Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie postgraduální kurz dopravní psychologie

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie postgraduální kurz dopravní psychologie

PROBLEMATIKA PROKAZOVÁNÍ OVLIVNĚNÍ ŘIDIČE ALKOHOLEM NEBO JINOU NÁVYKOVOU LÁTKOU V RÁMCI SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ O DOPRAVNÍCH PŘESTUPCÍCH Mgr. Pavlíková Jarmila

Olomouc 2014

Obsah 1.

ABSTRAKT ................................................................................................................................................. 4

2.

ÚVOD ............................................................................................................................................................ 5

3.

ALKOHOL A ŘIDIČ .................................................................................................................................... 6 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

4.

ALKOHOL ZA VOLANTEM A JEHO PRÁVNÍ KVALIFIKACE .................................................... 15 4.1 4.2 4.3

5.

PODMÍNKY POUŽITÍ ANALYZÁTORU ALKOHOLU V DECHU A SPRÁVNOST VÝSLEDKU MĚŘENÍ ............... 17 DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY PŘI PROKAZOVÁNÍ OVLIVNĚNÍ ALKOHOLEM .................................................... 20 ALKOHOL A JEHO ČAS PRO ODBOURÁNÍ ................................................................................................ 25

DROGY A ŘIDIČ ..................................................................................................................................... 27 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

6.

ALKOHOL ZA VOLANTEM A STATISTIKA .................................................................................................. 6 ZÁKLADNÍ TERMÍNY A DEFINICE ............................................................................................................. 8 ALKOHOL A JEHO VLASTNOSTI ............................................................................................................. 10 STADIA ALKOHOLISMU ......................................................................................................................... 11 FORMY NADUŽÍVÁNÍ (ABUSU) ALKOHOLU ............................................................................................ 12 ALKOHOL A JEHO ÚČINKY NA ŘÍZENÍ VOZIDLA ..................................................................................... 12

HISTORIE UŽÍVÁNÍ DROG VE SVĚTĚ A U NÁS ....................................................................................... 27 ČLENĚNÍ DROG..................................................................................................................................... 30 NEGATIVNÍ VLIV NĚKTERÝCH DROG NA ŘÍZENÍ VOZIDLA ...................................................................... 31 DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY K PROKAZOVÁNÍ OVLIVNĚNÍ JINOU NÁVYKOVOU LÁTKOU .............................. 33 POSTUP POLICISTY PŘI ODHALENÍ PROTIPRÁVNÍHO JEDNÁNÍ POD VLIVEM JINÝCH NÁVYKOVÝCH LÁTEK ..... 35 TESTOVÁNÍ ŘIDIČE NA PŘÍTOMNOST OMAMNÉ LÁTKY ......................................................................... 36

ZÁVĚR ........................................................................................................................................................ 39

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................................. 39 INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................................................................. 40 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. SLOVNÍK CIZÍCH SLOV: .................................................................................................................................. 41

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a s použitím literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury.

V Olomouc 2014

………………………………….

3

1. Abstrakt Práce se zabývá problematikou prokazování ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou v rámci správního řízení o dopravních přestupcích. Téma, dokazování zda byl řidič ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou a mohl být za to potrestán, je doposud jako téma prací málo frekventované, které by jistě zasluhovalo vyšší pozornosti jak v publikační činnosti, tak i pozornosti sdělovacích prostředků. Úvodní část práce je věnována alkoholu jeho vlastnostem, problematice prokazování zda řidič byl ovlivněn alkoholem,

historii drog a jejich základnímu

rozdělení. Následující část je věnována problematice drog v dopravě a jejich negativnímu dopadu na bezpečnost a plynulost silničního provozu.

Tato práce

komplexně zahrnuje problematiku prokazování alkoholu a drog v rámci správního řízení. Závěrečná část práce pak hodnotí důležitost odhalování přítomnosti drog u řidičů a s tím související nutnost kvalitní přípravy správních orgánů v oblasti zjišťování drog při dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu. Během zpracování práce jsem si rozšířila znalosti v problematice návykových látek .

4

2. ÚVOD Alkohol je lidmi považován za tvůrce dobré nálady číslo jedna, při všech příležitostech je nabízen a společné pití je ve společenském životě tolerováno. Na silnici je ovšem s legrací konec. Zde je opilý řidič nebezpečím pro sebe i pro své okolí. Alkohol a řízení k sobě prostě nepatří. Stejně tak je tomu i s dalšími drogami, které jsou oblíbené v řadě případů mezi mladými lidmi. Problematika

„drogy v dopravě“ je relativně

nová,

má přímou

souvislost

především s rozvojem detekčních prostředků, jež by byly schopny spolehlivě a relevantně posoudit přítomnost drogy u řidiče. Zatímco problematika alkoholu na našich silnicích je věcí relativně probádanou a po stránce právní relativně řešenou a ustálenou, je oblast drog mající negativní dopad na bezpečnost silničního provozu značně složitá a často nepřehledná. Je to z důvodů složitosti detekce drog, nevyjasněnosti právní stránky věci, kvůli množství a rozličnosti jednotlivých skupin drog a jejich derivátů. Je to i pro jejich odlišný metabolismus v těle člověka a proto, že se neustále objevují nové, tzv. syntetické drogy. Jedná se o oblast rychle se měnící a komplikovanou, vyžadující společnou snahu nejen policistů a lékařů, ale i orgánů státní správy a samosprávy, soudnictví, pracovníků v sociální správě, ve školství aj. Dluh v této oblasti lze vidět i v prevenci ke drogám ve sdělovacích prostředcích, na školách a mezi mladými lidmi. Své téma jsem si zvolila na základě toho, že se problematikou alkoholu a drog zabývám ve své pracovní náplni správního orgánu, který má v náplni své práce řešit dopravní přestupky. Vedle

své práce

působím i jako školitelka v autoškole v rámci povinného vzdělávání profesionálních řidičů.

5

3. ALKOHOL A ŘIDIČ 3.1 Alkohol za volantem a statistika V roce 2008 evidovala Policie ČR celkem 7252 dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu. Při těchto dopravních nehodách bylo 80 osob usmrceno a 2922 osob zraněno. V roce 2008 byl registrován dramatický nárůst usmrcených při dopravních nehodách zaviněných pod vlivem alkoholu, a to o 44 osob (z 36 usmrcených v roce 2007 na 80 usmrcených v roce 2008) i přes skutečnost, že se celkový počet dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu snížil o 2,9 % (219 dopravních nehod). Dopravní nehody zaviněné pod vlivem alkoholu v roce 2008 tvořily 4,8 % celkového počtu dopravních nehod, 8,1 % celkového počtu usmrcených. Snížení počtu dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu je téměř stejný u všech skupin účastníků silničního provozu, s výjimkou řidičů nákladních automobilů (nárůst o 50 nehod, tj. o 9 %), u chodců (+7 nehod) a u řidičů malých motocyklů (+9 nehod).1 Přestupkům proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu páchaných požíváním alkoholu nebo užíváním jiných návykových látek je třeba věnovat zvláštní pozornost, neboť představují nebezpečný druh protiprávní činnosti řidičů zejména s ohledem na následky, ke kterým při nich dochází. Jenom v roce 2005 zavinili řidiči motorových vozidel pod vlivem alkoholu celkem 8192 dopravních nehod, při kterých bylo usmrceno 59 osob. Pomineme-li tyto nejbolestivější ztráty na lidských životech a těžké újmy na zdraví mnohdy provázené trvalými následky, které ztěžují společenské uplatnění zraněných účastníků dopravních nehod, a které spadají do oblasti trestního práva, jsou alarmující též vysoké majetkové škody, které ročně dosahují hodnoty miliard korun a jejich výše se rok od roku zvyšuje. Nejčastější příčiny dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu, kterými jsou nepřiměřená rychlost, nesprávný způsob jízdy, nedání přednosti v jízdě a nesprávné předjíždění, se v posledních letech příliš nemění. Nejzávažnější jsou následky u dopravních nehod zaviněných chodci a cyklisty pod vlivem alkoholu, neboť pravděpodobnost jejich zranění při dopravní nehodě je nepoměrně vyšší než u řidiče motorového vozidla. Nezanedbatelné jsou i jejich podstatně zpomalené, někdy neadekvátní reakce na vzniklou situaci v silničním

1

JUDr.Helena Kučerová,Ph.D.Dopravní přestupky v praxi. Linde Praha ,2006 s.73

6

provozu. 2 V České republice je nejvyšší spotřeba piva na jednoho obyvatele, vysoká je i spotřeba dalších alkoholických nápojů. Alkohol však zpomaluje procesy v mozku, činí člověka méně pozorným, ale současně dává falešný pocit důvěry. Čím více pijete, tím více je váš mozek zasažen. Významně se zvyšuje vaše šance havarovat a následky bývají většinou smrtelné. Policie ČR, v období leden až březen 2014, eviduje 944 nehod zaviněných pod vlivem alkoholu (tj. 5,64% z celkového počtu), při kterých eviduje 5 usmrcených osob a 445 zraněných osob. Počet nehod, v porovnání se stejným obdobím roku 2013, je vyšší o 107, počet usmrcených je nižší o čtyři osoby a počet zraněných je vyšší o 97 osob. Policie eviduje 55 případů (nárůst o 6 nehod), kdy kontrola na přítomnost omamných látek u viníka nehody byla pozitivní, přitom došlo k usmrcení 1 osoby a 22 osob bylo zraněno.3 Alkohol ovlivňuje schopnost mozku kontrolovat a koordinovat pohyby těla. To pak reaguje na neočekávané situace mnohem pomaleji a mění tak normální situace na silnici, které jsou pod kontrolou, na situace skrytě nebezpečné. Ovlivňuje i schopnost posoudit rychlost a vzdálenost ve vztahu k nehodě. Pod vlivem alkoholu si řidič myslí, že je lepším řidičem, než ve skutečnosti. Přirozené zábrany se s přibývajícím vlivem alkoholu ztrácejí. Alkohol na lidskou psychiku působí ve dvou rozdílných fázích. Lidé, jejichž koncentrace alkoholu v krvi je pod 0,55 ‰ se mohou cítit lépe, psychicky lehčeji, uvolněněji a své okolí mohou vnímat velmi pozitivně. Přestože se člověk s uvedenou koncentrací alkoholu v krvi může cítit výrazně lépe než ve zcela střízlivém stavu, usednout za volant rozhodně nesmí. Pozitivní a zlehčené vnímání je způsobeno utlumením, narušením vnímání reality a zkreslením aktuální situace. V silničním provozu tento stav způsobí, že i jen lehce podnapilý člověk vznikající rizikové situace sice vnímá, ale neuvědomuje si možná rizika a snadno je podhodnotí. Podhodnocení rizika pak znamená pozdější reakci a delší brzdnou dráhu.

2 3

JUDr.Helena Kučerová,Ph.D.Dopravní přestupky v praxi. Linde Praha 2006, s. 73 http://www.policie.cz/clanek/statistika-nehodovosti-900835.aspx

7

Překročení této koncentrace může ovšem nastat velmi rychle, pokud se v pití nekontrolujeme. Velmi důležitým aspektem, který je potřeba mít na paměti je, že hladina alkoholu v krvi stoupá ještě po určitou dobu od dopití poslední sklenice. Po překročení koncentrace 0,55 ‰ alkoholu v krvi začíná převažovat negativní efekt jeho účinku na lidský organismus – člověk se stává apatickým, snadno upadá do depresí a je celkově v útlumu.

3.2 Základní termíny a definice Alkohol – ethanol, ethylalkohol, C2H5OH, bezbarvá tekutina, mísitelná s vodou v jakémkoliv poměru. Ethylalkohol je nervový jed, který zpočátku brzdí převod impulsů nervovými vlákny výrazněji v oblasti mozkové kůry, zatímco centra středního mozku a především mozkový kmen zůstávají relativně nepoškozena. Postižení mozkové kůry účinkem alkoholu se projevuje Metoda měření alkoholu v dechu- stanovení hmotnostní koncentrace ethanolu ve vydechovaném vzduchu, který vzniká v plicních alveolách, v jednotkách mg/L. V České republice v důsledku stávající právní úpravy jsou výsledky měření touto metodou po přepočtu analyzátorem na koncentraci v krvi vyjadřovány v jednotkách ‰ (promile) Hodnoty hladiny alkoholu v krvi

se uvádějí g/kg tedy v gramech

absolutního ethanolu na kg krve. Vzhledem k zažitému používání označení obsahu alkoholu v krvi v promile (‰) je běžně používáno termínu promile, jehož číselná hodnota je zcela identická s hodnotou g/kg Analyzátor alkoholu v dechu (AAD) – měřidlo určené ke stanovení hmotnostní koncentrace ethanolu ve vydechovaném vzduchu, který vzniká v plicních alveolách. Analyzátor alkoholu v dechu je určený pro mobilní použití v terénu s možným propojení s tiskárnou. Typově schválený přístroj sám určuje potřebné množství vydechovaného vzduchu, tím je zaručené, že k senzoru se dostane vzduch z hloubky plic.

8

Analyzátor alkoholu v dechu Vydechovaný (alveolární vzduch)- vzduch vydechovaný osobou při silném výdechu, při kterém spolupracují břišní a vnitřní mezižeberní svaly. Drift- změna údajů měřidla, která nastane za určitý čas měření při dané hmotnostní koncentraci ethanolu ve vzduchu. Ověřování- je činnost, podle § 9 zákona 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, při které je posouzeno, zda měřidlo splňuje stanovené metrologické a technické požadavky. Ověřování v sobě zahrnuje i metrologickou návaznost měřidla. K ověření měřidel jsou zmocněny pouze subjekty uvedené v § 9 odst. 2 zákona o metrologii, v případě analyzátorů alkoholu v dechu je tímto subjektem podle § 14 zákona pouze Český metrologický institut. Pro ověření měřidla jsou mimo jiných požadavků uplatněny závazné stanovené maximální dovolené chyby. Lhůtu platnosti ověření stanoví vyhláška 345/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ověřovat podle zákona o metrologii lze pouze tzv. stanovená měřidla, která byla stanovena k povinnému ověření vyhláškou 345/2002 Sb., v platném znění s ohledem na jejich význam pro stanovení sankcí, poplatků, tarifů a daní podle § 3 odst. 3 zákona o metrologii; mimo to podléhají analyzátory alkoholu v dechu jako stanovená měřidla povinnosti schválení typu před zahájením jejich výroby nebo před uskutečněním dovozu.

9

Aktivní režim AAD- v daném režimu přístroj AAD poskytuje výsledek měření koncentrace alkoholu v dechu formou konkrétní číselné hodnoty v nadstavených jednotkách.4

3.3 Alkohol a jeho vlastnosti Alkohol –ethylalkohol je nervový jed, který zpočátku brzdí převod impulsů nervovými vlákny výrazněji v oblasti mozkové kůry, zatímco centra středního mozku a především mozkový kmen zůstávají relativně nepoškozena. Poškození mozkové kůry účinkem alkoholu se projevuje v resorpční fázi exitací, pociťované jako euforie. Exitace, resp. Euforie, není nikdy vyvolána povzbudivým účinkem alkoholu, ale vždy jeho efektem tlumivým, jímž se vyřadí zejména rozumová a kontrolní funkce mozkové kůry. Současně se subjektivními pocity větších psychických a fyzických schopností dochází k přeceňování sebe sama a ke ztrátě sebekontroly. Připomínky druhých se neberou v úvahu, stírá se gradace mezi možným, pravděpodobným a jistým. V rámci postižení psychické sféry vystupuje na povrch vlastní podstata osobnosti, její podvědomí, instinkty a pudy. Touha po sebeuplatnění a vůbec charakterové vlastnosti jedince se po požití alkoholu zvýrazňují. Proto se někdy objevuje výrok „ in vino veritas “ to se projevuje oslabením etických a morálních zábran, mnohomluvností, někdy zvýšenou družností, jindy agresivitou, a to i ve sféře sexuální. Dochází také ke snížení pozornosti, velmi záhy je postižena tzv. vigilitadistributivní pozornost, tzn. schopnost obrátit pozornost k novým jevům a nečekaným situacím. Snižuje se i schopnost koncentrace, kterou je však možno na velmi krátkou dobu, ovšem za cenu většího psychického vyčerpání, ovlivnit vůlí. Souběžně s postižením psychické sféry vede alkohol k poruchám senzorických a motorických funkcí. V oblasti smyslových vjemů dochází k poruchám zraku, později i sluchu. U zraku je brzy postižena adaptace na světlo a tmu, plastické, boční a binokulární vidění. Navíc se prodlužuje doba nutná pro příjem zrakových i sluchových vjemů. Poruchy se objevují i v barvocitu, především při rozpoznávání červené a zelené barvy.

Peršl, J. Český metrologický institut Praha, pracovní postup č. 114-MP-C008-8- Metodika měření alkoholu v dechu, Praha 2008 4

10

V motorické sféře dochází nejdříve k poruchám jemnější a slitější činnosti, při vyšším stupni ovlivnění je zasažena i hrubá motorická sféra běžných základních pohybů. Mozkové buňky koordinují pohyby hrubší, jako např. Chůzi. Dochází také k poruchám rovnováhy. Ovlivněný alkoholem vykonává všechny úkony pomaleji a zejména hůře než osoba střízlivá.5 Alkohol významně zhoršuje rozumové funkce, snižuje schopnost zapamatovat si i naučit se novým úkolům. Více je narušena přesnost než rychlost, přibývá chyb. V modelových situacích (při výzkumech) volí osoby pod vlivem alkoholu často riskantní řešení. Odolnost vůči bolesti stoupá, zvyšuje se odolnost i na některé typy tělesných a duševních zátěží. Mimořádně může alkohol u některých osob zlepšit schopnost řešit některé úkoly neobvyklým způsobem, zřejmě tím, že zvýší úsilí nebo odstraní překážky. Toto „usnadňování“ patří mezi zákeřné vlastnosti alkoholu. Alkoholismus je potom jakousi „naučenou odpovědí“ na nejrůznější těžkosti, svízele v životě, na které většina lidí reaguje jiným, méně snadným a méně „příjemným“ způsobem, současně však méně riskantním způsobem, než je požití určité dávky alkoholu.6

3.4 Stadia alkoholismu a) Počáteční – alkohol je drogou, kterou si piják sám ordinuje, aby potlačil nepříjemné psychické stavy, frekvence abusu alkoholu a dávky alkoholických nápojů postupně stoupají (zvýšená tolerance), nedochází však ještě k intoxikaci alkoholem. b) Varovné – tolerance vůči alkoholu dále stoupá, dochází nejdříve k občasným a posléze častějším stavům opilosti, tzn. k intoxikaci alkoholem, piják pije rychleji a přechází ke koncentrovanějším alkoholickým nápojům. c) Rozhodné- vzrůstá tolerance, okénka-palimpsety- jsou již charakteristická, alkohol se dostává do středu pozornosti, začínají se hromadit problémy, jež si vynutí dočasnou kratší či delší abstinenci, abstinenci však alkoholik považuje za otázku“ silné vůle“ a mnohdy začne znovu pít s přesvědčením, že bude „alkohol ovládat“, ve skutečnosti však nastává změna kontroly vpití, kdy abstinence je pro alkoholika snadnější než pití s mírou, trvalá abstinence se 5 6

KVAPILOVÁ,H. Soudní lékařství pro právníky.Plzeň: Aleš Čeněk, s. 108-109 SKÁLA,J. K problematice alkoholismu. Prokuratura, 1981, č.2,s.61

11

ovšem stává také nemožnou, toto období trvá 5-10 let, jen zcela výjimečně lze dospět ke trvalé abstinenci, většinou alkoholik potřebuje pomoc a příslušnou léčbu. d) Konečné – výrazným rysem je snížení tolerance na alkohol, alkoholik sem opije častěji a rychleji než dříve a při nevhodné příležitosti, opilost trvá často i několik dní (tahy) a nezřídka začíná pít již od rána, dostavují se příznaky alkoholických psychóz – např. delirium tremens- lze hovořit i o tzv. debaklu – bez alkoholismu to nejde a ním také ne.7

3.5 Formy nadužívání (abusu) alkoholu Podle E.M. Jellinka a) alfa – nedisciplinované pití, určité problémy, ne však zásadní, zatím

nedochází ke ztrátě kontroly, přece jen se daří pití regulovat b) beta- nevytváří se ani psychická, ale ani tělesná závislost, ale postupně dochází ke zdravotním komplikacím- záněty nervů, trávícího ústrojí, poškození jater c) gama- anglosaský typ- zvýšená tkáňová nesnášenlivost na alkohol, zmenšená, resp. Nespolehlivá kontrola pití, ale schopnost abstinovat kratší či delší dobu. d) delta- nevykazuje změnu kontroly, ale neschopnost abstinence, vznikají odvykací příznaky, nositel není nikdy zcela opilý, ale nikdy střízlivý8.

3.6 Alkohol a jeho účinky na řízení vozidla Alkoholické nápoje oslabují pozorovací a ovládací schopnosti člověka. Tyto účinky jsou nebezpečné právě v silničním provozu, a to z toho důvodu, že řízení motorových vozidel vyžaduje plné soustředění a schopnost řidiče rychle reagovat na změny v provozu na pozemních komunikacích. Požitý alkohol odstraňuje zábrany, snižuje pozornost, omezuje schopnost soustředění, prodlužuje reakční dobu, narušuje získanou pohybovou automatizaci, vyvolává malátnost, ochablost, poruchy vědomí, usnutí, aj. U řidičů motorových vozidle nelze podceňovat ani tzv. „veselou 7 8

SKÁLA,J. K problematice alkoholismu. Prokuratura, 1981, č.2,s.63 SKÁLA,J. K problematice alkoholismu. Prokuratura, 1981, č.2,s.63-64

12

náladu“ (stav rozjařenosti), která bývá nejnebezpečnějším stavem počínající podnapilosti, protože dává řidiči klamný pocit jistoty; takový řidič většinou řídí vozidlo nepřiměřenou rychlostí, neboť jeho stav ho vede k přehnaně optimistickému posuzování situací v silničním provozu, což se v okamžicích, kdy je třeba rychlé a správné rozhodnutí, stává osudným. Alkohol ovlivňuje schopnost mozku kontrolovat a koordinovat pohyby těla. To pak reaguje na neočekávané situace mnohem pomaleji a mění tak normální situace na silnici, které jsou pod kontrolou, na situace skrytě nebezpečné. Ovlivňuje i schopnost posoudit rychlost a vzdálenost ve vztahu k nehodě. Pod vlivem alkoholu si řidič myslí, že je lepším řidičem, než ve skutečnosti. Přirozené zábrany se s přibývajícím vlivem alkoholu ztrácejí. Alkohol na lidskou psychiku působí ve dvou rozdílných fázích. Lidé, jejichž koncentrace alkoholu v krvi je pod 0,55 ‰ se mohou cítit lépe, psychicky lehčeji, uvolněněji a své okolí mohou vnímat velmi pozitivně. Přestože se člověk s uvedenou koncentrací alkoholu v krvi může cítit výrazně lépe než ve zcela střízlivém stavu, usednout za volant rozhodně nesmí. Pozitivní a zlehčené vnímání je způsobeno utlumením, narušením vnímání reality a zkreslením aktuální situace. V silničním provozu tento stav způsobí, že i jen lehce podnapilý člověk vznikající rizikové situace sice vnímá, ale neuvědomuje si možná rizika a snadno je podhodnotí. Podhodnocení rizika pak znamená pozdější reakci a delší brzdnou dráhu. Překročení této koncentrace může ovšem nastat velmi rychle, pokud se v pití nekontrolujeme. Velmi důležitým aspektem, který je potřeba mít na paměti je, že hladina alkoholu v krvi stoupá ještě po určitou dobu od dopití poslední sklenice. Po překročení koncentrace 0,55 ‰ alkoholu v krvi začíná převažovat negativní efekt jeho účinku na lidský organismus – člověk se stává apatickým, snadno upadá do depresí a je celkově v útlumu. Každý člověk potřebuje v nebezpečné situaci určitou dobu, která uplyne mezi postřehnutím situace a provedením příslušných opatření. Tato reakční doba činí v příznivých případech 0,6 sekundy, všeobecně se ale počítá s 1 sekundou. Při řízení motorových vozidel k tomu přistupuje doba technické prodlevy, tj. čas, který uplyne např. mezi použitím brzdného zařízení (sešlápnutím brzdného pedálu) a 13

začátkem působení brzd. Střední hodnota této doby u motorových vozidel činí 0,2 sekundy. Je tedy zřejmé, že i v tom nejpříznivějším případě uplyne 0,8 s, než se zásah řidiče do řízení vozidla začne projevovat, ujede např. při rychlosti 40 km/h ještě 8,89m, aniž je vůbec brzděno. V některých případech se reakční doba řidiče prodlouží i požitím nepatrného množství alkoholu. Tím se prodlužuje i reakční doba a účinnost brzd nastává se zpožděním. Vozidlo tak ujede v době mezi spatřením nebezpečí a zastavením delší dobu než za normálních okolností; důsledky toho mohou být závažné.9 0,2 – 0,5 ‰ hladiny alkoholu v krvi a jeho účinky na řidiče prokazatelně zhoršené schopnosti řídit. Je tendence riskovat, nepřiměřená sebedůvěra, zhoršená schopnost rozeznat pohybující se světla, horší odhad vzdálenosti.

0,5 – 0,8 ‰ hladiny alkoholu v krvi a jeho účinky na řidiče mimo výše uvedených příznaků se u řidiče můžeme setkat s pronikavě prodlouženým reakčním časem (zhoršený postřeh). Dále roste přeceňování vlastních schopností, oči se obtížně přizpůsobují přechodu ze světla do tmy a naopak, horší vnímání barev (červená!!!). Zhoršená schopnost soustředění, poruchy rovnováhy a dále se zhoršuje odhad vzdálenosti. 0,8 – 1,2 ‰ hladiny alkoholu v krvi a jeho účinky na řidiče Navíc se zhoršuje schopnost vnímat okraje zorného pole (tzv. tunelové vidění), další zhoršování soustředění, je ještě více prodloužen reakční čas, roste bezohlednost při řízení. přes 1,2 ‰ hladiny alkoholu v krvi a jeho účinky na řidiče ČERMÍN, S. a kol. Kriminalistika-dopravní nehody. Vyšetřování dopravních nehod. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968, s.20; CHMELÍK,J. a kol. Vyšetřování dopravních nehod v teorii a praxi. Praha: MV ČR 9

14

Takový řidič představuje pro sebe i okolí obrovské riziko. Nadále se zhoršují poruchy soustředění, reakční čas, rovnováha i nekritičnost. Častá je špatná orientace. I velmi zkušený řidič se v tomto stavu může dopustit hrubých chyb, jako je např. sešlápnutí plynu místo brzdy apod. Těžko vysvětlitelné nehody na volné a přímé vozovce u řidičů ovlivněných alkoholem lze vysvětlit náhlým snížením pozornosti, např. tzv. „zdřímnutím za volantem.“ V nočních hodinách od dvacáté hodiny rychle klesá výkonnost lidí v důsledku fyziologické únavy a minima dosahuje kolem třetí hodiny ranní. Přestože alkohol jako narkotikum únavu zesiluje, lze tím dobře vysvětlit častější nehody opilých v noci. K tomu ještě přistupují další faktory jako tma, monotónost jízdy a teplota při zapnutém topení. Naproti tomu chlad působí proti spánku. Vedle hladiny alkoholu v krvi má pro působení alkoholu na organismus vliv rychlost jejího vzestupu. Čímž je vzestup hladiny příkřejší, tím je působení alkoholu silnější.10

4. ALKOHOL ZA VOLANTEM A JEHO PRÁVNÍ KVALIFIKACE Dle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikací a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu “) ve znění účinném od 17.08.2013 (tedy po účinnosti novely č. 233/2013 Sb.) platí, že se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky .11 Dle ust. § 5 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., ve znění účinném od 17.08.2013 (tedy po účinnosti novely č. 233/2013 Sb.) platí, že řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo

ŠTEFAN,J.;MACH,J. Soudně lékařská a medicinsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada Publishing, 2005,s. 172 11 z.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění novel 10

15

jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.12 Řidičem se dle § 2 písm. d) zákona o silničním provozu rozumí účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti. Uvedená povinnost se týká i řidiče tramvaje. Dle § 5 odst. 1, písm. f) zákona o silničním provozu je řidič kromě povinností uvedených v § 4 povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu (tj. zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů) ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Dle § 5 odst. 1, písm. g zákona o silničním provozu je řidič kromě povinností uvedených v § 4

podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty,

zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu (tj. zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů)

ke zjištění, zda není ovlivněn jinou

návykovou látkou než alkoholem (dále jen "jiná návyková látka"),13 Důvodová zpráva k zák. č. 233/2013 Sb., tuto změnu ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., odůvodňuje snahou vyřešit jistou terminologickou nejednotnost zákona o silničním provozu, který nejednotně používá pojmy jako „alkoholický nápoj“, „alkohol, „návyková látka“, „jiná návyková látka“, přičemž tyto pojmy i nevhodně zaměňuje, a současně snahou upřesnit či odstranit některá ustanovení, která byla opomenuta při předchozích novelizacích zákona a která se problematiky alkoholu a jiných návykových látek týkala. Důvodová zpráva v této souvislosti dále uvádí, že v současné době zákon řidičům zakazuje požívat alkoholické nápoje, což spojuje s tím, že je zakázáno řídit

12

z.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění novel

13

z.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění novel

16

vozidla pod vlivem alkoholu. Praktické zkušenosti však ukazují, že řidič se pod vliv alkoholu může dostat i jinak než požitím alkoholického nápoje, který je definován zákonem č. 379/2005 Sb., jako lihovina, víno a pivo, přičemž alkoholickým nápojem se rozumí též nápoj, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Jedná se zejména o různé čistící či jiné prostředky obsahující alkohol, které nelze označit jako nápoj. V zájmu vyloučení jakýchkoliv praktických problémů, které s tím souvisí, bylo proto navrženo zákaz požívat alkohol rozšířit i na jakékoliv jiné látky než alkoholické nápoje, a to při současném zavedení legislativní zkratky, aby dopad uvedené změny do textu zákona byl co možná nejmenší. Jedná se především o to, aby zákon chybně nepojednával o ovlivnění řidiče alkoholickým nápojem, nýbrž o ovlivnění alkoholem, neboť řidič je totiž ovlivněn nikoliv alkoholickým nápojem jako takovým, jehož složení může být poměrně pestré, ale konkrétní látkou v něm obsaženou, tj. alkoholem. Za účelem zpřesnění zákona byla rovněž zavedena legislativní zkratka „jiná návyková látka“, která se pak promítá do těch ustanovení zákona o silničním provozu, v nichž dosud nebyla zákonná terminologie důsledně respektována

4.1 Podmínky použití analyzátoru alkoholu v dechu a správnost výsledku měření Ustanovení § 16 odst. 2 věty druhé zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, v souvislosti s orientačním vyšetřením zjišťujícím obsah alkoholu hovoří o dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, kterým pak je Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění vyhlášky č. 65/2006 Sb.14 Podmínkou je tedy ověřený analyzátor alkoholu v dechu. Z výše uvedeného je patrné, že správnost měření analyzátoru alkoholu v dechu je řešena cestou metrologického ověření v rámci oblasti regulované státem, to znamená, že průkazné analyzátory alkoholu v dechu jsou zařazeny kategorie měřidel, jimž podle zákona o z. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů 14

17

metrologii říkáme ,,stanovená měřidla“ (včetně povinnosti schvalovat typ měřidla před uvedením na trh a předkládat tato měřidla k pravidelnému ověřování v době jejich používání). Další podmínkou je pak dodržení postupu měření ze strany orgánu, který toto měření provádí. Testování je možné po uplynutí 15-ti minut od posledního požití alkoholu. Během testování nesmí daná osoba kouřit, jíst a pít jakékoliv tekutiny. Testování je možné po uplynutí nejméně 3 minut od skončení kouření. Vzhledem k měřícímu principu přístroje a vyloučení podezření na zbytkový alkohol v ústní dutině je nutné při pozitivních zkouškách na alkohol měření minimálně jednou zopakovat po uplynutí 5 minut, přičemž, aby bylo možné brát výsledek jako akceptovatelný, nesmí mezi výsledky obou měření být rozdíl větší než 10 %.15 Postup orgánů veřejné správy, při zjištění hladiny alkoholu, je pak stanoven ve Shrnutí pracovního postupu pro kontrolní orgány, které tvoří přílohu k Metodice Českého metrologického institutu AAD – č. 114-MP-C008-08. Předmětná metodika byla zpracována na základě požadavku Ministerstva dopravy a její závěry se promítají do materiálu odboru dopravy, vydané pod č.j. 285/2009-160-OST, a nazvaném Metodika k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb., a č. 379/2005 Sb., zákonem č. 274/2008 Sb. S ohledem na metrologické parametry analyzátoru alkoholu v dechu je zapotřebí tedy dodržovat postupy použití a postupy měření. S ohledem na maximální dovolenou chybu použitého analyzátoru a nejistotu přepočtu získaného výsledku na hmotnostní koncentraci alkoholu v krvi kontrolované osoby je nutno výsledek měření zobrazení na displeji použitého analyzátoru vyhodnotit a zkorigovat. Pokud jsou pak výsledky měření korigovány s ohledem na dovolené chyby, lze počítat s důvěryhodnými a nezpochybnitelnými měřeními. Z výše uvedených podkladů vyplývá, že aby bylo možné z výsledku měření hmotnostní koncentrace alkoholu vydechovaného vzduchu řidiče, který se zobrazí na displeji analyzátoru alkoholu v dechu, vyvozovat závěr o pozitivním výsledku takové zkoušky, je třeba od tohoto výsledku měření hmotnostní koncentrace alkoholu vydechovaného vzduchu řidiče, který se zobrazí na displeji analyzátoru, odečíst hodnotu maximální dovolené chyby analyzátoru ve výši 0,04 ‰. Pokud výsledek po 15

Dräger DrugTest5000. Dostupné z: http://www.draeger.com/CZ/cs/products/ [cit. 14.1.2013]

18

takovém odečtu bude odpovídat hodnotě 0,20‰ (hodnota 0,24‰ bez provedení jakéhokoliv odečtu), je třeba takovou zkoušku hodnotit jako negativní. Naopak výsledek po odečtu hodnoty maximální dovolené chyby analyzátoru ve výši 0,04 ‰, který bude odpovídat hodnotám 0,20‰ (hodnotám 0,24‰ bez provedení jakéhokoliv odečtu), je třeba vždy hodnotit jako pozitivní zkoušku. Lze tedy uzavřít, že dechové zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu, jejichž výsledky zobrazené na displeji budou odpovídat hodnotám do 0,24 ‰ včetně, a to bez provedeného odečtu maximální dovolené chyby AAD, je třeba hodnotit jako negativní, a tedy i v případném řízení o přestupku jako hodnoty, na základě nichž nelze dospět k závěru o tom, že obviněný spáchal přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. 16 Ve stejném duchu se vyslovuje i ,,Metodický pokyn k určení hodnoty alkoholu v těle v případě zkoušek učiněných dechovým analyzátorem vyplývající z novely zákona o provozu na pozemních komunikacích z.č. 133/2011 Sb.“, vydaný odborem dopravy Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 19.11.2012, dle kterého bylo správním orgánům projednávajícím přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích doporučeno, aby výrok rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., formulovaly tak, aby z něj byla patrná jak informace o hodnotě první platné (verifikované) zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, tak informace o hodnotě konečné hladiny alkoholu po odečtu hodnoty 0,24 ‰. Jak již Nejvyšší správní soud zdůraznil ve svém rozsudku ze dne 23.09.2011, č.j.: 2 As 56/2011-79 výraz ,,orientační“, a to ve vztahu k orientačnímu vyšetření zjišťujícím obsah alkoholu spočívající v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, znamená, že zjištěná hladina alkoholu v krvi je sice zjištěna jen přibližně, nicméně tuto ,,přibližnost“ lze určit přesně. V úvahu je třeba vzít jednak možnou odchylku měření přístroje (0,04 ‰) a dále fyziologickou hladinu alkoholu v krvi ve výši 0,20 ‰, která může být způsobena jinými vlivy, než je přímé požití alkoholu. Tyto hodnoty je nutné od výsledku dechové zkoušky odečíst a takto je korigovat ve prospěch řidiče.

16

z.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění novel

19

Co se týká marginálních hladin alkoholu zjištěných dechovým analyzátorem, tedy hodnot do 0,30 ‰, z hlediska posouzení odpovědnosti obviněného za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., odkazuje KrÚ JmK na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.05.2012, č.j.: 3 As 12/2013-21, ve kterém se NSS identickou otázkou zabýval. V tomto rozsudku NSS dospěl k závěru: ,,Jestliže stěžovatel argumentoval tím, že podle znalce není hladina alkoholu v krvi do 0,30 ‰ pro silniční provoz významná, Nejvyšší správní soudu připomíná závěry svého rozsudku ze dne 21.09.2010, č.j. 8 As 59/2010-78, publ. pod č. 2168/2011 Sb. NSS, že v České republice platila a platí zásada tzv. nulové tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel. Prokáže-li správní orgán právně konformním způsobem přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je způsobena požitím alkoholického nápoje, jsou (za dalších předpokladů) naplněny znaky skutkové podstaty přestupku dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Opačné závěry by fakticky vyloučily nebo podstatně omezily možnost účinného postihu jednání, které ohrožuje jednu z nejdůležitějších hodnot a zájmů chráněných právní úpravou provozu na pozemních komunikacích. Předchází-li orgány veřejné moci do jisté míry obraně obviněných prostřednictvím argumentů souvisejících s tzv. fyziologickou hladinou tím, že za prokazatelné ovlivnění alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje považují pouze hodnoty vyšší než 0,20 ‰ alkoholu v krvi, je jejich chování vedeno pochopitelnou snahou o zefektivnění výkonu veřejné moci (přestože se může jevit problematickým z hlediska zásady legality, která se uplatní i ve správním trestání). Z takového postupu však není možno bez dalšího dovodit, že hodnoty přibližující se této hladině zakládají rozumné pochybnosti o ovlivnění alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje.“17

4.2 Důkazní prostředky při prokazování ovlivnění alkoholem Orientační dechová zkouška je prováděna policistou nebo strážníkem obecní policie jako základní zjištění, zda řidič požil alkoholické nápoje nebo ne. Podle § 16 odst. 2 tabákového zákona „ orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 pod vlivem alkoholu,a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví 17

Rozsudky Nejvyššího správního soudu Brno 2012

20

v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem v dechu, splňující podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se lékařské vyšetření.“ Je zřejmé, že stávající právní úprava předvídá dva způsoby vyšetření – prokazování zda řidič byl ovlivněn alkoholem či nikoliv.¨ Orientační vyšetření řidiče – forma dechové zkoušky provedené analyzátorem alkoholem v dechu schváleného typu Českým metrologickým institutem ve smyslu zákona o metrologii. Od 1.1.2009 byla tomuto orientačnímu vyšetření přiznána vyšší míra přesvědčivosti než podle předchozí právní úpravy před 1.1.2009. Odborné lékařské vyšetření- lékař nebo jiný zdravotnický pracovník odebere krev, není-li to spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Krev má být odebrána co nejdříve po činu. V případě odběru pro účely trestního tj.i přestupkového řízení má být při odběru přítomen též dožadující příslušník policie. Doba vyšetření a odběru krve se musí zaznamenat do protokolu. Jestliže vyšetřovaný odmítne podrobit odběru krve, musí být upozorněn na to, že se jedná o porušení zákonem stanovené povinnosti a toto odmítnutí s uvedením důvodů je třeba uvést do protokolu. Lékař dále přezkoumá, zda je protokol v příslušných částech náležitě a úplně vyplněn oprávněnou osobou. Odběr krve živým osobám provádí lékař nebo jím pověřený pracovník z loketní žíly zásadně s použitím jehly a stříkačky na jedno použití, čímž odpadá nutnost sterilizace a odpadají rovněž případné námitky a obavy vyšetřované osoby z přenosu infekční choroby. Před odběrem musí být kůže dezinfikována dezinfekčními prostředky obsahující alkohol v jakékoli formě (jodová tinktura, Septonex, apod.). Je možné použít např. vodního roztoku Ajatinu nebo důkladného umytí kůže teplou vodou a mýdlem. Krev se odebírá do suché, čisté asi 8 mililitrové zkumavky, která musí být naplněna a uzavírá se gumovou nebo hustou korkovou zátkou, aby nemohlo dojít k odpařování alkoholu. Zkumavka s krví spolu s řádně vyplněným formulářem „ Protokolem o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem“

21

se předává dožadujícímu se orgánu policie přítomnému při odběru krve, který zajistí dodání do toxikologické laboratoře příslušného soudnělékařského oddělení. Ve zdůvodněných případech nje možno provést dvojí nebo trojí odběru téhož vyšetřovaného po 30 minutách. Opakovaný odběr se vždy provádí jen na žádost policejního orgánu nebo státního zástupce. Jestliže mezi skončeným požíváním alkoholu a dobou odběru krve uplynula doba delší než 90 minut je provádění opakovaného odběru zcela již zbytečné. Při eventuální pitvě mrtvoly se odebírá krev ke zjišťování hladiny alkoholu ze stehenní žíly, dále se může odebrat moč případně mozkomíšní nebo tkáňový mok. 22

Postup: 1. Krev, odebírá vždy lékař nebo jím pověřený zdravotnický pracovník nebo jím pověřený pracovník za jeho přímého dohledu. 2. Lékařské vyšetření bezprostředně před odběrem. 3. Krev se odebírá co možná nejdříve. 4. Desinfekce kůže nealkoholickým roztokem ! ! ! ! 5. Skleněná zkumavka – odběrový set. 6. Žadatel je vždy přítomen odběru. 7. Protokol (4x). 8. Za zmaření vyšetření nesprávným odběrem je vždy zodpovědný lékař. Důkaz alkoholu v krvi a ostatním biologickém materiálu se provádí dvěma nezávislými

standardizovanými

metodami

(tj.

specifickou

metodou

plynové

chromatografie a Widmarkovou metodou, která však není specifická a stanovuje všechny redukující látky). Výsledek stanovení koncentrace alkoholu se udává vždy jeden, a to průměrná hodnota ze dvou zkoumání plynovou chromatografií. Koncentrace se vyjadřuje v g/kg (promile). Alkohol je v krvi pozitivní, jestliže se při vyšetření plynovou chromatografií zjistí nejméně 0,21 g/kg alkoholu v krvi. Hodnota 0,20 g/kg se bere za neprůkaznou.18 Hladina alkoholu v krvi řidiče do 0,30 g/kg není pro silničním provoz významná. Hladina 0,80 g/kg a více je hodnota, při které řidič není schopný bezpečně řídit vozidlo.19 Hranice 1,0 g/kg , která je v české republice používána ve smyslu § 274 trestního zákoníku jako trestný čin, je tedy poměrně vysoká. Výsledek stanovení koncentrace alkoholu v krvi má být vždy porovnáván s výsledky lékařského vyšetření. Při neshodě mezi výsledkem lékařského vyšetření hladinou alkoholu v krvi a při pochybnostech o totožnosti krevního vzorku se provádí sérologické vyšetření v systému ABO, znaků MN a v systému Rh. Lékařské vyšetření při posuzování opilosti je zaměřeno na zjištění ovlivnění centrální nervové soustavy požitým alkoholem. Výsledky jednotlivých vyšetření se zaznamenají do protokolu. Je třeba si všimnout např. chování, vzezření, řeči, vybavování představ, místní a časové orientace vyšetřovaného, zda ví, co HIRT,M. Alkohol 2005.Přednáška na semináři pro soudce a státní zástupce dne 5.12.2006 v Kroměříži 19 HIRT,M. Alkohol 2005.Přednáška na semináři pro soudce a státní zástupce dne 5.12.2006 v Kroměříži 18

23

předcházelo,. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zkouškám na ataxii. Důležité je pátrat po známkách případné choroby, jako např. epilepsii, diabetu, stavu po úrazu hlavy a nitrolebních poraněních nebo známkách duševní choroby. Dále je důležité zaznamenat požití léků, zvláště těch, které by mohly působení alkoholu nepříznivě ovlivnit, v jakém množství a kdy byly požity, zda vůbec nejde o jinou než nealkoholovou intoxikaci. Klinické vyšetření uzavírá vždy lékař zhodnocením, zda vyšetřovaný jeví nebo nejeví poruchy psychosenzorických funkcí.

plynová chromatografie

V případě, že jednoznačný závěr nelze učinit, zaznamená důvody, pro které není jednoznačný závěr možný. Dále je nutno do protokolu zaznamenat den a přesný čas odběru a jaké látky bylo použito k dezinfekci kůže. Fyziologická hladina ethanolu je asi 0,0024 g/kg, což znamená, že z hlediska forenzního je zcela bezvýznamná. Po požití většího množství ovoce a ovocných šťáv při vyšetření Widmarkovou metodou může dojít ke zvýšení hladiny redukujících látek, které však nepřesáhne 0,2 g/kg . Hladinu redukujících látek rovněž zvyšuje aceton u diabetiků, methanol, éter a různé aromatické látky obsažené v některých alkoholických nápojích nebo vdechování např. benzínu, benzenu apod. Ve sporných případech nutno vyžádat znalecký posudek. Obtíže nastávají zejména v případech, kdy je obviněným tvrzeno požití alkoholických nápojů po 24

nehodě. K ověření této skutečnosti je nutno provést opakovaně ( v intervalu po půl hodině) odběr krve za účelem zpětného propočtu tj. zjištění zda hladina alkoholu má stoupající nebo klesající tendenci. Podle výsledků vyšetření na alkohol v krvi z jednotlivých odebraných vzorků krve je možno zjistit s přihlédnutím k době nehody, zda k požití alkoholu došlo před nebo po nehodě. Objasnění této okolnosti vždy vyžaduje znalecký posudek.

4.3 Alkohol a jeho čas pro odbourání Mnozí se mylně domnívají, pokud neusednou za volant rovnou po požití alkoholu, že stačí několik hodin spánku k tomu, aby se veškerý alkohol z těla odstranil. Bohužel neexistuje žádný skutečně ověřený recept na to, jak zvýšenou hranici alkoholu v krvi snížit. Alkohol se po požití nápoje, který jej obsahuje, postupně dostává z trávicího systému do krve. Protože není v organismu ve větším množství běžně přítomen a lze jej tak pokládat za cizorodou látku – drogu –, snaží se jí tělo odbourat. Záleží na mnoha faktorech, které ovlivňují rychlost, s jakou se alkohol z těla vyloučí. Vyloučení části alkoholu probíhá prostřednictvím dechu, potu a moči. Zbytek je zpracován v trávicím systému. Mezi hlavní faktory, které mají na mechanismus odbourávání alkoholu z těla vliv, patří výška, hmotnost a pohlaví, stejně jako např. rychlost s jakou alkohol přijímáme. Za hodinu se tělo může zbavit zhruba 0,1 promile. Není přitom důležité, zda člověk spí nebo sportuje. Ani černá káva nebo tučná jídla zde nemají potřebný účinek. A nějaká zázračná pilulka proti opilosti neexistuje. Dalším nebezpečím, které mnoho řidičů často podceňuje, je záludný zbytkový alkohol a následná „kocovina“ s celkovým útlumem. Výsledky výzkumů jasně ukázaly, že již hodnota kolem 0,2 promile v krvi způsobuje prokazatelné zhoršení schopnosti řídit. Vzrůstá tendence riskovat, nepřiměřeně se zvyšuje sebedůvěra, zhoršuje se schopnost rozeznat pohybující se světla a také se špatně odhadují vzdálenosti. V tabulce jsou orientační výpočty u mužů pro jejich tělesnou hmotnost 75 kg, u žen pak pro 60 kg. Lidé s větší hmotností zpracovávají alkohol rychleji, lidé s nižší hmotností pomaleji. Při výpočtu není brán v úvahu resorpční deficit, který kolísá

25

podle toho, jaká byla požita potrava. Děti a mládež, lidé s určitými nemocemi a léčení určitými léky mohou odbourávat alkohol mnohem pomaleji, nežli uvádějí jakékoliv tabulky. Množství piva

Doba, za kterou vymizí alkohol z krve u muže s

u ženy

hmotností

s hmotností

75 kg

60 kg

2 h 03 min

3 h 01 min

0,5 litru „desítky"

1 h 43 min

2 h 32 min

1 litr „dvanáctky"

4 h 07 min

6 h 02 min

1,5 litru „dvanáctky"

6 h 10 min

9 h 04 min

2 litry „dvanáctky"

8 h 13 min

12 h 05 min

2,5 litru „dvanáctky"

10 h 16 min

15 h 06 min

3 litry „dvanáctky"

12 h 18 min

18 h 07 min

3,5 litru „dvanáctky"

14 h 22 min

21 h 08 min

4 litry „dvanáctky"

16 h 26 min

4,5 litru „dvanáctky"

18 h 29 min

5 litrů „dvanáctky"

20 h 32 min

0,5 litru „dvanáctky“ nebo 1 litr 8° piva

Obsah alkoholu v jednotlivých alkoholických nápojích:

26

půl litru 10°piva

15,4g 100% alkoholu

0,2 l vína

15,8 – 25,2g 100% alkoholu

0,05 l (půl deci)

15,8g 100% alkoholu

destilátu Dá se tedy říci, že půl litru piva, 2 dcl vína a půl dcl destilátu obsahují přibližně stejné množství alkoholu.20

5. DROGY A ŘIDIČ 5.1 Historie užívání drog ve světě a u nás Dobu prvotního užití drogy člověkem můžeme v průběhu dějin vystopovat jen velmi těžko. Jeden z mýtů hovoří o tom, že člověk se užívání přírodních látek, mající psychotropní účinky, naučil od zvířat. Pravdou ale je, že již v době starověku lidských dějin docházelo k využívání drog při šamanských rituálech. Kromě alkoholu tedy bylo známo např. opium již v době kamenné. Pěstování máku pro jeho narkotické účinky je známo již z dob starých Sumerů a Řekové jej využívali pro jeho léčebné vlastnosti. O tom, že rozšíření drog nebylo omezeno na konkrétní světadíl, svědčí i ty poznatky z historie, že Arabové rozšířili opium do velké části Asie, kde opium bylo jednou z hlavních příčin válek, např. mezi Čínou a Velkou Británií v 19. století. Na této věci je zajímavé, jak se dočteme v literatuře, že „Korán, jako posvátná kniha muslimů, totiž výslovně dovoluje věřícím užívání bylin, které vyvolávají příjemné pocity, zatímco alkohol přísně zakazuje.“21 Konopí bylo kromě Číny známo již od starověku také v Africe, Americe a na Středním Východě. Konopí bylo vyhledáváno a užíváno pro své léčebné i rituální obřady. Kokain byl rituálně užíván v době největšího rozmachu vedoucí kastou říše Inků. Po kolonizaci Ameriky se koka dostala i do Evropy. V 19. století se podařilo izolovat kokain. S kokainem experimentovali i takoví velikáni, jakým byl např. Sigmund Freud. Ve středověké Evropě byly drogy 20 21

http://www.ibesip.cz/cz/profesionalni-ridic/bezpecne-rizeni-vozidla/alkohol-a-drogy ŠEDIVÝ, Václav. Lidé, alkohol, drogy. 1. vydání. Praha: Vydalo Naše vojsko, 1988 s.39

27

užívány k přípravě čarodějných mastí a lektvarů. Jednalo se hlavně o alkaloidy obsažené v durmanu obecném či rulíku zlomocném (tropin a skopolamin). Větší rozmach psychotropních látek lze spatřovat v průběhu 17. století vlivem rozvoje chemických metod a dále pak ve století 19., kdy byl morfin užíván k tlumení bolesti raněných vojáků na bojištích Evropy. Objev morfinu následoval i jiný nový vynález – injekční stříkačka, která mimo přínosu pro nemocného znamenala i pokušení k opětovné aplikaci drogy a jejímu zneužití. Z Egypta přiváží roku 1800 Napoleon do Francie hašiš s marihuanou. V roce 1844 byl izolován čistý kokain jako extrakt z rostliny koky pěstované v Jižní Americe na svazích And. Opium se používalo v Číně jako prostředek, který stereotypní těžkou mechanickou práci činil zajímavější. Číňané si jej samozřejmě přivezli i do Ameriky a za dob krize na počátku 20. století vytvářeli bílým dělníkům pracovní konkurenci. První polovina 20. století je obdobím, kdy ve větší míře byl užíván kokain, jako droga bohatých. Problémem bylo, že nebezpečnost této drogy byla do značné míry podceňována. Přípravky s drogou byly běžně prodávány jako lék proti kašli i jako anestetikum.22 Mezi známé postavy z historie, které zneužívaly opium a hašiš, patřily např. E. A. Poe, Viktor Hugo, Baudelaire, Balzac, Picasso. V roce 1898 byl v Německu syntetizován heroin, který se rozšířil zejména po první světové válce. V roce 1914 byl v USA přijat Harrisonův zákon o narkotikách, který upravoval prodej opia, opiových derivátů a kokainu jen na lékařský předpis. Z válečných let II. světové války jsou známy pokusy s využitím drog u německých leteckých stíhačů (amfetamin a metamfetamin). Droga měla podpořit jejich výdrž a bdělost během operačního nasazení. Mezi nejznámější uživatele morfia té doby patřil německý maršál Hermann Göring, jenž po léčení touto drogou získal na ní závislost. V českých zemích, mimo zmíněné pokusy s rostlinnými drogami, získanými z např. z rulíku zlomocného či durmanu obecného ve středověku během výroby čarodějných mastí a lektvarů, jsou známy např. pokusy J. E. Purkyně, kdy zjistil sám na sobě účinnost našeho domácího opia. Ulevilo se mu a dospěl k závěru, že požití opia chrání proti opilosti vínem. Jak uvádí ve svém díle i Miroslav Nožina, slavné herečky a herci 20. století, jako byl Hugo Haas, Adina Mandlová, Lída Baarová, Ljuba Hermanová experimentovali i s kokainem23.. V poválečném období, díky nástupu komunismu k moci a s tím spojeným vytvořením „železné opony“, byla

22

23

Ilegální drogy. Zdroj: http://www.drogy-info.cz/index.php/info/ilegalni_drogy/ [cit. 14.1.2013] NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: Vydavatelství KLP –Koniasch Latin Press, 1997. s. 348 ISBN 80-85917-36-X

28

naše země do jisté míry izolována před trhem tradičních drog, jakým byly LSD, kokain apod. Vlna hnutí hippies, jehož negativním projevem bylo i užívání psychotropních drog zejména mezi mládeží v západních zemích v 60. letech minulého století, dorazilo do naší republiky se zpožděním asi 10 let. Díky izolaci se naše drogová scéna orientovala na domáckou výrobu drog, kdy jako výchozí materiál byly využity relativně snadno dostupné léky, jako byly algena, bromadryl, alnagon a např. kodein, sloužící k výrobě drogy zvané Braun“.24 70. léta jsou pak typická i pro zneužívání organických průmyslových rozpouštědel, jako je toulen apod., které sloužily jako startovací droga pro mladistvé a děti. Za zmínku stojí i pokusy uživatelů drog zejména na jižním Slovensku s využitím průmyslově pěstovaného konopí k získání drogy. Podstatné ve věci je, že v roce 1988 byla přijata úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, k níž jsme se v roce 1989 připojili i my. Rok 1989 pak představoval pro naši drogovou scénu nový předěl. Pád železné opony a otevření hranic pak znamenal nové možnosti pro získání dříve hůře dostupných drog transferem přes dříve téměř nepropustné hranice. V novodobé historii šíření a zneužívání drog jsou rozlišována 3 období. Nejprve se cca do roku 1960 tímto problémem zabývala pouze úzká skupina kriminalistů, lékařů. Poté se drogy stávají společenským problémem vzhledem k nárůstu drog a s tím spojeným zdravotním a sociálním dopadům. Od roku 1990 se drogy stávají problémem globálním, který ovlivňuje prakticky celý svět. Z pohledu odborníků

v oblasti

drog

rozlišujeme

země

na spotřebitelské,

producentské

a tranzitní. Od revoluce v 90. letech se ČR stala zemí spotřebitelskou. V oblasti drog devadesátá léta s sebou přinesla i některé pozitivní vlivy. Svoji činnost zahajují různá nestátní zařízení orientující se na pomoc drogově závislým, vznikají strategie protidrogové politiky vlády ČR. „Česká republika začala usilovat o vyvážený přístup k řešení problému užívání drog, a to jak z hlediska represe, prevence, léčby i následné resocializace drogově závislých. Začíná také zavádění programů harm reduction (výměny jehel, vzdělávání uživatelů drog o rizicích, street programy, Kcentra). Do roku 2001 u nás vzniklo 65 nízkoprahových zařízení, která mimo jiné nabízí výměnu jehel, distribuuje prezervativy, zprostředkovává kontakt se zařízeními poskytujícími abstinenčně orientovanou léčbu či poskytuje různé zdravotní a sociální

29

služby pro drogově závislé. Zhruba 70 % z nich zřizují nestátní neziskové organizace.“25

5.2 Členění drog Drogy můžeme členit podle mnoha hledisek. Kategorizace se může opírat o jejich chemické složení, jejich legálnost či nelegálnost, dle míry rizik, které představují s ohledem na možnost vytvoření závislosti na droze apod. Jako základní členění lze užít rozdělení drog na drogy legální a nelegální. Mezi legální drogy můžeme řadit alkohol, kouření - zejména nikotin a káva s obsahem kofeinu. „Ač všechny tyto jmenované legální drogy mají prokazatelně negativní vliv na lidský organismus,

je zejména

užívání

alkoholu

a tabáku

společensky

tolerováno

a problémy spojené s jejich užíváním jsou naopak podceňovány“26. I když je dopad užití alkoholu řidiči při řízení vozidla na bezpečnost silničního provozu negativní záležitostí, není zkoumání tohoto fenoménu předmětem mé práce a je dostatečně popsáno v jiných studiích. Předmětem zájmu práce jsou pak především nelegální drogy. Tyto lze rozdělit do následujících skupin : 

Konopné drogy



Opiáty



Těkavé látky



Tlumivé látky



Stimulační drogy



Halucinogeny

Z hlediska jejich původu rozlišujeme drogy na:  25

26

přirozené (cannabinoidy, psylocibin, kokain, opiátyopium), Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2001. Praha: Úřad vlády České republiky, 2002, s. 9 Legální drogy. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/index.php/info /legalni_drogy/ [cit. 14.1.2013]

30



polysyntetické (heroin, LSD)



syntetické tj. chemicky vyrobené (amfetaminy, PCP, toluen)

Legislativa •

Omamné látky zařazené do seznamu I, II a IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách (Vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení 458/1991 Sb.)

•

Psychotropní látky zařazené do seznamu I– IV podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.)

•

Přípravky zařazené do seznamu III podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách.

•

Prekurzory zařazené do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (sdělení č. 462/1991 Sb.)

•

(Zacházení, způsobilost, vývoz, dovoz, kontrola, pokuty, sankce..)

5.3 Negativní vliv některých drog na řízení vozidla Schopnosti k řízení motorového vozidla ovlivňuje požití drogy vesměs negativně. S ohledem na jejich různé druhy, chemické složení, koncentraci, kontraindikaci s jinými druhy drog, alkoholu a léků jsou jejich účinky a vliv na člověka velmi rozdílné. Obecně však lze konstatovat, že v každém případě tyto látky ovlivňují jeho psychiku a reakce při řízení vozidla. Působení na člověka je mimo jiné ovlivněno jeho duševním i tělesným stavem, konstitucí jeho těla, BMI, pohlavím, individuálním metabolismem jeho organismu apod. Na rozdíl od alkoholu se drogy do lidského těla dostávají v obecně v daleko menších koncentracích, bývají však účinnější. Zvláštností drog je, že mají jinou charakteristiku odbourávání než alkohol a často se mění v metabolity, které nemusí být nutně psychoaktivní. Velmi diskutovanou otázkou je stanovení tzv. prahových koncentrací, jejichž překročení by bylo vodítkem k určení stavu vylučujícím způsobilost řidiče k řízení vozidla. Připravovaná legislativa by měla v této oblasti přinést vyřešení problému. Nelze však v této práci detailně a taxativně vyjmenovat všechny konkrétní drogy a popsat vyčerpávajícím způsobem

31

jejich působení na člověka, resp. jejich působení na řidiče vozidla, proto pouze rámcově uvádím vliv návykových nealkoholových látek na schopnosti a reakce řidiče:  Kanabinoidy patří mezi nejčastější návykovou látku, kterou policisté zjišťují na našich silnicích. Účinná látka THC - nejčastěji používaná marihuana je tlumivá, řidič působí ospale a špatně dodržuje směr, má zpomalené reakce, špatný odhad vzdálenosti. Toxický efekt trvá déle než 2 hodiny.  Halucinogeny patří sem syntetické drogy jako je LSD, ale také rostlinné drogy jakou jsou durman obecný, apod. Způsobuje dezorientaci, u řidičů pak špatnou pozornost, zrakové a sluchové halucinace. Psychotropní látka se ukládá v těle – v tuku a vlivem např. stresu může dojít k reintoxikaci organismu.  Stimulační drogy patří sem zejména syntetické drogy, nejčastější metamfetamin, zvaný pervitin. Charakteristická je obecně zvýšená aktivita, překotná činnost, přechod v agresivitu, po odeznění deprese. Řidič je agresivní, jede rychle, přeceňuje své schopnosti. Řidič vydrží dlouhou dobu řídit bez odpočinku a pak „odpadne“. Podobné účinky má i další droga kokain, patřící do skupiny stimulantů. Další drogou je extáze, která má všechny jmenované vlivy na řízení, snad jen s výjimkou toho,že řidič nebývá agresivní, ale spíše empatický.  Opioidy nejčastější zástupce této skupiny je heroin. Opioidy obecně způsobují útlum. Na opiátech vzniká závislost fyzická a psychická. Při řízení je řidič zpomalený, apatický, zužují se u něj zornice. Velkým problémem zejména u této skupiny drog je problém abstinenčních příznaků.

27

Mimo uvedené základní klasické druhy drog

se na současné drogové scéně objevují tzv. nové syntetické drogy. Jak se dozvídáme z reportáží ve sdělovacích prostředcích, tyto drogy jsou k nám

27

Internetový časopis. Zdroj: http://bezpecnostni-sbory.wbs.cz/clanky/6-2009/drogy_v_doprave.htm [cit. 14.1.2013]

32

pašovány ve formě dárkových předmětů, hnojiva pro rostliny pod. Zde boj proti drogám nikdy nekončí a nabývá potřebu úzké spolupráce v rámci Evropy.

5.4 Důkazní prostředky k prokazování ovlivnění jinou návykovou látkou Podle zákona o silničním provozu platí, že řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. Dále platí, že řidič je povinen podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Zvláštním právním předpisem v tomto případě je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zejména pak jeho ustanovení § 16. Zatímco v případě odhalování a postihu řízení vozidla pod vlivem alkoholu existuje bohatá rozhodovací praxe, včetně bohaté soudní judikatury z oblasti trestního i správního soudnictví, v případě jiných návykových látek (drog) se stále jedná o oblast do značné míry neprobádanou a zejména aplikačně nedostatečně sjednocenou,

což s sebou bohužel nese

značné

problémy při efektivní

vymahatelnosti zákona a tím i při zvyšování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Řízení vozidla pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu je v současné době postihováno buď jako trestný čin (přečin) ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku, je-li řidič v důsledku jejího požití v tzv. stavu vylučujícím způsobilost a jsou-li naplněny i ostatní znaky vyžadované trestním zákoníkem, nebo jako přestupek podle § 125c zákona o silničním provozu, pokud se stav vylučující způsobilost řidiče nepodaří zjistit nebo nepochybně prokázat. Zatímco v případě trestního řízení je již aplikační praxe relativně ustálená, neboť se stavem vylučujícím 33

způsobilost mj. souvisí i to, že ovlivnění návykovou látkou se již navenek jasně projevuje na chování řidiče, resp. na jeho rozpoznávacích a ovládacích schopnostech, v případě přestupkového řízení je situace o poznání složitější. Je tomu tak z důvodu, že ačkoliv se navenek řidič nejeví být ve stavu vylučujícím způsobilost, jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti zpravidla již budou takovou návykovou látkou ovlivněny, čímž na řidiče bude dopadat ustanovení, podle kterého pod vlivem návykové látky nesmí řídit vozidlo. Dle odborného stanoviska České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně k problematice posuzování řidičů ovlivněných návykovými látkami je princip následující: V případě posuzování stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou (NL) nelze postupovat analogicky jako při ovlivnění řidiče alkoholem, tedy určit stupeň ovlivnění na základě stanovené koncentrace návykové látky v krevním vzorku. Stanovená koncentrace NL nekoreluje se stavem řidiče, jako je tomu u alkoholu. Řidič je ovlivněn návykovou látkou, pokud u něj byly zjištěny snížené kognitivní

a psychomotorické

schopnosti

anebo

v případě

vyjmenovaných

návykových látek byly překročeny arbitrárně dané koncentrační meze v krevním vzorku (cut off) pro kteroukoliv látku dle následujícího přehledu: 

THC ..................................................... 2 ng/ml



Metamfetamin ......................................25 ng/ml



Amfetamin ...........................................25 ng/ml



Methylendioxymetamfetamin ...............25 ng/ml



Morfin...................................................10 ng/ml



Kokain..................................................25 ng/ml



Benzoylecgonin ...................................25 ng/ml28 V současnosti

by stanovila 28

prahové

vzhledem

k neexistenci

koncentrace

závazné

látek, je výše

právní

normy,

která

uvedené stanovisko

spíše

Seminář návykové látky ÚSL Brno zdroj : http://www.slideshare.net/PetrSlva/semin-nvykov-ltky-mgrandrea-brzobohat-ph-d (říjen 2012) [cit. 14.1.2013]

34

doporučením. Při posuzovaní ovlivnění řidiče návykovou látkou se vychází z tzv. analytického principu, kdy pouhá prokázaná přítomnost návykové látky v těle znamená ovlivnění řidiče. Řízení pod vlivem návykové látky může být tedy přestupkem, ale i trestným činem. Záleží na skutečnosti, do jaké míry je řidič návykovou látkou ovlivněn. Na rozdíl od alkoholu, kde hranice 1 promile je obecně uznávána jako stav vylučující způsobilost, je tato problematika v oblasti návykových látek složitější. K posouzení stavu ovlivnění je doposud často požadováno zejména ze strany státních zástupců vypracování

znaleckého

posudku

z odvětví

toxikologie,

respektive

odvětví

psychiatrie, který by určil, zda se jedná o stav vylučující způsobilost řidiče. Tento stav má však změnit připravovaná novela silničního zákona, která umožní pozitivní zjištění návykové látky trestat, pokud krevní test na návykové látky prokáže přítomnost drogy v těle. Cílem novely je zamezit průtahům při řešení požití psychotropní látky řidičem vozidla v silničním provozu. Tab. 3 Doba detekovatelnosti po požití psychotropních látek v těle 29 ( Blut – krev, Speichel – sliny, Urin – moč, Wochen – týdny, Monate – měsíce)

5.5

Postup policisty při odhalení protiprávního jednání pod vlivem jiných návykových látek Pokud v rámci dohledu na silniční provoz zjistí policista v samotném vozidle

návykové látky či pomůcky k jejich aplikaci, postupuje podle interního aktu řízení. Při 29

Prezentace firmy DRÄGER Safety s.r.o. Praha (se svolením firmy 2012)

35

prováděné kontrole využívá výše popsané testery. V souladu s interními akty řízení policista nemusí provést orientační test v případě, že z chování a vystupování kontrolované osoby jednoznačně vyplývá podezření na ovlivnění návykovou látkou a požití alkoholu bylo dechovou zkouškou vyloučeno. V případě, že výsledek orientačního

testu

je pozitivní,

nebo

v případě,

že z chování

a vystupování

kontrolované osoby jednoznačně vyplývá podezření na ovlivnění návykovou látkou a požití alkoholu bylo dechovou zkouškou vyloučeno, policista vyzve řidiče k odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky. Pokud se řidič na výzvu policisty odmítne podrobit odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky, poučí ho policista o právních důsledcích tohoto odmítnutí. Lékařské vyšetření je prováděno ve zdravotnickém zařízení k tomu odborně a provozně způsobilém. Policista vyplní formulář ,,Žádost o lékařské a toxikologické vyšetření". Dále na spodní část textu uvede jméno a příjmení testované osoby, datum a čas odběru slin nebo potu. V rámci odborného lékařského vyšetření zajistí policista odběr vzorku moče i odběr vzorku krve. 30 •

Imunochemický záchyt NL musí být potvrzen a upřesněn dostatečně citlivou a specifickou metodou, která je schopná individuální NL ve vzorku jednoznačně prokázat

Cílené analýzy stopových koncentrací NL v krvi vyžadují aplikaci specifických chromatografických metod v kombinaci s hmotnostní spektrometrií

5.6 Testování řidiče na přítomnost omamné látky Vlastní testování řidiče předchází vytipování vozidla a řidiče dle kriterií, která jsou již výše popsána. Jedná se o pozorování samotné jízdy vozidla, projev řidiče, nápadné věci ve vozidle apod. Při podezření, že řidič řídí vozidlo pod vlivem návykové látky a po vyloučení přítomnosti alkoholu u řidiče, provede policista orientační

test

na přítomnost

návykové

látky

u řidiče.

V zásadě

se jedná

o jednoduchý imunologický test, který potvrdí či vyvrátí podezření z požití návykové látky řidičem. Policie má v současnosti k dispozici dvě možnosti. Jednak se jedná o tester Drugwipe fy Krimi LT – Sezam a dále o tester DRÄGER DrugTest 5000.

30

zdroj : čl. 61 a 62 ZP PP č. 160/2009

36

Drogové testy DrugWipe

31

DRÄGER DrugTest 5000 32

Návod na použití testeru DRUGWIPE 5 a DRÄGER DrugTest 5000 je přiložen u výrobku a jeho popis přesahuje možnosti rozsahu této práce. S oběma rychlými testy na návykové látky máme na dopravní službě Krajského ředitelství za dobu jejich používání dostatečné zkušenosti. Jen dopravní služba v roce 2012 na tomto teritoriu zadržela pod vlivem návykové látky téměř 350 řidičů. Oba testery, ač pracují v podstatě na stejném principu, mají některá specifika a vlastnosti, které je předurčují k určitému stylu práce.

31 32

Drogové testy DrugWipe. Zdroj: http://www.drogovetesty.cz/119-drugwipe.html [cit. 20.1.2013] Dräger DrugTest5000. Dostupné z: http://www.draeger.com/CZ/cs/products/ [cit. 14.1.2013]

37

Tester DRUGWIPE 5 Tento imunochemický tester je produktem fy Securetec Detektions Systeme AG. Firma klade důraz na kvalitu, přesnost a spolehlivost měření. Tester je využíván ve více zemích Evropy, a to především dopravní policií. Přestože použití testerů je jednoduché, součástí dodávky testerů pro policii v ČR je proškolení útvarů policie firmou Krimi LT – Sezam. Jedná se o jednorázový jednoduchý test, který díky svým rozměrům je snadno přenositelný, je možnost ho nosit například v kapse služebního stejnokroje. Vyrábí se v několika variantách, pro jednu, dvě či pět skupin drog. Ve variantě pro pět skupin drog má možnost detekce marihuany, kokainu, amfetaminu, methamphetaminu a opiátů. Dle výrobce test nevykazuje falešnou pozitivitu a při dodržení návodu k použití testeru nejsou při práci s ním problémy. Test je samostatně použitelný a nevyžaduje žádné další pomůcky či zdroje napájení k práci. Na rozdíl od druhého používaného testeru fy DRÄGER je třeba pozorně číst a vyhodnocovat proužky – kontrolní linie v testovacím okénku, detekující přítomnost sledované látky (v noci někdy nutno podsvěcovat test k přečtení). DRÄGER DrugTest 5000 Přístroj Dräger DrugTest 5000 je tvořen analyzátorem a testovací sadou, poskytující rychlou a přesnou analýzu vzorků slin, a to automaticky a na místě. Detekovanými látkami jsou amfetaminy, metamfetaminy, benzodiazepiny, THC, kokain,

opiáty,

kanabinoidy

a metadon.

Jedná

se o elektronický

přístroj,

se samostatným, na obsluze nezávislým vyhodnocením biologického vzorku (slin). Na displeji přístroje se ukazují v průběhu testování a analýzy pokyny pro obsluhu a po ukončení analýzy se na něm objeví výsledky testování. Přístroj umožňuje propojení s PC a má vnitřní paměť. K dispozici jsou i různé periferie – tiskárna , klávesnice, apod. Pomocí bezdrátového portu umožňuje propojení s tiskárnou a výsledky jsou jednoznačné a mohou se tak stát součástí spisu. Přístroj má oproti předchozímu testeru větší velikost, což ho předurčuje k transportu ve vozidle. Má velkou

přesnost

a citlivost

zejména

na THC.

Krajské

ředitelství

policie

Jihomoravského kraje nyní disponuje celkem čtyřmi kusy přístrojů. Orientační testy rozlišení negativních a pozitivních vzorků 38

•

Dechové analyzátory na alkohol

•

Imunochemické testy na drogy v moči, slinách, potu

•

-proužky, kartridže, analyzátory

Výhoda : rychlé, bez úpravy vzorku, malé množství vzorku Nevýhody : nespecifické, falešně pozitivní i negativní •

Skupinové, nespecifické - nutnost potvrzení = identifikace specifickou metodou (GC-MS)

•

Imunochemický záchyt NL musí být potvrzen a upřesněn dostatečně citlivou a specifickou metodou, která je schopná individuální NL ve vzorku jednoznačně prokázat

•

Cílené analýzy stopových koncentrací NL v krvi vyžadují aplikaci specifických chromatografických metod v kombinaci s hmotnostní spektrometrií

6. Závěr Záměrem této práce bylo hlouběji se zamyslet nad problematikou prokazování řízení pod vlivem alkoholu a drog na našich silnicích jako negativním fenoménem doby.

Během

studia

podkladových

materiálů,

konzultace

s kolegy

v oboru

kriminalistiky, státních zástupců, správních orgánů, Ministerstva dopravy, dopravní služby, pořádkové služby a odborníky z Ústavu soudního lékařství v Brně jsem nabyla dojmu, že problematice prokazování zda řidič byl při řízení pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky kontrole požívání návykových látek je přikládána čím dál větší pozornost, jak tento závažný celospolečenský problém jistě zasluhuje.

Seznam použité literatury 1. KVAPILOVÁ,H. Soudní lékařství pro právníky.Plzeň: Aleš Čeněk, s. 108-109

2. NEŠPOR, Karel a CSÉMY, Ladislav: Alkohol, drogy a vaše děti. Jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat, Páté revidované vydání, Praha Sportpropag 2003 s. 25 ISBN 80-2381-809-0 3. Peršl, J. Český metrologický institut Praha, pracovní postup č. 114-MP-C008-8Metodika měření alkoholu v dechu, Praha 2008 39

4. PRESL, Jiří. Drogová závislost. 1. vydání. Praha: Vydal Maxdorf, 1995 s. 88 ISBN 80 – 85800-25-X 5. SKÁLA,J. K problematice alkoholismu. Prokuratura, 1981, č.2,s.61 6. ŠEDIVÝ, Václav. Lidé, alkohol, drogy. 1. vydání. Praha: Vydalo Naše vojsko, 1988. s. 39 7. ŠTEFAN,J.;MACH,J. Soudně lékařská a medicinsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada Publishing, 2005,s. 172 8. NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: Vydavatelství KLP – Koniasch Latin Press, 1997 s. 348 ISBN 80-85917-36-X 9. ČERMÍN, S. a kol. Kriminalistika-dopravní nehody. Vyšetřování dopravních nehod. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968, s.20; CHMELÍK,J. a kol. Vyšetřování dopravních nehod v teorii a praxi. Praha: MV ČR 10. Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2001. Praha: Úřad vlády České republiky, 2002, s. 9 11. Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2002. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, s. 18 12. ŠUBOVÁ, Eva. Diplomová práce. Drogová scéna v ČR. Psychologické a právní problémy . Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity 2010, s. 68 13. Prezentace firmy DRÄGER Safety s.r.o. Praha (se svolením firmy 2012) 14. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009 čl. 61 a 62 15. JUDr. Helena Kučerová, Ph.D. Dopravní přestupky v praxi. Linde: Praha ,2006 s.73 16. ŠEDIVÝ, Václav. Lidé, alkohol, drogy. 1. vydání. Praha: Vydalo Naše vojsko, 1988 s.39 Internetové zdroje 1. Droga (léčivo). Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Droga_(léčivo) [cit. 13.1.2013] 2. Psychoaktivní droga. Dostupné :http://cs.wikipedia.org/wiki/ Psychoaktivní_droga [cit. 13.1.2013] 3. Ilegální drogy. Dostupné z http://www.drogy- info.cz/index.php/Inko/ /ilegalni_drogy/ [cit. 14.1.2013]

40

4. Legální drogy. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/index.php/info /legalni_drogy/ [cit. 14.1.2013] 5. Počet pravidelných uživatelů drog v ČR za rok vzrostl o 5000 lidí. Dostupné z: http://www.komunitabetel.cz/cs/ [cit. 14.1.2013] 6. CDV Brno studie - http://www.ibesip.cz/data/web/soubory/rada/archiv/13/besipDRUID.pdf (se souhlasem firmy 2011) [cit. 14.1.2013] 7. Tisková konference na téma alkohol a drogy v silničním provozu (8/2012). Zdroj : http://www.doipo.cz/aktuality/tiskova-konference-na-tema-alkohol-a-drogy-vsilnicnim-provozu/ [cit. 14. 1. 2013] 8. Internetový časopis. Dostupné z: http://bezpecnostni-sbory.wbs.cz/clanky/62009/drogy_v_doprave.htm [cit. 14.1.2013] 9.

DROGENERKENNUNG IM STRASSENVERKEHR. Dostupné z: http://www.akzept.org/dascannabisforum/download/polizei_schulung.pdf [cit. 14.1.2013]

10. Seminář návykové látky ÚSL Brno Zdroj : http://www.slideshare.net/PetrSlva/semin-nvykov-ltky-mgr-andrea-brzobohat-phd (říjen 2012) [cit. 14.1.2013] 11. Drogové testy DrugWipe. Zdroj: http://www.drogovetesty.cz/119-drugwipe.html [cit. 20.1.2013] 12. Dräger DrugTest5000. Dostupné z: http://www.draeger.com/CZ/cs/products/ [cit. 14.1.2013] 13. Bloomova taxonomie v digitálním světě. Dostupné z: http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2230 [cit. 14.1.2013] 14. Bloomova taxonomie výukových cílů. Dostupné z: http://wiki.ped.muni.cz/ index.php?title=Bloomova_taxonomie [cit. 14. 1. 2013] 15. http://www.ibesip.cz/cz/profesionalni-ridic/bezpecne-rizeni-vozidla/alkohol-adrogy 16.

http://www.sbcr.cz/

17. HIRT,M. Alkohol 2005.Přednáška na semináři pro soudce a státní zástupce dne 5.12.2006 v Kroměříži

Slovník cizích slov: entheogen

- psychoaktivní, obvykle přírodní, látka používaná při náboženských nebo rituální obřadech

41

prevalence

- převládání, převaha, obecné rozšíření

transdisciplinární - přesahující jednotlivé obory, neoborový droog

- suchý

reintoxikace - opětovná otrava

42