

yl 0,38. Nezaznamenali jsme závažné komplikace

celkové ani místní v souvislosti s provedenými výkony, které by ovlivnily celkový výsledek a průchodnost revaskularizace. Závěr: SIR je jednoduchá a bezpečná metoda léčby chronických uzávěrů FP oblasti s vysokou technickou úspěšností, uspokojivou primární průchodností. Je alternativou chirurgické léčby u polymorbidních nemocných. Vzhledem k lepším dlouhodobým výsledkům je FP výhodnější pro pacienty s delším předpokladem přežití. (Práce byla zpracována s přispěním grantu UP LF_2011_016)

24

MŮŽEME SNADNO A RYCHLE PŘEDPOVĚDĚT OBTÍŽNOU INTUBACI? Šárka Fritscherová1, Kateřina Dostálová1, Jiřina Koutná1, Radovan Uvízl1, Jana Zapletalová2,3, Milan Adamus1 1

Klinika anesteziologie a resuscitace LF UP a FN Olomouc, 2 Ústav lékařské biofyziky LF UP, 3 Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP

Cíle: Incidence obtížné intubace je 1-3%. Obtížná intubace se může vyskytnout nejen u pacientů se zjevnou patologií v orofaciální oblasti, ale i neočekávaně u pacientů, jejichž fyziognomie je normální. Cílem naší práce je nalézt antropometrické parametry, které by pomohly predikovat obtížnou intubaci. Metody: Na našem pracovišti jsme provedli studii případů a kontrol. Podle předem stanovených kritérií jsme se u pacientů, u nichž se vyskytla neočekávaná obtížná intubace, zaměřili na patnáct parametrů. Jednalo se o předchozí anamnézu obtížné intubace, onemocnění související s obtížnou intubací, klinický vzhled, Mallampatiho skóre, přítomnost retrogenie, hybnost krční páteře, hybnost temporomandibulárního skloubení a provedení Upper Lip Bite Testu. Měřili jsme hyomentální, thyromentální (TMD) a sternomentální vzdálenost a Interincisor Gap (IIG). Ke statistickému zpracování jsme postoupili data od 74 pacientů a 74 kontrolních osob, kde intubace proběhla bez potíží. Výsledky: Podle získaných výsledků významným prediktorem obtížné intubace je maximální vzdálenost

mezi

řezáky

(IIG),

thyromentální

vzdálenost

(TMD)

a

snížená

hybnost

v temporomandibulárním skloubení, stupeň III. Cut-off pro IIG byla stanovena 42 mm a cut-off pro TMD 93 mm. Závěr: V současné fázi naší práce probíhá validace prediktorů měřením v anesteziologické ambulanci a následně zhodnocením laryngoskopického nálezu při intubaci. Tak ověříme výpovědní hodnotu parametrů. Literatura: 1.Henderson JJ; Difficult Airway Society Guidelines for Management of the Unanticipated Difficult Intubation. Anaesthesia 2004; 59: 675-94 2. Naguib M; Predictive Performance of Three Multivariate Difficult Tracheal Intubation Models: A Double–Blind, Case-Controlled Study. Anesth Analg 2006; 102:818-24 Podpořeno grantem IGA Ministerstva zdravotnictví ČR číslo NS 9618-4/2008.

25

ANALÝZA EXPRESE MIR-15A A MIR-16-1 U PACIENTŮ S CHRONICKOU LYMFOCYTÁRNÍ LEUKÉMIÍ

Lenka Humplíková1, Soňa Kollinerová2, Helena Urbánková1, Milena Holzerová1, Zuzana Pikalová1, Dana Galuszková3, Jana Zapletalová4, Peter Turcsányi1, Tomáš Papajík1, Martina Divoká1, Martin Modrianský2, Karel Indrák1, Marie Jarošová1 1 2

Hemato-onkologická klinika, LF UP a FN Olomouc; Ústav lékařské chemie a biochemie, LF UP Olomouc; 3 Transfúzní oddělení, FN Olomouc; 4 Ústav lékařské biofyziky, LF UP Olomouc

MicroRNA (miRNA) jsou malé nekódující jednovláknové RNA molekuly, které regulují genovou expresi na post-transkripční úrovni. V patogenezi chronické lymfocytární leukémie (CLL) hrají výzmanou roli miR-15a a miR-16-1. Tyto miRNA jsou lokalizovány na chromosomu 13 v oblasti 13q14.3, která je u pacientů s CLL často deletována. Cílem práce bylo zavedení kvantitativního systému Q-RT-PCR pro měření exprese miR-15a a miR-16-1, vyšetření souboru nemocných s diagnózou CLL a vyhodnocení prognostického významu změn exprese obou miRNA. Studovaný soubor zahrnoval 39 pacientů (29 mužů, 10 žen, medián věku v době diagnózy 58,9 let). Z tohoto souboru bylo 12 pacientů vyšetřeno v době diagnózy, 9 pacientů ve stádiu stabilní nemoci a 17 pacientů v progresi choroby. Jeden pacient byl vyšetřen v době diagnózy i v progresi choroby. Pomocí FISH a arrayCGH byly u pacientů mapovány delece oblasti 13q14.3. Metodou Q-RT-PCR na bázi technologie TaqMan sond byla měřena hladina exprese miR-15a a miR-16-1. Z celkového počtu 39 pacientů byla metodou FISH nalezena delece 13q14 u 31 pacientů. U 19 pacientů byla pozorována monoalelická delece. U 12 pacientů byla nalezena bialelická delece, která byla v 8 případech nalezena společně s monoalelickou delecí 13q14. Hodnoty exprese miR-15a a miR-16-1 se lišily, přestože spolu obě miRNA kolokalizují v oblasti 13q14.3. Nebyly prokázány významné změny v expresi miR-15a a miR-16-1 u pacientů bez delece a s monoalelickou delecí 13q14. Signifikantně nižší hodnoty exprese miR-15a byly zjištěny u pacientů s bialelickou delecí 13q14 (p=0,045). Značně snížená exprese obou miRNA byla detekována u pacientů s bialelickou delecí pozorovanou ve více než 75 % buněk. Výsledky naší pilotní studie ukázaly výrazné snížení exprese miR-15a a miR-16-1 především u skupiny nemocných s vyšším zastoupením bialelické delece 13q14. Rozšíření studie

26

a sledování dalších genomických změn přinese podrobnější informace o prognostickém významu a možném využití pro cílenou léčbu nemocných s CLL. (Práce byla podporována granty: LF-2011-006, LF-2011-014, MSM 6198959205, MSM 6198959216)

27

VÝZNAM A PŘÍNOS METODY ARRAYCGH PRO PROGNOSTICKOU STRATIFIKACI DIFŮZNÍHO VELKOBUNĚČNÉHO LYMFOMU (DLBCL).

Radka Chytilíková1, Helena Urbánková1, Tomáš Papajík1, Zuzana Kubová, Milena Holzerová1, Zuzana Pikalová1, Patrik Flodr2, Karel Indrák1, Marie Jarošová1 1

Hemato-onkologická klinika LF UP a FN Olomouc, 2 Ústav patologie LF UP a FN Olomouc

Difúzní velkobuněčný B-lymfom (DLBCL) je nejčastějším typem nehodgkinských lymfomů. Vzniká de novo nebo je výsledkem transformace z jiného lymfoproliferativního onemocnění. Prognostická stratifikace založena na výsledcích genové exprese odlišuje tři prognostické podskupiny. Podskupinu GCB-DLBCL s expresí genů buněk germinálního centra, ABCDLBCL s expresí genů aktivovaných B lymfocytů a PMBL, primární mediastinální Blymfom. Stratifikace má prognostický význam, 5ti-leté přežívání dosahuje 64% PMBL a 59% GCB DLBCL, ale jen 30% ABC DLBCL. Cílem studie bylo zjistit výskyt a frekvenci nebalancovaných chromosomových aberací pomocí metody arrayCGH a doplněním výsledky klasické cytogenetiky, FISH a imunohistochemie se pokusit se o prognostickou stratifikaci nemocných. Vyšetřený soubor 42 pacientů (21 mužů a 21 žen, mediál věku 46,5) tvořilo 39 pacientů s histopatologickou diagnosou DLBCL a 3 pacienti s DLBCL, u kterých byla prokázána transformace z jiného typu lymfoproliferativního onemocnění. DNA pro arrayCGH byla izolována z buněk uzliny, z buněk periferní krve a kostní dřeně s prokázanou infiltrací nádorem. Detailní analýza arrayCGH ukázala nejčastější delece na chromosomech 2p, 4q, 6q, 17p, nejčastější zmnožení genetického materiálu chromosomů 1q, 7, 8q, 12. Metodou FISH byly vedle nebalancovaných aberací nalezeny také reciproké chromosomové translokace, nejčastěji translokace t(14;18). U všech pacientů s diagnosou PMBL bylo provedeno vyšetření FISH pro určení počtu kopií genu JAK2 s pozitivním nálezem u 4 pacientů. Výsledky byly doplněny nálezy imunohistochemie (CD10, BCL6, Ki67, MUM1/IRF4, BCL2, CD30, CD23). Navrhli jsme prognostické podskupiny nemocných a vyhodnotili klinický průběh onemocnění. Naše předběžné výsledky ukazují nejen významnou roli metody arrayCGH u prognózování DLBCL nemocných, ale potvrdily nezbytnost doplnění výsledky klasické cytogenetiky a FISH, stejně jako imunohistochemického vyšetření nádorové tkáně. (Práce je podporována grantem MZČR IGA NT 11103, MŠMT 6198959205 a studentským grantem Univerzity Palackého LF_2010_004.)

28

PARAANASTOMOTICKÉ ANEURYSMA KOMPLIKOVANÉ AKUTNÍM TEPENNÝM UZÁVĚREM A KRITICKOU KONČETINOVOU ISCHÉMIÍ – KAZUISTIKA

Jarmila Indráková, Petr Utíkal II. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc Úvod: Anastomotická aneuryzmata komplikují 1,4 % - 4% arteriálních anastomóz. Jejich výskyt je ovlivněn anatomickou lokalizací, chirurgickou technikou, časem od anastomotické konstrukce, frekvencí sledování nemocného a celistvostí hostitelské artérie při původní operaci. Anastomotická aneuryzmata se nejčastěji vytvářejí na femorálních anastomózách. Po rekonstrukci pro aortoilickou uzávěrovou chorobu se projevují pozdě (15,8 roků oproti 8,9 letům při neokluzivní chorobě) a existuje větší pravděpodobnost, že se projeví degenerací anastomózy spíše než změnou v pravé aneurysma. Mezi etiologické faktory vzniku anastomotických aneurysmat patří degenerace arteriální stěny, disrupce linie sutury, poškození protézy, infekce/zánět, technické chyby a mechanické napětí. Cíl: Retrospektivní analýza léčby nemocného s akutně vzniklou ischémií pravé dolní končetiny, která vznikla jako pozdní komplikace po našití aortobifemorálního bypassu. Metodika: Hodnocení diagnostiky a léčby paraanastomotického aneuryzmatu v pravém třísle. Výsledky: U 71 letého pacienta došlo 21 let po aortobifemorální náhradě k náhlému vzniku ischémie pravé dolní končetiny. Při klinickém vyšetření bylo zjištěno chybění pulzu v pravém třísle i na periferii končetiny, která byla chladná, ale hybná a se zachovanou cítivostí. V pravém třísle byla jak viditelná, tak dobře hmatná rezistence velikosti 5 x 5 cm, která se, anamnesticky, zvětšovala již několik let. Nemocný dlouhodobě nechodil na kontroly, nebral žádné léky. Na CT angiografii byla potvrzena trombóza nepravé výdutě v pravém třísle a její trombembolizace do periferie. Nemocnému byla provedena akutní chirurgická revize s extirpací výdutě, trombektomií pravého raménka bifurkační protézy, trombektomií femorální a profundoplastikou vpravo. Po výkonu se promptně zlepšilo prokrvení pravé dolní končetiny. Nemocný je bez klaudikačního intervalu, má zachovanou hybnost a cítivost pravé dolní končetiny. Denně medikuje kyselinu acetylsalicylovou v dávce 100 mg. Závěr: Paraanastomotická aneurysmata bývají pozdní komplikací po našití bypassu. Proto je nutné na ně myslet a aktivně je vyhledávat a to i po mnoha letech od cévní rekonstrukce. Jejich komplikace mohou být pro pacienta invalidující či letální.

29

DELECE TP53 U NEMOCNÝCH S MNOHOČETNÝM MYELOMEM – SROVNÁNÍ NÁLEZŮ V DOBĚ DIAGNOSY A RELAPSU ONEMOCNĚNÍ

Pavla Mičková1, Jana Balcárková1, Tomáš Pika2, Vlastimil Ščudla2, Jana Hanzlíková1, Ivana Prekopová1, Jitka Kropáčková1, Milena Holzerová1, Radka Chytilíková1, Karel Indrák1, Marie Jarošová1 1

Hemato-onkologická klinika LF UP a FN Olomouc 2 III. interní klinika LF UP a FN Olomouc

Delece genu TP53 patří do skupiny vysoce rizikových cytogenetických změn u nemocných s MM. Bývá asociována s výrazně kratším obdobím přežití bez progrese onemocnění (PFS) i celkovým přežitím (OS). Cílem práce bylo určení frekvence a typu delece genu TP53 (17p13) v souboru 37 nemocných s MM. Soubor tvořilo 17 mužů a 20 žen s mediánem věku 61 let.

Cytogenetická a molekulárně cytogenetická vyšetření byla provedena na nestimulovaných buňkách kostní dřeně, s minimálním zastoupením 10 % plasmatických buněk. U 26 nemocných bylo cytogenetické vyšetření provedeno v době diagnosy a v relapsu MM, u 5 nemocných v době diagnosy MGUS s následným přechodem do MM a u 6 nemocných byla vyšetřena KD pouze v průběhu 2 relapsů. K hodnocení typu delece TP53 (17p13) a její frekvence byla u všech 37 nemocných použita metoda FICTION se sondou LSI p53 v kombinaci s centromerickou sondou pro chromosom 17 (Abbott Molecular, Des Plaines, IL, USA). Hodnota cut off pro deleci byla 20 % a hodnoceno bylo minimálně 100 plasmatických buněk. Dva nemocní s komplexním karyotypem byli vyšetřeni metodou mFISH, 4 nemocní metodou CGH a nebo arrayCGH. Monoalelická delece genu TP53 byla nalezena u 6 (16 %) nemocných. U jednoho nemocného byla delece prokázána v době diagnosy, u tří nemocných v průběhu relapsu onemocnění a u jednoho nemocného ve stádiu přechodu MGUS do MM. V jednom případě byla delece genu TP53 prokázána v době diagnosy i relapsu onemocnění, jedna nemocná měla monosomii chromosomu 17. Naše výsledky analýzy delece TP53 v souboru 37 nemocných s MM odhalily deleci u 16 % nemocných, což je ve shodě s literárními údaji. Vzhledem k prognostickému významu doporučuje i Evropská myelomová síť (EMN) rutinní vyšetřování delece TP53. (Práce je podporována grantem MSM 6198959205 a studentským grantem Univerzity Palackého Olomouc LF-2011-006)

30

FORMÁLNÍ VYMEZENÍ PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ V ČESKÉM PRÁVU Daniela Mošová Ústav soudního lékařství, LF UP a FN Olomouc Problematika: Podnikání ve zdravotnictví. Výhody a nevýhody podnikání v jednotlivých typech právnických osob na území ČR. Porovnání zdravotnických zařízení v rámci právnických a fyzických osob. Řešení: Způsoby zakládání jednotlivých společností. Rizika, kterým jsou jednotlivé subjekty při podnikání ve zdravotnictví vystaveny. Možnost prevence a minimalizace rizik. Vedení účetnictví. Daňová problematika. Dotčené oblasti, ve kterých se práce bude pohybovat. 1. Obchodní právo 2. Občanské právo 3. Pojistné smlouvy 4. Odpovědnost 5. Náhrada škody 6. Finanční právo, 7. Účetnictví 8. Povolení k činnosti Závěr: Porovnání podnikání právnických a fyzických osob ve zdravotnictví. Rozhodování o způsobu jak podnikat v konkrétní oblasti zdravotnictví a jaké podmínky a okolnosti vstupují do takového rozhodnutí, aby bylo optimální. Obsahem práce je způsob podnikání a vztahy zdravotnického zařízení a pacienta a vztahy zdravotnického zařízení a veřejnoprávních subjektů.

31

ANALÝZA SOUBORU 50 SELHANÝCH ASK STABILIZACÍ RAMENNÍHO KLOUBU Petr Neoral Ortopedická klinika LF UP a FN Olomouc Cíl: Prezentace souboru 50 pacientů, kteří podstoupili na ortopedické klinice FNOL ASK restabilizaci ramenního kloubu pro selhání předešlé stabilizace. Pokusili jsme se najít faktory, které by se mohly podílet na větším riziku selhávání ASK stabilizace ramenního kloubu. Metodika: Retrospektivní studie. Do souboru byli zařazeni všichni pacienti, kteří podstoupili na naší klinice re-operaci. Nerozlišovali jsme, zda se jednalo o traumatickou či atraumatickou etiologii. Opírali jsme se o anamnestické, demografické, klinické a perioperační data. Celkem jsme sledovali 18 parametrů. Výsledky: V souboru 50 pacientů bylo pouze 6 žen. Průměrný věk v době reoperace byl 29 let. 17 pacientů provozovalo kontaktní sporty z nich 12 na profesionální úrovni. Pouze v 16 případech se jednalo o dominantní končetinu. V 24 případech byla při primárním stabilizačním výkonu nalezena kostní ztrátová léze typu kostního Bankartova defektu glenoidu či Hill-Sachs léze hlavice humeru. Závěr: Selhání ASK stabilizace ramenního kloubu má multifaktoriální podklad. Rizikovou skupinou jsou muži provozující kontaktní sporty. Stěžejní je správné vyšetření pacienta a zvolení adekvátního stabilizačního výkonu. Samotné provedení výkonu se správnou volbou typu a počtu implantátu respektive vláken, hraje významnou roli při selhávání stabilizačního výkonu.

32

PROBLEMATIKA DIAGNOSTIKY RENÁLNÍHO LOŽISKA David Ondra1 2 a Vladimír Študent2 1

Urologické oddělení, Uherskohradišťská nemocnice a.s., 2 Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

Práce rekapituluje problematiku diagnostiky a následného řešení renálního ložiska především u malých renálních lézí s důrazem na rozlišení maligních a benigních lézí, uvádí některé kazuistiky a shrnuje další výsledky vlastního sledování, zejména vztahu popisu těchto ložisek na CT a definitivního histologického preparátu. Všímá si vztahu chování ložiska v čase vzhledem k histologickému nálezu a vyvozuje teze která ložiska by měla být dále sledována a která naopak aktivně řešena. Uvádí rovněž statistiku četnosti výskytu jednotlivých typů renálních ložisek diagnostikovaných pomocí CT vyšetření na mateřském pracovišti retrospektivním hodnocením všech CT skenů dutiny břišní v letech 20072010.

33

INTIMA MEDIA THICKNESS JAKO UKAZATEL SUBKLINICKÉ ATEROSKLERÓZY U PACIENTŮ SE SYSTÉMOVÝM LUPUS ERYTHEMATODES

Andrea Smržová1, Pavel Horák1, Zuzana Heřmanová2 1

2

III. interní klinika LF UP a FN Olomouc, Ústav lékařské imunologie LF UP a FN Olomouc

Úvod: Akcelerovaná ateroskleróza (ATS) u systémového lupus erythematodes (SLE) je významnou příčinou morbidity a mortality. Pacienti se SLE mají až šestinásobně vyšší riziko vzniku ATS než běžná populace a mnohem vyšší než ostatní autoimunitní onemocnění. V patofyziologii aterosklerózy u SLE hraje významnou roli zánětlivý proces v cévách, některé specifické protilátky a antifosfolipidové protilátky, dyslipoproteinémie, endotelová dysfunkce a signifikantně vyšší je také výskyt tradičních rizikových faktorů. Metody: Náš soubor obsahuje 63 pacientů se SLE (ženy:muži =54:9, průměrný věk 38,4±12,7 let, průměrná doba trvání choroby 143±173,5 měsíců, BMI 24,74±5,06, obvod pasu 83,38cm±16,58), 23 pacientů má lupusovou nefrididu. Tento soubor nemocných byl porovnán s kontrolní skupinou 24 respondentů, podobného složení věku i pohlaví (ženy: muži=20:4, průměrný věk 31,04±8,59let). Hodnota intima media thickness (IMT) byla měřena standardně ultrasonograficky. Z laboratorních metod byly měřeny sérové hladiny celkového cholesterolu (CH), triglyceridů (TG), low-density lipoproteinu (LDL), high-density lipoproteinu (HDL), anti-ds DNA, antinukleozomální protilátky (ANUC), C3 a C4 složky komplementu (měřeno na komerčních standardních ELISA kitech). Klinická aktivita choroby byla hodnocena pomocí indexů aktivity a kumulativního poškození SLEDAI a SLICC. Dále bylo využito dotazníkové metody ke zmapování tradičních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. Výsledky: Průměrná hodnota IMT u pacientů se SLE byla 0,57±0,079mm vlevo, 0,56±0,062mm vpravo, v kontrolní skupině 0,50 mm vlevo a 0,49mm vpravo. Zjistili jsme signifikantní rozdíly mezi skupinou pacientů a kontrolami (p=0,002 vlevo, 0,001 vpravo). Mezi nemocnými s lupusovou nefritidou či bez ní signifikantní rozdíl nebyl. Dále IMT u pacientů se SLE korelovala (p≥0,05) s věkem, s trváním choroby, BMI a obvodem pasu. Závěr: Prokázali jsme, že pacienti se SLE mají signifikantně vyšší hodnoty IMT než běžná populace, rovněž výskyt tradičních rizikových faktorů je vyšší. Je přítomna porucha lipidového spektra, která signifikantně koreluje s aktivitou choroby. Nebyly nalezeny rozdíly v IMT u pacientů s lupusovou nefritidou či bez ní, ale IMT korelovala s hodnotou sérového kreatininu a glomerulární filtrace. 34

PŘÍNOS RADIONUKLIDOVÝCH METOD KE SLEDOVÁNÍ INFEKCÍ CÉVNÍCH PROTÉZ K HEMODIALÝZE

Monika Váchalová1, Eva Buriánková2, Petr Bachleda1 a Petr Utíkal1 1

2

II. chirurgická klinika LF UP a FN, Klinika nukleární medicíny LF UP a FN Olomouc

Umělá cévní protéza /ePTFE/, která se vkládá do podkoží mezi artérii a žílu a slouží jako kanylační segment, se využívá jako sekundární cévní přístup k hemodialýze po vyčerpání podkožního žilního řečiště. Využívání umělé cévní protézy má svá úskalí, která ohrožují její dlouhodobou funkci. Mezi nejzávažnější komplikace patří infekce protézy. Při klinickém rozvoji infekce musí být protéza většinou vyjmuta a stávající přístup k hemodialýze, často již poslední možný, je tak ztracen. Je proto snaha zachytit nfekci protézy ve stadiu, kdy je ještě možné její rozvoj úspěšně ovlivnit a udržet tak stávající cévní přístup nadále dlouhodobě funkční. Stanovení tohoto časného, klinicky němého, infekčního postižení ePTFE protézy k hemodialýze je problematické. Jako přínosné se jeví radionuklidové metody 18F-FDG PET/CT a 99mTc-HMPAO značenými leukocyty. V prezentaci podáváme základní rozbor problematiky infekce cévních protéz k hemodialýze a první zhodnocení našeho sledování: srovnání korelace zobrazení protézy pomocí vybraných radionuklidových metod s klinickým nálezem a bakteriálním osídlením protézy. (Práce vznikla za podpory grantu IGA MZČR, NT 11062-5/2010)

35

SEKCE TEORETICKÝCH A PRE-KLINICKÝCH OBORŮ

36

DETEKCE A KLINICKÝ VÝZNAM MINIMÁLNÍ REZIDUÁLNÍ CHOROBY U PACIENTŮ S KARCINOMEM PLIC – PILOTNÍ STUDIE

Andrea Benedíková1, Josef Srovnal1, Jiří Klein2, Pavel Skalický2, Marek Szkorupa2, Josef Chudáček2, Věra Růžková1, Lenka Radová1, Marián Hajdúch1 1

Laboratoř experimentální medicíny a Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP a FN Olomouc 2 I. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Minimální reziduální chorobou (MRD) u pacientů s karcinomem plic rozumíme přítomnost izolovaných nádorových buněk v těle pacienta, u něhož byl odstraněn primární tumor a který je v současnosti bez klinických známek onemocnění. Tyto izolované nádorové buňky lze na základě současných znalostí považovat za prekurzory mikrometastáz. Posouzení MRD u pacientů s tímto vysoce maligním onemocněním by mohlo eliminovat provedení zatěžujícího chirurgického výkonu u nemocných se systémovou molekulární diseminací nemoci a zpřesnit prognózu onemocnění. Metody: Pro vyšetření přítomnosti MRD u pacientů s karcinomem plic jsme validovali metodu RT-PCR v reálném čase za použití karcinoembryonálního antigenu (CEA), receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR), lung-specific X proteinu (LUNX) a receptoru pro hepatocytární růstový faktor (c-met) jako markerů nádorových buněk. Do studie bylo poté zařazeno 51 pacientů operovaných s kurativním záměrem pro karcinom plic. Výsledky: Na základě vyšetření vzorků krve od 98 zdravých dobrovolníků a kostní dřeně od 12 pacientů s nenádorovými a nezánětlivými onemocněními byly statistickými analýzami stanoveny cut-off hodnoty pro jednotlivé markery v daném kompartmentu. Dále byla provedena analýza exprese zvolených markerů v nádorové tkáni nejčastějších tumorů. LUNX je vysoce specificky exprimován v nádorech plicního původu, stejně jako EGFR a CEA. Cmet tuto specificitu postrádá. Po vyšetření přítomnosti MRD u pilotního souboru 51 pacientů s karcinomem plic byly naměřené hodnoty exprese testovaných markerů korelovány s klinicko-patologickými charakteristikami. Závěr: Z výsledků analýz je možno usuzovat, že LUNX je vhodným kandidátem na pozici markeru MRD u pacientů s karcinomem plic. Stanovení MRD u karcinomu plic je potencionálním prognostickým markerem, její význam však zůstává ne zcela objasněn. (Práce na tomto projektu je podporována grantem IGA MZ ČR 10285-3)

37

GENE EXPRESSION PROFILING REVEALS NEW ASPECTS OF PIK3CA MUTATION IN ERαPOSITIVE BREAST CANCER: MAJOR IMPLICATION OF THE WNT SIGNALING PATHWAY

Magdalena Cizkova1,2, Géraldine Cizeron-Clairac2, Sophie Vacher2, Aurélie Susini2, Catherine Andrieu2, Rosette Lidereau2, and Ivan Bièche2 1 Laboratory of Experimental Medicine, Institute of Molecular and Translational Medicine, Palacky University and University Hospital Olomouc, Olomouc, Czech Republic, 2 Laboratoire d'Oncogénétique - INSERM U735, Institut Curie/Hôpital René Huguenin, StCloud, France Background: The PI3K/AKT pathway plays a pivotal role in breast cancer development and maintenance. PIK3CA, encoding the PI3K catalytic subunit, is the oncogene exhibiting a high frequency of gain-of-function mutations leading to PI3K/AKT pathway activation in breast cancer. PIK3CA mutations have been observed in 30% to 40% of ERα-positive breast tumors. However the physiopathological role of PIK3CA mutations in breast tumorigenesis remains largely unclear. Methodology/Principal Findings: To identify relevant downstream target genes and signaling activated by aberrant PI3K/AKT pathway in breast tumors, we first analyzed gene expression with a pangenomic oligonucleotide microarray in a series of 43 ERα-positive tumors with and without PIK3CA mutations. Genes of interest were then investigated in 249 ERα-positive breast tumors by real-time quantitative RT-PCR. A robust collection of 19 genes was found to be differently expressed in PIK3CA-mutated tumors. PIK3CA mutations were associated with over-expression of several genes involved in the Wnt signaling pathway (WNT5A, TCF7L2, MSX2, TNFRSF11B), regulation of gene transcription (SEC14L2, MSX2, TFAP2B, NRIP3) and metal ion binding (CYP4Z1, CYP4Z2P, SLC40A1, LTF, LIMCH1). Conclusion/Significance: This new gene set should help to understand the behavior of PIK3CA-mutated cancers and detailed knowledge of Wnt signaling activation could lead to novel therapeutic strategies. (This work was supported by PROCAN and Comité départemental des Hauts-de-Seine of the Ligue Nationale Contre le Cancer. This work is part of the Cartes d’Identité des Tumeurs (CIT) program (http://cit.ligue-cancer.net/index.php/en) launched and directed by the Ligue Nationale Contre le Cancer.)

38

FOTODYNAMICKÁ ANTIMIKROBIÁLNÍ TERAPIE APLIKOVANÁ NA BAKTERIÁLNÍ KMENY S. AUREUS A P. AERUGINOSA Adéla Dašková1, Kateřina Bogdanová2, Kateřina Tománková1, Svatopluk Binder1, Robert Bajgar1, Klára Pížová1, Milan Kolář2, Jiří Mosinger3, Hana Kolářová1 Ústav lékařské biofyziky, LF UP Olomouc,

1

Ústav molekulární a translační medicíny LF UP Olomouc, 2

Ústav mikrobiologie LF UP Olomouc,

Ústav anorganické chemie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze

3

Fotodynamická terapie (PDT) je založena na interakci viditelného světla a fotosensitizéru, kdy po fotoaktivaci světlem vhodné vlnové délky následně dochází k buněčnému poškození. PDT se v dnešní době aplikuje nejen v oblasti nádorových a nenádorových onemocnění, ale také k léčbě mikrobiálních chorob. Z důvodu rostoucí rezistence bakterií vůči řadě antibiotik je nutná inovační strategie v boji proti patogenům a tento způsob se jeví jako přijatelná forma terapie. V naší práci jsme studovali účinek fotosensitizérů TMPyP a ZnTPPS4 na gram - pozitivní a gram - negativní bakteriální kmeny. Jako modelové patogeny jsme vybrali S. aureus a P. aeruginosa. Látky jsme aplikovali pro srovnání účinnosti samotné a v komplexu s hp-βcyklodextrinem. Zdrojem záření byly LED diody o vlnové délce 414 nm a použité dávky ozáření 0, 50, 75 a 100 J/cm2. Bakterie se kultivovaly v přítomnosti fotosensitizérů a komplexu fotosensitizér + cyklodextrin o koncentracích 0,78 až 100 µM po dobu 90 minut, ve tmě při 37 oC a v 5 % atmosféře CO2. Výsledky se vyhodnotily pomocí růstových křivek z naměřených hodnot absorbancí. Obě testované látky jsou vhodné pro použití ve fotodynamické terapii. Při dávce ozáření 100 J/cm2 došlo ke 100% inhibici růstu obou bakteriálních kmenů. (Tato

práce

byla

podpořena

grantovými

projekty

2192/2011/G3,

303/09/H048,

CZ.1.05/2.1.00/01.0030 a LF_2011_009.)

39

ANALÝZA METYLACE DNA GENU ANDROGENOVÉHO RECEPTORU V PROSTATICKÝCH NÁDOROVÝCH BUŇKÁCH DU145 A PC3 PO OVLIVNĚNÍ 5-AZA-2´-DEOXYCYTIDINEM A BUTYRÁTEM SODNÝM

Barbora Fialová, Kateřina Trtková, Tamara Jamaspishvili, Zdeněk Kolář Laboratoř klinické a molekulární patologie a Ústav PatologieLF UP Olomouc Úvod: Exprese androgenového receptoru (AR) se u prostatických nádorových buněk může měnit v důsledku epigenetických modifikací, zahrnujících metylace DNA a acetylace histonů. Tyto děje jsou reversibilní, čímž se otevírá možnost aplikace demetylačních agens (např. 5Aza-2´-deoxycytidin, 5-Aza-dC) a inhibitorů histonových deacetyláz (např. butyrát sodný, NaB) s cílem obnovit expresi umlčených genů může být. Nadějným, novým přístupem při léčbě pacientů s karcinomem prostaty. Materiál a metody: Pro analýzu metylace promotoru AR u na androgenech-nezávislých nádorových prostatických buněk bez exprese AR (DU145 a PC3) jsme po ovlivnění pouze 5Aza-dC nebo jeho kombinací s NaB provedli bisulfitovou modifikaci DNA, PCR se specificky navrženými primery, sekvenování a Western-blotovou analýzu. Vzorky DNA izolované z parafinových bločků tkáňových biopsií zalitých v parafinových bločcích pacientů s karcinomem prostaty byly použity pro analýzu úrovně metylace promotoru AR (bisulfitovou modifikací a PCR) a imunohistochemickou analýzu exprese AR Výsledky: U buněk DU145 jsme zjistili přítomnost metylačních změn v promotorovém úseku genu AR u neovlivněné buněčné linie DU145 a u buněk PC3 byly metylační změny detekovány v oblasti 5´-UTR úseku genu AR u neovlivněné linie PC3. Ovlivnění buněk DU145 kombinací 5-Aza-dC a NaB jsme zjistili demetylaci DNA a obnovení exprese genu AR, což bylo následně potvrzeno analýzou cDNA a sekvenováním. Přítomnost metylačních změn v oblasti 5´-UTR genu AR u DNA izolované z tkání pacientů s karcinomem prostaty jsme detekovali nezávisle na stádiu vývoje nemoci. Závěr: Kombinace 5-Aza-dC a NaB byla u prostatických nádorových buněk bez exprese AR účinnější pro obnovení genové exprese AR než ovlivnění samotným 5-Aza-dC. U DNA izolované z tkáňových biopsií pacientů s různými stadii karcinomu prostaty nebyla nalezena souvislost mezi detekovanými metylačními změnami a expresi AR. (Tato práce byla podpořena NS10262-3/2009 z MŠMT a UP Olomouc LF_2011_009.)

40

EXPRESE REGULÁTORŮ A PRODUKTŮ TH17 BUNĚK U PLICNÍ SARKOIDÓZY Regina Fillerová1, Tereza Tománková1, František Mrázek1, Monika Žurková2, Vítězslav Kolek2, Martin Petřek1, Eva Kriegová1 Laboratoř imunogenomiky a proteomiky, Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP Olomouc 2 Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc Sarkoidóza je Th1 multisystémové zánětlivé onemocnění neznámé etiologie charakteristické tvorbou granulomů v plicích. Nedávná práce prokázala účast Th17 buněk, charakteristických prozánětlivými vlastnostmi produkovaných cytokinů, v patogenezi tohoto onemocnění. Přesto existují pouze omezené poznatky o expresi molekul, které se účastní Th17 imunitní odpovědi u tohoto onemocnění a u jednotlivých fenotypů sarkoidózy. Proto jsme studovali mRNA expresi aktivátorů Th17 dráhy (IL-6, IL-21, IL-23, TGFbeta, RORC, STAT-3), inhibitorů Th17 buněk (T-bet, IL-27) a cytokinů produkovaných Th17 buňkami (IL-17A, IL-17F, IL-22). mRNA expresi jsme studovali metodou kvantitativní RTPCR v buňkách bronchoalveolární laváže (BAL) u 77 pacientů se sarkoidózou (S) a u 20 kontrolních jedinců (C). Subanalýza byla provedena u podskupin pacientů dle klinických fenotypů (rentgenologické stádium, přítomnost Löfgrenova syndromu, vývoj onemocnění během 2 let sledování). Dále jsme porovnávali koncentraci IL-17 proteinu mezi pacienty a kontrolním souborem metodou ELISA. Detekovali jsme zvýšenou mRNA expresi 5 aktivátorů Th17 buněk: IL-6 (průměrná hodnota relativní exprese S/C; 0,37/0,04, p=0,0001), IL-21 (0,002/0,001, p=0,001), IL-23 (0,06/0,02, p=0,001), TGFbeta (0,86/0,51, p=0,02) a RORC (0,06/0,02, p=0,0002) u pacientů se sarkoidózou ve srovnání s kontrolními jedinci. Také mRNA exprese obou inhibitorů Th17 buněk: t-bet (0,016/0,004, p=0,000001) a IL-27 (0,11/0,27 p=0,002) byla vyšší u sarkoidózy než u kontrolní skupiny. Exprese Th17 cytokinů se nelišila mezi skupinou pacientů a kontrolními jedinci (p≥0,05). Porovnáním expresních profilů pacientů s remisí (n=27) a progresí (n=40) onemocnění během dvou let byla odhalena zvýšená exprese transkripčního faktoru STAT-3 u pacientů s progresí onemocnění (remise 0,25/progrese 0,37, p=0,01). V naší studii jsme detekovali zvýšenou expresi aktivátorů Th17 buněk (IL-6, IL-21, IL-23, TGFbeta, RORC) v bronchoalveolárních buňkách pacientů se sarkoidózou ve srovnání s kontrolními jedinci. U pacientů s progredující nemocí byla zvýšena exprese STAT-3, který je klíčovým regulátorem Th17 buněk. Role STAT-3 a Th17 buněk při progresi onemocnění bude předmětem dalších studií.

41

(Grantová podpora: IGA MZ CR NS/11117, PU LF_2010_008, CZ.1.05/2.1.00/01.0030)

42

PREVALENCE KARBAPENEM-REZISTENTNÍCH ENTEROBAKTERIÍ VE FAKULTNÍ NEMOCNICI OLOMOUC A JEJICH ANALÝZA Miroslava Htoutou Sedláková, Vojtěch Hanulík, Magdaléna Chromá, Kristýna Hricová, Markéta Šenkyříková, Milan Kolář Ústav mikrobiologie, LF UP a FN Olomouc Úvod: V současné době dochází k alarmujícímu celosvětovému zvyšování rezistence gramnegativních bakterií ke karbapenemům. Cílem práce bylo stanovit výskyt rezistence k meropenemu u klinických izolátů čeledi Enterobacteriaceae ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL) a v případě záchytu stanovit její mechanismus. Metodika: V časovém období 1.4.2009 – 31.8.2010 byly z klinického materiálu pacientů hospitalizovaných ve FNOL (1406 lůžek, z toho 155 na JIP) izolovány enterobakterie. Identifikace kultur a jejich citlivost k antibiotikům byla provedena standardními mikrobiologickými postupy. U izolátů s minimální inhibiční koncentrací (MIC) meropenemu 2 mg/l a vyšší byla identifikace a citlivost k antibiotikům konfirmována automatickým systémem Phoenix (Becton Dickinson), resp. E-testem. Produkce karbapenemáz byla testována

modifikovaným

Hodgeho

testem,

kombinovaným

testem

s

kys.

3-

aminofenylboritou a EDTA, CD-testem a modifikovaným DDST s EDTA. Tvorba širokospektrých beta-laktamáz ESBL a AmpC byla stanovena pomocí modifikovaného DDST a AmpC testu. U vybraných izolátů byly detekovány geny kódující uvedené enzymy, TEM a SHV pozitivní PCR produkty byly podrobeny restrikční analýze. Výsledky: Z celkového počtu 12605 enterobakterií bylo získáno 9 izolátů s MIC meropenemu 2 mg/l a vyšší (7x Klebsiella pneumoniae, 2x Enterobacter cloacae). MIC meropenemu se u všech kmenů pohybovala v rozmezí 2 – 16 mg/l. Produkce serinových karbapenemáz a metalo-beta-laktamáz nebyla prokázána u žádného z nich. PCR analýzy rovněž neprokázaly přítomnost kódujících genů. U 7 kmenů (6x Klebsiella pneumoniae a 1x Enterobacter cloacae) byla detekována tvorba ESBL (CTX-M a SHV), ostatní dva kmeny produkovaly AmpC enzymy (DHA a EBC). Závěr: Prevalence karbapenem-rezistentních kmenů čeledi Enterobacteriaceae činila 0,07 %. U žádného z nich nebyla prokázána produkce karbapenemáz. Jejich rezistence k meropenemu byla podmíněna produkcí ESBL nebo AmpC enzymů se sníženou propustností buněčné stěny. (Podpořeno projektem IGA MZ ČR č. 9950-3 a grantem LF 2011_002.)

43

EXPRESE MIR-21, MIR-126 A MIR-205 U PAIENTŮ S NSCLC Mária Janíková1,2, Jozef Škarda1,2, Veronika Žižková1, Pavla Lužná3, Lenka Rádová4 1

Ústav klinické a molekulární patologie a Laboratoř molekulární patologie LF UP a FN Olomouc, 2 Ústav molekulární a translační medicíny LF UP Olomouc, 3 Ústav histologie a embryologie LF UP Olomouc, 4 Laboratoř experimentální medicíny LF UP Olomouc

Rakovina plic je nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu ve světě. Proto se stále vyvíjejí snahy o nalezení nových terapeutických možností a nových biomarkerů. V současnosti se na tomto poli zdají být důležité malé nekódující miRNA, které regulují hladiny proteinů v buňkách tím, že indukují translační represi anebo degradaci mRNA. Takto jsou zapojeny do různých biologických procesů, jako například proliferace, apoptóza nebo diferenciace. Deregulace miRNA může ovlivnit vznik a vývoj nádorů a též odpověď na terapii. Právě tímto způsobem mohou být miRNA zodpovědné za vznik mnohočetné lékové rezistence. U chemorezistentních buněčných liniích odvozených z NSCLC (nemalobuněčný karcinom plic) a u pacientů s NSCLC byla pozorovaná deregulace miR-21, miR-126 a miR-205. Proto jsme sledovali expresi těchto vybraných miRNA u našich pacientů. Testovali jsme 65 vzorků pacientů s NSCLC operovaných ve Fakultní nemocnici Olomouc v letech 1996-2000. Byly zastoupeny tři histologické subtypy NSCLC – adenokarcinom, spinocelulární karcinom a velkobuněčný karcinom. Z těchto vzorků jsme izolovali celkovou RNA a dále jsme postupovali podle protokolu pro detekci miRNA využitím TaqMan® MicroRNA Assays pro miR-21, miR-126 a miR-205 od firmy Ambion. Získané výsledky jsme statisticky vyhodnotili a dospěli jsme k závěru, že exprese miR-21 a miR-126 není závislá na histologickém subtypu NSCLC, a že nijak neovlivňuje délku bezpříznakového období (DFS) ani celkové přežívání (OS) pacientů. Avšak zaznamenali jsme, že ve vzorcích spinocelulárních karcinomů je hladina miR-205 signifikantně vyšší než ve vzorcích adenokarcinomů, a že pacienti se zvýšenou hladinou miR-205 mají delší bezpříznakové období a lépe přežívají než pacienti s nižší expresí miR-205. Z toho usuzujeme, že zjišťování hladiny exprese miR-205 by mohlo být vhodným diagnostickým, jako i prognostickým nástrojem pro pacienty s NSCLC. (Tato práce byla podpořena granty IGA 521100331, GAČR 501100021, GAČR 303/09/H048, MSM 6198959216 a CZ.1.05/2.1.00/01.0030).

44

DIAGNOSIS OF INHERITED METABOLIC DISORDERS USING A TARGETED METABOLOMIC APPROACH

Hana Krätschmerová1, Karel Hron2, Petr Wojtowicz1, Eva Hlídková1, Anna Barešová1, David Friedecký1, Petr Hornik3, Darina Behúlová4, Dagmar Procházková5, Hana Vinohradská6, Karolína Pešková3, Sylvie Šťastná3 a Tomáš Adam1 1

Laboratory of Inherited Metabolic Disorders and Institute of Molecular and Translational Medicine, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacký University, Olomouc, 2 Department of Mathematical Analysis and Applications of Mathematics, Faculty of Science, Palacký University, Olomouc, 3 Institute of Inherited Metabolic Disorders, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, 4 Centre of Inherited Metabolic Diseases, Department of Laboratory Medicine, University Children’s Hospital, Bratislava, Slovakia, 5 Department of Pediatrics, Medical Faculty of Masaryk University and University Hospital Brno, 6 Department of Clinical Chemistry, The University Hospital Brno, The Children’s Medical Center, Brno Background: Metabolomics has become an important tool in clinical research and diagnosis of human diseases. In this work we focused on the diagnosis of inherited metabolic disorders (IMDs) in plasma samples using a targeted metabolomic approach. Methods: The plasma samples were analyzed with the flow injection analysis method. All the experiments were performed on a QTRAP 5500 tandem mass spectrometer (AB SCIEX, USA) with electrospray ionization. The compounds were measured in a multiple reaction monitoring mode. We analyzed 50 control samples and 34 samples with defects in amino acid metabolism (phenylketonuria, maple syrup urine disease, tyrosinemia I, argininemia, homocystinuria, carbamoyl phosphate synthetase deficiency, ornithine transcarbamylase deficiency, nonketotic hyperglycinemia), organic acidurias (methylmalonic aciduria, propionic aciduria, glutaric aciduria I, 3-hydroxy-3-methylglutaric aciduria, isovaleric aciduria), and mitochondrial defects (medium-chain acyl-coenzyme A dehydrogenase deficiency, carnitine palmitoyltransferase II deficiency). Data were processed by a principal component analysis (PCA) and a hierarchical cluster analysis using R software. Results: All the patient samples were discriminated from the controls by appropriate metabolites in the PCA analysis. Patients with identical disease were recognized using the PCA approach and also clustered together. Conclusions: This study has revealed that targeted metabolomic tools with automated and unsupervised processing can be applied for the diagnosis of various IMDs.

45

(This work was supported by grants MSM6198959205, MSM6198959214, LF UP 2011-006 and CZ.1.05/2.1.00/01.0030).

46

FLOW INJECTION ANALYSIS COUPLED WITH TANDEM MASS SPECTROMETRY FOR DETERMINATION OF TYROSINE KINASE INHIBITORS IN HUMAN PLASMA

Kateřina Mičová1, David Friedecký1, Edgar Faber2 and Tomáš Adam1 1

Laboratory for Inherited Metabolic Disorders, University Hospital and Palacký University in Olomouc 2 Department of Hemato-Oncology, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacký University in Olomouc Background: Therapeutic drug monitoring is useful in the management of suboptimal responders for the treatment of patients with several malignant diseases. The aim of this study was to develop and validate a flow injection analysis / tandem mass spectrometry method for the determination of tyrosine kinase inhibitors in plasma from patients with chronic myeloid leukemia and breast cancer. Methods: The plasma for analysis was deproteinated by methanol and the centrifuged supernatant was directly injected. Analyses were performed in methanol with the addition of formic acid at a flow rate of 0.30/0.03 mL/min. Multiple reaction monitoring and MS3 modes on a hybrid triple quadrupole - linear ion trap mass spectrometer (5500 QTRAP) were used for the detection and quantification of imatinib, nilotinib, lapatinib, and dasatinib. Results: We developed a fast method with a total analysis time of 55 s. The method was successfully validated and applied to the plasma patients’ samples. The limits of quantification were less than 5.5 and 1.0 ng/ml for analytes measured in MRM and MS3 modes, respectively. Imprecisions were lower than 6.9% and the accuracy of the quality control samples ranged between 99.0 and 107.9%. Conclusions: Flow injection analysis coupled with tandem mass spectrometry allows highthroughput therapeutic drug monitoring of tyrosine kinase inhibitors in plasma. In order to overcome the low sensitivity of dasatinib, MS3 mode was successfully utilized. The method offers low-cost analyses as a result of its speed and the exclusion of a separation step and can be advantageously applicable in routine clinical practice.

47

PŘÍNOS KONTINUÁLNÍHO MONITORINGU GLYKEMIE (CGM) PRO PACIENTY OPEROVANÉ PRO CÉVNÍ KOMPLIKACE DIABETU

Iveta Poljaková 1, Eva Elšíková 1, 2, Karolina Peterson1, Rudolf Chlup 1, 3, Helena Přibylová 4 Jana Zapletalová 5 1

Ústav fyziologie LF UP Olomouc Psychosociální centrum, Přerov 3 II. Interní klinika LF UP a FN Olomouc 4 Fakulta zdravotnických věd UP v Olomouci 5 Ústav lékařské biofyziky LF UP Olomouc 2

Úvod: Mezinárodní doporučení pro operované diabetiky je udržet hladinu glykemie do 10 mmol/l , vyvarovat se většího kolísání glykemie a rizika hypoglykemie. Jeho cílem je hlavně snížení počtu kardiovaskulárních a infekčních perioperačních komplikací. Dodržení tohoto doporučení v praxi je ale často problematické. Přispět by k němu mohl kontinuální monitoring glykemie (CGM) , používaný v ČR zatím pouze v indikovaných případech pro ambulantní selfmonitoring diabetiků. Cíle: Cílem pilotní klinické studie bylo 1. Zjistit použitelnost metody v rámci běžného provozu nemocničních oddělení, její přínos a spolehlivost 2. Vyhodnotit vývoj glykemie v den operace, v 1. a 2. pooperačním dnu v závislosti na ovlivňujících faktorech (glykovaný hemoglobin HbA1c, závažnost diabetu preoperačně, předoperační infúze, rozsah výkonu, péče na JIP či standartním oddělení, infekce). Materiál a metody: Ve 3 zdravotnických centrech jsme provedli celkem 20 perioperativních měření u pacientů s poruchou metabolizmu glukózy (19 x

DM 2. typu, 1x porucha

metabolizmu glukózy vyvolaná medikací), operovaných pro ischemie dolních končetin. Použili jsme podkožní senzory a monitor Guardian REAL-Time CGMS firmy Medtronic. Monitorování bylo standartně započato v předvečer operace a ukončeno 2. až 13. den po operaci. Během chirurgického výkonu byly pacientům odebírány párové hodnoty glykemie glukometrem. Celkem jsme monitorovali v průběhu 95 perioperačních dní. Výsledky jsme zpracovali statistickým software Medtronic CareLink a Professional. Výsledky: Ad 1) Použitá metoda CGM je uživatelsky nenáročná, technicky spolehlivá a v případě motivovaného personálu, zejména JIP, umožňuje zkvalitnění

perioperační

kompenzace diabetiků. Ad 2) Doporučené hodnoty glykemie byly dodrženy ve 4 případech z našeho souboru 20 perioperativních měření. Faktory rizikové pro vývoj glykemie jsou dokumentovány graficky. Pokusili jsme se identifikovat skupinu pacientů nejvíce profitujících z této metody.

48

Závěr: Metoda CGM je přínosem pro zdokonalení kompenzace diabetiků za akutních stavů. (Podpořeno grantem IGA UP LF_2010_009)

49

HLUK – RIZIKOVÝ FAKTOR PRO PEDAGOGY ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ? Petra Sachová3, Eva Mrázková1,3, Vladimír Janout1,2 1

Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví, Lékařská fakulta v Ostravě 2 Ústav preventivního lékařství LF UP Olomouc 3 Centrum pro poruchy sluchu a rovnováhy

Hluk je všudypřítomná noxa, která negativně působí nejenom na sluchový orgán, ale má i celou řadu zdravotních následků. S expozicí hluku v pracovním prostředí se setkáváme nejenom v průmyslových odvětvích, ale i v mnoha jiných pracovních prostředích, ať už se jedná o call centra, školská zařízení, koncertní sály či noční podniky. Hlavním záměrem mé dizertační práce je prozkoumat vliv hluku na sluch pedagogů mateřských a základních škol. Pedagog je důležitým článkem ve výchovně-vzdělávacím procesu každého dítěte. Zaměřuje se na rozšiřování vědomostí, dovedností a návyků dětí. Vytváří podmínky pro cílevědomý osobnostní rozvoj dětí, předpoklady pro další vzdělávání. Učitelská profese není jenom povoláním, ale i celoživotním posláním. Jedná se o psychicky náročnou pracovní pozici, která si zaslouží více zdravotní péče. Cílem krátkého příspěvku bude prezentování výsledků z první části měření, které bylo zaměřeno na pedagogy mateřských škol v městské části Ostrava – Poruba. Soubor zahrnuje celkem 136 respondentů z 19 vyšetřených mateřských škol. Vyřazeni byli 4 respondenti, jeden mužského pohlaví (zbytek souboru je zastoupen ženami), a další tři pro asymetrickou nedoslýchavost. Vyšetření sluchu bylo realizováno diagnostickým audiometrem Smart 130 vždy v nejtišší místnosti školy. Hodnotíme kvalitu sluchu u pedagogů, protože hladiny hluku v mateřských školách dosahují vysokých hodnot, např. v herně při hře cca 23 dětí u stolků je dosahováno hladiny hluku L = 78.0 dB, krátkodobě může přesáhnout i 85 dB. Základní audiometrické výsledky byly hodnoceny mediány a aritmetickými průměry, jak pro naměřené hodnoty, tak i pro hodnoty korigované na ztrátu sluchu vlivem stárnutí sluchového aparátu podle normy ISO [1]. Používány byly i procentuální ztráty sluchu dle Fowlera. Orientovali jsme se i na zdravotní obtíže související s výkonem pedagogického povolání.

50

PRŮKAZ BAKTERIÍ PSEUDOMONAS AERUGINOSA S PRODUKCÍ KARBAPENEMÁZ Markéta Šenkyříková, Magdaléna Chromá, Vojtěch Hanulík, Pavel Sauer Ústav mikrobiologie, Lékařská fakulta Univerzity Palackého Úvod: Počet enzymů, které jsou schopné hydrolyzovat antibiotika se neustále zvyšuje. Produkce těchto enzymů má bohužel vliv na vyšší mortalitu, morbiditu a náklady spojené s léčbou. Karbapenemázy jsou enzymy schopné hydrolyzovat peniciliny, cefalosporiny a karbapenemy. Z epidemiologického i klinického hlediska je produkce karbapenemáz nejzávažnější. Hlavní nebezpečí spočívá v tom, že karbapenemy jsou lékem volby při léčbě závažných nemocí způsobeným gramnegativními bakteriemi s produkcí širokospektrých betalaktamáz nebo enzymů třídy AmpC, a proto je nutné jejich výskyt v mikrobiologických laboratořích důsledně monitorovat. Cíl: Cílem studie je stanovení produkce karbapenemáz u bakterií Pseudomonas aeruginosa vyšetřovaných na Ústavu mikrobiologie Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Metodika: U vzorků Pseudomonas aeruginosa, u kterých byla stanovená minimální inhibiční koncentrace k meropenemu≥4mg/l, bylo provedeno fenotypové testování karbapenemáz modifikovaným Hodgeovým testem, kombinovaným testem s kyselinou 3-aminofenylboritou a EDTA, CD testem a modifikovaným DDST. U kmenů s pozitivním fenotypovým testováním bylo pomocí polymerázové řetězové reakce provedeno stanovení přítomnosti genů kódujících produkci serinových karbapenemáz třídy A (NMC, SME, IMI, KPC a GES typů), metalo-beta-lakatamáz (IMP, VIM, a SPM typů). Získané amplikony byly následně analyzovány pomocí elektroforézy na agarózovém gelu. Výsledky: V době odeslání abstraktu stále probíhá testování a sběr dalších vzorků vhodných k průkazu genů kódující karbapenemázy. Výsledky budou prezentovány v září na Studentské vědecké konferenci doktorských prací pořádané na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. (Podporované z finančních prostředků vnitřního grantu Lékařské fakulty Univerzity Palackého LF_2011_002 a Výzkumným záměrem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR MSM6198959223)

51

MIRNA EXPRESNÍ PROFIL U PLICNÍ SARKOIDÓZY

Tereza Tománková1, Regina Fillerová1, Monika Žurková2, Vítězslav Kolek2, Martin Petřek1 a Eva Kriegová1 1

Laboratoř imunogenomiky a proteomiky, Ústav molekulární a translační medicíny, LF UP a FN Olomouc, 2 Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc Malé nekódující RNA molekuly (mikroRNA, miRNA) se podílejí na posttranskripční

regulaci třetiny lidských genů, a to zejména cestou degradace cílových mRNA. Přestože současné práce prokázaly, že změny v expresi jednotlivých miRNA hrají důležitou roli také v patogenezi řady plicních onemocnění, u plicní sarkoidózy nebyl zatím miRNA expresní profil popsán. V první části naší studie jsme provedli screening 378 miRNA (TaqMan® Array Human MicroRNA A Cards v2.0) v buňkách bronchoalveolární laváže (BAL) získaných u 6 pacientů se sarkoidózou (S; RTG stadium II, persistence onemocnění po 2 letech sledování, nekuřáci) a u 6 kontrolních jedinců (C; normální BAL profil, nekuřáci). V druhé části studie jsme ověřovali expresi kandidátních miRNA, nominovaných na základě screeningu, na větším souboru pacientů se sarkoidózou (n=49) a kontrolních jedinců (n=15) pomocí kvantitativní RT-PCR. Relativní genové exprese byly hodnoceny metodou druhé derivace v přítomnosti kalibrátoru, gen U6 snRNA sloužil k normalizaci exprese. MiRNA screening prokázal změnu v expresním profilu šesti miRNA: miR-186, miR202, miR-212, miR-381, miR-503 a miR-885-5p u pacientů se sarkoidózou ve srovnání s kontrolními jedinci. Dalších šest kandidátních miRNA (let-7c, miR-146a, miR-150, miR-222, miR-223 a miR-424) bylo vybráno na základě možné účasti v patogenezi sarkoidózy. Expresní profilování na větším souboru pacientů potvrdilo zvýšenou expresi miR-146a (p=0,002) a miR-150 (p=0,00001) a sníženou expresi miR-202 (p=0,04) u pacientů se sarkoidózou v porovnání s kontrolními jedinci. Srovnání expresních profilů u podskupin pacientů dle vývoje onemocnění po dvou letech sledování prokázalo nižší množství let-7c transkriptů u pacientů s remisí onemocnění v porovnání s pacienty s progredujícím onemocněním (p=0,045). Studium expresních profilů dvanácti kandidátních miRNA, vybraných na základě screeningu a literární rešerše, prokázalo zvýšenou expresi miR-146a a miR-150 a sníženou expresi miR-202 u pacientů se sarkoidózou v porovnání s kontrolními jedinci. Subanalýza miRNA expresního profilu u podskupin pacientů prokázala nižší expresi let-7c u pacientů s remisí ve srovnání s pacienty, u kterých došlo k progresi onemocnění během dvou let

52

sledování. V další části studie se zaměříme na určení cílových mRNA pomocí dostupných algoritmů a ověření miRNA:mRNA interakce pomocí funkčních studií. (Grantová podpora: IGA MZ CR NT/11117-6, PU LF_2010_008, CZ.1.05/2.1.00/01.0030)

53

ANALÝZA VLIVU PORUCH SONDY FONOGRAFU NA KVALITU DIAGNOSTICKÉ INFORMACE Jaromír Vachutka1, Ladislav Doležal1,2 a Christian Kollmann3 Ústav lékařské biofyziky, LF UP Olomouc, Laboratoř pro výzkum medicínských aplikací ultrazvuku, LF UP Olomouc, 3 Zentrum für Medizinische Physik und Biomedizinische Technik der Medizinischen Universität in Wien 1

2

Cílem této práce je přispět k bezpečnému používání ultrazvuku v lékařské diagnostice. K rizikům spojeným s ultrazvukovým vyšetřením patří i nesprávná interpretace získaných ultrazvukových obrazů a z toho plynoucí nepřesná diagnóza. Základním předpokladem pro získání kvalitní diagnostické informace je bezchybně pracující zobrazovací systém. U moderních diagnostických přístrojů byl však zjištěn relativně vysoký výskyt poruch elektronických ultrazvukových sond. Naší snahou je zjistit, jak jednotlivé poruchy sond ovlivňují kvalitu získané diagnostické informace. Tato práce popisuje vliv přesně definované poruchy sondy sonografu na výsledek spektrálních dopplerovských měření rychlosti toku krve. Poruchy sondy byly simulovány pomocí ultrazvukového systému Sonix RP, jehož software umožňuje vypínat jednotlivé měniče lineární, konvexní a phased array sondy. Pomocí sondy nepoškozené a sondy s různým stupněm simulovaného poškození (1 - 10 vypnutých elementů) jsme měřili parametry ustáleného laminárního proudění s parabolickým profilem toku, které bylo generováno dopplerovským fantomem. Digitální obrazy dopplerovských spekter byly analyzovány - byl určen celkový dopplerovský výkon, maximální detekovaná rychlost a průměrná rychlost toku. Naše výsledky jednoznačně prokázaly, že zkoumaný typ poruchy sondy sonografu negativně ovlivňuje výsledek spektrálního dopplerovského měření rychlosti toku krve. Se vzrůstající závažností poruchy sondy klesá celkový detekovaný dopplerovský výkon a klesá hodnota maximální měřené rychlosti toku i průměrné rychlosti toku krve. Do tří vypnutých elementů je však možné považovat změnu těchto parametrů za zanedbatelnou z hlediska ovlivnění kvality diagnostiky. Byly také zjištěny významné rozdíly ve výsledcích získaných při použití různých typů sond. Tyto výsledky umožní hodnotit závažnost poruch sond využívaných pro dopplerovské módy. (Tato práce byla podpořena projektem LF_2011_009.)

54