Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav fyzioterapie
Alžbeta Grešáková
TRAKČNÍ TECHNIKY VE FYZIOTERAPII Z POHLEDU EBM Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Hana Měrková
Olomouc 2012
ANOTACE Název práce: Trakční techniky ve fyzioterapii z pohledu EBM Název práce v AJ: Traction techniques in physiotherapy from the perspective of EBM Datum zadání: 2011-10-28 Datum odevzdání: 2012-07-20 Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav fyzioterapie Autor práce: Alžbeta Grešáková Vedoucí práce: Mgr. Hana Měrková Oponent práce: MUDr. Stanislav Horák Abstrakt v ČJ: Bakalářská práce se zabývá trakčními technikami, které se využívají v oblasti rehabilitace. Práce obsahuje obecnou a speciální část. Obecná část popisuje trakci na fyziologickém podkladě a zabývá se zásadami jejího provedení. Speciální část obsahuje rozbor studií, které se zabývaly využitím manuální a přístrojové trakce. Tyto trakce se dále dělí na více druhů podle použití ve fyzioterapii u různých diagnóz. Abstrakt v AJ: This thesis deals with traction techniques that are used in rehabilitation. The work includes general and special part. General section describes the physiological basis of traction and deals with the principles of design. A special section contains an analysis of studies that address the use of manual and mechanical traction. The traction is subdivided into several types according to use in physiotherapy at different diagnoses.
Klíčová slova v ČJ: trakce, přístrojová trakce, manuální trakce, autotrakce Klíčová slova v AJ: traction, mechanical traction, manual traction, autotraction Místo zpracování: Olomouc Rozsah: 59 s. Místo uložení: Ústav fyzioterapie, FZV UP v Olomouci
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem uvedené bibliografické a elektronické zdroje.
Olomouc 20. července 2012
…………………………… podpis
Děkuji vedoucí práce Mgr. Haně Měrkové za spolupráci, odborné vedení a cenné rady při zpracování této bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 8 OBECNÁ ČÁST ....................................................................................................................... 9 1.
Fyziologie ...................................................................................................................... 9 1.1
Funkční poruchy hybného systému ..................................................................... 9
1.2
Synovie................................................................................................................ 11
1.3
Vazivo ................................................................................................................. 11
1.4
Myofibrily ........................................................................................................... 12
SPECIÁLNÍ ČÁST ................................................................................................................. 14 2.
Trakce .......................................................................................................................... 14 2.1
3.
4.
Rozdělení trakcí .................................................................................................. 15
Trakční terapie ............................................................................................................ 16 3.1
Manuální trakční test krční páteře ..................................................................... 16
3.2
Manuální trakční test bederní páteře ................................................................. 17
3.3
Fyziologické účinky trakce ................................................................................ 18
3.4
Indikace trakce .................................................................................................... 19
3.5
Kontraindikace trakce ........................................................................................ 19
3.6
Parametry trakce ................................................................................................. 20
3.6.1
Polohování .................................................................................................... 21
3.6.2
Závaží ............................................................................................................ 21
3.6.3
Trvání trakce ................................................................................................. 22
Trakční techniky ......................................................................................................... 24 4.1
Manuální trakce .................................................................................................. 24
6
4.1.1
Manuální trakce u osteoporózy.................................................................... 25
4.1.2
Manuální trakce u nestability kyčelního kloubu......................................... 26
4.1.3
Manuální trakce u cervikální radikulopatie ................................................ 26
4.2
Přístrojové trakce ................................................................................................ 27
4.2.1
Trakce bederní páteře ................................................................................... 27
4.2.1.1 Přístrojové trakce bederní páteře u LBP.................................................. 29 4.2.2
Trakce krční páteře ....................................................................................... 32
4.2.2.1 Přístrojové trakce u bolestí krční páteře .................................................. 34 4.2.3
Trakce zápěstí ............................................................................................... 37
4.2.4
Trakce závažím ............................................................................................. 37
4.2.5
Trakce gravitační .......................................................................................... 38
4.2.6
Autotrakce ..................................................................................................... 39
4.2.7
Trakce vibrační ............................................................................................. 41
4.2.7.1 Vibrační trakce páteře............................................................................... 41 4.2.7.2 Vibrační trakce temporomandibulárního kloubu .................................... 42 4.2.7.3 Vibrační trakční zařízení .......................................................................... 42 DISKUSE ................................................................................................................................ 44 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 47 LITERATURA A PRAMENY .............................................................................................. 48 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................ 59
7
ÚVOD V dnešní době poměrně velká část populace trpí nejrůznějšími typy bolestí (bolest zad, krční páteře, kyčlí, atd.) a bohužel není ustanovena léčba, která by tyto problémy úplně vyřešila. Existuje řada metod, které se touto problematikou zabývají. U některých pacientů se osvědčilo použití trakce, u jiných ne. Proto se trakce pořád zkoumá a na trhu se objevují nové patenty, které by měli efekt trakce zlepšovat. Jsou ale důkazy o efektivitě trakce dostatečné? Cílem této bakalářské práce je předložit poznatky o všeobecném významu trakční terapie, o jejím využití v praxi a o variabilitě jejího provedení. Zaměřila jsem se hlavně na přístrojové trakce, u kterých je množství nesrovnalostí týkajících se jejich účinků a parametrů. Tento typ trakcí se všeobecně využívá při problémech s páteří ať už v krční nebo v bederní oblasti. Kromě přístrojové trakce se běžně využívá ve fyzioterapii také trakce manuální, která je prováděna terapeuty. Klíčová slova jsou trakce, přístrojová trakce, manuální trakce a autotrakce. Odborné články jsem vyhledávala v databázích PubMed, UKPMC a pomocí vyhledávače Google Scholar. Po zadání klíčových slov bylo vyhledáno přibližně 2000 článků v PubMedu, 52000 článků v UKPMC a 368000 článků v Google Scholaru. Z těchto výsledků jsem použila asi 70 článků. Ostatní články se nevěnovaly tématu nebo byly neaktuální. Použila jsem také české a anglické knihy, které se věnovaly fyzikální terapii a manipulačním technikám. Jedním z důležitých informačních zdrojů byla anglická kniha autorů Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al. (Physical medicine and rehabilitation: principles and practice, 2005). Z české literatury jsem použila 9 knižních zdrojů. Podklady pro svoji bakalářkou práci jsem vyhledávala a studovala od listopadu 2011.
8
OBECNÁ ČÁST 1. Fyziologie 1.1 Funkční poruchy hybného systému Jsou to poruchy, které nemají přímý morfologický či biochemický podklad a co se týče léčby, jde o stavy reverzibilní. Mezi takovéto poruchy patří i vertebrogenní poruchy. Jednou z teorií je, že bolest, která provází tuto poruchu, je vyvolána zánětlivým procesem páteře a měkkých tkání, které jsou uloženy kolem dané oblasti. Další teorií je, že bolest je vyvolána mechanickými příčinami. Teorie degenerativních strukturálních změn tvrdí, že největší počet bolestí v zádech je ve čtvrté až šesté dekádě a ve vysokém věku jejich výskyt klesá. Jednou z příčin vertebrogenních poruch je i výhřez meziobratlové ploténky. Nejčastější příčinou omezení pohybu je však porucha funkce páteře. Specifickou funkční poruchou páteře je funkční kloubní blokáda. Projevuje se omezením nebo úplnou nemožností pohybu v kloubu v různých směrech bez patomorfologických změn. Nejčastěji se vyskytuje na meziobratlových kloubech. Je možné ji odstranit a obnovit tak pohyb. Není to jenom porucha v určitém segmentu, ale může vyvolat změny a poruchy v dalších oblastech. Poruchy lokalizované v tzv. klíčových oblastech způsobují reflexní změny, vznik spoušťových bodů a zvýšení svalového tonu. Funkční kloubní blokáda je mechanickým spouštěcím podnětem, jehož projevem je bolest. Dalším projevem je hypermobilita, která se objevuje v sousedních pohybových segmentech. Mezi reflexní změny, ke kterým dochází, patří hyperalgická zóna (HAZ), pro kterou je typická změna kožního odporu, zvýšený dermografizmus, potivost a změněné cévní reakce. Dalšími projevy jsou svalové spazmy, které jsou zdrojem bolesti a bolestivé body na úponech svalů, kloubních pouzdrech a ligamentách, které mohou být tzv. spoušťovými body (Capko, 1998, s. 279 - 282). 9
Existují různé teorie o vzniku funkčních blokád. Jednou z nich je teorie subluxační. Předpokládá se, že omezení pohybu vzniká subluxací kloubních plošek. Subluxace však znamená porušení kontinuity kloubních plošek s poraněním a trhlinkami v kloubním pouzdru a kloubních vazech. Proto kdyby byla kloubní blokáda způsobena subluxací, nebylo by možné ji odstranit pouze repozicí. Další teorii je teorie meziobratlové ploténky. Ta říká, že kloubní blokády vznikají změnou polohy meziobratlové ploténky. Předpokladem je, že meziobratlová ploténka se během trakce vrací na své místo, avšak je to těžko představitelné. Mimo to se funkční kloubní blokáda vyskytuje i v kloubech kde meziobratlová ploténka není (Rychlíková, 2008, s. 47). Dle Kapandjiho (1974, s. 40) jsou vlákna annulus fibrosus (vazivový prstenec) pod napětím i v klidové pozici v důsledku předpětí nucleus pulposus (gelové jádro). Když je páteř protažena těla obratlů mají tendenci se oddělovat, což je způsobeno rozšířením meziobratlových prostor o několik milimetrů. Účinnost separace jednotlivých segmentů páteře při trakci se udává 1 - 3 mm, hlavně v oblasti lumbosakrálního a cervikokraniálního přechodu při síle tahu asi 15 kg v krční a 40 - 70 kg v bederní páteři. Ve stejnou dobu se šířka sníží, zatímco napětí ve vláknech annulus pulposus se zvyšuje. Ploténka poněkud zploštělá v klidu se nyní stává více sférickou. Zvětšení výšky ploténky snižuje vnitřní tlak. Při protažení páteře se gelovitá substance ploténky posunuje zpět do obalu. Avšak tento výsledek není vždy dosažen, protože za určitých okolností vnitřní vlákna annulus fibrosus můžou ve skutečnosti zvyšovat vnitřní tlak nucleus pulposus (Buran, 1992, s. 26; Kapandji, 1974, s. 40). Nejnovější teorií je teorie uskřinutí meniskoidů. Uskřinuté meniskoidy se nacházejí v meziobratlových kloubech a také v kloubech končetinových. Meniskoidy se uskřinují mezi pohybujícími se kloubními ploškami. Většina kloubů má nekongruentní kloubní plošky a pro vzájemný pohyb je nutné, aby prostor, který se tvoří během pohybu, byl vyplňován pohyblivou strukturou. A právě meniskoid se volně pohybuje mezi kloubními ploškami a proto je náchylný k poruše. K té dochází proto, že meniskoid má měkkou bázi spojenou s kloubním pouzdrem a tuhý volný okraj, který je málo stlačitelný a vyčnívá do kloubu. Kloubní chrupavka je tvrdá a elastická jen v případě, že síla, která na ni působí, působí rychle. Když tlak trvá déle, chrupavka se přizpůsobí tělesu, které tlak způsobuje. 10
Při uskřinutí meniskoidu tedy dojde k vytvoření důlku v kloubní chrupavce. Když jde pomocí trakce oddálit kloubní plošky od sebe, meniskoid může vyklouznout. Účinkem je tedy obnovení pohyblivosti včetně kloubní vůle a reflexní odezva ve tkáních, kde byly nalezeny reflexní změny před trakcí. Nejvíc se to projevuje ve svalech, kde bývá před terapií zvýšené napětí a po ní hypotonie. Palpačně jsou patrné změny i v oblasti periostových bodů. Dochází tedy k snížení napětí tkáně. Efekt je omezen ale hlavně na ošetřovaný segment (Lewit, 1990, s. 28 - 30; Rychlíková, 2008, s. 47).
1.2 Synovie Synovie je vazká, čirá tekutina, která obsahuje bílkovinné mukoalbuminy a kyselinu hyaluronovou. Má velký význam pro výživu chrupavek a zvyšuje skluznost styčných ploch. Jednou z jejich důležitých vlastností je tixotropie. Tixotropie označuje reologické vlastnosti tekutin, které nabývají v klidu polotuhou konzistenci, gelifikují, a pohybem se opět stávají tekutými. Tixotropie tekutin a vaziva je vázaná na koncentraci kyseliny hyaluronové a její hydrataci. Vlivem aproximačního tlaku kloubních ploch, který trvá delší dobu, dochází ke gelifikaci synovie a „přilepení“ kloubních ploch. Dochází ke ztrátě smykové složky s omezením funkčního pohybu. Při oddálení kloubních ploch v ose kostí dojde k odtrhnutí kloubních ploch a synovie se stává tekutou s okamžitým obnovením smykové složky pohybu (Čihák, 2002, s. 89; Poděbradský a Poděbradská, 2009, s. 38 - 39).
1.3 Vazivo Vazivová tkáň se podílí na motorické funkci. Je rozložená v měkkých tkáních tvořící kloubní pouzdra a ligamenta. Nachází se i ve svalu, kde tvoří vazivové stroma svalu, které se dělí na endomyzium, perimyzium a epimyzium. Vazivové stroma svalu přechází ve fasciální obal. Vazivo sval zpevňuje a vymezuje rozsah jeho pohyblivosti. Jeho protahováním se udržuje pružnost vaziva. Delší klid vede ke zkrácení vaziva, které omezuje sílu svalu.
11
Zkrácený sval není schopen vyvinout maximální úsilí a jeho pracovní výkonnost klesá. Extrémní zkrácení svalové fascie působí silný tlak na cévy i na nervová vlákna. Takovýto tlak může způsobit i prolongovaná izometrická kontrakce, která vede především k omezení kapilárního, venózního a lymfatického systému. Pro plynulé zásobení svalu je nutná rytmická kontrakce a relaxace. Městnání nebo aktivní napětí izolovaných svalových jednotek má za následek bolestivá místa (trigger points) ve svalu, která jsou palpačně hmatná a citlivá (Véle, 2006, s. 37 - 39).
1.4 Myofibrily Myofibrily jsou vlastním kontraktilním aparátem svalů. Tento aparát je tvořen dlouhými vlákny tvořenými kontraktilními bílkovinami aktinem a myozinem. Jsou uloženy v sarkoplazmě, buněčné matrix. V klidovém stavu je interakce mezi aktinem a myosinem blokována inhibičním vlivem regulační bílkoviny tropomyosinu. Jakmile se ze sarkoplazmatického retikula vyplaví velké množství vápníku do sarkoplazmy, naváže se na troponin. Troponin změní svou prostorovou konfiguraci, čímž umožní odkrýt aktivní místa aktinu pro navázání myozinu. Myozinové vlákno přitahuje dvě aktinová vlákna. Výsledkem je zkrácení sarkomer, myofibril, čímž dochází ke kontrakci svalu. Když je vápník z troponinu odstraněn, troponin se vrátí do původní polohy a opět stojí v cestě interakce mezi aktinem a myosinem. V této fázi dochází k dekontrakci svalových vláken. Dekontrakce nastává po skončení záškubu a je pasivní fází pracovního cyklu motorické jednotky (MJ). Vzniká již v období kontrakce chemickým procesem, během kterého se tvoří tzv. „relaxační faktor“, který po dosažení určité hladiny způsobí uvolnění stahu a tím zkrácené svalové vlákno získá svou původní délku. Relaxace je výchozím stavem před příchodem vzruchu i po odeznění záškubu (Rokyta, 2000, s. 246; Véle, 2006, s. 27 29). Krátkodobá rytmická aktivace střídající se s relaxací je fyziologickou činností svalu. Pro udržení výkonu svalu jsou nutné relaxační pauzy. Největší práci odevzdává sval během 30 sekund plné aktivity, po které následuje 30 sekundová pauza. Pokud se
12
prodlužuje doba aktivity nebo se zkracuje relaxační pauza, dostavuje se únava (Véle, 2006, s. 47). Poruchy myofibril vznikají na základě vlastností svalových vláken a kvality kontrakce. Nejčastější porucha kvality kontrakce je způsobena přetížením svalu, kdy dochází k synchronní kontrakci motorických jednotek. Fyziologicky se na kontrakci podílí 1/3 motorických jednotek, zbývající MJ relaxují. MJ při přetížení svalu nemají dostatek času na relaxaci a tím dochází k poruše lokální perfúze a uvolňování tkáňových působků (aminů). Působením těchto látek dochází k dráždění nociceptorů, čímž je za určitých okolností pociťována bolest. Výsledkem jsou postižená vlákna, která jsou vyřazena z procesu relaxace a jsou dráždivější. Kolem těchto vláken jsou vlákna v reflexním útlumu. V rámci autoreparačních pochodů během odpočinku se většina vláken normalizuje. Pokud však k normalizaci nedojde, vznikají reflexní změny (Poděbradský a Poděbradská, 2009, s. 25). Výhodnou technikou, která je založena na střídání kontrakce a relaxace je manuální izometrická trakce, využívající postizometrickou relaxaci (PIR). Izometrická trakce se provádí hlavně u ramenního a kyčelního kloubu. Působí uvolnění svalových spazmů. První fází trakce je předpětí. Mez kloubní vůle je dosažena distrakcí. Za normálních okolností není tato mez dosažena nikdy náhle ani tvrdě. Jde o „fyziologickou bariéru“. Pro blokádu je právě typický tvrdý doraz při omezené kloubní vůli. Předpětí (bariéra) je dosažena když terapeut pocítí lehký odpor. Postupuje se velmi jemně za současné relaxace pacienta. Po dosažení předpětí pacient klade odpor o minimální síle proti terapeutově lehké trakci a pomalu se nadechuje. Po nadechnutí může pacient zadržet na pár sekund dech a následně pomalu povoluje a vydechuje. Je-li uvolnění dostačující, terapeut by měl cítit, jak se končetina nebo páteř nemocného prodlužuje bez zvětšení tahu. Jde o tzv. „fenomén tání“. Během relaxace dochází k ovlivnění stavu vzrušivosti nervových vláken. Jde o uvolnění, útlum, který se týká kontraktilních svalových elementů. Po uvolnění následuje trakční fáze. Dochází k protažení, které má význam na změněnou adaptabilitu a kontraktilní schopnost svalového vlákna (Capko, 1998, s. 298; Lewit, 1990, s. 201, 211).
13
SPECIÁLNÍ ČÁST 2. Trakce Trakce je známa už od dob Hippokrata, kdy se v různých formách používala k léčbě bolestí zad, k nápravě skoliózy, kyfoskoliózy a hyperlordózy. V padesátých a šedesátých letech devatenáctého století byla
trakce propagována
britským traumatologem
a ortopedem Jamesem Cyriaxem jako intervence pro pacienty s postižením nervového kořene, způsobeného výhřezem bederní meziobratlové ploténky. Od těch dob se trakční techniky značně změnily a rozšířily a v jejich používání se pokračuje dodnes (Beattie, Nelson, Michener a Cammarata, 2008, s. 269 - 274; Fritz, Thackeray, Childs a Brennan, 2010). Trakce je metodika nespecifická, působící na více pohybových segmentů. Je to v podstatě způsob manipulace, který je na rozdíl od jiných manipulačních technik běžně uznávaný v medicíně. Jedná se o pasivní proceduru, u které mechanická síla působí tah v ose končetiny, páteře nebo kořenového kloubu. Tažná, distrakční síla působí na poddajné tkáně pohybového systému, jako jsou vazy, svaly, šlachy a kloubní pouzdra. Tah je vyvolán terapeutem, tíhou jiné části těla, závažím nebo elektromotorem. Nejčastější jsou trakce bederní páteře, krční páteře, ramenního a kyčelního kloubu. Podle zdroje síly se trakce dělí na přístrojové a manuální a podle průběhu se dělí na trakce kontinuální a přerušované (Buran, 1992, s. 26; Capko, 1998, s. 273; Lewit, 1990, s. 191). Z pohledu účinnosti jednotlivých modifikací trakcí jsou na prvním místě manuální trakce, méně účinné jsou trakce přístrojové přerušované a za nejméně účinné jsou považovány přístrojové trakce kontinuální (Poděbradský a Vařeka, 1998, s. 40).
14
2.1 Rozdělení trakcí Dělení dle DeLisa: a)
manuální trakce,
b)
trakce krční páteře,
c)
trakce bederní páteře,
d)
gravitační trakce,
e)
autotrakce.
Dělení dle Poděbradského: a)
manuální trakce,
b)
přístrojové trakce, a. trakce závažím, b. trakce gravitační, c. trakce speciálním zařízením.
Dělení dle průběhu: a)
kontinuální trakce,
b)
intermitentní trakce.
15
3. Trakční terapie Jako samostatná léčba se trakce používá čím dál tím méně. Je vhodná v kombinaci s ostatními druhy reflexní léčby a to podle klinického stavu a subjektivních obtíží nemocného. Ne vždy však trakce přinášejí očekávanou úlevu od bolesti (Rychlíková, 2008, s. 170). Ať už je názor na trakci jakýkoliv, vždy by měl být proveden trakční test a terapeut by se měl přesvědčit o tom, zda je trakce úlevová. Pokud nepřináší úlevu, je nutné přizpůsobit trakční techniku nemocnému. Když se to nedaří, měla by se trakce ukončit (Lewit, 1990, s. 191 - 192).
3.1 Manuální trakční test krční páteře Manuální trakční test krční páteře (viz obr. 1, s. 17) musí být proveden velmi šetrně. Trakce se provádí v ose krční páteře. Pacient sedí na lehátku zády k terapeutovi, ten uchopí jeho hlavu oběma rukama tak, že palce jsou vzadu na dolním okraji týlní kosti, ostatní prsty vpředu na dolní čelisti a lícních kostech, paže v lehké abdukci tak, že předloktí jsou opřená o ramena pacienta. Následně terapeut pouhou addukcí svých flektovaných loktů tlačí ramena pacienta kaudálně a hlavu lehce kraniálně. Během provedení tohoto manévru nesmí dojít ke zhoršení aktuálních nebo objevení se nových subjektivních potíží (Poděbradský a Vařeka, 1998, s. 41; Rychlíková, 2008, s. 273).
16
Obr. 1 Manuální trakční test krční páteře (Rychlíková, 2008, s. 274)
3.2 Manuální trakční test bederní páteře Pacient leží na zádech a fixuje horní polovinu těla přidržením se okraje lehátka za hlavou (viz obr. 2, s. 18). Terapeut stojí obličejem k nohám pacienta. Dolní končetiny uchopí podhmatem nad kotníky a lehce je nadzvedne nad podložku. Terapeut provede trakci pozvolným tahem za dolní končetiny, následně až do maximálního tahu, který poté pomalu povoluje. Během tohoto manévru, stejně jako u testu krční páteře, nesmí dojít ke zhoršení potíží (Poděbradský a Vařeka, 1998, s. 41; Rychlíková, 2008, s. 229).
17
Obr. 2 Manuální trakční test bederní páteře (Rychlíková, 2008, s. 229)
3.3 Fyziologické účinky trakce Mezi fyziologické účinky trakce patří tendence k oddálení jednotlivých částí pohybových segmentů, čímž může být zrušena blokáda v daném segmentu. Tato tendence k oddálení je dosažena zevní distrakční sílou. Dochází ke snížení tlaku na kloubní chrupavky, ke zlepšení reologických vlastností synovie, k protažení svalových vláken, kloubních pouzder a okolních ligament, kde jsou časté reflexní změny až spoušťové body (trigger points), které díky protažení mizí (Poděbradský a Vařeka, 1998, s. 40; Poděbradský a Poděbradská, 2009, s. 173).
18
3.4 Indikace trakce Indikace trakce se může v čase u téhož jedince lišit, i když jsou u něho stejné obtíže. Může se proto stát, že jednou přináší úlevu, jindy při zdánlivě stejných obtížích zhoršení. Trakce jsou velmi účinné u kořenových syndromů a v bederní páteři zvláště u diagnostikované diskopatie. V krční a bederní oblasti je trakce často velmi prospěšná hlavně u akutních případů typu akutní cervikální myalgie nebo akutního lumbaga. Při manuální trakci bederní a krční páteře je správnou indikací trakce úlevový trakční test (Lewit, 1990, s. 191 - 192; Rychlíková, 2008, s. 170 - 171). Co se týče bolesti páteře, literatura neudává jasné indikace, pro který typ bolestí krční nebo bederní páteře je trakce prospěšná. Terapeuti, kteří preferují spolehlivé vědecké důkazy o účinnosti léčby, pravděpodobně jen zřídka využívají trakci u bolestí páteře. Některé vědecké důkazy popisují případy, v nichž se trakce zdá prospěšná u jednotlivých pacientů, a proto je mnoho terapeutů a pacientů ochotných vyzkoušet ji. Bez dalších vědecky ověřených výsledků studií je pravděpodobné, že podíl trakce se bude v léčbě bolesti krční a bederní páteře postupně snižovat. Teoreticky, pokud trakce může oddálit obratle a zmenšit velikost vyhřezlých disků, pak pacienti s tímto problémem a radikulopatií by měli mít z trakce s největší pravděpodobností prospěch (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 304).
3.5 Kontraindikace trakce Relativní kontraindikací je stáří pacientů vzhledem k vysoké pravděpodobnosti, že je u nich přítomen alespoň jeden z následně popsaných stavů. Lékař by měl předepisovat trakci u starších pacientů až po pečlivém skríningu (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 305). Kontraindikací je, když při nebo bezprostředně po trakčním testu dochází k zvětšení nebo přetrvávání bolesti, iradiaci bolesti do končetin a paresteziím v končetinách. U trakčního testu krční páteře může dojít k vyvolání závratí nebo vertiga, rozsáhlým
19
svalovým spazmům nebo reflexnímu zkrácení svalů (Capko, 1998, s. 279; Rychlíková, 2008, s. 170 - 171). Obecně platí, že u trakce krční a bederní páteře jsou za kontraindikace považovány vazivová nestabilita, osteomyelitida, diskopatie, primární nádory kostí a metastázy, nádory míchy, těžká osteoporóza, neléčená hypertenze II. a III. stupně podle světové zdravotnické organizace (WHO), neurovegetativní dystonie, která představuje sklon k ortostatickým kolapsům, těžký úzkostný
stav, klinické příznaky
myelopatie,
neschopnost pacienta dokonalé relaxace, nepříznivé účinky při předchozích trakcích nebo nedostatečná odbornost terapeuta poskytujícího léčbu (Capko, 1998, s. 279; Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 305). U pacientů s vertebrobazilární insuficiencí by trakce krční páteře mohla zapříčinit nedokrvení během jejího provedení, zejména s krční páteří v extenzi. U starších pacientů je obtížné vyloučit tuhle diagnózu. Tudíž, pacienti s anamnézou připomínající vertebrobazilární insuficienci by neměli podstupovat trakci krční páteře. Navíc u pacientů s revmatoidní artritidou a s onemocněním pojivové tkáně je velké riziko atlantoaxiální nestability. Tuto diagnózu může být také obtížné stanovit, a proto by měli pacienti s velkou opatrností podstupovat trakci, pokud vůbec. Pacienti s výhřezem dřeňového jádra v střední čáře nebo s akutní torticollis by vůbec neměli podstupovat tento typ trakce. U trakce bederní páteře je méně faktorů, které vyžadují zvláštní pozornost. Nicméně pacienti s restriktivním onemocněním plic nebo s jiným dýchacím onemocněním by neměli být vystaveni tahu hrudního postroje. Dále byly jako kontraindikace bez důkazů uvedeny těhotenství, aktivní peptické vředy, hiátová hernie, jiné hernie, aneurysma aorty, hemoroidy a ohrožení syndromem cauda equina (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 305).
3.6 Parametry trakce Stejně jako v mnoha dalších oblastech fyziatrické léčby byly nejúčinnější parametry pro trakci nedostatečně ověřeny. Preference konkrétních parametrů nastavení závisí více na empirickém pozorování odborníka než na objektivních údajích. Terapeut může 20
dle svého uvážení a zkušeností určovat parametry týkající se množství váhy, trvání trakce atd. Především pacient by se měl cítit pohodlně během trakční terapie. Sledování průběhu trakce terapeutem je nezbytné k zajištění, že aplikace trakce je účinná nebo nezhoršuje bolestivý stav (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 303).
3.6.1 Polohování Poloha při trakci vyžaduje individualizaci. U trakce krční páteře by měl být výběr mezi polohou vsedě nebo vleže založen na pohodlí pacienta a schopnosti relaxovat. Důležitá je poloha krční páteře během trakce. Ta může souviset s rozšířením meziobratlového prostoru. Zdá se, že k maximální účinnosti distrakce dochází mezi 20° a 30° flexe bez rotace a lateroflexe. Téměř všechny studie uvádějí potíže s krční páteří při extenzi, tedy je potřeba vyhnout se této poloze během trakce (Wong, Leong a Chen, 1992, s. 136 - 138). Trakce bederní páteře může být prováděná zavěšením ve vzpřímené poloze těla, ale nepříjemné pocity na hrudi z postroje jsou často limitujícím faktorem, tedy poloha vleže je volena nejčastěji. Flexe v kyčelních kloubech (od 15° do 70°) se běžně používá pro zabezpečení relativní bederní flexe, teoreticky vedoucí k zvětšení foramina intervertebralia a uvolnění kořenových nervů. Extenze naopak bývá obvykle nepříznivá, zužuje foramina intervertebralia a zvyšuje tlak na nervové kořeny. Avšak nadměrná flexe je stejně nevýhodná, protože napíná nervové kořeny, zatímco určitý stupeň extenze způsobuje jejich uvolnění. Velikost flexe bederní páteře je při trakci individuální, což je způsobené velikostí prolapsu ploténky a individuálními rozdíly anatomického uspořádání páteřního kanálu. Spolehlivé studie porovnávající různé pozice během bederní trakce chybí (Buran, 1992, s. 27; Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 303).
3.6.2 Závaží Když je trakce krční páteře prováděna vsedě, je potřebných 5 kg pro vyvážení pacientovy hlavy. Hmotnost menší než tato může být použita zpočátku k předpřípravě pacienta, aby cítil tah. V literatuře je popsaných mnoho variant s množstvím síly trakce 21
od 20 do 2000 N. 130 N síly trakce u flektované krční páteře do 24° může způsobit oddělení obratlů zejména v zadní části, ale při zvýšení síly na 220 N nedochází k žádné větší změně. Z toho vyplývá, že nejmenší potřebná síla pro vyvolání distrakce je 100 N. Po počáteční zkušební dávce 20 nebo 40 N následuje postupné zvyšování síly na 200 až 220 N. U bederní páteře je tření důležitým aspektem. K překonání tření je potřeba tahu, který se rovná polovině hmotnosti části těla u které je prováděna trakce. Pro dolní část těla je to 25% hmotnosti těla. Buď musí být toto množství síly aplikováno před skutečnou trakcí páteře, nebo se musí použít trakční stůl. Bez ohledu na to, zda vliv tření byl zdolán, je potřeba dalších 25% nebo více procent hmotnosti těla pro vyvolání oddělení obratlů. Oddělení zadní části obratlů bylo dosaženo s využitím síly 220 N, a k zadnímu a přednímu rozšíření došlo se sílou 440 N. Obvyklý rozsah trakčních sil je od 300 do 600, v průměru kolem 450 N (Pellecchia, 1994, s. 262 - 267). U tažné síly větší než 440 N, s využitím hrudního nebo axilárního postroje, je bolest limitujícím faktorem pro mnoho pacientů (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 304).
3.6.3 Trvání trakce U krční páteře přesná a optimální délka trakce nebyla jasně stanovena. Doporučení se pohybují od 2 minut do několika hodin pro každé sezení. Přerušovaná trakce u krční páteře ve flexi má fyziologické účinky u celkového času trakce 15, 20 nebo 25 minut. Délka od 15 do 25 minut, pokud je tolerována pacientem, je obyčejně předepisována. Je tady významná variabilita aplikací a trvání programů. Trakce je běžně předepisována v denní frekvenci po dobu prvního týdne, pak každý druhý den za celkovou dobu léčby, která trvá tři až čtyři týdny (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 304). Informace vztahující se k délce působení síly u trakce bederní páteře jsou omezené a neumožňují provedení konečných rozsudků. U 85% pacientů k prodloužení bederní páteře došlo okamžitě. Trakce bederní páteře s minimální hmotností se často aplikují několik dní pro dosažení klidu na lůžku bez očekávaného fyziologického účinku samotné trakce. Léčba se obvykle doporučuje na 8 až 40 minut během jednoho sezení.
22
Doporučená frekvence je podobná jako u trakce krční páteře a to je první týden denně, pak každý druhý den za celkovou dobu léčby 3 až 4 týdnů. Nejčastěji se doporučuje 10 až 15 sezení během 3 až 4 týdnů (Pellecchia, 1994, s. 262 - 267). Jak pro trakci krční páteře, tak pro trakci bederní páteře, by měly cíle léčby určovat časový průběh a koncový bod léčby. Mezi potenciální pozitivní koncové body léčby patří zmírnění bolesti, normální rozsah pohybu a návrat do práce nebo k příslušné činnosti. Negativní koncové body léčby jsou zhoršení symptomů během léčby, neschopnost či neochota pacienta naplánovat sezení a nedostatečné zlepšení příznaků nebo činností po čtyřech až šesti sezeních. Maximální doba léčby pomocí trakce je tři až čtyři týdny. Kterýkoliv z těchto bodů může být použit pro individuální rehabilitační léčbu v závislosti na úloze trakce v celkovém programu léčby (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 304).
23
4. Trakční techniky 4.1 Manuální trakce Manuální trakce byla definována jako pasivní pohyb, kterému pacient může zabránit (Maitland, Hengeveld, Banks a English, 2005, s. 19) a tento typ manuální léčby je součástí jak bakalářského, tak magisterského vzdělávacího programu ve fyzioterapii v několika zemích (Kaltenborn, 2002, s. 8; Hengeveld a Banks, 2005, s. 26). Tato terapie se používá především na zvrácení hypomobility kloubního pouzdra, udržení pohyblivosti, změnu intraartikulárních tlaků uvnitř kloubu, oddálení progresivní tuhosti, zlepšení vnitřního rotačního rozsahu pohybu a snížení bolesti (Kaltenborn, 2002, s. 10; Wright, Abbott, Baxter a Cook, 2010, s. 166 - 172). O použití manuální trakce se často rozhodne při prvním klinickém vyšetření. Fyzioterapeuti se často řídí výsledky jednoho nebo více hodnocení založených na účincích, které pacient vnímá (např. zpráva o snížení bolesti a ztuhlosti) a terapeut pozoruje (např. změny v rozsahu pohybu a zlepšení síly), a které se vyskytují při vyšetření či terapii.
Změny, které nastanou po provedení konkrétního zásahu, byly obhájeny
pro řadu oblastí těla, včetně ramen, páteře a kyčlí. Účinky se ukázaly užitečné pro akutní bolesti bederní páteře a pro poruchy spojené s bolestí krční páteře (Wright, Abbott, Baxter a Cook, 2010, s. 166 - 172). Nespornou výhodou manuální trakce je možnost přizpůsobení tahu, jelikož terapeut cítí změnu napětí svalů, ke které dochází během terapie. V akutním stadiu bolesti je možné respektovat úlevovou polohu nemocného a provádět trakci v antalgickém držení. Manuální trakci lze provádět i doma několikrát denně po odborné instruktáži (Rychlíková, 1997, s. 166; Rychlíková, 2008, s. 171). Proškolený odborný personál může provádět manuální trakci při různých polohách pacienta a různým způsobem, hlavně jako intermitentní trakce, které jsou považované za nejúčinnější, ale pro terapeuta představují velkou fyzickou zátěž, a to i v případě správného provedení (Poděbradský a Vařeka, 1998, s. 41).
24
4.1.1 Manuální trakce u osteoporózy V dnešní době existuje málo důkazů podporujících účinky léčby způsobené manuální trakcí u pacientů s bolestivou hypomobilitou kyčlí. Trakce kyčelního kloubu jako pasivní mobilizace se silami od 100 - 250 N prokázala zanedbatelné účinky u pacientů s osteoporózou kyčlí. Přesto byla tato léčba ve starších učebnicích považována jako velmi efektivní u těchto pacientů (Maitland, 1991, s. 19). Ve skupině pacientů, kteří podstoupili trakční léčbu, bylo prokázáno krátkodobé snížení bolesti a zvětšení rozsahu pohybu v porovnání s kontrolní skupinou, která dostávala placebo trakci a lék proti bolesti. Na základě ne tak působivých výsledků autoři dospěli k závěru, že neexistuje potřeba další studie týkající se této metody u pacientů s osteoporózou kyčlí (Vaarbakken a Ljunggren, 2007, s. 117 - 128). Ve studii Vaarbakkena a Ljunggrena (2007, s. 117-128) byl pozorován účinek manuální trakce odstupňované od 800 N se sestaveným terapeutickým programem, včetně trakčních technik neznámých sil. Autoři se domnívají, že pacienti, kterým je indikována terapeutická léčba včetně trakce o síle do 800 N, mají lepší klinické výsledky ve srovnání s těmi, kteří obdrží terapeutickou léčbu o neznámých trakčních silách (Vaarbakken a Ljunggren, 2007, s. 117 - 128). Wright, Abbott, Baxter a Cook (2010, s. 166 - 172) se zabývali použitím trakční terapie pro léčbu osteoporózy kyčle. Studie ukázala předběžné výhody, které spočívaly ve snížení úrovně postižení. Trakce a další různé mobilizační metody vedou ke zlepšení vnitřního rotačního rozsahu pohybu, ačkoli většina studií poukazuje na snížení subjektivní bolesti častěji než na zvětšení rozsahu pohybu. Hoeksma, Dekker, Ronday, Heering et al. (2004, s. 722 - 729) zaznamenali statisticky významné zlepšení funkce kyčle a snížení bolesti ve skupině, která podstoupila manuální trakci oproti skupině, která prováděla pouze cvičení. Po 5 týdnech pacienti ve skupině manuální trakce (kteří vykonávali souběžně terapeutické cvičení) měli výrazně lepší výsledky ve snížení bolesti, ztuhlosti, zlepšení funkce a rozsahu pohybu (Wright, Abbott, Baxter a Cook, 2010, s. 166 - 172).
25
4.1.2 Manuální trakce u nestability kyčelního kloubu Výsledky studie (Vaarbakken a Ljunggren, 2007, s. 117 - 128) naznačují klinicky významné účinky po léčbě pomocí sestaveného fyzioterapeutického programu zahrnujícího trakční techniky, které provádí odborní terapeuti u pacientů s nestabilitou kyčelního kloubu. Dlouhodobý účinek trakčních technik na kyčelní kloub není znám. Vaarbakken a Ljunggren se ve své práci zamýšlí nad tím, zda normální změna tuhosti kloubního pouzdra in vivo u zdravých dospělých jedinců je předpokladem pro určení toho, jestli jsou terapeuti skutečně schopni rozlišovat mezi lidmi s normální tuhostí ve srovnání se zvýšenou tuhostí, a jestli trakce může skutečně snižovat ztuhlost kyčelního kloubu (Vaarbakken a Ljunggren, 2007, s. 117 - 128).
4.1.3 Manuální trakce u cervikální radikulopatie Manuální trakce je běžně používaná metoda v léčbě cervikální radikulopatie. U trakce dochází ke zvětšení meziobratlového otvoru, zvýšení předního a zadního intervertebrálního prostoru ploténky, protažení kloubních pouzder a svalů krční páteře, což vede ke zmírnění kořenových příznaků a zlepšení lokálního průtoku krve. Ve své randomizované kontrolní studii, Wong, Lee, Chang a Tang (1997, s. 19 - 25) srovnávali průměrnou EMG aktivitu paravertebrálních svalů během tažné fáze přerušované trakce s využitím biofeedbacku. U pacientů s cervikální radikulopatii bylo prokázáno snížení EMG aktivity během tažné fáze. Využití biofeedbacku a přerušované trakce ukázalo u pacientů pokles EMG aktivity po trakci ve srovnání s pacienty léčenými běžnou trakcí. Studie naznačuje, že pacienti mohou být v uvolněnějším stavu s použitím biofeedbacku a svalová aktivita je pravděpodobně snížena díky reflexní inhibici svalové kontrakce nebo možná z důvodu stimulace Golgiho šlachových tělísek. Využití elektrodiagnostického testování pro vyhodnocení změn Hoffmanova reflexu flexoru carpi radialis má za účel zjištění účinku manuální trakce na ohrožení nervového kořene a následného nervového vedení z neurofyziologického hlediska. Hoffmanův reflex je monosynaptický segmentový reflex a může být užitečný při posuzování vzrušivosti nervového kořene v situacích, kdy je utlačený, nebo se vyskytují jiné neurofyziologické abnormality na úrovni nervového kořene (Apfelbeck, 2005, s. 97 - 102). 26
4.2 Přístrojové trakce Přístrojové trakce se provádí pomocí závaží, kladek, lanek a speciálních tažných a tíhových zařízení. V nedávné minulosti se trakce prováděla na trakčním stole nakláněním plochy stolu v různých úhlech od 10° do 25°. Modernější je způsob provádění trakce v horizontální rovině s elektronickým nastavitelným programem, který umožňuje dosáhnout optimální tah. Je možné přesně dávkovat sílu tahu a provádět jak kontinuální, tak intermitentní trakci. U přístrojových trakcí chybí zpětná vazba pro terapeuta, a proto svým účinkem nemohou konkurovat trakcím manuálním (Capko, 1998, s. 273; Poděbradský a Poděbradská, 2009, s. 173; Rychlíková, 2008, s. 171). Základem pro provedení je negativní trakční test. Kontinuální trakce se provádí 5 15 minut se stepem 2 minuty, intermitentní trakce 15 - 30 minut, přičemž doba jednotlivé trakce je 0,5 - 2 minuty s následnou stejně dlouhou pauzou. Trakční síla se nastavuje tak, aby se nezhoršovali aktuální obtíže nebo nevyvolávali nové obtíže, obvykle 50 - 200 N se stepem 10 - 30 N (Poděbradský a Poděbradská, 2009, s. 174 - 175).
4.2.1 Trakce bederní páteře Trakce bederní páteře je možné provádět v různých polohách. Tyto polohy jsou závislé na úlevové poloze nemocného. Nejvýhodnější poloha je vleže na zádech při fixaci pánve postrojem kolem ní (pro dodání tahu kaudálním směrem) a horní část těla je stabilizována hrudním popruhem nebo silou volného ramene (pro tah kraniálním směrem). Při trakci může být bederní lordóza vyrovnána, což lze zabezpečit podložením bérců tak, aby kolenní a kyčelní klouby byly v pravém úhlu. Jedná se o trakci do flexe. Možná je i trakce do extenze při natažených dolních končetinách. Trakci je možné elektronicky naprogramovat a přizpůsobit ji hmotnosti a subjektivním pocitům nemocného. Je doporučeno začínat raději menším tahem, který se v průběhu trakcí může zvyšovat. Obvykle je doporučena doba trakce 15 - 20 minut. Po skončení je vhodné, aby nemocný zůstal dalších 20 minut v horizontální poloze. Počet trakcí se řídí podle klinického průběhu obtíží a objektivního nálezu. Trakce je nevhodná při velkých svalových
27
spazmech, zkrácení zádových svalů, vybočení pánve a nediagnostikované blokádě sakroiliakálního kloubu (Capko, 1998, s. 274; Rychlíková, 1997, s. 166 - 167). Motorizovaná zařízení mají relativní výhodu umožňující přerušovanou trakci s menším dohledem terapeuta. Pokud cílem trakce je oddálení bederních obratlů, pak je obecně používáno 30 až 70 kg tažné síly. Tření mezi trakčním stolem a tělem pacienta obvykle vyžaduje trakční sílu velikosti 25% tělesné hmotnosti pacienta ještě předtím, než je účinná trakce bederní páteře. Pokud tedy byla bederní trakce aplikována na pacienta s hmotností 90 kg, prvních 23 kg tažné síly nemělo terapeutický efekt na bederní páteř. Mnoho trakčních zařízení využívá polohovatelné lehátko (viz obr. 3, s. 28), které v podstatě vylučuje tření dolní části těla. Existuje jen velmi málo praktických domácích zařízení pro provádění bederní trakce (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 303).
Obr. 3 Elektronický trakční stůl (www.fysiomed.com)
28
4.2.1.1 Přístrojové trakce bederní páteře u LBP Bolest bederní páteře (LBP) představuje závažný problém pro společnost. V minulých letech byla hlášena pracovní neschopnost téměř u jedné čtvrtiny zaměstnanců s LBP. Je spojena s přetrvávající nebo recidivující invaliditou a pracovní neschopností, což vede k vysokým nákladům pro společnost (Macario a Pergolizzi, 2006, 171 - 178). LBP je obvykle benigní stav, který má tendenci se rychle vyřešit. Nicméně může také způsobovat patologické stavy jako je degenerace bederních obratlů. Konzervativní terapie může být v léčbě velmi prospěšná, příkladem je stupňovaná aktivita (van Tulder, Koes, Seitsalo a Malmivaara, 1997, s. 2128 - 2156). Tento cvičební program je založen na stabilizaci páteře a je prokázáno, že je účinný při snižování počtu dní nepřítomnosti v práci z důvodu LBP (Staal, Hlobil, Twisk, Smid et al., 2004, s. 77 - 84). Nicméně přetrvávající chronická LBP často vede k drahým chirurgickým zákrokům. Vzhledem k tomu, že stále neexistuje doporučení nejvhodnější terapie pro LBP, každá nechirurgická léčba vyžaduje výzkum (Borman, Keskin a Bodur, 2003, s. 82 - 86; Harte, Baxter a Gracey, 2005, s. 1164 - 1169; Schimmel, de Kleuver, Horsting, Spruit et al., 2009, s. 1843 - 1850). Neinvazivní a pravděpodobně nákladově efektivní terapie, o kterou je v poslední době zájem, je založená na trakčním mechanismu. Trakce bederní páteře, také nazývána axiální trakce, byla používána po staletí jako léčba LBP (Fritz, Thackeray, Childs a Brennan, 2010, s. 81). Obecné zásady založené na důkazech a na systematickém hodnocení však nepodporují používání trakce pro pacienty s LBP (Clarke, van Tulder, Blomberg, de Vet et al., 2006, s. 1591 - 1599; Chou a Huffman, 2007, s. 492 - 504; van Tulder, Koes, Seitsalo a Malmivaara, 2006, s. 82 - 92). I přes nedostatek důkazů některé studie poukazují na další používání trakčních přístrojů v různých formách a od různých výrobců (Foster, Thompson, Baxter a Allen, 1999, s. 1332 - 1342; Mikhail, Korner-Bitensky, Rossignol a Dumas, 2005, s. 1151 - 1167; Poitras, Blais, Swaine a Rossignol, 2005, s. 1168 - 1181). Rozumným odůvodněním těm, kteří obhajují využívání trakce přes nedostatek podkladů, je nízká metodická kvalita a sporná externí platnost většiny výzkumů zkoumajících trakci. Výzkumy se soustředili na otázky o dávkování parametrů (tažná síla a trvání), na využití doprovodných zásahů a na výběr
29
pacientů. Nejefektivnější nebo nejvhodnější zákrok nebylo možné určit (Fritz, Thackeray, Childs a Brennan, 2010, s. 81; Hebert, Koppenhaver, Fritz a Parent, 2008, s. 463 - 467). Vysoce kvalitní studie, které hodnotí trakční léčbu, jsou vzácné (Clarke, van Tulder, Blomberg, de Vet et al., 2006, s. 1591 - 1599; Gay a Brault, 2008, s. 234 - 242). Například hlášené studie postrádali náhodnou srovnávací skupinu (Beattie, Nelson,
Michener
a Cammarata, 2008, s. 269 - 274; Macario a Pergolizzi, 2006, 171 - 178), měli retrospektivní design (Macario, Richmond, Auster a Pergolizzi, 2008, s. 11 - 17; McClure a Farris, 2006. s. 45 - 48; Shealy a Borgmeyer, 1997, s. 663 - 665), velikost vzorku byla příliš malá (Macario, Richmond, Auster a Pergolizzi, 2008, s. 11 - 17; McClure a Farris, 2006, s. 45 - 47) nebo autoři byli v hodnocení léčby komerčně zaujati (McClure a Farris, 2006, s. 45 - 47). Větší systematický přehled podle Clarkeho, van Tuldera, Blomberga, de Veta a dalších (2006, s. 1591 - 1599) vedl k závěru, že pro pacienty s LBP není trakce jako jednorázová léčba účinnější než placebo, žádná léčba nebo jiná léčba. U pacientů, kteří mají ischias, je důkaz rozporuplný. I přes tato doporučení trakci nadále běžně používají fyzioterapeuti při léčbě LBP. Nedávno ve Velké Británii široký průzkum ukázal, že 41% terapeutů používá trakci u 5% pacientů s LBP, kteří téměř výhradně mají toto postižení spojeno s kořenovým drážděním (Harte, Baxter a Gracey, 2005, s. 1164 - 1169). Mezi 3 - 10% nemocných trpících LBP s nebo bez neurologických příznaků došlo u 90% k zotavení, ale dalších 10% vyžadovalo chirurgický zákrok. Efektivní léčba této skupiny pacientů je proto nezbytná pro omezení nákladných navazujících operací (Harte, Baxter a Gracey, 2007, s. 118; Schimmel, de Kleuver, Horsting, Spruit et al., 2009, s. 1843 1850). Trakce byla obecně zkoumána jako samostatná léčba, zatímco terapeuti často poskytují trakci v kombinaci s jinou léčbou, nejčastěji s cvičením. Kliničtí lékaři doporučují používání trakce pro vybrané podskupiny pacientů s LBP, zatímco výzkum je často zaměřen na více heterogenní vzorek pacientů. Nejčastější podskupiny pacientů uváděné jako vhodné pro trakci jsou pacienti s LBP s doprovodnými příznaky dráždění nervového kořene, ale přesnost tohoto klinického postřehu není dostatečně prozkoumána. Jakýkoliv budoucí výzkum by měl rozlišovat mezi typem a trváním příznaků a měl by být proveden podle nejvyšší metodické úrovně, aby se zabránilo zkreslení výsledků (Fritz, Cleland a Childs, 2007, s. 290 - 302; Fritz, Thackeray, Childs a Brennan, 2010, s. 81). 30
Ještě důležitější je, že není žádná studie zabývající se strachem pacientů před léčbou, který je stále více považován za zásadní faktor v rehabilitaci pohybového aparátu. Z literatury, která vznikla na základě několika současných dostupných studií vyplývá, že trakce byla s největší pravděpodobností užitečná ve prospěch pacientů s akutní a radikulární bolestí se současným neurologickým deficitem. Nicméně výše uvedené tvrzení má z pohledu výzkumu malou váhu. Tedy podskupina pacientů, která měla z trakce pravděpodobně největší užitek, nebyla ještě specificky studována. Pro více a více se zlepšující povědomí o třídění pacientů s LBP a pro obdržení lepších klinických výsledků řízení je tady několik predikčních pravidel stanovených různými autory. Například klinické predikční pravidlo pro manipulaci bederní páteře, pro stabilizační cvičení na bederní páteř, atd. (Flynn, Fritz, Whitman, Wainner et al. 2002, s. 2835 - 2843, Hicks, Fritz, Delitto a McGill, 2005, s. 1753 - 1762). Tyto klinické predikční pravidla významně přispívají k vytváření klasifikačního přístupu v rehabilitačním řízení LBP. Nicméně je tady několik studii zabývajících se specifickými klinickými predikčními pravidly pro klasifikaci skupiny pacientů s LBP, kteří dobře reagují na mechanickou bederní trakci. Ačkoli někteří autoři vytvořili predikční pravidla pro bederní trakci v nakloněné poloze, nejčastěji používanému přístupu na zádech ještě takové pravidla chybí. Efektivita klinického rozhodování pro využití mechanické bederní trakce na léčbu LBP a kvalita metodik pro budoucí náhodně kontrolované studie bude vyžadovat více informací z klinických studií zabývajících se predikčními pravidly (Cai, Pua a Lim, 2009, s. 554 - 561). Nová neinvazivní trakční terapie, která se zaměřuje na pacienty s diskogenní LBP je meziobratlová diferenciální dynamická terapie (IDD). IDD léčba se skládá z 20 trakčních sezení přibližně 25 minut během 6 týdnů na Accu - Spina zařízení. Toto zařízení má za úkol uvolnit meziobratlové ploténky a fasety kloubů prostřednictvím axiální distrakce, polohování a relaxačních cyklů. Hypotéza pracovního mechanismu podle výrobce Accu Spina je, že během distrakce je vytvořen negativní meziobratlový tlak, který zvyšuje průtok živin do disku. Tento cyklický mechanismus distrakce by mohl podpořit vlastní léčbu poškozených tkání. Malá retrospektivní pilotní studie ukázala, že léčba složená z 20 sezení, u kterých byla prováděna distrakce bederní páteře na Accu - Spina zařízení, dosáhla úlevu od bolesti 31
1 rok po dokončení léčby až u 76% pacientů s výhřezem ploténky. Nicméně tato studie měla několik závažných metodických nedostatků, které způsobily, že tyto závěry nejsou důvěryhodné (McClure a Farris, 2006, s. 45 - 47; Schimmel, de Kleuver, Horsting, Spruit et al., 2009, s. 1843 - 1850).
4.2.2 Trakce krční páteře Přístrojová trakce je obecně přenášena na páteř systémem vah a kladek vleže, vsedě nebo na nakloněném trakčním stolu, kde působí zemská tíže, nebo elektrickým motorizovaným zařízením. Odpovídající tah pro krční páteř je dosažitelný použitím tzv. Glissonovy kličky (viz obr. 4, s. 33) jako popruhu na hlavu a bradu připojeného k systému, který může poskytnout tah ve směru podélné osy krční páteře ve vertikální (vsedě), horizontální nebo šikmé (vleže na zádech) poloze (Capko, 1998, s. 274). Při nesprávném technickém provedení mohou nastat obtíže. Stává se to tehdy, když je manžeta špatně přiložena na bradu a záhlaví, je použit nevhodný polštářek nebo když je u trakce na nakloněném stolu příliš velký sklon. Během trakce je vyvolána retroflexe hlavy, která bývá nepříjemná. Tah je především soustředěn v cervikokraniálním spojení a tím mohou být vyvolány závratě. Trakce krční páteře vsedě je nevhodná u starších nemocných, kteří mají kyfózu cervikotorakálního přechodu s předsunutým držením hlavy, zkrácenými krčními svaly a blokády atlantookcipitálních kloubů. Při trakci krční páteře je vhodné hlavu nemocného podkládat polštářkem. Čím je větší kyfóza cervikotorakálního přechodu, tím musí být polštářek vyšší. Délka trakce s použitím Glissonovy kličky je 10 20 minut. Trakce v horizontální poloze je výhodnější, protože po trakci nemocný může zůstat ležet a relaxovat. Počet trakcí je řízen klinickým stavem nemocného (Rychlíková, 1997, s. 167).
32
Obr. 4 Glissonova klička (www.fysiomed.com) Motorizovaná zařízení mají tu výhodu, že umožňují snadnou aplikaci přerušované trakce, ale vyžadují návštěvu pacienta na klinice. Systémy vah a kladek byli vyvinuty pro domácí použití. Mnoho zařízení pro domácí trakci se skládá ze sáčků naplněných 10 kg vody nebo písku a systém kladek je připojen ke dveřím. Pokud je možná tažná síla pouze 10 kg, pak systém pravděpodobně nezajistí terapeutický výsledek, protože polovina této hmotnosti vyvažuje hlavu vsedě a zůstává pouze 5 kg pro trakci. Toto omezení vedlo k rozvoji trakce krční páteře vleže, u které je zapotřebí jen malá hmotnost tahu k překonání tření. Krční trakce by se neměla provádět doma, protože když se pacient dostane do nepohodlné pozice, může potřebovat pomoc pro přestavení zařízení. Navíc většinu těchto zařízení je pro pacienta obtížné nastavit bez pomoci. Domácí trakce krční páteře může způsobit zvýšení bolesti nebo nepřináší výraznou úlevu od bolesti, pokud není pravidelně odborně sledováno. Nesprávná poloha hlavy a krku a nedostačující trakční síla vedou k neúspěšné terapii. Na začátku domácí trakční terapie by měl pacient prokázat řádné používání zařízení ke spokojenosti terapeuta. Tato demonstrace by se měla 33
v pravidelných intervalech opakovat již od prvního týdne a postupně pokračovat do druhého až čtvrtého týdne (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 302 - 303). 4.2.2.1 Přístrojové trakce u bolestí krční páteře Bolest krční páteře je běžným jevem a zdrojem zdravotního postižení v populaci s celoživotním výskytem 54%. Více než u jedné třetiny pacientů s touto bolestí se vyvíjí chronické příznaky trvající déle než 6 měsíců, což představuje vážné zdravotní problémy (Côte, Cassidy a Carroll, 2003, s. 284 - 290; Palmer, Walker - Bone, Griffin, Syddall et al. 2001, s. 49 - 56). Více než 50% pacientů vyšetřených praktickým lékařem je odkázáno na fyzikální terapii (Borghouts, Janssen, Koes, Muris et al. 1999, s. 215 - 220). Trakce krční páteře je zákrok, který je často doporučován pro léčbu pacientů s bolestí krční páteře (Wainner a Gill, 2000, s. 728 - 744). Přes relativně běžné použití trakce (Klaber Moffett, Hughes a Griffeths, 1990, s. 205 - 211) její účinnost nebyla dostatečně studována (Hoving, Gross, Gasner, Kay et al., 2001, s. 196 - 205). Navíc systematické přehledy dosud neschválily použití mechanické trakce pro pacienty s bolestí krční páteře (Graham, Gross, Goldsmith, Klaber Moffett et al., 2006, s. 145 - 152; Hoving, Gross, Gasner, Kay et al., 2001, s. 196 - 205; Peake a Harte, 2005, s. 217 - 229). Dostupné výzkumy zaznamenaly nízkou metodologickou kvalitu (Graham, Gross, Goldsmith, Klaber Moffett et al., 2006, s. 145 - 152; Olivero a Dulebohn, 2002; Raney, Petersen, Smith, Cowan et al., 2009, s. 382 - 391). Nedostatek důkazů podporujících cervikální trakci u pacientů s bolestí krční páteře může být částečně přičítán neschopnosti odborníků definovat příslušnou podskupinu pacientů, která má s největší pravděpodobností prospěch z této léčby (Flynn, Fritz, Whitman, Wainner et al., 2002, s. 2835 - 2843; Fritz, Dellito a Erhard, 2003, s. 1363 1371). Bez možnosti najít správný typ pacienta pro konkrétní zákrok jsou terapeuti ponecháni s nedostatkem důkazů ve vedení své praxe. Klinické predikční pravidla se běžně používají v lékařské praxi ke zlepšení rozhodování se pro odpovídající léčbu u konkrétní podskupiny pacientů. Nedávno byla vypracována pravidla pro klasifikaci pacientů s bolestí krční páteře, kteří nejlépe reagují na manipulaci hrudní páteře (Cleland, Childs, Fritz, Whitman et al., 2007, s. 9 - 23).
34
Někteří autoři navrhli klinická kritéria pro identifikaci pacientů s bolestí krční páteře, kteří by mohli pravděpodobně pozitivně reagovat na trakci (Browder, Erhard a Piva, 2004, s. 701 - 712; Fritz a Brennan, 2007, s. 513 - 524; Moeti a Marchetti, 2001, s. 207 - 213). Odborníci se obecně shodují, že trakce je nejvhodnější pro pacienty se symptomy krční páteře a horních končetin a se známkami neurologických potíží, pro které je cílem léčby centralizace příznaků. I přes tyto teorie nebyly identifikovány žádné rozhodovací strategie, které by pomohly lékařům určit, kdo bude reagovat na trakci krční páteře (Raney, Petersen, Smith, Cowan et al., 2009, s. 382 - 391). Bylo navrženo několik mechanismů pro možné léčebné účinky trakce (Lee a Evans, 2001, s. 102 - 108, Wong, Lee, Chang a Tang, 1997, s. 19 - 25). Uvádí se, že axiální trakce snižuje bolest tím, že zlepší krevní oběh a brání srůstům a kontrakturám páteřních struktur. Spinální trakce by mohla rozšířit prostor meziobratlových plotének protažením zadních podélných vazů. Tato podmínka může být spojena se sacím účinkem negativního meziobratlového tlaku a protekčním účinkem zadních podélných vazů (Harrison, Cailliet, Harrison, Janik, 2002, s. 447 - 453; Chung, Tsai, Chen, Wu et al., 2009, s. 1669 - 1676). Rozšíření prostoru mezi ploténkami během trakce bylo prokázáno především na rentgenových snímcích (Wong, Leong a Chen, 1992, s. 136 - 138). Rentgen však nepřináší přímé obrazy výhřezu ploténky, pouze změny kostní struktury obratlů. Přímá vizualizace krční ploténky by byla velmi užitečná pro vyhodnocení redukce výhřezu během trakce, a proto byla použita magnetická rezonance (MR) jako nejlepší zobrazovací vyšetření pro hodnocení problémů na meziobratlových ploténkách. Zařízení, které umožňuje vizualizaci krčních plotének během trakce a vztahuje se na MR dříve nebylo k dispozici. Přestože přenosné trakční zařízení pro zlomeniny krční páteře bylo použito ve studii, toto zařízení bylo možné použít jen u myelografie nebo počítačové tomografie (Kinnaird a Jelsma, 1992, s. 544 - 545). Studie se nevztahuje na MR v důsledku kovového složení trakčního zařízení (Chung, Lee, Kang, Park et al., 2002, s. 895 - 900). Wong, Leong a Chen (1992, s. 136 - 138) uvedli, že trakce výrazně snížila elektromyografickou činnost paravertebrálních svalů během celé trakční fáze. Oddálení obratlů zvýšením průměru meziobratlového otvoru by mohlo snížit radikulární bolest a normalizovat neurologický deficit zmírněním přímého tlaku nebo kontaktní síly v citlivých nervových tkáních. Ačkoliv přesný mechanismus pro úlevu od bolesti 35
a funkční využití je stále kontroverzní. Obecně uznávané biomechanické vlivy krční trakce jsou zvětšení prostorů meziobratlové ploténky kolem úrovně otvorů a napnutí zadního podélného vazu (Lee a Evans, 2001, s. 102 - 108, Wong, Lee, Chang a Tang, 1997, s. 19 - 25). U meziobratlové ploténky dochází k snížení jejího prostoru, což vede k její degeneraci, pokud doba trvání a rozsah tlakového zatížení páteře překročí žádanou fyziologii (Kroeber, Unglaub, Guehring, Nerlich et al., 2005, s. 181 - 187). Pokles meziobratlového prostoru omezuje intervertebrální otvor což způsobuje uvíznutí nebo kompresi páteřního nervového kořene. Zúžení prostoru meziobratlové ploténky o 1 mm odpovídá 20 - 30% snížení v oblasti intervertebrálního otvoru. Naproti tomu dlouhodobá axiální distrakce může rozšířit meziobratlový prostor a vyvolat známky oživení tkání na biologických a biomechanických úrovních. Krční trakce se obvykle vykonává s pacienty vleže či vsedě (Jette, Falkel a Trombly, 1985, s. 1173 -1176; Wong, Leong a Chen, 1992, s. 136 - 138). Hmotnost hlavy v poloze na zádech je vyloučená, čímž se zvyšuje účinnost krční trakce v porovnání s polohou vsedě. Na druhou stranu, některé průzkumy vykazují vysokou krční myoelektrickou aktivitu a nežádoucí kardiovaskulární reakce, zejména u starších pacientů a u pacientů s nestabilním kardiovaskulárním systémem během trakční procedury na zádech (Jette, Falkel a Trombly, 1985, s. 1173-1176). Wong, Lee, Chang a Tang (1997, s. 19 - 25) uvedli významný pokles činnosti paravertebrálních svalů při trakci vsedě. Bylo dokumentováno, že rozložení sil u krční trakce má lepší účinnost s flexí krku v rozmezí od 20 do 35 ° (Wong, Leong a Chen, 1992, s. 136 - 138). Lee a Evans (2001, s. 102 - 108) uvedli, že flekční moment vznikající při trakci páteře by neměl být přehlédnut. Tento flekční moment by mohl vést ke zvýšení zadní části ploténky, což by mohlo zvýšit napětí zadních prstencových vláken a zadního podélného vazu a tím získat lepší trakční účinek (Chung, Tsai, Chen, Wu et al., 2009, s. 1669 - 1676; Wong, Leong a Chen, 1992, s. 136 138). U trakční terapie, která vyvíjí tah na krční páteř přes postroj umístěný na mandibule, se uvádí případ jednostranné obrny lícního nervu vyvinutého po 4 týdnech přerušované trakční terapie. Špatně nastavený nebo příliš silně připojený postroj může být příčinou obrny nervu. Účelem této studie bylo upozornit rehabilitační pracovníky, kteří špatně 36
připevňují postroj nebo nechávají pacienta bez dozoru, že můžou nastat komplikace. Postroj by měl být připevněn opatrně ve správné poloze a je třeba se ujistit, že nedochází k žádnému posunu pozice během léčby (So, 2010, s. 849 - 853).
4.2.3 Trakce zápěstí Přístrojová přerušovaná trakce se také využívá u pacientů se syndromem karpálního tunelu. Jakmile je zjištěno, že není žádný důkaz akutní nebo chronické denervace, začne se u pacientů s asistovanou mechanickou trakcí zápěstí. Zařízení využívá řízenou trakční sílu 150 až 250 N podél osy předloktí. Pacient sedí vedle trakčního zařízení a loket na postižené končetině je umístěn v mobilním polstrovaném držáku. Jakmile je loket umístěn, ovine se nad a pod páskami se suchým zipem. Zápěstí je pak zajištěno vlastním páskem. Ten se připojuje pomocí dvou popruhů se suchým zipem na mobilní držák, který je součástí pneumatického aktivátoru zařízení. Pneumatický aktivátor se pohybuje v lineární dráze poháněn strojem se systémem komprese vzduchu. Po zajištění všech tří popruhů je loketní držák upevněn do stroje. Imobilizovaný loket je následně pevným bodem pro trakci v zápěstí. Po aktivaci mobilní část zařízení jemně provádí trakci zápěstí po dobu pěti sekund následovaných pěti sekundami odpočinku. Tento cyklus přerušované trakce a odpočinku se opakuje třicetkrát po dobu delší než pět minut. Během prvních deseti cyklů se loket nachází v neutrální poloze. Pak je mobilní držák nastaven tak, aby trakce probíhala v pronační pozici po dobu deseti cyklů a v supinační pozici konečných deset cyklů (Brunarski, Kleinberg, Wilkins, 2004, s. 211 - 216).
4.2.4 Trakce závažím Nejčastější provedení trakce závažím je v oblasti končetin, v jejich dlouhé ose a v oblasti krční páteře. Někdy jsou nesprávně označovány jako extenze. Trakce se provádí po manuálním trakčním testu tak, že se zafixuje proximální segment, na distální segment se připevní speciální objímka se šňůrou, která vede přes kladku k závěsu závaží. Za stálé komunikace s pacientem se postupně přidávají závaží. Po naložení posledního závaží se začne počítat čas procedury. Po skončení se postupně 37
závaží odebírají a po odebrání všech by měl pacient zůstat ve stejné poloze 3 - 5 minut. Následně provádí aktivní pohyby v ošetřovaném segmentu pod vedením terapeuta a teprve pak může segment zatížit ve stoji (Poděbradský a Poděbradská, 2009, s. 173).
4.2.5 Trakce gravitační Gravitační trakce je používaná téměř výhradně pro trakci bederní páteře. Provádí se na tzv. trakčním stole (viz obr. 5, s. 39), kde hmotnost těla poskytuje dostatečný tah pro distrakci bederní páteře a eliminuje velkou část potřeby mechanického zařízení. Trakce je realizována jako trakce za bedra nebo za nohy. Při trakci za nohy jsou objímky kolem obou dolních končetin fixované nad kotníky. Největší trakční síla je v oblasti kolenních kloubů a klesá směrem proximálně ke kyčlím a bederní páteři. Pokud je trakce zaměřena na kolenní klouby je nutné vypodložit je molitanovým válečkem. Jestli je trakce cílena na kyčelní klouby, pak jsou kolena v extenzi a femury jsou napolohované do 10° flexe, 10° abdukce a 10° zevní rotace. Při zaměření na oblast bederní páteře se manžeta upevňuje přes pánev (Poděbradský a Poděbradská, 2009, s. 174). U pacientů visících hlavou dolů s připoutanýma nohama je dosažena inverzní trakce. Po 10 minutách inverzní trakce bylo dokumentováno zvýšení meziobratlového prostoru. Avšak hlášené nežádoucí účinky zahrnovaly zvýšení krevního tlaku, petechie v okolí očnice a hltanu, úpornou bolest hlavy, přetrvávající rozmazané vidění, bolest svalů a potíže s kontaktními čočkami. Použití inverzní terapie se výrazně snížilo v uplynulých letech a mnoho odborníků pociťuje riziko převažující nad přínosem. Podobná forma asistované gravitační trakce je neoficiálně hlášena jako způsob dočasného zvrácení skoliózy (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 303). Obtížné je dózování trakční síly. Přestože z hlediska předpisu se vyžaduje údaj o úhlu trakčního stolu k optimální trakci, nelze ho přesně odhadnout. Nejčastěji se využívá sklon stolu 20 - 30° (maximální sklon je 45°). Tento údaj závisí na stavu trakčního stolu, čím byl ošetřen, na prostěradle, vlhkosti vzduchu v místnosti, počtu aplikovaných trakcí na daném stole atd. Je doporučeno úhel naklopení předepisovat v širokém rozsahu, s dodatkem o maximální hodnotě příjemné pro pacienta. Doba trakce je individuální, většinou je pro pacienty nepříjemné ležet s hlavou níž, než je zbytek těla. 38
Je nutné dbát na speciální kontraindikace, mezi které patří hypertenze II a III, migréna, hypotenze, ischemická choroba srdeční, oběhové komplikace, instabilita, vertigo a tinnitus. Po ukončení trakce se trakční stůl uvede do horizontály, trakční manžety se ponechají v původním uložení a pacient leží na stole stejnou dobu, jakou trvala trakce. Teprve pak se sejmou manžety, terapeut pomůže pacientovi si sednout s nohama na stole, pak s nohama ze stolu a teprve potom se pod dohledem terapeuta postaví (Poděbradský a Poděbradská, 2009, s. 174).
Obr. 5 Trakční stůl (www.fysiomed.com)
4.2.6 Autotrakce Autotrakční zařízení umožňují pacientovi zajistit trakční síly tahem na speciálně navrženém lehátku (DeLisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 304). Autotrakce bederní páteře je bezzásahová metoda pro léčbu LBP u pacientů nevyžadujících operaci (Tekeoglu, Adak, Bozkurt a Gürbüzoglu, 1993, s. 1061 - 1063). U pacientů s lumboischiadickým syndromem a výhřezem ploténky bylo zjištěno, že autotrakce není lepší než placebo. Byly prokázány buď špatné výsledky léčby, nebo 39
pozitivní dopady, které mají omezený nebo částečný význam ve většině případů. Kromě úlevy od bolesti byla u mnoha pacientů dosažena regrese neurologických příznaků (Larsson, Choler, Lindstrom, Lind et al., 1980, s. 791 - 798). Vertebrální axiální dekompresní systém je charakterizován mechanickou trakcí bederní páteře pomocí popruhu kolem pánve s eliminací hrudního korzetu nahrazeného pevným uchopením pacienta ke snížení rizika oběhových a respiračních onemocnění (Ramos a Martin, 1994, s. 350 - 353). Další konkrétní systém trakce je autotrakce podle Natcheva, která není prováděna pasivně, ale aktivně pacientem, který je fixován na speciální trakční stůl (viz obr. 6, s. 41) a táhne sám sebe rukama za tyč, umístěnou nad jeho hlavou. Během této snahy je bederní páteř mobilizována trojdimenzionálně mechanickou rotací dvou částí stolu (Bonaiuti, Gatti, Raschi, Cantarelli et al., 2004, s. 75 - 81). Pacient leží na stole na břiše, na zádech nebo na boku. Pacientova pánev je upevněna k zadnímu konci stolu popruhem. Trakce je prováděna samotným pacientem tahem za paže, čímž má neustále situaci pod kontrolou. Směr tahu může být upraven změnou zaúhlení horní části stolu, změnou polohy pacienta a nastavením trakčního řemene. Léčba je většinou zahájena trakcí v horizontální rovině a ideální pozice a směr tahu jsou zjišťovány během léčby. Správná pozice je ve chvíli, kdy příznaky zmizí a test natažených nohou (straight leg rise test) se v průběhu trakce normalizuje. Na konci léčby, která může trvat až 1 hodinu či více, je pacientovi nasazen zesílený, vysoký korzet a speciální polštáře kolem pasu, aby byla vyrovnána bederní lordóza v poloze na zádech. Často jsou vyžadována opakovaná sezení (Larsson, Choler, Lindstrom, Lind et al., 1980, s. 791 - 798).
40
Obr. 6 Aktivní autotrakce (www.scalafim.com)
4.2.7 Trakce vibrační 4.2.7.1 Vibrační trakce páteře Inverzní vibrační trakce poskytuje nejlepší příležitost k překonání odporu měkkých tkání. Protahování a masáž hlubokých tkání páteře a svalstva dolních končetin jsou prováděny před vibrační trakční terapií za účelem řešení ochrany před reflexním zkrácením svalů. Jakmile jsou vazivové a svalové zahřívací techniky kompletní, pacient je umístěn na motorový vibrační trakční stůl po dobu 20 minut. Tento stůl se liší od konvenčních páteřních dekompresních stolů v tom, že na pacienta působící konstantní trakční síla. Vibrační komponenta stolu způsobuje rychlou svalovou únavu (Karnath, Konczak a Dichgans, 2000, s. 658 - 660; Mester, Kleinoder a Yue, 2006, s. 1056 - 1065), která by však mohla vyřešit svalovou rezistenci a reflexní kontrakci, bránící prodloužení páteře. Množství tažné síly je nutno zvýšit při každém 5 - minutovém intervalu pro udržení 41
konstantního napětí, které je předpokladem pro zvýšení meziobratlové ploténky (Horseman a Morningstar, 2008, s. 140 - 145). 4.2.7.2 Vibrační trakce temporomandibulárního kloubu Byl zkoumán vliv mechanických vibrací u mechanické trakce čelistního kloubu. Pro dynamickou trakci s mechanickými vibracemi byla použita mechanická síla tahu 20 N. Dynamická trakční síla s vibrací byla aplikována po dobu 5 minut do pravého čelistního kloubu pomocí vibračního trakčního zařízení, které generuje mechanické vibrace o 1000, 3000 nebo 4000 Hz. Statická trakční síla byla použita po dobu 5 minut jako kontrola. Stabilizační dlaha je upravena tak, aby udržela pozici dolní čelisti. Vertikální kondylární posun byl matematicky vyhodnocen z odchylky dolní čelisti pomocí senzorů, které byly spojené se zubem čelistního oblouku za 6 hodin po dynamické trakci. Ze tří vibračních frekvencí, frekvence 3000 Hz vyústila v maximální svislý kondylární posun, který zobrazuje kondylární vychýlení 668 ± 242 μm a toto vychýlení mohlo být ještě 381 μm i po 6 h v stabilizační dlaze. V kontrastu, vibrace 1000 a 4000 Hz ukázaly menší trakční účinek. Použití statické trakční síly po dobu 5 min vyústilo ve vertikální kondylární vychýlení 5 až 7 ± 4 až 9 μm, z toho vyplývá téměř žádný trakční účinek na kloub. Z výsledků bylo zjištěno, že kondylární pozice po mechanické trakci by měla být udržována v pevné dlaze. Vibrační trakce může distrahovat kloub efektivněji než statická trakce a trakční síla nutná pro efektivní vibrační trakci je menší než pro trakci statickou. A proto by vibrační trakční metoda poskytující podporu skusu mohla být postupem pro mechanické odlehčení temporomandibulárního kloubu (Minagi, Sakiya, Sato, Matsunaga et al., 2000, s. 703 - 707; Minagi, Natsuaki, Sato, Akamatsu et al., 2001, s. 1129 - 1132). 4.2.7.3 Vibrační trakční zařízení Vibrační trakční zařízení je zařízení, které provádí trakci kondylu použitím trakční síly na druhý pravý dolní molár. Aplikována mechanická trakční síla je 20 N za statických podmínek. Vibrační trakční zařízení se skládá z opěrky na bradu, hlavní podpěry, vibrační části, části uvnitř úst a opěrky na čelo. Vibrační část se skládá z elektromotoru 42
a regulátoru otáček. Elektronické rotační rameno o délce 3 cm a o hmotnosti 16 g na konci ramene je připojeno k elektromotoru. Rotační frekvence je řízena regulátorem otáček. Mechanické vibrace jsou vytvořeny rotačním ramenem s nesoustředěnou hmotností (Minagi, Sakiya, Sato, Matsunaga et al., 2000, s. 703 - 707).
43
DISKUSE Trakční léčba se používá už několik tisíc let. Využívá se v různých formách po celém světě. Trakce je procedura pro zmírnění bolestivého stavu někdy s patrným okamžitým účinkem, který je vyhledáván stále větším počtem lidí. I přes tyto příznivé faktory lékařská obec není jednotná v tom, zda přijmout účinnost této metody. Zastánci trakční léčby si uvědomují, že pacienti se po trakci cítí lépe, a že jen zřídka vznikají komplikace a to většinou z důvodu nekvalifikovaného terapeuta provádějícího nevhodnou manipulaci. Oponenti tvrdí, že pacienti, kteří cítí zlepšení po trakci, by zaznamenali zlepšení i po jiné rehabilitační léčbě, a že tvrzení o úspěchu je zcela neprověřené. Otázkou je proč někteří fyzioterapeuti odmítají trakční léčbu, ale přijímají další procedury, které také nejsou vědecky prokázány jako účinné. Jedním z faktorů může být, že lékařská veřejnost odsuzuje každý způsob léčby, který není vyvinutý vlastními členy. Do této kategorie patří trakce, manipulace a masáže, které byly používány tisíce let dříve. Léčba se jeví méně vědecká a možná méně účinná pokud je prováděna nelicencovanými odborníky. Dalším důvodem pro odmítnutí těchto technik může být nedostatek vědeckých důkazů týkajících se parametrů trakce. Použití jakékoliv léčby by mělo být limitováno fyziologickými účinky, které lze předpokládat. Makroskopické účinky trakce byly objasněny a nabízí určitou míru informací týkajících se indikace (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, s. 285). U manuální trakce je základem vzdělávání a trénování manuálních dovedností terapeutů, na kterých často závisí odpověď pacienta na konkrétní techniky a díky zkušenostem může terapeut upravovat léčebný postup pro zlepšení účinku (Tuttle, 2009, s. 396 - 403). Přizpůsobování specifického léčebného přístupu ke každému pacientovi je intuitivní. Studií, které se zabývají manuální trakcí, je poměrně málo. Nejnovější studie se shodují v tom, že manuální terapie zahrnující manuální trakci má vliv na snížení bolesti, ale žádný pozitivní vliv na funkční poruchu. K tomuto názoru dospěli autoři při porovnávání výsledků u skupiny pacientů, kteří podstoupili manuální terapii a skupiny,
44
která nebyla léčena žádnou manuální terapií (Wright, Abbott, Baxter a Cook, 2010, s. 166 - 172). Ve studiích, které se zabývaly trakcí krční páteře, byla pravděpodobnost úspěchu trakce 44% (Childs a Cleland, 2006, s. 122 - 131). V klinických studiích byly sledovány skupiny pacientů s cervikální myelopatií nebo radikulopatií spojených s kompresí nervového kořene (Browder, Erhard a Piva, 2004, s. 701 - 712; Moeti a Marchetti, 2001, s. 207 - 213; Saal, Saal a Yurth, 1996, s. 1877 - 1883). Díky trakci byla dosažena úleva od bolesti a snížení napětí krčních svalů. Z toho vyplývá, že z trakce krční páteře by mohli mít největší prospěch právě pacienti s příznaky komprese nervového kořene (Raney, Petersen, Smith, Cowan et al., 2009, s. 382 - 391). Častým bodem zájmu je nízká kvalita studií a nedostatečná homogenita pozorovaných pacientů (Clarke, van Tulder, Blomberg et al., 2006, s. 1591 - 1599; Gay a Brault, 2008, s. 234 - 242). Většina dostupných studií má několik metodických problémů a potenciálně zkreslené výsledky. Například heterogenní skupiny pacientů nebo příliš malé skupiny pacientů. V důsledku toho je obtížné srovnání výsledků těchto studií. Nicméně z výsledků kvalitních studií vyplývá, že trakční léčba u LBP nemá žádné účinky. Avšak trakce se zdá být bezpečná, neinvazivní a bez nežádoucích účinků (Gay a Brault, 2008, s. 234 - 242). Kromě trakce byla testována i standardní stupňovaná aktivita. Výsledky studií podporují zjištění, že přidání trakce do standardního fyzioterapeutického programu nepřineslo výrazné zlepšení výsledků (Schimmel, de Kleuver, Horsting, Spruit et al., 2009, s. 1843 - 1850). Některé studie se zabývaly rozdílem mezi kontinuální a přerušovanou trakcí. U krční páteře bylo větší zlepšení rozsahu pohybu a zmenšení bolesti pozorováno u pacientů vystavených přerušované trakci s maximální hodnotou trakční síly 4 N (10 sekund trakce, 10 sekund pauza, celková délka 15 minut) než u pacientů u kterých byla provedena buď 15 minutová kontinuální trakce, nebo manuální trakce. Všechny tři skupiny byly léčeny s krční páteří ve flexi 25° (Zylbergold, 1985, s. 867 - 870). Údaje dokazují, že kontinuální distrakce krční páteře o síle 4 N způsobuje maximální oddělení obratlů během 7 sekund nebo méně a že většího oddělení se při aplikaci po dobu 30 nebo 60 sekund nedosáhne. Pokud jsou tyto údaje pravdivé, pak účinek na kostru nevyžaduje 45
delší dobu aplikace, ale doprovodná muskuloligamentózní relaxace může vyžadovat mnohem delší dobu použití. To, že pacienti upřednostňují komfortnější přerušovanou trakci, naznačuje výhodu přerušované trakce nad kontinuální (Zylbergold, 1985, s. 867 870). Co se týče bederní páteře, k dispozici je omezené množství informací o trakci. Na rentgenových snímcích nebyl statisticky významný rozdíl zdravých jedinců léčených buď kontinuální trakcí o síle 14 N po dobu 5 minut, nebo přerušovanou trakcí o stejných hodnotách trakčních sil (10 sekund trakce, 5 sekund relaxace). Údaje se zdají být průkazné pro účinky na kosterní struktury, ale je možné, že k některým účinkům dochází v měkkých tkáních, které mohou reagovat hodně odlišně, pokud jde o dobu trvání procedury. Opět platí, že pacienti jsou tolerantnější k přerušované trakci (Delisa, Gans, Walsh, Bockenek et al., 2005, 303 - 304).
46
ZÁVĚR Trakce má dlouhou historii založenou na překvapivě málo pochopeném mechanismu účinku a také na nedostatku důkazů o její účinnosti. Zdá se přirozené spojovat pozitivní účinek oddálení obratlů se snížením tlaku na míšní nervy v situacích, ve kterých jsou přítomny vyhřezlé ploténky. Pro tento mechanismus existují slabé nebo žádné důkazy. Vzniká otázka, zda snížení tlaku je trvalé, a pokud ne, zda je rozumné se domnívat, že neuropatický proces se zvrátí v krátké době během oddálení obratlů. Některé vnímané přínosy
vyplývají
ze
změn
muskuloligamentózního
systému
pomocí
relaxace,
vasodilatace, neurologických reflexů nebo jiných mechanismů, které by mohly nastat. Před dvaceti lety byly tyto otázky nezodpověditelné, ale aktuální zobrazovací metody a fyziologické prostředky jsou schopné vyhodnotit struktury měkkých tkání. Na rozdíl od manipulace, která se zabývá normální, ale i dysfunkční tkání, trakce byla obecně zkoumána u pacientů se zřejmými abnormálními strukturami. Je možné, že trakce opravdu působí jen na měkké tkáně a ve studiích byly hodnoceny nevhodné podskupiny pacientů. Zdá se obtížné doložit skutečné rozšíření užívání trakce v klinické praxi. Na základě nedostatečného množství publikovaných studií na toto téma se zdá, že použití trakce se výrazně snižuje. V praxi se využívají efektivnější přístupy léčby jako je kinezioterapie, fyzikální terapie, ergoterapie a farmakoterapie. Bolest páteře je rostoucí společenskou zátěží a účinnost léčby je někdy nedostačující i přesto, že existují a vznikají nové metody.
47
LITERATURA A PRAMENY APFELBECK, L. An integrative treatment approach of a patient with cervical radiculitis: A case report. Journal of Chiropractic Medicine [online]. 2005, roč. 4, č. 2, s. 97102 [cit. 2012-04-16]. DOI: 10.1016/S0899-3467(07)60119-0. Dostupné z: www.ukpmc.ac.uk BEATTIE, P. F., NELSON, R. M., MICHENER, L. A. a CAMMARATA, J. Outcomes After a Prone Lumbar Traction Protocol for Patients With Activity-Limiting Low Back Pain: A Prospective Case Series Study. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation [online]. 2008, roč. 89, č. 2, s. 269-274 [cit. 2012-06-14]. DOI: 10.1016/j.apmr.2007.06.778. Dostupné z: www.elsevierhealth.com BONAIUTI, D., GATTI, R., RASCHI, A., CANTARELLI, L. et al. Manual autotraction: preliminary study on the effectiveness of a new device for back pain treatment. European Journal of Physical and Rehabilitation Medicine [online]. 2004, roč. 40, č.
2,
s.
75-81
[cit.
2012-03-19].
DOI:
16046930.
Dostupné
z:
www.minervamedica.it BORGHOUTS, J., JANSSEN, H., KOES, B., MURIS, J. et al. The management of chronic neck pain in general practice. A retrospective study. Scandinavian Journal of Primary Health Care [online]. 1999, roč. 17, č. 4, s. 215-220 [cit. 2012-03-20]. DOI: 10.1080/028134399750002430. Dostupné z: www.ukpmc.ac.uk BORMAN, P., KESKIN, D. a BODUR, H. The efficacy of lumbar traction in the management of patients with low back pain. Rheumatology International [online]. 2003, roč. 23, č. 2, s. 82-86 [cit. 2012-04-13]. DOI: 12634941. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov BROWDER, D. A., ERHARD, R. E. a PIVA, S. R. Intermittent cervical traction and thoracic manipulation for management of mild cervical compressive myelopathy attributed to cervical herniated disc: a case series. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy [online]. 2004, roč. 34, č. 11, s. 701-712 [cit. 2012-03-20]. DOI: 15609490. Dostupné z: www.pdffinder.net
48
BRUNARSKI, D. J., KLEINBERG, B. A. a WILKINS, K. R. Intermittent axial wrist traction as a conservative treatment for carpal tunnel syndrome: a case series. The Journal of the Canadian Chiropractic Association [online]. 2004, roč. 48, č. 3, s. 211-216
[cit.
2012-06-14].
DOI:
0008-3194/2004/211–216/$2.00/©JCCA.
Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov BURAN, I. Trakčné techniky a cielená liečebná telesná výchova v rámci manuálnej a reflexnej terapie. Rehabilitácia [online]. 1992, roč. 25, č. 1, s. 26-34 [cit. 2012-0614]. DOI: 49561. Dostupné z: www.rehabilitacia.sk CAI, C., PUA, Y. H. a LIM, K. C. A clinical prediction rule for classifying patients with low back pain who demonstrate short-term improvement with mechanical lumbar traction. European Spine Journal [online]. 2009, roč. 18, č. 4, s. 554-561 [cit. 201203-20]. DOI: 10.1007/s00586-009-0909-9. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov CAPKO, J. Základy fyziatrické léčby. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 394 s. ISBN 80-7169341-3. CLARKE, J., VAN TULDER, M., BLOMBERG, S., DE VET, H. et al. Traction for low back pain with or without sciatica: an updated systematic review within the framework of the Cochrane collaboration. Spine [online]. 2006, roč. 31, č. 5, s. 1591-1599
[cit.
2012-03-20].
DOI:
10.1002/14651858.
Dostupné
z:
www.dvmt.org CLELAND, J. A., CHILDS, J. D., FRITZ, J. M., WHITMAN, J. M. et al. Development of a clinical prediction rule for guiding treatment of a subgroup of patients with neck pain: use of thoracic spine manipulation, exercise, and patient education. Physical Therapy [online]. 2007, roč, 87, č. 1, s. 9-23 [cit. 2012-03-20]. DOI: 10.2522/ptj.20060155. Dostupné z: www.ptjournal.apta.org CÔTÉ, P., CASSIDY, J. D. a CARROLL, L. The epidemiology of neck pain: what we have learned from our population-based studies. Journal of the Canadian Chiropractic Association [online]. 2003, roč. 47, č. 4, s. 284-290 [cit. 2012-03-20]. DOI: 0008-3194/2003/284–290/$2.00/©JCCA 2003. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov ČIHÁK, R. Anatomie 1. 2. vyd. Praha: Grada, 2002. 516 s. ISBN 80-7169-970-5.
49
DELISA, J. A., GANS, B. M., WALSH, N. E., BOCKENEK, W. L. et al. Physical medicine and rehabilitation: principles and practice. 4. vyd.
Philadelphia:
Lippincott Williams & Wilkins, 2005. 1926 s. ISBN 0-7817-4130-0. FLYNN, T., FRITZ, J. M., WHITMAN, J., WAINNER, R. et al. A clinical prediction rule for classifying patients with low back pain who demonstrate short-term improvement with spinal manipulation. Spine [online]. 2002, roč. 27, č. 24, s. 28352843 [cit. 2012-06-14]. DOI: 10.1097/00007632-200212150-00021. Dostupné z: www.fearonphysicaltherapy.com FOSTER, N. E., THOMPSON, K. A., BAXTER, G. D. a ALLEN, J. M. Management of nonspecific low back pain by physiotherapists in Britain and Ireland. A descriptive questionnaire of current clinical practice. Spine [online]. 1999, roč. 24, č. 13, s. 1332-1342
[cit.
2012-04-13].
DOI:
0362-2436.
Dostupné
z:
www.ovidsp.tx.ovid.com FRITZ, J. M. a BRENNAN, G. P. Preliminary examination of a proposed treatmentbased classification system for patients receiving physical therapy interventions for neck pain. Physical Therapy [online]. 2007, roč. 87, č. 5, s. 513-524 [cit. 2012-0320]. DOI: 10.2522/ptj.20060101. Dostupné z: www.ptjournal.apta.org FRITZ, J. M., CLELAND, J. A. a CHILDS, J. D. Subgrouping patients with low back pain: evolution of a classification approach to physical therapy. Journal of Orthopaedic and Sports Physical Therapy [online]. 2007, roč. 37, č. 6, s. 290-302 [cit. 2012-06-14]. DOI: 17612355. Dostupné z: www.jospt.org FRITZ, J. M., DELITTO, A. a ERHARD, R. E. Comparison of classification-based physical therapy with therapy based on clinical practice guidelines for patients with acute low back pain: a randomized clinical trial. Spine [online]. 2003, roč, 28, č. 13, s. 1363-1371 [cit. 2012-03-20]. DOI: 10.1097/00007632-200307010-00003. Dostupné z: www.cebp.nl FRITZ, J. M., THACKERAY, A., CHILDS, J. D., BRENNAN, G. P. A randomized clinical trial of the effectiveness of mechanical traction for sub-groups of patients with low back pain: study methods and rationale. BMC Musculoskelet Disorders [online]. 2010, roč. 81, č. 11 [cit. 2012-03-20]. DOI: 20433733. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov 50
GAY, R. E. a BRAULT, J. S. Evidence-informed management of chronic low back pain with traction therapy. Spine Journal [online]. 2008, roč. 8, č. 1, s. 234-242 [cit. 2012-04-13].
DOI:10.1016/j.spinee.2007.10.025.
Dostupné
z:
www.meds.queensu.ca GRAHAM, N., GROSS, A. R., GOLDSMITH, CH., KLABER MOFFETT, J. et al. Mechanical traction for mechanical neck disorders: a systematic review. Journal of Rehabilitation Medicine [online]. 2006, roč. 38, s. 145-152 [cit. 2012-04-13]. DOI: 10.1080/16501970600583029. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov HARRISON, D. E., CAILLIET, R., HARRISON, D. D., JANIK, T. J. et al. A new 3 point bending traction method for restoring cervical lordosis and cervical manipulation: A nonrandomized clinical controlled trial. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation [online]. 2002, roč. 83, č. 4, s. 447-453 [cit. 2012-0413]. DOI: 10.1053/apmr.2002.30916. Dostupné z: www.archives-pmr.org HARTE, A. A., BAXTER, G. D. a GRACEY, J. H. Current use of lumbar traction in the management of low back pain: results of a survey of physiotherapists in the United Kingdom. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation [online]. 2005, roč. 86, č.
6,
s.
1164-1169
[cit.
2012-04-13].
DOI:
15954055.
Dostupné
z:
www.ncbi.nlm.nih.gov HARTE, A. A., BAXTER, G. D. a GRACEY, J. H. The effectiveness of motorised lumbar traction in the management of LBP with lumbo sacral nerve root involvement: a feasibility study. BMC Musculoskelet Disorders [online]. 2007, č. 8, s.
118
[cit.
2012-03-20].
DOI:
10.1186/1471-2474-8-118.
Dostupné
z:
www.ncbi.nlm.nih.gov HEBERT, J., KOPPENHAVER, S., FRITZ, J. M. a PARENT, E. Clinical prediction for success of interventions for managing low back pain. Clinics in Sports Medicine [online].
2008,
roč.
27,
č.
3,
s.
463-467
[cit.
2012-04-13].
DOI:
10.1016/j.csm.2008.03.002. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov HENGEVELD, E. a BANKS, K. Maitland's Peripheral Manipulation. 4. vyd. China: Butterworth Heinemann, 2005. 656 s. ISBN 0-7506-5598-4. HICKS, G. E., FRITZ, J. M., DELITTO, A. a MCGILL, S. M. Preliminary development of a clinical prediction rule for determining which patients with low back pain will 51
respond to a stabilization exercise program. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation [online]. 2005, roč. 86, č. 9, s. 1753-1762 [cit. 2012-06-14]. DOI: 10.1016/j.apmr.2005.03.033. Dostupné z: www.udel.edu HOEKSMA, H. L., DEKKER, J., RONDAY, H. K., HEERING, A. et al. Comparison of manual therapy and exercise therapy in osteoarthritis of the hip: A randomized clinical trial. Arthritis & Rheumatism [online]. 2004, roč. 51, č. 5, s. 722-729 [cit. 2012-04-16].
DOI:
10.1002/art.20685.
Dostupné
z:
www.onlinelibrary.wiley.com HORSEMAN, I. a MORNINGSTAR, M. W. Radiographic disk height increase after a trial of multimodal spine rehabilitation and vibration traction: a retrospective case series. Journal of Chiropractic Medicine [online]. 2008, roč. 7, č. 4, s. 140-145 [cit. 2012-04-08].
DOI:
10.1016/j.jcm.2008.08.001.
Dostupné
z:
www.ncbi.nlm.nih.gov HOVING, J. L., GROSS, A. R., GASNER, D., KAY, T. et al. A critical appraisal of review articles on the effectiveness of conservative treatment for neck pain. Spine [online]. 2001, roč. 26, č. 2, s. 196-205 [cit. 2012-03-20]. DOI: 10.1097/00007632200101150-00015. Dostupné z: www.dspace.ubvu.vu.nl CHILDS, J. D. a CLELAND, J. A. (2006) Development and application of clinical prediction rules to improve decision making in physical therapist practice. Physical Therapy [online]. 2006, roč. 86, č. 1, s. 122-131 [cit. 2012-07-15]. DOI: 16386067. Dostupné z : www.ncbi.nlm.nih.gov CHOU, R. a HUFFMAN, L. H. Nonpharmacologic therapies for acute and chronic low back pain: a review of the evidence for an American Pain Society/American College of Physicians clinical practice guideline. Annals of Internal Medicine [online]. 2007, roč. 147, č. 7, s. 492-504 [cit. 2012-03-20]. DOI: 17909210. Dostupné z: www.annals.org CHUNG, C. T., TSAI, S. W., CHEN, C. J., WU, T. C. et al. Comparison of the intervertebral disc spaces between axial and anterior lean cervical traction. European Spine Journal [online]. 2009, roč. 18, č. 11, s. 1669-1676 [cit. 2012-0320]. DOI: 10.1007/s00586-009-1072-z. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov
52
CHUNG, T. S., LEE, Y. J., KANG, S. W., PARK, C. J. et al. Reducibility of cervical disk herniation: evaluation at MR imaging during cervical traction with a nonmagnetic traction device. Radiology [online]. 2002, roč. 225, č. 3, s. 895-900 [cit. 2012-0413]. DOI: 10.1148/radiol.2253011213. Dostupné z: www.radiology.rsna.org JETTE, D. U., FALKEL, J. E. a TROMBLY, C. Effect of intermittent, supine cervical traction on the myoelectric activity of the upper trapezius muscle in subjects with neck pain. Physical Therapy [online]. 1985, roč. 65, č. 8, s. 1173-1176 [cit. 201204-13]. DOI: 4023062. Dostupné z: www.ptjournal.apta.org KALTENBORN, F. M. Manual Mobilization of the Joints: Joint Examination and Basic Treatment. 6. vyd. Minneapolis: Orthopedic Physical Therapy, 2002. 315 s. ISBN 82-7054-043-9. KAPANDJI, I. A. The Physiology of the Joints: The Trunk and the Vertebral Column. 2. vyd. China: Churchill Livingstone, 1974. 256 s. ISBN 0-443-01209-1. KARNATH, H. O., KONCZAK, J. a DICHGANS, J. Effect of prolonged neck muscle vibration on lateral head tilt in severe spasmodic torticollis. Journal of Neurology, Neurosurgery, and Psychiatry [online]. 2000, roč. 69, č. 5, s. 658-660 [cit. 2012-0408]. DOI: 10.1136/jnnp.69.5.658. Dostupné z: www.jnnp.bmj.com KINNAIRD, R. H. a JELSMA, R. K. A portable traction device for cervical fractures. Technical note. Journal of Neurosurgery [online]. 1992, roč. 76, č. 3, s. 544-545 [cit. 2012-04-13]. DOI: 1738038. Dostupné z: www.thejns.org KLABER MOFFETT, J. A., HUGHES, G. I. a GRIFFETHS, P. An investigation of the effects of cervical traction. Part 1: clinical effectiveness. Clinical Rehabilitation [online].
1990,
roč.
4,
č.
3,
s.
205-211
[cit.
2012-03-20].
DOI:
10.1177/026921559000400304. Dostupné z: www.cebp.nl KROEBER, M., UNGLAUB, F., GUEHRING, T., NERLICH, A. et al. Effects of controlled dynamic disc distraction on degenerated intervertebral discs: an in vivo study on the rabbit lumbar spine model. Spine [online]. 2005, roč. 30, č. 2, s. 181187 [cit. 2012-04-13]. DOI: 10.1097/01.brs.0000150487.17562.b1. Dostupné z: www.ovidsp.tx.ovid.com LARSSON, U., CHOLER, U., LINDSTROM, A., LIND, G. et al. Auto-traction for treatment of lumbago-sciatica. A multicentre controlled investigation. Acta 53
Orthopaedica Scandinavica [online]. 1980, roč. 51, č. 5, s. 791-798 [cit. 2012-0416].
DOI:
0001-6470/80/050791-08$02.50/0.
Dostupné
z:
www.informahealthcare.com LEE, R. Y. W. a EVANS, J. H. Loads in the lumbar spine during traction therapy. Australian Journal of Physiotherapy [online]. 2001, roč. 47, č. 2, s. 102-108 [cit. 2012-04-13]. DOI: 11552865. Dostupné z: www.ajp.physiotherapy.asn.au LEWIT, K. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. 428 s. ISBN 80-7030-096-5. MACARIO, A. a PERGOLIZZI, J. V. Systematic literature review of spinal decompression via motorized traction for chronic discogenic low back pain. Pain Practice [online]. 2006, roč. 6, č. 3, s. 171-178 [cit. 2012-06-20]. DOI: 10.1111/j.1533-2500.2006.00082.x. Dostupné z: www.crd.york.ac.uk MACARIO, A., RICHMOND, C., AUSTER, M. a PERGOLIZZI, J. V. Treatment of 94 outpatients with chronic discogenic low back pain with the DRX9000: a retrospective chart review. Pain Practice [online]. 2008, roč. 8, č. 1, s. 11-17 [cit. 2012-04-13].
DOI:
10.1111/j.1533-2500.2007.00167.x.
Dostupné
z:
www.onlinelibrary.wiley.com MAITLAND, G. D. Peripheral manipulation. 3. vyd. Oxford: Butterworth-Heinemann, 1991. 322 s. ISBN 978-0750610315. MAITLAND, G. D., HENGEVELD, E., BANKS, K., a ENGLISH, K. Maitland's Vertebral Manipulation. 7. vyd. China: Butterworth Heinemann, 2005. 520 s. ISBN 978-0-7506-8806-2. MCCLURE, D. a FARRIS, B. Intervertebral Differential Dynamics Therapy - A New Direction for the Initial Treatment of Low Back Pain. European Musculoskeletal Review [online]. 2006, č. 1, s. 45-47 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: www.touchmusculoskeletal.com MESTER, J., KLEINODER, H. a YUE, Z. Vibration training: benefits and risks. Journal of Biomechanics [online]. 2006, roč. 39, č. 5, s. 1056-1065 [cit. 2012-04-08]. DOI: 10.1016/j.jbiomech .2005.02.0 I5. Dostupné z: www.api.ning.com MIKHAIL, C., KORNER-BITENSKY, N., ROSSIGNOL, M. a DUMAS, J. P. Physical therapists' use of interventions with high evidence of effectiveness in the 54
management of a hypothetical typical patient with acute low back pain. Physical Therapy [online]. 2005, roč. 85, č. 11, s. 1151-1167 [cit. 2012-04-13]. DOI: 16253045. Dostupné z: www.ptjournal.apta.org MINAGI, S., NATSUAKI, N., SATO, T., AKAMATSU, Y. et al. Maintenance of condylar position using an occlusal splint after mechanical vibrating-traction of the TMJ. Journal of Oral Rehabilitation [online]. 2001, roč. 28, č. 12, s. 1129-1132 [cit. 2012-04-08].
DOI:
10.1046/j.1365-2842.2001.00776.x.
Dostupné
z:
www.ukpmc.ac.uk MINAGI, S., SAKIYA, M., SATO, T., MATSUNAGA, T. et al. Vibrating-traction method for mechanical joint distraction. Journal of Oral Rehabilitation [online]. 2000, roč. 27, č. 8, s. 703-707 [cit. 2012-04-08]. DOI: 10.1046/j.13652842.2000.00563.x. Dostupné z: www.ukpmc.ac.uk MOETI, P. a MARCHETTI, G. Clinical outcome from mechanical intermittent cervical traction for the treatment of cervical radiculopathy: a case series. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy [online]. 2001, roč. 31, č. 4, s. 207-213 [cit. 2012-03-20]. DOI: 11324874. Dostupné z: www.jospt.org OLIVERO, W. C. a DULEBOHN, S. C. Results of halter cervical traction for the treatment of cervical radiculopathy: retrospective review of 81 patients. Neurosurgical Focus [online]. 2002, roč. 12, č. 2 [cit. 2012-04-13]. DOI: 16212320. Dostupné z: www.thejns.org PALMER, K. T., WALKER-BONE, K., GRIFFIN, M. J., SYDDALL, H. et al. Prevalence and occupational associations of neck pain in the British population. Scandinavian Journal of Work, Environment & Health [online]. 2001, roč. 27, č. 1, s. 49-56 [cit. 2012-03-20]. DOI: 10.5271/sjweh.586. Dostupné z: www.sjweh.fi PEAKE, N. a HARTE, A. The effectiveness of cervical traction. Physical Therapy Reviews [online]. 2005, roč. 10, č. 4, s. 217-229 [cit. 2012-03-20]. DOI: 10.1179/108331905X68547. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov PELLECCHIA, G. L. Lumbar traction: a review of the literature. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy [online]. 1994, roč. 20, č. 5, s. 262-267 [cit. 2012-0320]. DOI: 7827634. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov
55
POITRAS, S., BLAIS, R., SWAINE, B. a ROSSIGNOL, M. Management of workrelated low back pain: a population-based survey of physical therapists. Physical Therapy [online]. 2005, roč. 85, č. 11, s. 1168-1181 [cit. 2012-04-13]. DOI: 16253046. Dostupné z: www.ptjournal.apta.org PODĚBRADSKÝ, J. a PODĚBRADSKÁ, R. Fyzikální terapie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 200 s. ISBN 978-80-247-2899-5. PODĚBRADSKÝ, J. a VAŘEKA, I. Fyzikální terapie I. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 440 s. ISBN 80-7169-661-7. RAMOS, G. a MARTIN, W. Effects of vertebral axial decompression on intradiscal pressure. Journal of Neurosurgery [online]. 1994, roč. 81, č. 3, s. 350-353 [cit. 2012-06-14]. DOI: 8057141. Dostupné z: www.thejns.org RANEY, N. H., PETERSEN, E. J., SMITH, T. A., COWAN, J. E. et al. Development of a clinical prediction rule to identify patients with neck pain likely to benefit from cervical traction and exercise. European Spine Journal [online]. 2009, roč. 18, č. 3, s. 382-391 [cit. 2012-03-20]. DOI: 10.1007/s00586-008-0859-7. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov ROKYTA, R. Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, přírodovědných a tělovýchovných oborech. 1. vyd. Praha : ISV, 2000. 360 s. ISBN 80-85866-45-5. RYCHLÍKOVÁ, E. Manuální medicína. 2. vyd. Praha: Maxdorf, 1997, 426 s. ISBN 8085800-46-2. RYCHLÍKOVÁ, E. Manuální medicína. 4. vyd. Praha: Maxdorf, 2008. 499 s. ISBN 97880-7345-169-1. SAAL, J. S., SAAL, J. A. a YURTH, E. F. Nonoperative management of herniated cervical intervertebral disc with radiculopathy. Spine [online]. 1996, roč. 21, č. 16, s. 1877-1883
[cit.
2012-07-15].
DOI:
10.1097/00007632-199608150-00008.
Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov SHEALY, C. N. a BORGMEYER, V. Decompression, reduction, and stabilization of the lumbar spine: a cost-effective treatment for lumbosacral pain. American Journal of Pain Management [online]. 1997, roč. 7, č. 2, s. 663-665 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: www.wecreatewellness.com
56
SCHIMMEL, J. J. DE KLEUVER, M., HORSTING, P. P., SPRUIT, M. et al. No effect of traction in patients with low back pain: a single centre, single blind, randomized controlled trial of Intervertebral Differential Dynamics Therapy. European Spine Journal [online]. 2009, roč. 18, č. 12, s. 1843-1850 [cit. 2012-03-20]. DOI: 10.1007/s00586-009-1044-3. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov SO, E. C. Facial nerve paralysis after cervical traction. American Journal of Physical Medicine & Rehabilitation [online]. 2010, roč. 89, č. 10, s. 849-853 [cit. 2012-0413]. DOI: 10.1097/PHM.0b013e3181e29b5f. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov STAAL, J. B., HLOBIL, H., TWISK, J. W., SMID, T. et al. Graded activity for low back pain in occupational health care: a randomized, controlled trial. Annals of Internal Medicine [online]. 2004, roč. 140, č. 2, s. 77-84 [cit. 2012-06-20]. DOI: 14734329. Dostupné z: www.annals.org TEKEOGLU, I., ADAK, B., BOZKURT, M. a GÜRBÜZOGLU, N. Distraction of lumbar vertebrae in gravitational traction. Spine [online]. 1998, roč. 23, č. 9, s. 1061-1063
[cit.
2012-06-14].
DOI:
0362-2436-0362-2436.
Dostupné
z:
www.ovidsp.tx.ovid.com TUTTLE, N. Is it reasonable to use an individual patient’s progress after treatment as a guide to ongoing clinical reasoning? Journal of Manipualtive and Physiological Therapeutics [online]. 2009, roč. 32, č. 5, s. 396-403 [cit. 2012-07-15]. DOI: 10.1016/j.jmpt.2009.04.002. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov VAARBAKKEN, K., a LJUNGGREN, A. E. Superior effect of forceful compared with standard traction mobilizations in hip disability?. Advances in Physiotherapy [online].
2007,
roč.
9,
č.
3,
s.
117-128
[cit.
2012-03-20].
DOI:
10.1080/14038190701395739. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov VAN TULDER, M. W., KOES, B. W. a BOUTER, L. M. Conservative treatment of acute and chronic nonspecific low back pain: a systematic review of randomized controlled trials of the most common interventions. Spine [online]. 1997, roč. 22, č. 18, s. 2128-2156 [cit. 2012-06-20]. DOI: 10.1097/00007632-199709150-00012. Dostupné z: www.crd.york.ac.uk VAN TULDER, M. W., KOES, B. W., SEITSALO, S. a MALMIVAARA, A. Outcome of invasive treatment modalities on back pain and sciatica: an evidence-based 57
review. European Spine Journal [online]. 2006, roč. 15, č. 1, s. 82-92 [cit. 2012-0620]. DOI: 10.1007/s00586-005-1049-5. Dostupné z: www.dli.mn.gov VÉLE, F. Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. 2. vyd. Praha: Triton, 2006. 375 s. ISBN 807254-837-9. WAINNER, R. S. a GILL, H. Diagnosis and nonoperative management of cervical radiculopathy. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy [online]. 2000, roč. 30, č. 12, s. 728-744 [cit. 2012-03-20]. DOI: 11153552. Dostupné z: www.jospt.org WONG, A. M., LEE, M. Y., CHANG, W. H. a TANG, F. T. Clinical trial of a cervical traction modality with electromyographic biofeedback. American Journal of Physical Medicine & Rehabilitation [online]. 1997, roč. 76, č. 1, s. 19-25 [cit. 201204-13].
DOI:
10.1097/00002060-199701000-00005.
Dostupné
z:
www.ovidsp.tx.ovid.com WONG, A. M., LEONG, C. P. a CHEN, C. M. The traction angle and cervical intervertebral separation. Spine [online]. 1992, roč. 17, č. 2, s. 136-138 [cit. 201204-13]. DOI: 1553582. Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov WRIGHT, A. A., ABBOTT, J. H., BAXTER, D., a COOK, CH. The ability of a sustained within-session finding of pain reduction during traction to dictate improved outcomes from a manual therapy approach on patients with osteoarthritis of the hip. Journal of Manual & Manipulative Therapy [online]. 2010, roč. 18, č. 3, s.
166-172
[cit.
2012-03-20].
DOI:
10.1179/106698110X12640740712536.
Dostupné z: www.ncbi.nlm.nih.gov ZYLBERGOLD, R. S. a PIPER, M. C. Cervical spine disorders: a comparison of three types of traction. Spine [online]. 1985, roč. 10, č. 10, s. 867-870 [cit. 2012-07-15]. DOI: 3914085. Dostupné z: www.udel.edu
58
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Manuální trakční test krční páteře (Rychlíková, 2008, s. 274) ................................. 17 Obr. 2 Manuální trakční test bederní páteře (Rychlíková, 2008, s. 229) ............................. 18 Obr. 3 Elektronický trakční stůl (www.fysiomed.com)........................................................ 28 Obr. 4 Glissonova klička (www.fysiomed.com) ................................................................... 33 Obr. 5 Trakční stůl (www.fysiomed.com) ............................................................................. 39 Obr. 6 Aktivní autotrakce (www.scalafim.com) ................................................................... 41
59
