UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Fakulta tělesné kultury. TRENDY VÝCHOVY MLÁDEŽE VE FOTBALE Diplomová práce (bakalářská)

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Fakulta tělesné kultury

TRENDY VÝCHOVY MLÁDEŽE VE FOTBALE Diplomová práce (bakalářská)

Autor: Martin Semjon, tělesná výchova a sport Vedoucí práce: Mgr. Radim Weisser Olomouc 2012

Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora:

Martin Semjon

Název bakalářské práce:

Trendy výchovy mládeže ve fotbale

Pracoviště:

Katedra sportu

Vedoucí bakalářské práce:

Mgr. Radim Weisser

Rok obhajoby bakalářské práce:

2012

Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá trendy výchovy mládeže ve fotbalově vyspělých zemích Evropy. Přehled poznatků práce je zaměřen na sběr informací pedagogicko – psychologického vývoje dítěte a jeho fyziologických a motorických podmínek. Výsledková část je zaměřena na hlavní cíl práce a tím je popis trendů výchovy mládeže v zemích Nizozemska, Španělska a Německa. Dílčím cílem je předložení metodického materiálu pro zkoumanou skupinu, postaveném na teoretickém základu, používaném v mládežnických akademiích. Kritériem pro výběr těchto zemí se staly výsledky v mužských a především mládežnických kategoriích. Z výsledků plyne, že stěžejní zaměření v mladých letech fotbalisty, je na individuální činnosti jednotlivce, oproti dřívějšímu zaměření na fyzickou přípravu. V tréninkovém procesu docílíme záměru myšlenkou, že učíme fotbal trénováním fotbalu, a to zejména pomocí průpravných her malých forem 1:1, 2:1, 3:2, 3:3, 4:4.

Klíčová slova: Fotbal, mládež, trénink, akademie, výchova.

Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

Bibliographical Identification Author’s first name and surname:

Martin Semjon

Title of the thesis:

Trends in education in youth football

Department:

Department of sport

Supervisor:

Mgr. Radim Weisser

Year of presentation:

2012

Abstract: This thesis deals with the trends of youth football in the developed countries of Europe. Overview the work is aimed at gathering information pedagogical - psychological development of children and its physiological and motor conditions. Results section is focused on the main goal of the work and that is a description of trends of youth in the countries of the Netherlands, Spain and Germany. A partial order is the presentation of methodological materials for the study group, built on a theoretical basis, used in youth academies. The criterion for selection of these countries have become the results in man‘s categories and above all youth categories. The results show, that the main focus of football in the early years, is on the individual activities of an individual, compared to the previous focus on physical training. The training process is achieved by the project the idea, that we learn by training soccer football, especially with preparátory games small forms 1:1, 2:1, 3:2, 3:3, 4:4.

Keywords: Soccer, youth, training, academy, education.

I agree with the fact that the thesis will be lent withinh the library service.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Radima Weissera, uvedl jsem všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky. V Olomouci dne 20. května 2012 …………………………… Martin Semjon

Děkuji Mgr. Radimovi Weisserovi za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce.

OBSAH 1

ÚVOD ................................................................................................................................. 8

2

PŘEHLED POZNATKŮ .................................................................................................... 9

3

2.1

Sportovní příprava dětí a mládeže .............................................................................. 9

2.2

Senzitivní období........................................................................................................ 9

2.3

Charakteristika věkového období ............................................................................. 11

2.4

Vytrvalostní zátěž v dětském věku........................................................................... 13

2.4.1

Aerobní zátěž...................................................................................................... 13

2.4.2

Anaerobní zátěž .................................................................................................. 13

2.5

Didaktické styly........................................................................................................ 14

2.6

Členění tréninkové jednotky a cyklů ........................................................................ 16

2.6.1

Tréninková jednotka ........................................................................................... 16

2.6.2

Tréninkové formy ............................................................................................... 17

2.6.3

Tréninkové cykly a období ................................................................................. 19

2.7

Formy utkání mládeže v České republice a fotbalově vyspělých zemích Evropy ... 19

2.8

Vzdělávání trenérů ve Španělsku a České republice ................................................ 20

2.9

Počátky kariéry hráčů fotbalu .................................................................................. 22

CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ................................................................................................. 23 3.1

Hlavní cíl .................................................................................................................. 23

3.2

Dílčí cíle ................................................................................................................... 23

3.3

Úkoly práce .............................................................................................................. 23

4

METODIKA ..................................................................................................................... 24

5

VÝSLEDKY A DISKUZE ............................................................................................... 25 5.1

Nizozemská vize ...................................................................................................... 25

5.1.1

Coerver coaching................................................................................................ 25

5.1.2

Ajax Amsterdam ................................................................................................ 27

5.1.3

PSV Eidhoven .................................................................................................... 29

5.1.4

Metodický materiál pro tréninkový proces ........................................................ 31

5.2

Španělská vize .......................................................................................................... 37

5.2.1

FC Barcelona ...................................................................................................... 38

5.2.2

Real Madrid ........................................................................................................ 40

5.2.3

Metodický materiál pro tréninkový proces ........................................................ 43

5.3

Německý vývoj koncepce ........................................................................................ 49

5.3.1

Koncept výchovy mládeže v Německu .............................................................. 50

5.3.2

Metodický materiál pro tréninkový proces ........................................................ 57

5.4

Komplexní podpora a servis v mládežnickém tréninkovém procesu ....................... 62

6

ZÁVĚR ............................................................................................................................. 64

7

SHRNUTÍ ......................................................................................................................... 66

8

SUMMARY ...................................................................................................................... 67

9

REFERENČMÍ SEZNAM ................................................................................................ 68

1

ÚVOD Systém výchovy mládeže v různých zemích a klubech je odlišný, se zaměřením na

odlišnou filosofii. Na nejvyšší, jak klubové, tak mezistátní úrovni, udávají trend především Španělsko, Německo, Nizozemsko, respektive Ajax Amsterdam, FC Barcelona, kteří produkují většinu hráčů pro reprezentaci. Španělé jsou úřadujícími mistry Evropy i světa v mužské kategorii i mistry Evropy U 19. Nizozemsko se stalo mistrem Evropy U 17 třikrát ze čtyř předešlých mistrovství. Německo je úřadujícím mistrem světa a vicemistrem Evropy v kategorii U 17. Cesta k výchově hráčů, kteří by uspěli v mezinárodním měřítku, nesměřuje přes rutinní opakování několika málo cviků, vítězstvím v mládežnických kategoriích, na úkor způsobu a kvality hry. Cesta je dána trpělivým, dlouhodobým, soustavným tréninkem. Pokud přijde dítě v 6 letech na první fotbalový trénink, to je první předpoklad, a u fotbalu zůstane, to je druhý předpoklad, má dalších více jak 12 let na pilování své osobnosti a herních dovedností. Často se stává, že neerudování trenéři se snaží hrát na výsledek a nesmyslnými větami o destrukci fotbalu, typu „Odkopni ten míč někam daleko! Zastav ho faulem!“ a podobnými, degenerují dětskou radost ze hry. Tyto a mnoho jiných hlášek, slýcháváme často při hře přípravek, častěji ovšem na nižší úrovni, kde nejsou studovaní trenéři. Výsledek se v ten den sice uhraje na vítězství 1:0, ano, děti odkopnou míč za čáru v jakémkoliv kontaktu. Ale za 10 let bude těžké znovu učit hráče konstruktivně přihrát míč v tísni, naučit technice, kterou místo ní trénovali kopaním na bránu z dvaceti metrů, při tréninku, vedeném nekvalifikovaným učitelem fotbalu. O ztraceném, respektive nenabytém sebevědomí nemluvě. Není pochyb o tom, že jen hrstka dětí se stane vrcholovým sportovcem, odhad je jedno promile, čili jeden z tisíce. Ovšem dítě dostane při nejmenším základ pro budoucí chuť v dospělosti pro pohybovou aktivitu.

8

2

PŘEHLED POZNATKŮ

2.1

Sportovní příprava dětí a mládeže Dle Periče (2008) je hlavním rysem sportovní přípravy přípravný charakter, ve

kterém se budují „základní kameny“ stavby, zvané vrcholový výkon. Děti nejsou „malý dospělí“, vyvíjejí se, než dospějí, proto by trenér měl zvažovat pečlivě co trénovat a jak, proč cvičit danou aktivitu. Měl by znát, co je přiměřené danému věku. Trénink dětí spočívá především v nácviku a rozvoji pohybových dovedností a schopností. Které činnosti jej mohou rozvinout a které naopak poškodit. Zaměřen by měl být na to, kolik dovedností a v jaké kvalitě zvládnou a samozřejmě i to, jestli je sportování baví. Podle Periče (2008) také neexistuje jednoznačná odpověď na to, jaké jsou cíle sportovní přípravy. Je vhodné si ale stanovit priority: 

nepoškodit děti

Trenéři děti zatěžují nevhodným způsobem, to může mít pro děti a jejich další vývoj jak fyzické tak psychické problémy. Mezi fyzické problémy patří skolióza páteře, předčasná osifikace kostí, kostní výrůstky, únavové zlomeniny. Mezi psychické poruchy řadíme stavy frustrace, úzkosti a často také depresivní onemocnění. 

vytvořit u dětí vztah ke sportu jako k celoživotní aktivitě O významu pohybových aktivit v běžném životě již dnes jistě není potřeba

přesvědčovat. Přiměřená pohybová aktivita může velkému množství civilizačních chorob zabránit, či je zmírnit. Mezi tyto problémy patří obezita, vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu, zapříčiněná například pracovním stresem, nevhodnými stravovacími návyky, sedavým zaměstnáním. Tyto neduhy jsou průvodcem velké části dospělé populace a právě vypěstovaný vztah v raném věku k pohybové aktivitě pomáhá bojovat s uvedenými problémy. 

vytvořit základy pro pozdější trénink Trénink v dětství by se měl zaměřit na základní požadavky v oblasti techniky

pohybu, které je již dítě schopno zvládat, a to ze dvou důvodů. Prvním je dobrá úroveň vývoje centrální nervové soustavy a její vliv na učení se novým pohybům. Druhým důvodem je, že většina sportovních dovedností je velmi obtížná a vyžaduje precizní zvládnutí. Dosáhneme toho ale pouze mnohonásobným opakováním a na to je potřeba čas.

2.2

Senzitivní období Z hlediska rozvoje jednotlivých schopností jsou důležitá tzv. senzitivní období, pro

rozvoj jednotlivých schopností. Senzitivním obdobím rozumíme etapu ontogeneze organizmu, ve které dochází vlivem tréninku k nejvýraznějšímu nárůstu úrovně dané schopnosti (Dovalil 9

et al., 2002). Nástup senzitivních období pro rozvoj motorických schopností je dán stupněm vývoje nervové soustavy, oběhové a hormonální soustavy a podpůrně pohybového aparátu. Motorické schopnosti jsou do značné míry ovlivněny genetickou výbavou. Míra genetické podmíněnosti není u všech motorických schopností stejná. Některé můžeme v průběhu tréninkového procesu ovlivnit více, jiné méně. Výkonnost celého těla je dána komplexním působením všech motorických schopností. Ačkoliv neexistuje sportovní disciplína, ve které by hrála roli pouze jedna motorická schopnost, téměř vždy můžeme říci, že alespoň jedna dominuje (Dichhuth, 2004). Obecně lze říci, že senzitivní období končí u dívek o rok dříve než u chlapců (Perič, 2004). Podle Kristofiče (2006) období mezi 7. - 10. rokem, kdy ještě není dobudovaná centrální nervová soustava, je vhodné pro rozvoj rychlostních, koordinačních a akčně reakčních schopností. Mezi 9. - 10. rokem dochází k nárůstu percepčních schopností (vnímání okolí). Děti lépe odhadují vzdálenost a rychlost pohybujících se předmětů, zlepšuje se periferní vidění. Vestibulární aparát dozrává zhruba v jedenácti letech, což se projevuje zlepšením rovnovážných schopností. Mezi 10. - 11. rokem dochází u dětí ke zvýšení efektivity tréninkového úsilí, vlivem zdokonalování nervové regulace svalových činností. Věkové rozpětí, mezi 8. - 12. rokem, se nazývá „zlatý věk učení“. Snahou by mělo být vybavit děti co nejširší škálou pohybových dovedností.

10

Obrázek 1. Senzitivní období podle Periče (2004)

2.3

Charakteristika věkového období Tělesný vývoj člověka neprobíhá rovnoměrně. V období mladšího školního věku,

trvajícím od 6-7 do 11-12 let, dítě pravidelně roste v průměru 2,5 cm ročně. Mezi 7–12 rokem, je největší schopnost, se učit novým věcem a nazýváme toto období zlatým věkem. Zdokonaluje se motorika hrubá i jemná, pohyby jsou rychlejší, lépe koordinované a vzrůstá i síla svalová. Děje se důležitá změna a tou je nástup dítěte do školy, tím vzniká nová sociální role, stává se školákem. Školní způsobilostí rozumíme dosažení takového stupně v tělesném a duševním vývoji, který umožňuje, aby dítě bylo schopno bez újmy na tělesném a duševním zdraví vyhovovat nárokům, které na ně klade školní vyučování, a dosahovat vzhledem ke svému nadání a své píli přiměřených školních výsledků (Šafář, 2011). Škola má v tomto období velký vliv na utváření a rozvíjení osobnosti dítěte. Na počátku školního věku, kolem 7 let, podle Piageta (2007), je dítě schopno skutečných logických operací, pravých úsudků odpovídajících zákonům logiky, bez dřívější závislosti na viděné podobě. 11

Erikson (1999) navrhl a popsal osm vývojových stádií, z nichž každé je charakterizováno nějakým typem konfliktu; přechod z fáze do fáze často provází krize, vyřešení krize a konfliktu přináší pro ego člověka růst, novou sílu. Pro rozmezí 6 – 12 let udává snaživost vs. méněcennost. Pokud tedy konflikt vyřešen není, jedinec opouští stadium s pocitem méněcennosti a jeho další vývoj může stagnovat. Předpokladem k organizované činnosti je způsobilost dítěte soustředit pozornost na trenéra a pokyny. Většina prvňáčků je těkavá, způsobuje to vrozený orientačně pátrací reflex. Je důležité udělat pro děti trénink zajímavý a zábavný, aby udrželi pozornost, která se jinak drží velmi těžce. Buzek a Procházka v publikaci Česká fotbalová škola (1999) uvádějí následující informace, že ve hře je velmi důležité vnímání, zejména zrakové, aby získal hráč v určitém okamžiku dostatek potřebných informací – spoluhráč, protihráč, brána, hřiště, míč a mnoho dalších. Velmi často se stává srážka se spoluhráčem, důsledkem neosvojené pohybové dovednosti a pak také, že ostatní hráče nevnímají. Kromě vědomostí, co je potřeba sledovat, hraje roli i úroveň psychických procesů. Velmi často se na hřištích setkáváme s tím, že na dítě křičí trenér, ať míč nahraje a otec u postranní čáry naopak, ať odkopne. Ve Švýcarsku se toto před pěti lety začalo řešit vzkazem pro rodiče, které před turnajem donesou děti rodičům. Píše se na něm ve stručnosti, ať na děti nekřičí, když udělají chybu (Kokštejn, 2010). Podobnou realizaci na tuto tématiku v podobě videa lze nalézt i v Česku, je ovšem hůře dostupná na internetu. Myšlení se vyvíjí od konkrétního k obecnému a dítě lépe pochopí, jestliže mu ukážeme, co a jak má dělat. Je problém myslet o několik kroků dopředu, proto jsou obtížné i jednoduché kombinace. Je to nad jejich mentální ale ne pohybové schopností. Velkým problémem právě u nevzdělaných trenérů je velké množství taktických informací, které malé dítě si nemůže zapamatovat, respektive použít v zápase. Buzek s Procházkou také uvádějí, že děti sice zvládnou kombinace v konkrétní situaci v tréninkovém cvičení s předepsaným řešením, ale ve hře si na ně buď nevzpomenou, nebo je provedou jen na naše zavolání nebo je naopak používají stále, i když vzniklá herní situace volá po jiném řešení. Základní poznatky z psychologie a fyziologie ukazují, že kladně prožívané emoce (radost, dobrá nálada, apod.) příznivě ovlivňují vnímání, pozornost a učení, oproti záporně prožívaným emocím, kdy je efekt opačný. Je žádoucí pro tréninkový proces, aby se na něm pozitivní atmosféra nacházela (Dovalil et al., 2002).

12

2.4

Vytrvalostní zátěž v dětském věku

2.4.1

Aerobní zátěž Pokus, který provedl Máček et al. (2011), ukázal, že dětský organismus je schopen

fyziologickým způsobem zvládnout vytrvalostní zátěž, a že má dost možností, jak ekonomicky vydávat potřebnou energii. Chová se přibližně tak, jako trénovaný dospělý. Zjistili se rozdíly v chování hladiny kyseliny mléčné, která po iniciálním vzestupu v prvních 10 minutách začíná klesat až k výchozím hodnotám. Znamená to, že se laktát v průběhu zátěže metabolizuje, což dokumentuje dostatečnou dodávku kyslíku v průběhu zátěže. Studie byla provedena na jedenácti až dvanáctiletých chlapcích při hodinové zátěži na běhátku a ergometru.

2.4.2

Anaerobní zátěž Ve fotbalových klubech (např. Real Madrid) se setkáváme s názorem, že by ty druhy

zátěže v tréninkovém procesu, kde se má anaerobní zátěž uplatňovat, měli vyloučit, protože by je děti snášely hůře. Děti nemají plně vyvinutou pufrovcí kapacitu a potřebné katabolické hormony k odbourávání laktátu (Dovalil et al., 2002). Jsou však schopné absolvovat stejný typ pohybové aktivity, samozřejmě v přiměřeném množství a intenzitě jak dospělí, které jsou však provázené současně nižší produkcí kyseliny mléčné (Riddell, 2008). Výkony energeticky kryté anaerobním metabolismem a vztažené na kg hmotnosti, jsou v dětském věku, na rozdíl od aerobního způsobu získávání energie, nižší než v dospělosti. Znamená to, že u mladších dětí dodává transportní systém na začátku zátěže do pracujících svalů potřebný kyslík rychleji. Při testu anaerobní výkonnosti nazývané „Wingate“, kdy se měří největší množství vydané energie anaerobně do 30 vteřin, se zjistilo, že zatímco v 18 letech je tento výdej hrazen výhradně anaerobně, u dětí ve věku 10 let, je kryt anaerobně jen z 20 % a z 80 % aerobně (Bar-Or et al., 2004). Lesný et al. (2005) udává, že děti, při spontánní aktivitě, dávají přednost krátkým rychlým výkonům. Například při sledování dětí ve věku 6-10 let po dobu 12ti hodin se zjistilo, že 95 % jejich aktivity, se skládá ze zátěží kratších jak 15 vteřin. Neobjevila se zátěž trvající souvisle více jak 10 minut. Tyto krátké zátěže hradí děti převážně oxidativně, protože koncentrace jejich laktátu zůstává trvale nízká. Riddell (2008) udává, že to může být zapříčiněno nižší zásobou glykogenu ve svalových vláknech. U desetiletých chlapců byla koncentrace této látky třikrát nižší, než patnáctiletých. Přesto, že anaerobní trénink není škodlivou variantou v tréninkovém procesu, jak se dříve zdálo, senzitivní období pro tuto činnost nastává až ve vyšším věku.

13

2.5

Didaktické styly Pojem „styl“ je zde chápán jako zobecnitelná didaktická struktura. Spektrum

didaktických stylů, je termín, který vyjadřuje postoje učitele a žáků k určitému vybranému učebnímu modelu, vzájemná interakce učitele se žáky, dominance a rozhodování a řízení výchovně vzdělávacího procesu. Výchovně vzdělávacím procesem se rozumí organizace, zahájení a ukončení činnosti, způsob, druh, frekvence, zdroj v poskytování zpětných informací, aplikace, způsoby, jakými hodnotíme průběžné i finální výsledky vyučování a to vždy s ohledem na cíl vyučování, kdy cíl vyučování je chápán jako tématický celek, vyučovací jednotky, epizody ve vyučovací jednotce aj. (Rychtecký, Fialová, 1998). Didaktické styly tvoří „spektrum“ a mají při uplatňování ve výchovně vzdělávacím procesu význam tehdy, pokud jsou využívány jako spektrum vzájemně se doplňujících stylů (Svatoň & Tupý, 1994). Spektrum zahrnuje celkem devět základních stylů a postupně se mění role učitele a žáka, jejich aktivita, interakce a zodpovědnost během procesu vyučování a učení. U žáků vzrůstá podíl subjektivní odpovědnosti, jsou kladeny vyšší nároky na optimalizaci jejich motivace, aktivity, iniciativy a samostatnosti v rozhodování. Podobně se mění i vyučovací činnost učitele, způsoby jakými prezentuje svá rozhodnutí a jejich postupné přenášení na žáky (Rychtecký & Fialová). Didaktický styl příkazový Je charakteristický tím, že učitel veškerá rozhodnutí vykonává sám. Všichni žáci cvičí jednotně podle jeho pokynu. Žáci cvičí najednou jednotlivě nebo ve skupinách. Dochází tak k efektivnímu využití cvičebního času, který má učitel k dispozici v hodině tělesné výchovy (Šebrle et al., 1995). Didaktický styl praktický Charakteristický tím, že dílčí část rozhodnutí přenáší učitel na žáka. Učitel určuje učivo, vyučovací metodu a formu. Žák si sám vybírá místo, kde bude cvičit, zahájení a ukončení cvičení. Rozhoduje si o výběru z navržených možností cvičení, o rytmu, tempu a intenzitě (Dobrý, 1992). Didaktický styl reciproční Reciproční didaktický styl se vyznačuje přenesením rozhodnutí na žáka, která ústí do zpětných informací a korekcí poskytovaných spolužákovi. Učitel určuje obsah vyučovací epizody, vysvětlí, jak správně provést daný pohyb a nastaví žákům, jaké budou mít role v 14

nácviku. Skupina se tak seznamuje s úkoly převážně verbálně a vizuálně a tak může u jedinců nastat situace, že mnohé zapomenou. Aby se této skutečnosti předcházelo, je vhodné využívat při komunikaci se žáky písemné, připravené, úkolové karty. Úkolové karty mohou mít vyznačené kritické body, na příklad držení míče, správný postoj (Rychtecký & Fialová). Didaktický styl se sebehodnocením Žáci cvičí samostatně a snaží se sami posoudit, jestli bylo jejich provedení pohybu správné. Samostatně se učí poznat, zda zadané úkony provádějí správně a tak dospět k určité formě autokorekce. Snaží se vykonávat sami zadané úlohy. Žáci tak poznávají své vlastní možnosti a po konzultaci s učitelem jsou více motivováni ke zlepšení výkonu. Kontrolu o tom, zda byl úkol správně proveden, dělá učitel na žákovo vyzvání, tedy učitel žáky neustále sleduje a v případě potřeby poskytuje zpětné informace (Dobrý). Didaktický styl s nabídkou Učitel v rámci jedné úlohy, která je společná pro všechny žáky, nabízí několik různých obtížných variant. Každý žák se nachází v jiné výkonové úrovni, a proto si samostatně volí počáteční obtížnost. Zde se výrazně přenáší rozhodnutí o volbě výkonnostní úrovně na žáka. Jako typický příklad je v literatuře uvedeno použití šikmo upevněného lana pro přeskok. Po výkonu se žáci sami hodnotí a samostatně přemýšlí o tom, jak budou dále pokračovat. Veškerá rozhodnutí jsou přenesena na žáka, učitel pouze kontroluje cvičení, radí a povzbuzuje (Šebrle et al.). Didaktický styl s řízeným objevováním Rozvíjí tvůrčí schopnosti žáků a přispívá k trvalejším výsledkům učení. Učitel nesděluje veškeré instrukce a možnosti, kterými by bylo možné řešit zadané pohybové úkoly. Ale vhodně volenými otázkami, diskuzí nebo rozhovorem, vede žáka k samostatnému objevování řešení. Správné řešení je ihned oceněno a upevňováno. Učitel musí mít připraveny další dílčí otázky v případě, že by jednotlivé odpovědi od žáků byly nepřesné a různé. Při použití tohoto didaktického stylu cvičí žáci jednotlivě nebo ve skupinách (Rychtecký & Fialová). Didaktický styl se samostatným objevováním Tento styl představuje řešení problému v pohybových úkolech, kdy se žák snaží sám nalézt řešení, bez jakéhokoliv podnětu učitele. Existuje vždy více alternativních řešení a žák postupně dospívá k těm nejoptimálnějším nebo netradičním variantám (Rychtecký & Fialová). 15

Didaktický styl s autonomním rozhodováním žáka o učivu V rámci tohoto stylu si žák sám určuje otázku nebo vymezuje problém, který chce řešit. Tohle je možné, pouze po náležitém objasnění učitelem. Na základě žákovi volby a organizace řešení, vzniká jistý individuální program. Autorem je sám žák. Učivo je vymezeno rámcově, na příklad házená, volejbal a podobně. Použitím tohoto stylu, nesmí žák nabýt dojmu, že si může dělat, co chce. Očekává se od něj disciplína a odpovědnost. Tento styl není vhodné používat při velké početnosti žáků ve vyučovací jednotce tělesné výchovy (Šebrle et al.). Didaktický styl s autonomním rozhodováním žáka o stylu Je stylem, který přináší výraznou změnu. Učitel zde zaujímá roli konzultanta. Žák si volí, v jakém stylu by chtěl být, to sděluje učiteli i jeho záměry, výběr učiva a možná řešení. Po výkonu se sám hodnotí. Styl předpokládá poměrně vysokou vyspělost cvičenců a dobrou znalost spektra didaktických stylu. Tento styl může vyústit v činnost ve volném čase (Dobrý).

2.6

Členění tréninkové jednotky a cyklů

2.6.1

Tréninková jednotka Tréninkovou jednotku dělíme na úvodní, průpravnou, hlavní a závěrečnou část.

Rozdělení posloupnosti je fyziologicky zdůvodněné. Jednotka je však závislá na cílech tréninku, období, věku, způsobilosti, prostředí a mnoha dalších faktorech. Měla by ale zachovat posloupnost činností: nejdříve rychlostně – koordinační cvičení, trénink rychlostních schopností, poté průpravné hry a vytrvalostní schopnosti formou těchto her za pomocí míče a zklidňující závěr (Dovalil et al., 2002). Úvodní část Řešíme organizační záležitosti, hodnocení předcházejícího utkání či tréninku. Seznámíme hráče s obsahem a cíli tréninkové jednotky. Psychická příprava na trénink – motivace. Průpravná část Připravíme pohybový a nervový systém hráče na tréninkové zatížení pomocí činností mírné intenzity (hry, obraty a podobné), bez švihových pohybů. Po zahřátí svalů následuje strečink, po kterém navazuje dynamická činnost. Zde můžeme použít míč pro nachystání těla

16

na další zatížení. Lze zařadit i další protahovací a kompenzační cvičení. Tělo připravíme na zvýšenou činnost (Dovalil et al., 2002). Hlavní část Vzhledem k tomu, že tělo má na začátku k dispozici mnoho energie a organismus je odpočatý, zařazujeme do této části podle Votíka (2011): 

Koordinační a rychlostně koordinační cvičení, mezi něž patří „žebřík“, překážkové dráhy a podobné.



Nácvik nových fotbalových dovedností, kdy zlepšujeme individuální herní činnosti jednotlivce.



Rozvoj rychlostních pohybových schopností jako jsou starty a sprinty.



Rozvoj explozivní silové schopnosti, do které patří skoky například.

V další hlavní části následuje 

Ověřování, zdokonalování dříve naučených fotbalových dovedností v podmínkách utkání, průpravné hry.



Je možno zařadit cvičení na rozvoj vytrvalostních schopností.

Závěrečná část Patří zde pohybová činnost s relaxačními účinky - výklus, protahovací a kompenzační cvičení a organizace následujícího tréninku, zápasu, jaké si děti mají donést pomůcky například.

2.6.2

Tréninkové formy Metodicko – organizační formy tréninku jsou určovány obsahem a vnějšími situačně

herními podmínkami (rozdělení hráčů, posloupnost plnění úkolů, ohraničení plochy a času apod.). Podle Tůmy a Tkadlece (2004) rozlišujeme: Pohybové hry Jednodušší pohybové činnosti, například štafetové soutěže, honičky, soutěživé činnosti úpolového charakteru a podobné. Využívají se především při nácviku pohybu hráče bez míče a klamavých pohybů, rozvoji pohybových schopnosti i rychlosti reakce a pro osvojování manipulace s míčem na základní úrovni.

17

Průpravná cvičení Základní charakteristikou je nepřítomnost soupeře a předem určenými, relativně neměnnými, vnějšími, situačně herními podmínkami. Mají přesnou organizaci a řád. Obtížnost cvičení zvýšíme změnou neměnných, přesně vymezených podmínek, na vnější podmínky proměnlivé. Průpravná cvičení používáme při nácviku a zdokonalování technické stránky herních činností, umožňující hráči plně se soustředit a opakovat danou dovednostní úlohu, bez rušivých zásahů soupeře, v podmínkách předem určených trenérem. Herní cvičení Jsou charakterizována přítomností soupeře a to buď předem určenými herními podmínkami (umožňují opakování jednoho řešení daného herního úkolu nebo situace, kdy soupeřova činnost je přesně vymezená a hráč se může více soustředit na způsob provedení i na klíčové kroky) nebo náhodně proměnlivými herními podmínkami (umožňují opakovat řešení časově í prostorově omezených a různě složitých herních situací a úseků utkání v proměnlivých, avšak limitovaných podmínkách). Průpravné hry Podle Tůmy a Tkadlece (2004), jsou charakterizovány přítomností soupeře a souvislým herním dějem, umožňujícím zdokonalování herních dovedností v podmínkách totožných nebo velmi blízkých utkání. Dochází ke střídání útočné a obranné části a tedy i k změnám rolí hráčů. Podle zaměření a cílů tréninkové jednotky lze upravovat počty hráčů v mužstvech, velikost hřiště i délku trvání zatížení a odpočinku. Také můžeme upravovat pravidla průpravné hry tak, aby se zvýšila frekvence činností, které chceme zdokonalovat v podmínkách utkání (na dva doteky, branka po obejití platí za 3 branky a podobně). Tabulka 1. Orientační poměr metodicko – organizačních forem v % jednotlivých mládežnických kategoriích podle Navary (1986) Průpravná

Herní

Průpravné

cvičení

cvičení

hry

6-8

15

5

80

8-10

20

10

70

10-12

20

30

50

Věk

18

2.6.3

Tréninkové cykly a období Podle Votíka (2003) nesmí být trénink živelný a nahodilý, tedy pouze výsledkem

improvizačních schopností trenéra. Plánování a evidence vykonané tréninkové práce dává možnosti ke zpětnému odhalení kladů i nedostatků v přípravě hráčů i mužstva a následně umožňuje učinit opatření ke zlepšení tréninkového procesu. Plány tréninkových cyklů rozlišujeme dlouhodobé (více než jeden rok – obvykle dva až čtyři roky), celoroční (tzv. makrocyklus), operativní (jednotlivá období či jejich části, tzv. mezocyklus, obvykle dva až osm týdnů) a týdenní (tzv. mikrocyklus). V celoročním tréninkovém cyklu (vychází z dlouhodobého perspektivního plánu) je obsah tréninkové činnosti pro soutěže v našem systému podzim – jaro plánován a hodnocen v šesti tréninkových obdobích: letní přípravné, podzimní hlavní, zimní přechodné, zimní přípravné, jarní hlavní, letní přechodné.

2.7

Formy utkání mládeže v České republice a fotbalově vyspělých zemích Evropy V České republice se utkání mladší přípravky hraje se čtyřmi hráči v poli a

brankářem a starší přípravka s 5+1 hráčem. Předpřípravka U6 hraje 4:4 bez brankářů. Skutečnost ale je taková, že klub, který si zorganizuje neoficiální turnaj, kterých je dostatek, si určí i pravidla, se kterými se bude hrát. Proto na většině turnajů je organizace 4+1 hráč a pravidla o autech, rozehráváních, délce utkání a podobně jsou různorodá. V mladších žácích se hraje se sedmi hráči v poli a brankářem. Tato reorganizace soutěže přišla v roce 2011, kdy ještě před několika lety hráli benjamínci utkání v jedenácti hráčích. Nynější formou utkání se podporují předpoklady pro výskyt všech takticko – technických základů velkého fotbalu, jen podmínky jsou zmenšené. Při hře 4:4 s brankáři se s velkou frekvencí vyskytují herní situace, které se opakují. Tím se hráči učí číst herní situace, jsou velmi často v kontaktu s míčem. To se v dřívějším modelu nestávalo a hráč v osmi letech, který potřebuje častý dotyk s míčem, se s ním ojediněle potkal za utkání. Malý herní prostor nutí hráče více spolupracovat a podněcuje je v soubojích jeden na jednoho (Plachý, 2011). Na přednášce v rámci školení trenérů licence Profi UEFA uváděl Sotos (2011), trenér U 17 Španělska, následující informace. Ve Španělsku, v nejmenší kategorii, se hraje krátké utkání mezi deseti až patnácti minutami, která organizují týmy a školy v místě bydliště. U9 – U10 hrají utkání v počtu 5+1 na hřišti 20 x 30 metrů. V mladších žácích se hraje na zúžené polovině hřiště s brankami 6 x 2 metry v počtu 7+1 v základním rozestavení 3-3-1. Utkání se hrají současně na obou polovinách hřiště, tedy se 16ti hráči najednou. Důvodem tohoto způsobu je to, že se poté přidá do každé řady po jednom hráči a výchova spěje k rozestavení 4-4-2, což je nejčastěji používaný způsob rozestavení ve Španělsku. Jde o dohodnuté a centrálně nastavené základní rozestavení pro všechny španělské reprezentace. 19

V Německu nejmladší dvě kategorie U6 a U7 hrají neoficiální soutěže na malých hřištích bez brankářů, v počtu 4:4, na velmi malé branky o rozměrech 1,5 x 1,5m. Kategorie U8 – U11 hrají ve stejném počtu hráčů 7:7, s míčem číslo 4 a na malé branky 2 x 5m. U8 a U9 však na menším hřišti, které je dlouhé jako pokutové území a široké od pokutového území k půlící čáře. Hřiště pro kategorie U10 a U11 je stejně široké, ale delší až k postraním čarám. Kategorie U12 a U13 hrají už v počtu 11:11. Rozdíl mezi těmito kategoriemi je ve velikosti hrací plochy, kdy U13 má delší hrací plochu a ve velikosti míče. Zatímco U13 hraje s míčem velikosti číslo 5, U12 ještě s míčem velikosti číslo 4. V Německu nepoužívají pro mládežnické kategorie pojmenování jako přípravka, žáci, dorost, ale používají označení U6, U7, U8 a tak dále (Ondračka, 2005).

2.8

Vzdělávání trenérů ve Španělsku a České republice Pokud chceme vychovat kvalitního hráče, je nutnost mít i adekvátního učitele.

V zemích Evropy se liší jak struktura a obsah látek vyučovaných pro trenéry tak i s jakou licencí mohu trénovat danou věkovou a výkonnostní kategorii. Pro srovnání s naší zemí jsme vybrali Španělsko, jako dlouholetou špičku v trénování mládeže. UEFA pořádá stáže, aby ukázala zbytku Evropy, jak se trénuje mládež. Informace o španělském systému jsou přejaty z prezentace projektu na výměnu technického „know-how“. UEFA to dělá i z důvodu, aby zbytek Evropy nezaspal vývoj fotbalu oproti jiným kontinentům. Španělsko se nahlas hlásí k nizozemské fotbalové škole jako základu svého pohledu na fotbal a výchovu dětí a dále ji svým vlastním způsobem rozvíjí (Kokštejn, 2011). V České republice je pro licenci UEFA B dotace 160 hodin, z toho 121 je věnováno mládeži a dorostu. Hlavním mottem kurzu je „Výchova a učení“ a působnost platí po krajskou soutěž. Ve Španělsku je velký důraz kladen na učení žáků. Již v licenci B je výuka výhradně zaměřena na práci s dětmi. Nazývá se licence 1-B. Důraz je především zaměřen na ofenzivní činnosti spojené s rozvojem technických dovedností. Z hlediska obsahu hodin a zaměření učiva, lze tuto licenci ztotožňovat s naší profesionální licencí trenéra mládeže. Ve Španělském nejnižším oficiálním trenérském vzdělání jsou absolventi tedy na stejné úrovni, jako naši profesionální trenéři mládeže, což dává jistě kvalitní základy jejich hráčům pro perspektivní vývoj do budoucna, pokud je tito trenéři učí. Mottem vzdělání na této úrovni je „nechat děti hrát a samostatně řešit herní situace, jak samy chtějí (pouze s dopomocí trenéra)“. V Česku je studium trenérské licence UEFA „A“ zaměřeno na potřeby neamatérského fotbalu, amatérský fotbal seniorů a mládeže vyšších soutěží. Vyučována je v délce 200 hodin, z toho 90 hodin probíhá v praxi. 10 hodin je věnováno přímo fotbalu v mládeži. Licence umožňuje řídit všechny týmy od 3. ligy níže. Španělská licence 2-A, 20

obdoba naší licenci UEFA „A“, se skládá z 350 hodin teorie a 200 hodin praxe, čili 550 hodin. Zaměřuje se na výkonnostní fotbal s důrazem jak na ofenzívu, tak také defenzivní pojetí hry. Trenér s tímto vzděláním může působit v roli asistenta v nejvyšší lize. V regionálních soutěžích dospělých tuto licenci musí mít všichni hlavní trenéři (Procházka, 2011). UEFA PRO licence je nejvyšším vzděláním, jaké může trenér dosáhnout a opravňuje jej vést týmy v druhé i první lize. V České republice je standardní délka 2 roky / 4 semestry, ve kterých se vyučuje 581 hodin. Na konci 1. semestru je frekventantům zadáno téma pro vypracování závěrečné práce. V průběhu kursu posluchači, po konzultaci s vedoucím Trenérsko - metodického úseku FAČR, absolvují povinnou individuální stáž u vybraného profesionálního klubu v ČR nebo v zahraničí, v předepsané délce 1-2 týdnů, minimálně 40 80 hodin (http://nv.fotbal.cz). Ve Španělsku se vyučuje 550 hodin teorie a 200 hodin praxe + 75 hodin na sepsání závěrečné práce. Licence se zde nazývá 3 – PRO. Zaměřuje se stejně jako naše licence na profesionální fotbal. Dále se frekventanti detailně zaměřují na ofenzivní i defenzivní úkoly a dále na týmovou taktiku (Procházka, 2011). V naší zemi je zajišťováno studium licence Trenér mládeže UEFA „A“. Bylo zřízeno pro zkvalitnění práce s dětmi a mládeží a je zaměřeno na tuto cílovou skupinu ve všech předmětech studia. Absolventi licenčního studia mohou pracovat jako hlavní trenéři Sportovních tříd, Sportovních center mládeže, všech mládežnických soutěží a mládežnických reprezentačních celků. Studium je externího charakteru, organizované blokovou výukou a rozloženo do 400 hodin. 3 semestry po třech týdenních výukových blocích - 40 hodin. Licenční trenérské studium Trenér mládeže UEFA A je určeno pro trenéry, kteří pracují v klubech řízených FAČR a mimo jiné vlastní „A“ licenci. Absolventi nejvyšší mládežnické licence, kteří dosáhnou průměru známek do 1,3 včetně, mají možnost po stanoveném počtu pěti let trenérské praxe u mládežnických týmů a po úspěšném absolvování rozdílových zkoušek, nastoupit do třetího semestru studia UEFA PRO Licence (Procházka, 2011). Nejnižší licence se organizuje v každé zemi jinak. V České republice je „C“ licence. Držitel získává odbornou způsobilost k trenérskému působení u družstev mládeže a dospělých v rámci okresního fotbalového svazu. Ve Španělsku mají na stejné úrovni licenci úrovně 0. Trvá ještě méně hodin než naše „céčko“. Cílem je, aby absolvent byl pečovatelem o děti, který s nimi umí zacházet tak, aby jim neublížil a ony se mohly dále rozvíjet, až je v dalších letech převezme kvalifikovanější trenér. Tvůrce španělského vzdělávacího systému říká, že trenéři, jenž působí po celém Španělsku s touto kvalifikací, nejsou orientovaní na obsah tréninku, ani řízení hry „aby se vyhrálo“. Jsou orientováni na hráče a jeho rozvoj jako hodnotu všeho. 21

2.9

Počátky kariéry hráčů fotbalu Snahou celého fotbalového systému je vyprodukovat co nejvíce kvalitních fotbalistů

schopných konfrontace v Lize mistrů či na reprezentační úrovni. Takový fotbalisté mohou být vychováni jen v profesionálních klubech, kam přicházejí z amatérských týmů. Jistě tedy i profesionální kluby ocení, když k nim budou přicházet co nejlépe připravení talentovaní hráči z amatérských klubů. Stejně jako jinde v Evropě začínají nábory dětí do fotbalových klubů v Německu kolem šestého roku. Funguje zde ovšem odlišný přestupní řád od našeho a děti mohou přestupovat prakticky kdykoli a zadarmo. To se může zdát jako nevýhoda pro menší kluby, ale v Německu tomu to tak není. Probíhá zde na velmi vysoké úrovni spolupráce mezi kluby, která je výhodná pro obě strany. Nejlepší kluby jako náhradu poskytují těm menším určité finanční částky nebo jim později zdarma dávají k dispozici hráče, kteří se na vrcholové mládežnické úrovni neudrželi (Ondračka, 2005). Chtěli bychom tímto vyjádřit důležitost práce s mládeží, nejen v nejlepších klubech, ale právě i těch okresních, ze kterých následně čerpají ti lepší. Je obecně známo, že do prvoligového týmu se dostane hrstka těch, kteří i začínají v přípravce prvoligového týmu. V následujícím grafu znázorňujeme, kde začínali hráči, jenž byli na soupisce v roce 2011 pro jarní část první ligy.

18%

20%

13%

odchovanci ostatní cizina

49%

1.,2. liga

Obrázek 2. Počátky kariéry hráčů gambrinus ligy jaro 2011, vyjádřených v procentech (Votípka, 2011) Vysvětlivky: odchovanec - 20% hráčů působí v klubu, kde i začínali ostatní – 49% hráčů začínalo v klubu, který nehraje 1. a 2. ligu cizina – 13% hráčů začínalo v cizině v klubu hrající 1. či 2. ligu 1., 2. liga – 18% hráčů začínal v klubu, který hraje 1. či 2. ligu

22

3

CÍLE A ÚKOLY PRÁCE

3.1

Hlavní cíl Hlavním cílem bakalářské práce bylo shromáždění a zpracování poznatků,

zaměřených na trendy výchovy mládeže ve fotbalově vyspělých zemích Evropy. Dílčí cíle

3.2

Předložení vizí výchovy mládeže v jednotlivých zemích (Nizozemsko, Španělsko, Německo), s přiblížením problematiky tréninku na klubové úrovni. Sestavení a předložení metodického materiálu, zaměřeném na specifika a přístupy k tréninku pro zkoumanou skupinu, postaveném na teoretickém základu používaném v mládežnických akademiích. Úkoly práce

3.3 1.

Prostudovat odbornou literaturu zabývající se koncepční výchovou mládeže v evropských, fotbalově vyspělých zemích.

2.

Zpracovat a představit poznatky dle jednotlivých zemí

3.

Grafické vytvoření metodických materiálů pro tréninkový proces jednotlivých zemí

23

4

METODIKA Bakalářská práce je založena na analyticko - syntetických metodologických

přístupech. Ke splnění cílů jsme dále použili pozorovací a historickou metodu a komparaci. Zdrojem informací se staly odborné domácí a zahraniční literární prameny a stáže trenérů v evropských akademiích. Důležité informace o problematice nabídly oficiální internetové stránky zmíněných akademií. V kapitolách 5.1.4, 5.2.3, 5.3.2 byl použit software easy SportsGraphics 5 pro tvorbu metodického materiálu tréninkového procesu. Na obrázku vysvětlíme jednotlivé značení:

přerušovaná čára značí přihrávku vlnovka značí běh s míčem číslo značí pořadí akce nepřerušovaná čára značí běh bez míče dvojitá čára značí střelbu

Státy Nizozemsko, Španělsko, Německo jsou vybrány na základě jejich kvalitní výchovy mladých fotbalistů. Kritériem se staly úspěchy nejen v dospělých, ale především v mládežnických kategoriích, které připomeneme: Nizozemsko: U 17: 2. místo ME 2009, 1. místo ME 2011, 2012 Muži: 2. místo MS 2010 Španělsko:

U 17: 3. místo MS 2009, 2. místo ME 2010. U 19: 2. místo ME 2010, 1. místo ME 2011, 2012 U 21: 1. místo ME 2011 Muži: 1. místo ME 2008, 2012, 1. místo MS 2010

Německo:

U 17: 1. místo ME 2009, 2. místo ME 2011, 2012, 3. místo MS 2011 U 21: 1. místo ME 2009 Muži: 2. místo ME 2008, 3. místo MS 2010

24

5

VÝSLEDKY A DISKUZE Buzek a Procházka (1999) uvádí, že fotbalové utkání se sice hraje na vítězství,

důležitější než získávání bodů je však zlepšování kvality hry týmu a především jednotlivců, ta je prvořadým cílem. Nezbytným předpokladem pro vysokou výkonnost v dospělosti je značná doba v dětství strávená s míčem. Pohybový základ je velmi důležitý pro fotbalovou výkonnost, neměl by však v žádné věkové kategorii převažovat nad fotbalovým základem. Hlavní pozornost a nejvíce tréninkového času je potřebné po celý žákovský věk věnovat nácviku fotbalových dovedností, což znamená především ovládání míče a řešení herních situací (speciálnímí herně - dovednostní trénink). Se stejnými názory se setkáváme i v zahraničí.

5.1

Nizozemská vize Vize nizozemského fotbalu je pevně daná na určitých pravidlech, kdy hlavní a

zásadní myšlenkou je učení fotbalu trénováním fotbalu, a to zejména pomocí průpravných her malých forem 1:1, 2:1, 3:2, 3:3, 4:4. V každé takové hře musí být spoluhráči, protihráči, pravidla, šance vyhrát či prohrát. Úkolem tréninku je řešení herních problémů, ty jsou viděny v zápasech, kterými se získává zpětná vazba. Pokud na příklad v zápase řešíme špatně situaci 4:2, stane se to látkou další tréninkové jednotky. Takový přístup je mimochodem odlišný od španělské vize. Ve Španělsku nechají děti do věku 13–14 let rozhodovat klidně i fotbalově, takticky špatně, ale především, ať hrají fotbal. Tréninková jednotka není odrazem utkání, což v několika rozhovorech publikovaných ve Fotbal a trénink vyřkl Gines Mélendes Sotos. Je důležité dbát, aby hráči pochopili, k čemu daná průpravná hra a cvičení je, k čemu vede a jak ji správně provést. Rozestavení 4:3:3 Obranná řada hraje ve čtyřčlenném postavení s výraznou podporou útoku od krajních obránců. Proto se kombinací snaží dostávat hráči do stran. To mají za úkol středoví hráči. V křídelním prostoru vyhledávají hráči souboje 1:1 s následným centrem do vápna. Hrotový útočník se pohybuje mezi stopery soupeře. Celý systém je založen na kombinaci, konstruktivní hře s roztahováním hry do křídelních prostorů (Mansour, 2010).

5.1.1

Coerver coaching Mnoho týmů pohybující se na špičce kvality využívá pro výchovů svých hráčů v

akademiích osvědčenou metodu Coerver coaching. Jedná se o globální trenérský program, inspirovaný nizozemcem Wielem Coerverem, vytvořený v roce 1984 Alfredem Galustianem a 25

Charliem Cookem. Program využívá na příklad Francouzský, Australský, Čínský, Japonský fotbalový svaz, dále Bayern Mnichov, AC Milan, Barcelona, Arsenal, Manchester United, Ajax Amsterdam. Výukové metody jsou vhodné pro všechny věkové kategorie, ale zejména pro hráče ve věku 5–16 let. Coerver coaching se zaměřuje na individuální rozvoj dovedností a hry malých forem – 2:1, 2:2, 3:3. Metodika výchovy hráčů v akademiích Coerver Coaching School, které se vyskytují po celém světě, se striktně řídí podle tzv. Coerverovy pyramidy. Základním stavebním kamenem této pyramidy je osvojování si základních dovedností ovládání míče. (http://www.coerver.com/).

Pyramida Coerver coaching Skupinové herní činnosti

• Cvičení a hry, které zlepšují hry malých forem s důrazem na rychlý útok • Cvičení a hry, které zlepšují techniku zakončování ​a podporují instinktivní hru okolo branky

Zakončování

• Cvičení a hry pro zlepšení agility, zrychlení a rychlosti s a bez míče

Rychlost

• Cvičení a hry, které učí vyhrát souboj 1 v 1, individualní pohyb k najití volného prostoru

Pohyb 1 v 1

• Cvičení a hry pro zlepšení 1. doteku s míčem, podpora přesné a kreativní přihrávky

Přihrávky a přijmutí přihrávky

• 1 hráč, 1 míč, opakováné cvičení na ovladání míče oběma nohama.

Mistrovské ovladání míče (http://www.youtube.com/watch?v=i54QuHggftc)

V následující části přejdeme od Coerver coaching, k jednotlivým vizím, vybraných fotbalových svazů a následně k vizím a tréninkovým procesům, vybraných týmu. Tuto posloupnost jsme zvolili z toho důvodu, že uvedenou metodu trénování užívají špičkové kluby, ale jednotlivé vize a cesty, kudy se vydávají svazy a kluby, jsou individuálně přejaté a specifické, dle zvyklostí dané kultury. Jinak se fotbal učí v Brazílii, jinak v Itálii a jinak ve Španělsku. Coerver coaching metoda však úzce souvisí s nizozemskou fotbalovou vizí nejen svým místem vzniku, ale především používáním ve výchovném procesu jejich fotbalového svazu.

26

5.1.2

Ajax Amsterdam Ajax provozuje jednu z nejúspěšnějších akademií z hlediska výchovy hráče pro

špičkový fotbal. Filozofií akademie De Toekomst (Budoucnost) je vychovat hráče, aby byl konkurence schopný v profesionálním fotbale. Ajax ani další nizozemské kluby nemohou soupeřit ve výšce rozpočtu s anglickými či španělskými týmy, a proto, aby byli úspěšní na mezinárodním poli, musí si vychovávat vlastní hráče. Z prodejů těchto hráčů poté dokáže žít několik dalších sezón (W. Sneijder odešel za 28 mil. Eur do Realu Madrid). Čili hlavní prioritou je akademie. Hlavním cílem je nalezení rovnováhy mezi kvalitou a krásou hry. Chtějí zde dobrý výsledek, ale ne na úkor způsobu hry (Kohout, Žilák & Csaplár, 2011). Klíčové body hry: 

Hrát dominantně (držet míč)



Podporovat kreativitu, samostatnost



Ofenzivní pojetí, všechny týmy rozestavení 4-3-3



Presing

Klíčové body tréninkového procesu 

Razance přihrávání – trenéři nabádají hráče k velmi prudké přihrávce



Zpracování míče do pohybu – vhodné zpracování míče do prostoru



Pohyb hráče bez míče – kolik času má hráč míč a kolik tráví bez něj



Komunikace – hráči na sebe neustále mluví, koučují se



Kreativita – pokud byla akce rozehrána a hráči ji pokazili, trenér je nabádá, aby ji dokončili jiným způsobem, nepřerušuje je Klíčovým přístupem k výchově a výběru hráčů je motto „Vítězství je způsob života,

avšak z 90 % otázka mentality.“. V zásadě platí, že mládí hráči jsou členy Ajaxu pouze pro jeden rok. V průměru 30 ze 160 mladých hráčů odchází po jedné sezoně, čili necelých 20 %. V tomto kontextu Ajax realizuje náročné výběrové řízení. Když dítě v sedmi letech prošlo přísným výběrovým řízením, jeho první období je věnováno učení základních dovedností. Používá se zde cvičení Wiela Coervera pro 8-10 a 10– 12ti leté hráče, které je učeno zábavnou formou. Dalším aspektem zapojeným do výběru v 8– 10ti letech věku, je rozdíl v psychickém vývoji. Pokud se připojíte do týmu, musíte být trénovatelný a být schopen porozumět pokynům. Prostředí dítěte je také prozkoumáváno. Jaká je podpora rodičů? Jak se chová? Ajax na začátku formuluje požadavky na U8-U12 věkové skupiny, poté U12-U14, U14-U16 a U16-U20 věkové skupiny. Použité informace jsou z internetových stránek akademie Ajaxu (https://www.ajaxonlineacademy.com/home/).

27

Oblasti a cíle požadavků na věkovou skupinu U8–U12: 1 - Technika, 2 - taktiky, 3 - know - how, 4 - běh a silový trénink, 5 - formování osobnosti, 6 trénovatelnost, 7 - trénink, 8 - zápasy. Dominuje zde rozvoj a zdokonalování techniky a „umění hrát“. V rámci metodickoorganizačních forem převládají jednoznačně průpravné cvičení a průpravné hry. Technické požadavky 

Kombinace kontroly nad míčem a



rychlost ve složitých situacích 

Schopnost používat obě nohy pro

hlavičkování 

nahrávku po zemi, vzduchem, na různé vzdálenosti

Naučit se základní položky techniky Rozvoj a stimulace klamných pohybů těla



Učení techniky pro přijetí míče s



Zpracování míče všemi částmi těla



Žonglování s míčem každou částí těla



Krytí míče



Přihrát v pohybu i z místa



Vhazování



Přesně střílet na branku



Naučit se přijmout trest



Práce na různých postech



Rozhodování

protihráčem

Taktika Platí tyto zásady pro nejmladší skupiny: 

Běh do prostoru pro příjem míče



Pozice v délce a šířce hřiště



Nesledovat jen míč, ale i hráče



Naučit se hrát na jiné pozici



Převzetí hráče



Učíme krýt míč, když driblujeme



Bránit nejnebezpečnější soupeře

mezi

přihrávkou

a

individuální akcí

Fotbalové know - how: 

Učení znalosti pravidel fotbalu a vlastní Ajax specifické kultury



Naučit se udržet kopačky v dobrém stavu



Získávání znalostí o stravě v kontextu fotbalu

Běh a silový trénink 

Naučit se zásady správné techniky běhu



Naučit se používat tělo během soubojů



Koordinace běhu



Silový trénink s využitím vlastní



Naučit se skákat z jedné nohy a ze dvou nohou



tělesné hmotnosti 

Naučit se vyhnout soupeři, skluz, odebrat míč

Udržení a zlepšení ohebnosti 28





Sprintovat ve všech směrech

Naučit se používat ramena

Formování osobnosti Ajax klade vysoké nároky i na ty nejmenší hráče: 

Učení sportovnímu postoji, ve kterém je  

hlavní úcta k soupeři 

Naučit

se

komunikovat

se

svými 

Naučit se analyzovat svou vlastní hru Přizpůsobit se pravidlům Ajaxu Naučit se naslouchat trenéra

spoluhráči, trenéry a realizačním týmem



Uvědomit, že fotbal je týmový sport



Učit se být otevřený názorům ostatních



Naučit se soustředit



Být vůdčí osobností



Naučit se starat o své tělo



Naučit se přijímat rozhodnutí rozhodčího



Naučit se rozpoznat systém hry Ajaxu



Učit se být kritický pro své výsledky Dvakrát ročně, jsou všichni hráči hodnoceni na čtyřiceti prvcích, které jsou

předávány a konzultovány s rodiči i hráči, aby všichni měli přesné informace o stavu hráče. Informace o akademii byly čerpány především z oficiálních internetových stránek Ajaxu, který má vytvořené webové stránky přímo pro akademii a za poplatek jsou zde možné sledovat tréninkové plány pro jednotlivé kategorie s videi, informace o mládeži a mnoho dalších důležitých informací pro rozvoj mladého hráče. V kategorii 14–16 let je typické vnímání vývojové křivky u jednotlivých hráčů. V praxi to znamená, že chlapci s podobnými fyzickými předpoklady trénují v první polovině TJ společně a poté se vracejí ke spoluhráčům svého ročníku. Zvyšuje se tím efektivita nácviku herních činností jednotlivce. Jednu tréninkovou skupinu tak mohou tvořit hráči 13, 14, 15 let staří. Předmětem učení je nácvik a soubojová cvičení. V těchto žákovských kategoriích jsou u každé skupiny 2–4 trenéři, kteří prakticky nepřecházejí s danou skupinou, ale přebírají je další trenéři na dalších stanovištích (obrázek 12). Zajímavostí je, že v pondělí probíhá rozvoj silových a koordinačních schopností, a tuto část má na starosti bývalý nizozemský reprezentant v judu. Rovněž v jiných částech pomáhají trenérům lidé s bohatou minulostí. Tato skutečnost má velký význam v motivaci a snažení v tréninkovém procesu. Útočníkům se věnuje například Marc Overmars a Bryan Roy, Jaap Stam obráncům, záložníkům Wim Jonk (Barák, Černý & Kormaník, 2012).

5.1.3

PSV Eidhoven Filozofie klubu je velmi podobná té Ajaxu. Mottem trenérů je: „Výsledky naši práce

nehodnotíme výsledky v utkání, zhodnotí ji pouze výkony našich odchovanců.“. Základním 29

cílem akademie je stát se také nejlepší akademií v Nizozemí a následně v Evropě. Zajímavosti je, že v PSV se začíná až náborem od U9, kde jsou dva týmy a mají dvě tréninkové jednotky, U10 tři jednotky, U11 už je jeden tým se třemi jednotkami za týden a U12, 13 se čtyřmi jednotkami. Důležitou součástí jsou pravidelné schůzky s hráči, které se konají 4x za rok, na kterých se hodnotí výkonnost jednotlivých hráčů – posuny, stagnace a podobně. Stejně jako v Ajaxu platí, že hráči jsou v akademii na rok. V případě, že klub neshledá hráče perspektivním, odchází. Kategorii U9 – U15 vedou mladí trenéři s nadhledem, kteří dávají hráčům volnost a dostatek prostoru v tréninku i utkání (Mansour, 2011). Cíle výchovy: 

Nevyhrávat co nejvíce utkání, ale vychovat co nejvíce kvalitních fotbalistů



Každý hráč musí pracovat ve všech činnostech na maximum, pokud je neperspektivní, musí odejít



Základ v pozitivní motivaci, ale hráči musí chtít sami, musí z nich být cítit odhodlání, chuť a nadšení z fotbalu



Od nejnižšího věku hráče proměňovat v individuality



Neřešit týmový herní výkon, podporovat u hráčů nejsilnější stránky s přirozeným odbouráváním nedostatků.

Klíčové body tréninkového procesu 

Rozvoj techniky, všestranná technika



Podpora návyků ze hry - při získání míče roztáhněte hřiště, při ztrátě zmenšete hřiště



Zvyknout si na emoce provázející fotbal



Domácí úkoly a plány – spolupráce s rodiči

Oblasti a cíle požadavků na věkovou skupinu 9–12 let 

Radost z fotbalu



Zlepšovat a rozvíjet talent



Sebedůvěra, motivace



Učení se herním dovednostem (zlatý věk učení)



Na prvním místě individuální dovednosti, poté týmové úspěchy



Doba cvičení pro nácvik maximálně 5–7 minut, jinak klesá pozornost a kvalita provedení



Častá volná hra s motivací



Nechat hráče se rozvíjet samostatně

30

Driblink trénink 

Dokonalá a bezchybná taktika



Podpora řešení situace 1:1 – vyloženě hráče do této činnosti nutit, používají například průpravnou hru „pokud neobejdeš, nemůžeš přihrát spoluhráči“



Maximální tlak na práci s míčem



Hra na větším hřišti pro nácvik kombinačních schopností



Hra na menším prostoru pro nácvik situace 1:1 Před utkáním se říká pouze pokyn pro taktiku roztahování hřiště, při držení míče a naopak při bránění, hřiště zmenšit. Hráči jinak hrají, jak nejlépe dovedou, bez pokynů. Trenér nabádá, ať ukáží, co umí (Kohoutek & Matras, 2010). V PSV požívají pětitýdenní cyklus pro nácvik herních činností jednotlivce kdy první týden je nácvik 1:1 čelem k sobě, další týden 1:1 zády k protihráči, třetí týden 1:1 po kombinaci. Čtvrtý týden je věnován prvnímu dotyku s míčem a pátý týden kombinačním schopnostem, zakončení. Samozřejmě zde platí velká snaha o přenesení trénovaných složek do výkonu utkání. Hráči dostávají domácí úkoly s cvičením Coerver, individuální technikou a vymýšlením vlastního provedení. Před utkáním trenér hráčům ukazuje na videu nejlepší momenty z kombinace jich samotných a i nejlepších hráčů světového fotbalu. Na videu mohou trenéři spolu s video specialistou, kterého PSV zaměstnává, pracovat v místnosti v tréninkovém centru, která je napojena na kamerový systém všech tréninkových hřišť. Zde na tréninkovém manuálu mohou trenéři okamžitě vyhodnocovat hráče. Informace jsou převzaty z nizozemského fotbalového svazu, kde na internetových stránkách poskytují informace jak o fungování akademií, tak jejich tréninkových plánech (http://www.psv.nl). 5.1.4 Metodický materiál pro tréninkový proces

Obrázek 3. Přihrávky a zakončování I Zaměření:

přihrávky, zakončování 31

Organizace: tři skupiny hráčů, brankář Postup:

hráč číslo 2 diagonálně rozehrává na hráče číslo 1, který si běží ke kuželu pro

přihrávku. Převezme ji a běží zpět, zde centruje na nabíhající hráče 2 a 3. Varianty: centr po zemi nebo vzduchem, další možností jsou náběhy hráčů tandemovým způsobem

Obrázek 4. Zakončení I Zaměření:

přihrávky, reakční rychlost, obratnost

Organizace: skupiny obránců a útočníku Postupy:

vždy jeden obránce a jeden útočník si přihrávají. Obránce stojí mezi dvěma

kužely, po výměně několika přihrávek reaguje útočník na obráncův pohyb k jednomu z kuželů převzetím míče a zakončením do jedné ze dvou branek. Varianty:

v bráně stojí brankáři

Obrázek 5. Zakončení II 32

Zaměření:

souboj 1 V 1, rychlost

Organizace: skupina obránců a útočníku Postup:

obránce vede míč a mezi kužely jej zastaví. Útočník běžící za ním, míč okamžitě

převezme a po souboji 1 V 1 se snaží zakončit. Varianty:

v bráně stojí brankáři

Obrázek 6. Zakončení III Zaměření:

převzetí přihrávky, souboj 1 V 1

Organizace: skupina obránců a útočníků Postup:

obránce přihrává spoluhráči míč na vzdálenost 20 m, ten „sklepává“ míč pro

útočníka a po souboji 1 V 1 se snaží zakončit. Varianty:

v bráně stojí brankáři

Obrázek 7. Přechod do útoku I 33

Zaměření:

kombinace, zakončování, přechod do útoku

Organizace: 4 vnitřní hráči + 4 vnější V 4 + 4 s brankáři, na polovině hřiště Postup:

Hráči uvnitř pole mají dva doteky, vnější hráči jeden. Jedná se o velmi rychlou

hru, kde je hlavním motivem vstřelit branku. Všichni hráči jsou zapojeni. Branka může padnout po přihrávce vnějšího hráče. Podporovat hráče ke střelbě a dorážkám.

Obrázek 8. Přechod do útoku II Zaměření:

kombinace, zakončování, přechod do útoku

Organizace: 8 V 8 hráčů + brankáři, 25 x 30 m rozdělit na 3 zóny Postup:

hráči kombinují v prostřední zóně. Uvolnit hráče může pouze nejhlouběji

postavený hráč, přihrávající do volného prostoru nejlépe postavenému hráči, který má šanci vstřelit gól. Provádí se nácvik přihrávky za obranu. Pokud brankář chytí míč, vhazuje jej zpátky do středního pásma. Hráči se musí rychle orientovat, každé zdržení v přihrávce procentuálně snižuje šanci na vstřelení branky. Načasování nahrávky je v tomto případě zásadní.

34

Obrázek 9. Kombinace I Zaměření:

kombinace, pressing

Organizace: hraje se na polovině hřiště s jednou velkou bránou a dvěma malými brankami. 10 hráčů + brankář s pěti protihráči. Postup:

Bílý tým hraje na dva doteky a zakončit mohou pouze z prvního doteku. Musí

hrát vysoký pressing, držet a kombinovat s míčem. Tmavý tým se snaží kombinovat a často zakončovat.

Obrázek 10. Kombinace II Zaměření:

kombinace přihrávek

Organizace: 3 V 1 hráč až 3 V 5 hráčů, 18 x 13 m vnější oblast, 10 x 10m vnitřní oblast Postup:

tři hráči uvnitř čtverce kombinují proti jednomu hráči, který, když získá míč,

musí rychle přejít do kombinace s hráči na vnějším hřišti a situace se mění na 5 V 3.

35

Obrázek 11. Přihrávky I Zaměření:

převzetí a přihrávka míče

Organizace: čtyři skupiny hráčů, dvě skupiny vzdáleny od sebe 10 m Postup:

hráč převezme daným způsobem míč a přihraje do vymezeného území a běží na

konec řady. Varianty:

různé převzetí míče

Obrázek 12. Kruhový trénink Ajaxu Amsterdam Zaměření: Stanoviště 1: koordinační soutěž Stanoviště 2: řešení situace 1 V 1 Stanoviště 3: rozvoj koordinačních a rychlostních schopností 36

Organizace: St. 1:

skupina hráčů

St. 2:

skupina hráčů

St. 3:

dva týmy u každého ze tří cvičení

Postup: St. 1:

hráči vybíhají za sebou do předem připravené překážkové dráhy soutěžní formou.

St. 2:

všechna tři cvičení mají podobný postup. Hráč vybíhá k metě, kde udělá

libovolnou kličku, následně přihrává a běží k protihráči, aby se účastnil souboje 1 V 1. St. 3:

krokové variace a silová cvičení, na příklad cvičení „trakař“ nebo přetahování

lanem.

5.2

Španělská vize V následující části popíšeme kroky, které vedly k úspěchům výchovy mládežnických

kategorií Španělska. Koncepce práce s mládeží, kterou uvádíme, byla vyslovena Ginesem Mélendezem Sotosem, trenérem španělské reprezentace U17, šéfem vzdělávání trenérů ve Španělsku a členem komise UEFA pro vzdělávání. Výrazně se podílí na koncepci mládeže v jeho zemi. Různé články a rozhovory se Sotosem byli několikrát publikovány na stránkách časopisu Fotbal a trénink (2/2009, 3/2011, 1/2012). Základem práce s dětmi je jejich radost z fotbalu, že ho hrají, budou hrát v budoucnu, nebo aspoň se na něj chodit do hlediště. U nejmenší kategorie je výchova realizovaná tzv. pomocí hry. Trenér se musí cítit mezi dětmi také trochu jako dítě a měl by nejen rozumět dětské řeči, ale také ji používat. Ne že by měl šišlat, ale vědět, co je zájmem dětí i mimo fotbal, o čem mluví, na co se dívají v televizi a podobně. Hráči musí být podporování ke hře, bez přílišného úkolování, s využíváním vhodných trenérských stylů a didaktických metod. Španělé se v nejmenší kategorii nezaobírají střelbou, protože jak říkal Sotos: „Děti míč stejně neukopnou.“, často hrají i bez branek. Zajímavé ovšem je, že v Itálii razí tezi u nejmenších, že ze střelby na branku a běhu se skládá fotbal a proto je u těchto dětí velmi doporučována hra na „krále penalt“ a jiné formy střílení gólů. V dospělých však častěji střílí a vstřelují branky Španělé (Plachý, 2009). Věk okolo třinácti let již podle Sotose vyžaduje více odborné terminologie s trenérem duševně mladým, naladěným na stejnou notu. V tomto období Španělé zjistili, že je nejlepší hrát v rozestavení 3-3-1 při hře 7+1. Sotos uvádí, že poté se přidá do každé řady po jednom hráči a výchova spěje do rozestavené 4-4-2, což je nejčastěji používané rozestavení ve Španělsku. Jedná se o centrálně nastavené základní rozestavení pro všechny reprezentace. Španělé se nahlas hlásí k nizozemské fotbalové škole,

37

jako základu svého pohledu na fotbalu a na výchovu dětí a mládeže, a dále ji svým vlastním způsobem rozvíjejí. 

Do 13 let obsahem tréninku pouze hra a technické zdokonalování



Taktika až od 13 – 14 let



Samostatně a rychle se rozhodovat

5.2.1

FC Barcelona Barcelona v posledních letech dominuje evropskému fotbalu, a to především

zásluhou svých odchovanců. 11 hráčů současného prvního týmu prošlo její vyhlášenou akademií La Masia, sedm z nich jsou úřadující mistři světa. Školitel barcelonských trenérů a trenér mládeže Víctora Sáncheze Lladó na přednášce v roce 2011 „Jak se učí fotbal v Barceloně“ uvádí, že víc jak 20 let kráčí jedním směrem ve výchově mládeže. Cestu nastolil Johan Cruyff, který zavedl, že všechny týmy budou hrát stejným systémem a stejnou strategií. Byť se měnili trenéři, hráči i šéfové klubu, filozofie zůstala stejná. Díky stejnému hernímu stylu všech týmů, je jednodušší začlenění nového hráče. V posledních pěti letech byli vyhlášeni mezi třemi nejlepšími hráči světa vždy někdo z trojice Messi, Xavi, Iniesta. Všichni prošli La Masia. V klubu je velký důraz kladen na vzdělání a hodnoty. Nesnaží se vychovat jen fotbalisty a vštěpují hráčům, že je normální se nestát fotbalistou, musí být schopní se věnovat i jiným aktivitám. Snaží se pro hráče vytvořit přátelskou, rodinnou atmosféru. V La Masia mají čtyři pilíře: fotbal, škola, rodina, přátelství a všechny jsou stejně důležité, prohlásil také Sanchéz. V akademii je ubytováno okolo 70 sportovců, většinou fotbalistů, ale i basketbalistů, házenkářů. Při zjišťování všech informací o kultuře a fenoménu jménem FC Barcelona, za pravdu dostává heslo Més que un club - více než klub. Náplň tréninkové jednotky je podobná všem týmům s rozdílnou náročností, počet hráčů, velikost hřiště, počet dotyků. Coerver coaching se používá i zde. Základem samozřejmě je precizní technika se specifickým herním stylem, založeném na rychlých přihrávkách a držení míče. Proto následující část není zaměřena specielně na období 6–12 let ale obecnou vzdělávací kulturu jednotnou pro akademii FC Barcelony (Lladó, 2011). Cíle výchovy (Gamper, 2012) Mimo výše zmíněné hodnoty, které jsou hráčům vštěpovány 

Hráč musí nasát hodnoty, které chce klub předat



Sounáležitost s klubem = FCB ikona Katalánska



Učí se potřebným složkám výživy pomocí domácí stravy 38



Všichni hráči FCB se učí Španělsky a Katalánsky



Na internátě „doučování“ nebo náhrada za trénink



Hráči 17–19 let individuální učitele – skloubit trénink a školu – dochází učitelé do internátu – rozhodně hráči ve škole nezaostávají

Klíčové body tréninkového procesu 

Kontrola míče, protože je velmi důležitá pro hru Barcelony, čili precizní zvládnutí techniky



Všechna cvičení provádět s míčem „Když se naučí něco bez míče, tak pak to na hřišti nezopakují, protože to nebudou

schopní zopakovat současně s míčem u nohy.“ uvádí Sánchez další radu. 

Připravit hráče na různé, proměnlivé situace, komplexnost, řešení levá i pravá strana.



Do U16 nikdy není hlavním cílem žádné metodicko-organizační formy kondice, pouze když má konkrétní hráč problém



Po přihrávce musí být připraven další přihrávku ihned přijmout



Poziční hry rukama se nehrají, pokud není záměrem zábava



Všeobecná motorická příprava hráčů Snaha o realizaci pohybové variability ve specifických podmínkách fotbalu, aby

podněty směřovali do specifičnosti „fotbalového prostředí“. 

Nelze diskutovat o nasazení, kvalita provedení musí být na nejvyšší úrovni

„Pokud vidíme, že to některý hráč neplní, ukážeme mu video, kde se Lionel Messi snaží získat míč zpět, a zeptáme se ho: Nejlepší hráč na světě to dělá, a ty nechceš?" podotýká Sánchez.“ Tréninková jednotka 1. část 

Rozcvičení, zaměřeno na technické a koordinační cvičení



Hodně přihrávek ve cvičeních, kontrola a držení míče Dále přidávat další prvky volby řešení, rozhodování hráčů. Řešením je přidat

obránce, určit si směr přihrávky, nezůstat stát po přihrávce, protože v utkání není situace, která by závisela jen na technice, protože je tam vliv dalších faktorů. 2.

část – hlavní 

Zaměřeno na Rondos, „baga“ a poziční hry – 99 % tréninku, je zde vše, co se vyskytuje v utkání



Rondos a poziční hry součástí tréninků už od kategorie U7



Není cílem dát gól, ale dostat se na malém území kombinací přes obránce 39

Cvičeni jsou podobná těm, které se v Česku používají před utkáním. „Kdybychom trénovali jen střelbu, měli bychom při hře problém se ke střelbě dostat. Proto se soustředíme na vytváření šancí, jejich proměňování řešíme později." řekl Sánchez. 

Snaha o nejrychlejší provedení hry = přiblížit situaci utkání



Snaha o racionální obsazení hřiště



99 % tréninkových jednotek všech týmů obsahuje utkání Různé formy, podle záměru vkládat různé prvky do pohybových her – proměnlivé

počty hráčů, velikost hřiště a podobně se 100 % dodržováním herního stylu. 

Vložené kombinace se zakončením – bez obránce, s obráncem

Aspekty utkání 

Není tak důležité, jak jsou rozestaveni, ale styl.



Rozestavení 4–3–3 umožňuje neustálé prostorové vazby - trojúhelníky



Pro lepší orientaci hráčů číselné rozdělení pozic

Aspekty ofenzivní 

Cílem držení míče a hrát určitou rychlostí



Co největší šířka a hloubka



K ofenzivním aspektům patří i znovuzískání míče „represing“ po ztrátě. Při ztrátě míče dělají krok vpřed, a když míč získají, udělají krok vzad, aby hru

roztáhli. Teprve, když do pár vteřin míč nezískají, nastává obranná fáze. Od U8 nutí hráče, aby hráli konstruktivně, neodkopávat míče, i za cenu ztráty a ohrožení branky. Aspekty defenzivní 

Cílem je zisk míče co nejdříve a co nejblíže soupeřově brance, předpokladem je co

nejbližší spolupráce linií. Při porovnávání mezi týmovým a individuálním herním výkonem jednoznačně je v popředí individuální výkon. Pokud se zlepšuje hráč, zlepšuje se i tým, ve všech kategoriích se ale díváme, jak se chová k týmu. Při posuzování specifičnosti musí být co nejvíce cvičení specifické.

5.2.2

Real Madrid „Mládež Realu není horší, než ta v Barceloně, my jim jenom dáváme šance v prvním

mužstvu.“ Touto větou z úst Guardioly bychom navázali na předchozí část. Je velmi těžké se prosadit do prvního týmu Madridu. V současné sestavě najdeme odchovance pouze v brankáři, dva hráči, kteří sice zde byli vychování, ale odešli do jiných týmu, aby si je za 40

nějaký čas koupili zpět, nemůžeme srovnávat s typickými odchovanci Barcy. Madrid se v lecčem snaží podobat hlavnímu rivalovi, kdy se snaží budovat prvotřídní akademii, hrát v juniorských týmech podobnou, ale ne stejnou, tváří hry a podobně. La Fábrica přesto vychovala na příklad Soldáda, Filipa Luise, Matu, Eto’a, v neposlední řadě Raúla, nemluvě o dalších skvělých talentovaných hráčích. Nyní se podíváme, jak je to s výchovou v Madridu, která za tou Barcelonskou nezaostává. Informace jsou přejaty od Xabiera Azkorgortaa, který sestavil rejstřík komplexního rozvoje pro potřeby trenérů Realu Madrid. Azkorgorta byl svého času koordinátorem akademií v Americe, potažmo první otevřené v Mexiku. Dbají zde samozřejmě na věkové zvláštnosti a opakují, že dítě není malý dospělý. Rozvíjí čtyři oblasti: 

Tělesný rozvoj



Taktický rozvoj



Technický rozvoj



Vzdělávání a psychologie

Stádia rozvoje jsou 7–9 let, 8–11 let, 10–14 let, 15 a více let. Věk 7–9 let Vzdělávání a psychologie 

Individuální přístup



Děti se soustředí jen chvíli



Jeden hráč - jeden míč



Nechat děti rozhodovat, co mají dělat



Proměnlivost situace



Nesoudit děti, vytváří to nejistoty

Koordinace: oko – ruka – noha, cvičit za



Klamné pohyby

pomocí



Koordinace různých skoků



Všechna cvičení dělána aerobně

Tělesný rozvoj 

skoků,

otoček,

kotoulů

a

kombinovat co nejvíce cvičení s míčem Technický rozvoj 

Imitace techniky bez míče



1 V 1 obcházení soupeře



Kontakt s míčem – všechny způsoby –



Změna směru s míčem



1 V 1 – čtyři hráči ve skupině, dva hrají,

nártem, podrážkou, špičkou, patou, oběma nohama Taktický rozvoj 

Základní herní pojmy



Hrej jednoduše, najdi rychle řešení

dva čekají na druhé straně

41

Věk 9–11 let Vzdělávání a psychologie 

Individuální přístup



„Dělba o míč“ - četnost přihrávek



Budovat přátelský vztah



Stále krátké soustředění



Malé skupiny, ve kterých se pracuje: 3, 4,



Hry, které děti zajímají



Kotouly,

5 hráčů do skupiny Tělesný rozvoj 

Agilita



Rychlost

otočky,

pády,

přemety,

hvězdy

Technicko – taktický rozvoj 

Spolupráce



Technická vyspělost



Přihrávání a hlavičkovaní



Atakování soupeře s míčem



Přihrávání čtyř hráčů v malém prostoru 6 x 4 metrů a pohyb hráčů imitující hru



Zavést

soutěže,

motivovat

Věk 10 – 14 let Vzdělávání a psychologie 

„Týmový duch“



Nastává puberta, produkují se hormony



Solidarita



Trenér musí mít respekt a být autoritou



Není jeden, ale celý tým

Tělesný rozvoj 

Do 12 let pouze aerobní cvičení



Flexibilita



Od 12 let už se může trénovat



Rychlost a reakce



Přihrávky, zvýšit rychlost a orientaci

anaerobně Technický rozvoj 

Směs individuálních dovedností ve hře celé skupiny



Precizní ovládání míče

komu přihrát s přidáním soupeře 

Zmenšit prostor



Tématické hry

Taktický rozvoj 

Ofenzivní a defenzivní taktika 42



Výběr postu



Chápání prostoru při hře bez míče



Kolektivní hry s kombinační hrou



Ofenzivní, defenzivní a poziční úkoly

Filozofie výchovy mládeže Realu Madrid C.F. 

Být čestný a zodpovědný



Respektovat ostatní, respektování norem etického chování



Být tolerantní, starostlivý a velkorysý, přijmout nedostatky jiných a pomáhat jim



Sebekritika, akceptovat své chyby a pracovat na jejich odstranění



Umět přijmout úspěch i neúspěch správnou formou

Principy výchovy rodičů 

Nemluvit se synem tolik o fotbale



Nemít na něj nároky a nekritizovat



Nezlobit se na syna za chyby ve hře



Nesoudit a vytvořit klidné prostředí,



Nevinit jej za špatné období během sezóny



Děti musí cítit podporu rodičů

chovat se jako neutrální pozorovatel Konec dokumentu, který prezentoval Azkorgorta uzavřel citátem Ference Puskáse věnovanému otci: „Děkuji svému otci za všechny rady, které mi nikdy nedal.“.

5.2.3

Metodický materiál pro tréninkový proces

Obrázek 13. Kontrola míče pod tlakem Zaměření:

rychlé převzetí a zakončení míče

Organizace: dva obránci a jeden útočník 43

Postup:

Po přihrávce obránce útočníkovi, vybíhají oba dva jej atakovat. Přihrávající

pouze kříží cestu, aby byl prostor pro kličku zakončovatele, zadní obránce se snaží zabránit vstřelení gólu. Úkolem útočníka je rychlé zpracování a zakončení. Varianty:

různé přihrávky od spoluhráče, na příklad vysoký míč, prudký, směřující na prsa

a další.

Obrázek 14. Kombinace III Zaměření:

kombinace přihrávek

Organizace: dva týmy o čtyřech hráčích, každý tým má svou polovinu hřiště Postup:

Tým si přihrává a kombinuje mezi sebou proti jednomu obránci, pokud se jim

podaří pět přihrávek, na pomoc přichází druhý obránce a vzniká situace 4 V 2. Pokud kombinující tým zkazí nahrávku, bránící hráči přechází kombinovat na svou polovinu a role jsou vyměněny. Jeden z původně útočících hráčů jde bránit.

Obrázek 15. Trianglový cíl 44

Zaměření:

kombinace přihrávek, výběr místa

Organizace: dva čtyřčlenné týmy Postup:

jeden tým brání trojúhelníkový cíl a jeden tým brání čtyři branky. Tým, který

brání trojúhelník, musí jmenovat brankáře, zatímco ostatní tři hráči se snaží presovat a vyhrát míč. Hraje se na dva poločasy.

Obrázek 16. 10 útoků Zaměření:

finální přihrávky

Organizace: čtyřčlenný týmy a dvě dvojice, hříště rozděleno na dvě útočné zóny a zónu kde kombinují pouze útočníci. Útočníci mají deset po sobě jdoucích šancí vstřelit branku, na obě branky pět útoků. Cílem je vstřelit co nejvíce gólů, po deseti útocích se role vymění. Postup:

jeden tým funguje jako útočící, druhý bránící.

Obrázek 17. Kombinace IV Zaměření: kombinace přihrávek 45

Organizace: 6 + 1 V 3 hráči, hřiště o velikosti 20 x 25 m Postup: hráči na krajích hřiště kombinují společně s hráčem uvnitř pole. Tři hráči napadají kombinaci a při zisku míče kombinuji proti jednomu obránci. Vnější hráči se mohou pohybovat po celé délce stran, kde se nachází.

Obrázek 18. Kombinace V Zaměření:

kombinace přihrávek, nácvik přijmutí přihrávky

Organizace: dva týmy o stejném počtu hráčů; Postup:

hráči stojí mezi kužely, zapojit do kombinace se mohou v momentě, kdy obdrží

přihrávku od hráče v poli. Následně kombinují s omezením dvou doteků.

Obrázek 19. Zakončení IV Zaměření:

výběr místa, zakončení

Organizace: dva útočníci a obránce 46

Postup:

obránce přihrává útočníkovi, který převezme míč do vymezeného prostru a

druhým dotekem přihrává daným způsobem útočníkovi. Ten ji převezme a centruje na zakončujícího útočníka, který se musí vyhnout obránci, který se jej snaží zbrzdit pohybem. Vzhledem k tomu, že statisticky nejvíce gólů padá po prvním doteku mezi malým vápnem a penaltou, je žádoucí centrovat míče do tohoto prostoru. Varianty:

různé způsoby přihrávky – vzduchem, po zemi, prudké a další

Obrázek 20. Zakončení V Zaměření: zakončení, přihrávky, 1 V 1 Organizace: útočník, obránce, nahrávač Postup: hráč na malém vápně přihrává hráči na pomezí velkého vápna, který si pro ni běží od jednoho kuželu k druhému a vrací ji zpět. Přihrávka následně směřuje na hráče za vápnem, který začíná u opačného kužele a běží k druhému. Převezme přihrávku a následuje souboj 1 V 1 a následné zakončení. Varianty: různé typy přihrávek a zpracování

47

Obrázek 21. Kombinace VI Zaměření:

Kombinace přihrávek

Organizace: ve velkém poli 20 x 25 m je vyznačeno malé pole o velikosti 8 x 10 m. Dva červení hráči jsou ve vnitřním poli, 4 červení na vnějších rozích velkého pole a 4 bílí hráči jsou na postranních čarách vnitřního pole. 4 proti 2 v malém poli. Postup:

vnější čtyři červení hráči si nahrávají jedním dotekem po směru nebo proti

směru hodinových ručiček. Když červení, kteří hrají uvnitř malého pole, získají míč, hrají kompletní tým 6 proti 4 ve velkém poli. Vnější tým červených má dvě úlohy, a to přesné nahrávky a pečlivě sledují hru 4 na 2. Úkolem bílých je napadat kompaktně jako skupina, ne jako jednotlivci.

Obrázek 22. Přihrávky II Zaměření:

přihrávky, odskakování od obránce

Organizace: skupina hráčů + dva nahrávači 48

nácvik přihrávek a odskočení od obránce. Hráč přihrává bližšímu spoluhráči,

Postup:

který odskakuje od kužele a přihrává zpět do běhu. Následuje přihrávka na třetího hráče, který také odskakuje od kužele a přebírá daným způsobem. Varianty:

5.3

různé typy přihrávek, levou nebo pravou nohou, prudká, vzduchem.

Německý vývoj koncepce V roce 1996 a 1997 se sice Němci stali mistry Evropy a Borussia Dortmund se

Schalke 04 vyhráli Ligu mistrů a Pohár UEFA, ale tamní svaz pomalu zaznamenával nedostatek kvalitních mladých hráčů. Nepřicházely dotace na specializované sportovní školy pro mladé sportovce, ale nově bohaté kluby z nabytých peněz z Ligy mistrů, televizních práv a podobných, zdvojnásobily počet cizinců v Bundeslize. V roce 1992 to bylo 17 %, po pěti letech, v roce 1997 již 34 % a v roce 2000 dokonce 50 %. Tak se stávalo, že do reprezentace se snažili naturalizovat hráče z Jihoafrické republiky či Brazílie. Zlom nastal v roce 1998, kdy Němci vypadli s Chorvaty ve čtvrtfinále mistrovství světa, a tamní fotbalová asociace si uvědomila, že musí udělat nějakou změnu. Vzali si příklad z francouzského systému. Prvním krokem v květnu 1999 se stalo, že viceprezident německé asociace, manažeři Bayernu Mnichov, Leverkusenu a ředitel pro rozvoj mládeže představili novou koncepci pro výchovu nových talentovaných fotbalistů. Po celé zemi vybudovali 121 národních talent center pro deseti až sedmnáctileté hráče, vedené s odborným tréninkem. Každé centrum bude zaměstnávat dvojici trenérů na plný úvazek s náklady 15 600 000 dolarů po dobu pěti let, což mimochodem v přepočtu na kurz dolaru vůči koruně v roce 1999 čítá v průměru 37 tisíc korun měsíčně na jednoho trenéra. Druhým krokem byl požadavek k vybudování mládežnických

akademií

všech

účastníků

první

a

druhé

bundesligy.

(http://sportsillustrated.cnn.com/2010/soccer/world-cup-2010/writers/rap). Důležité bylo také zjednodušení zákonů o udílení občanství, podívejme se, kolik hráčů v reprezentaci, je původem z jiných států. Úspěch nepřicházel hned. Změny se projevovaly na okresní úrovni, ale ne celonárodní. V sezóně 2002/2003 zkrachoval obchodník s televizními právy, který stál za dotacemi klubů, v nichž se podíl cizinců vyšplhal již na 60 %. Protože kluby neměly peníze na plat drahých cizinců, nejjednodušší cestou bylo začít konečně využívat své odchovance. O dva roky později již několik klubů hrálo Ligu mistrů a poráželi Manchester united s mladými hráči a ukázali zbytku bundesligy, že je dobré investovat do mladých hráčů. Zjistilo se také, že mladí fotbalisté nejsou vhodní pouze, co by levná, kvalitní, pracovní síla, ale že fanoušci se také rádi ztotožní s hráči, kteří jsou odchovanci klubu.

49

V reprezentaci nastoupil Jürgen Klinsmann a nastavil zcela nová pravidla. Představil individuální fitness režim vymyšlený americkými specialisty, nahradil staré svazové funkcionáře novými a změnil týmovou taktiku. Klinsmana nahrazuje asistent Joachim Löw a pokračuje v nastoleném režimu. V sestavách se objevují Özil, Khedira, Müller a ne náhodou úspěšný tým je nemladším od roku 1934. V posledních letech Německo vyhrálo mistrovství Evropy U 17, U 19, U 21. Změna je zapříčiněna také investováním do kvalitních mládežnických trenérů, kteří ustoupili od dřívější fyzické vytrvalosti a odolnosti a přešli k technické vyspělosti. Následně se představí model vzdělávání trenéru a jejich žáků, který je dostupný na stránkách německého fotbalového svazu.

5.3.1

Koncept výchovy mládeže v Německu

Koncept výchovy U 7 let První dojmy ze zkoušení nového sportu většinou rozhodnou, zda dítě zůstane u fotbalu. Je potřeba aby pokračovalo s nadšením, nabídnout jim pestrou a zajímavou formu tréninků a vybudovat dlouhodobý a klidný vývoj. Informace jsou převzaty z internetových stránek německého fotbalového svazu www.dfb.de, kde jsou důkladně popsány koncepty jednotlivých období rozvoje, videa a návody. Cíle výchovy 

Celistvý rozvoj dětí prostřednictvím různých pohybových úkolů jako je běh pozpátku nebo bokem



Provádět pohyb jako je „válení sudů, létání, žabí skoky,…“ pro všeobecný rozvoj



Různorodé pohybové hry



Seznámení s jednoduchými pravidly – soupeř, spoluhráč, hřiště

Metodicko – organizační formy 

Tvořit menší skupiny s cílem velké pohybové aktivity



Vytvářet nadšení pro pohyb a hry pro děti



Jednoduché motorické úkoly



Dávat jednoduchá pravidla

50

Snadná běh a pohyb 30%

20%

30%

Jednoduché úlohy s míčem Malé hry s míčem

20%

Malé fotbalové utkání Obrázek 23. Moduly v tréninkovém procesu U 7 (www.dfb.de) Snadný běh a pohyb 

Variace běhů, skoků, poskoků



Pohybové úlohy s tyčemi, kužely, lavičkami



Pohybové hry s honičkami

Jednoduché úlohy s míčem 

Malé motivační hry a úlohy s míčem – převalování, chytání, zastavení



Jednoduché koordinační úkoly s míčem



Driblování kolem různých překážek



Jednoduché střelecké úkoly na různé cíle

Malé hry s míčem 

„Bago“ (čtyři hráči si přihrávají tak, aby hráč vprostřed míč nezískal) 4 V 1, s různými obměnami



Házení míčem na různé cíle



Přihrávky na cíl

Malé fotbalové utkání 

Variace utkání s pokyny dát gól a naopak mu i zabránit



Hry na různé cíle jako jsou krabice, lavice



Malé fotbalové turnaje

Koncept výchovy 8 - 9 let Úsek výchovy, kdy děti jdou do školy, je nastaven tak, aby se co nejvíce podobal uličnímu fotbalu, aby se děti naučili co nejvíce práce s míčem a koordinovali pohyb těla.

51

Cíle výchovy 

Radost z fotbalu



Naučit se hrát fotbal v malých zápasech – nedbáno na výsledek, malý počet hráčů – pouliční fotbal



Hravé poznání základní techniky – driblování, přihrávky, kontrola míče



Motivovat děti k pohybu pestrými sportovními aktivitami

Metodicko – organizační formy 

Malé skupiny hrají na malých hřištích, ale produkují hodně aktivity



Zapříčinit hodně kontaktů a soubojů



Podporovat kreativitu a nadšení pro hru



Ukazovat dětem správný způsob provedení – demonstrace



Trpělivost, nepracovat pod tlakem, být vzorem pro děti

Univerzální běh a pohyb 15% 15%

50%

20%

Všestranné schopnosti a hry s míčem Hravé osvojování základních technik Volné fotbalové utkání v malých týmech

Obrázek 24. Moduly v tréninkovém procesu U 8, 9 (www.dfb.de) Univerzální běh a pohyb 

Běhy a hry na honěnou



Pohybové hry s tyčemi, kužely, lavičky, pneumatik



Pevnost a pružnost těla

Všestranné schopnosti a hry s míčem 

Jednotlivé úkoly s různými míči, například tenisové míče, měkké míče



Jednotlivé úkoly související s koordinací



Úkoly pro dva nebo tři hráče



Míčové hry o krátké době trvání

Hravé osvojování základních technik 

Úkoly a soutěže na driblování s míčem, kdy prochází hráč brankami a vymezeným územím 52



Úkoly a soutěže na driblování s míčem s následným zakončením

Volné fotbalové utkání v malých týmech 

3 V 2 + brankář nebo bez brankáře na dvě branky



Hry v malých týmech na dvě, tři, čtyři branky



Hra na různé cíle jako jsou lavice, krabice, rohože



Malé fotbalové turnaje

Koncept výchovy 10-11 let Ve vzdělávání dominují cvičení v malých skupinách, malých oblastech. Zaměření na správné zvládnutí techniky. Cíle výchovy 

Naučit se hrát fotbal v malých zápasech – nedbáno na výsledek, malý počet hráčů – pouliční fotbal



Fotbalové dovednosti a rychlý pohyb s míčem



Náročnější technika ovládána oběma nohama



Taktické zásady pro prostorovou orientaci



Rozvoj individualit, naučit vítězit i prohrávat

Metodicko – organizační formy 

Zlepšovat postupně detaily v hráčských dovednostech



Uspořádat trénink tak, aby se zapojili všichni hráči, s možností co nejvíce kontaktů s míčem, pro zlepšení techniky



Zajistit naučení přesných postupů, korekce špatných postupů



Jít jako trenér příkladem Sportovní všestrannost 15%

50%

15%

Všestranné fotbalové dovednosti a hry s míče Cvičení techniky s míčem

20%

Fotbalové utkání v malých týmech

Obrázek 25. Moduly v tréninkovém procesu U 10, 11 (www.dfb.de) Sportovní všestrannost 

Informace o dalších sportovních hrách, použitelné například na soustředěních 53



Dodatečné sportovní aktivity, jako je plavání, gymnastika, cyklistika,…



Rytmus, orientace a rovnovážná cvičení



Koordinační a silové cvičení (zejména v hale)

Všestranné fotbalové dovednosti a hry s míčem 

Koordinační úlohy s míčem – sám, v páru, ve třech



Úkoly s jedním nebo dvěma míči



Zručnostní úkoly na stěně haly s míčem – samostatně, ve dvojicích



Žonglování

Cvičení techniky s míčem 

Úkoly a soutěže na driblování s míčem, kdy prochází hráč brankami a vymezeným územím



Střely na bránu po driblování



Střely na bránu po různé kombinaci

Fotbalové utkání v malých týmech 

Od 1 V 1 po 7 V 7 (i formou turnaje)



Hry s jednoduchými pravidly a postupně přidávat obměny a cíle, jak dosáhnout gólu či bodu



Hry s početní převahou – 4 V 3, 4 V 2



průpravné hry s neutrálními hráči

Koncept výchovy 12-13 let Dle německého svazu, by od tohoto věku měl začít systematický fotbalový vývoj, protože tento věk je zlatým věkem učení. Cíle výchovy 

Kreativita, samostatné rozhodování



Systematický trénink technik



Učení taktických základů pro hru ve skupině



Učení jednotlivých taktických operací v obranné a útočné operaci



Podpora individuální iniciativy řešení situace



Důležitost učení

Metodicko - organizační formy 

Zlepšovat všechny základní techniky v detailech



Důsledně dbát na hru obou nohou 54



Podmínka nad všemi formami her



Do všech her zařadit podmínku, například hra na dva doteky, po ztrátě míče se vrátit na určené místo



Začít s osobním tréninkem



Intenzivní komunikace

Základní prvky fitness 20% 40% 20%

Systematický rozvoj dovedností Takticko - technické základy

20%

Průpravné hry s různým zaměřením

Obrázek 26. Moduly v tréninkovém procesu U12, 13 (www.dfb.de) Základní prvky fitness 

Komplexní rozvoj za pomocí průpravných her



Cvičení na podporu koordinace běhu a skákání



Rozvoj celkové tělesné pevnosti

Systematický rozvoj dovedností 

Rychlá práce nohou s i bez míče



Systematické vzdělávání základních technik



Individuální školení technik, v závislosti na silných a slabých technik

Takticko - technické základy 

Útočení 1 V 1



Obdržení přihrávky s protihráčem za zády



Odebrání míče při 1 V 1



Konstruktivně odehrát míč i při postavení zády k cíli



Průpravné hry s různým zaměřením



Hry od 1 V 1 po 7 V 7 i formou turnaje

Průpravné hry s různými variacemi velikosti a počtu branek 

Hry s různou početní převahou 3 V 2, 4 V 2



Varianty průpravných her s neutrálními hráči 55

Koncept výchovy 14 – 15 let Období, kdy rostou děti v mladé lidi, není jednoduché. Přichází nové intelektuální a fyzické vlastnosti. Jedna se o období, kdy pokládáme základ zvýšení výkonu. Chceme-li optimálně podpořit tento proces, musí trenér vycházet s každým hráčem individuálně. Cíle výchovy 

Stabilizovat radost z fotbalu



Dynamická technika, pracovat rychle a správně pod tlakem soupeře



Prohloubit přípravu na obranou i útočnou fázi



Kompenzační cvičení



Podporovat osobní odpovědnost za sebe i tým na hřišti i mimo něj



Podporovat učení

Metodicko – organizační formy 

Individuální rozdíly ve vývoji pozornosti



Individuální podpora slabých stránek



Kreativita je důležitější než dané, neměnné taktické operace



Žádná raná poziční specializace

Doplňkový fitness program 20% 40% 20% 20%

Intenzivní technický trénink Individuální a skupinové taktické základy Průpravné hry s různým zaměřením

Obrázek 27. Moduly v tréninkovém procesu U 14, 15 (www.dfb.de) Doplňkový fitness program 

Komplexní rozvoj za pomocí průpravných her



Funkční cvičební program na sílu a obratnost



Velká využitelnost v hale

Intenzivní technický trénink 

Dovednosti s míčem, rychlá práce nohou



Dovednost všech základních technik (zpracování a přihrávka různými možnostmi)

56

Individuální učení technik 

Různá cvičení s tlakem soupeře



Individuální a skupinové taktické zásady



Prohloubení vědomostí při cvičení 1 V 1 z defenzivního pohledu



Prohloubení vědomostí při cvičení 1 V 1 z ofenzivního pohledu



Vedení útoku z různých pozic hřiště



Organizace obrany v různých proměnlivých situacích

Průpravné hry s různým zaměřením 

Zaměření na držení míče



Zaměření na zužitkování gólových šancí



Zaměření na kompaktní hru



Hry na různé velikosti a počet branek

5.3.2

Metodický materiál pro tréninkový proces

Obrázek 28. Kombinace a zakončování II Zaměření:

Kombinace přihrávek, zakončení

Organizace: tři čtyřčlenné týmy s třemi brankáři Postup:

dva týmy hrají fotbal na hřišti a třetí daným způsobem zakončuje, zároveň

funguje jako rušič pozornosti pro hráče hrající fotbal. Jakmile tým střílící na branku vstřelí 10 gólu, přesouvá se hrát fotbal a nahrazuje tým, který je na hřišti déle. Pokud padá rychle 10 gólu, posuneme hranici střelby dál, pokud pomalu, posuneme blíže. Výchozí hranice je 20 m. Každý tým si vybere kapitána, který počítá body za vítězství ve fotbale. Hlasitě se volá, kolikátý gól padl, aby hráči na hřišti věděli, kolik zbývá času. 57

Varianty:

různé zakončení nebo se nehraje na 10 vstřelených branek, ale na čas.

Obrázek 29. Kombinace a zakončování III Zaměření:

přihrávky, zakončování

Organizace: čtyři hráči Postup:

přihrávky začínají na hranici velkého vápna a jejich kombinací dle obrázku se

hráči dostanou až k zakončení, které je nutné provést prvním dotykem co nejrychleji.

Obrázek 30. Rychlostní soutěž Zaměření:

rychlost, reakční rychlost, souboj 1 V 1

Organizace: dvě skupiny hráčů Postup:

trenér nahrává do libovolného prostoru na hřišti a v ten moment startují hráči. Ti

oběhnou stanovenou dráhu, běží k míči a vytváří souboj 1 V 1 s následným zakončením.

58

Varianty:

trenér vyvolává jména hráčů nebo trenér vyvolá více jmen hráčů a vzniká souboj

na příklad 2 V 2.

Obrázek 31. Přihrávky II Zaměření:

přihrávky

Organizace: dvě skupiny hráčů Postup:

jedna skupina hráčů stojí mezi kužely, druhá startuje z dané pozice s míči a vždy

vbíhá mezi kužely a přihrává naproti stojícím spoluhráčům. Varianty:

různé způsoby přihrávky hráčů s míčem, různé způsoby přihrávky stojících

hráčů: hodem na prsa, hlavu, k zpracování levou a pravou nohou.

Obrázek 32. Bago Zaměření:

přihrávky, výběr místa

Organizace: 3 V 1 hráč, hřiště 10 x 10 m 59

Postup:

hráči si přihrávají tak, aby přihrávka směřovala na kužel, pokud je kužel

neobsazený a směřuje na něj přihrávka, volný kombinující hráč zde musí přiběhnout. Varianty:

omezený počet doteků

Obrázek 33. Souboj 1 V 1 Zaměření:

souboj 1 V 1

Organizace: jeden obránce, dva útočníci Postup:

útočník se snaží vstřelit branku do jedné ze dvou branek. Obránce se mu snaží

v tom zabránit. Bod pro útočníka platí tehdy, když zastaví míč těsně za brankou. Útočníci se střídají po akcích, obránce s útočníkem po gólu.

Obrázek 34. Dovednostní soutěž Zaměření:

technika

Organizace: 2 nebo 4 hráči na hřiště Postup:

hra 1 V 1 nebo 2 V 2 s pravidly podobnými nohejbalu podle úrovně týmu. 60

Varianty:

2 doteky, 1 spadnutí a podobné

Obrázek 35. Přihrávky III Zaměření:

zpracování a přihrávky

Organizace: 6 hráčů Postup:

na hřišti jsou dvě branky, přes které hráči centrují na spoluhráče, kteří následně

sklepávají míče na prostřední hráče. Ti přihrávají opět na centrující hráče. Varianty:

centr levou nebo pravou nohou, sklepávání prsy, stehnem

Obrázek 36. Hra 3 V 2 Zaměření:

kombinace přihrávek

Organizace: dva týmy, hrají vždy 3 z jednoho týmu a 3 z druhého Postup:

tým si nominuje jednoho útočníka, který zůstává stále v ofenzivní zóně. Tým se

může dostat na ofenzivní polovinu tak, že přihraje útočníkovi a ten z prvního doteku vrací na jednoho nebo druhého obránce. Po dokončení útoku se mění obránci u právě útočícího týmu. 61

Varianty:

omezený počet doteků, v bráně může být brankář

Obrázek 37. Vnímání hry Zaměření:

vnímání hry, časování přihrávky

Organizace: 3 týmy barevně rozlišení, po pěti hráčích, na hřišti 40 x 30 m hráče postavíme podle obrázku. Dva týmy, stojící diagonálně naproti sobě, si

Postup:

přihrávají s povolením dvou doteků. Prostřední hráči po převzetí přihrají dalšímu hráči svého týmu. Kdo je na konci řady, běží zpět na začátek. Každý, kdo přihraje, běží na místo spoluhráče, kterému přihrál. Varianty:

5.4

počet doteků, způsob přihrávky

Komplexní podpora a servis v mládežnickém tréninkovém procesu Mezi nedílnou součást zajištění nejlepší výchovy dětí je i staraní o jejich zdravotní

stav, materiální zajištění a k tomu patřící kompletní servis od regenerace, přes jídelníček až po svoz klubovým autobusem na trénink. Důležité jsou rovněž klubové, personální zajištění, normy pro chování a organizace. Jedná se o propracovaný systém, kde dávají důraz na všechny detaily. Pravidlem je perfektní personální zajištění, v CF Villareal se každého tréninku účastní čtyři trenéři. Jeden hlavní, jeden asistent, jeden praktikant a jeden trenér věnující se kondici. Tento počet trenéru platí i pro kategorii minižáků. To přináší samozřejmě mnoho výhod ve vedení jednotlivých hráčů a tréninkových jednotek (Peřina, 2011). V Arsenalu Londýn je kromě hlavního trenéra na každém zápase přítomen jeden až dva asistenti, většinou mladí trenéři, bez příslušnosti k některému týmu a pomáhají s usměrňováním a přípravou hráčů na střídačce (Kinči, 2012). Do personálního zajištění patří i fyzioterapeuté, lékaři a psychologové, kteří jsou nápomocni při jakémkoliv problému. Pokud je nějaký konflikt 62

v Interu Milán, zainteresovaní hráči jsou postaveni mimo tréninkový proces, dokud není problém vyřešen s klubovým sociálním pracovníkem a psychologem (Frňka, Frmut & Růžička, 2009). V Liverpoolu FC se zranění hlásí trenérovi, který jej ohlásí klubovému doktorovi, který nastaví a zajistí léčbu. Tréninkový proces ve většině zemí není zajištěn pomocí fotbalových tříd, jako v České republice. Až po školní výuce na příklad objíždí klubový autobus Ajaxu Amsterdam školy a nabírá hráče. Ti si v místnosti k tomu určené plní své školní povinnosti, než jdou trénovat, přičemž se mezi tím mohou najíst v klubové restauraci. Kázeň se musí striktně dodržovat v každém klubu. Na stránkách akademie Liverpoolu FC jsou vypsané normy, které musí trenér i hráči dodržovat i v hotelech, pro příklad uvedu povinnost nosit triko s klubovými znaky a přezůvky. V Interu Milán se hráči před vstupem do šaten zouvají a trenérům po tréninku musí umýt kopačky (Frňka et al., 2012). V neposlední řadě musíme zmínit i technicko - materiální zajištění, kdy je velký rozdíl v povrchu a počtu tréninkových ploch, množství pomůcek na posilování, jako jsou balanční míče, fitness pomůcky a další nutné prostředky pro kvalitní trénink. Nedílnou součástí vybavení klubů jsou tělocvičny, ve kterých jsou zajištěny hodiny aerobicu, plyometrických cvičení, spinningu a dalších cvičení pro podporu rozvoje těla hráčů.

63

6

ZÁVĚR Hlavním cílem bakalářské práce bylo představit moderní trendy ve výchově mládeže

v evropských, fotbalově vyspělých zemích. Během analýzy literatury jsme se setkali s odlišnostmi v tréninkovém procesu, co se týká délky a struktury tréninkové jednoty, kdy není vždy rozlišovaná úvodní, hlavní, závěrečná část. Hlavní výhodu vidíme v dlouhodobém konceptu výchovy, se zajištěnými špičkovými personálními a materiálními podmínkami. Některé kluby na nejvyšší úrovni, jako třeba FC Barcelona, se již od nejmenších kategorií snaží hrát stejným systémem hry, jako hraje první tým, od kterého se vše odvozuje. Pro hráče je jednodušší se při přechodu do starší kategorie adaptovat na styl hry. Nejedná se o sezónní záležitost, ale o propracovaný dlouhodobý, na příklad třicetiletý plán. Byly vytvořeny hlavní vize jednotlivých zemí. Vize nizozemského fotbalu je pevně daná na určitých pravidlech, kdy hlavní a zásadní myšlenkou je učení fotbalu trénováním fotbalu, a to zejména pomocí průpravných her malých forem 1:1, 2:1, 3:2, 3:3, 4:4. Podmínky pro vývoj hráče v Ajaxu Amsterdam korespondují s podmínkami celkové nizozemské koncepce: 

Hrát dominantně (držet míč)



Podporovat kreativitu, samostatnost



Ofenzivní pojetí, všechny týmy rozestavení 4-3-3



Presing V Nizozemsku vznikl celosvětově uznávaný tréninkový program a jeho stavebním

kamenem je osvojování základních dovedností ovládání míče. Jedná se o Coerver coaching. Záměrem jsou jednoznačně herní činnosti jednotlivce - přihrávky, zpracování míče, souboj „jeden na jednoho“, pohyb s míčem i bez něj, orientace. Čas a prostor se ukazují stěžejními podmínkami, kdy hráč musí rychle reagovat v určité situaci, kam si naběhne, do jakého prostoru zpracovat míč. Vize španělského fotbalu stojí na podpoře hráče ke hře, bez přílišného úkolování, s využíváním vhodných trenérských stylů a didaktických metod. V Barceloně je náplň tréninkové jednotky podobná všem věkovým kategoriím v klubu, s rozdílnou náročností, počtem hráčů, velikostí hřiště, počtem dotyků. Podmínky tréninkové jednoty FC Barcelona: 

Zaměřeno na Rondos, „baga“ a poziční hry – 99 % tréninku, je zde vše, co se vyskytuje v utkání



Rondos a poziční hry součástí tréninků už od kategorie U7



Není cílem dát gól, ale dostat se na malém území kombinací přes obránce

64

„Když se naučí hráči něco bez míče, tak pak to na hřišti nezopakují, protože to nebudou schopní zopakovat současně s míčem u nohy. Kdybychom trénovali jen střelbu, měli bychom při hře problém se ke střelbě dostat. Proto se soustředíme na vytváření šancí, jejich proměňování řešíme později." (Lladó, 2011). Německá koncepce prošla velkou strukturalizací v posledních letech a výsledkem je změna zapříčiněná investováním do kvalitních mládežnických trenérů, kteří ustoupili od dřívější fyzické vytrvalosti a odolnosti a přešli k technické vyspělosti. Tato vize se ukázala jako správná, protože nyní německá reprezentace hraje na nejvyšších příčkách s nejmladším věkovým průměrem.

65

7

SHRNUTÍ Cílem bakalářské práce bylo prezentovat moderní trendy ve výchově mládeže

v evropských, fotbalově vyspělých, zemích. V přehledu poznatků je sběr informací zaměřen na pedagogicko - psychologickou charakteristiku a zvláštnosti věkového období, fyziologické aspekty zátěže v dětském věku a členění tréninkové jednotky. Je zde zařazena i část popisující formy utkání v jednotlivých zemích, jelikož tato skutečnost je velmi nejednotná napříč Evropou. Výsledková část práce je zaměřena na popis trendů výchovy fotbalové mládeže v zemích a klubech Nizozemska, Španělska a Německa. Z výsledku vyplývá, že stěžejní zaměření v mladých letech fotbalisty, je na individuální činnosti jednotlivce, který bude umět precizně zpracovat a přihrát míč, obejít soupeře, pohybovat se s míčem i bez něj. Potřeby korespondují s pyramidou Coerver coaching, kterou využívají Francouzský, Australský, Čínský, Japonský fotbalový svaz, dále Bayern Mnichov, AC Milan, FC Barcelona, Arsenal, Manchester United, Ajax Amsterdam a výčet zdaleka není konečný. Kondiční příprava jednoznačně ustoupila technické přípravě.

66

8

SUMMARY The aim of this thesis was to present the modern trends in education for young

people in Europe, football developed, countries. In a survey of knowledge is the collection of information focused on pedagogical - psychological characteristics and specificity of the age, physiological aspects of the burden in childhood and broken session. There is also part describing the forms of the game in different countries, because this is very patchy across Europe. Results of the work is focused on the description of trends in education of youth football clubs in the countries and the Netherlands, Spain and Germany. The result shows that the main focus of football in the early years, is on the individual activities of an individual who will be able to accurately prepare and pass the ball around an opponent to move the ball without it. Requirements correspond with the Coerver Coaching Pyramid, used by French, Australian, Chinese, Japanese Football Association, as well as Bayern Munich, AC Milan, FC Barcelona, Arsenal, Manchester United, Ajax Amsterdam and the list is far from definitive. Fitness training clearly retreated technical training.

67

9

REFERENČMÍ SEZNAM

Azkorgorta, X. (2011). Real Madrid youth academy structure. Retrieved 26. 1. 2012 from the World Wide Web: http://www.cbcdutchtouch.com/images/ REAL_MADRIDyouth dev.pdf Bar, O.-O., & Rowlland, W., T. (2004). Pediatric exercise medicine. Champaign, IL: Human kinetics. Barák, A., Černý V., & Kormaník, M. (2012). Výchova mládeže v Ajaxu. Fotbal a trénink, 2012(1), 11-15. Buzek, M., & Procházka, L. (1999). Česká fotbalová škola: trénink a utkání mládeže od 6 do 12 let. Praha: Olympia. Dichhuth, H. H. (2004). Genetik und Grenzen der menschlichen leistungfähigkeit. Leistungsport, 34(1), 5-11. Dobrý, L. (1992). Co víme o spektru didaktických stylů? Tělesná výchova mládeže, 1992, 58(8), 1-8. Dovalil, J. (1992). Věkové zvláštnosti dětí a mládeže a sportovní trénink. Praha: Univerzita Karlova. Dovalil, J. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Erikson, E. H. (1999). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Galustian, A. (2011). Coerver coaching. Retrieved 17. 1. 2012 from the World Wide Web: http://www.coerver.com/ Gamper, J. (2012). La Masia. Retrieved 5. 2. 2012 from the World Wide Web: http://www. fcbarcelona. com/club/facilites-and-services/masia Haus, H. (2012). Talente. Retrieved 5. 2. 2012 from the World Wide Web: www.dfb.de/ Kinči, M. (2012). Mládežnická akademie v Arsenalu Londýn. Fotbal a trénink, 2012(1), 1620. Kohout, J., Žilák, J., & Csaplár, J. (2011). Akademie AFC Ajax Amsterdam. Fotbal a trénink, 2011(1), 30-31. Kohoutek, R., & Matras, L. (2010). Příprava mládeže v PSV Eindhoven. Fotbal a trénink, 2010(2), 20-27. Kokštejn, J. (2010). Systém a změny výchovy mládeže ve Švýcarsku. Fotbal a trénink, 2010(4), 28-30. Kokštej, J. (2011). Systém vzdělávání fotbalových trenérů ve Španělsku. Fotbal a trénink, 2011(1), 28-30. Krištofič, J. (2006). Pohybová příprava dětí. Praha: Grada Publishing. Lesný, P., & Krásničanová, H. (2005). Kompendium pediatrické auxologie. Praha: Galén. 68

Máček, M. et al. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha: Galén. Mansour, O. (2010). Holandská vize. Retrieved 3. 2. 2012 from the World Wide Web: http://old.fc-haje.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2010110301. Michler, T. (2012). The Ajax youth development scheme. Retrieved 22. 4. 2012 from the World Wide Web: http://www.cbcdutchtouch.com/images/TheAjaxYouth DevelopmentScheme.pdf Navara, M., Buzek, M., & Ondřej, O. (1986). Kopaná - teorie a didaktika. Praha: SPN. Ondračka, P. (2005). Jak se připravují talentovaní mladí hráči v Hamburger SV. Fotbal a trénink, 2005(4), 10-17. Perič, T. (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing. Perič, T. (2008). Sportovní příprava dětí (2nd ed.). Praha: Grada Publishing. Peřina, J. (2011). Postřehy z CF Villareal. Fotbal a trénink, 2011(4), 24-26. Piaget, J., & Inhelderová, B. (2000). Psychologie dítěte. Praha: Portál. Plachý, A. (2011). Pravidla fotbalu malých forem. Praha: Olympia. Procházka, L. (2011). Chceme? Nechceme?. Fotbal a trénink, 2011(1), 10-11. Riddell, M. C. (2008). The endocrine response and substrat utilization during exercise in children and adolescents. Journal of applied fysiology, 2008(105), 725-733. Rizwan, A. (2011). The Success Of Spain: A Lesson For Every Football Nation. Retrieved 14. 5. 2012 from the World Wide Web: http://www.thehardtackle.com/2011/the-successof-spain-a-lesson-for-every-football-nation/ Rychtecký, A., & Fialová, L. (1998). Didaktika školní tělesné výchovy. Praha: Karolinum. Šebrle, Z. et al. (1995). Didaktika školní tělesné výchovy dětí mladšího školního věku. České Budějovice: PF JU. Tupý, J., & Svatoň, V. (1994). Program TV v projektu Občanská škola. Praha: Pedagogické centrum. Tůma, M., & Tkadlec, J. (2004). Hry s míčem pro děti. Praha: Grada Publishing. Votík, J. (2003). Fotbal – trénink budoucích hvězd. Praha: GradaPublishing. Votík, J. (2011). Fotbalová cvičení a hry. Praha: Grada Publishing. Votípka, R. (2011). Kde se rodí naši špičkoví hráči? A kde jsou rezervy v jejich výchově? Retrieved 13. 2. 2012 from the World Wide Web: http://www.fotbal-trenink.cz/index .php? option=com_content&view=article&id=738:kdo-hraje-ligu-&catid=21:zajimav osti&Itemid =82

69