Univerzita Karlova v Praze 2.
lékařská
fakulta
PSYCHOSOMATICKÉ SOUVISLOSTI U FUNKČNÍCH PORUCH HORNÍ ČÁSTI TRÁVICÍHO TRAKTU A JEJICH VÝZNAM PRO LÉČEBNOU REHABILITACI Diplomová práce
Autor: Bc.
Kateřina
Roubalová, obor fyzioterapie
\ Vedoucí práce: as. Mgr. Petr Bitnar Praha 2009
Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora: Bc.
Kateřina
Roubalová
Název diplomové práce: Psychosomatické souvislosti u traktu ajejich význam pro Pracoviště:
léčebnou
funkčních
poruch horní
části
trávicího
rehabilitaci
Klinika rehabilitace
Vedoucí diplomové práce: as. Mgr. Petr Bitnar Rok obhajoby diplomové práce: 2009
Abstrakt: Tato práce se zabývá problematikou organicky
nevysvětlitelných příznaků
horní části
trávicího traktu Z pohledu gastroenterologie, psychiatrie afyzioterapie, představuje psychiatrickou diagnostickou jednotku somatoformní poruchy. Dále se v rámci komplexního přístupu
ve fyzioterapii u
těchto
poruch
zaměřuje
na vzájemné vztahy mezi hybným a trávicím
systémem a psychikou. V praktické části byl použit psychologický sebeposuzovací dotazník SCL90 pro screening psychopatologie u 19 pacientů sfunkční poruchou trávení. Z 15 vrácených dotazník pouze u 3 z nich odhalil celkové hodnoty psychopatologie. Pacienti byly dále fyzioterapeuticky
vyšetřeni pro přítomnost
tzv. viscerálních
systému, které by mohly mít vliv na jejich obtíže. Tyto
vzorců
změny
a globálních poruch hybného
(viscerální vzorce i globální změny
hybného systému) byly u převážné většiny z nich nalezeny.
Klíčová
slova: organicky
komplexní
přístup,
nevysvětlitelné příznaky,
somatoformní poruchy,
fyzioterapie
Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb. Author' s first name and sumame:
Kateřina
Roubalová, BA.
funkční
poruchy trávení,
Title of the master thesis: Psychosomatic interrelationship of functional disorders of the upper part of digestive tract and their importace to medical rehabilitation Department: Department of physiotherapy Supervisor: Petr Bitnar, MA. The year of presentation: 2009
Abstract: This thesis addreses the prohlems oj medically unexplained physical symptoms oj
upper
part
oj
gastrointestinal
tract
Jrom
gastroenteorological,
psychiatrical
and
physiotherapeutical perspective, and introduces psyclliatrical diagnostical unit "somatoJorm disorder". Next, it Jocuses on the interrelations between locomotor system, gastrointestinal system and psychical make-up in terms oj the comprehensive approach to these disorders in physiotherapy. In the experimental part oj this thesis psychological self-report questionnaire SCL-90 was used Jor screening oj psychopathology oj 19 outpatients with Junctional gastrointestinal disorder. From 15 retrieved questionnaires only 3 showed higher rates oj general psychopathology. Further, patients underwent a physiotherapeutical examination to elicit eventual presence oj so called visceral patterns and global disorders oj locomotor system, which could affect their problems. These changes (both visceral patterns and global disorders oj locomotor system) were Jound in the majority oj cases.
Keywords:
medicalJy
unexplained
physical
symptoms, somatoform
gastrointestinal disorders, comprehensive approach, physiotherapy
I agree the thesi s paper to be lent within the library service.
disorders,
functional
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval(a) a
samostatně
pod vedením as. Mgr. Petra
Bitnara, uvedl(a) všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval(a) zásady
. V Praze dne ll-o~ . 2009
~
vědecké
etiky.
OBSAH
1 ÚVOD .......................................................................................... .... ... .. .. ... .. ... ... .... . 9 2 CÍLE A HyPOTÉZy ............................................. ................ ........... ........ ............ 11 3 vÝVOJ PSYCHOSOMA TICKÉ MEDICÍNy ........................ ................ ...... .. .... 13 4 ORGANICKY NEVYSVĚTLITELNÉ PŘÍZNAKY ....... . .... ... . . ... . ........... . 15 5 SOMA TOFORMNÍ PORUCHA ........................................ .................. .... .. .......... 17 5.1 Defini ce termínu .. .. ... .. .. .......................................... ..... ... .... ... .. ... .. ........... .. ........ 17 5.2 Klasifikace ............. ............................... .. ...... ..... ................. .... ... .... .. ...... ............ 17 5.3
Spol ečná
kritéria somatoformních poruch ......... ....... ... .. .... .. ... ... ................ ... ..... 18
5.4 Etipatogeneze .... ........... ............. ... .. ... .... ...... .... ...... ....... ... ...... .... .. ........... .... .... .. .. 19 5.4.1 Psychosociální faktory .. .... .. .... .. ... ... .. .. ...... ..... .... ... .... .... ....... ...... ... .. ... .. ..... .. .. .. 19 5.4.2 Jiné aspekty psychosomatických 5.4.3 Model
aktivační
5.5 Faktory
ovlivňující
onemocnění ............ ...... .. ........ .. .. ................
20
hypotézy ... ..... ..... ....... .. ...... .... ........ ... ... .. .. .. .... ........... .... .... .... 20 rozvoj a
průběh
somatoformní poruchy .. ........... .. .. .. .......... 22
5.5.1 Alexitymie ......................... .. ........ .... ... .. ... .. ... ....... .... ........ ... .. ..... .. .. ..... .. ........ .. 22 5.5 .2 Komorbidita ...................................... .............. ...................... .... ...................... 22 5.6 Klinický obraz .............................................. .... ....... .. ......................................... 23 5.7 Epidemiologie ...................................... ...... ........... .... ........ ...... ........................... 23 5.8 Diagnostický postup a
vyšetření
..... .. ....... ... .. .... .... ..... ........................................ 24
5.9 Terapie .................................... ...... ..... .. ..... .. .. .. ................................................... 24 5.9.1 Psychoterapeutické přístupy ...................... ..................................................... 24 5.9.2 Farmakoterapie .... . ...... . .... .. .. . ..... . ....... ... .................................... 26 6 FUNKČNÍ PORUCHA HORNÍ ČÁ STI TRÁVICÍHO TRAKTU ...... ........... 27 6.1 Definice termínu . .... .... . .......... . ...... ....... .... ... .. ... ... .... . .. . .. . . . .. .. .. . . . .. 27 6. 2 Klasifikace . .. ..... . .... .. ... .... ... .. ..... . .. . .. .. .. ...... .. . .. . .... .... . . . .. .. . ... .... ... 27 6.3 Etiopatogeneze . .... . ..... . .. . . .. .. . . .. ... .. .. .. . .. ..... . ............. .... . .. . .. . .. . . . .... 29 6.4 Epidemiologie ...................... . .. ....... ... .... .. . .. . .. . ... . .. ... ..... .... .. .. .... .. 30 6.5 Psychologická a psychiatrická komorbidita .. . .. . .... .. . ...... ...... .. . ..... ...... ... 30 6.6 Terapie ............................ .. ...... .. ... . .. . ... . ..... .. ........ ..... ... .... ........ 31 7 PSYCHIATRICKÉ HODNOCENÍ FUNKČNÍCH PORUCH TRÁVENÍ.. .... .. 32 8 KOMPLEXNÍ PŘÍSTUP VE FYZfG TERAPII ...................................... .. .... ........ 35 8.1 Psychosomatické souvislosti v rámci hybného systému ................... .. . .. ... 36 8.2 Vztahy mezi
vnitřními
orgány a hybným systémem ....................... .............. 38
8.3 Vegetativní nervový systém ................................................................. 40 8.4 Fyzioterapie u
funkčních
8.4.1 Neurofyziologické
poruch trávení. ........................................................ 42
prostředky .......................................................................
42
prostředky ....................................................................
45
8.4.2 Psychofyziologické
8.4.3 Pohybová léčba ............................................................................................. 46 8.5 Specifika fyzioterapie u somatofomních poruch ............................................. 49 8.6 Zásady
péče
o pacienty se somatoformní poruchou ........................................ 50
9 PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................ 52 9.1
Přehled poznatků ..............................................................................................
52
9.1.1 Dotazník SCL-90 .......................................................................................... 52 9.1.2 Teoretická východiska kineziologického
vyšetření.
.................................... 54
9.2 Metodika .......................................................................................................... 56 9.2.1
Výběr probandů .............................................................................................
9.2.2
Způsob
9.3 Vlastní
vyšetření.
vyšetření.
.............................................. 56
...................................................................................... 56
vyšetření ...........................................................................................
59
výsledků vyšetření ...............................................................................
65
9.4 Výsledky 9.5 Shrnutí
a metody kineziologického
56
10 DISKUZE ............................................................................................................ 67 II ZÁVĚR ............................................................................................................... 78 12 SHRNUTÍ ........................................................................................................... 81 13 SUMMARY ........................................................................................................ 82 14 REFERENČNÍ SEZNAM ................................................................................... 83 15 PŘÍLOHY .......................................................................................................... 94
SEZNAM ZKRATEK
Aj.-ajiné ANS - autonomní nervový systém Apod. - a podobně CNS - centrální nervová soustava DSM - Diagnostic and Stati sti cal Manual of mental disorders (Diagnostická a statistická příručka duševních poruch - USA) GSI - Global severity Index (Index celkové závažnosti) HAZ - hyperalgické zóny Headovy HPA - hypothalamic-pituitary-adrenal axis HSSP - hluboký
stabilizační
systém
páteře
EBM - Evidence Based Medicine KBT -
kognitivně
behaviorální terapie
LTV -léčebná tělesná výchova MKN - Mezinárodní klasifikace nemocí NK - natural killer Např.
- na příklad
SSRI - Selective Serotonin Reuptake Inhibitors (specifické inhibitory serotoninu Tzv. - tak zvaně
zpětného
vychytávání
1 ÚVOD
Příznaky řadě
problém v
s absencí
dostatečného
medicínských
oborů včetně
nevysvětlitelných symptomů,
tzv.
funkčních
somatického
vysvětlení představují častý
fyzioterapie. Klasifikace a
s těmito symptomy je svízelná a doposud nebyla organicky
či
organického
uspokojivě vyřešena.
které nelze
označit
léčba těchto pacientů
Významná
část těchto
vhodnou diagnózou , se ocitá ve
skupině
poruch. Nespecifické obtíže mohou být popisovány (definovány) také jako: "na "funkční
symptomech založený stav", "somatizace" nebo jako
somatické syndromy" aj.
Psychiatrické hodnocení somatizace nabízí diagnostickou jednotku somatoformní poruchy, jež zahrnuje
většinu
somatizujících
stavů.
Problematika organicky
nevysvětlitelných symptomů
se však
se somatoformními poruchami zcela nekryje. současné lékařské
V
terminologii mohou
funkční
poruchy
představovat
obtíže, tak i vážné chronické stavy zpúsobující inaptibilitu - tedy pracovní Pro klinickou praxi je významné rozlišovat tyto mírné závažnějších,
možnou prognózu daného stavu. Volbou vhodných terapeutických iatrogennímu poškození pacienta, zhoršení jeho stavu a
zneschopnění
přechodné
přístupu
jak z hlediska volby vhodné terapie a
pacienta.
obtíže od chronických
k nemocnému, tak i pro
přístupů
zároveň
přechodné
jak mírné
lze
předejít případnému zátěže
snížení ekonomické
pro
zdravotnický systém. U organicky funkční
nevysvětlitelných symptomů
poruchy trávicího traktu.
vyšetření
Součástí
trávicího systému, se
diagnostiky
těchto
často
nabízí diagnóza mělo
nemocných by však
být i
hybného systému a zhodnocení dalších charakteristik, zejména psychického stavu
nemocného. Pro existenci úzkých
vztahů
mezi funkcemi hybného systému a
poruchy hybného systému s reflexními a naopak viscerální
onemocnění
se
změnami
vyvolávat
či
imitovat
může prostřednictvím
vnitřních orgánů
onemocnění
trávicího traktu
somato-viscerální konvergence na
spinální a supraspinální úrovni projikovat do hybném systému. Psychický stav pacienta ovlivňuje
jeho
přístup
k
léčbě
mohou
a je možným limitujícím faktorem
léčebného
procesu .
významně
Při zjištění
klinicky významné somatizace je vhodná psychoterapeutická intervence. Pacienti se sklony k somatizaci budou po potíží stále pracovníci uplatňovali
častěji dobře
vyhledávat služby
neúspěšném
rehabilitačních pracovišť.
orientovali v této problematice, znali její
v praxi zásady
péče
o tyto pacienty pro
hledání organických Je proto
třeba,
nejmodernější
zabránění
aby se
příčin
svých
rehabilitační
hodnocení , klasifikaci a
zhoršení jejich stavu a
případného
iatrogenního poškození.
9
Fyzioterapie přístupem .
reflexních
může
pacientům
s
funkční
poruchou trávení pomocI svým komplexním
Pomocí fyzioterapeutických metod a technik změn
a
funkčních
aferentace s následným
můžeme prostřednictvím odstranění
poruch v hybném systému napomoci ke snížení celkové nociceptivní
ovlivněním
nervové dysregulace psychické i vegetativního nervového
systému.
10
2 CÍLE A HYPOTÉZY
Cíle práce v teoretické
části:
Shrnout dosavadní poznatky o diagnostické jednotce somatoformní porucha a poukázat na problematiku organicky oborů
trávicího traktu v rámci Zaměřit
nevysvětlitelných
části
horní
gastroenterologie a psychiatrie.
se na vzájemné vztahy mezi hybným systémem, trávicími funkcemi a
psychikou a doplnit tak problematiku organicky části
příznaků
nevysvětlitelných symptomů
horní
trávicího traktu o pohled fyzioterapeuta.
Navrhnout funkčními
Cíle práce v praktické
fyzioterapeutické
možnosti
intervence
nemocných
u
s
poruchami trávení.
části:
Použít dotazník SCL (Derogatis) jako screeningový nástroj pro odhalení možné přítomnosti
psychopatologie u souboru
traktu docházející
ambulantně
Provést fyzioterapeutické
pacientů
s
funkční
poruchou trávicího
na kliniku rehabilitace.
vyšetření
dané skupiny
probandů,
pohybovém systému nenalezneme tzv.viscerální vzorce
či
zda-li v jejich
jiné poruchy hybného
systému pro možnou fyzioterapeutickou intervenci.
Hypotéza 1: HOl: U
méně
než
třetiny
pacientů
s
funkční
poruchou horní
části
trávicího traktu zjistíme
z dotazníku SCL-90 hodnoty globálního ukazatele psychopatologie, obecného ukazatele závažnosti (GSI) ve výrazných hodnotách psychopatologie.
Hl:
Nejméně
u
třetiny pacientů
s
funkční
poruchou horní
části
trávicího traktu zjistíme z dotazníku
SCL-90 hodnoty globálního ukazatele psychopatologie, obecného ukazatele závažnosti (GSI) ve výrazných hodnotách psychopatologie.
Hypotéza 2: H o2 : U
pacientů
vyšetření
s
funkční
reflexní
hlubokého
poruchou horní
změny
stabilizačního
části
trávicího traktu nenalezneme
odpovídající tzv. viscerálním systému
páteře
vzorcům
při
kineziologickém
žaludku a jícnu a dysfunkci
s poruchou dechového stereotypu.
Jl
•
H2 : U
pacientů
vyšetření
funkční
reflexní
hlubokého
Vědecká
s
poruchou horní
změny
části
trávicího traktu nalezneme
odpovídající tzv.viscerálním
stabilizačního
systému
páteře
vzorcům
při
kineziologickém
žaludku a jícnu a dysfunkci
s poruchou dechového stereotypu.
otázka 1: Vedle globálního ukazatele závažnosti (OSI)
předpokládáme
i vyšší skóre
psychopatologie v dimenzích symptomových škál somatizace, úzkosti a deprese.
Vědecká
otázka 2: U
pacientů
vyšetření
s
funkční
poruchou horní
části
vedle lokálních reflexních
onemocnění
trávicího traktu
změn
žaludku a jícnu zejména v jeho
při
kineziologickém
v oblasti trupu popisovaných u
střední
a kaudální
části,
nalezneme
výrazné svalové dysbalance v oblasti horní a dolní hrudní apertury.
12
3 vÝVOJ PSYCHOSOMA TICKÉ MEDICÍNY
Již hippokratovská medicína pohlížela na sila
stejně
jako je vlastní zbytku
přírody .
člověka
V archaické
jako na celek, jemuž je vlastní
době lékaři
člověka,
odděluje tělo
V 17. století se prosazuje úzce přírodovědec
těla
síly
uměli
využít i
stoletích však Galenos pod
a duši. Tímto krokem byl pozastaven celostní pohled medicíny na
ke kterému se dnešní klasická medicína snaží
[dozof a
sebeléčivé
čtyřech
díky tomu, že respektovali osobnost a temperament pacienta. Po vlivem Platona
této
sebeléčivá
vědecký
obtížně
vrátit (Chromý et al., 2005).
biomedicínský pohled na člověka
René Descartes se dívá na
člověka.
Francouzský
jako na stroj, který sestává z fyzického
a racionální a nesmrtelné duše (Schott et al., 1994). Podle Descarta má vznikaj ící medicínská
věda
pojímat
člověka
jako "rozumný stroj" a
péči
o jeho duši má ponechat v kompetenci církve a
filozofie. Tennín "psychosomatika" použil poprvé
německý lékař
spánkových poruch. Od roku 1939 vychází pod tímto názvem (Chromý et al., 2005).
Počátky
Heinroth v roce 1818 časopis
při
pOpiSU
Psychosomatic Medicine
dnešního pojetí psychosomatiky jsou spojené i se jménem Sigmunda
Freuda a s jeho psychoanalytickou koncepcí. Freuda samotného nejvíce zajímala problematika konverze u hysterických duševních poruch. konfliktů
v
tělesné příznaky.
Tento
žáky. Koncepce konverze byla somatická
onemocnění
způsob
Při
konverzi dochází k
uvažování
později rozšířena
značně
přeměně potlačených
ovlivnil Freudovy
přímé
duševních i
nepřímé
i mimo rámec neuróz na psychosomatická i na
(Baštecký et al., 1993).
Od 40. let 20. století se psychosomatická medicína vyvíjí
dvěma směry.
Jednak je to
psychoanalytická (specifická) koncepce, jednak nepsychoanalytická (nespecifická) koncepce. Nejvýznamnější
specifický
osobností,
intrapsychický
Zprostředkujícími
se k psychoanalytickému
konflikt
těsně
souvisí
směru,
je Franz Alexander. Podle
s patogenezí
určitého
něj
onemocnění.
mechanismy jsou vegetativní nervový systém a hormony na ose hypotalamus-
hypofýza-endokrinní žlázy. nichž
řadící
předpokládali
Společně
s Flanders Dunbarovou
vyčlenili
skupinu sedmi chorob, u
psychogenní etiopatogenezi (Baštecký et al., 1993).
Řada nespecifických koncepcí navazuje na práci kanadského fyziologa a endokrinologa
Hanse Selye (Baštecký et al., 1993). Ten byl ovlivněn studiemi Waltera Bradforda Cannona ze začátku
20. století,
zároveň
definoval obecný adaptační syndrom jako fyziologický mechanismus sloužící jako obrana
před
zaměřené
na poplachovou fázi stresu a biologické mechanismy
zátěže.
Cannon
poškozením. Jeho stresová teorie se stala dokladem celostního pojetí lidského organismu a
vzájemné propojenosti všech fyziologických a psychických
pochodů
(Schott et al., 1994). Stresová
13
uplatnění
hypotéza našla své praktické nadměrná
stresová zátěž znamená reálné ohrožení zdravotního stavu.
Američtí
výzkumů
v teorii životních událostí, která klinicky prokázala, že
psychologové Holmes a Rahe sestavil i po více než patnácti letech klinických
tabulku významných životních událostí ohodnocených
podle míry prožívaného stresu. Tato bodová škála není
určitým počtem bodů
univerzálně
od 100 do 11
platná, jelikož dopad
zátěžové
situace na organismus je individuální podle charakteru osobnosti a podle sociálních okolností (Chromý et al., 2005). Od 60. let se
hovořit
o
přijímají
příčinách
psychoanalytici zásady tzv. multifaktorové patogeneze chorob.
a zavádí se pojem "predisponuj ící faktor" (Baštecký et al., 1993). Weiner
v 50. letech zavedl hypotetický faktor X reprezentující biologickou onemocnění.
Také
předpokládal,
disponovaní jedinci s
Přestává
určitými
spoluúčast
že na stres zareagují psychosomatickým
psychologickými
či
vetiopatogenezi
onemocněním
spíše
osobnostními charakteristikami (Chromý et al.,
2005). měl
Psychosomatický model medicína, a to: psychické trauma
~
opačnou
sekvenci poškození než jakou
porucha funkce
~
viděla
klasická
výsledné orgánové poškození. (Chromý et
al., 2005) Ve druhé
polovině
20. století
přišli
s "všeobecnou teorií
systémů".
který obsahuje celou
řadu subsystémů, současně
odehrávající se v některém ze
Systémová teorie nahlíží na každý jev jako na svébytný systém,
subsystémů
smyslu cirkulární kauzality, kde
Ludwig von Bertalanfy a Geoffray Bateson
změny
se
je však sám subsystémem vyšších
zákonitě
probíhají i
Lipowski. Oba
autoři
odrážejí také v dalších subsystémech. A to ve
zpětnovazebně.
Tento model rozpracoval americký psychiatr Engel a
systémů. Změny
později
Jde tedy o
samoregulační
proces.
i kanadský psychosomatik a psychiatr
prosazovali biopsychosociální, tedy holistický,
přístup při
diagnostice,
léčbě
a
rehabilitaci nemocných (Chromý et al., 2005).
14
4 ORGANICKY NEVYSVĚTLITELNÉ PŘÍZNAKY Organicky
nevysvětlitelné tělesné
symptomy jsou v mnoha kulturách považovány za
nespecifické formy distresu (Escobar et a!., 2002). Klasifikace somatickým distresem,
podněcujícím
problém, který nebyl doposud
zvýšené vyhledávání
pacientů
se
zřetelným
péče, představuje častý
vyřešen. Léčba těchto pacientů
a trvalým
a složitý
je stále neuspokojivá (Noyes et a!.,
2008). Pro
funkční
shromážděno tělesné
obtíže bez přiměřeného patologicko-anatomického korelátu bylo v minulosti
množství
termínů:
symptomy, rozmanité medicínsky
funkční
somatické symptomy,
Významná část ocitá ve
skupině
tzv.
nadužívání zdravotní somatizace se většinu
těchto
funkční
péče,
především
somatizuj ících
nevysvětlitelné
symptomy, organicky
nevysvětlitelné
symptomy, psychogenní
příznaky,
somatické syndromy aj. (Es co bar et a!. , 2002).
zdravotních
funkčních
somatizační
somatizace,
problémů,
které nelze
označení
poruch. Toto
označit
vhodnou diagnózou, se
však nezabraňuje zhoršení kvality života,
ani terapeutické frustraci (Porcelli et a!., 2000). Psychiatrické hodnocení
odvozuje z diagnostické jednotky somatoformních poruch, zahrnující
stavů.
Koncept somatoformních poruch je u obou psychiatrických klasifikací DSM-IV -TR i MKN-lO
často
kritizován a bude v nejbližší
době pravděpodobně
nedostatečná přesnost klasifikačních systémů,
revidován.
Zdůrazňuje
které neodrážejí biopsychosociální
se zejména
vícerozměrnost
somatoformních poruch (Hiller & Janca, 2003; Lowe et a!., 2008; Porcelli et a!., 2000; Rief et a!., 2004; Fink et a!., 2002). Reliabilita a validita
některých těchto stavů
je sporná, a proto by na ně
pouze jako na samostatné poruchy. Somatoformní poruchy se
překrývají
jak
nemělo
být pohlíženo
vzájemně,
tak i
s dalšími poruchami, depresivními a úzkostnými (Brown, 2004; Lowe et a!., 2008; Kroenke et a!., 2007). Problematika organicky
nevysvětlitelných symptomů
se se somatoformními poruchami
zcela nekryje (Chromý et a!., 2005). Další somatizující stavy najdeme v psychiatrické klasifikaci u disociativních poruch, neurastenie, Mlinchausenova syndromu aj. (Fink et a!., 2002). Prozatím neexistuje jasná alternativa pro jiné manifestace somatizace (Porcelli et a!., 2000). Z důvodů
přetrvávajícího
organicky
nevysvětlitelné příznaky
negativního vnímání psychiatrické diagnózy pacienty i
"psychosomatický syndrom". překrývající,
zpravidla
Většina
označeny
medicínských
jako
oborů
"funkční tělesné
jsou
symptomy"
nespecifické obtíže,
definuje jako specifické syndromy (subsyndromy)
lékaři
často
např. nevředová
se
či
významně
dyspepsie,
fibromyalgie, chronický únavový syndrom apod. (Rief et a!., 2004). Takovéto syndromy jsou si podobné z hlediska pohlaví nemocných, incidence koexistence psychiatrických poruch, etiologie,
15
prognózy, a v reakci na hodnocen odborníky z
léčbu
(Brown, 2004). Tentýž pacient bude
různých oborů
Z kliniky je známo, že u
odlišně
diagnostikován a
podle jimi užívaných klasifikací (Lowe et a1., 2008).
pacientů
s
funkčními
somatickými syndromy je vyšší prevalence
nevysvětlitelných symptomů,
somatizace, somatoformních poruch a organicky
které nesouvisejí
s těmito syndromy (Barsky & Borus, 1999). Uvažuje se i o obecné existenci etiopatogenetické kontinuity mezi organicky
nevysvětlitelnými příznaky, funkčními
poruchami (Chromý et a1., 2005). těmito funkčními
bude
třeba
syndromy jde
Přes
zřejmě
rozmanité
označení
syndromy a somatoformními
mnoha běžných
elementů
sdílených
o úzce související jevy (Escobar et al., 2002). V budoucnu
sjednotit diagnostická kritéria pro somatoformní a funkční poruchy (Lowe et al., 2008).
Funkční
poruchy v
vážné chronické stavy
současné lékařské
způsobující
al., 2005). V klinické praxi je
pracovní
potřeba
terminologii zahrnují jak mírné
zneschopnění
tyto stavy
na léčbu a neustálé tendenci vyhledávat mnoho
umět
psychiatrickou diagnózu somatoformní porucha, která by spolupráci s psychiatrem (Honzák &
Večeřová
obtíže, tak i
pacienta. (Fink et al., 2002; Chromý et
rozlišovat.
odborníků
přechodné
Při
velmi chabé
odpovědi
pro další
vyšetření
měla
léčena přinejmenším
být
pacienta
je dobré zvážit i ve
in Lukáš et al., 2003).
16
5S0MATOFORMNÍPORUCHA
5.1 Definice tennínu Tennín somatofonnní se odvozuje z řeckého slova pro poruchy
tvoří
širokou skupinu
onemocnění
s organicky
tělo
- "soma".
nevysvětlitelnými tělesnými
Somatofonnní poruchy zahrnují vzájemnou psycho-somatickou interakci; mozek zcela
objasněnými způsoby,
problém v těle.
posílá signály
zaměřené
"Dodatečné méně důležité změny
na pacientovo
vědomí,
symptomy.
různými,
dosud ne
poukazující na vážný
v neurochemii, neurofyziologii a neuroimunologii
mohou být následkem neznámých duševních nebo mozkových onemocnění."
Somatofonnní
mechanismů,
které
způsobily
(Sadock, 2004, 247)
5.2 Klasifikace
Somatoformní poruchy jsou klasifikací -
nejčastěji
klasifikovány podle dvou základních statistických
Mezinárodní klasifikací nemocí,
Diagnostickou a statistickou
příručkou
10. revize (MKN-10), a severoamerickou
duševních poruch, IV. revize (Diagnostic and Stati sti cal
Manual of mental disorders - DSM-IV). SomatoformnÍ poruchy MKN-IO SomatizačnÍ
DSM-IV Somatizační
porucha (F 45.0)
Nediferencovaná
somatizační
porucha (F 45 .1)
porucha (300.81)
Nedifferencovaná
somatoformní
porucha
(300.82) Hypochondrická porucha (F 45.2)
Konverzní porucha (300.11)
Somatofonnní vegetativní
Bolestivá porucha (307.80, 307.89)
dysfunkce (F 45.3) Přetrvávající
somatofonnní bolestivá porucha
Hypochondrie (300.7)
(F 45.4) Jiné somatoformní poruchy (F 45 .8)
Tělesná
Somatoformní porucha nespecifikovaná
Nespecifikovaná
(F 45.9)
(300.82)
dysmorfická porucha(300.7) somatoformní
porucha
Tabulka 1. Diagnostická kritéria somatoformnÍch poruch (WHO, 2006; American psychiatrie association, 2000)
17
Obě
diagnostická kritéria vycházejí z popisu symptom atiky jednotlivých duševních chorob a
poruch. Poruchy jsou definovány podle
přítomnosti určitého počtu
Severoamerická diagnostická a statistická
příručka
diagnostických kritérií.
somatoformních poruch jako MKN-IO. DSM-IV oproti MKN-IO týkající se
orgánů
nevyčleňuje
s převážně vegetativní inervací. Na druhou stranu staví
poruchu, která je v MKN-l O
řazena
Nejvýraznější
rozdíl mezi
oběma
somatické potíže
samostatně
mezi hypochondrické poruchy. DSM-IV
definuje jednotlivé specifické poruchy.
členění
duševních poruch má podobné
dysmorfickou
zároveň striktněji
klasifikacemi je
zařazení
konverzní poruchy v DSM-IV mezi somatoformní poruchy.
5.3
Společná
kritéria somatoformních poruch
V České republice platí od roku 1993 Mezinárodní klasifikace nemocí, kterou vydala Světová
zdravotnická organizace. Pacienti se somatoformní poruchou
obecně splňují
následující
kritéria: 1.
Problémy pacienta nemají žádné organické V
současné medicíně
vysvětlení, přesto způsobují tělesné
založené na důkazu jsou známy pod pojmem
funkční
obtíže.
poruchy.
2.
Pacient bývá nepřístupný k psychologickým interpretacím jeho potíží.
3.
Často se objevuje "histriónské chování" z velké části závislé na temperamentu pacienta.
MKN-10 Somatizační
Nejméně
porucha (F 45.0)
dva roky
řadu vyšetření
mnohočetných
provedených i
Splňuje
somatizační
kriteria neúplně,
např.
měnlivých
potíŽÍ bez organického
opakovaně, nadměrná
pacientova sociálního fungování z
Nediferencovaná
a
vysvětlení přes
konzumace zdravotní
péče,
celou
zhoršování
neúčinnosti lékařské péče
porucha (F 45.1)
co do interference s funkcí.
Hypochondrická porucha (F 45.2) Dlouhodobá pacientova obava z jedné nebo více z usilovného sledování vlastního ohledu na lékařské Patří
ujištění
sem i dysmorfofobie -
těla
tělesných
nemocí nebo vad vycházející
a katastrofických interpretací
běžných pocitů
bez
a negativný výsledky specializovaných vyšetření. měla
by být vyřazena jako samostatná jednotka.
Somatoformní vegetativní dysfunkce (F 45.3) Obavy z vegetativních subjektivně
příznaků
z
různých částí těla někdy objektivně
prožívaných, bez zjistitelné strukturální léze
příslušného
znatelných, jindy jen
orgánu
18
Přetrvávající
somatoformní bolestivá porucha (F 45.4) nevysvětlitelnou
Stížnosti na dlouhotrvaj ící somaticky
skličující
bolest navazující na
psychosociální problém
Jiné somatoformní poruchy (F 45.8) Somatoformní porucha nespecifikovaná (F 45.9) Lokalizované stálé, bez vegetativních projevů a dále blíže nespecifikované poruchy
Tabulka 2. Charakteristiky poruch podle MKN-I0 (Smolík, 1996)
5.4 Etiopatogeneze
Příčina
somatoformní poruchy není doposud známa.
pojímá patogenezi
komplexně prostřednictvím
Na etiopatogenezi se
společně
symptomů značný
psychosomatická medicína
multifaktorové teorie nebo systémového
přístupu.
podílejí biologické i psychosociální faktory (enviromentní).
U somatofonnní poruchy jde vedle
Současná
primárně
o popis typického vzorce chování,
význam také typická kognitivní
vzorce (Morschitzky & Sator, 2004). Pomocí (EBM - medicína založená na
důkazu
přesvědčení pacientů
běžných důkazů,
kterém mají
určité interakční
které Evidence Based Medicine
organické nemoci) používá pro stanovení diagnózy, není
možné etiopatogenezi této poruchy nalézt. EBM v tomto postavené na souboru neorganických
a
při
symptomů
případě
ajejich nozologickém
nezachycuje znaky nemoci uspořádání.
5.4.1 Psychosociální faktory
Somatofonnní poruchy vznikají zpravidla v individuálně
v závislosti na charakteru a
zátěžových
intenzitě podnětu,
situacích. Každý reaguje na
zátěž
podle aktuálního stavu organismu a
charakteristikách osobnosti. Člověk s pocitem bezmoci může v určité situaci reagovat obranným mechanismem ve
fonně
somatických
Psychoanalytický obvykle z raného bolestech. proti
Může
pocitům
či nevědomé
přístup zdůrazňuje
dětství
viny nebo jako
hněvu
způsob
určité aktivitě
Učení může
způsobu
význam či
symbolické
vyjádření
tělo . Příznaky
sebetrestání. Další interpretací je
a obav pocházejících
v somatických potížích a
lze také chápat jako obranu potlačení
pudových
impulsů
(Vágnerová, 2004). učenÍ. Předpokládá ,
zvládání stresu pacient
být fonnou imitace
nevědomých konfliktů
a agrese na vlastní
Behaviorální pohled vychází z teorie jako nevhodného
(Baštecký & Beran, 2003).
a jejich transformace
jít o obrácení
vyhnutí se
projevů
důležité
naučil,
osoby, nebo
že se maladaptivnímu chování
nebo mu správné vzorce chování chybL
nadměrné
pbzornosti pro somatické stesky
19
v dětství, jako je tomu
například
vzniku potíží klasickým
podmiňováním
u somatické poruchy. U hypochondrické poruchy se uvažuje o
5.4.2 Jiné aspekty psychosomatických
v
onemocnění
psychosomatické
pozadí
neuroimunomodulace. Dnes nepříjemnými
(Praško et a!., 2002).
zjištěné
medicíny
největší
s
stojí
pravděpodobností
experimentální a epidemiologické údaje ukázaly spojitost mezi
životními událostmi, psychologickým
vyčerpáním
a depresí
člověka
imunitním systému. Bylo prokázáno, že životní stresové situace provokují poruchy v různých aspektech imunitních funkcí, mitogenem indukované proliferace
lymfocytů ,
například
se
relativně
redukci aktivity NK
změnami
v
dlouhodobé
buněk,
snížení
poškození imunitní kontroly nad reaktivací
latentního herpetického viru aj. (Song & Leonard, 2000). "Vyšší nervové funkce a emoce diencefala, a to jednak a jednak
působením
působením
ovlivňují
imunitní systém zejména
prostřednictvím
na neuroendokrinní orgány, jimiž jsou hypotalamus a hypofýza,
na aktivitu autonomního nervstva a
ovlivněním činnosti modulačních systémů
kmene." (Bušek & Kancheva, 1999, 248) Vliv vyšších nervových funkcí na funkce vegetativní a imunitní je
zprostředkován
limbickým systémem, zejména hipokampální formací, která propojuje kortex s hypotalamem (Bušek & Kancheva, 1999). Další zajímavý pohled na tuto problematiku ji
vysvětluje
v obecném
pojetí jako řídící a řízené struktury (Chromý et a!., 2005).
5.4.3 Model
aktivační
hypotézy
Mechanismy vzniku model
aktivační
hypotézy
onemocnění spolupodmíněných zčásti
modifikovali. Schematicky lze
I.
úroveň
sociální povahy, II.
úroveň
podle Leviho a Honzáka, který Baštecký a Beran (2003)
rozdělit
- Na život jedince v
tento model do
určitých
většinou
situacích
čtyř
se vyvolávají
Přes
vědomé
a
úrovní:
působí podněty
biologické, psychologické nebo
jako stresory nebo meliory.
- Centrání nervový systém zachytí informaci a kognitivních funkcí.
psychosociálním stresem PopisuJe
retikulární
aktivační
nevědomé
asociace.
hypotalamus zodpovídající za emoční
nejdříve
dochází k jistému stupni aktivace
systém se aktivuje mozková Současně
kůra
a
přes
ni
se aktivuje limbický systém a
odpověď.
20
III.
úroveň
- Zpracovaná informace
následně
aktivuje
alespoň tři zprostředkující
neurovegetativní, neuroendokrinní a neuroimunní. Podíl aktivace individuálně
IV . úroveň -
těchto systémů
je
variabilní.
Při úspěšné
Při
mechanismy:
strategii boje jedince se škodlivinou dochází k adaptaci na novou situaci .
selhání strategie
vzrůstá
onemocnění.
náchylnost k
,_. __1_.. _. !
1 , 2) Stresory 3) Melior
(
(
Hypotalamus
Kura mozková
t J
/j
Podkorová centra
f - - - - - - I ~<--- Vegetativní oblas1 ~<
Hypofýza
___ Endokrinní regulace
/l~
III
Neurovegetativní
Neuroendokrinní
Neuroimunní
1
IV
cílový orgán (orgánový systém)
Obrázek 1.
Aktivační
hypotéza (Baštecký & Beran, 2003)
5.5 Faktory
ovlivňující
rozvoj a
průběh
somatoformní poruchy
5.5.1 Alexitymie V doslovném Začátkem
pacienti
překladu
termínu alexitymie, neboli a-Iexi-thymos, znamená
70. let Sifneos a Nemiah vyslovili hypotézu alexitymie, podle které
obtížně
rozpoznávají a
vyjadřují
emoce a místo toho je prožívají na
určitým
systémem obrany
před
bolestivou emocí -
nevědomým
emocí.
psychosomatičtí
tělesné
poruchu kognitivního zpracování a regulace subjektivních emocí a emocionálních Somatizace je
nečtení
úrovni. Jde o
podnětů
z okolí.
prožíváním bolestivé
emoce (Bankier et a!., 2001).
21
Již Freud
řekl,
že deprese je
k sobě mají velmi blízko.
Vědci
daň
za neodžitý smutek. Deprese jako trvalá nálada a bolest
zjistili, že stejná reakce nastane jak
při
tělesné,
bolesti
tak
při
bolesti "psychické", kdy dochází k aktivaci v gyru cinguli a v dolní oblasti pravého ventrálního prefrontálního kortexu. Gyrus cinguli reaguje na bolest spíše
vnitřním
poplachem, že je
v nepořádku. Zatímco oblast pravého ventrálního prefrontálního kortexu pomáhá Vědci
vyvolanou bolestí. opuštění
z Kalifornské university v Los Angeles zjistili, že odmítnutí
savců rodiči
mladých
potlačit
je vnímáno jako významné
nebezpečí
něco
reakci nebo
a vede k úpravám chování
(Chromý et al., 2005). Alexitymici
obtížně
poznávají a popisují emoce. Mají sníženou schopnost introspekce a
empatie. Jejich malá fantazie vyplývá z omezených
emočních
schopností a konkrétního myšlení
orientovaného na přítomnost (Byrne & Ditto, 2005). Jej ich život je
často citově
prázdný, provázený
chudými mezilidskými vztahy (Hartl & Hartlová, 2000). Souvislost alexitymie s psychosomatickými a somatoformními poruchami, s organicky nevysvětlitelnými
prokázaná. vliv i na
příznaky
Poměrně často
a chováním v nemoci je možná, ale zatím ne zcela
se alexitymie vyskytuje u depresivních a úzkostných
některá tělesná onemocnění
terapie duševní poruchy nebo
a mortalitu.
Přítomnost
tělesného onemocnění
vnitřních
může
mít
promítá do
(Chromý, 2006).
Podle výzkumu Lemche et al. (2004) vycházejícího z "teorie psychoanalytika Johna Bowlbyho
stavů. Může
negativně
alexitymie se
přesvědčivě
být alexitymie
důsledkem
připoutání"
britského
narušeného vývoje jazyka o
stavech v souvislosti s nejistými nebo zmatenými vazbami z dětství (Lemche et al., 2004).
5.5.2 Komorbidita
Somatoformní poruchy se pak
ovlivňují
často
vyskytují v kombinaci s další duševními poruchami, které
klinický obraz i chování v nemoci.
Léčbou přidružené
poruchy somatoformní. Je zaznamenána také komorbidita
poruchy se zmírní naléhavost
mezi jednotlivými somatoformními
poruchami (Yeung & Deguang, 2002). Nejčastěji
je
přítomna
depresivní porucha, generalizovaná úzkostná porucha a panická
porucha. U somatoformních poruch se benzodiazepinů. Některé
i možnost, že pacient
často druhotně
objevuje abúzus alkoholu, analgetik a
somatoformní poruchy jsou spojeny s poruchami osobnosti. Vždy existuje
zároveň
trpí somatickou poruchou (Escobar et al., 2002).
22
· 5.6 Klinický obraz
různorodý
Somatoforrnní poruchy mají velmi orgánového systému,
může
jít o zažívací, kardiovaskulární, urogenitální
prožitky bolesti, o strach, resp. různých částí těla
přesvědčení
o existenci závažného
potíží a odkazy na
vyjádření různých
opakovaně
výrazně
udržujícím
o
pocity deformace
negativní. Odmítají
alespoň část problémů .
orientují sami na sebe a svoJe obtíže. popisy sociálních
přijmout ujištění lékaře,
že somatické
obavy o zdraví se stávají
důkazy tělesné
.Tako
důsledků
vyšetření, přestože
autorit. Požadují další odborná
přiměřenou tělesnou příčinu. Nadměrné
žádnou
příznaky,
kožní
onemocnění či
nevysvětlitelných příznaků,
dramaticky podávají seskupení
nálezy byly
či
(Vágnerová, 2004).
Lidé trpící somatoforrnní poruchou se Emotivně,
klinický obraz. Mohou se týkat jakéhokoliv
příznaky
důležitým
jejich nemají
faktorem
poruchy jsou mnohdy interpretovány
tělesné
příznaky souvisej ící se stresem nebo normálními projevy (Praško et al. , 2002). Často se posuzují
jako slabí a neschopní snášet stres. Neustále vyhledávají s nimi vázne spolupráce
při
navržené
léčbě
různé lékaře
průběh
příznaků .
Často jsou doprovázeny dlouhodobým narušením
rodinných
vztahů .
poruchy náhle až v adolescence
či
později
třetím
- ve
pravděpodobné,
dospělosti.
v období mladé
že
Somatizační
dospělosti,
alespoň
pocity
změněné
u
zpravidla do
s prezentací stále nových
části pacientů
třiceti
nevznikají somatoformní
poměrně
brzy, na konci
let. Hypochondrická porucha
začíná
až čtvrtém decenniu (Chromý et al., 2005; Skorunka, 2007).
(Vágnerová, 2004). V břicha,
Obvykle
sociálních, interpersonálních a
poruchy se objevují
U ostatních somatoforrnních poruch není tak
bolesti
léčbu.
(Chromý et al., 2005).
Somatoforrnní poruchy mívají kolísavý chronický
.Te velmi
a vyžadují
dětství
se vyskytují zejména jako organicky
pocit únavy, bolesti citlivosti v
jednoznačně časově
končetin,
končetinách
nevysvětlitelné
U
adolescentů
a zažívací obtíže. Mohou
představovat
hlavy a
závratě.
vymezena doba vzniku opakované
to jsou bolesti zad, riziko
nejnhnějších
duševních poruch v dospělosti. Často tyto děti a adolescenti žijí v nepříznivé rodinné situaci a mají narušené vztahy s vrstevníky,
případně
problémy ve škole (Skorunka, 2007).
5.7 Epidemiologie
Vzhledem
k nejednotným
přístupům
při
diagnostice
klasifikačními
somatoformních
poruch
a
s přihlédnutím k výrazným
rozdílům
mezi
epidemiologických studí za
dostatečně
validní. Studie se však shodují v tom, že danou pOluchou
systémy, nelze považovat výsledky
23
trpí častěj i ženy než muži, například u somatizační poruchy se udává poměr 10: 1 (Barsky et al., 2001).
5.8 Diagnostický postup a
vyšetření
Diagnostika somatoformní poruchy je odvozená od výše popsaných jednotlivých příznaků. Stanovení diagnózy somatoformní porucha by psychiatrického
či
somatického
onemocnění
měla
následovat až po
předchozím vyloučení
jiného
(Sekot, 1997).
5.9 Terapie
při
Metodou první volby
léčbě
somatoformních, tedy léčby
farmakoterapie následovaná psychoterapií. Vedle této základní jako
podpůrnou léčbu
psychiatrických, poruch je lze u somatoformních poruch
uplatnit fyzioterapii, speciální pohybovou terapii s prvky dramatu a tance,
jógu, arteterapii, muzikoterapii apod.
5.9.1 Psychoterapeutické
přístupy
Psychoterapeutická protože pacienti
léčba
poměrně
u lidí trpících somatoformní poruchou bývá
často nechtějí přijmout
psychosociální
původ
svých
příznaků.
obtížná,
Podle charakteru
osobnosti pacienta a jeho motivace se indikuje systematická psychoterapie. Mezi krátkodobé přístupy,
systematické
které se používají v
léčbě
patří
somatoformních poruch,
kognitivně
behaviorální terapie a dynamická psychoterapie (Praško et al., 2002). "Jakýkoli typ dlouhodobé jak individuální, tak skupinové i rodinné psychoterapie zlepšuje stav
pacientů
se somatoformními poruchami v
průměru
příznaků,
o 50% (snížení
počtu
hospitalizací, zlepšení sociálního fungování)." (Herman et al., 2004, 270).
Podpůrná
psychoterapie a strukturované klinické vedení
Přístup
k pacientovi by
je terapie iatrogenní. týmu až po
Podpůrnou
patřičném
onemocněním
měl
být empatický, chápavý,
vstřícný
a vlídný. V
psychoterapii mohou poskytovat vybraní
zaškolení. Terapie
spočívá především
v cílené
opačném případě
členové
podpoře
zdravotnického
pacienta s určitým
(Marek et al., 2001).
24
V první řadě je nutné pacienta opakovaně ujišťovat o tom, že jeho potíže souvisejí se
stresem.
Měl
procesy.
Důležité
by obdržet informace, které mu umožní pochopit vztah mezi pro pacienta je také
Další úkol psychoterapie
spočívá
uvědomovat
si svoje emoce a
vyjadřovat
v pomoci zmírnit, odstranit jednotlivé při
akceptovat. Náplní psychoterapie je i podpora
řešení
tělesnými
je jiným
příznaky
životních
a duševními způsobem .
nebo se je
problémů
naučit
souvisejících
s poruchou (Praško, 2000). Doporučuje
se, aby pacient byl veden jedním
jeden, pacienti mají zvýšené Ošetřující lékař návštěvy
by
by
mělo
měl
příležitosti
pacienta
vidět
pro v
vyjádření
předem
být jednoduché kontrolní
lékařem.
"Když je zapojeno více
lékařů
než
somatických stížností." (Sadock, 2004, 249).
naplánovaných krátkých
vyšetření zaměřené
návštěvách. Součástí
na nové stížnosti, aby se
předešlo
náhlému zhoršení obtíží (Sadock, 2004).
Kognitivně
behaviorální terapie
Kognitivně
behaviorální terapie využívá
poznatků především
prOjevy JSou
učením či přeučováním měnitelné.
somatickými
příznaky
strategií s pacientem Součástí
z teorie
žádoucí a
kdy psychické
Nabízí pacientovi náhled na souvislosti mezi
a aktuálním stavem pacienta. Terapeut pomocí
nacvičuje
učení,
odnaučuje
osvědčených
technik a
nežádoucí chování (Zvolský et a!., 2001).
terapie jsou tělesná cvičení a nácvik relaxace.
Dynamická terapie
Krátkodobá dynamická psychoterapie pomáhá odhalit
vytěsněná
konfliktní témata, která
mají spojitost s rozvojem poruchy, a snaží se odstranit patologické obranné mechanismy, které se podílejí na vzniku somatických potíží. Probíhá
buď
ve
formě
individuální nebo skupinové terapie.
Výhodou skupinové psychoterapie je možnost vzájemného sdílení
společných prožitků
za podpory
celé skupiny (Praško, 2000).
Rodinná systematická terapie
Důležitá
je i spolupráce s rodinnými
terapie považuje pacienta za souvislosti se
současným
součást
příslušníky,
pokud je možná. Rodinná systematická
rodinného sytému a v jeho problémech a poruchách hledá
stavem rodiny (Kratochvíl, 2006).
25
5.9.2 Farmakoterapie
Psychofarmakoterapie
patří
komorbidní deprese a úzkosti.
Nejnovější
antidepresiv III. generace. Z tohoto Někdy
do rukou
důvodu
psychiatrů
a je
zaměřena především
na
léčbu
poznatky vyplývají z deprivace serotoninu pomocí základ
léčby tvoří
preparáty SSR! (Fava et al., 2000).
se také používají malé dávky atypických neuroleptik pro snížení tenze a vegetativních
příznaků.
Benzodiazepinová anxiolytika nejsou
vysokému riziku závislosti,
někdy
ovšem bývají
doporučována úspěšná
pro chronickou medikaci
v iniciální fázi
léčby
kvůli
do nástupu efektu
antidepresivní medikace (Švestka et al., 1995).
26
6 FUNKČNÍ PORUCHA HORNÍ ČÁSTI TRÁVICÍHO TAKTU 6.1 Definice termínu Funkční
poruchy trávicího systému jsou chorobné stavy projevující se chronickými
vracejícími se symptomy
původem
biochemických, ultrazvukových
či
či
v trávicím traktu bez prokazatelných organických,
endoskopických abnormalit.U
funkčních
poruch horní
části
trávicího
traktu jde o obtíže a příznaky souvisej ící s příjmem potravy a s časnými fázemi trávení. Bolest obtíže jsou lokalizované nad pupek, obvykle kolem
střední čáry
(Lukáš et al., 2003;
či
Mařatka,
1999).
6.2 Klasifikace Pro
funkční
poruchy trávicího systému existují
různé
klasifikace, z nichž
nejrozšířenější
je
tzv. římská. Římská klasifikace je opakovaně sestavovaná skupinou expertů zabývající se touto problematikou. Její poslední verze označovaná jako "Řím III" z roku 2006 navazuje na předchozí dvě "Římská kritéria I a II." V tabulce 3 jsou uvedeny funkční poruchy horní části trávicího traktu. symptomů ,
Diagnostická kritéria obsahují vedle souhrnu daných rekurentních obtíží
minimálně
dvanáct
A Funkční jícnové poruchy:
Al.
Funkční
pyróza
A2.
Funkční
bolesti na hrudi
pravděpodobně
A3.
Funkční
v
průběhu
Funkční
přetrvávajících či
posledního roku (Lukáš & Hep, 2007).
gastroduodenální poruchy:
Bl . Funkční dyspepsie
jícnové etiologie
dysfagie
A4. Globus
B
týdnů
dobu trvání
Bla. Postprandiální distress (bolestivý)syndrom Blb. Syndrom epígastrícké bolesti B2. Říhání B2a.Aerofagie B2b.Nespecifické
nadměrné říh ání
B3. N auzea a zvracení B3a. Chronická idiopatická nauzea B3 b.
Funkční
zvracení
B3c. Syndrom cyklického zvracení B4.
Tabulka 3.
Funkční
Ruminační
syndrom
dospělých
v
gastrointestinální poruchy - Rímská klasifikace III (2006) (Lukáš & Hep,
2007)
27
Česká resp.československá gastroenterologie má v oblasti funkčních poruch dlouhou tradici
s některými rozdílnými názory a pohledy na danou problematiku. Mezi nedostatky Římské klasifikace z pohledu orgánů
českých odborníků
řadí například: rozdělení
se
bez ohledu najejich odlišnou podstatu, posouzení
přihlížení
či
k jiným okolnostem
příznaků
funkčních
ošidné definování
chorobných
stavů
podle
jen podle jejich charakteru bez
poruch pouze na základě absence
organické příčiny (Lukáš et al., 2003). Mařatka na rozdíl od Římských diagnostických kritériích dělí funkční poruchy trávení na dvě
regulační
skupiny, podle toho, zdajsou porušeny
mechanismy na vyšší (psychogenní)
(vegetativní, neurohumorální) úrovni (Tabulka 4). Poruchy nejsou spojeny se sníženou výkonností trávicích omezení, ani léky
orgánů
zaměřené orgánově. Psychofunkční
psychofunkční
či
nižší
a psychoneurotické
a vzhledem k terapii nevyžadují dietní
poruchy jsou přechodné projevy
funkční
dysregulace vznikající v reakci na afekty a emoce. Naproti tomu poruchy neuropatické jsou (sub)chronické s endogenním slova smyslu
popř. konstitučním
označuje Mařatkajako
trávení, jsou závislé na kvalitě a na projikované do horní
části
základem.
Funkční
"orgánové neurózy",jejichž příznaky souvisejí s poruchou
kvantitě přUímané
stravy. Jako
psychofunkční příznaky
trávicího systému Mařatka uvádí: v oblasti úst
hystericus. Projevem neuropatie se různé
může
stát podle
Mařatky
nejčastěji hořkost,
nejčastěj ší příčinou
v ústech, glosodynie, stomatodynie, v oblasti jícnu je úzkostný stav
dysfunkce, od
trávicí poruchy v pravém
kterýkoliv z příznaků
suchost
globus
žaludeční
formy visceralgie až po projevy motorické: aerofagie, nauzey, zvracení
(Jirásek, 2002; Lukáš et al., 2003,
Mařatka,
1999;
Mařatka,
2006) .
Poruchy psychofitnkční a
Poruchy funkční
psychoneuropatické
(" orgánové neurózy")
Jícen
Globus hystericus
Spasmus jícnu a kardie
Zaludek a
Aerofagie
Funkční
dvanácterník
Psychogennízvracení
-
gastropatie
a. dráždivý žaludek, pseudoulcerózní sy
-
Tabulka 4. Ceskoslovenská (Mařatka,
(Mařatkova)
klasifikace
b. chabý žaludek
funkčních
poruch trávení
1999)
28
6.3 Etiopatogeneze
Na patogenezi
funkčních
poruch trávení se podílí více důkazy
(Obrázek 2). Obvykle chybí objektivní příčina
faktorů
v
různé míře
orgánové dysfunkce. Existují tak
a kombinaci
domněnky,
že
leží mimo orgán. Dokladem pro to mohou být celkové poruchy regulace, zejména v oblasti
psychiky a vegetativního nervového systému nejcitlivěji
Z trávicích funkcí
(Mařatka,
1999).
reaguje motilita. Poruchy motility (dysmotility) spolu se
zvýšenou viscerální senzitivitou, psychosociálním stavem a možnou dysregulací, se podílejí
tvoří
tři
podklad multifaktoriálního vzniku
funkčních
centrálně
nervovou
poruch trávení. Na regulaci motility
základní mechanismy: nervový, endokrinní a parakrinní (Lukáš et al., 2003; Jirásek,
2002). Z širokého souhrnu nervových regulací je nejen pro fyzioterapii, významný vliv hybného systému. Vztah mezi dysmotilitoujícnu a hybným systémem byl kolegy (Hep et al., 1998). Z jejich studie také vyplývá, že změny
objektivně
prokázán Hepem ajeho
dostatečným podnětem
jsou i funkční
hybného systému s následnou reflexní reakcí.Význam nervových regulací je široký a
změny
aference mohou být jakéhokoliv druhu. Mařatka
pokládá za významné dva základní faktory: dispozici a psychogenezi, a dva faktory
za pomocné nebo vybavující: nehygienickou životosprávu a odborníky za prvořadé považují
především
přestálé
psychosomatické vlivy
nemoci.
(Mařatka,
Někteří psychiatričtí
1999).
ČASNÉ OBDOBí ŽIVOTA - Genetické vlivy - ViNy IlrOstředí
PSYCHOSOCIÁLNí FAKTORY - Životní stres - Psychologické charakteristiky - styl "copingu" - Sociální podpora
1
...
.
L..
I
CNS ENS
FYZIOLOGIE - Motilita - Senzitivita
T
I
..... 'll
'V
jr"
FUNKČNí OBTíŽE - Symptomy - Chování
Obrázek 2. Schéma komplexního
......
....
koncepčního
VYÚSTENí - Medikace - Potřeba léčebné - Denní proVQz - Kvalita života
modelu
péče
funkčních
gastrointestinálních poruch
CNS, cetrální nervový systém, ENS, enterický nervový systém (Drossman et al., 1999)
29
6.4 Epidemiologie
Potřebu přihlížet
i výsledky
některých
k psychickým
faktorům
u
funkčních
gastrointestinálních poruch dokládají
studií.
Gastrointestinální symptomy j sou velmi
časté.
V západních zemích je
během tří měsíců
zaznamená skoro každý dospělý (Álander et al., 2005). Prevalence funkčních poruch trávicího traktu v populaci západních zemí je mezi 10-20%. A však
většina těchto pacientů
lékařskou péči
funkční
(Jones et al., 2007). Pouze 5-20% trpících
nevyhledá kvůli
poruchou trávicího traktu
svým potížím navštíví lékaře jednou za čtvrt roku (Álander et al. , 2005). U pacientů s funkční gastrointestinální poruchou,
kteří
mají
větší potřebu
konzultovat své symptomy s
lékařem , je
vyšší
prevalence psychické poruchy (Álander et al. , 2005 ; Porcelli et al. , 2000). Mnoho studií demonstrovalo, že rozdíl mezi konzultujícími a nekonzultujícími pacienty
spočíval především
psychiatrickém distresu, chování v nemoci a coping stylu, než ve vážnosti
tělesných symptomů
v
(Jones et al., 2007).
6.5 Psychologická a psychiatrická komorbidita
V
řadě výzkumů
bylo u
pacientů
s funkční poruchou trávicího traktu rozpoznáno mnoho
psychologických a psychiatrických obtíží (Porcelli et al., 2000). Álander se svými spolupracovníky zaznamenali u dlouhodobé
funkční
poruchy trávicího traktu
nápadně
vyšší výskyt psychických
onemocnění a dalších tělesných obtíží (Álander et al., 2005). "Psychiatrické poruchy jsou u funkčních
gastrointestinálních poruch
časté,
zejména u
pacientů
s vážnými , či neustupujícími
symptomy, kde se prevalence psychiatrické diagnózy pohybuje v rozmezí 42 a 61 %."(Jones et al., 2007,97)
Převládají
úzkostné poruchy, poruchy nálady (zahrnující velkou depresi) a somatoformní
poruchy (Barsky & Borus, 1999; Bouin et al. , 2001; Drossman, 1999; Hunt, 2002 ; Jones et al., 2007). Wilhelmsen našel u
pacientů
s
funkčními
poruchami trávení vysoké skóre pro neuroticismus
a somatizaci (Wilhelmsen, 2000). Prevalence psychiatrických diagnóz u
funkčních
v rozmezí 25 až 100% v závislosti na populaci, souboru
poruch trávicího traktu se pohybuje pacientů
a diagnostických kritérií.
obtíže trávicího traktu byly zaznamenány u 30-70% psychiatrických Označení funkční tělesné
symptomy je v klinické praxi
běžnější
pacientů
Funkční
(Porcelli et al., 2004).
než kategorie psychiatrických
klasifikací DSM -IVa I CD-l O (Brown, 2004).
30
U
pacientů
nereagujících na
s
funkční
poruchou trávicího traktu s mnoha psychiatrickými problémy a
běžnou léčbu
je třeba
přehodnotit
možnosti diagnózy somatoformní poruchy
(North et al., 2007).
6.6 Terapie
Terapie
funkčních
časté komorbiditě
postup.Vedle
poruch trávení je vždy komplexní. Vzhledem k multifaktoriální etiopatogenezi a psychiatrických a dalších
léčebných principů,
(Tabulka 5), existují i speciální regulačních
ovlivnění
funkčních
poruch, nelze navrhnout univerzální
které jsou obecně platné pro všechny typy
léčebné
působící
dysregulace nervového systému. Metodou volby je Součástí
psychoterapie je poučení o
vzniku potíží ajejich následným
řešením.
Měl
na CNS , je především
měl
účinku.
Kauzální
účinek
léčba
vnitřními
může
by mu být
doporučen dostatečný odpočinek
doporučována.
Mařatka,
ovlivňujícími
Vhodnou
významná. Slouží jako
doplňující léčbou
obousměrných vztahů
orgány a psychikou. Farmakoterapii lze
et al., 2003;
méně
a
mohou mít psychofarmaka upravující neurogenní patogenní faktory.
být fyzioterapie využívající
fyziatrie a balneoterapie
s rozborem okolností
vedoucího symptomu s respektováním možného placebového
Avšak jejich dlouhodobá preskripce není nemocných
prvním krokem
být poučen o stravovacím režimu
spánek, přiměřená rekreace a pohybový režim. Farmakoterapie je symptomatická
důležitým
úprava životosprávy a
podstatě onemocnění
Pacient by
s respektováním individuální tolerance stravy.
podpůrná,
poruch
postupy pro jednotlivé typy poruch. Jelikož jde o
poruchy, kde významnou roli hrají vlivy
psychoterapie.
funkčních
léčebný
alespoň částečně
u
těchto
mezi hybným systémem,
nahradit fyzikálními
prostředky
stav a reaktivitu vegetativního a CNS (Jandová, 2009; Lukáš
1999; North et al., 2007).
Obecně platné principy léčby
1. Uprava životosprávy 2. Psychoterapie 3. Psychofarmaka 4. Obecné dietetické principy a stravovací režim 5. Obecné principy farmakoterapie 6. Ostatní terapie (balneoterapie, fyzioterapie, hypnóza aj.)
Tabulka 5.
Obecně
platné principy
léčby
u funkčních
gastrointestinálních poruch (Lukáš et aJ., 2003)
31
7 PSYCHIARICKÉ HODNOCENÍ FUNKČNÍCH PORUCH TRÁVENÍ
funkční
Jako ostatní psychiatrické a
poruchy, somatoformní poruchy a
poruchy
trávicího traktu mají mnoho
společných
klinických
subjektivně
symptomů
bez možných prokazatelných organických příčin (North et
zaznamenaných
rysů
funkční
ajsou diagnostikovány na základě
al., 2007; Jones et al., 2007). Pacienti se somatoformní poruchou mohou mít gastrointestinální
příznaky, splňující římskou
klasifikaci. Vyskytuje se u nich však mnoho dalších obtíží, které interpretaci jej ich zdravotního stavu komplikují (Wilhelmsen, 2000). V anamnéze najdeme typické úvahy o S množstvím
funkčních
četných lékařských
onemocnění
Dvě třetiny pacientů
přítomnosti
měsících
somatoformní poruchy (North
se somatoformní poruchou mají chronické
nebo epizodu jiných somatických
jejich přijetí v posledních dvanácti
trpících somatoformní poruchou
a psychiatrických diagnózách (North et al., 2007).
poruch stoupá pravděpodobnost
et al., 2007; Rief & Rojas, 2007). somatické
pacientů
onemocnění
než
těch,
označen. Většina lékařů
primární
pacienty s tělesnými symptomy, poruchu
zřídkakdy
příznaky
lékaře
s obtížným
spíše somatickými, nežli psychickými, psychiatricky
péče, stejně
splňující
důvodem
(Smith et al.,2000).
V klinické praxi diagnóza somatoformní porucha často konfrontuje rozhodnutím, zda má být pacient s
která jsou
jako
lékařských
a chirurgických specializací tak
kritéria somatoformní poruchy, jako somatoformní
diagnostikuje (Kroenke et al., 2007).
Stále je patrná stigmatizace psychiatrické diagnózy ze strany
pacientů
i
lékařů.
V psychiatrické klasifikaci MKN-l Oje somatizace zejména obsažena v kapitole F4 Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy. Z diagnostikovatelných poruch jsou somatoformní poruchy s gastrointestinálními
nejčastější.
příznaky můžeme
Ve
skupině
somatoformních poruch F45 se
setkat u níže popsaných poruch (Brown, 2004; Honzák in
Lukáš et al., 2003; Skorunka, 2006; Smolík, 1996; Stuart & Noyes, 1999).
F45.0 -
Somatizační
Porucha postihuje vágní a
stěhovavé
porucha častěji
ženy než muže. Charakteristické jsou stížnosti
somatické (vegetativní) obtíže, které trvají
prokazatelný organický podklad. Symptomy jsou již po 20. roce. Mohou se týkat kterékoliv
nejméně
mnohočetné,
části těla
pachuť
na především
dva roky a nemají žádný
opakované,
proměnlivé
a začínají
nebo orgánového systému (gastrointestinální,
kardiovaskulární, urogenitální, kožní, sexuální, pohybového aparátu). K gastrointestinální potíže jako:
pacientů
v ústech, povleklý jazyk, bolesti
nejčastějším patří
břicha, říhání,
ruminace,
32
nauzea, stížnosti na zvracení a regurgitaci, pocit plnosti a plynatosti, stížnosti na nebo unikání
plynů.
Spíše než jasná choroba, je
somatizační
průjmy,
zácpu
porucha označována jako "styl života".
Postiženy bývají všechny systémy. Dle diagnostických kritérií (MKN- 10, 1992) by
mělo
alespoň
jednoho
šest příznaků vztahujících se k postižení
okruhu obtíží se psychiatrické
často
péči
objevuje jiný.
Léčbaje
nejméně
systémů.
dvou
vždy frustrující a
Po
nekonečná,
a neustále se obrací na somaticky orientované
lékaře.
V
odléčení
pacient se brání průběhu
k dlouhodobému narušení sociálního, interpersonálního a rodinného chování. měla postupně vysvětlovat
pacientovi
být
nemoci dochází
Během léčby
by se
podstata symptomatologie. Více než farmakoterapie pomáhá
psychoterapeuticky orientované vedení s pozitivní orientací nemocného
zaměřující
se na to, co
pacientovi pomáhá a ne co mu stav zhoršuje.
somatizační
F 45.1 - Nediferencovaná
porucha
Tato kategorie zahrnuje stejné projevy jako u (alespoň
obrazu
6
měsíců), může
jich být
mnohočetné somatizační
méně
somatizační
a nemusejí ještě
poruchy, které však trvají kratší dobu
plně
odpovídat typickému klinickému
poruchy. Také nemusí být ještě
narušeného pacientova fungování ve
společnosti
av
přítomny přidružené
rysy
rodině.
F 45.2 - Hypochondrická porucha Hlavním rysem je trvalá a
nepřiměřená
obava pacienta z přítomnosti jedné, někdy více, vážných
progredujících somatických chorob, i když opakovaná vyšetření somatické
vysvětlení.
onemocnění.
nepřinesla
žádné
Pacienti se neustále sledují a pozorují a nastudovávají si
Normální nebo
běžné tělesné
pocity a
vzezření
dostatečné
pečlivě
daná
jsou katastroficky interpretovány.
Často je přítomná zřejmá úzkost nebo deprese. Vyskytuje se u mužů i žen. Pacienti odmítají
psychiatrickou
péči
a ujištění
jiných nepsychiatrických lékaře
lékaře,
specialistů.
že stav není závažný. Mnozí
zůstávají
v primární
péči
nebo u
Je zde však možnost konzultace odborného somatického
s psychiatrem.
F 45.3- Somatoformní vegetativní dysfunkce Pacient popisuje části
příznaky,
jako kdyby
trpěl
poruchou
tělesného
systému
či
orgánu, který je z
větší
inervován vegetativním systémem. Stesky mohou být objektivními symptomy vegetativního
podráždění či
kombinace připisované
mohou být nespecifické s
zřejmého
proměnlivým
charakterem. V klinickém obraze se objevuje
zaujetí vegetativními obtížemi s přídatnými subjektivními obtížemi,
specifickému orgánu nebo systému. Léčba by
gastroenterologické intervence
(včetně
měla
být kombinací indikované
dietoterapie a režimu), psychoterapie a farmakoterapie.
33
F 45.31- horní gastrointestinální trakt
(žaludeční ,
neuróza, psychogenní aerofagie, škytavka,
dyspepsie horního typu, pylorospasmus) F 45.32- dolní GIT (syndrom dráždivého
tračníku ,
psychogenní
průjem,
syndrom plynatosti)
F45.8 Jiné somatoformní poruchy Tyto poruchy se omezují na specifické systémy nebo s vegetativním nervovým systémem. Zahrnuje
kromě
části těla
bez příznaků spojených
jiného i globus hystericus, který je příčinou
dysfagie ajiné formy dysfagie.
34
8 KOMPLEXNÍ PŘÍSTUP VE FYZIOTERAPII
Současná
fyzioterapie má ze somaticky orientovaných medicínských funkčního ,
V diagnostice i terapii se v rámci
holistického
tkání, nežli jejich pato morfologickými vlastnostmi Představuje
Držení
nejvyšší
řídící úroveň
sklonům
Závisí na tvaru a
k projevům dysbalance a
zde hraje velkou roli. V neposlední
řadě
i stav
formě funkční změny
pohybové soustavy ve
(Vařeková,
orgánů
utvoření
především
zabývá
k psychice nejblíže.
především
funkcemi
2000) . Psychika je součástí funkce .
funkce, pohybové i vnitřních
těla ovlivňuje řada faktorů.
svalstva a jeho
přístupu
oborů
(V éle, 1995).
osteo-ligamentového aparátu, soustavě.
na nervové
vnitřních orgánů
se
může
projevit
(poruchy) (Schwarz, 1995).
Stav psychiky
prostřednictvím
Vyšetřením
posturální
funkce lze získat informace o celkovém stavu organismu, včetně psychiky, nejen posturálního systému (V éle, 1995). Psychická labilita bývá provázena i vyšším výskytem vzorů
systému s poruchou pohybových kruh s
obtížnější
Při měl
reparací a
fyzioterapeut respektovat
stabilizační
funkce
limitací terapie
svalů,
(Kolář,
funkční
poruch pohybového
ve smyslu jemné motorické regulace.
rovněž častějšími
zhodnocení vážnosti stavu a
funkčních
Tvoří
se tak bludný
recidivami (Janda, 1982; Vařeková , 2000).
při výběru léčebného
postupu, ale i z hlediska prognózy, by
třeba
nález, do kterého je
vedle kvality centrálních složek,
apod. zahrnout i psychologické a sociální aspekty. Ty mohou být
rovněž
2007).
Osobnostní charakteristiky a psychický stav pacienta souvisí s jeho chováním v nemoci, jeho přístupem
přes
k terapii a reakcí na
léčbu.
Exterpersonalita, schopnost vnímat sebe jako kompetentní
druhé, je predikátorem chronické somatizace. Naopak lidé se schopností vlastní kompetence
tzv. interpersonalitou
při léčbě aktivně
spolupracují (Knotek & Knotková, 2009).
zejména edukačního rázu u psychicky nemocných, je soustředění
pravděpodobnosti úspěšného ovlivnění funkční
využít i postupů a nástrojů
třeba
2000). U
(prostředků, přístupů
různých
poruchy psychiky
umět
systémem) a somatem
a technik)
psychických poruch se
zřetel
nižší schopnost
poruchy je dobré
zaměřených
osvědčují různé
při
fyzioterapii
na zlepšení duševního stavu
terapeutické
přístupy .
Je proto
rozlišovat (Hátlová, 2003).
Véle tvrdí, že "Dokonalé ovládání
ovlivnění
brát na
fyzioterapii,
se a psychickou unavitelnost nemocných (Hátlová, 2003).
Pro zvýšení
(Vařeková,
třeba
Při
(řízeným
pohybů vytváří
harmonii mezi psychikou
(řídícím
systémem)." (Véle, 1999). Lze tak využít motoriky pro
zpětné
psychiky (V éle, 1997).
35
prostředky
Fyzioterapie má možnost svými vlastního tělesné
těla,
jeho možností a
následně
Cvičením zaměřeným
schéma.
pomoci
pacientům
znovu nalézt
možnosti jeho ovládání. Pomáhá rozvíjet a
uvědomění
si
upevňovat
na kvalitu provedení, prožívání vlastního pohybu a
sebekontrolu poskytuje možnost vzájemného
ovlivnění vztahů
mezi psychikou a motorickou
aktivitou (Hátlová, 2003; Véle, 1999; Donaghy, 2007). Rovněž
existují úzké vztahy mezi dysfunkcí hybné soustavy a viscerálními funkcemi, jak poruše
některého
z
stimulací k charakteristické reakci v pohybové
soustavě,
k tzv.viscerálnímu vzorci. Tyto vzorce
anatomické, tak neurofyziologické.
mohou
přetrvávat
i po
odeznění
Při
primárního
onemocnění
vnitřních orgánů
dochází nociceptivní
a prodlužovat tak obtíže nemocného
(Jandová, 2001; Rychlíková, 2004; Velecká, 1995). Schwarz se domnívá, že bolest
vnitřního
orgánu
se manifestuje především prostřednictvím pohybové soustavy a dodává, že: "Úplný internistický chorobopis by onemocnění
měl
vždy zahrnout také
vyšetření
pohybové soustavy, protože
bývá
vnitřní
napodobováno spondylogením nebo artrogenním reflexním syndromem." (Schwarz,
1995, 156) Naopak poruchy hybného systému mohou vyvolávat symptomy
nezřídka
těžko subjektivně
odlišitelnými od organického
funkční
onemocnění.
obtíže Jde
vnitřních orgánů
především
o
se
funkční
poruchy hybného systému, než o strukturální nález. Tyto vzájemné vztahy mezi pohybovým systémem a funkcemi
vnitřních orgánů
mají velký význam pro kliniku. Vedle diferenciální
diagnostiky nabízejí další možnosti fyzioterapeutické intervence u viscerálních
onemocnění
(Hep et
al., 1998; Jandová, 2001).
8.1 Psychosomatické souvislosti v rámci hybného systému Pohybová soustava je efektorem volní, tj. psychicky vyvolané vztah mezi duševními a
tělesnými
činnosti.
Platí tudíž úzký
faktory (Lewit, 2003; Véle, 1995).
Je prokázána funkční propojenost limbického systému s motorickým a
přes
hypotalamus i
s vegetativním nervovým systémem (Jandová, 2009). Na emocionální stav souvisejí a navzájem se regulaci. S
těmito
bezprostředně
ovlivňují.
reaguje svalový a
Oproti jiným
tělesným
respirační
funkcím jsou
systémy pracují fyzioterapeutické i různé
relaxační
systém, jež spolu úzce dobře přístupné
cílené
a psychoterapeutické metody
(Stackeová, 2005). Již při pouhé
představě
muskulatura páteře, jak páteře, uváděné
pohybu,
dosvědčují
vzrůstá
posturální aktivita, zejména reaguje autochtonní
zkušenosti s využitím psychického
podnětu
k mobilizaci
krčních
Jiroutem (V éle, 1995; Jirout, 1998)
36
Na změnu psychického stavu
citlivě
změnou
reaguje svalový systém
v jednotlivých svalech a svalových skupinách. Rozdílnou reaktivitou
svalů
napětí
svalového
na zatížení vyplývající
z posturálního vývoje dochází ke vzniku svalovým dysbalancím a tzv. "ochranným posturálním vzorům" (Kolář,
Existuje
2001).
přímá
samo je zdrojem
souvislost mezi dýcháním a nervovou soustavou a tím i psychikou. "Dýchání
určitých pocitů
a
určité
psychické stavy
(Véle, 2000, 29). V tenzi se dýchání stává povrchním a
mění
dýchací rytmus i hloubku dýchání."
mělkým. Převažuje
horní typ dýchání,
při
kterém se zapojují pomocné dýchací svaly v oblasti krku, šíje a ramen, dostávají se do hypertonu, stávají se bolestivé a dráždivé, což navozuje sekundární
nepříjemné
"začarovaný
pocity a vzniká tak
kruh" (Stackeová, 2005). Svaly podílející se na dýchání zastávají i posturální funkci. Úzkého vztahu mezi dýchání, posturou a konfigurací osového orgánu se vyžívá v diagnostice i terapii (Véle, 2000). prostřednictvím
Každá emoce má i odezvu logistiku ostatních
systémů včetně
Významnou roli v patogenezi řídících
složek, jejíž
součástí
vegetativního nervového systému
hybného (Jandová, 2009).
funkčních
poruch hybného systému hraje kvalita centrálních
je schopnost relaxace, schopnost pohybové diferenciace a úroveň
somatestesie a stereognozie. Somatestézie, schopnost rozlišovat proprioceptivní aference, úzce souvisí s představou o svém Tělesné (tělové)
tělesného
mezi vnímáním schématu se
těla
těle (Kolář,
klíčovou
oborům
2007). funkčních
schéma z pohledu vývojové kineziologie (dle Vojty) poukazuje na vztah
(schopností kinestézie) a funkcí posturálního systému. Základ
utváří během
(Kolář,
pomocí kožní a
roli i v chápání vzniku psychosomatických
prvních
tří měsíců
tělesného
života a je základem budoucích motorických možností
jedince. Je považováno za důležitý etiopatogenetický faktor systému
podněty
schéma, které je v centru zájmu fyzioterapie z hlediska vzniku
poruch posturálního systému, má rovněž poruch. Pojetí
zajišťujícího
při
vzniku
funkčních
2006; Stackeová, 2007). Dle Stackeové (2007) je pojem
tělesné
poruch hybného
schéma bližší
jako je fyzioterapie, zatímco v psychologickém a sociologickém kontextu je vhodné užívat
pojem tělesné sebepojetí. Z psychologického pohledu je tělesné schéma koncept) aje
součástí
psychologie osobnosti. Sebepojetí
vyjadřuje
řazeno
do sebepojetí (self-
vztah jedince k
sobě.
V souvislosti s tělesným schématem je spojen pojem sebeúcty
(self-esteem)(Vymětal,
Tělesné
s psychickým postižením
schémaje u psychosomatických
porušeno. Význam změny
změny tělesného
pacientů
au
pacientů
schéma (sebepojetí)
může spočívat
v jeho roli
2003). rovněž
prostředníka
celkového sebepojetí (Stackevá, 2006).
37
8.2 Vztahy mezi
vnitřními
orgány a hybným systémem
změny
Pohybový aparát zrcadlící přenesené
existence
různých orgánů
z
vztahů
vysvětlovány
kdekoliv v organismu je
nejčastějším
(Lewit, 2003; Jandová, 2001). Dnes je již
mezi funkcemi pohybového systému a
všeobecně přij ímána
vnitřních orgánů.
Tyto vztahy jsou
jak anatomicky tak neurofyziologicky (Obrázek 4,5,6, viz.
Jsou popisovány vzájemné reflexní vztahy centrálně řízeného
různých
zdrojem bolesti a to i
příloha)
(Jandová, 2001).
struktur v jednom segmentu, kdy
při překročení
prahu bolesti u segmentální reakce dojde k bolestivému vjemu (Lewit, 2003).
K propojení viscerální a somatické aference dochází v zadním rohu míšním (Obrázek 6, viz. příloha),
tedy
vnitřního
orgánu s okrskem kůže tzv.Haedovou zónou a s motoneurony v předním
rohu míšním (Schwarz, 1995). Více než 75% všech
neuronů
z hrudního úseku míchy má viscerální i
somatickou aferenci (Drewes et a1., 2006). Při
lokalizovaném nociceptivním
změnám
svalové
na
různých
spoušťové
určitém
segmentu tak dochází k reflexním
body (trigger-points, TrPs), bolestivé periostové body, omezená pohyblivost páteře
a
některými
autory i popisovaná dysfunkce
mohou být i suprasegmentální reakce a dochází
vzdálenějších
Uvedené
v
úrovních v rámci tohoto segmentu: hyperalgická kožní zóna, svalový spasmus,
pohybového segmentu Přítomny
podráždění
postupně
k
zřetězení
oblastí hybného systému. Na centrální úrovni dochází ke
úrovně
reagují i
vegetativně
vnitřního
změně
orgánu.
poruch i do hybných
stereotypů.
(Giamberardino, 2003; Jandová, 2001; Káš, 1997; Lewit,
2003; Rychlíková, 2004; Travell & Simons, 1999). Z výše popsaných Buďto
vztahů
lze popsat dva etiopatogeneticky odlišné druhy
jde o poruchy hybného systému
porucha vnitřním orgánu
reflexně
měnící funkční
onemocnění některých orgánů
reflexních
zpětně
změn.
vnitřního
Sekundárně
nikdy nakupeny a není postiženo mnoho
segmentů
i
onemocnění
najednou. Po
odezní a celý klinický stav se normalizuje. Naopak u
změny bilaterálně,
vzniklé reflexní
ošetření
stranové
onemocnění vnitřního
převahy
s
větší
uváděné některými
změny
pohybové soustavy bolest orgánu jsou
funkční
orgánů
jsou reflexní
straně
postiženého
projekcí na
orgánu (Jandová, 2001; Rychlíková, 2004). V tabulce (Tabulka 6) jsou popsány viscerální vzorce jícnu a žaludku,
v segmentu
orgánu nejsou reflexní
hybného systému plurisegmentové a u nepárových
přes naznačení určité
změny
orgánu a komplikovat tak diferenciální diagnostiku
U poruch hybného systém imitujících
změny
v periferii, nebo je primárně
popsány charakteristické vzorce, tzv. viscerální vzorce. Tyto vztahy
ovlivnit funkci
poruchy a reflexní
změny
stav v osovém orgánu. Z klinických zkušeností byly u
mají význam jak diagnostický, tak terapeutický. však mohou
vyvolávající
funkčních změn.
inervační
oblasti a
autory. Mezi autory nepanuje jasná shoda v
38
nejčastěji
popisu daných reakcí. Tabulka obsahuje
udávané reflexní
změny
(Drewes et al., 2006;
Jandová, 2001; Káš, 1997; Lewit, 2003; Rychlíková, 2004; Schwarz, 1995; Velecká, 1995). Poruchy hybného systém mohou v některých se symptomy neodlišitelnými od změnu
případech
funkční
vyvolávat
řady onemocnění vnitřních orgánů. Dostatečným
může
nervové regulace daného orgánu
viscerální obtíže impulzem pro
funkční změna
být vedle strukturální i
hybného
systému (Hep et al., 1998; Jandová, 2001) . Může
jit o mechanické vlivy
destičky. svalů
Nebo na
u dysfagie
či
podkladě
například
v
podobě
zúžení esophagu tlakem
svalové dyskoordinace jako
například
osteofytů či vyhřezlé
spasmus hlubokých šíjových
dysfunkce zadní porce bránice u gastroesophageálního refluxu (Bitnar, 2007;
Hep & Dolina, 2005). Oblasti
páteře jsou funkčně
zvířatech
provedené na anestezovaných páteřních
bolestivou stimulací
propojeny s vegetativními centry
(Kříž,
2006). Mnohé studie
demonstrují segmentální organizaci u viscerální reakce na
struktur. Spinoviscerální reflexy jsou klinicky významné u spinálních
lézích ve fenoménu autonomní dysreflexie (Budgell , 2000). Prozatím není jasné, do jaké míry je podprahovými
podněty vnitřní
orgán
z pohybového aparátu by mohlo
přes
drážděn
u ostatních osob. Neustálou podprahovou aferentací
viscerální a somatickou nervovou konvergencí dojít
k senzitizaci viscerálních funkcí (Drewes et al. , 2006; Jones et al., 2007). Lewit (2003, 52) jako
"funkční",
přiklání
mají
zdůrazňuje,
svůj původ
se Lewit k užívání
potuchy. V
literatuře
je
Jelikož
můžou
vztahy
označovat jako
v pohybové
označení-
často
do reflexních
v patogenezi
změny vnitřních orgánů, označované
soustavě."
Jelikož jde
změn
často
či
internisty
o poruchy mutifaktoriální,
poruchy s vertebrogenním faktorem nežli
používán termín vertebro-vicerální
přímo
vertebrogenní
viscero-vertabální vztahy.
být zahrnuty i jiné oblasti hybného systému, je přesnější tyto
somato-viscerální
Lewit, 2003) se vliv vertebrogenního páteře
že ,, " .mnohé
či
viscero-somatické (Bitnar, 2007). Podle Junghannse (in
onemocnění může měnit
vnitřních onemocnění
v průběhu
určitého onemocnění.
Roli
Gutzeit charakterizoval jednou jako "iniciátora", pak jako
"provokatéra", jindy jako "multiplikátora" nebo "lokalizátora" poruch. K viscero-somatické konvergenci dochází i na supraspinální úrovni. být vznik
přenesené
Důkazem
pro to
může
bolesti (Anand et al., 2007; Giamberardino, 2003 ; Mertz, 2002).
Hardy a Pollard (2006) pozornost supraspinálním rozmanitost takovýchto
či
upozorňují,
že doposud byla ze strany
kortikálním procesům v etiologii a
stavů
se lépe
vysvětlí prostřednictvím
odborníků věnovány
ošetřování těchto stavů.
malá
Tvrdí, že
vyšších i'ídících center než pouze
somatoviscerálními a viscerosomatickými reflexy v míše. "Narušení osy HPA by mohlo posloužit jako fyziologický mechanismus organicky
nevysvětlitelných příznaků
jakož i funkce
prostředníka
mezi psychologickým distresem a pozorovanými symptomy." (Hardy & Pollard, 2006, 9).
39
Inervační
Orgán
Viscerální vzorce
Poznámka
Kloubní blokády v segmentech C2-
Pro inervaci z mnoha
C4 a Th4-TH8.
těžko
HAZ a spasmus paravertebrálních
viscerální vzorec.
oblast C3-L2
Jícen
svalů
segmentů,
popisovaný konkrétní
v obl. Th4-8.
Spasmus šíjového svalstva a svalstva pletenců ramenních. Zaludek I
změny plurisegmentálně,
(C2)- C3-
Kloubní blokády v úseku Th4-Th8.
Reflexní
C5,
HAZ v dermatomech Th4-Th12.
bilaterálně.
Th 5-9
Spasmus paravertebrálních
svalů
Autoři
převaze.
Th4-ThlO. Zvýšené svalů
se neshodují ve stranové
napětí přímých břišních
Mohou být bolesti v zádech
zejm. v epigastrické oblasti .
V
relativně
nočním
SI posun, SI blokáda.
široké oblasti s typickým
maximem.
Tabulka 6. (Drewes et al., 2006; Jandová, 2001; Káš, 1997; Lewit, 2003; Rychlíková, 2004; Velecká, 1995) 8.3 Vegetativní nervový systém
Z hlediska
funkčního přístupu
považován za centrum
řízení
je vegetativní nervový sytém v diagnostice i terapii
homeostatických
regulačních systémů.
Vegetativní nervový systém je tzv.systém logistiky ostatních
systémů,
u nichž je
zásobení kyslíkem,vodou, živinami, stopovými prvky, vitaminy, hormony a buněk,
tkání a
orgánů.
Výkonnost vegetativního nervového systému
odpovědný
působky
ovlivňuje
za
všech jejich
všechny systémy pod
jeho kontrolou tj.psychiku, kognici, motoriku, imunitní systém, endokrinní sytém, sebezáchovné a roduzáchovné funkce a schopnost zvládat bolest (Jandová, 2009). Vegetativní nervový systém je
označován
za autonomní pro jeho
převážnou
nezávislosti na
vědomých
funkcích CNS. Limbický systém a kortex však do jisté míry jeho aktivitu modulují. Byla
prokázána
funkční
provázanost limbického systému s motorickým systémem, psychickými
funkcemi, hypotalamem a přes
něj
s celým autonomním nervovým systémem (Ganong, 1999;
Jandová, 2009). Každá emoce má i odezvu
prostřednictvím
vegetativního nervového systému.
Mechanismy stresových reakcí hrají roli u psychosomaticky nemocných (Baštecký & Beran, 2003). U obtíží "neurotických", stresem vyvolaných a somatoformních poruch se
většinou nepřehledně
40
směšuje
psychopatologická a vegetativní symptomatologie (Honzák &
Večeřová
in Lukáš et al. ,
2003). Psychické poruchy jsou
často
dispozice, tak následkem akutní
či
doprovázeny poruchou ANS , jak následkem vrozené
dlouhodobé stresové situace. Individuální psychosomatická
variabilita ve vztahu k ANS závisí na různých stresových dispozici
určované
zátěžích
Při
vrozené
postupně
se prohlubující
funkční
dlouhodobém trvání dysregulací funkce dochází ke vzniku poruch organických
(Baštecký et al., 1993; Jandová, 2009; a ošetřit soubor
konstituční
zejména temperamentem jedince (Irmiš, 2007). Již patologie na úrovni poruch
psychiky a autonomního nervového systému se mohou projevit dysregulací.
a na
funkčních
Javůrek,
1999). "Pokud se
nezdaří komplexně
diagnostikovat
poruch, prohlubuje se porucha organismu do orgánových strukturálních
lézích." (Jandová, 2009, 16) Podle neuroanatomie a histochemie lze autonomní nervový systém mozková kůra, struktury limbický systém, hypotalamus a periferní funkční
oblast ANS
tvoří
Ovlivněním
přítomny
zodpovědný
za gastrointesinální
také u psychosomatických
stavu a reaktivity ANS lze
vnitřních orgánů ,
na centrální
část
s ganglii. Další rozsáhlou
enterický intramurální systém a viscerální systém.
Enterický nervový systém je reflexy, které jsou
část
rozdělit
výrazně
zmírnit
syndromů či
či
intestino-intestinální
(Jandová, 2009, 42; Hunt, 2002).
odstranit
funkční
poruchy jednotlivých
zvýšit nespecifickou imunitu, zlepšit stav pohybového a dechového aparátu. A
zabránit tak progresi Stres snižuje
onemocnění
přes působení
senzitizována noradrenalinem a
(Jandová, 2009). ANS práh pro vnímání bolesti.Volná nervová zakončení jsou
prostřednictvím
sympatických nervových vláken se iritace
mnohem dál (Jandová, 2009; Rief et al. , 2004; Jones et al., 2007). ANS modulována změna viscerální percepce patrná u mnoha pacientů s
může
funkční
být
šíří
rovněž
poruchou trávení (Hunt,
2002). V CNS se odehrávají dva typy kongenitální asociačních
asociační
programů
reakce, biologicky
vegetativního systému. Jde o geneticky zakotvené
informačně důležité
vegetativní reflexy a získané formy
funkcí, kdy na chování vegetativního systému se podílí
na momentální aktuální
podněty.
Psychickými
podněty
tak lze za
typ chování vegetativního nervstva, nežje to u reflexních
přímo
určitých
automatismů
mozková
kůra
reagující
podmínek startovat jiný
(Jandová & Machálek,
1997). Podle Jandové a Machálka (1997, 10 1) " ... chování vegetativní nervové soustavy, tj. složité adaptační
programy, lze
vědomým řízením přes kůru
mozkovou ovlivnit,
řídit, cvičit, přecvičit ,
integrovat je s novými motorickými programy, automatizovat je, uložit je do centrální nervové soustavy jako nové stereotypy - softwary."
41
Aktivace sympatiku je nutnou podmínkou pohybu. Limbický systém ovlivňuje
a
řídí
svalů
8.4 Fyzioterapie u
U
projevů funkčních
stejně
jako u jiných
se aktivací VNS
ovlivňuje
onemocnění
s multifaktoriální
velkou pestrost klinick)lch
poruch trávení, nalezneme u těchto poruch podobné podmínky vzniku: zvýšenou
(Mařatka,
Ve fyzioterapii
zátěž,
konfliktové situace a nesprávnou
1999).
můžeme prostřednictvím
vegetativního nervového systému snížit
snížení celkové sumy nocicepce a zharmonizování
dráždění vnitřních orgánů
schopnosti organismu (Bitnar, 2007; Jandová, 2009). psychiky jako vedlejšího
účinku většiny prostředků
2006). Z hlediska propojení
vnitřních orgánů
somato-viscerálními reflexy
můžeme
příznaky
Zároveň
a
podpořit
tak
autoreparační
lze využit pozitivního
využívaných v
léčebné
ovlivnění
rehabilitaci (Véle,
s pohybovou soustavou tzv.viscero-somatickými
ve fyzioterapii
lokalizovaným do oblasti trávicího traktu. A
Funkční
představě
přístup. Přes
v terapii zaujmout holistický
citlivost a dráždivost nervové soustavy, duševní
rehabilitace dané
v
tak
poruch trávení
poruch trávení,
třeba
etiopatogenezí, je
cvičením
mění
(Jandová & Machálek, 1997; Jandová, 2009).
funkčních
funkčních
životosprávu
hypotalamus
okamžitý tonus kosterního svalstva prostřednictvím tzv. gama systému,
posturu a má přímé vlivy i na dýchání. Pouhým trofika tkání a
přes
přispět
k diferenciální diagnostice
následně prostřednictvím
metod a technik
či
symptomů léčebné
v hybném systému odstranit (Schwarz, 1995).
poruchy trávicího traktu jsou považovány za systémové s dysregulací psychiky a
autonomniho nervového systému (Allescher, 2006; Hunt, 2002; Jones et aJ., 2007). Podle toho, na jaké úrovni je
především
regulace porušena, se lze ve fyzioterapii
zaměřit
na nižší (vegetativní)
či
vyšší (psychogenní) funkce.
8.4.1
Neurofyziologické prostředky
Většina
fyzioterapeutických metod
označuje léčebný
Véle (2006) tvrdí: vnitřními
působí reflexně
zásah, který je veden
přes
"Obousměrných vztahů
(Lewit, 2003). Pojmem reflexní terapie se
nervové spoje v oblasti zvolených reflexních
oblouků.
mezi motorickými výkonnými orgány, pokožkou,
orgány a mozkem se využívá terapeuticky u manuální terapie, segmentových masáží a
akupresury." Úpravou tonu v pohybovém systému se reflexně upravuje i tonus vnitřních orgánů (Bitnar, 2007). Podle Lewita (2003) reflexní terapie
působí
měkkých
metody fyzikální
tkání, avšak používá k tomu spíše
tradiční
na stejné struktury jako manipulace léčby.
Vzhledem
42
k nevhodnosti dlouhodobého užívání psychofarrnak, je "přirozenějšími"
fyzikálními
prostředky
ovlivňování
nervové dysregulace
vítanou možností.
Manuální medicína
Manuální medicína je terapeutický
směr,
který k
léčbě funkčních
poruch pohybového
aparátu používá ruce terapeuta (Capko, 1998). Organismus se z dysregulace zprvu na úrovni psychiky poruchy lézích.
pokračující
může
na
úroveň
těžkých funkčních
dostat až do
Současně
dysregulace ANS a následně
přes
vznik
funkční
vertebroviscerální
a posléze strukturálních pohybových a orgánových
se snižuje práh pro vnímání bolesti a odolnost na bolest je tak menší (Jandová,
2009). Fenomén centrální senzitizace
může odůvodnit
pozitivní reakci pacienta na fyzioterapii
snižující celkovou nociceptivní aferentaci v oblastech mimo lokalizaci popisovaných obtíží. U pacientů s aparátu v
podobě
terapeutické
funkční
vztahů
použít jednotlivé
manipulace, mobilizace, protažení svalu,
měkké
techniky aj .
pacientů
Velecká ve svém experimentu u
úpravou reflexních viscero-vertebrálních symptomy poruchy trávení
či
nálezu v pohybovém
somato-viscerálních
tzv.viscero-somatických
prostředk y
funkčního
poruchou trávení se mohou dle daného
přetrvávající
s
vředovou
chorobou dvanáctníku a žaludku
změn prostředky léčebné
po
úspěšném
rehabilitace, odstranila
zvládnutí základního
onemocnění
současně
(Velecká,
1995). Hep se svými kolegy u 22 nemocných s poruchami polykání a aplikaci technik manuální
léčby
ústup klinických obtíží, které byly
krční páteře
zaznamenal po
rovněž objektivně
potvrzeny
scintigrafií jícnu (Hep et al., 1998). "Nyrén se svými kolegy zpozoroval, že pacienti s
funkční
dyspepsií
měli nadměrnou potřebu
pracovní neschopnosti v porovnání s těmi s vředovou chorobou, ale rozhodující
důvod
jejich
nepřítomnosti se týkal spíše muskuloskeletálních než abdominálních symptomů. " (Álander et al.,
2005, 12)
Viscerální terapie
V rámci manuální terapie existuje osteopatický
přístup
tzv.viscerální terapie (viscerální
manipulace). Touto metodou se pomocí manuálních technik obnovuje mobilita a motilita orgánů přes odstranění
restrikce a vnitřní
následně
se
jejich adheze
či
přímo působí
na mobilitu viscerálních
orgány se využívají
nepřímé
vnitřních
fixace. Manuálními kontakty se diagnostikuje faciální
metody
působící přes
závěsů.
Vedle
přímého působení
na
mobilizaci struktur pohybového aparátu.
43
Celkově úroveň ,
Ruční
se manuálními zásahy i přes komplexní
úroveň
vnitřních orgánů,
funkce
jednak
lokálně přes
míšní
ANS (Barral, 2006).
masáž
Ruční změn.
ovlivňuje
masáž je univerzální metodou pro
Zahrnuje velký
současně
i reflexním
převážně přímým
počet
technik, kterými se
působením
léčí měkké tkáně ,
v masírované tkáni a reflexní, jejíž
(Dvořák,
místních i celkových
může
dělí
a
na klasickou s účinkem
účinek je zprostředkován reflexně
se projevit i ve zlepšení
stavů
ale i okostice. Každá masážje
(Lewit, 2003). Podle efektu se masáže
autonomního nervového systému a a orgánů
příznivé ovlivnění
činnosti
s účastí
hluboko uložených tkání
2003).
Akupresura Akupresura je metoda povrchu
těla ovlivňující vnitřní
lokálního tlaku a vibrací reakci
čínského lékařství,
vnitřních orgánů
prstů
která
spočívá
v
působení
tlaku na
určitá
místa na
orgány ajejich nemoci (Vokurka & Hugo, 2004). Použitím
terapeutata může vyvolat
různé
fenomény od inhibice bolesti až po
(V éle, 2006).
Fyzikální terapie
Z
fyziatrické
léčby
lze
využít
komplexních
mechanoterapie, fototerapie a klimatoterapie pro lokální
účinek
ovlivnění
výše popsaných i dalších metod pro
účinků
termoterapie,
hydroterapie,
psychické a vegetativní lability. Nebo
ošetření
přítomných
funkčních
poruch
pohybového aparátu (Hupka et al., 1993).
Balneoterapie
U
funkčních
peloidových
poruch trávení lze z
obkladů,
trávení je doménou
teplých
vnitřní
zábalů
lázeňské léčby
a
částečných či
využít
různých
pitných
celkových koupelí.
balneoterapie. U nás jsou na
léčbu
kůr
minerálních vod,
Léčba funkčních
poruch trávicího systému
poruch
zaměřeny
Karlovy Vary (Hupka et al., 1993; Jandová, 2009).
44
8.4.2 Psychofyziologické
prostředky
Z holistického pohledu jsou všechny orgánové funkce nejvyšší
úrovně řízení
symptomy z dalších
CNS tedy pod vlivem psychickým.
orgánů
naznačují
a tkání
souhrnně
Pozměněná
Feldenkraisova metoda,
směry
somatorelaxační
vztahů
a možnosti vzájemného
zpětnovazebně
dochází
recidivy obtíží je motorické, ale i
třeba,
hlavně
účelem ovlivnění
ovlivnění
i k uvolnění
a
relaxační
působení
Přes uvolnění
systémů řídících
a psychické. Pacient by se
techniky, které
vyšší nervové
činnosti,
jednotlivých
systémů
(Chromý et a!., 2005). Pro
vedle lokálního zásahu na segmentu, nemocného
motivační
za
techniky a další (Stackeová, 2006).
motorického systému a vegetativního nervového systému. řízených
"tělem"
a techniky jako je bioenergetika, Alexandrova metoda,
Z psychoterapeutických metod fyzioterapie používá využívají vzájemných
autonomní regulace a
celkovou dysfunkci CNS (Jones et a!., 2007).
Tzv. somatopsychoterapie, tedy terapie využívající práce s psychiky zahrnuje terapeutické
řízením
pod trvalým
měl naučit
přeladit
zabránění
nejen po stránce
dokonalé psychické a somatické
relaxaci (Véle in Baštecký et a!., 1993).
Progresi vní relaxace
Systém progresivní relaxace se váže se jménem Edmunda Jacobsona. Snahou je vnímat a rozlišit jemné rozdíly ve svalovém uvolňovat. cvičícímu
napětí
Nejprve se provádí izometrická kontrakce k lepšímu
uvědomění
napětí
si
v
příslušných
indukce. Po získání schopnosti rozeznávat tenzi by se učit volně
snižovat svalové
nadměrných (Dvořák,
a poté
tenzí v
napětí
i bez
běžném životě
předcházející
umět
určité
dané svalové
naučit
se
napětí vědomě
svalové skupiny, která
pomůže
svalech. Využívá se zde principu následné měl
pacient v
pozdějších cvičení postupně
kontrakce. Cílem je
a využívat relaxace i v
průběhu
dospět
aktivní
k
uvědomění
činnosti během
si
dne
2003).
Pacient, který zvládne tuto relaxaci, Jacobsonem nazývanou "diferencovaná", lépe zvládá stres každodenního života relaxaci s
určitým
signálem,
(Míček,
1984).
buďto přímo
Během
pravidelného
pro navození
uvolnění při
relaxace si
člověk
se slovem "relax", nebo s konkrétním gestem,
objevení chorobného
spojí
prostředím,
může
stát pro pacienta se dobrou
příznaku
nebo duševní potíže (Nešpor,
kde se relaxace odehrává apod . Relaxace na signál se tak pomůckou
cvičení
1998).
45
Autogenní trénink
Autorem této dnes
nejrozšířenější relaxační
německý
metody je
neurolog lH. Schultze.
Využívá neurofyziologie, jógy a budhistických praktik, sugesce a autohypnózy. V autogenním tréninku jde o stav duševního
soustředění
z předpokladu, že koncentrací na
určitou představu
Skládá se ze dvou nacvičování
stupňů.
Již prvním
pocitu tíže, tepla, chladu,
za maximálního
stupněm
řízeného
se
ovlivňuje
tělesného
uvolnění.
organismus
Vychází
(Vojáček,
1988).
lze redukovat symptomy pomocí postupného
dechu a tepu (Hartl & Hartlová, 2004).
Bio-feedback
Biologická
zpětná
vazba se používá i ve fyzioterapii, zejména pro
aktivity. Za pomoci bio-feedbacku
člověk
neregistrovaných fyziologických procesech.
dostává
bezprostřední, průběžnou
Přístroj
zaregistruje danou funkci a
elektrického potenciálu, který je poté zesílen a signál. S pomocí biofeedbacku se jedinec vůle, například
učí
převeden
ovládat své
dechové funkce, svalovou aktivitu,
svalové
informaci o jinak vyjádří
ji formou
ve vnímatelný vizuální nebo akustický
tělesné
srdeční
ovlivnění
reakce
prostřednictvím
myšlení a
frekvenci, krevní tlak i aktivity mozku
(Levy, 1993). Metodu je možné ve fyzioterapii indikovat k tréninku vnímání
8.4.3 Pohybová
především
pro dosažení celkové relaxace a
těla.
léčba
Kinezioterapie
Docentka Hátlová se zabývá účinky pohybových cvičení na psychiku a sociální dovednosti. Definuje kinezioterapii jako prováděného
podpůmou léčebnou
metodu, která užívá k
pohybu mimopracovní povahy (Hátlová, 2003).
zejména ve vlastní psychosomatické napomáhá pacientovi k
úplnějšímu
využít k rozvíjení své osobnosti,
Spatřuje
aktivitě člověka. "Během
léčebným účelům aktivně
potenciál kinezioterapie
terapeutického procesu terapeut
sebepoznání a poznání vlastních možností tak, aby je mohl
nárůstu
seberegulace a tím i ke
kvalitnějšímu způsobu
života."
(Hátlová, 2001, 77)
46
Dechová cvičení
Dechové funkce maj í úzký vztah k psychice, ale souvisí i s celou Dýchací svaly mají
rovněž
každým nádechem
stlačuje
funkci posturální. Pohyb bránice
ovlivňuje
řadou
somatických funkcí.
abdominální orgány, které
(Barral, 2006). Snopce bránice jako hlavního dýchacího svalu
napomáhaj í dolnímu jícnovému
svěrači.
zvýšení antiref1uxní bariéry (Lukáš&
Mareček ,
(Mařatka,
bráničních snopců
Kontrakcí
2000).
dochází ke
Například při léčbě
stlačení
aerofagie se
osvědčuje
cvičení
forsírovaného dýchání
funkční
stav vegetativní nervové soustavy a sympatikovagovou rovnováhu (Driscoll & DiCicco,
1999). Volní regulací dýchání lze
působit
jícnu a
na aktuální
2000; Kolisko, 2003).
Cvičení
podporující správné držení
Pacientům odstraněním
s
funkční
jejich příznaků
těla
poruchou trávení prostřednictvím
pohybového aparátu. Snížení nocicepce je
může
fyzioterapeut pomoci
zmírněním
snížení senzitivní aferentace z
často
dosaženo
motoriky nebo mikrotraumatu . Současně je třeba
připoj it
odstraněním
nebo
přetížených
poruchy v
struktur
řídícím
procesu
snahu o zlepšení adaptability pohybové
soustavy (V éle, 1999). Poruchy relaxace s poruchami jemné motorické regulace jsou u poruch hybného systému považovány za významné faktory, které zesilují nebo prodlužují patologický stav. S těmito schopnostmi centrálních korových složek úzce souvisí kvalita somatognozie a stereognozie. Terapie funkčních
poruch hybného systému
spočívá především
formou výcviku cílené svalové stabilizace mělo
(Kolář
v
ovlivnění
& Lewit, 2005;
být vyrovnání svalových dysbalancí s korekcí chybných
které lze ovlivnit posturu.
Prostřednictvím
somato-viscerálních
hluboké stabilizace
Kolář,
2007). Náplní nácviku by
stereotypů vztahů
páteře
lze
přes
zejména dýchání, přes ovlivnění
poruch
hybného systému podpořit funkce trávicí soustavy. Poruchy trávení se daného
člověka ,
při
vzniku
vyskytuj í u každého. Záleží na jej ich
intenzitě
a interpretaci
zda budou považovány za onemocnění. Rozhoduje tedy také osobnost nemocného
s jeho postoji k tělesným rolí
běžně
funkčních
pocitům
a projevům
(Mařatka,
poruch hybného systému
1999). Problematikou vnímání
či různých
psychosomatických
těla
ajeho
onemocnění
se
zabývá řada fyzioterapeutických škol: Alexandrova metoda, Feldenkraisova metoda (Stackeová, 2007).
47
Pravidelná a zátěž
dlouhodobě prováděná
(Hátlová, 2001).
stravovacích dechovým
režimů měla
reaktibilitu na
správné životosprávy by vedle dietetických
být pacientovi nabídnuta vhodná pohybová aktivita spolu s
této práce není
funkčních
představit
úplný
přístupu
principů
a
relaxačním
a
fyzioterapie, které je vhodné
ve fyzioterapii. Respektováním vzájemných funkčních
biopsychosociálními faktory v etiopatogenezi u nemocného
přehled prostředků
poruch trávení. Výše popsané postupy jsou zde uvedeny jako
zaujmutí systémového
Honzák &
ovlivňuje
cvičením.
Záměrem
použít u
Součástí doporučení
pohybová aktivita výrazně
individuelně
Večeřová
příklady
vztahů
pro
mezi
poruch trávení je třeba ve fyzioterapii
zasahovat na různých úrovních (Tabulka 7) (Baštecký et a!., 1993,
in Lukáš et a!., 2003).
Uroveň
Mechanismy působení
Biomechanická
Vytvářením vnitřních
sil (tahových, tlakových) na svalových úponech,
formativní vliv svalstva na kosti , klouby apod. Neurofyziologická
Změna řízení,
Neurochemická
Snížení celkové nocicepce
(nocicepce)
vegetativního nervového systému, funkčních
timing
svalů,
kooperace sval. skupin apod.
ovlivněním
reaktivity a stabilizace
ovlivněním
viscerálních
vzorců
a
pot1lch hybného systému a svalovou relaxací.
Neuropsychická
Uvědomění tělesného
(uvědomění)
edukací rozlišení
schéma, pohybovým
rozdílů
uvědoměním
-kinestézií,
mezi fyziologickými a patologickými
symptomy, celkovou relaxací. Komplexní intrapsychická
Interpretací vnímaného, autosugescí, vizualizací, prací v představě.
(prožitek) přístupy,
Behaviorální (bolestivé
Behaviorálními
chování)
spolupráce pacienta, režimovými
motivací nemocného, podporou aktivní opatřeními, ovlivněním
kvality
života.
Tabulka 7. Mechanismy
působení
komplexního
přístupu
ve fyzioterapii z
různých
úrovních
48
8.5 Specifika fyzioterapie u somatoformních poruch
přístupy, může
U somatoformních poruch, kde jsou vhodné zejména neverbální představovat
významnou
součást podpůrné léčby těchto
fyzioterapie
nemocných.
Pacient trpící somatoformní poruchou se ocitá v tzv. bludném kruhu, který tělesných pocitů,
schéma (Obrázek 3). Nesprávnou interpretací jinak fyziologických objevit v
době
zvýšeného stresu nebo
příznaků
vztahujících se k již dříve
je vyvolán pocit ohroženÍ. Tento pocit vede ke stresové reakci a k
systémů,
které se mohly
prodělanému onemocnění,
zaměření
vyvolané vegetativním nervovým systémem. Zvýšené pozorování sebe sama fyziologických
naznačuje
pozornosti na pocity může
ovlivnit funkce
které jsou pod reflexní i volní kontrolou. Pacienti se poté uchylují
k vyhýbavému chování, aby zabránili obávané
katastrofě.
Ale tímto chováním dále podporují své
obavy a příznaky udržují nebo dokonce i zhoršují (Praško, 2002).
NEPŘESNÁ. MYilIÁ INTERPRETACE TĚLESNYCH POCITŮ V OBDOBí ZV'Í'ŠENÉHO STRESU NEBO TĚLESNYCH PŘÍZNAKŮ PRODĚLANÉHO ONEMOCNĚNi
~,
POCIT OHROŽENÍ
STRESOV Á REAKC E . ~'
-,j
--,
..
.:-:1
~':.."
L.:':-···
zvYšrnÁ
zvýšrnÉ SLEDovÁNi
fYZIOLOGiCKÁ AKTIVACE VEGETATIVNÍHO NERVOVÉHO SysTÉMU
rtLESNÝCH POCITŮ
...
......
ZMĚNY fYZIOLOGICKÝCH FUNKcí
VYHYBAVÉ CHOVÁNÍ KONTIWLOVÁNi A HLEDÁNi UJIšTĚNÍ - MONTTORACE fY ZIOLO GICKÝCH FUNKcí
Obrázek 3. Schéma "bludného kruhu" u somatoformních poruch
převážně
Fyzioterapie je u somatoformních poruch postiženému pomoci tím, že naruší jeho bludný kruh příznaků. Většina
z fyzioterapeutických
v rámci svého vedlejšího fyzioterapie,
působí
psychosomatického
účinku.
fyzioterapeut přístupu.
prostředku
zmírněním
nebo
Může
symptomatickou. odstraněním
jednotlivých
má pozitivní vliv na pacientovu psychiku
Vzhledem k poměrně dlouhé částečně
léčbou
době
strávené s pacientem
během
také jako psychoterapeut. Samotná fyzioterapie využívá
"Fyzioterapeut
Je
psychoterapeutem a používá pohybové terapie jako
úspěšný
zbraně při
tehdy,
je-li
psychoterapii.
zároveň
Společný
dobrým
postup obou
49
metod je
účinný
jako ozbrojená psychoterapie a zdvojuje tím
účinnost
fyzioterapie ." (V éle, 2006,
15) ledním ze základních prostřednictvím
prvků
fyzioterapie je relaxace . Terapeut ovlivní relaxaci pacienta
snížení celkové reaktivity CNS, nebo využitím místních reflexních
s inhibičním efektem.
Při
celkové relaxaci dochází
2003). Fyzioterapeutické postupy Fyzioterapie proto Napomáhá k zlepšení
naučí
uvolnění (Dvořák,
k psychickému
pacienty lépe vnímat a kontrolovat vlastní
představuje důležitou
tělesných
zároveň
vztahů
tělo.
složku intervence u somatoformní poruchy.
funkcí a edukuje pacienta k rozlišení rozdílu mezi fyziologickými
symptomy a abnormálním chováním v nemoci (Smith et al. , 2000).
Véle (2000, 29) tvrdí, že psychika jako
integrační
posturální funkci , tak na dýchání a na stavu
vnitřního
mechanismus celého systému závisí jak na i zevního
prostředí ,
které
ovlivňuje
naše
jednání a pohybové chování. Čím méně bude psychika ovlivňována stavem vnitřního či zevního prostředí , určitý
tím více se odpoutá od okolí i např.
problém
potřeb
těle .
i ve vlastním
vlastního
může soustředit
8.6 Zásady
péče
tím více se může
Tato koncentrace
nesémantických informací, které probíhají v lidském nebo se
těla,
těle ,
vnímání
může
vypadat jako sledování
tělesného
na problémy mentální a psychické a docilovat
koncentrovat na
schématu a
poznatků
v
těchto
podobně ,
sférách.
o pacienty se somatoformní poruchou
Fyzioterapeut by od toho odvozovat i psychoterapie, je
měl
svůj
třeba
somatoformní poruchy.
pacienta se somatoformní poruchou vnímat jako nemocného
profesionální
přístup.
Pokud
před
úleva obvykle nastává po první
pacient je pomalu, zejména dojde-li k atribuci , posílán do
a
úvodní fyzioterapií nebyla využita
pracovat s pacientem nadále podle zásad práce s pacienty s Přestože částečná
člověka
péče
návštěvě
příznaky
fyzioterapeuta,
psychiatra s průpravou "liaison"
(Chromý et al., 2005 ; Chvála & Moos, 2003; Praško et al. , 2002; Seifertová et al., 2004; Yeung & Deguagn, 2002). Doporučení
týkající se
léčby
a
péče
organicky
nevysvětlitelných symptomů
jsou podobná s těmi
pro somatoformní poruchy (Chromý et al., 2005; Brown, 2004).
50
Zásady práce s pacientem se somatoformní poruchou:
•
Uznat existenci a tíživost pacientových
•
Při vyšetřování
příznaků.
a terapii vycházet z pacientova
přesvědčení,
že je nemocný
tělesně,
nikoli
duševně.
•
Na začátku
léčby určit
•
Je vhodné poskytnout informace o prevalenci a odložit na pozdější fázi
léčitelnosti
cíle -
zmírnění
potíží. původu
poruchy a úvahy o
léčby.
•
Nenabízet úspěch, ale spíš
•
Při volbě
•
Pokoušet se
věrnost
- oboustrannou
intervence brát ohled na pacientovy raději
léčebné
nejbližší konkrétní a dosažitelné
společenskou
představy
smlouvu.
o tom, co by mu mohlo pomoci.
o psychoterapeuticky orientovaný doprovod, nežli o instrumentální
postupy. •
Směřovat
k pomoci pacientovi získat adekvátní biopsychosociální
pochopil, že •
může působit
Pro dosažení trvalejších
na své symptomy a zaujal aktivní změn
vést pacienta k hlubším
porozumění
nemoci, aby
přístup.
změnám
v jeho
životě
-
změna
životosprávy. předem
•
Zvát pacienta na
•
Ubezpečovat
•
Pacientovi dovolit závislost
naplánované pravidelné krátké
pouze jasně a krátce,
nepřistoupit
dostatečnou
návštěvy.
na to, aby se
pro rozvoj
ujištění
bezpečného
stalo rituálem. a pevného vztahu, ale
podporovat nezávislost, aby nedošlo k regresi.
Véle o přístupu fyzioterapeuta k pacientům
říká:
"V terapii záleží více na tom, jak se postup
provádí, než na tom, co se provádí. Detaily postupu je nutno
individuálně
adaptovat." (V éle, 2006,
15)
5\
9 PRAKTICKÁ ČÁST
9.1
Přehled poznatků
U
pacientů
funkční
s
řadě
poruchou trávení byla v
výzkumů
zaznamenána velká
komorbidita psychických poruch, které mohou jejich obtíže komplikovat (Porcelli et al., 2000). části
V praktické
jsem proto použila multidimenzionámí sebeposuzovací dotazník SCL-90 jako
screeningový nástroj pro odhalení možné poruchou trávicího traktu, docházející Pro
všeobecně
přítomnosti
ambulantně
části
zajímat, zda u našich
vztahů
s
funkční
mezi pohybovým a trávicím systémem
probandů při
nalezeny v jejich pohybovém systému tzv. viscerální vzorce prostředky léčebné
pacientů
na kliniku rehabilitace.
známou existenci vzájemných
se budu dále v praktické
psychopatologie u souboru
či
vyšetření
kineziologickém
byly
jiné poruchy, které by bylo vhodné
rehabilitace ovlivnit.
9.1.1 Dotazník SCL-90
Sebeposuzovací škála Self-Report Symptom Inventory (SCL-90) jehož autoři jsou L.R Derogatis, RS. Lipman a L. Covi, je v psychopatologických byl
původně
celosvětovém měřítku
měřících nástrojů
v
různých
jeden z
nejpoužívanějších
oblastech psychiatrie i psychosomatiky. Dotazník
koncipován pro výzkum v psychofarmakoterapii,
zaměřený
na symptomatické chování
psychiatrických pacientů. Dnes se využívá ke sledování psychopatologických ambulantních
pacientů
využití SCL-90 se
psychiatrických i nepsychiatrických, zejména u
rozšířila
o screening,
zjišťování stupně
symptomů
funkčních
psychopatologie i k
Pro jazykově revidovanou americkou verzi se používá označení SCL-90-R
u
poruch. Oblast
měření
(Bieščad
efektu terapie.
& Szeliga,
2005; Filip et al., 1997; Chromý et al., 2005). Dotazník se skládá z devadesáti položek typu
pětibodové
verbální analogové škály
měřící
aktuální psychický stav sledováním intenzity výskytu subjektivních psychopatologických symptomů
sdružených do deseti základních dimenzí: I. Somatizace (SOM, 12 položek); II. Obsese-
kompulse (OBS, 10 položek); III. Interpersonální senzitivita (TNT, 9 položek); IV. Deprese (DEP, 13 položek); V. Anxiozita (ANX, 10 položek); VI. Hostilita (HOS, 6 položek); VII. Fobie (PHOB, 7 položek); VIII. Paranoidní myšlení (PAR, 6 položek); IX. Psychoticismus (PSY, 10 položek); X. Nezařazené
položky (NEZ), 7 položek týkajících se
Vydělením součtu bodů
v jednotlivých dimenzích
především
počtem
poruch spánku a chuti kjídlu.
položek získáme 9 dimenzionálních
skóre.
52
Vedle devíti dimenzí symptomových škál získáme globálních počet
ukazatelů
pozitivních
přehled
o obtížích pacienta pomocí
tří
psychopatologie: obecný ukazatel závažnosti (General Severity Index, GSI),
příznaků
(Positive Symptom Total, PST) a průměrná závažnost
Symptom Distress Index, PSID). Ze souhrnných závažnosti, který se
vypočítá součtem bodů,
otázek (devadesáti)
(Bieščad
ukazatelů
je
nepoužívanější
dosažených v celém dotazníku,
příznaků
(Positive
obecný ukazatel děleným počtem
všech
& Szeliga, 2005, 342; Boleloucký in Psychosomatická medicína,
1993; Derogatis et al. , 1976; Filip et a!., 1997; Chromý et a!., 2005; Holi, 2003). Ve nástroje
většině výzkumů
měřícího
byla prokázána jeho validita a reliabilita jako jednodimenzionárního
celkový distres, diskomfort či všeobecnou psychopatologii spíše než
primárních symptomových dimenzí
(Bieščad
devět
& Szeliga, 2005).
V Čechách (resp. v Československu) bylo s dotazníkem SCL-90 provedeno několik studií (Boleloucký & Horváth, 1974; Plevová et a!. , 1979; Boleloucký & Polách, 1989; Boleloucký et a!., 1989; Baštecký et a!., 1990; Boleloucký et a!., 1990). Tabulka 8 obsahuje hranice normy a mezní hodnoty psychopatologie pro uváděné
českou
populaci
Boleloucký, podle kterých jsme naše výsledky hodnotily (Boleloucký in Baštecký et a!.,
1993).
Hranice normy
Mezní hodnota psychopatologie
DIMENZE ženy muži ženy muži SOM 0,92 0,75 1,32 0,81 OBS 1,26 0,99 1,39 1,07 lNT 0,88 0,65 1,28 0,99 DEP 0,97 0,66 1,56 0,99 ANX 1,03 1,58 1,23 0,80 0,71 ROS 0,68 0,98 0,78 PROB 0,48 0,36 0,81 0,54 PAR 0,61 0,61 1,00 0,82 PSY 0,32 0,34 0,56 0,50 NEZ 0,87 0,79 1,34 1,26 GSI 0,81 0,64 1,18 0,89 Tabulka 8. Dotazník SCL - Hranice normy a hodnoty výraznější psychopatologie symptomových dimenzí a souhrnného ukazatele GSI (Boleloucký in Baštecký et al., 1993)
U časté
funkčních
poruch trávicího traktu jsou psychologické a psychiatrické obtíže
(Porcelli et a!., 2000).
Převládají
poměrně
zejména úzkostné poruchy, poruchy nálady (zahrnující
velkou depresi) a somatoformní poruchy (Jo nes et al., 2007; Hunt, 2002; Bouin et a!., 2001; Barsky & Borus, 1999; Drossman, 1999). Ve studii zkoumající propriocepci u somatoformních poruch, kde
byl použit i dotazník SCL-90, se somatoformní pacienti od skupiny zdravých jedinců
výrazně
lišili
53
v dimenzích somatizace, deprese a úzkosti (Scholz et a!., 2001). U našeho souboru
probandů
nás
proto budou zajímat dimenze somatizace, deprese a anxiozity, jejichž popis je uveden níže.
Somatizace (12 položek): Dimenze somatizace odráží distres vyplývající z souvisejících se systémem kardiovaskulárním, gastrointestinálním, pod kontrolou autonomního nervového systému. Mnoho z poruch.
Některé
symptomy jsou
tělesnými
tělesných vjemů
respiračním
a dalšími systémy
těchto symptomů převládá
u funkčních
ekvivalenty úzkosti zahrnuté v diagnostických kritériích
úzkostných poruch. Všechny symptomy však mohou být i odrazem organické poruchy.
Deprese (13 položek): Škála zahrnuje symptomy typické pro depresivní syndromy shodné se současnými
diagnostickými kritérii . Jsou tam zastoupeny projevy únavy a
hněvu, stejně
jako pokles
zájmu a nedostatku motivace a ztráta životní energie. Zahrnuty jsou zde i pocity skleslosti, sebevražedné myšlenky a další kognitivní a somatické koreláty.
Úzkost (10 položek): Obsahuje symptomy a způsoby chování klinicky spojované s vysokou s manifestací úzkosti. Zahrnuje obecné ukazatele jako nervozitu, zděšení,
napětí, roztřesení,
pocity strachu a
ale i některé somatické koreláty úzkosti (Derogatis et aJ., 1976; Holi, 2003).
9.1.2 Teoretická východiska kineziologického
Při onemocnění vnitřního
orgánu
vyšetření
může
dojít nociceptivní aferencí
přes
viscero-somatickou
konvergenci v míše ke specifické reflexní reakci v hybném systému. Jelikož organismus reaguje jako celek,
změny
v hybné
soustavě
se nemusejí vztahovat pouze na
příslušný inervační
segment,
ale mohou být prakticky v celém hybném systému (Giamberardino, 2003 ; Hnízdil et a!. , 1996; Jandová, 2001; Lewit, 2003). Z klinických zkušeností byly u onemocnění popsány charakteristické vzorce, tzv. viscerální vzorce. v hybném systému jsou u viscerálního přes naznačení určité
převahy
stranové
onemocnění
Funkční
některých orgánů
poruchy a reflexní
plurisegmentové, u nepárových
s větší projekcí na
straně
změny bilaterálně,
i
postiženého orgánu
(Giamberardino, 2003; Jandová, 2001; Káš, 1997; Lewit, 2003; Rychlíková, 2004; Travell & Simons, 1999; Velecká, 1995). Dále se
můžeme
domnívat, že u viscerosomatické reakce bude celková porucha statiky oproti
somatoviscerální reakci nesystematická (Jandová, 2001). Nesmíme však zapomínat na možnost výskytu
funkční
poruchy hybného systému nezávisle na viscerálním
hybného systému, imitujících
či ovlivňujících onemocnění určitého
onemocnění.
U poruch
orgánu, nejsou reflexní
změny
54
nikdy nakupeny a není postiženo mnoho
segmentů
najednou. Po
ošetření
pohybové soustavy bolest
odezní a celý klinický stav se normalizuje (Rychlíková, 2004; Jandová, 2001). Zda jde o viscero-somatické
či
somato-viscerální vztahy lze zvážit až po delším sledování
nemocného a jeho reakci na fyzioterapeutickou intervenci (Lewit, 2003; Rychlíková, 2004; Velecká, 1995). Proto se v našem kineziologickém
vyšetření zaměříme
na lokální reflexní
hybném systému, popisované jako tzv.viscerální vzorce v typické oblasti a na
vztahů
poruch hybného systému, které by mohly z hlediska tzv. somato-viscerální ovlivňovat či
Při
(hypertonů)
Někteří
kloubů,
7 viz.
s palpační citlivostí v
místě
trávicí funkce
různí autoři
v mnohém
autoři
palpační
příloha)
V
určení
spasmů
rozsahu reflexní
změn
v
liší, ale v podstatě se jedná o oblast Th4-Th 1O( 12)s maximem v oblasti
dále do viscerálního vzorce žaludu zahrnují blokády sak.roiliakálních a hlavových
zřejmě
které
jejich úponu , HAZ, svalových
páteře.
a intervertebrálních blokád v oblasti hrudní
hrudní oblasti se již
popisu
globálních
popisu viscerálního vzorce žaludku je mezi autory celkem shoda v přítomnosti zvýšeného
napětí přímých břišních svalů
Th5-6.
v
jejich poruchu imitovat.
V popisu tzv.viscero-somatických reakcí u onemocnění žaludku se liší.
přítomnost
změny
vznikají jako kompenzace poruchy v hrudní oblasti. Z
citlivosti kaudálních žeber
některými
lze odvodit i možnost zvýšeného
poněkud nepřesného
autory a z projekce Headových zón (Obrázek
napětí
ostatních
břišních svalů ,
zejména
v epigastrické oblasti (Jandová, 2001; Káš, 1997; Lewit, 2003; Rychlíková, 2004; Velecká, 1995). Zřejmě
z
důvodu
rozsáhlé
inervační
oblasti jícnu
téměř
nikdo z
autorů
jeho viscerální střední
vzorec nepopisuje. Káš (1997) popisuje HAZ v dermatomech Th4-Th8 s blokádami ve páteři
hrudní
a v krční v úseku C2-C4.
kaudální oblasti jícnu. Proto se
při
Většina
našich
kineziologickém
pacientů
lokalizovala své obtíže do
vyšetření zaměříme
střední
a
na viscerální projekci
v těchto oblastech. Z globálních poruch hybného systému budeme
vyšetřovat
posturální stabilizaci
páteře, při
jejíž poruše dochází k charakteristické svalové dysbalanci zejména mezi hlubokými extenzory páteře
a hlubokými flexory krku na jedné
straně
druhé
systém
(Kolář,
páteře může
podílet na etiopatogenezi
funkčních
rovněž
břišními
svaly spolu s pánevním dnem na
svalů tvořících
hluboký
systabilizační
poruch trávení (Bitnar, 2007; Hep et al.,
hodnotit podle
přítomnosti
tzv. horního a dolního
syndromu popisovaného Jandou pro oblast ramenního a pánevního pletence
(Janda, 1982). Kineziologický rozbor doplníme koreluje se
a bránicí,
2006). Dyskoordinace a dysbalance
1998). Svalovou nerovnováhu budeme zkříženého
straně
stabilizační
spodní žeber,
břišní
funkcí
páteře.
vyšetřením
Morfologické
změny
dechového vzoru, jehož charakter v podobě
diastázy aj., nám napoví, že k poruše zapojení
došlo již během posturální ontogeneze
(Kolář,
páteřních křivek,
svalů stabilizační
odstátých
funkce
páteře
2006).
55
9.2 Metodika
9.2.1
Výběr probandů
Soubor našich
probandů tvořilo
diagnostikována některá z
funkčních
gastroenterologické obtíže docházeli měla funkční
bronchiale. U žádného z tvořilo
9.2.2
ji 10
Způsob
mužů
2003).
pravidelně
části
trávicího traktu. Tito pacienti pro své
na Kliniku rehabilitace v Motole.
pacientů
pacientů trpělo
vyšetřila
Funkční
ruminaci a pět
Většina
z nich
pacientů mělo přidružené
nebyla fixována hiátová hernie.
Věkový průměr
mělo
astma
skupiny byl 45
a 9 žen.
a metody kineziologické
Kineziologické tkání jsem
poruch horní
obtíže ve smyslu pyrózy, mírné dysfagie a presternální bolesti. Sedm pacientů
problémy s evakuací žaludku, šest
let a
devatenáct pacientů, kterým byla gastroenterologem
vyšetření
vyšetření
bylo provedeno dle zásad manuální medicíny.
Změny měkkých
technikami pal pace dle profesora Lewita, uvedenými v jeho publikaci (Lewit,
blokády jednotlivých pohybových
segmentů
hrudní
páteře
byly
ověřovány
technikami do retro flexe a anteflexe dle profesora Lewita (Lewit, 2003). Posturální stabilizaci páteře
jsem zhodnotila pomocí souboru
funkčních testů
2006) a dle zásad znalostí vývojové kineziologie. Do test, test flexe krku a hlavy, test extenze v
kyčelním
popisovaných docentem
vyšetření
tzv. kostálního dýchání popisované
sterna a zapojením auxiliárních dechových
kloubu, test flexe v
9.3 Vlastní
Kolářem (Kolář,
svalů
za
současného
extenční
byly zahrnuty tyto testy: kyčelním
dechového vzoru probíhalo dle zásad o znalosti kineziologie dýchání a bylo přítomnosti
Kolářem (Kolář,
Vyšetření
kloubu.
zaměřeno
vyšetření
na
2006) s kraniokaudálním pohybem
minimálního
rozšíření
hrudní
stěny.
vyšetření
U devatenácti
pacientů
s
funkční
poruchou horní
části
trávicího traktu docházejícím na
kliniku rehabilitace pro problémy s trávením jsem zahájila vyšetření provedla kineziologické
vyšetřenÍ.
dechový vzor. Dále jsem Následovalo provedení
Nejprve jsem
pokračovala
testů
palpací
vyšetřovala
změn měkkých
na posturální stabilizaci
anonymní dotazník SCL-90 (viz.
příloha)
páteře
s instrukcemi pro
odběrem
anamnézy a poté
aspekcí posturu, hybné stereotypy a tkání a
dle
vyšetřením
Koláře.
vyplnění
hybnosti
Na závěr jsem
na doma.
páteře.
předala
Vyšetření
probíhalo
v období od 29.10.2008 do 20.2.2009.
56
Pro demonstraci toho
vyšetření
vyšetření pěti pacientů:
zde uvádím
Pacient S.K. *1954
Subj.: bolest v Thp, pálení žáhy, pocit dyskomfortu v epigastriu Ob).: funkční pyróza, ezofagitida, aerofagie zkřížený
- horní a dolní
syndrom dle Jandy,
- HAZ paravertebrálně v oblasti Th6-Th 10 Th 6-9, zvýšené
napětí
paravertebrálních
oploštěná
výrazněji
svalů
Th kyfóza
vpravo,
funkční
kloubní blokády segmentech
v oblasti Th5-Lp, zvýšené
v oblasti dolních žeber (6.-9. dx. , 7. , 8.sin.) vlevo
palpačně
napětí břišních svalů
bolestivé.
-Dýchání: do hrudníku s kraniokaudálním posunem sterna a minimální
rozšíření
hrudníku
-Testy HSSP- neprošel
Pacientka Z.K.
* 1978
Sub). : bodavá bolest v pravém podžebří, pálení žáhy, bolest Cp od operace (cholecystecktomie 04) Ob).: funkční dyspepsie, aerofagie - horní a dolní zkrižený syndrom dle Jandy,
oploštěná
horní Th kyfóza
- HAZ paravertebrálně - v oblasti Th4-Lp vpravo a Th5-ThlLp vlevo, v segmentech Th4-Th6, Th8 , zvýšené zvýšené
napětí břišní stěny
- Dýchání: do
břicha
napětí
funkční
kloubní blokády
horní porce m. rectus abd. více vpravo,
výrazně
vpravo zejména v epigastrické a mezogastrické oblasti
s kraniálním posunem hrudníku, bez rozvinutí žeber, zapojení auxiliárních
dech. svalů - Testy HSSP- neprošla
Pacient P .A.
* 1972
Subj.: bolest Cp, pocit dyskomfortu
retrosternálně po polknutí
Obj.: funkční dysfagie, funkční bolesti na hrudi pravděpodobně jícnové etiologie - horní a dolní
zkřížený
kyfóza- zejména v horní v celé oblasti Thp, abdominis a - Dýchání:
části,
funkční
břišní stěny
mělké
syndrom dle Jandy, HAZ-
zvýrazněné
paravertebrálně- výraznější
vlevo v oblasti Th7-ThlL, vpravo
kloubní blokády v segmentech Th3-4 a Th5-7 , zvýšené
v oblasti dolních žeber (7. ,8.)
do horní
kontury m.erector spinae, oploštěná hrudní
části břicha,
s malým
napětí
m. rectus
bilaterálně
rozšířením
hrudníku
- Testy HSSP- neprošel
57
* 1963
Pacientka MJ.
Subj.: bolesti v bedrech, pocit dyskomfortu vepigastriu, retrosternální pálení Obj.: funkční próza, funkční bolest na hrudi pravděpodobně jícnové etiologie zkřížený
- horní a dolní
syndrom dle Jandy,
oploštěná
hrudní kyfóza, hyperlordóza Th/Lp,
prominence dolních žeber - HAZ
paravertebrálně, bilaterálně
Th4,5, zvýšené v celém svém
napětí
- Dýchání: do dechových
paravertebrálních
průběhu,
napětí břišních svalů břicha
v oblasti Th2-Th9 a Lp, svalů,
nejvíce v epigastriu,
zvýšené
palpačně
funkční
napětí
kloubní blokády v segmentech
horní porce m. rectus abdominis
bolestivý
při
svém úponu na žebrech, zvýšené
v oblasti dolních žeber více vlevo s kraniálním posunem hrudníku, bez rozvinutí žeber, zapojení auxiliárních
svalů
- Testy HSSP- neprošla,
Pacient F.N.
břišní
diastáza
* 1957
Subj. Bolestivost zad zejm Cp, Thp, Obj.: m. Scheuermann, apendectomie, nespecifická funkční poruchajicnu I
- horní a dolní zvýraznění
zkřížený
syndrom dle Jandy, hyperkyfóza Thp, HAZ
paravertebrálně
v dolní Thp, funkční kloubní blokády v segmentech Th3-Th8 , zvýšené
m.rectus.abd. , palpačně bolestivý bod
při
úponu na 7.žebro, zvýšené
napětí
- v Thp,
napětí
šikmých
břišních svalů
v epigastické oblasti vlevo - Dýchání: kostální, jen málo do
břicha
s minimálním
rozšířením
dolní hrudní apertury
- Testy HSSP- neprošel
Analogicky byla provedena další
vyšetření.
58
9.4 Výsledky
vyšetření
t
1
Blokády
t napětí
kloubů
v obl. Th4Th10(12)
napětí paravert. svalů v Th5-Th9
v seg. Th4-8
1)
2)
3)
HAZ
ANO
A
A
(dále jen A)
N 2 A A N 3 A 4 A 5 N A A A 6 A 7 A A 8 A A 9 A 10 A A 11 A A 12 A N 13 A A 14 A A 15 A A 16 N A 17 A A 18 A N N 19 A Tabulka 9. Objektivní nálezy a jícnu u vyšetřených jedinců Vysvětlivky
t napětí
m.rectus abd
Bolest. bod při úponu m.RA
vL hor .kvadrantu
4)
5)
6)
NE (dále jen N)
A N A A A A A A A A A A A N A N A A
reflexních
A A A A A A N A A N A A A A N A A A změn
břiš.stěny
N
A
A A N A N A N N A N N N N A N N A N
A N N N N A N A A A N A N A N A A N
viscerálního vzorce žaludku
k tabulce 9:
1) Hyperalgické zóny Headovy (HAZ) v oblasti Th4-Th 12, plurisegmentálně, bilaterálně. 2) Funkční blokády meziobratlových kloubů ve střední rudní páteři v segmentech Th4-8. 3) Zvýšené napětí paravertebrálních svalů v segmentech Th5-Th9, plurisegmentálně , bilaterálně. 4) Zvýšené napětí m. rectus abdominis. 5) Palpačně bolestivý bod u úponu m.rectus abdominis na mečíku a žebrech . 6) Zvýšené napětí břišní stěny v oblasti horního kvadrantu břicha vlevo. ANO (A) - ano reflexní
změna
nalezena, NE (N) - reflexní
změna
nenalezena
Sledované reflexní změny viscerálního vzorce žaludku a Počet jícnu u vyšetřených probandů případů HAZ v obl. Th4-Th10(12) 15 t napětí paraverteb. svalů v Th5-Th9 16 Blokády meziobrat. kl. v Th4-8 16 t napětí m.rectus.abdominis 15 Bolestivý bod u úponu m.rectus abdominis 7 t napětí břiš.stěny v obl. L hOLkvadrantu břicha 10 Tabulka 10. Výsledky vyšetření viscerálních vzorců v procentech
výskyt v procentech 78,9% 84,2% 84,2% 78,9 % 36,8% 52,6%
59
I
1
Horní
Dolní
Břišní
Oploštěná
zkřížený
zkřížený
diastáza
syndrom 1) ANO
hrudní kyfóza
2)
(dále jen A)
(dále jen N)
syndrom NE
Kostální dýchání (dle Koláře) 3)
Testy HSSP
A
Neprošel
A
N
2
A N A A A N A 3 A A 4 A A A A A N 5 A A 6 A N N A A A 7 A A A 8 A A A A A A 9 A A A A 10 A N A 11 A N 12 A A A N 13 A A A A A N 14 A 15 A A A A A A 16 N N N A N 17 A N 18 A A A A N N 19 A Tabulka 11. Objektivní nálezy globálních Vysvětlivky
I) 2) 3) 4)
změn
4)
Neprošel A Neprošel A Neprošel A Neprošel N N Neprošel Neprošel N Neprošel A Neprošel A N Neprošel Neprošel A Neprošel A Neprošel A Neprošel N Neprošel A N Prošel Neprošel A Neprošel A Neprošel A hybného systému u vyšetřených
k tabulce 11:
Horní zkřížený syndrom dle Jandy Dolní zkřížený syndrom dle Jandy Kostální dýchání popisované Kolářem Testy hlubokého stabilizačního systému
ANO (A) - ano
přítonmo,
NE (N) - ne
páteře
dle
Koláře,
hodnoceny:
vyšetřovaný
testy prošel x neprošel
nepřítomno
Sledované globální poruchy hybného systému u
Počet
vyšetřených probandů
případů
Horní Dolní Břišní
jedinců
zkřížený zkřížený
syndrom dle Jandy syndrom dle Jandy
18 15 10 15 13 18
Výskyt v procentech
diastáza Oploštěná hrudní kyfóza Kostální dýchání (dle Koláře) Testy HSSP- neprošel Tabulka 12. Výsledky vyšetření globálních poruch hybného systému v procentech
94,7% 78,9% 52,0% 78,9% 68,4% 94,7%
60
Obecný ukazatel závažnosti - GSI N PSP N N N
Somatizace Úzkost Deprese PSP N N PSP PSP PSP N N PSP N PSP N N N N N N MZ MZ PSP N N N N N N N N PSP MZ N PSP MZ
1 2 3 4 5 MZ 6 7 MZ N 8 N 9 10 N 11 MZ 12 MZ PSP 13 14 PSP 15 MZ Tabulka 13. Výsledky vyšetření dotazníku Vysvětlivky
MZ
MZ
N PSP
N PSP N
MZ
MZ MZ PSP N
SCL-90
k tabulce 13:
N ..... .. ..v norm ě MZ .. .... nad hranicí normy a pod mezní hodnotou psychopatologie PSP .. .. v hodnotách psychopatologie
N=15 Obecný ukazatel závažnosti GSI Somatizace Uzkost De rese Tabulka 14. Výskyt psychopatologie u
3
Výskyt psychopatologie v rocentech 20%
6 2 4 vyšetřovaných jedinců
N=15 Počet ří adů Obecn' ukazatel závažnosti - GSI Somatizace Uzkost De rese Tabulka 15. Výskyt případů nad hranicí normy v
40% 13,3% 26,7% v dotazníku SCL-90
nad hranicí norm 8 8 4 9 dotazníku SCL-90
53,3% 53,3% 26,7% 60%
61
18 15
15 12
.~
10
c
CI>
'u Ol
9
7
Q.
~
6
>U
o
ll.
3
O 'OJ
c
OJ
>'" '> >
-«
~Vl
>OJ
E
0..0::
ro
C
E
_
) Q)
,> >
Q.
OJ
N
OJ C
)V'I
N
I-
Graf 1. Výskyt reflexních
o.. ro C
změn
viscerálních
vzorců
-
počet případů
100,0% 78,9%
80,0% 52,6%
60,0% 36,8%
40,0% 20,0% 0,0%
'~ Q) W'I
'-
)Q; a.
'~ ~
«
a:
E
N
« o:: E Q.
OJ
l-
' OJ
Vl
OJ
'"
C
.> ""
>OJ
o.. > ro N C
Graf 2. Procentuální výskyt reflexních
Vysvětlivky
ke
grafům
změn
viscerálních
vzorců
1 a 2:
1) Zvýšené napětí m. rectus abdominis . 2) Palpačně bolestivý bod u úponu m.rectus abdominis na mečíku a žebrech. 3) Zvýšené napětí břišní stěny v oblasti horního kvadrantu břicha vlevo .
62
18
18 15 .~ c Ol j 'u 12 Q. 9 ...,li 6 o
15
13
.
l1.
10
3
O
BD
HK
KD HS S P
Graf 3. výskyt charakteristik globálních poruch hybného systému u jedinců
-
počet příznaků
94,7%
100%
78,9% 68,4%
80% 60%
vyšetřených
52,6%
40% 20% 0%
BD
HK
KD
HS S P
Graf 4. Procentuální výskyt znaků globálních poruch hybného systému u
vyšetřených
jedinců
Vysvětlivky
ke
grafům
3 a 4:
1) Břišní diastáza - přítomna 2) Oploštěná hrudní kyfóza - přítomna 3) Kostální dýchání popisované Kolářem - přítomno 4) Testy hlubokého stabilizačního systému páteře dle
Koláře- vyšetřovaný
testy neprošel
63
J
15 12 . :J
'EQ) '0 cu a.
9
;;
6
-g
8
9
8
ll-
3
o
o Cf)
C)
o
psyChOp .
Cl.. W
>< z
~
Ci)
o
<{
• nad .hr. nor.
Graf 5. Procentuální výskyt SCL-90
I
případů
psychopatologie a nad hranicí normy v dotazníku
100,0% 80,0% 60.0%
60,0% 40,0% 20,0% 0,0%
o Cf)
C)
o
Graf 6. Výskyt
Vysvětlivky
>< z <{
~
Ci)
psychop.
případů
Cl.. W
o
I!I nad .hr. nor.
psychopatologie a nad hranicí normy v dotazníku SCL-90
ke grafi'lm 5 a 6:
GSI ..... souhrnný ukazatel závažnosti SOM ... somatizace ANX .. . anxiozita DEP .... deprese
64
9.5 Shrnutí
výsledků vyšetření
Fyzioterapeuticky bylo funkční
poruchou horní
část
vyšetřeno
19 osob, z toho 10
mužů
a 9 žen, s diagnostikovanou
trávicího traktu. Z devatenácti rozdaných
dotazníků
SCL-90 se nám
vrátilo 15, z toho 7 žen a 8 mužů. Při
kineziologickém
vyšetření
traktu byly nalezeny reflexní
změny
u skupiny
pacientů
v hybném systému a
jako viscerální vzorce žaludku aj ícnu. Lokální reflexní intervertebrálních
kloubů
a svalových
spasmů
podporuje jejich viscerální etiologii. Vedle zvýšené
napětí
s
funkční
poruchou horní
měkkých
změny
v
tkání popisované v
podobě
byly i plurisegmentové a
těchto
reflexních
změn,
bylo
m.rectus abdominis (15), zejména v jeho epigastrické
napětí břišní stěny
i v jiné oblasti.
Nejčastěji
většinou
nejčastěji přítomno
části . Většina pacientů měla
v epigastriu v oblasti VII. a VIII. žebra, bez významné odhalily dysfunkci HSSP
pacientů
(18).
téměř
u všech
zapojení
svalů stabilizační
hrudní kyfózy
páteře
literatuře
oboustranné, což
páteře
funkce
trávicího
HAZ, blokád
stranové predilekce.Testy na posturální stabilizaci Přítomnost oploštěné
části
pacientů
již během posturálního vývoje.
(15),
téměř
u všech
naznačuje
poruchu
Většina pacientů měla
i
výrazné svalové dysbalance v oblasti pletence ramenního a pánve popisované Jandou jako horní a dolní
zkřížený
vzoru u našich
syndrom. S výše popsanými výsledky souvisí i častý výskyt nesprávného dechového probandů
(13).
Především
se jednalo o nedostatečné rozvíjení hrudního koše,
zejména v oblasti spodních žeber s kraniokaudálním souhybem sterna. V hodnocení dotazníku SCL-90 jsme u tří psychopatologie souhrnného ukazatele GSI, které psychiatrické poruchy. Z psychopatologie šest
vyšetřovaných
pacientů
pacientů
zaznamenaly hodnoty
významně naznačuje
symptomových dimenzích
u somatizace, dva u anxiozity a
čtyři
možnost
výraznější přítomnosti
mělo výraznější
hodnoty
u deprese.
Hypotéza 1: Výsledky naší dotazníkové studie byla potvrzena nulová hypotéza, proto
přijímáme
nulovou hypotézu:
HOl: U
méně
než
třetiny
pacientů
s
funkční
poruchou horní
části
trávicího traktu zjistíme
z dotazníku SCL-90 hodnoty globálního ukazatele psychopatologie, obecného ukazatele . závažnosti (GSI) ve výrazných hodnotách psychopatologie.
Hypotéza 2:
Výsledky objektivního nálezu kineziologického
vyšetření
naší skupiny
probandů
nebyla potvrzena nulová hypotéza, proto ji zamítáme a přUímáme hypotézu alternativní:
65
pacientů
H2 : U
vyšetření
funkční
reflexní
hlubokého
Vědecká
s
části
poruchou horní
změny
stabilizačního
trávicího traktu nalezneme vzorcům
odpovídající tzv.viscerálním systému
páteře
při
kineziologickém
žaludku a jícnu a dysfunkci
s poruchou dechového stereotypu.
předpokládáme
otázka 1: Vedle globálního ukazatele závažnosti (GSI)
i vyšší skóre
psychopatologie v dimenzích symptomových škál somatizace, úzkosti a deprese. V symptomových dimenzích
měli
zejména somatizace (6) a deprese (4).
Při
naši probandi
hodnocení celkového
symptomových dimenzÍ nad hranicí normy vyšetřovaných
Vědecká vyšetření
osob a depresi zhruba
otázka 2: U
pacientů
střední
mělo
hodnoty psychopatologie
počtu jedinců
s hodnotami
těchto tří
dimenzi somatizace a deprese okolo poloviny
čtvrtina.
s funkční poruchou horní
vedle lokálních reflexních
jícnu zejména v jeho
výraznějšÍ
změn
a kaudální
části
trávicího traktu
v oblasti trupu popisovaných u
části,
při
kineziologickém
onemocnění
žaludku a
nalezneme výrazné svalové dysbalance v oblasti horní
a dolní hrudní apertury. U našeho souboru trávicího traktu jsme Zvýšené
vyšetřených pacientů
často
zaznamenali zvýšené svalového
napětí břišních svalů
správný dechový vzor s
s diagnostikovanou
v této oblasti
dostatečným
může
být
napětí
příčinou
zapojením bránice
našich probandů.
zkříženého
Většina pacientů měla
poruchou horní
v epigastické oblasti
části
břišní stěny.
neschopnosti pacienta provést
(Kolář,
2006). Je již známá role bránice
vedle dechové a posturální funkce i ve funkci dolního jícnového většina
funkční
svěrače,
jehož dysfunkcí
trpěla
výrazné svalové dysbalance typu horního
popisovaného Jandou (Janda, 1982). Svalová nerovnováha se týkala zejména: (a) mezi
horními a dolními fixátory ramenního pletence, (b) mezi mm.pectorales a mezilopatkovým svalstve ,(c) mezi hlubokými flexory šíje (m.longus cervicis, m.longus capitics a omo- a thyreohyoidei) na jedné
straně
1990). V
a extenzory
literatuře
se
šíje(krční část vzpřimovače
často
straně
(Lewit,
popisují vzájemné viscero-vertebrální vztahy mezi trávicím systémem a
svalstvem šíje a pletence ramenního. Tyto nálezy dechového vzoru, kdy nedocházelo k pohybovalo
trupu a m.trapezius)na druhé
kraniokaudálně
rovněž
souvisely s přítomností nesprávného
dostatečnému rozšíření
dolní hrudní apertury a sternum se
za pomoci auxiliárních dechových
svalů.
66
10 DISKUZE nevysvětlitelných symptomů
Problematika organicky medicínských vhodná
léčba
oborů.
Je proto
nebyly doposud
"Organicky nevysvětlitelné
poměrně těžké
se jejich nález týká podstatné
se v ní zorientovat. Klasifikace
uspokojivě vyřešeny
tělesné příznaky části
klientely
je velmi široká a pro líná většinou těchto symptomů
(Noyes et a!., 2008; Lowe et a!. , 2008).
jsou málo známou kapitolou lékařských oborů. "
lékařské činnosti, ačkoli
(Chromý et a!., 2005, 59)
Doposud panují mezi odbornou veřejností rozdílné názory na tuto problematiku. odborníci zastávají koncept tzv. ztotožňovat
všechny organicky
" funkčních
i
somatických
nevysvětlitelné příznaky
symptomů" ,
Někteří
jiní mají tendenci
s psychiatrickou diagnózou somatoformní
poruchy, zatímco dalšími jsou tyto návrhy kritizovány (Chromý et a!., 2005, Skorunka, 2006; Lowe et a!. , 2008). V rámci klasifikace duševních poruch a nemocí jsou organicky nejčastěji řazeny
obtíže
do kategorie somatoformních poruch (S korunka, 2006; Stuart & Noyes,1999,
Brown, 2004). Tato konceptualizace organicky
nevysvětlitelných příznaků
konstruktu somatoformních poruch je v poslední veřejnosti
nevysvětlitelné
době často
pomocí diagnostického
diskutovaným tématem odborné
(S korunka, 2006; Skorunka, 2007; Kroenke et a!., 2007). Reliabilita a validita
somatoformních poruch je sporná. Somatoformní poruchy se
překrývají
jak
vzájemně,
tak i
s dalšími poruchami, zejména depresivními a úzkostnými (Brown, 2004; Lowe et a!. , 2008; Kroenke et a!., 2007). Často jsou obě klasifikace, evropská i americká, kritizovány pro svoji nepřesnost,
která vyplývá z jejich popisného charakteru, opírajícího se
somatických obtíží (Grabe et al., 2003). Pro považována za příliš
měkká,
určité
především
podskupiny somatoformních poruch jsou kritéria
pro jiné naopak příliš striktní (Hiller a Janca, 2003; Noyes et a!.,
2008). Za nedostatky obou klasifikací se dále považuje to, že neodrážejí v vícerozměrnost těchto
biopsychosociální
o výčet
dostatečné míře
poruch. Zejména jsou opomíjeny faktory osobnostní,
kognitivní, interpersonální a psychosociální (Grabe et al., 2003; Lowe et a!. , 2008; Noyes et al., 2008 ; Rief & Rojas, 2007; Skorunka, 2006). Celkově
tak klasifikace somatizace přestavuje doposud
nepsychiatrických odborníků klasifikuje organicky "konkurenčními"
klasifikacemi jako
funkční
"funkční
nevysvětlitelné
problém.
symptomy jimi užívanými
funkčních
poruch trávení. Gastroenterologická
porucha trávení" se mnohdy prolíná s psychiatrickou diagnózou "somatoformní
porucha" (Jones et a!. , 2007; North et a!., 2007). Oba typy diagnóz mají mnoho klinických rysů. V
Většina
somatické syndromy (Lowe et al., 2008; Noyes et al.,
2008). Tato problematika se odráží i na případu diagnóza
nevyřešený
řadě případů
pacient s funkční poruchou trávení
splňuje
společných
kritéria některé ze
67
přesné
somatoformních poruch. Není však pacientů
s
funkční
psychoformních však u nich
I přes nutnou
poruchou trávení nemá psychiatrické
symptomů,
může
vždy tyto pacienty
doprovázejících organicky
označit
onemocnění
za psychiatrické. samo o
nevysvětlitelné
sobě,
Většina
ale souhrn tzv.
symptomy. Psychoterapie
být vhodná (North et a!., 2007).
potřebu
kategorie klinicky
obě
v budoucnu
přínosná, neboť
klasifikace somatoformních poruch
pozměnit
je tato
u mnoha pacientů se somatizací se ukázala psychoterapie
efektivní (Lowe et a!., 2008). V budoucnu bude
třeba
vedle modifikace diagnostických kritérií somatoformních poruch Současně
sjednotit jej ich americkou a evropskou verzi.
je třeba vyřešit problematiku
somatoformních poruch, aby se zabránilo tomu, že se pacienti s organicky
funkčních
a
nevysvělitelnými
symptomy ztratí v dichotomii zdravotnického systému s psychosociálními specializacemi na straně jedné, a
lékařskými
specializacemi na
straně
druhé (Lowe et a!. , 2008).
"Komplexní problematika somatizace a tzv.somatoformních poruch symbolizuje obtíže, jež v naší kultuře
nadále provázejí snahu integrovat a pochopit propojenost
tělesných
a
emočních aspektů
lidského života." (Skorunka, 2007, 286). nevysvětliteln ých příznaků
V této práci jsme se problematiku organicky z pohledu fyzioterapie ve vztahu k
funkčním
poruchám trávení.
Funkční
pokusili uchopit
poruchy trávení se mohou
zprvu zdát velmi vzdálené oboru, jehož hlavním zájmem je hybný systém. Z holistického i neurofyziologického pohledu s ním však souvisí. Integrací aference systému v CNS, jak na míšní úrovni (Rexedova lamina IV, V úrovni supraspinální (senzorická
kůra,
či
vnitřních orgánů
pohybového
interneuronová síť obecně), tak na
insula aj.) (Giamberardino, 2003; Lewit, 2003 ; Mertz,
2002). Jako u jiných interních hybného systému
onemocnění ,
příznivě působit
tak také u
funkčních
v rámci celku na základní
z předpokladu, že organismus reaguje jako celek, pak nebo systému
ovlivňuje
základní
onemocnění
Snížením celkové sumy nocicepce onemocnění
poruch trávení
a pomoci organismu k
můžeme přes ovlivnění
onemocnění.
funkční změna či
Vycházíme-li
porucha jakéhokoliv orgánu
(Hnízdil et a!., 1996).
prostředk y léčebné autoreparačním
rehabilitace lze
příznivě působit
schopnostem (Bitnar, 2007). U
na viscerální
funkčních
poruch trávení je možné poukázat na bílá místa, která se mohou stát místem fyzioterapeutické intervence z hlediska tzv .viscero-somatických Pomocí manuálních technik, fyziatrickými ovlivnit dané reflexní pacientům může
změny
či
či
somato-viscerálních
jinými
vztahů
prostředky léčebné
(Schwarz, 1995).
rehabilitace lze
a tím vstoupit do tzv. circulus vitiosum pacienta.
fyzioterapie nabídnout komplexní
působení relaxačních
lokálně
Zároveň těmto
technik a
prostředků
68
zaměřených
přeladění
na tělesné sebepojetí s psychickým a vegetativním
Vegetativního
lze také dosáhnout snížením celkové sumy nocicepce a úpravou fyziologických
hybného systému. Hybný systém se orgánů
uložení jednotlivých
nádechu se aktivitou bránice centimetrů (Kolář, většiny
přeladěním .
2006).
a
významně
zapříčiňuje
ladění
organismu. Má vliv na
i jejich pasivní pohyb (Barral, 2006).
stlačují vnitřní
Nemělo
podílí na celkovém
parametrů
Například při
kaudálně
orgány. Ledvina se tak pohybuje
by se také zapomínat na "vedlejší" psychologické
o
několik
působení
fyzioterapeutické intervence, které se nejen u poruch trávení s výrazným psychogenním
vlivem stává její velkou
předností
kteří
Pro pacienty,
somatoformních poruch, umožňuje především
(Véle, 2006).
uznávají pouze somatický výklad svých obtíží, jako je tomu u
může
být fyzioterapie významnou
lepší vnímání a kontrolu vlastního klíčové.
somatoformních poruch pro terapii i prevenci fyziologické prožitky vlastního těla. Změnou
těla
součástí
terapie . Svými
těla. Porozumění
svému
prostředky
tělu
je u
Jak v případě schopnosti rozeznat
od patologických, tak i u schopnosti vyšší citlivosti k potřebám
subjektivního prožívání vlastní osoby
prostřednictvím změny tělesného
sebepojetí lze
ovlivnit i kvalitu života (Smith et al., 2000; Hátlová, 2003) V komplexím kromě
přístupu
se ve fyzioterapii lze inspirovat prací Ludmily Mojžíšové, která se
jiného zabývala problémem
funkční
sterility žen. Její holistické chápání funkcí lidského
vycházelo z názoru, že všechny orgánové funkce jsou úrovně řízení
souhrnně
zejména v reflexním
působení ,
kdy
reflexní
ovlivnění
příčin funkční
nejvyšší
pohybového aparátu tak
cvičení
zasahovala do
tonusu svaloviny
vejcovodů
ANS i na reflexní
zkvalitnění
léčba
z hybného
regulačních procesů
působila prostřednictvím
v ženských pohlavních orgánech. Došlo k zlepšení cévního zásobení, tkáně, ovlivnění
sterility žen. Její
odstraněním nocicepčních podnětů
systému pomocí manuálních technik a aktivního Přes
řízením
CNS, tedy pod vlivem psychickým. Mojžíšová se domnívala, že pohybová
disharmonie v kombinaci s psychickou se mohou stát jednou z spočívala
pod trvalým
těla
CNS. změny
svalové a pojivové
aj. Zastávala názor, že je třeba u každého respektovat
a analyzovat jeho osobnost a na základě toho si
vytvářet
přístup
individuální
k nemocnému i
individualizovat terapii. Ochota vyslechnout, empatie, informovanost pacienta, stanovení jasného cíle, při
dostatečná
formování
motivace,
tělesného
přenesení zodpovědnosti
na pacienta,
učení
relaxovat a objevovat pocity
schématu na základě vlastní aktivity, užití tzv. haptického kontaktu
palpaci, manipulaci a mobilizaci, užití sugestivních terapie, které se podílely na
úspěchu
její
léčebné
prvků
metody
a posílení
funkčních
sebevědomí
při
jsou další prvky
ženských poruch sterility
(Hnízdil et al. , 1996). Tak jako by
měl
být komplexní
přístup
práce se pokouší nahlížet tuto problematiku
k pacientovi s
komplexněji.
funkční
poruchou trávení, tak i tato
Využívá známých
poznatků
a souvislostí
69
z oblasti fyzioterapie ajiných
oborů
pro zaujetí vhodného
multifaktorialita s psychosociálními vlivy somatických" funkčními
onemocnění.
při
patogenezi
přístupu
k nemocným, u kterých jsou
výraznější
než u jiných "více
Pro existenci velké komorbidity mezi psychickými poruchami a
poruchami trávení je třeba brát na zřetel, že všechny symptomy nemusejí být pouze
symptomy somatickými (Chromý et a!. 2005). Na druhé diagnostikovaná psychická porucha nemusí symptomů,
straně
by se však
nezbytně vysvětlovat
nemělo
etiologii všech
zapomínat, že
tělesných
které mohou mít také jiný původ (Honzák a Večeřová in Lukáš et al., 2003; Seifertová
et al. , 2004). může
Fyzioterapie
vyznačení
pomoci k diagnostice poruch funkce a k
vazeb mezi
morfologickým a kineziologickým nálezem hybného systému a subjektivními obtížemi pacienta. měl
Podle Schwarze by
vyšetření
úplný internistický chorobopis zahrnovat i
hybného systému
(Schwarz, 1995).
Z fyzioterapeutického hlediska nás zajímalo, zda-li u funkčních poruch horní traktu nalezneme reflexní reakce v hybném systému popisované v
literatuře
změny
funkčních
v organismu, domníváme se, že i u
trávicího
jako tzv. viscerální
vzorce u organických poruch jícnu a žaludu. Jelikož pohybový systém velmi jakékoliv
části
citlivě
poruch trávení
reaguje na
může
dojít ke
stejným reakcím na nociceptivní stimulaci (Lewit, 2003 ; Jandová, 2001). Dle Rychlíkové a Lewita je výskyt reflexních
změn výrazně úměrný
2004). Subjektivní obtíže jsou Jedním z
vysvětlení
funkčních
subjektivní bolesti pacienta (Lewit, 2003; Rychlíková,
poruch trávení mnohdy
viscerální hypersenzitivity u
mechanismy centrální a periferní senzitizace V této práci jsme se vzorců
při
funkčních
(Mařatka,
kineziologickém
větší
než u nemocí organických.
poruch trávení by mohly být
1999; Anand et al. , 2007).
vyšetření zaměřily
na výskyt tzv. viscerálních
jícnu a žaludku a na přítomnost systematických poruch hybného systému, které by mohly vztahů ovlivňovat
z hlediska tzv. somato-viscerální U skupiny vyšetření
pacientů
nalezli reflexní
s
funkční
změny
trávicí funkce
poruchou horní
v hybném systému a
části
či
jejich poruchu imitovat.
trávicího traktu jsme
měkkých
při
tkání popisované v
kineziologickém literatuře
jako
viscerální vzorce žaludku a jícnu spolu se známkami svalové dysbalance a dysfunkce HSSP. Lokální reflexní
změny
plurisegmentové a na viscerální
v
podobě
většinou
HAZ, blokád intervertebrálních kloubů a svalových
oboustranné, což podle Rychlíkové (2004)
onemocnění. Můžeme
nasvědčuje
spasmů
byly i
reflexní reakci
se domnívat, že u viscerosomatické reakce bude celková
porucha statiky oproti somatoviscerální reakci nesystematická (Jandová, 200 I). Nesmíme však zapomínat na možnost výskytu
funkční
poruchy hybného systému nezávisle na viscerálním
70
onemocnění.
U převážné
většiny
našich
pacientů
jsme našli známky dysfunkce HSSP a výrazné
svalové dysbalance popisované Jandou jako horní a dolní rovněž měla
morfologické
k poruše zapojení Koláře
lze
hovořit
svalů
změny
v
během
posturální ontogeneze
již
těchto pacientů
o predilekci
jedním z etiopatogenetických
podobě oploštěné
tvaru a polohy
břišních orgánů
hrudní kyfózy, které (Kolář,
poruch trávení
tělesné
dispoziční
jako
syndrom.
naznačují,
Příkladem může nedostatečně
(Kolář
& Lewit, 2005).
konstituce s určitým typem tvaru trupu a tím i funkčních
moment pro vznik
vnitřních orgánů může představovat
fungování dolního jícnového většiny
našich pacientů,
Roste tak
část
svěrače
změn
(Bitnar, 2007).
Rovněž oploštěná
při
změnami
v segmentu nociceptivní aferencí
nevysvětlitelné tělesné příznaky
způsobu interindividuálně
porucha hybného systému s
nejmenšího odporu pro prezentaci němé
poruchy orgánu
systému se v průběhu
dysbalanční
příznaků.
funkční
predilekcí
Rychlíková se
vznikají
působit jako
pohlíženo jako na nespecifickou nevědomý
či
sekundárně
může
psychický
být co do
může
podílet na vytvoření místa daného
zmiňuje
o možnosti dekompenzace
vertebrogenní poruchou (Rychlíková, 2004). Vliv hybného
lokalizátorem
Jednou
může
být iniciátorem, jindy
vnitřního onemocnění
rehabilitaci není tak důležité, zda lokální reflexní
soustavě, či
pozorovaná u
velmi odlišným. Z fyzioterapeutického pohledu se tak
určitého onemocnění může měnit.
provokatérem, multiplikátorem léčebnou
páteř,
blokád intervertebrálních kloubů, které mohou spolu
obsah hledá v těle locus minoris resistentiae, kde se projekuje. Toto místo
klinicky
domněnkou,
dysfunkci HSSP
hrudní
formu distresu." (Escobar et al., 2002). Dle Adlera (in Komárek, 2005) si
funkční
s
viscerálních funkcí (Rychlíková, 2004).
"V mnoha kulturách je na
lokalizace a
připojit
zvýšené nároky na svalovou koordinaci pro její stabilizaci. funkčních
výskytu
s dalšími doprovodnými reflexními iniciátor či provokatér
(Mařatka,
bránice, která se vedle posturální funkce podílí i na správném
představuje
pravděpodobnost
poruch
i porucha hybného systému.
být porucha HSSP u gastroesofageálního refluxu, kdy je
zapojena dorzální
že došlo
2006). Z vývojového hlediska dle
1999; Jirásek, 2002). K jej ich hypotéze se lze z fyzioterapeutického pohledu že neideální podmínky pro funkci
Většina pacientů
k poruchám hybného systému, které mohou být
faktorů funkčních
Gastroenterologové uznávají jistou úlohu
zkřížený
v reakci na viscerální
změny
(Gutzeit in Lewit, 2003). Pro
jsou
primárně
onemocnění. Léčba
reflexní terapie pohybového systému (Velecká, 1995). A však daných obtíží je vhodné zacílit terapii na vnitřní orgány,
při
v pohybové
se vždy
řídí
zásadami
znalosti viscerální etiologie
například
segmentovou reflexní masáží,
či
tzv. viscerální terapií. Z námi získaných
poznatků
lze usuzovat, že
známky poruchy hybného systému, které mohou
většina pacientů
přispívat
s
funkční
poruchou trávení má
k jejich obtížím. Proto je u nich
fyzioterapeutická intervence vhodná.
71
J
Psychický stav a osobnostní charakteristiky pacienta významně v nemoci a Přibližně
přístup
pacienta k terapii a představují proto
jedna čtvrtina všech
pacientů
(podle kritérií MKN-10), které jsou
primární
společně
péče
důležité
trpí
faktory
některou
s depresí a úzkostí
ovlivňují
jeho chování
úspěchu léčby.
ze somatoformních poruch
nejčastějšími
duševními poruchami
(Fink et al. , 2002). V
řadě výzkumů
bylo u pacientů s
funkční
poruchou trávicího traktu rozpoznáno mnoho
psychologických a psychiatrických obtíží (Porcelli et al., 2000) . "Psychiatrické poruchy jsou u funkčních
gastrointestinálních poruch
časté,
zejména u pacientů s vážnými,
či
neustupujícími
symptomy, kde se prevalence psychiatrické diagnózy pohybuje v rozmezí 42 a 61 %."(Jones et al., 2007, 97)
Převládají
úzkostné poruchy, poruchy nálady (zahrnující velkou depresi) a somatoformní
poruchy (Barsky & Borus, 1999; Bouin et al., 2001; Drossman, 1999; Hunt, 2002; Jones et al., 2007). U somatoformních poruch je průběh příznaků.
Postup
vyšetření
s neochotou
způsob
pacientů
onemocnění
zpravidla chronický s kolísavou intenzitou
neustále vyhledávajících nové odborníky a domáhajících se nových
připustit
psychický
původ
jejich obtíží je mnohdy
života". Jejich další charakteristikou je velmi chabá
odpověď
Praško et al., 2002; Seifertová et al., 2004). Tito pacienti svým péče, včetně lůžkové,
ekonomickou
zátěž
diagnostikou
těchto
a tlakem na nákladné
vyšetření,
na
častým
označován: léčbu
"choroba jako
(Herman et al., 2004;
využíváním primámí i další
preskripci i invazivní
léčbu vytváří
zdravotnického systému (Kroeke et al., 1998; Lowe et al. 2008). Správnou poruch, adekvátním
přístupem
k nemocným a zvolením efektivní strategie
jejich léčby se mohou výrazně snížit náklady najejich léčbu (Rief & Hil1er, 2003). Řešením by mohla být specializovaná zařízení pro somatizující pacienty, která by poskytovala komplexní zprostředkovanou
péči
multidisciplinárním týmem. Studie, provedená na klinice podobného typu
(Malaton et al., 2002),
naznačuje,
že by mohlo dojít ke snížení
nákladů
na léčbu až na čtvrtinu.
V České republice vzniklo již několik podobných "psychosomatických" klinik. Podobně koncipován byl i projekt oddělení psychosomatické rehabilitace léčby bolesti Hnízdila a Šavlíka (Hnízdil & Šavlík, 2004), jehož cílem byla účelná a úsporná diagnostika a terapie somatizovaných příčin
poruch pohybového aparátu a bolestivých U pacientů s
funkční
nereagujících na běžnou
stavů.
poruchou trávicího traktu s mnoha psychickými problémy a
léčbu je třeba přehodnotit
možnosti diagnózy somatoformní poruchy
(North et al., 2007).
72
Pokud je somatizující nemocný delší dobu v
péči
pouze somatických
odborníků
a
léčen
pro
somatickou obtíž, je mu mnoha odborníky potvrzována přítomnost "organické" poruchy. Pacient je tak o svých
tělesných
představuje
adaptaci na chronický stres
obtíží
intervenci je již pozdě. Je
bezděčně přesvědčen či
jinak
a je na ně fixován. Somatizace mnohdy
neřešitelné
třeba předcházet těmto
situace a na psychosomatickou
iatropatogenním
vlivům včasnou
detekcí klinicky
významné somatizace (Hnízdil & Šavlík, 2005). Vzhledem k tomu, že pacienti se sklony k somatizaci budou stále rehabilitačních pracovišť,
znát
nejmodernějším
je
třeba
se v této problematice
hodnocením a klasifikaci
těchto
dostatečně
častěji
využívat služby
orientovat a
stavú pro správnou a
včasnou
diagnostiku
pacientova stavu. Za zmínku je vhodné zde ještě uvést alexitymii jako jednu s osobnostních charakteristik, spojovanou s chováním v nemoci a
emoční
dysregulací doprovázenou vyšší aktivitou sympatiku.
Alexitymie je považována za deficit kognitivního zpracování a regulace emocí. Často se vyskytuje právě
u funkčních poruch trávení i u somatofomních poruch a doprovází mnoho dalších duševních a
tělesných
stavú (Chromý et al. 2005 ; Kano et al. , 2007; Porcelli et al. , 2003). Ve studii provedené
Porcellim a jeho kolegy byla alexitymie neodpovídajících na gastrointestinálních užitečným
léčbu.
Tito pacienti byli
příznakú.
prediktorem
častěj i přítomna zároveň
u pacientú s
více depresivní, s
Alexitymie jako stálý osobnostní rys
úspěšnosti léčby
funkční větší
může
poruchou trávení, prezentací
být,
stejně
jako deprese,
(Porcelli et al., 2003).
Je proto vhodné zhodnocení osobnostních charakteristik a psychického stavu pacienta, které významně přispěje
k diagnostice i k terapii (Javúrek, 1999).
"K aspektúm psychopatologie mj. s emocemi, jednak
zevně
patří
jednak
patrné
změny
subjektivně
popsatelné prožitky
související
chování subjektu, tj. behaviorální projevy
psychopatologie." (Boleloucký in Baštecký et al., 1993, 118) symptomú mohou být zachyceny
symptomů,
prostřednictvím
Subjektivně
popsané prožitky
sebeposuzovacího dotazníku. Psychopatologické
dotazníky představuj í snahu objektivizovat psychický stav jedince. Dotazníky tak lze využít v klirůcké
praxi ke zmapování psychického stavu pacienta pro zvolení vhodné
léčby
(Boleloucký in
Baštecký et al., 1993). Ke zhodnocení psychického stavu jsme u naší skupiny pacientú s funkční poruchou trávení v praktické
části
použili multidimenzionární sebeposuzovací dotazník SCL-90, který je hojně
využíván v psychiatrickém i psychosomatickém výzkumu a jeho využití má i u nás dlouholetou tradici
(Bieščad
& Szeliga, 2005 ; Boleloucký in Baštecký et aJ., 1993). Dotazník SCL-90 umožňuje
ověřit přítomnost většiny
existujících psychických symptomú a tedy posoudit možnost existence
73
psychické poruchy (Hunter et al., 2005). psychopatologických Bieščad
rysů
v
měření
uvádějí,
by být tedy vhodný ke
funkčními
u nemocných s
a Szeliga (2005) však
především
Měl
poruchami (Chromý & Honzák, 2005).
že v mnoha studiích byla jeho validita a reliabilita prokázána
celkového distresu, diskomfortu
či
všeobecné psychopatologie spíše než (Bieščad
v hodnocení devíti primárních symptomových dimenzí Hodnoty psychopatologie našich pro zdravou
českou
populaci
uváděnou
zpřesnění většiny
pacientů
& Szeliga, 2005).
s poruchami trávení jsme porovnávali s normami
Bolelouckým.
Zaměřili
jsme se vedle globálního ukazatele
závažnosti na tři symptomové dimenze: somatizaci, úzkost a depresi. Somatoformní porucha jako psychiatrická diagnostická jednotka reprezentující somatizaci je
často
doprovázena úzkostí a
depresí (Herman et al., 2004; Praško et al., 2002; Seifertová et al., 2004). Ve studii zkoumající propriocepci u somatofromních poruch, kde byl použit i dotazník SCL-90, se somatoformní pacienti od skupiny zdravých jedinců
výrazně
lišili
právě
et al., 2001). Vysoké hodnoty psychopatologie nalezeny také u pacientů s
funkční
v dimenzích somatizace, deprese a úzkosti (Scholz
těchto tří
symptomových dimenzí by
poruchou trávení, protože i u těchto poruch je
měly
častá
být
komorbidita
úzkosti, deprese a somatoformních poruch (Jones et al., 2007; Hunt, 2002; Bouin et aJ., 2001; Barsky & Borus, 1999; Drossman, 1999). Podle
výsledků
studie provedené E. Hunterem a jeho kolegy (Hunter et al., 2005) je
sebeposuzovací škála SCL-90 vhodná jako pomocný absence
běžných
prostředek
pro
zjišťování přítomnosti či
psychiatrických diagnóz v klinické i obecné populaci. "Každá škála demonstruje
statisticky a klinicky významný vztah (vazby,
poměr,
souvislosti) s aktuální diagnózou daného
pacienta." (Hunter et al., 2005, 134) Jednotlivé symptomové dimenze však symptomů současných
určení běžných
psychiatrických diagnóz. Se
je spojeno šest položek (bolesti hlavy, globus, bolest v
kříži
nebo jinde v
návaly zvracení nebo nevolnost od žaludku a pocit slabosti v
dostatečně
malý
skupiny
psychiatrických diagnóz. Hunter se svými spolupracovníky proto vymezili
skupiny položek v dotazníku pro
Někteří autoři
nepředstavují
počet symptomů,
somatizační
páteři,
bolesti
poruchou
svalů,
některých částech těla).
obsažených v dimenzi somatizace, které nemllže
reprezentovat široké spektrum somatoformních poruch, považuj í za jednu ze slabých
stránek dotazníku (Hiller & Janca, 2003). Výše uvedené lze shrnout tak, že dotazník SCL-90 lze využít v klinické praxi jako pomocný nástroj pro detekci významné psychopatologie, významně
naznačuj ící přítomnost
se podílející na obtížích pacienta. To platí
zvláště
v
případě,
psychické poruchy kdy je souhrnný ukazatel
GSI v hodnotách psychopatologie.
74
měla
Studie, kterou provedl Locke se svými kolegy, distres, stresující životní události,
či
za cíl
určit,
sociální podpora spojeny s
zda-li jsou psychologický funkčními
poruchami
pacientů
gastrointestinálního traktu . Pro zhodnocení psychického stavu byl u 103
funkční
s
poruchou trávicího traktu a u kontrolní skupiny 119 zdravých lidí použit dotazník SCL-90-R. Jedinci trpící
funkční
poruchou trávicího traktu
měli
vyšší skóre ve všech psychopatologických
dimenzích, vyjma fóbické úzkosti (Locke et a\., 2004). pacientů
Bouin se svými kolegy ve studii zabývající se hypersenzitivitou u 33
s funkční
poruchou trávení použil vedle jiných metod i dotazník SCL-90 ke zhodnocení psychického distresu. měli často
Pacienti
hodnoty psychopatologie nad + 2 SD
(směrodatná
odchylka) oproti zdravé
populaci (somatizace: 33%, deprese 24,2%, úzkost 24,2%) (Bouin et a\., 2001). V naší práci jsme
při
použití dotazníku SCL-90 zaznamenali vysoké hodnoty
psychopatologie celkového ukazatele závažnosti OSI pouze u malé
části
našich
pacientů
s funkční
poruchou trávení. Naše výsledky jsou v rozporu s výše popsanými výsledky studií, poukazujícími na častý výskyt psychické poruchy u funkčních poruch trávení. Mohou také odporovat i zkušenostem, že psychické poruchy se vyskytují zejména u chronických poruchou trávení z klinik terciální probandů
péče
pacientů
(Porcelli et al. , 2000). Už u mnohem
s
funkční
větší části
našich
byly celkového ukazatele závažnosti a dimenzí somaizace, úzkosti a deprese nad hranicí
normy zdravé populace. Tyto výsledy poukazují na větší psychickou dysregulaci poruchou trávení oproti zdravé populaci. Ze symptomových dimenzí psychopatologie v dimenzi somatizace. To s funkčních poruchou trávení mají
často
může
mělo
pacientů
s
funkční
pacientů
hodnoty
onemocnění.
Pacienti
nejvíce
odpovídat jejich základnímu
i jiné somatické symptomy. Jejich výskyt je vysvětlován
mechanismy centrální senzitizace (Anand et al., 2007; Douglas & Drossman, 1998; Drewes et al., 2006) . V
případě,
že tito pacienti
neměli současně
stavu OSI v hodnotách psychopatologie,
celkový ukazatel závažnosti jejich psychického
neočekávali
bychom však u nich
přítomnost
psychického
onemocnění.
Z
výsledků
našeho dotazníkového
není vedená psychoterapie nutná až na tři může zaměřit především
dotazníku je však
potřeba
charakteristikami, jako na
léčbu
na fyzioterapii,
průzkumu případy ,
se tak múžeme domnívat, že u našich
pacientů
kde by bylo vhodné ji zvážit, a pozornost se
podpůrnou
farmakoterapii a dietní
opatření.
Výsledky
posuzovat spolu s anamnestickými údaji a dalšími pozorovanými
například
postojem k nemoci,
přístupem
k terapii, chováním k okolí, reakcí
aj. (Knotek, 2007).
Některé
negativní výsledky dotazníku SCL-90 u našich probandů , zejména ty skoro zcela
bez známek jakéhokoliv psychického distresu, lze
vysvětlit
možnou
přítomností
alexitymie u
daných jedinců. Alexitymie by mohla případnou psychopatologii v dotazníku s otázkami
75
zaměřenými
na pocity zakrýt. Tuto
domněnku
podporují i výsledky níže popsané studie, vedené
Porcellim. Porcelli se svými kolegy provedli studii
zaměřenou
na zhodnocení alexitymie a
psychopatologie u 58 gastroenterologických a 52 psychiatrických
pacientů.
Zjistili
významně
vyšší
výskyt alexitymie u pacientů s funkční poruchou trávicího traktu, zatímco u psychiatrických pacientů funkční
byla zaznamenána významně vyšší psychopatologie. V porovnání s pacienty trpícími
poruchou trávicího traktu obdrželi
psychiatričtí
pacienti v dotazníku SCL-90-R významně
vyšší skóre obecného ukazatele závažnosti (GS I), počtu pozitivních
příznaků
(PST) i v základních
psychopatologických dimenzí: obsese-kompulze, deprese, anxiozita, fobie, paranoidní myšlení a psychoticismus. Stejné rozdíly byly zaznamenány Psychiatričtí
pacienti s
alexitymičtí
oproti
funkční
poruchou trávení
porovnání podskupin s komorbiditou.
měli
vyšší skóre psychopatologie a byli
méně
gastroenetrologii pro
funkční
gastrointestinální poruchu a
diagnostikovala se u nich psychiatrická porucha. Pacienti trpící
funkční
poruchou trávicího traktu se
zjištěnou
těm, kteří navštěvovali
při
psychiatrickou poruchou se však
významně
nelišili ve skóre obecného ukazatele
závažnosti a počtu pozitivních příznaků ani v základních dimenzích od
těch
poruchy (Porcelli et aJ., 2004). Tyto výsledky mohou být interpretovány
bez psychiatrické
rovněž
tak, že u
s funkční poruchou trávicího traktu mohou být přehlédnuty rysy alexitymie, maskující
pacientů
přidruženou
psychiatrickou poruchu (Porcelli et aJ., 2004). Irrniš uvádí, že neexistuje vždy
přesný
vztah mezi subjektivní
pozorovaným chováním a fyziologickou reakcí ANS.
Někteří
jedinci
výpovědí
nemocného,
například nevědomě potlačují
své emoce a v psychologických testech mají nízké hodnoty psychopatologie, např. nízkou úzkostnost, zatímco jej ich fyziologická reaktivita je veliká. Naopak jiní jedinci
při
malých
fyziologických reakcích budou mít vysoké hodnoty anxiozity. Podle Eysnecka osoby v první skupině
mají
častěji
tzv. somatické nemoci , zatímco soby s větší úzkostností trpí
častější
tzv.
psychosomatickými chorobami (lrmiš, 1991; Irrniš, 2003). Ukazuje se, že tyto vztahy společně
korelují s fyziologickými
I přes
skutečnost,
měřeními
k alexitymii (Irrniš, 2003; Kano et aJ., 2007).
že výsledky dotazníku mohou být zkresleny alexitymií
osobnostními charakteristikami, se domníváme, že použití tohoto mělo
být součástí úvodního
vyšetření
či
či
jinými
jiných forem dotazníku by
pacienta pomáhající k objektivizaci jeho psychického stavu.
Dotazník nám pomůže odhalit a pojmenovat "terén", na kterém budeme pracovat, pro zaujetí správného pacientů
přístupu
k nemocnému a určení vhodného terapeutického postupu. U
s funkční poruchou trávení
organicky
nevysvětlitelnými
může
symptomy a
některých
být jejich stav komplikován psychickou poruchou, funkčními
syndromy dalších orgánových
systémů.
Somatoforrnní poruchy jsou z přidružených psychických poruch považovány zajedny z nejvíce
76
léčbu. Včasným určením
komplikujících
nevysvětlitelnými příznaky.
nemocného s organicky nesprávné
označení
správné diagnózy, tak
"psychická nadstavba"
můžeme předejít
V klinické praxi
pacientův
často
stigmatizaci
používané, avšak
stav dále nespecifikuje (Jones et al. , 2007;
North et al., 2007; Žalský & Knotek, 2003). Navzdory značné nejednosti v terminologii a klasifikaci organicky
nevysvětlitelných příznaků,
která doposud panuje, se domníváme, že je třeba
se v této problematice orientovat, aby mohlo dojít ke zlepšení interdisciplinární komunikace (fyzioterapeut,
rehabilitační lékař,
Včasným určením při
neadekvátním
přístupu
Můžeme ro v něž
poruch.
z neúspěšné
léčby.
gastroenterolog, klinický psycholog, psychiatr. .. ).
správné diagnózy lze
zároveň předejít
k jeho obtížím, jako tomu
lépe
určit
V neposlední
být
prognózu daného stavu a
řadě
snížíme ekonomický dopad terapie
může
například
předejít
správnou diagnostikou a
těchto pacientů
iatrogennímu poškození pacienta v
případě
somatoformních
frustraci terapeuta i pacienta
přístupem
k těmto nemocným
na zdravotnický systém (Herman et al., 2004;
Praško et a!., 2002; Rief & Hil1er, 2003 ; Seifertová et a!., 2004). Vedle dotazníku mohou
rehabilitačnímu
pracovníkovi k celkovému zhodnocení osobnosti
pacienta a jeho psychického stavu pomoci kritéria navržená Escobarem. Podle nich pokud jedno
či
více následujících kritérií, spadají organicky
pravděpodobně
konzultace by
nevysvětlitelné tělesné
do psychiatrické problematiky. Je tedy
měla
být
symptomy jsou symptomy
užitečná,
četné
současně
pokud symptomy
že psychiatrická
více kritérií (Escobar et a!., 2002,632).
a reprezentují mnoho orgánových
existují se symptomy
symptomy
zároveň pravděpodobnější,
splňují
splňuj í
závažnějších
systémů
psychiatrických poruch jako je
velká deprese a panická porucha symptomy úzce doprovází traumatické události symptomy vedou k psychické symptom y znázorňují
odměně
(sekundární zisky)
(představují) předvídatelné
symptomy se stávají trvalými,
připojují
osobnostní rysy pro daného jedince
další symptomy a
jako nad užívání zdravotnických služeb a nespokojenost s
zprostředkovávají
takové postoje,
lékařskou péčí
Na závěr zde uvádím citát, který text o této problematice podle mého názoru
"V této situaci je nezbytné zlepšit komplexní diagnostiku, specifické
léčebné
vhodně
uzavírá:
postupy a
především
komunikaci s pacientem, jehož osobnost musíme vnímat jako jedinečnou a neopakovatelnou, stejně jako jeho obtíže. Reakce pacienta na symptom je
často důležitější
než symptom samotný." (Chromý
et a!., 2005, 106)
77
11 ZÁVĚR
Tato práce ve svém úvodu poukazuje na problematiku organicky symptomů,
která je předmětem zájmu
většiny lékařských oborů,
léčba
i klasifikace
těchto stavů
vyřešena.
stále není
V rámci této problematiky je zde
definice spolu s
nejnovějšími
přítomnosti tělesných příznaků
představena
většinu
somatoformní poruchy, která zahrnuje současné
ale
nevysvětlitelných
stavů.
příznaky
Pokoušíme se zde
poměrně časté skupině
bez prokazatelných organických
odborníky a žádostmi k dalším nákladným Průběh
somatizujících
poznatky o této
projevují opakovanými stížnostmi na tělesné
negativní.
psychiatrická diagnostická jednotka
změn
předložit
chorob. Vedle
se somatoformní poruchy
s tendencí neustále vyhledávat nové
vyšetřením přesto,
opakovaně
že jejich nálezy byly
somatoformních poruch je zpravidla chronický, s kolísavou intenzitou
Další charakteristikou somatoformních poruch je jejich velmi chabá
odpověď
na
příznaků.
léčbu.
Koncept somatoformních poruch je u obou psychiatrických klasifikací DSM-IV-TR i MKN -10 pro své nedostatky
často
diskutovaným tématem a bude v nej bližší
době pravděpodobně
revidován. Organicky
nevysvětlitelné
symptomy se se somatoformními poruchami zcela nekryjí, avšak
prozatím neexistuje jasná alternativa pro jiné manifestace somatizace. Ve oborů
často
jsou nespecifické obtíže,
syndromy (subsyndromy). U
se
pacientů
s
významně překrývající, označovány funkčními
těmito
medicínských
za specifické
somatickými syndromy je zaznamenán vyšší
výskyt somatizace, somatoformních poruch a organicky nesouvisejí s
většině
nevysvětlitelných symptomů,
které
syndromy. Proto je brána v úvahu i obecná existence etiopatogenetické
kontinuity mezi organicky
nevysvětlitelnými příznaky, funkčními
syndromy a somatoformními
poruchami. Tato problematika organicky
nevysvětlitelných příznaků
se odráží i v
případě funkčních
poruch trávení. Je známa častá komorbidita psychických onemocnění u těchto poruch. Nejčastěji jde o úzkostné poruchy, poruchy nálady (zahrnující velkou depresi) a somatoformní poruchy. Pro mnoho se
obě
společných
klinických
diagnózy mnohdy prolínají.V
splňovat
kritéria
somatických
některé
symptomů.
rysů funkčních
řadě případů
poruch trávení a somatoformních poruch
tak pacient s
funkční
poruchou trávení
ze somatoformních poruch, jejíž diagnostika se Nelze však všechny tyto pacienty
označovat
kteří
mají mnoho psychických
problémů
opírá o výčet
za psychiatrické.
Možnost diagnózy somatoformní poruchy je třeba přehodnotit u poruchou trávicího traktu,
především
může
pacientů
s
funkční
a nereagují na běžnou
léčbu.
78
V budoucnu bude
třeba
vedle modifikace diagnostických kritérií somatoformTÚch poruch
sjednotit jejich americkou a evropskou verzi.
Zároveň
je nutné se zabývat problematiku
funkčních
a
somatofonnních poruch, snažit se o zlepšení interdisciplinární komunikace a spolupráce v komplexní
léčbě těchto
Dále v této práci
poruch.
přistupujeme
k problematice organicky
z pohledu oboru fyzioterapie ve vztahu k Funkční
funkčním
nevysvětlitelných příznaků
poruchám trávení.
poruchy trávení jsou charakteristické celkovou poruchou regulace, zejména
vegetativního a centrálního nervového systému, proto s oborem
léčebné
rehabilitace souvisí
z holistického a neurofyziologického pohledu. Svým vlivem na uložení jednotlivých pasivní pohyb se hybný systém
významně
podílí na celkovém
ladění
orgánů
ajejich
organismu.
Úpravou fyziologických parametrů hybného systému a snížením celkové sumy nocicepce lze
příznivě působit
somatických
či
v rámci celku na viscerální
somato-viscerálních
jiných prostředků
léčebné
circulus vitiosus pacienta. působení relaxačních
vztahů můžeme
rehabilitace
lokálně
Zároveň může
technik a
onemocnění. Prostřednictvím
tzv.viscero-
pomocí manuálních technik, fyziatrických
ovlivnit dané reflexní
fyzioterapie
změny
těmto pacientům
prostředků zaměřených
či
a tím vstoupit do tzv.
nabídnout komplexní
na tělesné sebepojetí s psychickým a
vegetativním přeladěním. V praktické části
části
trávicího traktu
jsme se
zaměřili
při
kineziologickém
vyšetření pacientů
na výskyt tzv. viscerálních
vzorců
s
funkční
poruchou horní
jícnu a žaludku a na
přítomnost
systematických poruch hybného systému, které by mohly z hlediska tzv. somato-viscerální ovlivňovat
trávicí funkce,
změny
reflexní
či
jejich poruchu imitovat. U našeho souboru
v hybném systému a měkkých tkání popisované v
probandů
literatuře
vztahů
jsme nalezli
jako tzv. viscerální
vzorce žaludku ajícnu spolu se známkami svalové dysbalance a dysfunkce HSSP. Z námi získaných
poznatků
lze usuzovat, že
většina pacientů
s
funkční
poruchou trávení má
známky poruchy hybného systému, které mohou přispívat k jejich obtížím. Proto je u nich fyzioterapeutická intervence vhodná.
Zhodnocení osobnostních charakteristik a psychického stavu pacienta významně přispěje k diagnostice i k terapii. V praktické pacientů
který je
části
jsme pro zhodnocení psychického stavu u naší skupiny
s funkční poruchou trávení použili multidimenzionární sebeposuzovací dotazník SCL-90,
hojně
využíván v psychiatrickém i psychosomatickém výzkumu a jeho využití má i u nás
dlouholetou tradici. Pouze u malé
části
námi
vyšetřených jedinců
psychopatologie celkového ukazatele závažnosti GSI, které by
jsme zaznamenali vysoké hodnoty
nasvědčovalo přítomnosti
psychické
79
poruchy. Naše výsledky jsou v rozporu s výsledky studií, poukazujícími na
častý
výskyt psychické
poruchy u funkčních poruch trávení. Z výsledků našeho dotazníkového není vedená psychoterapie nutná až na tři může zaměřit především výsledků
průzkumu případy,
pozorovanými charakteristikami, jako léčbu
můžeme
domnívat, že u našich
posuzovat spolu s anamnestickými údaji a dalšími
například
postojem k nemoci, přístupem k terapii, chováním
je třeba se v této problematice
hodnocení a klasifikaci
těchto stavů
dostatečně
vyšetření
může
častěji
využívat služby
orientovat a
pro správnou a
K objektivizaci pacientova psychického stavu nám lze v rámci úvodního
Vedle
aj.
rehabilitačních pracovišť, nejmodernějšm
opatření.
třeba
Vzhledem k tomu, že pacienti se sklony k somatizaci budou stále
znát
pacientů
kde by bylo vhodné ji zvážit, a pozornost se
na fyzioterapii , podpůrnou farmakoterapii a dietní
dotazníku je pacientův stav však
k okolí, reakcí na
se tak
včasnou
diagnostiku.
dopomoci dotazník SCL-90, který
použít.
80
12 SHRNUTÍ
Práce se v teoretické v rámci níž tuto
představuje
problematiku
části věnuje
části
dále
rozšiřuje
trávicího traktu.
o
přístupem
Zaměřuje
koncept
funkčních
části
u 19
pacientů
s
poruch
fyzioterapie k organicky
trávení
představovaný
nevysvětlitelným symptomům
se na vzájemné vztahy mezi hybným systémem, trávicími
funkcemi a psychikou, jež jsou podkladem pro komplexní Y praktické
nevysvětlitelných symptomů,
psychiatrickou diagnostickou jednotku somatoformní poruchy. Pohled na
gastroenterology. Dále se zabývá horní
problematice organicky
funkční
přístup
poruchou horní
části
ve fyzioterapii u
těchto
poruch.
trávicího traktu docházejících na
kliniku rehabilitace používá psychologický sebeposuzovací dotazník SCL-90 jako screeningový nástroj pro
případné
fyzioterapeutickém
odhalení významného podílu psychopatologie na jejich obtíží a
vyšetření zjišťuje
výskyt tzv. viscerálních
vzorců
a jiných
funkčních
při
poruch
hybného systému pro možnou fyzioterapeutickou intervenci.
81
J
13 SUMMARY
Theoretical part of the thesi s addreses the issue of medically unexplained physical symptom s and introduces psychiatrie diagnostic unit "somatoform disorder" , The view ofthe issue is further widened by the gastroenterological concept of functional gastrointestinal disorder. Futhermore, the thesis deals with the physiotherapetical approach to the medically unexplained physical symptom s of upper part of gastrointestinal tract. It concerns the relations of the locomotor system, gastrointestina\ functions and psychic make-up, the conditions of comprehensive approach in physiotherapy of these disorders. In the experimental part of this thesis self-report questionnaire SCL 90 was used to detect rates of eventual psychopathology of 19 rehabilitation clicnic outpatients suffering from functional disorder of upper part of gastrointestinal tract. The questionnaire was used during the physioterapeutic examination to detect so called visceral patterns and other functional disorders of locomotor system to enable undergoing of possible physiotherapeutical intervention.
82
14 REFERENČNÍ SEZNAM
ÁLANDER, T., SV ARDSUDD, K., JOHANSSON, S., AGRÉUS, L .. Psycho10gical illness is commonly associated with functional gastrointestinal disorders and is important to consider during patient consultation : a population-based study. BMC Medicine [online]. 2005, vol. 3, no. 8 [cit. 2008-10-11,13:34]. Dostupný z WWW:
. ISSN 1741-7015 . ALLESCHER, H., D. Functional dyspepsia : a multicausal disease and its therapy. Phytomedicine [online]. 2006, no. 13 [cit. 2008-11-13]. Dostupný z WWW: <sciencedirect.com>.>. AMERICAN PSYCHIATRIC ASSOCIATION. Diagnostic and statistical manual o/mental
disorder: DSM-IV-TRTM. 4th edition. Washington: [s.n.], 2000.943 s. ANAND, P., AZIZ, Q., WILLERT, R., VAN OUDENHOVE, L. Peripheral and central mechanisms ofvisceral sensitization in man. Neurogastroenterol Motil. 2007, no. 19, s. 29-46. (Suppl. 1). BANKIER, B., et al. Screening for DSM-IV somatoform disorders in chronic pain patients.
Psychopathology. 2000, vol. 33, no. X, s. 115-118. BANKIER, B., AIGNER, M., BACH, M. Alexitymia n DSM-IV disorder and depression.
Psychosomatics. 2001, vol. 42, no. 3, s. 235-240. BARRAL, Jean-Pierre. Viscerální terapie. Olomouc: Poznání, 2006.445 s. BARSKY, A., PEEKNA, H., M., BORUS, J., F. Somatic symptom reporting in women and men.
J Gen Intern Med. 2001, vol. 16, no. 4, s. 266-275. BARSKY, A., 1., BORUS, J., F. Functional somatic syndromes. Annals o/Internal Medicine. 1999, vol. 130, no. ll, s. 911-921. BAŠTECKÝ, J., BERAN, J. Cílová místa terapeutickýc intervencí u onemocnění spolupodmíněných psychosociálním stresem. Čes. a slov. Psychiat.. 2003, roč. 99, Č. 2, s. 100-
105. BAŠTECKÝ, J., SKOVROňSKÝ, O., BOLELOUCKÝ, Z. Psychická symptomatika u nemocných poruchami sluchu a rovnováhy a možnosti jejího psychofarmekologického
ovlivnění.
Československá psychiatrie. 1989, roč. 85, Č. 2, s. 82.
BAŠTECKÝ, J., KUBEJ, P., BOLELOUCKÝ, Z., CHOCHOLATÝ, V., HEP, A., RAMBOUSKOV Á, L. Sulprid (eglonyl alkaloid) v léčení funkčních poruch zažívacího ústrojí. Československá psychiatrie. 1990, roč. 86, Č. 3, s. 171.
BENNETT, E., J, et al. Functional gastrointestinal disorders : psychological, social, and somatic
83
d
features. Gut. 1998, vol. 42, no. 3, s. 414-420. BIEŠČAD, M., SZELlGA, P. Overenie konštruktovej validity sebaposudzovacej škály symptom
checklist (SCL-90). Československá psychologie. 2005, roč. 49, Č. 4, s. :342. BITNAR, Petr. Vztah mezi pohybovým systémem a gastrooesophageálním rejluxem. Praha, 2007. 94 s. Vedoucí diplomové práce Pivec Martin. BOLELOUCKÝ, Z., HORVÁTH, M. SCL-90 rating scale : first experience with the czech version in healthy male scientific workers. Activ. nerv. sup. 1974,
roč.
16,
Č.
2, s. 115.
BOLELOUCKÝ, J., PLEVOVÁ, R., BAJGAR, R., PLEVA, R. Differences between self-assessed depressive symptoms in fully and partially hospitalized non psychotic patients diagnosed according to the Levine-Pilowsky inventory. Activ. nerv. sup .. 1989,
roč.
31,
Č.
4, s. 254.
BOLELOUCKÝ, Z. , POLACH, J. Discriminant analysis of items in the SCL-90 questionnaire in borderline patients and controls : a methodological study. Activ. nerv. sup .. 1989,
roč.
31 , Č. 2,
s.122 BOLELOUCKÝ, Z., POLÁCH, J., STRAŠÍK, J. Discriminant analysis ofthe SCL-90 questionnaire item s in borderlinethe. Activ. nerv. sup.. 1990, vol. 32, no. 1, s. 62 . BORNSCHErN, S., et al. Psychiatric morbidity and toxic burden in patients with enviromental illness : a controlled study. Psychosomatic medicine. 2006, vol. 68, no. 1, s. 104-109. BOUrN, M., MEUNIER, P., RlBERDY-POITRAS , POITRAS. Pain hypersensitivity in patients with functional gastrointestinal disorders : a gastrointestinal-specific defect or a general systemic condition? Digestive Diseases and Sciences. 2001, vol. 46, no. ll, s. 2542-2548. BROWN, T., M. Somatization. Medicine. 2004, no. ?, s. 34-35. BUDGELL, B. Autonomic responses to spinal pain. Rigakuryoho Kagaku. 2000, vol. 15, no. 3, s. 81-87. BUDGELL, B., S. Reflex effects of subluxation : the autonomic nervous system. Journal oj
Manipulative and Physiological Therapeutics. 2000, vol. 23, no. 2, s. 104. BUŠEK, P., KANCHEVA, R. Současný pohld na anatomické a fyziologické mechanismy v neurologii a psychoneuroimunologii. Čes. a slov. Neurol. Neurochir. 1999, roč. 62, Č. 5, s. 247252. BYRNE, N., DITTO, B. Alexithymia, cardiovascular reactivity and symptom reporting during blood donation. Psychosomatic medicine. 2005, vol. 67, no. 3, s. 471-475. CAPKO, J. Základy fyziatrické
léčby.
1. vyd. Praha: Grada, 1998.396 s.
CLOUSE, R., E, et al. Functional esophageal disorders. Gut. 1999, no. 45, s. ii31-ii36. (Suppl. II). DEROGA TIS, L., R., RICKELS, K ., ROCK, A. The SCL-90 and the MMPI : a step in the validation of a new self-report scale. Brit. J .Psychiat. 1976, vol. 128, s. 280-289.
84
J
DONAGHY, M., E. Exercice can seriously improve your mental health : fact or fiction? Advances
in Physiotherapy. 2007, no. 9, s. 76-88. DOUGLAS, A., DROSSMAN, M., D. Presidential address : gastrointestinal illness and biopsychosocial model. Psychosomatic Medicine. 1998, vol. 60, s. 258-267. DREWES, A., M, ARENDT-NIELSEN, L., FUCH-JENSEN, P., GREGERSEN, H. Experimental human pain models in gastro-esophageal reflux disease and unexplained chest pain. World J
Gastroenterol. 2006, vol. 12, no. 18, s. 2806-2817. DRISCOLL, D., DICICCO, G. The effects of metronome breathing on the variability of autonomie activity measurements. Journal oj Manipulative and Physiological Therapeutics. 2000, vol. 23, no. 9, s. 610. DROSSMAN, D., A, et al. Psychosocial aspects ofthe functional gastrointestinal disorders. Gut. 1999, no. 45, s. 1125-1130. (Suppl. II). DUNCKLEY, P., et al. A Comparison ofvisceral and somatic pain processing in the human brainstem using functional magnetic resonance imaging. The Journal oj Neuroscience. 2005, vol. 25, no. 32, s. 7333-7341. DVOŘÁK, Radmil. Základy kinezioterapie. 2. přeprac. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého,
2003. 104 s. ISBN 80-244-0609-8. ESCOBAR, J., 1., HOYOS-NERVI, C., GARA, M. Medically unexplained physical symptom s in medical practice : a psychiatrie perspective. Environmental Health Perspectives. 2002, vol. 110, supplement 4, s. 631-636. FA V A, G., A., GRANDI, S., RAFANELLI, C., Fabbri, S. & Cazzaro, M. Explanatory therapy in hypochondriasis.1. Clin. Psychiatry. 2000, vol. 61, s. 317. FILIP, Václav, et al. Praktický manuál psychiatrických posuovacích stupnic. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 1997. 213 s. ISBN 80-85121-06-9. FINK, P., ROSENDAL, M., TOFT, T. Assessment and treatment offunctional disorders in general practice .. Psychosomatics. 2002, vol. 43, no. 2, s. 93-131. FRUTH, S., J. Differential diagnosis and treatment in a patient with posterior upper thoracic pain.
Physical therapy. 2006, vol. 86, no. 2, s. 254. GANDEVIA, S.,C, et al. Balancing acts : respiratory sensations, motor control and human posture.
Clinical and Experimental Pharmacology and Physiology. 2002, vol. 29, is. 1, s. 118-12l. GANONG, William, F.
Přehled lékařskéfyziologie.
16. vyd. Praha: H&H, 1999.681 s.
GARRALDA, E. Somatization and somatoform disorders. Psychiatry. 2005, vol. 4, no. 8, s. 97100. GARRALDA, E. Somatization and somatoform disorders. Psychiatry. 2008, vol. 7, no. 8, s. 353-
85
356. GEBHART, G., F. Visceral pain - peripheral sensitisation. Gut. 2000, no. 4, s. 54-55. (Suppl IV). GIAMBERARDINO, M., A. Referred muscle painJhyperalgesia and central sensitisation. J Rehabil
Med. 2003, vol. 35, is. 5, s. 85-88. Suppl. 4l. GREGERSEN, H., DREWES, A.,M. Experimental human pain models in gastro-esophageal ref1ux disease and unexplained chest pain. World J Gastroenterol. 2006, vol. 12, no. 18, s. 2806-2817. GRABE, H., J., MEYER, C., HAPKE, U., RUMPF, H., J., FREYBERGER, H., J., DILLING, H., JOHN, U. Specific somatofom disorder in the general population . Psychosomatics. 2003, vol. 44, s. 304-311. HÁ TLOV Á, Běla. Terapie pohybem v léčbě psychických onemocnění. Česká kinantropologie. 2001,
roč. 5,č.
2,s. 71.
HÁ TLOV Á, B. Úvod do kinezioterapie : introduction into kinesiotherapy. Rehabil.fyz.Lék.. 2003, č. 1, s. 42. HÁ TLOV Á, Běla. Kinezioterapie : pohybová cvičení v léčbě psychických poruch. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 167 s. HARDY, K., POLLARD, H. The organisation of stres s response, and its relevance to chiropractors: acommentary. Chiropractic & Osteopathy [online]. 2006, vol. 14, no. 25 [cit. 2008-10-10,10:56]. Dostupný z WWW: <www .. chiroandostoe.com/contentI14/l/25>. HARTL, P., HARTLOV Á, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000.774 s. ISBN 80-7178303. HEP, A., et al. Poruchy motility jícnu
při
vertebropatiích. Rehabil. fyz. lék.. 1998,
roč.
5,
Č.
4, s.
131-134. HEP, Aleš, DOLINA,
Jiří. Funkční
Interní medicína pro praxi. 2005,
poruchy horní Č.
části
trávicího traktu z pohledu specialisty.
1, s. 17.
HERMAN, E., PRAŠKO, 1., P., HOVORKA, 1. Somatoformní poruchy. Psychiatrie pro praxi. 2004,
roč. 5,č.
5,s. 270.
HILLER, W., JANCA, A. Assessement of somatoform disorders : a review of strategies and instruments. Acta Neuropsychiatrica [online]. 2003, vol. 15, is. 4 [cit. 2008-10-11,14:30], s. 167179. Dostupný z WWW: <www.blackwellpublishing.com/journal.asp?ref=0924-2708>. ISSN 09242708. HNÍZDIL, Jan, et al. Léčebné rehabilitační postupy Ludmily Mojžíšové. Praha: Grada, 1996.212 s.
HOLI, Matti. Assessment o/psychiatrie symptoms using the SCL-90. Helsinky: Helsinky University Printing House, 2003. 83 s.
Dizertační
práce. ISBN 952-10-1003-7.
86 d
HUNT, R., H. Evolving concepts in the pathophysiology o functional gastrointestinal disorder. J
Clin Gastroenterol. 2002, vol. 35, Suppl , s. s2-s6. HUNTER, Edward, E, et al. Development of scales to screen for eight common psychiatric disorders. The Journal of Nervous and Mental Disease. 2005, vol. 193, no . 2, s. 131-135. HUPKA, J., KOLESÁR, 1. , ŽALOUDEK, K. Fyzikálna terapia· uče bnica pre stredné
zdravotnické školy. Martin: Osveta, 1993. 555 s. CHANG , Lin, et al. Brain responses to visceral and somatic stimuli in patients with irritable bowel syndrome with and without fibromyalgia. The Amerivan Journal ofGastroenterology. 2003, vol. 98, no. 6, s. 1354. CHROMÝ, Karel. Alexitymie : vývoj a současný význam konceptu. Čes. a slov. Psychiat.. 2006, roč.
102,
č.
7, s. 363.
CHROMÝ, K. , HONZÁK, R. , LÍBALOV Á, Z., NOUZA, M., & VEČEŘOVÁ, A. Somatizace a funkční porchy.
1. vyd. Praha: Grada, 2005.216 s.
CHVÁLA, V. , MOOS, P. Naše zkušenosti s léčbou psycho-somatických pacienů v letech 1997-
2002. Psych@Som [online]. 2003,
č.
2 [cit. 2007-01-22], s. 7-13.
IRMIŠ, Felix. Balneofyziatrie v psychiatrii z hlediska vegetativního nervového systému a difrenciální psychofyziologie. Československá psychiatrie. 1991 , roč. 87, č. 1, s. 56. IRMIŠ, Felix. Temperament a autonomní nervový systém : diagnostika, psychosomatika,
konstituce, psychofyziologie . 1. vyd. Praha: Galén, 2007. 204 s. JANDA, Vladimír. Základy kliniky funkčních (neparetických) hybných poruch. Brno: Ústav pro další
vzdělávání středních
zdravotnických
pracovníků,
1982. 139 s.
JANDOV Á, Dobroslava. Balneologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009.404 s. JANDOV Á JANA, Vertebroviscerální vztahy- Doporuené postupy. Projekt MZ ČR zpracovaný ČLS JEP za podpory grantu IGA MZ ČR 5390-3
JANDOV Á, D. , MACHÁLEK, Z. Vegetativní nervový systém z pozice oboru FBLR.
Rehabil.fyz.Lék.. 1997, č. 3, s. 99. JAVŮREK, Jan. Propedeutikafyzioterapie a rehabilitace. Praha: Karolinum, 1999.80 s.
JIRÁSEK, Václav. Funkční poruchy trávicího traktu. Trendy v medicíně. 2002, roč. 4, č. 3, s. 19. JIROUT, Jan.
Léčebná
Rehabilitácia. 1998,
automobilisace se zvláštním
roč.
31,
č.
zřetelem
k prevenci blokád hlavových
kloubů.
3, s. 148.
JONES , M., P., CROWELL, M., OLDEN, K., W., CREED, F. Functional gastrointestinal disorders: an update for the psychiatrist. Psychosomatics. 2007, vol. 48, no. 2, s. 93-102.
KÁš, Svatopluk. Neurologie v běžné lékařské praxi. Praha: Grada, 1997. 338 s. KANO, M., HAMAGUCHI, T., nOH, M., YANAI, K., FUKUDO, S. Correlation between
87
alexithymia and hypersensitivity to visceral stimulation in human. Pain. 2007, no. 132, s. 252-263. KNOTEK, Petr. Chronická bolest jako
způsob
života. Rev.posud.Lék.. 2007,
Č.
3, s. 67-74.
KNOTEK, P., KNOTKOVÁ, H. Psychological process in chronic pain structural model. Pain
Management: Year book. 2009, Nova Publishers. KOH, Kyung, B., PARK, Joong, K. The relation between anger management style and organ system-related somatic symptoms in patients with depressive disorders and somatoform disorders.
Yonsei Med J. 2008, no. 1, s. 46-52. KOLÁŘ, Pavel. Systematizace svalových dysbalancí z pohledu vývojové kineziologie.
Rehabil.fyz. Lék.. 2001,
Č.
4, s. 152.
KOLÁŘ, Pavel. Vertebrogenní obtíže a stabilizační funkce svalů - diagnostika. Rehabil. fyz. Lék.
2006,
roč.
13,
Č.
4, s. 155-170.
KOLÁŘ, Pavel. Vertebrogenní obtíže a stabilizační funkce páteře - terapie. Rehabil.fyz.Lék. 2007, Č.
1, s. 3-17.
KOLÁŘ, P., LEWIT, K. Význam hlubokého stabilizačního systému v rámci vertebroenních obtíží.
Neurologie pro praxi. 2005,
roč.
6,
Č.
5, s. 270.
KOUSKO, P., JANDOVÁ, D., SAUNGER, J. Vybrané autoregulační techniky ajejich vliv na aktuální
funkční změny
autonomního nervového systému (ANS). In Variabilita
srdečníJrekvence
ajeji hodnocení v biomedicínských oborech: od teorie ke klinické praxi. [s.l.] : (s.n.], 2003. s. 35. KOMÁREK, Stanislav. Spasení těla: moc, nemoc a psychosomatika . 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. 143 s. KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 5. přeprac. vyd. Praha: Portál, 2006.383 s. KROEKE, K., SPITZER, R., L., DEGRUY, F., V., SWINDLE, R. A symptom checklist to screen for somatoform disorders in primary care. Psychosomatics. 1998, vol. 39, no. 3, s. 263-272. KROENKE, K., SHARPE, M., SYKES, R. Revising the classification of somatoform disorders : key questions and preliminary recommendations. Psychosomatics. 2007, vol. 48, no. 4, s. 277285. KŘÍŽ, V. Poruchy cerviko-thorakálního přecodu i jejich vzdálené příznaky. Rehabil.fyz.Lék.. 2006, roč.
13,
Č.
2, s. 99.
LEBOEUF-YDE, Char1otte, et al. Self-reported nonrnusculoskeletal responses to chiropractic intervention : a multination survey. Journal oj Manipulative and Physiological Therapeutics. 2005, vol. 28, no. 5, s. 294-302. LEMCHE, E., KLANN-DEUUS, G., KOCH, R., , JORASCHKY, P.Mentalizing languae development in a longitudinal attachment samle : implication for alexitymia. Psychother
Psychosom. 2004, vol. 73, no. 6, s. 366.
88
J
LEVY, 1., K. Standard and altemative adjuctive treatments in cardiac rehabilitation. Cardiac
rehabilitation and Adjuctive Threatments. 1993, vol. 20, no. 3, s. 198-208. Manžpulační léčba
LEWIT, Karel. spojů,
v rámci
léčebné
rehabilitace. Praha: Nakladatelství dopravy a
1990. 426 s. Manipulační léčba
LEWIT, Karel.
v myoskeletální medicíně. 5.
přeprac.
vyd. Praha:
Sdělovací
technika, 2003.411 s. LOCKE, G., R., WEAVER, A., MELTON, 1., TALLEY, N.et al. Psychosocial factors are linked to functional gastrointestinal disorders. American Journal ofGastroenterology. 2004, vol. 99-1, no. 2, s. 350-357. LOWE, MUNDT, CH., HERZOG,W., BRUNNER, R., BACKENSTRASS, M., KRONMOLLER, K., HENNINGSEN, P. Validity of current somatoform disorder diagnoses : perspectives for classification in DSM-Vand lCD-ll. Psychopathology. 2008, vol. 41, is. 1, s. 4-9. LUKÁŠ, Karel, et al. Funkční poruchy trávicího traktu. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 198 s. LUKÁŠ, Karel, et al. Gastroenterologie : diferenciální diagnostika symptomatologie nemocí
trávicího traktu . Praha: Triton, 2003.292 s. LUKÁŠ, K. Jícen: organické a funkční poruchy: literární postřehy z posledních let. Čas. Lék. čes .. 2004,
roč.
143,
Č.
2, s. 75-79.
LUKÁŠ, K., HEP, A. Ref1uxní choroba jícnu : několik poznámek k nejasnostem v terminologii, diagnostice a
léčbě. Vnitřní lékařství.
1999,
roč.
45 , Č. 5, s. 305-309.
LUKÁŠ, Karel, HEP, Aleš. Římská klasifikace III (2006). Čes a Slov Gastroent a Hepatol .2007, roč.
61,
Č.
1, s. 39.
LUKÁŠ, K., MAREČEK, P. Etiopatogenee ref1uxní choroby jícnu. Čas Lék Čes. 2000, roč. 139, Č. 15, s. 455-459. MALATON, A., NAHMANl, T., RABIN , S., MAOZ, B., HART, J. A short-term intervention in a multidisciplinary refferal clinic for primary care frequent attenders. Fam Pract. 2002, no. 19, s. 251-256. MAŘA TKA, Z. Funkční poruchy z hlediska psychosomaticky orientovaného gastroenterologa.
Psych @ Som. 2006,
roč.
4,
Č.
4, s. 123.
MAREK, J., KALVACH, Z., SUCHARDA, P. Propedeutika klinžcké medicíny. Praha: Triton, 2001.652 s. MARTÍNEK, J., et al. Ref1uxnÍ chorobajícnu : otázky a odpovědi, mýty a fakta. Praktický lékař. 2006,
roč.
86,
Č.
10, s. 564-570.
MAŘA TKA, Zdeněk. Gastroenterologie. Praha: Karolinum, 1999.490 s. ISBN 80-7184-561-2 .
MERTZ, H. Role of the brain and sensory pathways in gastrointestinal sensory disorders in humans.
89
Gut. 2002, vol. 51, no. Suppl I, s. i29-i33. MíČEK, L. Duševní hygiena. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 207 s.
MORSCHITZKY, H., SATOR, S. Když duše mluví řečí těla. I. vyd. Praha: Portál, 2007. 181 s. MOSHlREE, B., ZHOU, Q., PRICE, D., VERNE, G.,N .. Central sensitisation in visceral pain disorders. Gut. 2006, vol. 55, no. 7, s. 905-908. NAKAO, M., et al. Somatization and symptom reduction through a behavioral medicine intervention in a Mind/Body Medicine C1inic. Behavioral Medicine. 2001, vol. 26, no. 4, s. 169176. NEŠPOR, K. Uvolněte se s přehledem.' relaxace a meditace pro moderního člověka. Praha: Grada, 1998.95 s. NIEDENTHAL, P., M. Embodying emotion. Science. 2007, vol. 316, no. 5827, s. 1002. NORTH,
c., S., HONG, B., ALPERS, D, H. Relationship of functional gastrointestinal disorders
and psychiatric disorders : implications for treatment. World J Gastroenterol. 2007, vol. 13, no. 14, s. 2020-2027. NOYES, R., STU ART, S., P., WATSON, D., B. A reconceptualization ofthe somatoform disorders. Psychosomatics. 2008, vol. 49, no. 1, s. 14-22. PLEVOV Á, J., BOLELOUKÝ, Z., BAŠTECKÝ, J. Placebo reaction un neurotics rated with the SCL-90 questionnaire. Activ.nerv.sup.. 1979,
roč.
21,
Č.
3, s. 150.
PORCELU, P, DE CARNE, M, FAVA, G., A. Assessing somatization in functional gastrointestinal disorders. Psychother psychosom. 2000, vol. 69, no. 4, s. 198-204. PORCELU, P., BAGBY, M., TA YLOR, 1., DE CARNE, M., LEONARDO, G., TODARELLO, O. Alexithymia as predictor oftreatment outcome in patients with functional gastrointestinal disorders. Psychosomatic Medicine. 2003, vol. 65, s. 911-918. PORCELU, P., AFFATATI, V., BELLOMO, A., DE CARNE, M., TODARELLO, O., TAYLOR, G. Alexithymia and psychopathology in patients with psychiatric and functional gastrointestinal disorders. Psychother Psychosom. 2004, vol. 73, is. 2 s. 84-91. PRAŠKO, J., P. Somatoformní poruchy. Diagnóza. 2000, roč. 3, Č. 11, s. 5. PRAŠKO, J. Psychické poruchy imitující kardiální onemocnění. In Sborník přednášek a abstrakt 4.
sjezdu éeské psychiatrické společnosti éLS JEP. Špindlerův Mlýn, 13.-16.6.2002. [s.l.] : [s.n.], 2002. s. 189. PRAŠKO, J., P., PAŠKOVÁ, B., HORÁČEK, J., FREMUND, F. Somatoformní poruchy. 1. vyd. Praha: Ga1én, 2002. 160 s. RETOLAZA, A., GRANDES, G. Expectations and satisfaction in mental health center users. Actas
Esp Psiquiatr. 2003, vol. 31, no. 4, s. 171-176.
90
J
RIEF, W., HILLER, W. A new approach to the assessment ofthe treatment effects ofsomatoform disorders. Psychosomatics. 2003, vol. 44, no. 6, s. 492-498. RlEF, W., PILGER, F., IHLE, D., VERKERK, R., SCHARPE, S., MAES, R. Psychobiological aspects of somatoform disorders : contributions of monoaminergic transmitter systems.
Ne uropsychobiology. 2004, vol. 49, no. 1, s. 24-29. RIEF, W., ROJAS, G. Stability of somatoform symptoms : implications for c1assification.
Psychosomatic Medicine. 2007, vol. 69, no. 9, s. 864-869. RYCHLÍKOVÁ, E. Manuální medicína: průvodce léčbou a diagnostikou vertebrogennich poruch. 3. rozš. vyd. Praha: Maxdorf, 2004.530 s. ISBN 80-7345-010-0. SADOCK, B. Kaplan & Sadock's concise textbook oj clinical psychiatry. 2nd edition. Philadelphia: Lippincott William & Wilkins, 2004. 640 s. ISBN 0-7817-5033-4. SEIFERTOV Á, D., HOSCHL, C., PRAŠKO, J. Postupy v léčbě psychických poruch. 1. vyd. Praha: Academia Medica Pragensis , 2004. 479 s. SEKOT, M. Zásady správné léčby u somatoformních poruch. Čes. a slov. Psychiat.. 1997, vol. 93, s.62. SHARPSTONE, D, COLlN-JONES, D., G. Chronic, non-visceral abdominal pain. Gut. 1994, no. 35, s. 833-836. SCHMULSON, M., J., MA YER, E., A. Gastrointestinal sensory abnormalities in functional dyspepsia. Bailliére 's Clinical Gastroenterology. 1998, vol. 12, no. 3, s. 545-556. SCHOLZ, O.,B, OTT, R, SARNOCH, H. Proprioception in somatoform disorders. Behaviour
Research and therapy. 2001, vol. 39, s. 1429-1438. SCHOTT, H., MULLER, 1., W., ROELCKE, V., WOLF-BRAUNOVÁ, B., SCHADEVALT, H.
Kronika mediciny. Praha: Fortuna, 1994. 648 s. SCHWARZ, E.
Vnitřní
orgány a pohybové ústrojí
(páteř).
Rehabil. fyz. Lék.. 1995, č. 4, s. 155.
SKORUNKA, D. Stigma somatizujícího pacienta. Prakt.lék.. 2006, SKORUNKA, D. Somatizace v
dětství
roč.
a dospívání. Prakt.Lék.. 2007,
86,
roč.
Č.
87,
5, s. 292. Č.
5, s. 283.
SMITH, G., C.,CLARKE, D., M., HANDRINOS, D., DUNSIS, A., MCKENZIE, D. ConsultationLiaison Psychiatrists' management of somatoform disorders. Psychosomatics. 2000, vol. 4 I, no. 6, s.481-489. SMOLÍK, P. Duševní a behaviorální poruchy: průvodce klasifikaci, nástin nozologie, diagnostika . Praha: Maxdorf, 1996. 504 s. SONG,
c., LEONARD, B., E. Základy psychoneuroimunologie. Brno: Artax, 2002. 275 s.
STACKEOV Á, D. Psychosomatika ve fyzioterapii. Psych @ Som. 2005, Č. 5,
S.
155.
ST ACKEOV Á, D. Tělesné sebepojetí v kontextu psychosomatiky a možnosti jeho ovlivnění..
91
Psych@Som. 2006,
roč.
4,
Č.
4, s. 129.
STACKEOV Á, D. Tělesné sebepojetí v kontextu psychosomatiky a možnosti jeho ovlivnění. .
Psych@Som. 2007,
roč.
S,
Č.
2, s. 17-24.
STUART, S., NOYES, R. Attachment and interpersonal communication in somatization.
Psychosomatics. 1999, vol. 40, no. 1, s. 34-43. SULEIMAN, S, JOHNSTON, D., E. The abdominal wall : an overlooked source ofpain. American
Family Physician. 2001, vol. 54, no. 3, s. 431-438. ŠIMEK, 1., ŠAVLÍK, J. Psychosomatikaje \"drahá\". Čas. lék. Čes .. 2005, roč. 144, Č. 3, s. 190. ŠVESTKA, 1., ČÉŠKOV Á, E., NÁHUNEK, K. Psychofarmaka v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995.249 s. TRA VELL, 1., SIMONS, D. Myofascial pa in and dysfunction : the tigger point manual. Baltimore: Williams & Wilkins, 1999.1038 s. TUTUIAN, R., CASTELL, D., O. Oesophageal spasm - diagnosis and management. Aliment
Pharmacol Ther. 2006, vol. 23 , s. 1393-1402. V ÁGNEROV Á, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.rozš.vyd. Praha: Portál, 2004. 870s. V AŘEKOV Á, 1. Problematika psychofyzické rovnováhy: historický pohled a současné možnosti ve fyzioterapii. Rehabillyz.Lék.. 2000,
Č.
2, s. 78.
VÉLE, František. Kineziologie posturálního systému. Praha: Univezita Karlova, 1995 . 85 s. VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi. Praha: Grada, 1997. 271 s. VÉLE, František. Cíl fyzioterapie. Česká kinantropologie. 1999, roč. 3, Č. 1, s. 97. VÉLE, F. Dýchání ajeho vliv na různé funkce organismu . In Jóga v minulosti a přítomnosti. [s.l.]: [s.n.] , 2000. s. 18-31. VÉLE, F. Psychosomatická medicína. [s.1.] : [s.n.], 1993. Psychosomatické vztahy v neurologii, s. 296-301. VÉLE, F. Kineziologie: přehled kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch
pohybové soustavy. Praha: Triton, c2006. 375 s. VELECKÁ, M. Viscerovertebralne vztahy: pri ochorieniach žalúdku a dvanástnika. Rehabilitácia. 1995,
roč.
28 , Č. 1, s. 40.
VOJÁČEK, K. Autogenní trénink. Praha: Aviceum, 1988.200 s.
VOKURKA, M., HUGO, J. Velký
lékařský
slovník. Praha : Maxdorf, 2004.966 s.
VYMĚTAL, Jan. Poznámka psychologa. Čas.lék. Čes .. 2003, roč. 142, Č. 9, s. 331.
WILHELMSEN, 1. The role of psychosocial factors in gastrointestinal disorders. Gut. 2000, no. 47, s. iv73-iv75. (Suppl. IV). WORLD HEALTH ORGANISATION. Duševní poruchy a poruchy chování. popisy klinických
92
příznaků
a diagnostická vodítka: mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize. 3rd edition. Praha:
Psychiatrické centrum, 2006. 251 s. YEUNG, A., DEGUAGN, H. Somatoform disorders. West J Med. 2002, vol. 176, no. 4, s. 253. ZVOLSKÝ, P. Obecná psychiatrie. Praha: Karolinum, 2001. 189 s. ŽALSKÝ, M., KNOTEK, P. Bolest, názory na bolest, afekty a stres v rodině: rozdíly mezi psychickými poruchami. Bolest. 2003,
č.
4, s. 239.
93
J
15 PŘÍLOHY
(I Cll f~ ,hlOdula I rl' J li
• II .'"
•• ,
<Md, .. 1
Upellt
I
r~
TVl
I
. medu mf ric r
r
lI'p r
I'J
u
ln
lni
um
PI
N h po
rl
Obrázek 4. Autonomní (vegetativní) nervový systém (Pars sympathica parasympathica - modře) (Sinělnikov, 1982)
červeně;
pars
J
carOll
. 1!anodl:ld mil !oldeu. lodfullUI . oůUopen)
c.n:llacu
~tn"J~.lI
G.ngllon
~"
lni rc
II
j<.1l1)
,\
Rr
r,
f
Qr'h.l 'cu
Ih ..
,I
i(m
Truo .. w. ~)I1TIp8tbil,:u _
(hrudm oddll)
spll" hn'(. · milo I
1111
i;a~1rfd
intcrf Ir.·
Plcxu
Obrázek 5. Nervy a nervové
pleteně orgánů
hrudních; pohled zprava
(Sinělnikov,
1982)
I
I
C.lln
I
Gan~lI on
/
I
/ /
1/ /
I
ulOnumlClj C
I
/
/
urnu
li: e
!-tbc e
Obrázek 6.
Průběh
(Sinělnikov,
1982)
vláken míšního nervu a jeho spojení s truncus sympathicus
/
/
/
fi"t r u
I
J ~
nlr. I
-.'--+---- ~
----
srd e
- žaludek játra a Žl uČní k tenké
"'---~~--r-J'--
___-
-I--+-'--
Obrázek 7. Headovy zóny (Káš, 1997)
stře vo
m očový měch ýř
Iedviny, varle
Dota zník SCL-90 (Derogatis)
ln. trukce: Zakroužkujte , do jaké míry á v lěchto dnech ObtC7.Ují, ne bo se p říz n aky vyj ádřen é v dotaz níku. () = vllb 'C ne ) = trochu 2 = stiednt~ 3 = si lnč 1. Bolestí hlavy .
d
~ k y tuj í
v
4 = velmI iIm: ()
I
2
O
I
:2
ne- O
I
:2
+
2.
3
-+
5. Ztráta se. u čílního zájmu nebo uspokojení
O 1 OI 1
:2
3
4
6. Poc it, že vás druzí kri tizují.
O
I
:2 I
.~
-+ 1
_. I
1
3
4
3
4
r--
2. Nervllzita, 3.
vnitřní
neklid,
Nechlěné nepříjell1 né
..j.
rozechvě ní.
myš i fl ky, s lova ne bo mípady , kt ·' rýcll
múžete zbavit.
-
II
~
II
..j.
-
ho zúvratj .
7. Pomyš le n í, že někdo j in)' mllže ovládnt vaše myšlenky .
R. _.
:)
--
Pocity na omdl ní
..j.
."1.
() ()
Pocit, že drud mají vinu na vašich obli'zíc b. něco nezapamatujete , nebo nevzpumenete .
9. SIl'ac h, že s i
pNpadč
otřeby
I
na O
2 ')
- I--
~
4
I
()
I
2.
3 --l
ll. Dál se aSlO Loepokoji l nebo podráždil.
O
I
.2
~
--I
L. Bolesti Ll • rdce nebo na hrudn íku.
()
I
2.
3
LI
O
I
2
...).
O
I
I3 2!1
O
I I
Že
v
1
0
10. Ncs nákn í povrchnos ti, nedbalos ti,
13. Pocity strachu z
o tevřených
n epořádnos t i .
prostransLví (š iroké ul ice , parky, po ll:) .
~
14. Pocil.
Žl;
máte m,\lu energ ie . n b Ž j:te zpom al e n.
15. Myšlenky na
u ko nčc lú
svého ž ivoLa.
16. Slyšení hla ti a zvuku . kte ré jiní nes lyší. 17 .
Třesavka,
1~. Pocit,
svalo vé c h e ní v rukou a v noh o u.
ze vě~i ně lidí nel ze věři t.
19. Špat.ná chuť k jídlu . I 20. Míl blízko k
l 21.
pláč i .
snaJno
~e
r zplakat.
Cíl il se plach)' , stydlivý, n esvůj ve vz tah u k o p ačné m u po hla ví.
1 --
>i
I
2
1
...)
I
J
.
4
1
2
3
O I
2
-
O U
1
. ~-
)
nčco
1
~
-
I 1
-+ ...).
.-
O 1 2 I3 ~ O !
IOI
1
~ Hb 23.:+
2_. Pocit jako by te byli chy eni do pasti, zaskočeni , při tizen i ph n ěče m O nedovoleném. zděše n í,
23 . iNáhlé beLdúvodné Slavy vyplašenosLi,
O
pan iky .
1
.,
I2 i
I
4
j
- -
I2
~
-+ 3 -+ J -+
24. I Náhl é bezdllvodné výbul:hy nálad .
C
I
)
25. Oba
(
I
2
O
t
2
(j
1
2
-,-,-
..j.
(j
j
-'1
:3
'-I
O
I : 2
3
4
O
[
2 1J
4
O
1
')
O
I
:2
()
1 2
()
I
trach vycházet z domova.
-
_6. Sebcol.winování.
27. Bolesti v
kříži
28. Pocit, že vám 29. Pocit
nebo j inde \' n ěco
brání
ukonči t
-
-
pdci, dostat se z místa, apod .
o~amělosti. opuštěnos t i .
30. Sklíi::enost, skleslost, 31.
páteři .
Připoušlčt
si
bezn a děj ,
nadměrné
smu lná néHada.
starosti.
32. Pocit, že nemáte o nic zájem . 33.
Neurčité
pocity úzkosti a
~trachu .
::14 . Snadná ranitelnosl citů.
35. Pocit, že druzí čto u a Lnají vaše myš lenky.
O
1
36 . Pocit, ze vám druzi" nerozumí nebo s vámi necítí.
O
I
U
I
37. Podt, že j sou vám lidé
38. Nutnost dě lal
v~e
n e přátelšt í,
n bo že vás nemají n.ídi.
7.abezpečenÍ ~p ri.Í n O~L i .
1
.,
.
I
314
-h.~ ., 4 3 14
3
31 4
')
3
.,
1
39 . Bu šení srdce, nebo jeho zrych lený tep.
U
I
-
3
40. Návaly na zvracení, nebo nevolnost od žaludku .
O
I
2
3
41. Pocity méněcennosti vůči druhým.
O 1 -
42 . Bolesti svalů.
O
43 . Pocil, že druzf koukají, s ledují vá~ . nebo si o vás povídJjí.
---
1°O
44. Potíže s usínánún . 45.
Potřeba
kontrolovat a
46. Nerozbodn
překontrolovávat
po
sobě
to , co
udčláte .
t, rozhodovat se s obtížem i.
4
1
) 1-+ 1
O
.,
1
3 4
')
pomalu pro
-4
..,
. 4-
3 4:
1
- 3 14
I
-
J
1 4 1
I
2
3
4j
O
I
O
I
4
2
..,
-
3 .,
-1-
.~
4-
47 . Strach z e. ty utobusem, vlakem, tram vají, metrt!m .
O 1
-
48. Pocit nedo talku vzduch u nebo krátkosti dechu.
O
I
2
3
-1-
49 . Návaly horka nebo hladu .
()
I
-
3
4-
I
2
3
4
-
'------,
50. N utno t vyhnou t e ze s trachu
určitým místů m , předmětům .
ne bo
či nnostem.
51. Přestává to myslet, vypovíd;i pameľ.
52. Necitlivost nebo tupý pocit
5
Pocit kn edlíku v krku.
některých
mís t
těla .
O
1
2
3
4-
O
I ' 2
3
4 1
O
1~ 2 1 J~,
54 . Poci t be:t.nad ěj e do budouc na.
O
1
2
3
s ou s tř.:clil ~e .
O
1
3- L-+-
n ěktt:rých Čél stcc h tčl n .
()
1
-
1
2
55 . Vedlejš í myšlenky brání
56. Pocit slabosti v
-
57 . Pocit napclí a vzrušenosti .
O
58. Pocity tíže v rukou nebo v noholl . 59 . Myš lenky o smrti nebo umfrání.
O
l +~_
()
1 i
D
1
O
1
Přejídání
60.
se.
61. ICítit se nesvůj/nesvá či nejistý. když se lidé na V~1:-, dívají.
62.
Příto mnos t
63.
N~
-
Illy: lenek. ktcnS nej :.; u v auc (jako by byly vlo ž ny druhý mi. sugescí, hypnózou ). pady
II nutk člní někoho
64 . Probouzet . c
p říli!;
ztl ouci, zran it ho, n bo mu jinak ublížil.
O
-
brzy .
O
např .
I
kler~
6H. Mívat nápady nebo názory.
.
6~ .
ICít it se
I1CSVLlj .
I-
.. ne jsuu pro drll h ....
nejisty , mezi Lidm i. kin
, .C
iti t n J ř íje mn \
:'I
..j.
2
J
<+
~:
-
..j.
TJ.
P ři
jídle nebo pitr
7..l-. Dostával ::.e do : 75 .
hrů zy
()
U
1
2
J
- I-
O
I
'2
J
-+
- l-l 2
.\
-1
J
4 1
I
Nepříj
n e příjemný
častý
_
pocit
111
_o .
zi lidm i.
.-
mný pocit. 11 "rvol-ita, j. (-·.. Ii ()
I 76. Dm zí ám ne v 'j ad řují
dosta teč n é
sa m o l č .
uznání za va~L:
t--!
I -
ús pě c h
'.
l:.'Í .. luh y
I
2
77 . Pocity osamocenosri, i když jste mezi lidmi .
78 . Pocity ta kovéhu nekl idu a nepokoje. Ze nemllželc ani
70. Pocit, ze za nic nestojíte. k 80. Známé
věcljnko
by byly
' I. ISklon
llu lne na n a práskal věc mi .
82 . Slrach z omdlení na
ni čem u
n čjaké
II )
klidnč s edč l.
!ll'j ste, nikam se nehod iL .
p0uivné, n es kuteč né .
p okř i ko
veřejn osti.
at, 11 'ho 7Iu, lni:: . vn klc
11' IZ' l
1-
..j. -
i-
()
I
:2
3
..j.
()
1
.?
.1 J
I--
I
:.
()
1
-
O
I
12
()
-
apod.
I
,
-
.,
I
,
h SpOrLl.
4
I
II
nebo pani y.
~
,
2
4
-
72. ICh ílky poci tu
,
.1
- J _.I 2 3
n eji s t ě.
-
--
~
1
()
7 1. IPocitovat vše jako ná mahu .
...
----,
,-
4
()
7U . IV n' valu liJí, j a"o ve front ě. \ ut chud ě,
-
..j.
-
67 . Touha lámat . rOL.bíjet. nebo ji na k ni it v ci .
1T4 1
dotcky. poč itání, mytí s ' apod. U
66 , Neklidný , nebn narušený. p, nck .
..j.
3
_1
O
65. Nutk:íní opakovat tytéi úkony.
-
4 1
-4
- h
3
4'
.1
..j.
I
I
O
I
()
1
-
()
j
:2 j .1
()
I
:. I "
()
I
:2
()
1
., -
...)
-
I
J
i
I
-
4
i -1
Jt .1
--1
I ..j.
1---'
8~.
Myšlenk y. ze vás lid zneužijí chálC- li e.
-j
v užijí, d·íl -lí jin l p řílež i tos t., ne- O
1
-
,
4-
2
2
,
"
4-
I
!:I4. Míva l my le nky s x uáln ího o b uh u, které koj uj I.
s ilně
85 . Myšlenky,že s i zaslo užíte po trestá n í za h říc hy ,
86.
Děs i vé
myšlenky lIe bo děj e ,
pře d S l a
lbt ž ují a znepo - O
pře s tu pky , č i
pokle.,ky . O
J
2
I
2
O 1
y. něc
~
1-+
J
4
I--
2
3
-
-t
viÍžné ho , L.m ".na s vaší m O
I
2
.3
-t
StL N eC llit se C i Lov ě blízký k žád né os ob ě .
II
I
2
3
4
89. Poc it v iny.
O
I
2
1
-+
J
1
3
.:l-
87. My šlenka, že se
nebo s už stal o
tě le m .
90. Dojem. že v porádku .
vaším myšlením, m 'š le nkami , či rozu mem není
n ěc u
()
-
I
Dotazník SCL-90 (Derogatis)
Instrukce: Zakroužkujte, do jakl5 míry vás v tčchto clntxh pt-íznaky vyjftclřcné v dotazníku, O:::: vllbec ne 1 = trochu 2 = stredně
ohtěžuJÍ- Ileho
3 :=:
silllč
se
tl
\'ás vyskytují
4::::: velmi
silnl~
98
J
I
22.
' p(k~i l.jako byste byli cJ;~~CI1I-~j() P~~I-~ l.:~~kučel~i :-Přl~-~~že~i-;r;~~{~;,~()- \
.
nedovoleném.
. n.
Náhlé ' i;~~dl~;~dllé-s~a~y vypJ:IŠCl1usti,
I
zděšenÍ, paniky.
1
2--,
I
O
i2
I
;4 1 i
3 i 4
I
I~; ~~~~~yb~~;h~~:::::~~~~--_ · ~6-f~ 1-~ I~-: I I ~?:_ I ~_('beobvjiíování. _________ ... . . . . . . . . . .
_
_._._._
_ _ ..
1i2 O 1 2
JI" O
,]_1_4 I
4 _._...__._ _._----_:_. . _. . . _. . . . . . . . . . . . . . . . . . ._. . . . _. . _. . _ . _- _. _. ._. . _ . ._ . ._- . . _ . . . . . . . . . . . . ... '-3"+'-'; 2 8 . JI~~)~~~, že vé.Í:n_ ~.:~~~0~:. ~':~.('.I..~?~tp~<í~i. _~i~?~.~~~ye z I:~ísl;~~~p()d_: __. g_ : __t_~ 3~_~
27. l' Bolesti v ki"fži nebo jinde v páteři. 29. I~~: it osal~lčlosti. op~~~tě~~~!~ :...
i
.... -.- . ---- -~..l-l--l- ~ i
?_ -+
- ~~Q: . S~I íčenost. sklcs lo~.<:.:z:naděj, sJllutná 11;ila~!3~: __. ... _. . --.. .- - _ . _. ._.... .1 (O) l .. 1. . . . 1 :.... . . . .~_~. J 4 I . ~ · !'r.:p.~.:~~t si~~adlllěľn é~~.~l~~)~__ _._._. . ..._ ._ . _. __ .
1
- -_. -. .
H;~';~;:~~;::,~:::~,:hU
10
J
4
"
I 12 l i 1 4
l~:ť::~~~)~~~ljr v;Š~ m~l~ ---==lf!I@ l,
I 36.·'lp~;~it'. že vám druzí nerozUl;;f;~~h(~ ~<'~-tll1i necítí. ~ ! - -_..........
.. .................... -
..................... _ . _ ...... _.............. _ - - - _ .- ........... -
......... . _ ._
O 1i2
37. ; Pocit............... :r,e. .jsou v,íl1l lidé ncpř<~ 38. INutnOSL dělat vše pomalu pro -zabez pečení správnosti. ,-~_.... - . . . . . . . ... . . . . . . . . . . . . . .. -....................................................................................-.- . _ _ ....... -
i
.---i
~---+'------
l
---,--
_
42 . i Bolesti svalil.
i 44:lr~~~fŽe s usín
. -
.
-
=~~.J?tT~~-h-Z~~~~~_6~~~I:li;-b-l:lseI11, 48 . i Poeit
vlHkem,
lramvaj'í~~;~~-~ tr'JlL
[Jedo~~~~~:~_ ~'zct.uchu_~~bo kráLkosti decim.
II
, :3
I
O
3
- -'
-=...
O
Ot .O , _ l. _
_ _' ~~:~(!.~ tern..__ .____ . .__ ..-- - -.. .. _ . .___ .... 51. i PI'eslává tOlllysleL vypovídá pam ~ t.
I
._
_ _ _ __
~_ . _ _ _ . __ ._ . __ ......
.. ........... _.. __. _ _ ...
3 3
__ . ,____ ........-
4
I
4 ! 4 ..
I
" Oi I ! 2 I3
i
O 1
I 50. :Nlltnost vyhn~)~~~'-s~ -ze 's~r;~j~~-'~l čit)m 1l11 Stti /l1. pll:dměUlm. m:bo j O
. . . . ._ _ .............. _.................. _ ... _.. _.. _. _
j
!~~-'-i41 3 I, 41
2 2
10
L_~~· I Neci-t-Ú·~;.;~
I 4 ..!
4 I4
i O '~_"'_f2...1.~J
~ 49. ;N,íval y horkaucbochlaclu.
L........_
2 2
I ._l~. I I 2
.. . . -
..
~~~'5~ trJ_~r.!e. lJY~kontrO~?_.\.?t a překontrolov(Íy~~_.P~ SObč..: . ~~~,_~~_~~~~ělát.~~ __
1- 46. iNerozhodl1ost, rozhodovat se s obtížemi .
i
i
- - - -.. . . .---.. .
_ . - --
I ! 2 I3 !4 I . --,---~ 1 2 i .3 ....~1. ---l 4 I
'O
1· 43: Tpoci~-t~~í-I~-~;~k~jí:~i~~1~ji~ás, ~~b~-si~~;is -p-~vfdaiL
f -
O
iO
-
i 39 . IBušení srdce, nebo jeho zrychlený tep .
I 40. I Ná~;t1y 11~;.vracení, nebo llev~l~ost od žaludku. 1~4.}~;J POcit;;-~~é~ě~~I_~~~()~~j~!~~i cJ-;~h9Irl ~ .
IJ i4 i
. ------,-----~._--'---I
.... _ .... - . _ _ .....
I2
3
.2
13
4
2
3
4
1
4 1
~......J-~_+ i O I ~ .3 i 4 ·.. --l.~!_I_ ~ 2J 13 i O ! I ..._ 2...J!_.3_..i 4
.. _ _ ....
I_
__L ._~
i
\41 L .......... .
99
J
100
101