Univerzita Karlova v Praze 2. lékařská fakulta

Univerzita Karlova v Praze 2. lékařská fakulta Ústav ošetřovatelství Bakalářský studijní program Ošetřovatelství obor Všeobecná sestra

Ošetřovatelský proces u nemocného s polytraumatem Bakalářská práce

Autor práce: Veronika Röschová, DiS Vedoucí práce: PhDr. Šárka Tomová Rok zpracování: 2008

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně a veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci vyuţila, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně UK 2. LF.

V Praze dne 28. 3. 2008

Ráda bych poděkovala vedoucí práce PhDr. Šárce Tomové za odborné konzultace včetně gramatické korektury a odbornému konzultantovi Mudr. Martinu Voldřichovi za cenné informace, který si i přes velkou pracovní vytíţenost našel čas na přečtení práce.

Abstrakt Mnohočetná ţivot ohroţující poranění, která jsou ve velké míře spojena s dopravní nehodovostí, mohou zasáhnout do ţivota kterémukoliv z nás. Na jejich výskytu se nepodílí jen zvyšující se rychlost dopravních prostředků, ale také např. vliv alkoholu nebo drog. Kromě primárních poranění má na další vývoj vliv především první odborná pomoc a akutní příjem v nemocnici. Ten vyţaduje nejen odbornost a zkušenosti lékařů, ale také materiální a přístrojovou vybavenost, včetně dostupnosti moderních vyšetřovacích metod. Na prioritním místě stojí vţdy zajištění a podpora základních ţivotních funkcí. Dále je důleţitá včasná diagnóza a okamţité řešení ţivot ohroţujících stavů. Sesterská činnost na oddělení ARO nepředstavuje jen práci s přístrojovou technikou a provádění specializovaných výkonů. Jedná se především o kompletní ošetřovatelskou péči s uspokojování veškerých potřeb a předcházení mnoha komplikacím u zcela nesoběstačného pacienta.

Abstract Multiplex endangering health injuries which pertinent to traffic accident in the most case, can have influence to our life. Their occurrence is for example related to raising speed of traffic vehicles or alcohol and drugs. For next restoring of health is also very important first-aid treatment and emergent uptake in hospital. The necessitates not only expertise and experiences of doctors but also medical material and medical instruments support with many up to date diagnostic methods. The most important action is safeguarding and support of basic health functions. Next step is well-timed diagnosis and urgent treatment of endangering health process. Nurse services on ARO department are not only work with medical devices and some specialized medical help. In the first place we can talk about complex attention care with establishing of any demands and requirements and involvement prevention with no self-sustaining patients.

Obsah 1

Úvod ................................................................................................................................... ..6

2

Teoretická část ..................................................................................................................... 7

2.1

Anatomie a fyziologie vybraných částí .............................................................................. ..7

2.2

Vybraná postiţení v rámci polytraumatu ........................................................................... 24 2.2.1 Bezvědomí, poruchy vědomí ................................................................................... 24 2.2.2 Aspirace .................................................................................................................. 24 2.2.3 Pneumokranium ...................................................................................................... 25 2.2.4 Zlomeniny spodiny lebeční...................................................................................... 25

2.3

Polytrauma ....................................................................................................................... 26 2.3.1 Definice traumatu a polytraumatu ............................................................................ 26 2.3.2 Rozdělení polytraumatu........................................................................................... 26 2.3.3 Závaţnost polytraumatu, skórovací systémy ............................................................ 29 2.3.4 Příčiny polytraumatu ............................................................................................... 30 2.3.5 Přednemocniční neodkladná péče u pacienta s polytraumatem ................................. 35 2.3.6 Příjem polytraumatizovaného pacienta .................................................................... 38 2.3.7 Časový průběh ........................................................................................................ 42 2.3.8 Prognóza ................................................................................................................. 43

3

Praktická část .................................................................................................................... 44

3.1

Anamnéza ......................................................................................................................... 44

3.2

Terapie ............................................................................................................................. 47

3.3

Průběh hospitalizace ......................................................................................................... 49

3.4

Ošetřovatelský proces u pacienta s polytraumatem ............................................................ 61 3.4.1

Teorie ošetřovatelského procesu ............................................................................ 61

3.4.2

Ošetřovatelský proces u vybrané pacientky ........................................................... 64

3.5

Stanovení ošetřovatelských diagnóz .................................................................................. 67

3.6

Ošetřovatelské diagnózy ................................................................................................... 69

4

Závěr .................................................................................................................................. 86 Seznam příloh ...................................................................................................................... 87

5

Přílohy

6

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů

7

Seznam použité literatury

Úvod

1 Úvod Protoţe pracuji na oddělení, kde se často setkávám s polytraumatizovanými pacienty, vybrala jsem si k napsání bakalářské práce kazuistiku u nemocného s polytraumatem. Zdá se mi, ţe většina lidí si ani neuvědomuje, ţe závaţné trauma můţe kdykoliv a komukoliv z nás zcela radikálně změnit ţivot. A vůbec nemusíme provozovat riskantní sporty nebo skákat z výšek. Úplně stačí, ţe se denně stáváme účastníky silničního provozu, ať uţ jako chodci, cestující, řidiči nebo třeba cyklisté. A přestoţe neustále vídáme ve zprávách váţné dopravní nehody, nedokáţeme se z nich poučit. Stále jsou mezi námi lidé, kteří se v autě nepoutají bezpečnostními pásy, řidiči sedající za volant unavení nebo pod vlivem alkoholu, či chodci přebíhající silnici mimo přechod a bez řádného rozhlédnutí. Kdy např. pochopí „neviditelní“ cyklisté vynořující se nečekaně ze tmy, ţe jezdit za tmy bez světel a v tmavém oblečení není zrovna nejlepší sport ku zdraví. Kolik lidí nad 18 let sedá na kolo s ochrannou přilbou? A kolik rodičů ji dalo svým dětem, neţ se to stalo povinností? A co teprve nácti-letí na motorkách, které potkáváme v létě často bez přilby? Bezpečnostní pás ani přilba sice nezabrání nehodě, ale můţe výrazně zmírnit závaţnost postiţení a následky úrazů. A i kdybychom byli sebevíc opatrní, nejsme na silnici sami… Touto prací jsem chtěla proto nepřímo upozornit na rizika, která nás denně obklopují a my je svým chováním můţeme ovlivnit. Zaměřila jsem se především na jednu z našich běţných činností - jízdu v osobním automobilu. I z tohoto důvodu jsem si vybrala k napsání své práce řidičku osobního auta, která, dle své pozdější výpovědi, pospíchala z práce domů. Snaţila jsem se přiblíţit laikům, ale i ostatním zdravotníkům, jaké jsou priority v ošetření váţně zraněného pacienta a jak probíhá první odborná pomoc na místě nehody a příjem v traumacentru. Dále jsem chtěla ostatní seznámit s ošetřovatelskou péčí u pacienta s polytraumatem během několika prvních dní po úraze a nastínit tak část sesterské práce na odděleních ARO.

6

Teoretická část

Anatomie a fyziologie vybraných částí

2 Teoretická část 2.1 Anatomie a fyziologie vybraných částí

Vzhledem k rozsáhlosti tématu zde budu podrobněji popisovat pouze anatomii a fyziologii částí, které se týkají vlastního onemocnění u vybrané pacientky.

Lebka (cranium) Kostru hlavy tvoří kosti neurocrania, které vytváří pouzdro kolem mozku a smyslových orgánů, a kosti splanchnocrania, které obklápí začátek trávicí trubice. Neurocranium se skládá z kosti týlní (os occipitale), kosti klínové (os sphenoidale), kosti čichové (os ethmoidale), dolní skořepy nosní (concha nasalis inferior), kosti spánkové (os temporale), kosti čelní (os frontale), kosti temenní (os parietale), kosti slzní (os lacrimale), kosti nosní (os nasale) a kosti radličné (vomer). Kost nosní (os nasale) je párová kůstka, která se připojuje ke kosti čelní na pars nasalis ossis frontalis a k čelnímu výběţku maxily (processus frontalis maxilae). Obě ossa nasalia se stýkají ve střední čáře obličeje. Svým tvarem určují vzhled nosního kořene a dalších jeho přilehlých částí. Na volných koncích kůstek začínají chrupavky nosního hřebene. Splanchnocranium tvoří horní čelist (maxilla), kost patrová (os palatinum), kost lícní (os zygomaticum), dolní čelist (mandibula), jazylka (os hyoideum) a sluchové kůstky (ossicula auditus). Lebku jako celek dělíme na část mozkovou a obličejovou. Obě dvě vytvářejí nejrůznější prostory a části, které chrání mozek, smyslové orgány a další důleţité struktury. Mozková část lebky vytváří pevnou schránku kryjící mozek. Skládá se z dutiny pro mozek (cavitas cranii), klenby kryjící tuto dutinu (calvaria) a spodiny lebeční

7

Teoretická část


(basis cranii), která tvoří spodní plochu cavitas cranii. Spodina lebeční (basis cranii) tvoří spodní plochu dutiny lebeční. Obsahuje nejrůznější útvary, otisky, průchody a kanálky, kterými procházejí hlavové nervy, cévy a další struktury z nebo do dutiny lebeční. Dělíme ji na basis cranii interna a basis cranii externa. Basis cranii interna, nebo-li nitrolebeční část spodiny lebeční, je přístupná po odstranění klenby. Skládá se ze tří lebečních jam: přední, střední a zadní. Přední jámu (fossa cranii anterior) tvoří části kosti čelní (partes orbitales a pars nasalis ossis frontalis), malá křídla kosti klínové (alae minores ossis sphenoidalis), dírkovaná ploténka kosti čichové (lamina cribrosa ossis ethmoidalis) a v jejím středu vyčnívající crista galli. Ze sulcus praechismatismus zde prochází do očnice canalis opticus, kterým vede zrakový nerv (n.opticus) a očnicová tepna (a.ophthalmica). V lamina cribrosa jsou otvůrky pro nervii olfactorii a foramen ethmoidale anterius. V něm začíná canalis orbitocranialis vedoucí nervy a cévy do lebky. Střední jáma lebeční (fossa cranii media) leţí mezi jámou přední a zadní. Nachází se zde turecké sedlo (sella turcia), podél kterého je párový otisk tepny a.carotis interna. Tento otisk (sulcus caroticus) je pokračováním canalis caroticus. Mezi malým a velkým křídlem kosti klínové leţí protáhlý štěrbinovitý průchod fissura orbitalis superior. Skrz něj vedou do očnice hlavové nervy, okohybný nerv (n.oculomotorius), kladkový nerv (n.trochlearis), odtahovací nerv (n.abducens), první větev trojklaného nervu (n.opthalmicus), a v.ophtalmica superior. Na kosti klínové ústí foramen rotundum, kterým prochází druhá větev trojklaného nervu (n.maxillaris) do fossa pterygopalatina. Za ním leţí foramen ovale, vedoucí třetí větev trojklaného nervu (n.mandibularis) na facies infratemporalis. Dalším průchodem v kosti klínové je foramen spinosum. Tímto malým otvůrkem prochází z basis cranii externa do střední jámy mozkové a.meningea media a větévka z n.mandibularis. Nejrozsáhlejší a nejhlubší je zadní jáma lebeční (fossa cranii posterior). Její součástí je týlní otvor (foramen magnum), který obklápí os occipitale. Skrz něj prochází mícha, párová a.vertebralis a část přídatného nervu (n.acessorius). Po jeho stranách ústí párový canalis condylaris. Dále je zde porus acusticus internus, vedoucí do meatus acusticus

8

Teoretická část


internus. Mezi kostí skalní a týlní vzniká spojením jejich zářezů otvor foramen jugulare. Tudy prochází ţilní spojky sinus sigmoideus a sinus petrosus inferior do vena jugularis interna a několik hlavových nervů, jazykohltanový nerv (n.glossopharyngeus), bloudivý nerv (n.vagus) a n.accessorius. Napříč skrze condyli occipitales vede z dutiny lebeční canalis hypoglossi, nímţ prochází podjazykový nerv (n.hypoglossus). Z otisku ţilního splavu sulcus sigmoideus vede otvor foramen mastoideum, ústící na zevní straně processus mastoideus. Prochází ním ţilní spojka do sinus sigmoideus. Basis cranii externa je v přední části tvořena obličejovou částí lebky, střední a zadní úsek patří k části mozkové. Z přední části spodiny je viditelné tvrdé patro a zadní část stropu nosní dutiny. Kostěné patro (palatum osseum) tvoří podklad tvrdého patra. Vpředu má obloukovitý tvar, vzadu končí okrajem, z něhoţ uprostřed vybíhá spina nasalis posterior kosti patrové. Přední část patra tvoří spojené výběţky obou maxil (processus palatini). Ventrálně k nim přirůstá premaxila (os incisivum). Zadní část tvoří horizontální lamely obou patrových kostí (laminae horizontales). Celé tvrdé patro je po obvodu olemováno výběţkem horní čelisti (processus alveolaris maxilae). Střední úsek tvoří část kosti klínové, k ní se přikládající křídla kosti radličné (alae vomeris) a část kosti spánkové. Zadní úsek basis cranii externa je tvořen kostí týlní. Dominantním útvarem je foramen magnum, po jehoţ stranách jsou hrboly (condyli occipitales). Ty na sobě nesou kloubní plošky pro skloubení s prvním krčním obratlem (atlas). Napříč těmito hrboly prochází canalis hypoglossi a za nimi canalis condylaris. Ve střední čáře šupiny kosti týlní bývá hrana (crista occipitalis externa), na níţ se upíná ligamentum nuchae. V přední části kosti je viditelný hrbolek (tuberculum pharyngeum), kam se připojuje hltan. /3/ Část obličejová obsahuje charakteristické prostory a útvary, k nimţ patří očnice (orbitae), kostěná dutina nosní (cavitas nasi ossea), jámy spánkové (fossae temporales), na ně navazující fossae infratemporales a prostory za očnicí fossae pterygopalatinae. Jámy spánkové (fossae temporales) leţí na boční straně lebky. Jejich vnitřní stěna je tvořena kostmi neurokrania, přední stěna čelním výběţkem kosti lícní. Kaudálně,

9

Teoretická část


směrem dolů pokračují temporální jámy jako fossae infratemporales. Ty sahají od crista infratemporalis na kosti klínové po basis cranii externa. Vnější ohraničení tvoří rameno dolní čelisti (ramus mandibulae). Směrem vzhůru leţí průchod do očnice (fissura orbitalis inferior). Obě infratemporální jámy pokračují ventromediálně jako fossa pterygopalatina. Její horní stěnu tvoří facies maxillaris na velkých křídlech ossis sphenoidalis. Směrem dolů se jámy zuţují do tvaru nálevky, aţ přechází kaudálně v canalis pterygopalatinus. Přední stranu fossa pterygopalatina vytváří část maxily. Vnitřní stěna je pomocí svislé ploténky kosti patrové oddělena od dutiny nosní. Zadní stěnu tvoří část jednoho z výběţků kosti klínové (okraj processus pterygoideus). Na laterální

stěně

je

štěrbina

fissura

pterygomaxillaris,

která

propojuje

fossa

pterygopalatina s fossa infratemporalis. /3/ Dutina očnicová (orbita) má tvar čtyřboké pyramidy. Její spodinu tvoří vchod očnice (aditus orbitae), mající zaobleně čtverhranný tvar. Jeho horní okraj ohraničuje margo supraorbitalis kosti čelní. Dolní okraj je tvořen margo infraorbitalis, kterou vytváří část os zygomaticum a část maxily. Mediální stěny obou orbit jsou rovnoběţné, na rozdíl od ostatních stran, které se sbíhají ve vrchol (apex orbitae). Vnitřní stěny očnice tvoří čelní výběţek horní čelisti (processus frontalis maxillae), os lacrimale, část kosti čichové (lamina orbitalis ossis ethmoidalis) a část kosti klínové (ala minor ossis sphenoidalis). V předu mezi crista lacrimalis anterior a posterior se nachází fossa sacci lacrimalis. Ta přechází v canalis nasolacrimalis, kterým vede slzovod (ductus nasolacrimalis), ústící v dutině nosní. V místě spojení kosti čichové s kostí čelní jsou dva otvůrky pro cévy a nervy (foramen ethmoidale anterius et posterius). Horní stěnu orbity tvoří části kosti čelní (pars orbitalis ossis frontalis) a malá křídla kosti klínové (ala minor ossis sphenodalis). Vpředu na os frontale se nachází jamka pro slzní ţlázu (fossa glandulae lacrimalis). Kousek od ní je jamka fovea trochlearis. Do ní se připojuje chrupavčitá kladka, kterou obtáčí šlacha jednoho z očních svalů. Laterální stěna očnice se skládá z os zygomaticum a velkých křídel kosti klínové (ala major ossis sphenoidalis). Na orbitální ploše kosti lícní ústí otvor (foramen

10

Teoretická část


zygomaticoorbitale), kterým do kosti vstupuje n. zygomaticus. Dolní stěnu orbity tvoří kost lícní (os zygmaticum), tělo horní čelisti (corpus maxillae) a výběţek kosti patrové (processus orbitalis ossis palatini). Na maxile je rýha (sulcus infraorbitalis) pro n.infraorbitalis a a.infraorbitalis. Dopředu pokračuje jako canalis infraorbitalis, který končí na přední stěně maxily ve foramen infraorbitale. Mezi horní a laterální stěnou se nalézá průchod fissura orbitalis superior, který spojuje očnici se střední jámou lebeční. Fissura orbitalis inferior, mezi dolní a laterální stěnou orbity, spojuje fossa pterygopalatina a fossa infratemporalis s očnicí. Touto štěrbinou prochází n.zygomaticus, n.infraorbitalis, a.infraorbitalis a v.ophthalmica inferior. Cavum nasi oseum - kostěná dutina nosní začíná vpředu otvory apertura piriformis a dozadu se otevírá párovými otvory choane. Od bočních stěn dutiny jdou nosní skořepy, které mezi sebou vytvářejí průchody. Pod horní skořepou (concha nasalis superior) je střední skořepa (concha nasalis media). Pod ní leţí dolní skořepa (concha nasalis inferior), která se připojuje na maxilu. Mezi horní a střední skořepou je nosní průchod (meatus nasi superior). Pod střední skořepou leţí meatus nasi medius, a mezi concha nasalis inferior a spodinou dutiny nosní je meatus nasi inferior. Do těchto průchodů ústí vedlejší dutiny nosní. /3/

Orgány hlavy Největší část lebky zaujímá mozek (encephalon), který vyplňuje mozkovou dutinu. Spolu s míchou tvoří centrální nervový systém (systema nervosum centrale). Ten je kryt třemi tři vrstvami mozkomíšních obalů. Zevní vrstva, nebo-li tvrdá plena mozkomíšní (dura mater), leţí v páteřním kanálu samostatně a odděleně od zevního periostu. V lebeční dutině je naopak přiloţena těsně k vnitřnímu periostu lebečních kostí, se kterým splývá a vytváří tak dura mater cranialis (encephali). Prostor mezi dura mater a kostmi klenby lebeční, nebo-li epidurální prostor (spatium epidurale), není za normálních okolností vytvořen. Pokud však dojde k poranění kostí a krvácení,

11

Teoretická část


zejména z vlastních cév pleny, můţe unikající krev odloučit tvrdou plenu od kosti a tím epidurální prostor vytvořit. Zevní z měkkých plen, která je zevnitř přiloţena k tvrdé pleně, se nazývá pavučnice (arachnoidea). Je to prakticky bezcévná tenká blána. Mezi dura mater a arachnoideou je virtuální štěrbina spatium subdurale. Nejedná se o skutečný anatomický prostor, ale vzniká aţ nahromaděním krve z poraněných cév, které subdurálním prostorem procházejí. Těsně k povrchu mozku je přiloţena tenká vazivová blána omozečnice (pia mater). Mezi omozečnicí a arachnoideou je subarachnoideový prostor (spatium subarachnoideum). Tato štěrbina je vyplněna mozkomíšním mokem a protkána jemnými trámečky spojujícími arachnoideu s pia mater. Kromě mozku jsou zde i některá smyslová ústrojí, jako zrak, sluch, rovnováţné ústrojí, čich a chuť. Zrakové ústrojí (organum visus), má svůj recepční smyslový orgán, oční kouli (bulbus oculi), uloţenou v orbitě. Rovnovážné a sluchové ústrojí (organum vestibulocochleare) se nachází v uchu (auris). Ucho dělíme na tři hlavní části, zevní, střední a vnitřní ucho (auris externa, media a interna). Sluchový orgán zahrnuje všechny tyto tři části ucha. Rovnováţné ústrojí sídlí ve vnitřním uchu, kde také přímo přijímá gravitační a pohybové podněty. Čichové ústrojí (organum olfactus) začíná receptory v čichovém políčku v dutině nosní. Dutinou ústní začíná trávicí soustava (apparatus digestorius). V ní se nacházejí tkáně a útvary potřebné k prvotnímu zpracování potravy, jako např. zuby (dentes), jazyk (lingua), slinné ţlázy (glandulae oris) a další. Součástí jazyka jsou chuťové pohárky s receptory, které patří k chuťovému ústrojí. /5/

Kosti a klouby horní končetiny (Ossa et articulationes membri superioris) Kostra horní končetiny (ossa menbri superioris) se skládá z pletence (cingulum) a volné končetiny (extremitas libera). Pletenec, který tvoří lopatka a kost klíční, připojuje končetinu k osovému skeletu. Volná končetina, která je skloubena s pletencem, se skládá z kosti paţní, z kostí předloktí a z kostí ruky. Lopatka (scapula) je plochá kost ve tvar trojúhelníku. Její tři okraje, margo

12

Teoretická část


superior, medialis a lateralis, se stýkají v úhlech angulus superior, inferior a lateralis. Na zevním úhlu je mělká kloubní jamka (cavitas glenoidalis), do které zapadá hlavice kosti paţní. Nad ní můţeme nahmatat nadpaţek (acromion), který nese kloubní plošku pro skloubení s claviculou. Kost klíční (clavicula) je štíhlá, po celé své délce hmatná kost, která spojuje kost hrudní s akromiem. Kost pažní (humerus) se skládá z hlavice, těla a distálního konce. Hlavice na kraniálním konci (caput humeri) je hlavicí ramenního kloubu. Na jejím obvodě, místě zvaném anatomický krček (collum anatomicum), se upíná kloubní pouzdro. Pod ním vystupují dva hrboly (tuberculum majus a tuberculum minus), na které se upínají svaly horní končetiny. Z těchto hrbolů pokračují směrem k loketnímu kloubu hrany (crista tuberculi majoris a crista tuberculi minoris), na které se rovněţ upínají svaly. Mezi tuberculum majus a minus je prohloubenina (sulcus intertubercularis), kterou probíhá šlacha dvojhlavého svalu paţního (musculus biceps brachii). Pod oběma hrboly je kost zeštíhlena jako tzv. chirurgický krček (collum chirurgicum). Na tělu kosti paţní (corpus humeri) je drsnatina (tuberositas deltoidea) pro úpon deltového svalu. Po zadní straně humeru se šikmo táhne sulcus nervi radialis, kterým vede n.radialis a a.profunda brachii. Distální konec humeru vybíhá mediálně a laterálně ve dva hrboly (epicondylus medialis a epicondylus lateralis). Za mediálním epikondylem je rýha (sulcus nervi ulnaris), kterou probíhá n.ulnaris. Pod epikondyly jsou kloubní plochy pro skloubení s ulnou a radiem. Mediálně se nachází kladka (trochlea humeri), která je skloubena s ulnou. Na laterální straně leţí hlavička kosti paţní (capitulum humeri), skloubená s radiem. Vpředu nad capitulum humeri je jamka (fossa radialis). Podobná jamka je také nad trochleou (fossa coronoidea), do níţ zapadá při ohnutí loketního kloubu processus coronoideus ulnae. Na opačné (dorsální) straně humeru se nad trochleou nachází hlubší jamka (fossa olecrani), do které zapadá výběţek ulny (olecranon). /5/ Kosti předloktí (ossa antebrachii), k nimţ patří kost vřetenní a kost loketní, jsou proximálně skloubené s humerem a distálně s kostmi zápěstí. Kost vřetenní (radius) se nachází na laterální (palcové) straně. Rozlišujeme hlavici (caput radii), tělo (corpus radii) a distální konec. Na caput radii se nachází

13

Teoretická část


jamka (fovea articularis), v níţ se kost vřetenní stýká s hlavicí humeru. Po obvodu hlavice je válcová plocha (circumferentia articularis), která zapadá do zářezu v ulně, kde se otáčí. Hlavici s tělem kosti vřetenní spojuje krček (collum radii). Na jejich rozhraní se na tzv. tuberositas radii upíná dvojhlavý sval paţní. Tělo kosti vřetenní (corpus radii) vybíhá proti kosti loketní v hranu (margo interosseus). Na ní je připojena membrana interossea antebrachii. Rozšířený distální konec radia vytváří hmatný výběţek processus styloideus radii. Jako kloubní plocha pro spojení s hlavicí ulny slouţí zářez proti ulně (incisura ulnaris). Distální kloubní plocha, spojující radius s proximální řadou zápěstních kostí, se nazývá facies articularis carpalis. Kost loketní (ulna) leţí mediálně (na malíkové straně). Na rozšířené proximální straně vybíhá ve výběţek okovec (olecranon), který lze nahmatat vzadu na loketním kloubu. Na něj se upíná trojhlavý sval paţní (m.triceps brachii). Na přední straně proximálního konce je vyhloubenina (incisura trochlearis) tvořící kladkovou kloubní jamku, v níţ je kloubně spojena ulna s trochlea humeri. Před incisurou se nachází výběţek processus coronoideus. Pod ním se na drsnatinu tuberositas ulnae upíná m.brachialis. Na laterální straně proximálního konce ulny je zářez s kloubní plochou (incisura radialis). Do ní zapadá circumferentia articularis na hlavici radia. Tělo ulny je trojhranné s přední, zadní a zevní hranou. Na zevní hranu (margo interosseus), směřující proti radiu, se upíná membrana interossea. Distální strana ulny je zúţená a zakončená hlavicí (caput ulnae). Ta nese na svém obvodu kloubní plochu pro spojení s distálním koncem radia. Vybíhá v bodcovitý výběţek ( processus styloideus), který je hmatný a viditelný na hřbetní straně dolního konce předloktí. /3/ Kosti ruky (ossa manus) zahrnují osm kostí zápěstí (ossa carpi), pět kostí záprstních (ossa metacarpi) a články prstů (ossa digitorium). Palec je sloţen ze dvou, ostatní prsty mají po třech článcích. Ke kostem ruky patří také ossa sesamoidea. Jedná se o drobné kůstky ve šlachách, které se nejčastěji vyskytují při kloubu palce. /3/ Spojení horní končetiny (articulationes membri superioris) můţeme rozdělit na spojení pletence (articulationes cinguli membri superioris) a spojení volné horní končetiny (articulationes membri superioris liberi).

14

Teoretická část


Pletenec je k osové kostře připojen několika spoji. Hlavním spojením je kloub sternoklavikulární (articulatio sternoclavicularis), spojující kost klíční s kostí hrudní. Lopatka, která je sama fixována pouze okolními svaly, je spojena s claviculou vazy a kloubem akromioklavikulárním. Také klíční kost je pomocí vazů pohyblivě přichycena k prvnímu ţebru. Kloub ramenní (articulatio humeri), je kloub kulovitý. Hlavice kloubu, tvořená caput humeri, se pohybuje v jamce lopatky (cavitas glenoidalis). Kloubní pouzdro, které začíná po obvodu jamky, se upíná aţ na collum anatomicum humeri. Kloub loketní (articulatio cubiti) je kloub sloţený, ve kterém se stýká kost paţní s kostmi předloktí. Jednotlivá spojení v loketním kloubu se označují dle skloubených kostí. Humeroulnární spojení (articulatio humeroulnaris) je kladkový kloub mezi trochlea humeri a incisura trochlearis ulnae. Humeroradiální spojení (articulatio humeroradialis) je kulovitý kloub mezi capitulum humeri a proximální jamkou na caput radii. Radioulnární proximální spojení (articulatio radioulnaris proximalis) je kolový kloub mezi incisura radialis ulnae a circumferentia articularis hlavice radia. Všechna tři spojení obemyká společně kloubní pouzdro. Na kosti loketní se upíná po okraji kloubních ploch, kdeţto na kosti vřetenní dosahuje aţ na krček, jako tzv. recessus sacciformis. Na humeru pouzdro nechává volné epikondyly, na které se upínají svaly předloktí. Po stranách je pouzdro zesíleno dvěma postranními vazy jdoucími od epikondylů humeru. Na zevní straně je to zevní postranní vaz (ligamentum collaterale radiale) a na vnitřní straně vnitřní postranní vaz (ligamentum collaterale ulnare). Kolem collum radii vytváří prstenec ligamentum anulare radii, které je připojeno k ulně. Na přední straně je pouzdro tenké a při ohnutí se skládá v řasy. Zesíleno není ani vzadu nad olekranonem. Zde ho však chrání úponová šlacha trojhlavého svalu paţního. Uskřinutí pouzdra při pohybu brání musculi articulares. Tyto svaly vbíhají vpředu i vzadu do pouzdra od přiléhajících svalů. Základní postavení kloubu je extense. Pohyb ve skloubení humeroulnárním a zároveň i humeroradiálním je pouze flexe a extense. Skloubení radioulnární umoţňuje otáčení radia kolem dlouhé osy. Tento pohyb, který je základem pronace a supinace, je spojen s pohybem v radioulnárním distálním kloubu. Střední postavení kloubu je při

15

Teoretická část


mírné flexi a mírné pronaci. Articulatio radioulnaris distalis je skloubení na distálním konci radia a ulny. Kloubní plochu tvoří caput ulnae a incisura ulnaris radii. Mezi klouby ruky (articulationes manus) patří několik za sebou jdoucích řad kloubů, které umoţňují pohyblivost prstů a ruky.

Pomocí kloubu articulatio

radiocarpalis je zápěstí připojeno ke kosti vřetenní. Mezi řadou kostí karpálních a metakarpálních je soubor kloubů, tzv. articulationes carpometacarpales. Kosti záprstí jsou skloubeny s proximálními články prstů pomocí pěti kloubů articulationes metacarpophalangeales. Mezi jednotlivými články prstů jsou kladkovité klouby articulationes interphalangeales. Kromě toho je kloubně spojena také proximální a distální řada karpálních kůstek jako articulatio mediocarpalis. Drobná spojení jsou i mezi jednotlivými karpálními kůstky jedné řady, tzv. articulationes intercarpales. Také mezi sousedními metakarpálními kostmi jsou klouby articulationes intermetacarpales. /3/

Hrudník (thorax) Kostěný hrudník (thorax) je sloţen z dvanácti hrudních obratlů, z dvanácti párů ţeber a z hrudní kosti. Svou stavbou kryje a chrání orgány hrudní a z části i břišní dutiny. Kost hrudní (sternum) je plochá, nepárová kost na přední straně hrudníku. Skloubena je s kostí klíční a s prvními sedmi páry ţeber. Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) (Th1 aţ Th12) jsou charakteristické vysokými obratlovými těly, dlouhými trnovými výběţky a také delšími příčnými výběţky. Na bocích těl mají styčné kloubní plošky (foveae costales) pro skloubení s hlavicí ţeber. Žebra (costae) jsou dlouhé štíhlé kosti spojující hrudní kost s hrudní páteří. Rozlišujeme dvě hlavní části, os costale a cartilago costalis. Os costale je dlouhý kostěný úsek začínající při páteři. Na něj navazuje vpředu chrupavka ţeberní (cartilago costalis), kterou je ţebro připojeno ke kosti nebo k předchozímu ţebru.

16

Teoretická část


Prvních sedm párů se označuje jako žebra pravá (costae verae). Jsou chrupavkami přímo skloubeny s kostí hrudní. Další tři páry (8. aţ 10. pár) jsou vpředu svými chrupavkami skloubeny s chrupavkami předchozích ţeber. Jedná se o tzv. žebra nepravá (costae spuriae). Poslední dva páry (11. a 12. pár) se nazývají žebra volná (costae liberae) a končí volně ve svalové stěně dutiny břišní. Délka jednotlivých ţeber stoupá od prvního k šestému ţebru a pak opět ubývá. Kaţdé ţebro má několik částí. Hlavice (caput costae) je skloubená s tělem obratle. Na ní navazuje krček (collum costae). Mezi collum a cartilago costalis je tělo (corpus costae). Vzadu, na rozhraní krčku a těla, se nachází hrbolek (tuberculum costae), nímţ je ţebro přikloubeno k příčnému výběţku obratle. Tento hrbolek chybí na posledních dvou ţebrech. Vyhloubená vnitřní plocha ţeber se označuje jako sulcus costae. Jejich dolní ostrá hrana je tzv. crista costae. Místo náhlého silnějšího zakřivení, které chybí na prvním a dvou posledních ţebrech, se nazývá angulus costae. První ţebro (costa prima) je ploché a široké. Na jeho horní (kraniální) ploše je otisk podklíčkové tepny (sulcus arteriae subclaviae). Po jeho stranách jsou drsnatiny pro úpony svalů. Druhé ţebro (costa secunda) je podobné ţebru prvnímu. Najdeme na něm rovněţ drsnatiny pro úpon svalů. Jedenácté a dvanácté ţebro (costa undecima et duodecima) jsou jen málo zakřivené a nemají tuberculum. /3/ Orgány dutiny hrudní Velkou část dutiny hrudní (cavitas thoracis) vyplňují plíce uloţené v pravé a levé pleurální dutině. Prostor mezi těmito dutinami se nazývá mediastinum. Nahoře je ohraničeno kraniálním vchodem hrudníku (apertura thoracis superior), kterou tvoří první hrudní obratel (Th1), první pár ţeber a horní okraj sterna. Dole mediastinum uzavírá bránice. Ventrálně je ohraničeno kostí hrudní a dorsálně páteří. Tímto prostorem prochází průdušnice (trachea), jícen (oesophagus), velké cévy jdoucí ze srdce a do srdce, hrudní mízovod (ductus thoracicus) a další cévy a nervy. Nachází se zde srdce (cor) a brzlík (thymus). Pod kostru hrudníku jsou vsunuty také některé orgány dutiny břišní, které leţí pod brániční klenbou. Patří sem ţaludek (gaster), do něhoţ ústí ve výšce obratle Th11 jícen (oesophagus). Celou pravou brániční klenbu vyplňují játra

17

Teoretická část


(hepar). Pod levou klenbou se nachází slezina (lien) a část slinivky břišní (pankreas). /4/

Dýchací ústrojí (Systema respiratorium) Dýchací ústrojí se dělí na horní a dolní cesty dýchací. K horním cestám patří dutina nosní, vedlejší dutiny nosní, dutina ústní a hltan. Část cest je společná pro trávicí a dýchací systém. Dolní cesty dýchací se skládají z hrtanu, průdušnice, průdušek a plic. Horní cesty dýchací začínají nosními dírkami (nares), které vedou do dutiny nosní. Ta je rozdělena přepáţkou na pravou a levou část. Mezi horizontálně leţícími skořepami jsou nosní průduchy (meatus nasi superior, medius a inferior). Stěny dutiny nosní pokrývá sliznice s řasinkovým epitelem. Ten obsahuje roztroušené pohárkové buňky produkující hlen. Vedlejší dutiny nosní (sinus paranasalis), jsou součástí horních dýchacích cest. Jsou to pneumatizované dutiny v kostech, které leţí při dutině nosní. Vyvíjejí se po celou dobu růstového období a definitivní velikosti dosahují aţ po 20. roce ţivota. Jejich celková kapacita je v dospělosti větší neţ objem nosní dutiny. Uvnitř jsou zcela vystlány sliznicí, kterou tvoří víceřadý cylindrický epitel. V něm je menší mnoţství ţlázek, jejichţ sekret se pomocí řasinkového epitelu dostává do dutiny nosní. Funkce paranasálních dutin není zcela zřejmá. Odlehčují lebeční kosti a spolu s nosohltanem, dutinou ústní a dutinou nosní dávají hlasu osobitou barvu - rezonanci. Všechny komunikují krátkými průduchy s nosní dutinou. Dutina horní čelisti (sinus maxillaris) zaujímá rozsáhlý prostor těla kosti a zasahuje i čelistních výběţků. Její rozsah a utváření je individuální. Sinus maxillaris ústí do středního průduchu nosního (meatus nasi medius). Dutina v kosti čelní (sinus frontalis) je nepravidelná párová dutina vějířovitého tvaru. Pravý a levý sinus odděluje uprostřed přepáţka (septum sinuum frontalium). Dutina ústí do meatus nasi medius. Párové skupinky dutinek v kosti čichové (labyrinthi ethmoidales) rozlišujeme dle

18

Teoretická část


uloţení na cellulae ethmoidales anteriores, posteriores a eventuelně i mediae. Začínají u lamina cribrosa a sestupují bočními stěnami dutiny nosní. Vnější plocha těchto sklípků je součástí vnitřní stěny očnice. Z orbitální strany jsou zde kryty papírově tenkou lamelou (lamina orbitalis). Cellulae posteriores ústí v nosní dutině do meatus nasi superior. Cellulae anteriores a mediae ústí do meatus nasi medius. Párové dutiny v těle kosti klínové (sinus sphenoidalis) rozděluje na pravý a levý sinus přepáţka (septum sinuum sphenoidalium). Dopředu se dutiny otvírají do meatus nasi superior. Dutina ústní (cavum oris) se běţně řadí k trávicímu systému. Pro dýchací ústrojí má však velký význam, neboť slouţí jako nejčastější umělý vstup do dolních dýchacích cest. Její struktury, moţnost otevření, velikost jazyka, pevnost zubů nebo umělé zubní náhrady jsou také důleţité pro umělé zajištění dýchacích cest. Při bezvědomí zase hrozí např. zapadnutí jazyka, které znemoţní dýchání a bez včasného zásahu způsobí smrt udušením. Hltan (pharynx) je trubicovitý orgán, který dělíme na část nosní, ústní a hrtanovou. Do nosohltanu (nasopharynx) se otevírá dutina nosní svými vnitřními nozdrami (choanae). Na něj navazuje ústní část hltanu (oropharynx), do níţ ústí dutina ústní. Směrem k jícnu pokračuje hrtanová část hltanu (laryngopharynx). Kaudálně od kořene jazyka je zde vchod do hrtanu (aditus laryngis), který uzavírá příklopka hrtanová (epiglottis). Tady končí společný úsek dýchací a trávicí soustavy. Hltan pak pokračuje kaudálně a ve výšce šestého krčního obratle přechází v jícen, který ústí do ţaludku. Dolní dýchací cesty začínají nepárovým dutým orgánem hrtanem. Hrtan (larynx) se připojuje na dolní část nosohltanu (pars laryngea pharyngis). Jeho podkladem je soubor pohyblivě spojených chrupavek: chrupavky štítné (cartilago thyroidea), prstencové (cartilago cricoidea), hlasivkové (cartilago arytaenoidea), chrupavky příklopky hrtanové (cartilago epiglottica) a několika dalších drobných chrupavek. Cartilago epiglottica je nepárová elastická chrupavka ve tvaru rostlinného listu. Stopkou je připojena doprostřed zadní plochy chrupavky štítné. Vytváří podklad hrtanové příklopky (epiglottis). Ta se naklání šikmo nad vchodem do hrtanu a zabraňuje vklouznutí sousta do dýchacích cest.

19

Teoretická část


Na hrtan navazuje průdušnice (trachea). Vystýlá ji řasinkový epitel, který posunuje sekret v dýchacích cestách směrem k hrtanu. Při zavedení tracheální rourky je tato samočistící schopnost dýchacích cest velmi rychle zastavena. Ve výši obratle Th 4Th5 se rozděluje na pravý a levý hlavní bronchus (bronchus principalis dexter et sinister). Místo rozvidlení se nazývá bifurcatio tracheae. Oba bronchy končí v plicních hilech pravé a levé plíce, kde se dále větví pro jednotlivé plicní laloky. Pravý hlavní bronchus je kratší, širší a méně odkloněn od směru průdušnice neţ bronchus levý. Proto se vdechnuté cizí těleso dostává v 75% do pravého hlavního bronchu. /4/ Plíce (pulmones) jsou párové orgány v nichţ probíhá výměna plynů mezi vzduchem a krví. Plíce se skládají z jednotlivých laloků (lobi pulmonalis), které se dále dělí na segmenty. Levá plíce obsahuje dva a pravá tři laloky. V plicích se hlavní bronchy dělí na lalokové (bronchi lobares) vstupující do jednotlivých laloků. Ty se dále větví na bronchi segmentales pro jednotlivé segmenty. Dalším dělením průdušek na menší a menší vznikají tenké průdušinky (bronchioli), zakončené plicními sklípky (alveoli pulmonis). Sklípky mají velice tenkou stěnu, přes kterou probíhá vlastní výměna dýchacích plynů. Průdušnice, průdušky i průdušinky mají ve své stěně hladkou svalovinou ovlivňovanou vegetativním

nervovým

systémem.

Parasympatický

nervový

systém

působí

bronchokonstrikčně, tedy zuţuje dýchací cesty. Opačný bronchodilatační účinek má sympatický nervový systém, který bronchy rozšiřuje. Plíce jsou uloţeny v pravé a levé pleurální dutině (cavitas pleuralis dextra et sinistra). Obě tyto dutiny vystýlá pohrudnice (pleura parietalis), která přechází kolem stopky v poplicnici (pleura pulmonalis, pleura visceralis). Tato orgánová pleura zcela pokrývá povrch plic. Fyziologie dýchání Mechanismus dýchání zajišťují svými pohyby dýchací svaly. Rozlišujeme hlavní dýchací svaly, které se účastní kaţdého vdechu nebo výdechu a pomocné dýchací svaly, které se zapojují jen při intenzivním dýchání nebo při dechových obtíţích. Dále svaly rozdělujeme podle jejich účasti na vdechu nebo výdechu.

20

Teoretická část


Při vdechu dochází ke zdviţení ţeber a stahu bránice, čímţ se zvětšuje dutina hrudní. K hlavním dechovým svalům patří bránice (diaphragma) a vnější meziţeberní svaly (musculi intercostales externi), která zdvihají ţebra. Mezi pomocné vdechové svaly patří svaly upínající se shora na ţebra. Jsou to například musculi scaleni, m.seratus anterior, m.latissimus dorsi, m.pectoralis major et minor, m.subclavius, m.sternocleidomastoideus a další. Výdechové svaly působí tahem za ţebra jejich sklonění a tím dojde ke zmenšení dutiny hrudní. Hlavními výdechovými svaly jsou vnitřní meziţeberní svaly (musculi intercostales interni). K pomocným výdechovým svalům patří ty, které se upínají na ţebra zdola. Jsou to svaly břišní stěny spolu s m.serratus posterior inferior a m.quadratus lumborum.

V interpleurálním prostoru, coţ je prostor mezi pleurou

parietální a pleurou viscerální, je niţší tlak neţ tlak atmosférický a tlak v plicích (rozdíl 0,4 – 0,9 kPa). Díky tomuto negativnímu tlaku zůstávají plíce rozepjaté a přitištěné ke stěnám pleurálních dutin, které při pohybu hrudníku kopírují. Při nádechu zvětšují dýchací svaly hrudní dutinu a s ní rozpínají plíce. Tím klesá oproti zevnímu prostředí tlak v plicích a vzduch je tímto podtlakem nasáván dovnitř. Při výdechu se objem hrudníku a tím i plic zmenší a tlak v plicích se oproti tlaku atmosférickému zvýší. To vede k proudění vzduchu z plic, nebo-li výdechu. Tento cyklický děj střídavého proudění vzduchu z plic nebo do plic na podkladě tlakových změn nazýváme plicní ventilace. Dýchání je řízeno nervově a chemicky. Do nervového ústředí v mozku přivádí bloudivý nerv (n.vagus) vzruchy z různých oblastí citlivých především na tlak a napětí. Hlavním místem vzniku těchto podnětů je plicní tkáň. Kromě toho do centra přicházejí i podněty psychické. Chemicky je nervové ústředí přímo ovlivňováno hodnotou kysličníku uhličitého, kyslíku a pH v krvi a hodnotou pH v mozkomíšním moku. Z dechového centra jsou pak vysílány podněty do dýchacích svalů. Při nádechu proudí vzduch do plic nosní dutinou, která slouţí k ohřívání a zvlhčování vdechované směsi. Kromě toho také zachytává prašné součástky a mikroby. Při dýchání ústy, endotracheální intubaci nebo tracheostomii je dutina nosní vynechána. Dochází tak ke ztrátě vody z dýchacích cest, k zahušťování hlenů, ke ztrátě tepla a ke

21

Teoretická část


snadnému vniknutí infekce do dolních dýchacích cest. V dýchacích cestách vzniká několik obranných reflexů k nimţ patří kýchání, kašel nebo reflexní zástava dechu. Dalším důleţitým reflexem je uzávěr epiglottis při polykání. U nedonošených novorozenců, starých lidí, v opilosti nebo v bezvědomí bývá tento reflex oslaben. Postiţený je ohroţen vdechnutím jídla, tekutiny nebo zvratků a hrozí mu udušení. Na výměně plynů v plicích se podílí jen vzduch, který se dostane do alveolů. Ve zbývajících dýchacích cestách výměna plynů neprobíhá. Ty proto představují tzv. mrtvý prostor. Objem vzduchu v tomto prostoru, který se neúčastní výměny plynů v plicních sklípkách, je asi 150 ml. Tento prostor se výrazně zvětšuje při umělé plicní ventilaci (dále jen UPV). /4,8,10/ Plicní ventilace závisí na hloubce dechu a frekvenci. Hloubka dechu, nebo-li dechový objem (VT), je objem vzduchu, který se vymění jedním vdechem a výdechem. U dospělého člověka činí při klidném dýchání asi 350 - 500 ml. Frekvence (f), nebo-li počet dechů za časovou jednotku, je u dospělého při klidném dýchání 12 – 15 dechů/min. Frekvence a dechový objem se mění při mluvě, zpěvu, sání, foukání apod. a jsou ovlivnitelní vůlí. Klidová minutová ventilace, nebo-li minutový objem (MV), činí tedy něco přes 6 - 7 litrů vzduchu. Zrychleným či prohloubeným

dýcháním lze

mnohonásobně zvýšit minutový objem, a to aţ na 150 litrů. Minutová ventilace (MV) = dechový objem (VT) x frekvence (f) Po běţném vdechu lze ještě usilovně vdechnout asi 2 - 3 litry vzduchu, coţ je tzv. inspirační rezervní objem (IRV). Stejně tak lze po klidném výdechu usilovně vydechnout asi 1,1 litrů vzduchu, nebo-li tzv. expirační rezervní objem (ERV). Součet dechového objemu, inspiračního a expiračního rezervního objemu dává dohromady vitální kapacitu plic (VKP). Ta závisí na výšce a hmotnosti těla, na tvaru a velikosti hrudníku, na zaměstnání i na sportovní přípravě. U běţné populace se pohybuje mezi 3 aţ 5 litry. Vitální kapacita plic (VKP) = VT + IRV + ERV V plicích zůstává i po nejusilovnějším výdechu ještě asi 1,2 litrů vzduchu, coţ je tzv. reziduální objem (RV). Tento objem se díky postupné ztrátě pruţnosti a elasticity

22

Teoretická část


plic s věkem zvyšuje. Uvolnit ho lze pouze tzv. pneumothoraxem, kdy dojde díky zrušení negativního interpleurálního tlaku ke svinutí plic směrem k hilu. Tehdy se současně vypudí ještě tzv. kolapsový objem a v plicích zůstane tzv. minimální objem. Reziduální objem (RV) = kolapsový objem + minimální objem /10/

23

Teoretická část

Vybraná postiţení v rámci polytraumatu

2.2 Vybraná postižení v rámci polytraumatu 2.2.1 Bezvědomí, poruchy vědomí Vědomí je definováno jako uvědomování si sebe sama a svého okolí, stav aktivního styku se zevním prostředím a volného jednání. Fyziologicky mění ve spánek. Poruchy vědomí rozlišujeme na kvalitativní a kvantitativní. U kvalitativních poruch zůstává zachována bdělost, ale uvědomování si, styk se zevním prostředím a volné jednání jsou porušeny. Postiţený můţe být např. dezorientovaný, bezradný, neklidný, zmatený nebo trpět halucinacemi. U kvantitativních poruch je porušena i sloţka bdělosti. Podle stupně postiţení je dělíme na somnolenci, sopor a kóma. Somnolence znamená sníţení bdělosti na úkor zvýšené spavosti. Pacient se na zevní podnět snadno probírá, spolupracuje normálně, ale bez zevní stimulace opět rychle usíná. Hlubší poruchou vědomí je sopor. Nemocný je hůře probuditelný, je nutný silný aţ bolestivý podnět, často opakovaně. Jeho spolupráce je horší, odpověď neplnohodnotná či špatně srozumitelná. Nejtěţší poruchou vědomí kóma. Zde zůstává slovní výzva bez odezvy. Pacienta nelze probudit ani bolestivým podnětem. Můţe však zůstat zachována reakce na bolest (např. úhyb, flexe nebo extenze končetin). Pro hodnocení hloubky kvantitativní poruchy vědomí se nejvíce rozšířila škála Glasgow coma scale (GCS). Hodnotí otevření očí, slovní odpověď a motorickou reakci. Nejvyšší počet bodů (15 bodů) znamená plné vědomí, nejniţší počet (3 body) ukazuje na hluboké kóma. /viz příloha č.1/ /8,15/

2.2.2 Aspirace Aspirace znamená vniknutí cizího materiálu do tracheobronchiálního traktu. Jednou z příčin je vyhasnutí obranných reflexů při poruchách vědomí. Kromě cizího tělesa můţe být aspirována i látka tělu vlastní, jako například krev, zvratky nebo vyraţený zub. Postiţenému hrozí akutní dechová nedostatečnost, a podle druhu aspirovaného materiálu můţe dojít k poškození plicního parenchymu aţ k těţkým zánětům plic. Aspirace se můţe projevit dušností, dráţděním ke kašli, chrčivým nebo

24

Teoretická část

Vybraná postiţení v rámci polytraumatu

hvízdavým dýchacím šelestem, eventuelně narůstající cyanózou aţ zástavou dechu. Můţe však být i klinicky němá. /11/

2.2.3 Pneumokranium Pneumokranium znamená přítomnost vzduchu v dutině lební. Do nitrolebí se dostává frakturou s protrţením dura mater. Ke zlomenině tenké zadní stěny pneumatizované dutiny (např. v kosti čelní, skalní nebo čichové) stačí i malý náraz. Vzduch v subarachnoideálních prostorech (SA) dráţdí mozkové pleny, čímţ působí bolest hlavy, nauzeu a zvracení. Vleţe příznaky mizí. Ve většině případů se vzduch do 48 hodin spontánně vstřebá za klidu na lůţku. /14/

2.2.4 Zlomeniny spodiny lebeční Zlomeniny spodiny lebeční mají obvykle charakteristický průběh lomných linií, které odpovídají fyziologickým ztenčením a otvorům. Bývají provázeny krvácením z uší, do nosu, úst nebo likvoreou /viz Seznam zkratek, léků a odborných výrazů/ s rizikem aspirace. Mezi další příznaky patří brýlový hematom nebo poškození mozkových nervů (čichového, zrakového, okohybných atd.). Je-li současně přítomná porucha vědomí, znamená to obvykle i postiţení mozku. /14/

25

Teoretická část

Polytrauma

2.3 Polytrauma 2.3.1 Definice traumatu a polytraumatu Polytrauma je současné poranění různých tělních oblastí s jednou nebo více tělními dutinami, orgány nebo orgánovými systémy, přičemţ jednotlivě nebo společně ohroţují bezprostředně ţivot. Trauma je náhlé fyzikální poškození mechanickou, chemickou, tepelnou nebo jinou energií, jejíţ rozsah překračuje odolnost těla. Těžké monotrauma postihuje jednu tělní oblast, ale v natolik strukturálně devastujícím rozsahu, ţe znemoţňuje jeho funkci. Sdružené poranění je následkem traumatizace různých tělesných oblastí, ale jejich intenzita ani v souhrnném pohledu neohroţuje ţivot. /7/

2.3.2 Rozdělení polytraumatu I kdyţ polytrauma znamená postiţení více neţ jednoho systému, můţeme ho z orgánového pohledu rozdělit dle jednotlivých postiţených částí. Poranění hlavy většinou sdruţuje mozkolebeční poranění, poranění obličeje a obličejového skeletu a poranění měkkých pokrývek lebečních. Mozkolebeční poranění se vyskytuje asi u poloviny raněných s polytraumatem, z toho je v jedné třetině příčinou smrti. Pacient je ohroţen především rozvojem edému mozku a nitrolebeční hypertenze s rizikem herniace, ischemie aţ odúmrtí důleţitých oblastí mozku a prodlouţené míchy. /7/ Poranění obličejového skeletu vzniká nejčastěji při rozbití čelního skla při dopravních nehodách, zvláště u nepřipoutaných osob v autech bez air-bagů. Další příčinou jsou poranění při násilných činech, pády z výše do světlíků nebo střelná poranění při vsunutí hlavně zbraně do úst. Poranění obličeje je často kombinováno s mozkolebečním poraněním, se spinálním traumatem nebo traumatem hrudníku.

26

Teoretická část

Polytrauma

Pacient má deformovaný obličej, na čemţ se podílejí zlomeniny a úlomky obličejového skeletu, luxace dolní čelisti s nemoţností skusu a se změnou okluze, luxace zubů, nebo rány a edém měkkých tkání. /7/ Poranění krku je nejčastěji způsobeno střelným poraněním nebo bodnutím noţem. Je velmi těţkým aţ smrtelným úrazem, 60% umírá na místě, často před příjezdem Zdravotnické záchranné sluţby (dále jen ZZS). Pro zhodnocení se pouţívá rozdělení krku do tří horizontálních zón. Zóna I. je od klíční kosti k dolnímu okraji prstencová chrupavky. Zde jsou často zasaţeny velké arterie a ţíly, trachea, jícen, hrudní mízovod, eventuelně aţ krční páteř. Tato poranění provází vysoká mortalita jiţ na místě zranění. Zóna II. sahá vzhůru od dolního okraje prstencové chrupavky po úhel mandibuly. V ní jsou nejčastěji postiţeny větší arterie, ţíly nebo štítná ţláza. Zasaţena můţe být také trávicí trubice, dýchací cesty, a při velké síle i krční páteř a mícha. Tato poranění jsou vysoce riziková, hrozí otevření dýchacích cest, aspirace krve, vzduchová embolie, postiţení důleţitých nervů (n.vagus), poranění arterií zásobujících mozek nebo postiţení hlasivek. Zóna III. se nachází od úhlu mandibuly po lebeční spodinu. Zde hrozí poranění cév a hltanu. Tato oblast je obtíţně operačně přístupná. /7/ Spinální trauma je nejčastěji trauma tupé. Příčinou jsou pády z výše, tupá přiraţení, tupé údery do zad, náhlá hyperextenze hlavy nebo úder do šíje. Bývá často ve spojení s mozkolebečním poraněním, převáţně s mozkovou kontuzí. Vzácně se vyskytuje trauma penetrující, k němuţ můţe dojít při zasaţení střelnou zbraní nebo při pobodání. To je většinou spojeno s ranami hrudníku a krku a s větší krevní ztrátou. Nejzranitelnější je mícha v oblasti krční páteře, kde je úzký páteřní kanál a krční páteř nemá oporu. /viz příloha č. 6D/ Poranění hrudníku má vliv na dvě základní ţivotní funkce, krevní oběh a dýchání, proto významně ovlivňuje celkovou závaţnost polytraumatu. Tupá poranění se vyskytují především u dopravních nehod. Příčinou bývá převrácení a rolování vozu, náraz na volant, náraz na air-bag při nedodrţení předepsané vzdálenosti mezi sternem a air-bagem, vymrštění z vozu nebo zborcení kabiny /viz příloha č.2/. Tupé trauma vzniká také při pádu z výšky. Penetrující poranění se vyskytují často v souvislosti s násilnými činy. Jedná se o střelná poranění nebo bodné rány ostrými předměty.

27

Teoretická část

Polytrauma

Mezi nejzávaţnější komplikace poranění hrudníku, které bezprostředně ohroţují na ţivotě, patří tenzní pneumotorax, disekce aorty, tamponáda perikardu nebo masivní hemoptýza s aspirací krve. /7/ Poranění břicha mohou být tupá, která vznikají např. při deceleraci u dopravních nehod, při pádu z výše, pádu na schodech nebo při opakovaných úderech do zad v oblasti torakolumbálního přechodu. Můţe dojít k trhlinám či vzniku kontuzních loţisek v parenchymatózních orgánech, nebo i k odtrţení cév od orgánu /viz příloha č.3/. Při poranění tlakovou vlnou (blast-syndromu) dochází k trhlinám kliček s plynnou náplní. Tupá poranění břicha v rámci polytraumatu mohou být zpočátku přehlédnuta. I kdyţ mívají velký význam, jsou v pořadí priorit zakryta mozkolebečním poraněním a traumatem hrudníku. Penetrující poranění jsou většinou patrná na první pohled. Příčinou jsou bodná, střelná nebo řezná poranění. Hlavní a bezprostřední riziko při poranění břicha je krvácení a vznik hemoragického šoku. /7/ Poranění retroperitonea je nejčastěji způsobeno tupým mechanismem. Příčinou můţe být pád z výše, nárazy při dopravních nehodách, přiraţení v oblasti dolní třetiny hrudníku a břicha, kopání nebo údery do zad apod. Většinou je současně postiţen hrudník. Méně častá jsou střelná poranění. Zasaţení velkých cév peritonea bývá často na místě smrtelné. Poranění pánve vzniká nejčastěji při pádech z výše, po přiraţení nebo při dopravních nehodách bez pouţití bezpečnostních pásů. Zlomeniny můţeme rozdělit na stabilní, částečně stabilní a nestabilní. Častou komplikací je zde současné poranění střeva a urogenitálního ústrojí. /7/ Poranění končetin nepatří v rámci ošetření polytraumatu na první místo v pořadí priorit. Někdy však mohou i zlomeniny váţně ohroţovat zdraví nebo dokonce ţivot. V tomto případě je nutné jejich časné, eventuelně aţ přednostní ošetření. Za specifická poranění můţeme označit ta, k nímţ jsou navíc přidruţena další traumata, způsobená vysokou nebo nízkou teplotou, chemickými látkami, zaklíněním v nefyziologické poloze nebo např. radiačním zářením. Patří sem např. inhalační trauma vyvolané nejrůznějšími chemickými látkami nebo jedovatými zplodinami, které vznikají při hoření některých materiálů. Vyskytují se také popáleniny, a to nejen

28

Teoretická část

Polytrauma

povrchu těla, ale i dýchacích cest. Další specifická postiţení mohou být způsobena ponořením do ledové vody, nízkou teplotou proudícího vzduchu apod. /7/

2.3.3 Závažnost polytraumatu, skórovací systémy V přednemocniční neodkladné péči můţeme po prvním rychlém orientačním vyšetření polytrauma rozdělit do tří základních skupin dle závaţnosti. Významně ho doplňují i další parametry základních ţivotních funkcí. Patří sem například dýchání, kdy hodnotíme frekvenci a hloubku dechů, pevnost a pohyb hrudní stěny, vykašlávání zkrvaveného sekretu nebo saturace krve kyslíkem (dále jen SpO2) při spontánním dýchání vzduchu, kyslíku nebo při UPV. U krevního oběhu hodnotíme nejenom krevní tlak a tepennou frekvenci, ale i kapilární návrat nebo známky centralizace oběhu. Při vyšetření stavu vědomí a základních neurologických projevech nás zajímá orientovanost, amnézie, agitovanost, hloubka bezvědomí, GCS, křeče, spontánní motorická hybnost, citlivost na končetinách, velikost a symetrie zornic, fotoreakce nebo pohyby bulbů. Významná je také přítomnost většího zevního krvácení nebo známky krvácení vnitřního, velké rány, zlomeniny dlouhých kostí nebo spinální trauma. Toto orientační rozdělení podle traumatického postiţení a šokového indexu však neodpovídá přesně klinickému dělení stupňů polytraumatu. /7/ Závažnost I. stupně: postiţení alespoň dvou orgánů nebo orgánových systémů (např. rozsáhlé kontuze, velké a hluboké rány, zlomeniny, mozkolebeční poranění I. stupně) šokový index 1,0 /viz příloha č.4/ Závažnost II. stupně: poranění alespoň dvou orgánů nebo orgánových systémů jako ve skupině I. (např. rozsáhlé rány, zlomeniny dlouhých kostí, sériová zlomenina ţeber, mozkolebeční poranění II. stupně, manifestní šokový stav) šokový index 1,2 Závažnost III. stupně: poranění alespoň dvou orgánů nebo orgánových systémů jako ve skupině II, velké rány a krvácení, tříštivé a kompresivní zlomeniny, hrudní + břišní poranění s trhlinami orgánů, mozkolebeční poranění III. stupně, těţký šokový stav

29

Teoretická část

Polytrauma

šokový index 1,5 /7/ Klasifikace závaţnosti poranění se provádí také podle celé řady schémat. Nejuţívanějším skórovacím systémem v terénu je tzv. Trauma Score. Slouţí ke zhodnocení ještě nezajištěného pacienta, jehoţ funkce nebyly dosud léčebně ovlivněny. Vypovídá o traumatickém postiţení základních ţivotních funkcí, o rezervě organismu, o primárním inzultu a endogenní reakci. /7/ /viz příloha č.5/ V nemocnici, kde se jiţ předpokládá zajištění a podpora základních ţivotních funkcí, se závaţnost polytraumatu hodnotí komplexně. Jelikoţ je z jiného úhlu posuzována anesteziologem a z jiného chirurgem a traumatologem, je nezbytná vzájemná informovanost o hodnocení a spolupráce.

2.3.4 Příčiny vzniku polytraumatu Polytrauma je způsobeno různými úrazovými mechanismy. Tyto mechanismy jako příčiny poranění jsou s dalšími faktory pro lékaře důleţité. Spolu s aktuálním stavem pacienta na místě a při příjmu, s ohledem na čas, určují nejen pravděpodobný klinický vývoj a prognózu, ale i diagnostiku a léčbu. Pro velkou obsáhlost zde budu podrobněji pojednávat jen o dopravních nehodách osobních automobilů, které souvisejí s kazuistikou popisované pacientky. Mezi úrazové mechanismy patří: Pády Prostý pád, nebo-li pád z výše vlastní tělesné výšky, většinou k polytraumatu nevede. Výjimkou mohou být pády při epileptickém grand-mal, kdy v úvodní fázi padají bez obraných reflexů. Také pády starších pacientů s parkinsonským syndromem, kteří mají hypertonický svalový tonus s hypokineticky sníţenou obratností a navíc většina i osteoporózu, mohou způsobit závaţná poranění. Pády z výše a skoky se z hlediska polytraumatu povaţují za rizikové z výše tří aţ čtyř metrů. Při pádu asi z deseti metrů a více je veliké riziko smrtelného polytraumatu.

30

Teoretická část

Polytrauma

Závaţnost postiţení záleţí na: -

na výšce pádu

-

deceleraci při gravitačním zrychlení

-

sklonu podloţky

-

úhlu dopadu

-

měkkosti nebo tvrdosti podloţky

-

přítomnosti zpomalujících mechanismů (např. větve stromů, prádelní šňůry)

-

poloze těla a drţení těla v průběhu pádu

-

dalších přidruţených faktorech jako je kondice, svalový tonus, vliv alkoholu, halucinogenů apod. /7/

Dopravní nehodovost a dopravní úrazy Osobní vozy Příčinou vzniku polytraumatu je většinou vysoká rychlost s náhlou decelerací při nárazu,

kdy můţe dojít ke zborcení karoserie, k opakovanému převrácení vozu,

k zaklínění postiţeného ve vozidle nebo k jeho vymrštění z vozu. Velkou roli hrají bezpečnostní prvky, jako jsou air-bagy a bezpečnostní pásy. Bez nich vznikne snadno trauma palubní desky. Ovšem ani jejich vyuţití nevyloučí vznik závaţných poranění. Air-bag se rozvinuje rychlostí 150-330 km/hod. Je proto nutné, aby byl řidič připoután a udrţoval vzdálenost mezi sternem a nerozvinutým air-bagem 25-30 cm. Není-li tomu tak, hrozí náraz na hrudník, který vede ke komoci srdce a můţe způsobit aţ disekci vzestupné aorty. Dojde-li k rozvinutí obou air-bagů spolu s bočními air-bagy, můţe prudký vzestup tlaku vzduchu v kabině způsobit prolaps rohovky nebo i obraz blast syndromu /viz. Seznam zkratek, léků a odborných výrazů/. Bezpečnostní pásy mají být tříbodové, tedy s upnutím přes pánev i hrudník. Nejsou-li upevněny nebo jsou příliš volné, je decelerace 20 - 50 krát větší neţ při správném připoutání /viz příloha č.6ABC/. Volné upnutí také umoţňuje posun těla pod pásem vpřed a tím usnadňuje zlomení dolních končetin. Naopak při příliš pevném připoutání dochází k pohybu vnitřních orgánů a k tahu na jejich stopky. Volnost bezpečnostního pásu přes hrudník by měla být asi 6 cm. Druh poranění záleţí také na

31

Teoretická část

Polytrauma

místě upnutí pásu. U sedadla na pravé straně (sedadlo spolujezdce) směřuje pás přes myokard. Naopak pás u sedadla na levé straně (sedadlo řidiče) vede přes játra. Při upnutí bezpečnostním pásem jsou proto tyto orgány ohroţeny kontuzí /viz příloha č.7/. Uţitím nevhodného jednobodového bezpečnostního pásu hrozí spinální trauma, a to především bederního úseku páteře /viz příloha č.8A/. Rigidní opěrky hlavy chrání před těţkým poškozením krční páteře. Při nárazu se však hlava dostává do hyperflexe šíje a zpětným rázem hyperextenze v šíji narazí na rigidní opěrku, coţ můţe způsobit poškození mozkového kmene. Příliš nízká opěrka hlavy umoţňuje hyperextenzi šíje a zvyšuje tak riziko závaţnějšího bičového traumatu. Toto trauma je naopak nejméně vyjádřeno při moţnosti opření hlavy o vysokou opěrku. Chybí-li opěrka úplně, hrozí při čelní kolizi a deceleraci poranění horního úseku krční páteře, míchy a mozkového kmene /viz příloha č.8BCD, 9/. Podle dalších přítomných faktorů můţeme předpokládat druh poranění. Při rozbití předního skla bývá často kryté mozkolebeční poranění, orofaciální poranění, zlomeniny obličejového skeletu, zlomeniny lebky nebo zlomeniny krční páteře. Lze také očekávat střiţné trauma v oblasti kmene /viz příloha č.10/. U zlomeného volantu můţeme předpokládat decelerační trauma hrudníku včetně kontuze myokardu, rupturu nebo disekující aneurysma aorty, kontuzi plic, zlomeninu sterna, vlající hrudník nebo hemo-pneumotorax. Dále bývá trauma nadbřišku s poraněním jater a sleziny, ruptura bránice, dislokace kolon a ţaludku do pleurální dutiny a tupé duodenopankreatické trauma. U traumatu při nárazu na palubní desku je pravděpodobná dislokace kyčle, zlomeniny krčku nebo diafýzy femuru a zlomenina acetabula /viz příloha č.11/. Volné upnutí bezpečnostního pásu způsobí často zlomeninu ve středním úseku L-páteře a poranění dutých orgánů břišní dutiny. U tříbodového samonavíjecího bezpečnostního pásu je pravděpodobná zlomenina ţeber, klíční kosti, sterna a taktéţ kontuze plic. Podle pravého nebo levého upnutí pásu bývá kontuze srdce nebo jater. Vznikne-li trauma při nárazu na air-bag, můţeme očekávat komoci nebo

32

Teoretická část

Polytrauma

kontuzi srdce, disekci aorty, trauma sklerotické aortální chlopně, avulzi palců nebo poruchu sluchu. Při převrácení vozu, zaklínění a stlačení dolní poloviny těla pod vozidlem bývá přítomno stlačení a zhmoţdění těla, zlomeniny pánve a dolních končetin a komparmentový syndrom /viz Seznam zkratek, léků a odborných výrazů/. Kolize a náraz vzadu jedoucím vozidlem můţe způsobit Whiplash syndrom /viz Seznam zkratek, léků a odborných výrazů/, nebo-li bičové trauma, při němţ dochází k hyperextenznímu traumatu krční páteře /viz příloha č.12/. Můţe být přítomen také centrální míšní syndrom. /7/ Motocykly Jejich řidiči bývají nejčastěji mladí muţi často riskující příliš rychlou jízdou. Nejčastěji dochází k mozkolebečnímu poranění, které převládá svou závaţností nad ostatními zraněními v celém polytraumatu. Poranění je o to horší, nemá-li jezdec bezpečnostní přilbu. Polytrauma dále postihuje páteř, pánev, dolní končetiny a hrudník. Jízdní kola Samotná jízdní kola vedou k polytraumatu jen vzácně. Je-li však cyklista sraţen vozem s velkou hmotností a dostatečnou rychlostí, můţe dojít k polytraumatu s nejčastější kombinací hlava-končetiny-hrudník-páteř. /7/ Sražení chodců Poranění závisí na rychlosti, síle kolize, na vzájemné vzdálenosti a na překáţkách v dráze pohybu chodce. Jedná-li se o rychlý a silný vůz a o chodce pokročilého věku, bývá vznik polytraumatu častý. Katapultování z letadla Zde vzniká specifické decelerační trauma ve vertikálním i horizontálním směru. Dojde k náhlému přesunu krve v cévním řečišti. Vzniká ischemie mozku, kontuze plic a myokardu. Můţe dojít i k odtrţení velkých cév od srdce. Při niţší rychlosti katapultu bývají zlomeniny aţ amputace dolních končetin. Pozdní katapultování vede ke smrtelnému polytraumatu pádem z výše. /7/

33

Teoretická část

Polytrauma

Adrenalino-endorfinové sporty Ke sportům s rizikem vzniku polytraumatu patří hlavně ty, kde hrozí pád z výše. Jsou to lety s ultralehkými letadly, rogalem, horolezectví, skoky do vody z velké výše, bungee-jumping, ale také např. vodní lyţování. V nebezpečí jsou především nedostatečně zaškolení amatéři, osoby nezvyklé na větší tělesnou námahu nebo bez potřebné svalové kondice. /7/ Panika Jedná se o akutní bezohlednou davovou psychózu, kdy nastává pocit ohroţení ţivota s omezenou moţností úniku z poměrně uzavřeného prostoru. Nejčastěji dochází k polytraumatům při skocích z výše, například z oken při poţáru, z hořících tribun apod. Kombinace poranění měkkých tkání s poraněním hrudníku a břicha vzniká při ušlapání na schodech a u úzkých východů. Můţe dojít také ke vzniku akutního syndromu modré masky (Perthesův syndrom s dušením, nebo-li traumatická asfyxie) při natlačení na zábrany nebo zavřená vrata. /viz Seznam zkratek, léků a odborných výrazů/ /7/

Přidružené netraumatické momenty Jejich přítomnost je u polytraumat velmi častá. Doplňují celkový obraz zraněného a ovlivňují jeho další vývoj. Většinou vyţadují speciální léčebný přístup. Patří mezi ně: •

vliv alkoholu, dopingu, drog

•

podchlazení

•

dlouhý časový interval do kvalifikovaného ošetření

•

přidruţené chronické choroby, obezita, kachexie

•

syndrom z předchozího vyčerpání tělesných rezerv

•

předchozí imunosuprese

•

pokročilý věk nebo dětský věk do 3 let

•

pokročilé těhotenství

•

nepříznivý vliv speciálních traumat jako: popálení, tonutí, inhalace plicních iritancií a mastného kouře, otravy, radiační postiţení, velké deprese, posttraumatické stresové poruchy /7/

34

Teoretická část

Polytrauma

2.3.5 Přednemocniční neodkladná péče u pacienta s polytraumatem V přednemocniční neodkladné péči stojí v terénu na prioritním místě zajištění základních ţivotních funkcí a rychlý transport do traumacentra. Diagnostika základních ţivotních funkcí je souběţná s léčbou jejich nedostatečnosti. Diagnostika a ošetření dalších, i kdyţ také důleţitých poranění, jsou v dané chvíli aţ na druhém místě. Úkolem přednemocniční neodkladné péče je: •

dosáhnout pacienta co nejdříve po tísňové výzvě

•

zajistit na místě podmínky pro jeho vyproštění, vyšetření a ošetření, včetně jeho bezpečnosti a ochrany před nepříznivými okolními vlivy

•

rychle posoudit jeho klinický stav

•

rychle rozhodnout o závaţnosti a prioritách, které je nutné vykonat na místě

•

v rámci moţností provést nejnutnější stabilizaci základních ţivotních funkcí

•

zahájit léčbu šoku

•

při nutnosti podat cíleně analgosedaci

•

co nejdříve a nejrychleji zajistit šetrný transport do traumacentra

•

do zvoleného traumacentra podat vysílačkou co nejvýstiţněji zprávu o úrazovém mechanismu, o charakteru polytraumatu, o výsledcích vyšetření na místě

•

předat polytraumatizovaného pacienta připravenému traumatýmu v nemocnici

•

uzavřít zdravotnickou dokumentaci

Zásadní léčebná a preventivní opatření: •

zajištění a podpora základních ţivotních funkcí: kontrola průchodnosti dýchacích cest, dýchání a oběhu, je-li třeba zahájení KPR; zastavení zevního krvácení,

zajištění

oxygenoterapie,

eventuelně

UPV,

punkce

tenzního

pneumotoraxu •

podání farmakologické analgezie, popřípadě analgosedace

•

zajištění alespoň dvou nitroţilních vstupů, doplnění krevního objemu krystaloidními a koloidními roztoky

35

Teoretická část

•

Polytrauma

udrţení minimální dostatečné hodnoty středního tlaku k prokrvení vnitřních orgánů, a to i za pomocí infuzních vazopresorů

•

imobilizace

krční

páteře

pomocí

Schanzova

límce

(u

polytraumatu

předpokládáme vţdy poranění krční páteře, dokud není vyloučena) /viz příloha č.13/ •

provizorně ošetřit rozsáhlé rány

•

zajistit stabilizaci a imobilizaci uloţením na vakuovou matraci (nejen při podezření na zlomeninu páteře nebo při zlomeninách a luxacích velkých kloubů, ale také např. pro sníţení rizika transportního traumatu)

•

chránit zraněného před druhotným poškozením, zachovat přiměřenou teplotu okolí, zachovat bezpečnost a soukromí

•

podle moţnosti zajistit identifikační průkaz zraněného, průkazku ZP, případně další zdravotní průkazy (nositelů kardiostimulátoru, těhotných, diabetiků atd.)

•

nezbytné je prohlédnutí nejbliţšího okolí, například při dopravních nehodách s převrácením vozů můţe dojít náhlou decelerací k vymrštění z vozidla, zejména malých dětí, někdy i s nedostatečně upevněnou sedačkou, nebo také nepřipoutaných osob; hledání se týká i amputovaných částí těla. /7/

Specifické situace v přednemocniční neodkladné péči Vyprošťování vţdy prodlouţí časový interval do poskytnutí kvalifikované péče. V jednoduchých případech je zajistí laici jiţ před příjezdem ZZS pomocí Rautekova manévru /viz příloha č.14/. V rizikových situací, jako je například nestabilní vozidlo, kamiony s nebezpečným nákladem apod., je k bezpečnému vyproštění zraněného nezbytná specializovaná technická první pomoc. V České republice je nejčastěji poskytována Hasičským záchranným sborem, který je k tomuto vybaven a vyškolen. /7/ Přemístění polytraumatizovaného pacienta se má dít jen v nejnutnějším případě a rozsahu. To znamená z nebezpečného prostředí do nejbliţšího bezpečného prostředí, kde ho lze do příjezdu ZZS a uloţení ve voze chránit před nepříznivými přírodními vlivy. Například při dopravní nehodě se jen odsune s minimální manipulací z vozovky na krajnici.

36

Teoretická část

Polytrauma

Ochrana před nepříznivými vlivy prostředí, které působí na raněného jako stresory. Nejčastěji jsou přírodní, jako je zima, déšť, vítr, horko nebo přímý sluneční svit. Pacienty při vědomí vystavovat co nejméně velkému hluku, ostrému světlu nebo chaosu a pohybu mnoha osob v jejich bezprostřední blízkosti. Lékař téţ zodpovídá za ochranu soukromí danou Listinou základních práv a svobod. K tomuto nejčastěji přispěje přítomnost policie, neboť se nejedná jen o přihlíţející laiky, ale také o různá media. /7/ Transport polytraumatizovaného pacienta do traumacentra musí být rychlý a šetrný. Základní ţivotní funkce musí být zajištěny před zahájením transportu. V průběhu jízdy, při rychlosti větší neţ 30 km/h, a to ani na rovné a hladké vozovce, nelze vykonávat ţádná léčebná opatření náročná na manuální přesnost (intubace, zajištění ţilních vstupů apod.). Během cesty se pak dále pokračuje ve sledování základních ţivotních funkcí (dále jen ZŢF) a v jejich podpoře (umělé dýchání, podpora krevního oběhu, náhrada krevních ztrát apod.). Dojde-li ke komplikaci vyţadující okamţitý výkon, je třeba zastavit a pokračovat v jízdě aţ po jeho provedení. Není-li primární zdravotnický transport z místa úrazu do zdravotnického zařízení šetrný, můţe být příčinou druhotného transportního traumatu. Volba transportního prostředku je také důleţitá. Nejoptimálnější je vrtulník směrovaný přímo do traumacentra s potřebným diagnosticko-léčebným komplexem. Ne vţdy je však heliport umístěný přímo na střeše traumacentra, ale bývá i na vzdálenějším místě v areálu nebo i mimo areál nemocnice. To vyţaduje další překládání nemocného z vrtulníku do sanitky a následný transport do zdravotnického zařízení. Tím se opět zvyšuje riziko vzniku transportního traumatu a druhotného poškození pacienta. Transport do nejbliţšího zdravotnického zařízení je indikován jen z váţných důvodů. Příkladem můţe být nemoţnost letu vrtulníku při nepřízni počasí nebo nemoţnost jeho přistání, kdy pacient je vysoce nestabilní a traumacentrum je pro pozemní prostředek příliš vzdálené. I tito pacienti jsou po základním ošetření často transportováni vrtulníkem do traumacentra. Mezinemocniční transport v časném posttraumatickém období je však pro zraněné zatěţující a hrozí zhoršení současného zdravotního stavu. /7/

37

Teoretická část

Polytrauma

Transportní trauma vzniká účinkem fyzikálních sil, které na pacienta působí vlivem

transportního

s kraniocerebrálním

prostředku.

traumatem,

u

Jeho

riziko

poranění

je

po

především

kardiopulmonální

u

poranění resuscitaci

v nestabilním stavu, při kritickém podchlazení, při krvácení z parenchymových orgánů nebo krvácení do retroperitonea. Z nepříznivých vlivů, které na pacienta během transportu působí, jsou to nejčastěji vibrace, decelerace, dysbarismus vlivem odstředivé síly, střídání tepla a chladu, opakované překládání pacienta z nosítek na vozík atd. Předání pacienta v nemocnici Předání pacienta probíhá nejméně mezi dvěma lékaři, popřípadě jde o předání celému připravenému traumatýmu. Má obsahovat tyto údaje: -

první nálezy na místě, poskytnuté ošetření

-

komplikace, nutnost neodkladné resuscitace

-

mechanismus vzniku polytraumatu, důleţité časové údaje

-

změny stavu vlivem prvotního ošetření a v průběhu transportu

-

eventuelně provedené odběry na krevní skupinu, alkohol apod. /7/

2.3.6 Příjem polytraumatizovaného pacienta Prvních 24 hodin je kritických pro všechny polytramatizované pacienty, kteří přeţili poranění na místě nehody a v průběhu transportu. Akutní příjem v nemocnici se pro ně stává významným mezníkem. Na přijetí polytraumatu se podílí tým lékařů specialistů, tzv. traumatým. Jeho vedoucím lékařem je chirurg v těsné spolupráci s anesteziologem – intenzivistou. Další lékaři základního traumatýmu jsou ortoped – traumatolog

a

rentgenolog.

Lékaři

ostatních

odborností

(např.

neurologie,

neurochirurgie, oční, obličejové a čelistní chirurgie, gynekologie atd.) se přivolávají na základě zjištěných poranění. Kaţdý z lékařů má v rámci své profese určené úkoly a odpovědnost. V této kapitole jsem vycházela především z vnitřního standardu traumacentra, v němţ byla dále popisovaná pacientka přijímána. /7/

38

Teoretická část

Polytrauma

Odpovědnost a úkoly jednotlivých lékařů traumatýmu • Anesteziolog – intenzivista -

přebírá pacienta od lékařů Letecké ZZS nebo ZZS

-

během převzetí provádí rychlou kontrolu ZŢF dle postupů ATLS (Advanced Trauma Life Support) /viz Seznam zkratek, léků a odborných výrazů/

-

v průběhu akutního příjmu odpovídá za zajištění ZŢF a monitorování pacienta (zajištění dýchacích cest, dýchání, oběhu, volumoterapie, základní medikaci, kontrolu renálních funkcí, krevní odběry, monitorace SpO 2, dechové frekvence, TK, TF, EKG křivky)

-

hodnotí příznaky moţného kraniocerebrálního poranění, dává pokyn k přivolání neurologa nebo neurochirurga

-

doprovází pacienta na vyšetření

-

v případě nutnosti urgentního výkonu respektuje rozhodnutí chirurga

• Chirurg - traumatolog -

odpovídá za včasnou diagnózu a léčbu ţivot ohroţujících poranění krku, hrudníku, břicha a velkých cév

-

organizuje a rozhoduje o eventuelní operaci, vyrozumí operační sál

-

v kritických případech zahajuje urgentní výkon (laparoskopii, thorakotomii) in situ

• Ortoped - traumatolog -

odpovídá za diagnostiku poranění páteře, pánve a končetin

-

odpovídá za stabilizaci osového skeletu během základního vyšetřovacího a léčebného procesu

-

stanovuje plán definitivního ošetření poranění páteře, pánve a končetin

• Rentgenolog -

odpovídá za včasnou přípravu svých pracovišť a rychlý průběh Rtg vyšetření

-

u pacientů s tupým poraněním břicha a pacientů v bezvědomí provádí ihned orientační sonografii břicha, perikardu a pleurálních dutin

• Přivolaní lékaři ostatních odborností

39

Teoretická část

Polytrauma

-

odpovídají za včasnou diagnostiku úrazů a nemocí v rámci své specializace

-

jsou povinni vyšetřit pacienta a sepsat konziliární závěr, obsahující odborný nález, další doporučující léčebný a organizační postup z hlediska diagnózy své specializace

Základní postup při příjmu polytraumatizovaného pacienta se řídí principy ATLS: A - Arway (zajištění dýchacích cest) B - Breathing (dýchání) C - Cirulation (oběh) D - Disibility (stav vědomí) Ostatní úkony při příjmu polytraumatizovaného pacienta -

odebrání krve a moči pro laboratorní vyšetření (biochemické vyšetření krve a moče, krevní obraz, koagulace), včetně krevní skupiny a krve na alkohol

-

statimové objednání skupinových krevních derivátů (není-li aktuálně indikace k okamţitému podání, objednávají se alespoň tři Ery masy „do rezervy“, které laborantka připraví a při jejich potřebě je uţ jen na telefonickou výzvu okamţitě dodá)

-

při podezření na intoxikaci odběr krve, moči a ţaludečního obsahu k toxikologickému vyšetření; krev na alkohol a toxikologii odebrat ihned po zajištění prvního přístupu do ţíly

-

odstranění oděvu rozstříháním

-

zavedení centrálního ţilního katétru (dále jen CŢK)

-

zavedení permanentního močového katétru (dále jen PMK), provést kontrolu moče na přítomnost krve; při podezření na poranění močové trubice (krvácení nebo samovolný odtok moči ze zevního ústí močové trubice) nebo při jejím zjevném poranění, odloţit zavedení PMK do vyloučení poranění

-

zavedení ţaludeční sondy, provést kontrolu ţaludečního obsahu, neobsahuje-li krev; při poranění kostí obličeje nebo při moţné fraktuře spodiny lební zavádět ţaludeční sondu ústy

40

Teoretická část

Polytrauma

-

eventuelně zavedení arteriálního katétru

-

Rtg vyšetření (snímek lbi, C-páteře, hrudníku, pánve, zlomenin dlouhých kostí), Sonografické vyšetření břišní dutiny, celotělové CT /1,17/

Priority chirurgického ošetření 1.

Drenáţ tenzního pneumothoraxu, punkce perikardu při srdeční tamponádě

2.

Zástava masivního krvácení, operace na velkých cévách

3.

Neurochirurgický výkon

4.

Stabilizace zlomenin

5.

Ostatní výkony /17/

Důleţité: -

vitální symptomatická léčba má časovou přednost před léčbou kauzální

-

při masivním hemoperitoneu (potvrzené sonograficky) má operační výkon přednost před CT vyšetřením

-

dostatečná analgosedace pacienta (sníţí metabolické nároky na O 2 a je prevencí šoku)

-

vţdy předpokládat poranění krční páteře, dokud není Rtg vyšetřením vyloučeno

-

vţdy prohlédnout celého pacienta

-

nezapomenout na profylaxi tetanu

-

velmi nebezpečnou chybou je příliš velká pozornost viditelným poraněním (např. během ošetřování závaţných, avšak ne ţivot ohroţujících povrchních poranění, pacient vykrvácí ze skryté ruptury sleziny), zjevná poranění by proto měla být ošetřena aţ po úplném vyšetření postiţeného /1,8,17/

41

Teoretická část

Polytrauma

2.3.7 Časový průběh Akutní fáze -

trvá 1 – 3 hodiny

-

vyplněna základní diagnostikou a zajištěním ZŢF

-

nepříznivými faktory jsou dlouhé vyprošťování, podchlazení, delší interval do poskytnutí první kvalifikované pomoci

Primární fáze -

trvá 3 – 72 hodin

-

vyplněna operačními výkony, stabilizací pacienta

-

mohou se objevit první projevy SIRS, ARDS, DIC /viz Seznam zkratek, léků a odborných výrazů/, sekundárního poškození mozku

-

nepříznivými faktory jsou opakovaný transport a překládání pacienta, masivní krevní náhrady, dlouhá doba do dosaţení dostatečného perfuzního tlaku k prokrvení ţivotně důleţitých orgánů, několikahodinová anurie, větší celkové podchlazení

Sekundární fáze -

trvá od 3. – 10. dne

-

charakterizována odpovědí a reakcí vzdálený orgánů a centrálního nervového systému (dále jen CNS), multiorgánovou dysfunkcí, zhoršením a poté ústupem edému

mozku,

aspiračními

zánětlivými

komplikacemi,

infekčními

komplikacemi v ráně, příznaky nozokomiálních infekcí -

nepříznivými faktory jsou opakované operační výkony, nozokomiální infekce, sníţená imunita pacienta, předchozí malnutrice, ventilátorová pneumonie, rozkolísaný diabetes mellitus, obezita

Terciální fáze -

od 10. poúrazového dne

-

v nejpříznivějších případech trvá asi do 21. aţ 28. dne, v nepříznivých případech můţe trvat týdny aţ měsíce

-

nepříznivý vývoj končí letálně na druhotné komplikace, příčinou bývá

42

Teoretická část

Polytrauma

multiorgánové selhání, těţký ARDS nebo sepse -

nepříznivými faktory jsou mozkolebeční poranění s GCS trvale pod 8 bodů a pokročilý věk /7/

2.3.8 Prognóza Prognóza polytraumatu je vţdy horší neţ prognóza izolovaných poranění. Závisí především na primárním poškození a na jeho pohotovém léčebném zvládnutí. Velkou roli hraje také prevence a symptomatická léčba nepříznivě vystupňované reakce organismu a sekundárních komplikací. Dalším rozhodujícím faktorem je čas na vyproštění a poskytnutí kvalifikované první pomoci. Kromě toho záleţí např. na stáří postiţeného, genetické výbavě, kondici, rezervách organismu nebo zdravotním stavu v době před úrazem. Mortalita stoupá se závaţným postiţením kaţdého dalšího systému. /2,7/

43

Praktická část

Anamnéza

3 Praktická část 3.1 Anamnéza Identifikační údaje: Jméno: XY Pohlaví: ţenské Věk: 31 let Alergie: nemá Zaměstnání: administrativní pracovnice Sociální situace: vdaná, ţije s manţelem a dvěma dětmi Pro analgosedaci a umělou plicní ventilaci nebylo moţné získat při příjmu raněné podrobnou osobní anamnézu, neboť jsme měli k dispozici pouze její občanský průkaz a kartičku zdravotní pojišťovny. Ostatní údaje byly doplněny později v průběhu hospitalizace od příbuzných a později i od pacientky samotné. Nynější onemocnění: Účastnice dopravní nehody a řidička osobního automobilu, které se dne 25.6.2007 přibliţně v 01:00 hodin střetlo s nákladním vozem. Osobní automobil utrpěl boční náraz, při němţ došlo ke zlomení levého předního sloupku a ohnutí střechy. Řidička nebyla připoutána a při střetu narazila hlavou do poškozeného předního sloupku automobilu. Náraz byl částečně ztlumen air-bagy. Ve vozidle byla sama bez dalších cestujících. Při příjezdu ZZS byla postiţená v automobilu zaklíněna, dle záchranářů však zcela při vědomí a orientována. Na první pohled byl zřejmý váţný úraz hlavy s podezřením na intrakraniální krvácení a frakturu spodiny přední jámy lební. Zraněná měla likvoreu, epistaxi, brýlový hematom a na čele trţnou ránu. Kromě toho byla vidět otevřená zlomenina levého předloktí s ţilním krvácením. Stav pacientky při příjezdu ZZS: GCS 15 bodů, krevní tlak (dále jen TK) 80/40 mm/Hg, tepenná frekvence (dále jen TF) 87/min, SpO2 98%, udává silnou bolest.

44

Praktická část

Anamnéza

Postup ZZS Zraněné byl nasazen krční límec, provizorně kryta a znehybněna otevřená zlomenina levého předloktí a zavázána krvácející rána na čele. Po zajištění periferní ţíly a podání benzodiazepinu byla řidička z automobilu opatrně vyproštěna. Pro podezření na intrakraniální krvácení byla pacientka zaintubována a napojena na UPV. Přístroj by nastaven na reţim Volume Controle (Objemově řízená ventilace) s 12 dechy za minutu, minutovým objemem 8 litrů a s FiO2 50 % (obsah kyslíku ve vdechované směsi 50%). Krevní oběh byl doplněn koloidním a krystaloidními roztoky (Haes 10% 500 ml, Hartman 500 ml a Fyziologický roztok 500 ml). Dále byla raněná relaxována a analgosedována Apaurinem, Fentanylem a Arduanem podaným infuzí ve fyziologickém roztoku (dále jen F1/1) 500ml. Po uloţení ve vakuové matraci byla transportována vozem ZZS na centrální příjem spádového traumatologického centra. Stav pacientky při předání v nemocnici: TK 100/70 mm/Hg, TF 85/min, SpO2 99%, GCS a bolest nelze hodnotit pro analgosedaci. Příjem pacientky v nemocnici na oddělení Emergency -

raněná převzata od ZZS ve 02:10 hod

-

vyšetřeny ZŢF, napojena na kontinuální monitoraci (TF, TK, SpO2,dechová frekvence) (TK 135/75, TF 90/min, SpO2 100%, TT 36,1°C)

-

vyšetřena lékaři základního traumatýmu (anesteziologem – intenzivistou, chirurgem, ortopedem a rentgenologem)

-

provedeno sonografické vyšetření k vyloučení krvácení do břišní dutiny a perikardu

-

zaveden čtyřcestný CŢK (cestou v.subclavia dextra) a arteriální katétr (a.radialis dextra)

-

odebrána krev k laboratorní vyšetření dle příjmového standardu, dále odebrána krev na alkohol, krevní skupinu a objednány 3 Ery masy na výzvu

-

zaveden PMK a odebrán vzorek moči k vyšetření (moč+sed)

-

ústy zavedena ţaludeční sonda – orogastrická sonda (dále jen OGS)

-

Rtg vyšetření S+P (kontrola zavedení CŢK, vyloučení pneumo- nebo

45

Praktická část

Anamnéza

hemothoraxu) a LHK -

provedeno celotělové CT

-

aplikován Tetabulin

-

ve 03:40 hod předána pacientka na ortopedický operační sál k urgentnímu ošetření otevřené zlomeniny; po výkonu byla převezena na Oddělení intenzivní péče chirurgických oborů (OIPCHO)

/viz příloha č.15/ Po celkovém vyšetření na oddělení Emergency byly zjištěny tyto lékařské diagnózy: -

polytrauma T068

-

bezvědomí R402

-

pneumokranium v SA prostorech

-

zlomenina baze lební

-

hemosinus paranasálních dutin

-

zlomenina nosních kůstek

-

vzduch v levé očnici

-

cizí tělísko v měkkých tkáních pod levou očnicí

-

aspirace do plic bilat. bazálně

-

zlomenina 2. a 3. ţebra vlevo

-

tříštivá zlomenina levého lokte se ztrátový poraněním kůţe

-

mnohočetné exkoriace a hematomy

46

Praktická část

Terapie

3.2 Terapie OGS: voda 50 ml, cvak 1 hod, spád ………………..ve 12 * 15 * 18 * 21 * 06 * 09 hod Maalox 10 ml + voda 100 ml, cvak 2 hod, spád……………………..…ve 24 hod ATB: Penicilin G 5 mil.IU inj. do 100 ml F1/1 i.v., kape 30 min………… …………v 10 * 16 * 22 * 04 hod Avrazor 500 mg inj. do 100 ml F1/1 i.v., kape 30 min………ve 12 * 20 * 04 hod Infúze: Plasmalyte 1000 ml + Acidum ascorbicum inj. 1 amp. ……...12–24, 24–12 hod Nutramin VLI 500 ml………………………………………………...12–12 hod Haes 10% 125 ml…………………………………......v 05 * 11 * 17 * 23 hod Lineární dávkovače: Midazolam Torrex 50 mg + Sufentanil Torrex 500 mg doplněno do F 1/1 50 ml, kontinuálně i.v. rychlostí 0-8 ml/hod, dle lékaře; při neklidu bolus 3 ml směsi i.v. Noradrenalin inj. 10 amp. doplněno do F 1/1 50 ml, kontinuálně i.v., rychlostí dle MAP, cíl nad 75 mmHg Actrapid inj. 50 IU doplněno do Haes 10% 50 ml, kontinuálně i.v. rychlostí dle glykémie, cíl 4 – 8 mmol/l Ostatní terapie: Geratam inj. 3 – 3 – 3 g i.v. ……………………………….…….. v 10 * 14 * 06 hod Manitol sol. 20% 50 ml i.v. (do osmolality 320 mosm/l) …. .v 09 * 15 * 21 * 03 hod Ambrobene inj. 15 mg 1 amp. i.v. ………………………………. v 14 * 22 * 06 hod Clexane inj. 0,4 ml (40 mg) s.c. …………………………………………… v 10 hod Neodolpasse inf. 250 ml i.v. na 90 min …………………………………… ve 12 hod Dipidolor inj. 1 amp. při bolestech po dohodě s lékařem, max po 6 hod Proplach vstupů F 1/1 250 ml + Heparin 500 UI, měnit po 24 hod. ……… ve 12 hod Sanorin 0,1% gtt do obou nostril ………………………………. ve 14 * 20 * 06 hod

47

Praktická část

Terapie

V průběhu dne přidán: 2x Voluven 6% 500 ml i.v. Plasmalyte 1000 ml i.v. Tiapridal 1 amp i.v.

…………………………………………………… v 6 * 12 hod

48

Praktická část

Průběh hospitalizace

3.3 Průběh hospitalizace

1.den hospitalizace Vyšetření Dopoledne podstoupila pacientka kontrolní vyšetření CT mozku, které neprokázalo ţádné zhoršení původního nálezu. Neurochirurgové proto doporučili konservativní postup. Během příjmu byla pacientce udělána podrobná krevní vyšetření. V poledne a večer byly kontrolovány uţ jen krevní ionty (Na, K, Cl), krevní obraz a krevní plyny s ABR. Po třech hodinách jsme měřili z kapilární krve glykémii pomocí glukometru. Dle výsledků krevních vyšetření si pak lékař během dne korigoval další terapii, jako např. mnoţství přidávaných iontů do infuzní terapie, rychlost dávkovače s inzulínem nebo nastavení parametrů na ventilátoru. Vědomí a neurologický stav Nemocná zůstává nadále kontinuálně analgosedována. K lékům začíná být více tolerantní, probouzí se do neklidu, horními končetinami jde do flexe. Dávka tlumících léků musela být proto během dne zvyšována. GCS nelze pro sedaci hodnotit. Zornice zůstávají stále anizokorické, levá je široká 2 mm a pravá 3 mm. Fotoreakce byla zprvu pouze u levé zornice, během dopoledne začala reagovat na osvit i zornice pravá. Z nosu vytéká likvorea s příměsí krve. Krevní oběh Od přijetí je pacientce kontinuálně monitorována TF a arteriální TK. Asi po třech hodinách od příchodu ze sálu začíná být pacientka oběhově nestabilní, MAP klesá aţ pod 60 mmHg. Pro udrţení dostačujícího TK je proto nasazena kontinuální podpora vazopresory (Noradrenalin). Dávku je nutné během dne výrazně zvyšovat aţ na 4,8 – 5,9 μg/kg/hod. Při této podpoře se střední arteriální tlak (dále jen MAP) pohybuje mezi 70 – 85 mmHg, systolický tlak od 120 –140 a diastolický mezi 55 – 65 mmHg. TF je mezi 70 aţ 90/min. Po šesti hodinách měříme centrální ţilní tlak (dále jen CVP), který se pohybuje od +15 do +18 mmHg.

49

Praktická část


Ventilace Pacientka má kontinuální monitoraci SpO2 a EtCO2. Dýchá na objemově řízené ventilaci (reţim Volume Controle - VC) s FiO2 60%. Odpoledne bylo FiO2 sníţeno dle aktuálních výsledků krevních plynů na 45%. Z plic se odsává větší mnoţství starší krve. SpO2 je 99-100%. EtCO2 kolísá mezi 36-50 mmHg. Dechová frekvence je 12 dechů/min. Výživa (parenterální, enterální), metabolismus Celkový příjem tekutin za 24 hod byl 7 850 ml, z toho 7 490 ml i.v. a 360 ml do sondy. Výdej tekutin za 24 hod byl 6310 ml, z toho odvedla OGS 500 ml ţaludečního obsahu a PMK 5 810 ml moče. Celková bilance byla + 1 540 ml za 24 hod. OGS byla pro zvýšený ţaludeční odpad ponechána volně na spád a po třech hodinách se proplachovala vodou. Dopoledne stoupla pacientce glykémie na 13,6 mmol/l. Byl jí proto nasazen i.v. inzulín (Actrapid) v lineárním dávkovači. Jeho dávka byla korigována s aktuální hodnotou glykémie. Po kontinuální léčbě inzulínem se hladina cukru vrátila během odpoledne na normální hodnotu. K udrţení ve fyziologickém rozmezí nám pak stačila uţ jen nízká dávka Actrapidu (0-2 ml/hod). Vyprazdňování Pacientka se nevyprázdnila, plyny neodcházejí, břicho je měkké, dobře prohmatné. Poslechově je přítomna mírná peristaltika. Hodinová diuréza se pohybuje zpočátku mezi 200 – 700 ml/hod, později jen kolem 100 ml/hod. PMK je průchozí, odvádí čirou moč, Okolí uretry je bez známek infekce. Specifická hmotnost moče (dále jen sp.hm.)byla 1010 – 1042. Tělesná teplota Při přijetí ze sálu bylo pacientce naměřeno v podpaţí 32,7ºC. Během dopoledne, kdy jsme jí pomocí konvektivního přístroje pro ohřev pacientů fyzikálně zahřívali, stoupla TT na 36,0ºC. Odpoledne jiţ pacientka zahřívána nebyla, TT však vystoupala na 37,0ºC a během noci se pohybovala mezi 37,0 - 37,3ºC. Rány, invazivní vstupy Operační rána na levé horní končetině (dále jen LHK) je kryta ze sálu sterilním obvazem, který lehce prosakuje. Na doporučení ortopedů jsme ránu nerozbalovali,

50

Praktická část


pouze jsme jiţ stávající obvaz kryli další vrstvou suchých čtverců. Prsty LHK byly dobře prokrvené. Redonův drén odvedl z operační rány 260 ml krve/24 hod. Místa invazivních vstupů (CŢK, arteriální katétr) jsou klidná, sterilně krytá. Katétry jsou průchozí, lze z nich odtahovat krev. Pokožka Pacientka má po sobě četné oděrky a drobné ranky. Větší krvácející poranění byla vyčištěna a sterilně kryta jiţ na sále. Ostatní jsme vyčistili na oddělení a podle hloubky jsme je přelepili sterilní náplastí nebo potřeli novikovem a nechali volně bez krytí. Z úst a nosu slabě krvácí. Pacientka na sobě nemá ţádné dekubity ani jiné známky proleţenin. Dopoledne se dle ordinace lékaře (dále jen OL) nesměla polohovat, odpoledne pak jen na poloboky s hlavou v ose. Uloţili jsme jí proto na aktivní antidekubitní matraci, abychom co nejvíce sníţili riziko vzniku dekubitů.

2. den hospitalizace

Vyšetření -

provedeno ECHOkardio (dignostikován normální nález)

-

základní krevní vyšetření třikrát denně (biochemické vyšetření, krevní obraz (dále jen KO), acidobazická rovnováha (dále jen ABR), krevní plyny (dále jen KP) a koagulaci)

Vědomí a neurologický stav -

pro časté buzení, neklid a interferenci s ventilátorem změněna analgosedace; namísto Midazolamu se Sufentanilem nasazen kontinuálně Propofol (10ml/hod)

-

pro vysokou toleranci analgosedace nasazena také neuroleptika (Tiapridal 1amp. i.v. po 6 hod)

-

na bolestivý podnět jde PHK do cílené flexe.

-

zornice reagují, pravá 2 mm, levá 2,5 mm (dále jen zornice 2+, 2,5+)

-

likvorea z nosu trvá

51

Praktická část


Krevní oběh -

podpora vazopresory, Noradrenalin (dále jen NA) dávkou 1,2 aţ 2 mg/hod (0,36 – 0,63 μg/kg/min), MAP se při této dávce pohybuje mezi 70 – 90 mmHg, TK 120/60 – 140/70 mmHg

-

dle OL podán k doplnění krevního oběhu, kromě předepsané volumoterapie, 10% HAES 500 ml a Plasmalyte 1000 ml i.v.

-

TF - sinusová tachycardie 100 - 120/min.

-

CVP +12 aţ +14 mmHg

Ventilace -

UPV – odvykací reţim SIMV + PS, FiO2 45 %

-

SpO2 96 - 100%

-

EtCO2 31 – 44 mmHg

-

dechová frekvence dle hloubky sedace 12 - 14/min

-

z plic se odsává větší mnoţství naţloutlého sputa s příměsí starší krve

Výživa, metabolismus - příjem tekutin 7210 ml/24 hod (i.v. 6800 ml, do OGS 410 ml), výdej tekutin 2680 ml/24 hod (moč 2480 ml, odpad z OGS 200 ml), celková bilance tekutin +4530 ml (naordinován Furosemid 10 mg i.v.) - OGS na spád, proplach vodou, odpad 200 ml ţaludečního obsahu/24hod - glykémie 4,7 - 7,9 mmol/l, Actrapid kontinuálně 1 - 0 UI/hod Vyprazdňování -

nevyprázdnila se, plyny odcházejí

-

PMK, diuréza kolem 100 ml/hod, čirá moč, sp.hm. 1030 - 1042

Tělesná teplota -

36,8 - 37, 8ºC

Operační rána, invazivní vstupy - rána kryta lehce prosáklým obvazem - proveden sterilní převaz operační rány, kde zjištěna počínající nekróza koţního krytu - dle OL byly odstraněny z rány rukavicové drény

52

Praktická část


- prsty LHK jsou prokrvené, Redonův drén (dále jen RD) odvedl 50 ml krve/24 hod - zevní fixace LHK je funkční, okolí hřebů lehce krvavě prosakuje - okolí invazivních vstupů je klidné, proveden převaz, sterilní krytí, katétry průchozí, lze z nich odtahovat Pokožka - pokoţka je bez známek dekubitů - polohujeme po dvou aţ třech hodinách, střídavě na oba poloboky, s hlavou v ose - krvácení z dutiny ústní (dále jen DÚ) ustalo Bolest - bolestivě grimasuje při manipulaci, na bolestivý podnět jde pravou horní končetinou (dále jen PHK) do cílené flexe - dle OL podán Neodolpasse 250 ml i.v. a Dipidolor 1amp. i.m.

3. den hospitalizace Vyšetření základní krevní vyšetření dvakrát denně Vědomí a neurologický stav -

sedace (Propofol) v 7 hod stop

-

pacientka při vědomí, spavá, výzvě se zpoţděním vyhoví

-

Tiapridal dle OL nepodáván

-

GCS 11 – 13 bodů

-

likvorea z nosu trvá

-

zornice 2+, 2,5 aţ 3+

Krevní oběh -

stabilní, po vysazení sedace bez podpory vazopresory

-

TK 100/60 – 125/75 mmHg.

53

Praktická část

-


sinusová tachycardie, TF dopoledne 130/min, odpoledne aţ 150/min, proto dle OL nasazen kontinuálně Betaloc 2 amp do 50 ml F1/1, (dávka dle aktuální TF s cílem pod 120/min), dávkou 0,4 – 0,8 mg/hod.

-


Ventilace -

v 8 hod extubována, spontánně ventiluje, O2 maska (6 litrů/min.), SpO2 94 - 99%

-

během dne se spontánní ventilace pomalu lepší, odkašle ale jen minimálně

-

v noci došlo k postupnému zhoršování dýchání, O2 aţ 10 litrů/min., SpO 2 bez kyslíku 88% a méně, dechová frekvence 14 - 20/min

Výživa, metabolismus - příjem tekutin 6 930 ml/24 hod (i.v. 6 930 ml, per os 0 ml), výdej tekutin 2 930 ml/24hod (moč 2 740 ml, odpad z OGS 110 ml, zvracení 80ml), celková bilance tekutin + 4 000 ml (dle OL podán několikrát Furosemid i.v., celkem 60mg) - OGS při extubaci vytaţena - per os pacientka tekutiny nepřijímá, dvakrát zvracela, dle OL podán Torecan 1 ampulka (dále jen amp.) i.v. - glykémie 5,4 - 10,1 mmol/l, Actrapid kontinuálně 0 – 3 UI/hod Vyprazdňování -


-

diuréza pod 100 ml/hod, po podání diuretika aţ 400 ml/hod

Tělesná teplota -

36,6 - 37, 4ºC

Operační rána, invazivní vstupy -

převaz operační rány plastickým chirurgem (nekróza koţního krytu)

-

prsty LHK prokrvené

-

RD odvedl 40 ml krve/24 hod

-

invazivní vstupy funkční, okolí klidné, proveden sterilní převaz

Pokožka: - pokoţka bez známek dekubitů - lehká anasarka

54

Praktická část


- dolní končetiny (dále jen DK) bez známek Tromboembolické nemoci (dále jen TEN) Bolest -

udává bolest LHK při pohybu

-

dle OL podán Neodolpasse 250 ml i.v. a Dipidolor 1 amp.i.m.

4. den hospitalizace Vyšetření -

proveden kontrolní rentgenologické vyšetření srdce a plic (dále jen Rtg S + P), zjištěn fluidothorax a plicní atelektáza

-

pacientka si stěţuje na slepotu levého oka, (vyšetřena oftalmologem, nález v normě)

-

základní krevní vyšetření dvakrát denně


pro UPV odpoledne znovu analgosedace (kontinuálně Midazolam 50 mg se Sufentanilem 500 mg, do 50 F1/1, rychlostí 10 ml/hod)

-

pacientka i přes sedaci oslovitelná

-

pro neklid dle OL Tiaprial 1 amp. i.v. po 3 hodinách

-

trvá likvorea z nosu

-

zornice 2+ a 2,5+

Krevní oběh -

po nasazení analgosedace nutná opět podpora vazopresory (NA 0 – 0,8 mg/hod)

-

TK 140/75 – 110/60 mmHg.

-

TF 95–122/min, Betaloc kontinuálně dle TF 0 - 0,8 mg/hod

-

CVP +11 aţ +19 mmH2O

-

pro sníţenou hladinu hemoglobinu podány dle OL tři Ery masy 3x 250 ml

55

Praktická část


Ventilace pro zhoršující se dechovou tíseň (SpO2 94 klesá bez O2 aţ na 76%) odpoledne

-

intubována, UPV (reţim VC s FiO2 60%, později 45%) dechová frekvence 12 - 17/min

-

Výživa, metabolismus - příjem tekutin 5 320 ml/24 hod (pouze i.v.), výdej tekutin 5 490 ml/24 hod (moč 2740 ml, odpad ze sondy 100 ml), celková bilance tekutin - 170 ml - po intubaci zavedena znovu OGS, nechána pouze na spád - glykémie 4,8 - 9,9 mmol/l, Actrapid kontinuálně 0 – 2 UI/hod Vyprazdňování -


-

diuréza 100 – 500 ml/hod

Tělesná teplota 36,6 - 37, 4ºC

-

Operační rána -

nekróza koţního krytu

-


Bolest - udává bolest LHK a zad - dle OL podán Neodolpasse 250 ml i.v., Dipidolor 1 amp. i.m., Fentanyl 2 x 2 ml iv.; po intubaci nasazena kontinuální analgosedace (Midazolam 10 mg/hod se Sufentanilem 100 mg/hod)

5. den hospitalizace Vyšetření, výkony -

v 18 hod CT plic a mozku

-

ve 22 hod jednorázová hrudní punkce (vypuštěno 750 ml serózní krvavé tekutiny)

56

Praktická část

-

ve 23 hod kontrolní Rtg S + P

-

v 1 hod zaveden vpravo hrudní drén (odvedl 100 ml)

-




analgosedace (Midazolam se Sufentanilem, 10 ml/hod), oslovitelná

-

stále trvá likvorea

-

zornice 2+ a 2,5+

Krevní oběh -

podpora vazopresory (0 – 0,6mg/hod) (0 - 0,018 μg/kg/min)

-

TK dle NA 155/75 – 110/65 mmHg.

-

TF 95–115/min, Betaloc kontinuálně dle TF 0 - 0,4 mg/hod

-


Ventilace -

UPV, reţim V.C., FiO2 45%

-

SpO2 96 – 100%

-

dechová frekvence 12/min

-

hrudní drén (dále jen HD) vpravo odvedl 850 ml krvavé tekutiny

Výživa, metabolismus - příjem tekutin 2 640 ml/24 hod (2 440 ml i.v., 200 ml do NGS), výdej tekutin 4 900 ml/24 hod (moč 4 300 ml, odpad z NGS 600 ml), celková bilance tekutin + 450 ml - OGS pro vysoký odpad pouze na spád, proplach vodou po šesti hodinách - glykémie 6,4 - 8,0 mmol/l, inzulín nepodáván Vyprazdňování -


-

diuréza (v závislosti na podaném diuretiku) 80 – 350 ml/hod

Tělesná teplota -

36,6 – 38,2ºC, antipyretika nepodávána

Operační rána -

nekróza koţního krytu

57

Praktická část

-



Bolest -

pouze při větší manipulaci pacientka bolestivě grimasuje

-

dle OL kontinuální analgosedace, dle potřeby navíc 3 ml bolusy směsi i.v.

6. den hospitalizace Vyšetření, výkony -

dopoledne Rtg srdce a plic

-

v poledne zaveden vlevo hrudní drén (vypuštěno 800 ml krvavé tekutiny, za 24 hod odvedl celkem 1100 ml)

-

odpoledne Rtg kontrola zavedení hrudního drénu

-



analgosedace (Midazolam se Sufentanilem, 10 ml/hod), oslovitelná

-

zornice 2+ a 2,5+

Krevní oběh -

podpora vazopresory (0 - 0-6 mg/hod)

-

Tk dle NA 145/65 – 115/65 mmHg.

-

TF 90–120/min, Betaloc kontinuálně dle TF (0 - 0,2 mg/hod)

-


Ventilace -

UPV, reţim SIMV + PS, FiO2 40%

-

SpO2 94 – 99%

-

dechová frekvence 12 - 13/min

-

HD vpravo odvedl 300 ml serózní tekutiny/24 hod

-

HD vlevo odvedl 1100 ml krvavé tekutiny/24 hod

58

Praktická část


Výživa, metabolismus - příjem tekutin 5 080 ml/24 hod (4 680 ml i.v., 400 ml do NGS), výdej tekutin 4 000 ml/24 hod (moč 3 200 ml, odpad z NGS 800 ml), celková bilance tekutin + 1 080 ml - OGS na spád, proplach vodou Vyprazdňování -

nevyprázdnila se

-

diuréza dle diuretik 80 – 220 ml/24 hod

Tělesná teplota -

37,0 – 38,1ºC, antipyretika nepodávána

Operační rána -

RD dle OL vytaţen

-

loket LHK – proveden převaz, nekróza koţního krytu

Bolest -

neguje

-

dle OL kontinuální analgosedace, dle potřeby 3 ml bolusi směsi i.v.

7. den hospitalizace Vědomí a neurologický stav -

analgosedace dopoledne sníţena, v poledne zastavena

-

pacientka při vědomí, spavá, výzvě se zpoţděním vyhoví

-

GCS 14 - 15 bodů

-

dle pacientky likvorea ustala

-

zornice 2+ a 2,5+

Krevní oběh -

stabilní, bez podpory vazopresory

-

Tk 100/60 – 125/75 mmHg.

-

TF 100 - 120/min, Betaloc 0,2 – 0,4 mg/ hod.

-

CVP + 14 (při UPV), + 6 aţ + 8 mmHg při spontánní ventilaci

59

Praktická část


Ventilace -

ve 12:10 extubována, spontánní ventilace dostatečná, O2 brýle (7 litrů/min.), SpO2 99 - 97%, pacientka bez dyspnoe, odkašle

-

během noci mírné zhoršení, SpO2 97 – 92%

-

dechová frekvence do 25/min

-

hrudní drény odvedly 330 ml/24 hod (pravý 300 ml, levý 30 ml)

Výživa, metabolismus - příjem tekutin 4 920 ml/24 hod (i.v.4 850 ml, do NGS 0 ml, per os 70 ml), výdej tekutin 7 480 ml/24 hod (moč 6 880 ml, odpad z NGS 300 ml, zvracení 300ml), celková bilance tekutin – 2 560 ml - OGS při extubaci vytaţena - dle OL nesmí pacientka nic per os, pouze tekutiny po douškách, vypila asi 70 ml vody - třikrát zvracela, dle OL aplikován Torecan i.v. Vyprazdňování -

nevyprázdnila se

-

diuréza dle diuretik 150 – 800 ml/hod

Tělesná teplota -

36,6 - 37, 3ºC

Operační rána -

proveden převaz (nekróza koţního krytu), kontrola plastickým chirurgem

Bolest subjektivně pacientka udává bolesti hrudníku a zad dle OL Dipidolor 1 amp i.m. 4x denně; Tramal 100 mg i.v.; Novalgin 1 amp. i.v.

60

Praktická část

Ošetřovatelský proces u pacienta s polytraumatem

3.4 Ošetřovatelský proces u pacienta s polytraumatem 3.4.1 Teorie ošetřovatelského procesu V dnešní době je ošetřovatelský proces neodmyslitelnou součástí práce sester převáţné většiny států západního světa. Ošetřovatelský proces je: -

série vzájemně propojených činností, které se provádějí ve prospěch nemocného při individualizované ošetřovatelské péči

-

způsob profesionálního uvaţování sestry o nemocném, o jeho individuální problematice

-

kontinuální a cyklický nikdy nekončící vztah mezi sestrou a pacientem

-

logický, systematický přístup sestry k ošetřování nemocného

-

plánovaná a cílevědomá individuální péče

-

základem pro poskytování individualizované ošetřovatelské péče

-

důkladnější poznání pacienta

-

základ správného přístupu v průběhu profesní přípravy sester

Cílem ošetřovatelského procesu je: -

změnit dosavadní roli sestry při ošetřování pacientů, spočívající v rutinním a pasivním plnění výkonů a ordinaci lékaře

-

zavést novou koncepci přístupu k pacientům, vycházející z aktivního vyhledávání a uspokojování jejich potřeb

-

ovlivnit způsob práce sestry s pacientem, její chování, jednání i vlastní úroveň ošetřovatelské péče

-

zvýšit aktivitu, samostatnost a zodpovědnost sestry při poskytování individualizované ošetřovatelské péče

-

zapojit rodinu do péče o pacienta a zefektivnit spolupráci s rodinou

61

Praktická část


Přínos ošetřovatelského procesu pro pacienta: -

má moţnost ovlivnit způsob péče

-

můţe se domluvit na pořadí priorit

-

má „svou sestru“

-

zapojení rodiny, přátel do ošetřování

-

není v nemocnici anonymní

-

je člověk se svými problémy

Přínos ošetřovatelského procesu pro sestru: -

tvořivost

-

větší kompetence

-

větší uspokojení a seberealizace

-

má „svého nemocného“

-

nutí sestru přemýšlet o nemocném

-

zná lépe svého nemocného

-

nepracuje mechanicky

Fáze ošetřovatelského procesu Ošetřovatelský proces vychází z teoretického modelu. Jeho jednotlivé fáze se vzájemně prolínají a opakují ve spirále. 1. fáze - Zjišťování informací, zhodnocení nemocného „Kdo je můj nemocný?“ /viz příloha č.16/ Skládá se z ošetřovatelské anamnézy a zhodnocení současného stavu nemocného. Ošetřovatelská anamnéza musí obsahovat základní údaje o pacientovi, které jsou nezbytné pro zahájení léčebné a ošetřovatelské péče, pro stanovení ošetřovatelské diagnózy a plánování ošetřovatelských činností. Hodnotíme vţdy celou osobnosti pacienta (tzv. holistický - celostní přístup). Zajímají nás jeho bio-psycho-sociální a duchovní potřeby.

62

Praktická část


Zdroje informací: v první řadě sám pacient, dále zdravotnická dokumentace, rodina a přátelé, ošetřovatelský personál, spolupacienti, měřící techniky, škály Způsob získávání informací: pozorování, rozhovor, testování, měření 2. fáze - Ošetřovatelská diagnóza – verbalizace pacientových potřeb „Co trápí nemocného?“ Ošetřovatelská diagnóza je klinický závěr sesterského posouzení o reakcích pacienta na skutečné, a nebo potenciální zdravotní problémy. Stanovení ošetřovatelské diagnózy má tři části. V první části pojmenujeme problém vyţadující ošetřovatelskou péči nebo pozornost, ve druhé vyjádříme příčinu tohoto problému a ve třetí části projev problému. Ošetřovatelská diagnóza můţe být aktuální (která nyní skutečně existuje - např. strach pacienta z plánované operace) a nebo potenciální (mohla by nastat - např. nebezpečí vzniku proleţenin z důvodu sníţené mobility pacienta). 3. fáze - Plánování ošetřovatelské péče Skládá se ze tří na sebe navazujících kroků: stanovení cílů „Čeho dosáhne nemocný?“ plán ošetřovatelské péče „Co mohu pro nemocného udělat?“ ošetřovatelské intervence, aktivity, činnosti, určení priorit v řešení problému Cíl je to, čeho bychom si přáli dosáhnout společně s pacientem. Stanovujeme krátkodobý a dlouhodobý. Musí splňovat základní kritéria: -

být konkrétní (pacient se sám oblékne)

-

být reálný (musíme se zamyslet nad schopnostmi našeho pacienta, nereálný cíl převyšující jeho schopnosti je demotivující pro sestru i pro pacienta)

-

být hodnotitelný (kritéria, zda bylo cíle dosaţeno úplně – částečně – vůbec)

/viz příloha č.17/

63

Praktická část


4. fáze - Realizace navržených opatření Plnění své role a úkolů. Patří sem: pokračování ve sběru informací o pacientovi provádění ošetřovatelské intervence a činností zaznamenávání zdravotního stavu pacienta a reakcí na ošetřovatelské intervence /viz příloha č.18, 19/ 5. fáze - Zhodnocení poskytnuté péče „Pomohla jsem mu?“ Patří sem: měření výsledků pacientova i našeho snaţení (objektivní měřící techniky) zhodnocení efektu poskytované péče zjištění dosaţení cíle analýza jednotlivých kroků, úprava ošetřovatelského plánu, získání dalších informací /viz příloha č.24/ /6,13,18/

3.4.2 Ošetřovatelský proces u vybrané pacientky Model ošetřovatelského procesu dle Gordonové jsem u postiţené pacientky mohla stanovit teprve na základě rozhovoru s rodinou, ze kterého jsem získala potřebné informace. Později byla schopna některé údaje doplnit i sama pacientka. Při stanovení ošetřovatelských diagnóz jsem ale z těchto anamnestických údajů vycházet nemohla. Vypovídaly o mladé, zdravé a zcela soběstačné ţeně. Ta se však z plného zdraví stala náhle zcela nesoběstačnou pacientkou, s váţnými poraněními ohroţujícími na ţivotě. V těchto případech postupujeme v ošetřovatelském procesu dle aktuálního zdravotního stavu se zaměřením na ZŢF a primární potřeby. Anamnéza, zvyklosti či schopnosti

64

Praktická část


pacienta, které v prvních dnech většinou ani neznáme, se stávají nevýznamnými. Našim prvotním cílem je zabránit sekundárnímu postiţení a zhoršení stávajícího stavu, co nejdříve dosáhnout stabilizace fyziologických funkcí a předejít veškerým komplikacím, které souvisejí s primárním postiţením, invazivními výkony a léčebnými postupy. Vnímání zdravotního stavu: Pacientka netrpěla do úrazu ţádnými váţnějšími zdravotními problémy. Výživa a metabolismus: Kromě dršťkové polévky, koprové omáčky a tučného masa jí vše. Preferuje mléčné výrobky, především jogurty a kefíry. Denně se snaţí vypít alespoň 2 litry tekutin, většinou ovocné čaje a perlivé vody. Hygienická péče: Sprchuje se kaţdý večer, někdy i ráno. Vylučování: Vyprazdňuje se pravidelně, bez nějakých obtíţí. Aktivita a cvičení: Občas chodí cvičit aerobik, ale jinak tráví volno spíše pasivněji. Spánek a odpočinek: Nemá většinou problémy se spaním ani usínáním. Je zvyklá spát při otevřeném okně. Spí asi 6 – 7 hod denně, o víkendu déle. Smyslové vnímání a poznávání: Nemá ţádné potíţe, slyší i vidí dobře, brýle nemá. Vnímání bolesti: Na bolest si moc nestěţuje, někdy jí bolí hlava nebo břicho při menstruaci. Většinou si jde lehnout, léky na bolest si vezme jen výjimečně. Sebepojetí a sebeúcta: Pacientka je spíše neprůbojná, tichá a uzavřenější. Podle rodiny by si měla více věřit.

65

Praktická část


Plnění rolí, mezilidské vztahy: Ţije se svou rodinou, manţelem a dvěma dětmi (chlapec 8 let a děvče 5 let) ve vlastním panelové bytě 3kk. Její matka bydlí kousek od nich, má s ní dobré vztahy. S otcem se nestýká, rodiče se kdysi rozvedli. Sexualita a reprodukční schopnosti: Na toto jsem s rodinou pacientky nehovořila. Adaptace na stresory: Nekouří, alkohol pije jen příleţitostně, a pouze víno nebo šampus. Od stresu z práce se většinou odreaguje na chalupě, kam jezdí s celou rodinou skoro kaţdý druhý víkend. Víra, přesvědčení, životní hodnoty: Na prvním místě je u ní rodina a děti. Věřící není.

66

Praktická část

Stanovení ošetřovatelských diagnóz

3.5 Stanovení ošetřovatelských diagnóz

Aktuální ošetřovatelské diagnózy: 1) Neschopnost udrţet spontánní ventilaci plic z důvodu mnohočetných primárních zranění a kontinuální analgosedace, projevující se chyběním spontánní dechové aktivity. 2) Porucha soběstačnosti a mobility z důvodu mnohočetných primárních poranění a kontinuální analgosedace, projevující se neschopností zcela provádět veškeré sebeobsluţné úkony. 3) Akutní bolest z důvodu mnohočetných primárních poranění, projevující se grimasováním, obrannou flexí a neklidem. 4) Porucha přijmu stravy per os z důvodu mnohočetných primárních poranění a kontinuální analgosedace, projevující se neschopností kousání, ţvýkání a polykání veškeré potravy. 5) Změny fyziologických funkcí z důvodu mnohočetných primárních poranění, projevující se především hypotenzí a hypotermií. 6) Porucha močení z důvodu mnohočetných primárních poranění a kontinuální analgosedace, projevující se inkontinencí.

67

Praktická část

Stanovení ošetřovatelských diagnóz

Potencionální ošetřovatelské diagnózy: 7) Riziko vzniku dekubitů a Tromboembolické nemoci z důvodu mnohočetných primárních poranění a imobilizace. 8) Riziko vzniku infekce z důvodu mnohočetných primárních poranění, operačního výkonu a zavedených invazivních vstupů. 9) Riziko poškození pacienta z důvodu podávání katecholamínů, invazivní monitorace krevního tlaku a umělé plicní ventilace. 10) Riziko pádu z důvodu kontinuální analgosedace.

68

Praktická část

Ošetřovatelské diagnózy

3.6 Ošetřovatelské diagnózy

Aktuální ošetřovatelské diagnózy: 1. Neschopnost udržet spontánní ventilaci plic z důvodu mnohočetných primárních zranění a kontinuální analgosedace, projevující se chyběním spontánní dechové aktivity. Cíl krátkodobý: Udrţet průchodnost a zajištění dýchacích cest. Včas rozpoznat veškeré komplikace spojené s UPV. Zabránit vzniku infekce dýchacích cest. Cíl dlouhodobý: Nevzniknou komplikace s dlouhodobým zajištěním dýchacích cest. Pacient bude dýchat na odvykacím reţimu. Pacient bude dýchat spontánně bez ventilační podpory. Plán péče: kontroluj pravidelně funkčnost ventilátoru monitoruj kontinuálně SpO2, EtCO2 a dechovou frekvenci udrţuj průchodnost dýchacích cest dostatečnou fixací zabraň dislokaci endotracheální kanyly při manipulaci s pacientem, lůţkem, dýchacím přístrojem apod., mysli vţdy na zvýšené riziko dislokace nebo povytaţení endotracheální kanyly pravidelně kontroluj zda nedošlo k dislokaci zavedené endotracheální kanyly pravidelně kontroluj tlak v obturační manţetě endotracheální kanyly zabraň vzniku otlaků a nekróz v dýchacích cestách pravidelnou změnou velikosti tlaku v obturační manţetě a střídáním vyvedení kanyly v pravém a levém ústním koutku

69

Praktická část


pravidelně asepticky odsávej z dýchacích cest pouţívej uzavřený systém odsávání (trachcare) prováděj fyzioterapii hrudníku, poklepovou masáţ pravidelně otáčej a polohuj pacienta zajisti zvlhčování a ohřívání vdechované směsi při UPV prováděj pravidelně vyšetření ABR dle OL prováděj pravidelně nebulizaci a inhalaci dle OL veď pacienta k účinnému odkašlávání psychicky pacienta podporuj podávej zvlhčovaný kyslík při spontánním dýchání při bolesti podávej dle OL analgetika při extubaci pacienta počítej s moţností náhlé dechové nedostatečnosti, měj připravené veškeré pomůcky k akutní reintubaci, včetně ventilátoru a odsávačky Realizace Pravidelně jsem kontrolovala funkčnost ventilátoru. Dle OL jsem třikrát denně nabírala krev na vyšetření ABR, podle které měnil lékař průběţně nastavení ventilátoru. Kontinuálně byla pacientce měřena pulzní oxymetrie, kapnometrie a dechová frekvence. Dle OL jsem prováděla po třech hodinách nebulizaci, střídala jsem ACC a Atrovent. Pravidelně jsem pacientku sterilně odsávala z endotracheální kanyly pomocí trachcaru, a několikrát za den také sterilní cévkou a pinzetou. Dle potřeby jsem ji odsávala také z úst a z nosu. Dle OL jsem odebírala vzorek sputa na bakteriologické vyšetření. Kaţdé ráno jsem změřila tlak v obturační manţetě, změnila jeho velikost a hodnotu zapsala do dokumentace. Při hygieně jsem otáčela pacientku v bezvědomí s pomocí sanitáře a další sestry. Ta přidrţovala hlavu a endotracheální kanylu, aby nedošlo k jejímu povytaţení nebo dislokaci. Během ranní hygieny jsem, po odsátí hlenů z úst a ufouknutí obturační manţety, přesunula kanylu do opačného ústního koutku. Dbala jsem na to, aby byla fixována opět u stejného čísla. Za pacientkou docházel denně rehabilitační pracovník a prováděl u ní fyzioterapii hrudníku. Já jsem pacientce pravidelně proklepávala hrudník i záda. Během sniţování sedace a probouzení nemocné jsem na ni musela dávat zvýšený

70

Praktická část


pozor, aby si sama předčasně nevytáhla endotracheální kanylu. Po extubaci jsem podávala pacientce zvlhčený a studený kyslík, studené obklady na krk a častým proklepáváním zad jsem se jí snaţila usnadnit odkašlávání. U lůţka jsem měla připravené pomůcky k intubaci, odsávačku i ventilátor. Po třech hodinách jsem jí dávala inhalace Atroventu nebo ACC. Po ustoupení bolesti v krku jsem pacientce podávala kyslík ohřátý. Snaţila jsem se jí neustále vést k odkašlávání a provádění dechové rehabilitace. Sledovala jsem bolest, dle OL jsem podávala analgetika a zapisovala jejich účinek do ošetřovatelské dokumentace. Hodnocení Pacientka byla napojena na UPV (reţim Volume Controle). Během dne si začala přidechovat a interferovat s ventilátorem, proto byla přepojena na odvykací reţim SIMV. Po vysazení sedace byla třetí den hospitalizace extubována a začala zcela spontánně ventilovat. Při dýchání s kyslíkovou maskou se 6l/min měla SpO2 94% 97%. Nebyla však schopna zcela účinně odkašlávat, byla trochu zmatená, stále si snímala kyslíkovou masku, nechtěla inhalovat. Její spolupráce se postupně zhoršovala a po 32 hodinách musela být pro zhoršující se dechovou tíseň a únavu reintubována a napojena znovu na UPV. Na kontrolním rtg snímku srdce a plic byl zjištěn pravostranný fluidothorax. Jednorázovou hrudního punkcí bylo vypuštěno 850 ml krvavé tekutiny. Po rtg kontrole byl pacientce zaveden pravý hrudní drén, který odvedl 100 ml krvavé tekutiny. Následující den byl zaveden i levý hrudní drén, odvedl 1100 ml krvavé tekutiny. Došlo k zlepšení dechové aktivity a následující den byla pacientka opět extubována a začala dýchat zcela spontánně bez ventilační podpory. S kyslíkovou maskou se SpO2 pohybovalo mezi 96 – 99 %. Dýchání i odkašlávání bylo nyní dostatečné.

71

Praktická část


2. Porucha soběstačnosti a mobility z důvodu mnohočetných primárních poranění a kontinuální analgosedace, projevující se neschopností zcela provádět veškeré sebeobslužné úkony. Cíl krátkodobý: Rozpoznat a uspokojit veškeré individuální potřeby. Cíl dlouhodobý: Nevzniknou ţádné komplikace spojené s dlouhodobou nesoběstačností. Nevzniknou ţádné komplikace spojené s dlouhodobou imobilitou. Dosáhnout co nejvyššího stupně soběstačnosti pacienta. Dosáhnout co nejvyšší mobility pacienta. Pacient bude zcela soběstačný. Pacient bude zcela mobilní. Plán péče: zjisti stupeň soběstačnosti pacienta zjisti v čem potřebuje nemocný pomoci rozpoznej a uspokoj individuální potřeby v hygienické péči, v oblékaní, výţivě a vyprazdňování prováděj pravidelně veškerou hygienickou péči aktivně zapoj pacienta dle jeho aktuálního stavu a schopností do veškerých hygienických úkonů a péče zajisti všechny pomůcky na dosah k lůţku uprav okolí lůţka – bezpečnost, předcházení pádu, signalizace postupně

zvyšuj soběstačnost pacienta při hygienických úkonech,

oblékání, výţivě a vyprazdňování vhodně pacienta motivuj a chval nechej mu dostatek času ke splnění potřebných úkonů edukuj pacienta o komplikacích z dlouhodobé imobility a o nutnosti včasného vstávání a rehabilitaci (dále jen RHB) zajisti včasnou a aktivní RHB minimálně 1-2x denně

72

Praktická část


mobilizuj pacienta v rámci lůţka, po zlepšení stavu stoj, křeslo, chodítko sleduj bolest, aplikuj analgetika dle ordinace lékaře dbej na prevenci vzniku TEN a dekubitů pravidelně kontroluj stav kůţe pravidelně polohuj, minimálně kaţdé dvě hodiny pouţívej antidekubitní pomůcky zajisti pacientovi nutričně vyváţenou stravu Realizace Při příjmu na lůţkové oddělení jsem u pacientky zhodnotila Barthelův test základních všedních činností, který byl 0 bodů /viz příloha č.16/. Dle zvyklosti oddělení jsem u ní kaţdé ráno prováděla celkovou hygienu na lůţku. Ta zahrnovala umytí celého těla, včetně ošetření PMK a zvláštní péči o DÚ a o oči. V době, kdy byla pacientka v bezvědomí, jsem u ní kaţdou hodinu prováděla péči o oči a minimálně dvakrát denně i o DÚ. Po umytí a důkladném osušení jsem k ošetření pokoţky pouţívala krém nebo tělové mléko. Několikrát denně jsem jí masáţní emulzí promazávala záda. Jednou týdně jsme nemocné myli vlasy a starali se i o nehty. Během kaţdé hygieny jsem důkladně prohlíţela celé tělo, především hýţdě, temeno, lokty a paty, zda nemá někde známky počínajícího dekubitu. Několik hodin po příjmu jsem s pacientkou nesměla pro závaţný zdravotní stav zbytečně manipulovat. Po stabilizaci ZŢF jsem jí polohovala po dvou aţ třech hodinách střídavě na oba poloboky s hlavou v ose. Také při kaţdém otáčení jsem jí promasírovala záda a kontrolovala, nemá-li na sobě zarudnutí nebo jiné známky proleţenin. K vypodloţení částí těla jsem poţívala nejrůznější antidekubitní pomůcky (kolečky, míčky, polštáře, klíny, stočenou deku apod.). Kromě toho leţela na aktivní antidekubitní

matraci.

Jako

prevenci

TEN

jsem

dle

OL

podávala

denně

nízkomolekulární Heparin (Clexane 40 mg) s.c. Nemocná měla od počátku zajištěné lůţko postranicemi a byla neustále pod přímým dohledem ošetřujícího personálu. Od druhého dne docházel za pacientkou denně rehabilitační pracovník, který s ní cvičil. Z počátku, kdy nebyla pro analgosedaci schopna spolupráce, prováděl sám pasivní protahování končetin a dechovou rehabilitaci. Později mu dle aktuálního zdravotního stavu nemocná sama pomáhala. Bolest jsem dle OL tlumila analgetiky aţ silnými

73

Praktická část


opioidy. Stupeň bolesti i účinky analgetik jsem pravidelně sledovala, zapisovala do ošetřovatelské dokumentace a informovala lékaře. Pacientka měla dle OL parenterální výţivu. Enterální výţiva nebyla pro stále vysoký odpad ţaludečního obsahu podávána. Sedmý den, kdy začala dostatečně spontánně ventilovat, zkoušela pomalu přijímat i tekutiny per os. Hodnocení Pro kontinuální analgosedaci a UPV byla zpočátku zcela nesoběstačná a závislá na ošetřujícím personálu. Při probuzení a spontánní ventilaci byla zpočátku dezorientovaná a neschopná významnější spolupráce. Zlom nastal aţ sedmý den po extubaci, kdy jiţ dostatečně spontánně ventilovala. Dle aktuálního zdravotního stavu se snaţila pomáhat s vlastní sebeobsluhou. Její soběstačnost se od tohoto dne pomalu zlepšovala. Barthelův test byl sedmý den hospitalizace 10 bodů. U pacientky se neobjevily ţádné výraznější komplikace spojené s dlouhodobou nesoběstačností. Pouze dlouhodobější imobilita mohla být jednou z příčin bolesti zad, na níţ si často ztěţovala.

3. Akutní bolest z důvodu mnohočetných primárních poranění, projevující se grimasováním, obrannou flexí a neklidem. Cíl krátkodobý: Rozpoznat bolest. Předcházet, odstranit nebo alespoň zmírnit bolest. Cíl dlouhodobý: Pacient bude bez bolesti. Plán péče: zjisti lokalizaci, charakter, trvání a stupeň bolesti sleduj pravidelně výskyt bolesti, veď záznam o bolesti pamatuj, ţe i pacient s kontinuální analgosedací můţe mít bolest

74

Praktická část


sleduj objektivní známky bolesti (grimasy, pláč, úlevová poloha, neklid, zvýšené pocení, tachykardie) informuj lékaře podávej analgetika dle OL sleduj účinky podaných léků dle aktuálního stavu vědomí informuj pacienta o úlevové poloze, prevenci bolesti odhal dle aktuálního stavu vědomí vhodné způsoby přinášející úlevu (např. rozptýlení pacienta - TV, četba, umoţnit návštěvy, psychická podpora, relaxace) Realizace U pacientky jsem pravidelně sledovala a hodnotila bolest. V době kdy byla analgosedována, jsem si všímala objektivních známek, jako je grimasování, neklid nebo tachykardie. Později, po zlepšení zdravotního a psychického stavu, byla sama pacientka schopna bolest popsat a zhodnotit dle škály VAS (Visual analog scale). Dle OL jsem podávala analgetika a sledovala jejich účinek. Získané informace jsem zapisovala do ošetřovatelské dokumentace a informovala jsem lékaře /viz příloha č.20/. Hodnocení Pacientka byla při přijetí kontinuálně analgosedována vysokými dávkami benzodiazepinů a opioidů (Midazolam aţ 10 mg/hod; Sufentanil aţ 100 mg/hod). I přesto se často probouzela do neklidu a při manipulaci bolestivě grimasovala. Dle potřeby a OL jsem jí dávala navíc ke kontinuální dávce analgosedace bolusy směsi (3 ml i.v.). Kromě toho dostávala dle OL analgetika (Neodolpasse 250 ml i.v, Dipidolor i.m., Fentanyl i.v.). Po podání analgetik došlo na několik hodin k vymizení bolesti Pacientka přestala grimasovat a klidně spala. Později byla schopna sama potvrdit vymizení bolesti. Po vysazení analgosedace dostávala pacientka dle OL a aktuální bolesti opioidy (Dipidolor 15 mg i.m.) aţ 5 krát denně. Kromě toho dostávala při bolesti i.v. silná analgetika (Tramal, Novalgin). Po podání léků došlo ke zmírnění bolesti, někdy i k úplnému vymizení bolesti. Účinek léků vydrţel většinou okolo 3 aţ 5 hodin.

75

Praktická část


4. Porucha přijmu stravy per os z důvodu mnohočetných primárních poranění a kontinuální analgosedace, projevující se neschopností kousání, žvýkání a polykání veškeré potravy. Cíl krátkodobý: U pacientky nebudou známky dehydratace. Pacient bude bezproblémově přijímat výţivu enterální sondou. Pacient bude mít vyrovnanou bilanci tekutin. Cíl dlouhodobý: U pacienta nebudou známky podvýţivy. Pacient bude přijímat tekutiny per os. Pacient bude přijímat kašovitou stravu per os. Pacient bude přijímat plnou stravu per os. Plán péče: podávej parenterální výţivu dle OL zajisti příjem sondou udrţuj průchodnost enterální sondy pravidelnými proplachy kontroluj pravidelně odtahem ze sondy mnoţství nestrávené výţivy v ţaludku při zvýšeném mnoţství odpadu ze sondy přeruš enterální výţivu, dej sondu volně na spád a informuj lékaře kontroluj pravidelně správné umístění enterální sondy, zabraň její dislokaci, zvláště při neklidu pacienta sleduj známky dehydratace (suchá kůţe a sliznice, sníţený koţní turgor, suchý, popraskaný jazyk atd.) zajisti příjem tekutin per os sleduj výdej tekutin (močení, z OGS, zvracení) zajisti příjem kašovité stravy per os zajisti příjem plné stravy per os

76

Praktická část


zapoj rodinu (informuj je o dietních opatřeních, umoţni jim krmení pacientky, přinesení oblíbeného pití, jídla) Realizace Dle OL jsem pacientce podávala parenterální výţivu do CŢK, kterou měla rozepsanou na 24 hodin denně. OGS jsem pacientce pravidelně proplachovala dle OL vodou. Pro zvýšený ţaludeční odpad měla sondu pouze na spád, enterální výţivu nedostávala. Sonda byla k obličeji fixována náplastí. V době probouzení a dezorientace pacientky jsem musela dávat zvýšený pozor, aby nedošlo k jejímu povytaţení nebo úplnému vytaţení. Sedmý den jsme OGS při extubaci vytáhli. Dle OL jsem nemocné zkoušela nabízet k pití malé mnoţství tekutin. Pravidelně jsem sledovala a zapisovala do dokumentace parenterální a enterální příjem tekutin a výdej tekutin močením, OGS, zvracením a drény. Po šesti hodinách jsem počítala celkovou bilanci tekutin /viz příloha č.19/. Dle OL jsem k vyrovnání celkové bilance podávala i.v. diuretika. Hodnocení Pacientka neměla známky dehydratace, naopak se u ní objevila lehká anasarka. Parenterální výţiva nebyla pro vysoký ţaludeční odpad podávána. I přes častý neklid pacientky při zvýšené toleranci analgosedace nedošlo k nechtěnému vytaţení sondy. Protoţe byla zavedena ústy, vytáhli jsme jí při extubaci společně s endeotracheální rourkou. Nemocná začala pomalu přijímat tekutiny per os. Vypila jen malé mnoţství vody (asi 50 ml). Trpěla často nauzeou a i přes podaná antiemetika (Torecan i.v.) několikrát zvracela.

5. Změny fyziologických funkcí z důvodu mnohočetných primárních poranění, projevující se především hypotenzí a hypotermií. Cíl krátkodobý: Včas odhalit zhoršení stavu. Dosáhnout stabilizace FF v co nejkratším časovém úseku.

77

Praktická část


Cíl dlouhodobý: Pacient bude mít FF ve fyziologickém rozmezí bez medikamentózní a přístrojové podpory. Plán péče: napoj pacienta na monitor, nastav správné hranice alarmů dle OL kontinuálně měř puls, Ekg křivku, arteriální TK, pulzní oxymetrii, ETCO2 a dechovou frekvenci v intervalech dle OL sleduj TT, vědomí, CVP, glykémii, hodinovou diurézu, odpad z drénů, operační ránu (obvazy), celkovou bilanci tekutin získané hodnoty zaznamenávej do dokumentace v intervalech dle OL při zhoršení stavu ihned informuj lékaře podávej léky dle OL a sleduj jejich účinky snaţ se o postupné sniţování vasopresorů dle aktuálních hodnot arteriálního TK zabraň dalšímu sniţování TT, zajisti fyzikální zahřívání sleduj barvu a prokrvení končetin kontroluj pravidelně hladinu glykémie Realizace Pacientku jsem při převzetí z operačního sálu napojila na monitor a zkontrolovala nastavení alarmů. Pomocí pětisvodového hrudního elektrokardiogramu (dále jen Ekg) jsem snímala Ekg křivku, tepovou a dechovou frekvenci. Pulzní oxymetr měřil kontinuálně SpO2. Katétr v a.radialis ukazoval arteriální tlak, včetně MAP a tlakové křivky. Kontinuálně jsem monitorovala ET CO2. Získané hodnoty jsem zapisovala v hodinových intervalech do ošetřovatelské dokumentace. Kromě toho jsem kaţdou hodinu sledovala a zapisovala TT, GCS, velikost a fotoreakci zornic a diurézu. Kaţdých šest hodin jsem měřila a zaznamenávala CVP, sp.hm. moči, odpad z OGS a drénů a počítala jsem příjem, výdej a celkovou bilanci tekutin. Dle potřeby jsem měřila pomocí glukometru glykémii a podle aktuálních hodnot a OL jsem korigovala dávku inzulínu v lineárním dávkovači. Po příjezdu pacientky z operačního sálu a zjištění hypotermie, jsem ji fyzikálně zahřívala pomocí konvektivního přístroje pro ohřev pacientů. Dle OL jsem podávala léky a sledovala jejich případné neţádoucí účinky. Dle aktuálního MAP

78

Praktická část


a OL jsem korigovala rychlost lineárního dávkovače s NA a snaţila jsem se o jeho postupné sniţování. Samotnou operační ránu jsem kontrolovala jednou denně při převazu. Během celého dne jsem pak sledovala krytí rány, zda nedochází k silnějšímu krvácení a prosakování obvazů. Na LHK jsem kontrolovala prokrvení a citlivost prstů. Hodnocení Zpočátku byla pacientka oběhově nestabilní, podporována velkými dávkami vasopresorů. Během prvního týdne hospitalizace došlo k výraznému zlepšení a stabilizaci fyziologických funkcí. TT se upravila jiţ během prvního dne, od té doby byla pacientka spíše subfebrilní aţ febrilní. Krevní oběh se stabilizoval aţ po několika dnech. Sedmý den měla pacientka pouze infuzní terapii, bez podpory NA. TK měla spíše niţší, ale ještě v přijatelném rozmezí. Od sedmého dne dýchala spontánně bez ventilační podpory. SpO2 se zpočátku pohybovalo i pod 94%, postupně se však dýchání i hodnoty SpO2 optimalizovaly. Stabilizovala se také hladina glykémie a nebyla potřeba další inzulínová terapie /viz příloha č.19/

6. Porucha močení z důvodu mnohočetných primárních poranění a kontinuální analgosedace, projevující se inkontinencí. Cíl krátkodobý: Udrţet průchodnost permanentního močového katétru. Cíl dlouhodobý: Nevznikne infekce močových cest. Pacient bude opět močit přirozeným způsobem. Plán péče: pravidelně kontroluj průchodnost PMK pouţívej uzavřený systém odvádění moči, zabraň zbytečnému rozpojování pravidelně pečuj o PMK, postupuj asepticky prováděj pravidelně dle OL bakteriologické vyšetření moči (urikult)

79

Praktická část


prováděj pravidelně dle ošetřovatelského standardu nebo dle potřeby výměnu celého močového systému sleduj mnoţství a vzhled odváděné moči pouč pacienta o důvodu zavedení PMK podávej pravidelně antibiotika (dále jen ATB) dle OL Realizace Pacientce byl na oddělení Emergency zaveden PMK a napojen na sběrný močový sáček, který umoţňoval sledovat hodinovou diurézu. Dle OL jsem měřila a zapisovala do dokumentace hodinovou diurézu, celkový výdej a příjem tekutin. Po šesti hodinách jsem počítala celkovou bilanci tekutin. V rámci celkové hygieny jsem se denně starala o PMK. Kontrolovala jsem vzhled moči, příměsi a průchodnost PMK. Dvakrát týdně jsem dle OL odebírala aseptickým způsobem vzorek moči na bakteriologické vyšetření (urikult). Uzavřený močový systém jsem nerozpojovala. Dle OL jsem podávala i.v. ATB. Po zlepšení zdravotního a psychického stavu pacientky, kdy byla schopna edukace, jsem ji vysvětlila důvod zavedení PMK. Hodnocení Po dobu hospitalizace na našem oddělení pacientce PMK zůstal zaveden. Byl průchozí, odváděl čirou moč. U pacientky se neobjevily známky infekce močových cest.

Potencionální ošetřovatelské diagnózy: 7. Riziko vzniku dekubitů a TEN z důvodu mnohočetných primárních poranění a imobilizace. Cíl krátkodobý: Zabránit vzniku dekubitů či jiných poruch integrity kůţe. Zabránit rozvoji TEN. Cíl dlouhodobý: Pacient bude opět zcela mobilní.

80

Praktická část


Plán péče: •

zhodnoť riziko vzniku dekubitů

•

označ riziko v dokumentaci, na lůţku a identifikačním štítku pacienta

•

pravidelně kontroluj pokoţku

•

sleduj stav výţivy a hydratace

•

dostatečně pečuj o hygienu a kůţi

•

udrţuj suché a čisté lůţko, vypnuté prostěradlo

•

uloţ pacienta na antidekubitní matraci

•

polohuj pacienta minimálně kaţdé 2 hodiny

•

pouţívej polohovací a antidekubitní pomůcky

•

zajisti včasnou RHB

•

při vzniku dekubitu nebo rány zaloţ záznam o dekubitu

•

edukuj pacienta o riziku a předcházení dekubitů

•

zajisti nutričně vyváţenou stravu, adekvátní mnoţství tekutin

•

podávej antikolagulancia dle OL

•

proveď bandáţ dolních končetin dle OL

Realizace Při přijetí nemocné jsem zhodnotila riziko vzniku dekubitů dle stupnice Nortonové a zapsala do dokumentace /viz příloha č.16/. Stejně tak jsem označila lůţko a identifikační náramek pacientky. Při kaţdé hygieně a otáčení pacientky jsem kontrolovala pokoţku, zda se neobjevily známky opruzenin nebo dekubitů /viz příloha č.21/. Po celkové hygieně jsem pacientku důkladně vysušila a kůţi ošetřila krémem. Prostěradlo jsem denně měnila při koupeli za čisté a udrţovala ho vypnuté. Při otáčení a polohování jsem vţdy zkontrolovala, neleţí-li na některém z monitorovacích kabelů, hadici od močového sáčku nebo např. saturačním kolíčku. Polohovala jsem ji střídavě na pravý polobok, levý polobok a záda, a to kaţdé dvě aţ tři hodiny. Polohovacími a antidekubitními pomůckami jsem ji podkládala a udrţovala v poţadované poloze. V mezidobí jsem prováděla tzv. mikropolohování. Kromě toho leţela na aktivní antidekubitní matraci. Od druhého dne hospitalizace docházel na oddělení denně fyzioterapeut, který s pacientkou pasivně a později aktivně cvičil /viz příloha č.23/.

81

Praktická část


Parenterální výţivu a antikolagulancia (Clexane) jsem podávala dle OL. Pravidelně jsem kontrolovala prokrvení a vzhled DK. Hodnocení Riziko vzniku dekubitů dle rozšířené stupnice Nortonové bylo při přijetí 16 bodů. Během hospitalizace nedošlo ke vzniku dekubitů ani jinému poškození kůţe. Neobjevily se ţádné známky TEN. Po stabilizaci zdravotního stavu a vysazení analgosedace se začala pomalu zlepšovat soběstačnost i mobilita pacientky. Sedmý den hospitalizace bylo skóre dle Nortonové 21 bodů.

8. Riziko vzniku infekce z důvodu mnohočetných primárních poranění, operačního výkonu a zavedených invazivních vstupů. Cíl krátkodobý: Včas rozpoznat místní či celkovou infekci. Zabránit vzniku infekce. Cíl dlouhodobý: U pacienta nevznikne katétrová sepse. Dojde ke zhojení všech ran per primam. Pacient bude bez invazivních vstupů. Plán péče: •

před kaţdou manipulací proveď řádnou hygienu a desinfekci rukou

•

prováděj pravidelně kontrolu místa zavedení invazivních vstupů

•

včas odhal známky místní nebo celkové infekce

•

při známkách infekce informuj lékaře

•

podávej pravidelně ATB dle OL

•

asepticky manipuluj a ošetřuj invazivní vstupy a operační rány

•

zabraň zbytečnému rozpojování invazivních vstupů

•

předcházej vzniku katétrové infekce

•

sleduj průchodnost invazivních vstupů

82

Praktická část

•


edukuj pacienta (o riziku vzniku infekce, jejímu předcházení, asepsi atd.)

Realizace Před a po kaţdém výkonu u pacientky jsem si vţdy odesinfikovala ruce. Denně jsem prováděla převazy invazivních vstupů aseptickým způsobem. Kontrolovala jsem jejich průchodnost a místo zavedení. Katétry jsem po ošetření sterilně kryla. Dle OL jsem podávala i.v. ATB. Před a po podání léků do CŢK nebo odebírání krve z arteriálního katétru jsem vţdy provedla řádnou desinfekci vstupu na katétru (kohoutku). Kaţdé tři dny jsem měnila všechny infúzní sety a spojovací hadičky ke katétrům (rampu). Po zlepšení zdravotního stavu pacientky jsem ji edukovala o důvodu zavedení invazivních vstupů a riziku vzniku infekce /viz příloha č.22/. Operační ránu jsem denně po kontrole lékařem sterilně převázala dle jeho instrukcí. Větší oděrky na těle jsem do vytvoření strupu dle potřeby kryla inadinem a sterilním krytí. Hodnocení Okolí zavedení katétrů byla stále klidná, bez známek místní infekce. Během prvních dvou dnů se ale objevila zvýšená TT (do 38,3°C). Katétrová sepse u pacientky nevznikla. CŢK i arteriální katétr byl pacientce ponechán po celou dobu hospitalizace na našem oddělení. Operační rána nejevila známky infekce, objevila se ale nekróza koţního krytu.

9. Riziko poškození pacienta z důvodu podávání katecholamínů, invazivní monitorace krevního tlaku a umělé plicní ventilace. Cíl krátkodobý a dlouhodobý: Nedojde k poškození pacienta. Plán péče: kontroluj totoţnost pacienta dodrţuj ordinaci lékaře poznej a dodrţuj správné postupy veškerých prováděných výkonů a činností pravidelně kontroluj funkčnost ventilátoru

83

Praktická část


poznej a dodrţuj správný způsob podávání léků (přípravek, koncentraci, způsob, dobu, délku), jejich působení, neţádoucí účinky, sleduj účinek podaných léčiv při nespolupráci a dezorientovanosti pacienta zabraň případnému násilnému rozpojení nebo vytrţení cévních katétrů, PMK, drénů, OGS a endotracheální kanyly, sundání obvazů a zanesení infekce do rány atd. komplikace, zhoršení nebo změny stavu, případně eventuelní chyby hlas ihned lékaři Realizace Při přijetí do nemocnice dostala pacientka na pravé zápěstí identifikační štítek se jménem, příjmením, datem narození a oddělením, podle kterého jsem kontrolovala před výkonem nebo aplikací léku její totoţnost. Při podávání léků, výkonech, polohování atd. jsem se řídila ordinací lékaře. Snaţila jsem se při všech výkonech a činnostech u pacientky dodrţovat správné postupy. Léky jsem podávala jen na základě písemné ordinace lékaře, dodrţovala jsem předepsanou ordinaci. Pravidelně jsem kontrolovala funkčnost ventilátoru. Při doznívající sedaci a dezorientaci pacientky jsem dávala zvýšený pozor, aby si některý z katétrů nebo drénů nevytrhla. Opakovaně jsem ji edukovala také o komplikacích při eventuelním násilném vytaţení katétrů, jako např. poškození uretry při vytrţení cévky s nafouklým balónkem, krvácení při vytaţení CŢK apod.) Hodnocení Po dobu hospitalizace nedošlo k poškození pacienta.

84

Praktická část


10. Riziko pádu z důvodu kontinuální analgosedace. Cíl krátkodobý: Nedojde k pádu a úrazu pacienta. Cíl dlouhodobý: Pacient bude zcela mobilní a soběstačný bez zvýšeného rizika pádu. Plán péče: •

zhodnoť riziko pádu pacienta

•

označ lůţko pacienta rizikem pádu

•

pouč pacienta o riziku pádu

•

zajisti lůţko (postranice), uprav okolí lůţka

•

zajisti signalizaci k ruce pacienta

•

zajisti asistenci a pomůcky při vstávání a chůzi

Realizace Při přijetí na oddělení jsem zhodnotila u pacientky riziko pádu /viz příloha č.16/, které jsem vyznačila do dokumentace, na lůţko a na identifikační štítek na ruce nemocné. Lůţko jsem zajistila postranními zábranami. Při probouzení pacientky jsem ji edukovala o nebezpečí pádu. Vzhledem k uspořádání našeho oddělení byla nemocná nepřetrţitě pod dohledem ošetřujícího personálu. Hodnocení Během hospitalizace nedošlo k pádu ani úrazu pacienta.

85

Závěr

4 Závěr Akutní léčba polytraumatizovaných pacientů je soustředěna primárně do traumacenter, která jsou schopna zajistit kompletní péči o těţce raněné. Úspěšnost léčby závisí na včasném a odborném ošetření, které má své zásady. Kromě primárního inzultu a akutní nemocniční péče, hraje velkou roli především přednemocniční neodkladná péče a první odborné ošetření na místě úrazu. Znalosti základních postupů a priorit v poskytování první pomoci u polytraumatu by proto měly být samozřejmostí u všech záchranářů a lékařů záchranných sluţeb. Protoţe ne specialisté v traumacentru, ale právě oni se k zraněnému dostávají jako první. Jejich další postup a rozhodování můţe směřovat ke stabilizaci, stejně jako způsobit nezvratné poškození nemocného. Kvalita přednemocniční a nemocniční péče vede ke sníţení následků poranění, časnému návratu nemocného do běţného ţivota a malému výskytu komplikací. U popisované pacientky došlo během dalších dnů k výraznému zlepšení spontánní ventilace, psychického stavu i spolupráce. Pomalu začala na lůţku aktivně rehabilitovat. S postupně se zvyšujícím příjmem stravy per os jí byla sniţována kompletní parenterální výţiva. Po odstranění hrudních drénů jsme ji začali vertikalizovat. Přes den jsme ji posazovali do křesla, kde se mohla pohodlněji najíst a také sledovat televizi. S pomocí byla schopna ujít několik kroků. Dvanáctý den po úraze byla přeloţena na ortopedický JIP. Na operačním sále absolvovala poté několik nekrektomií a toalet operační rány na LHK. 25. den po operaci byla propuštěna z nemocnice domů. LHK měla stále znehybněnou zevní fixací a lékaři proto zatím nemohli vyloučit eventuelní postiţení její hybnosti. Kromě slepoty levého oka, která byla způsobená traumatickou lézí zrakového nervu (n.II), neměla nemocná ţádné významnější trvalé následky. U pacienty došlo přes počáteční komplikace velmi rychle ke zlepšení celkového zdravotního stavu společně s navrácením soběstačnosti. Vzhledem k poranění a hrozícím komplikacím jsou trvalé následky přiměřené.

86

Seznam příloh

1. Glasgow Coma Scale 2. Tupé trauma hrudníku při nárazu na volant 3. Tupé poranění břicha 4. Šokový index 5. Trauma skóre 6. Trauma při nárazu na palubní desku 7. Upnutí bezpečnostních pásů na pravém a levém sedadle 8. Spinální trauma 9. Tupé mozkolebeční trauma bez opěrky hlavy 10. Náraz hlavy na přední sklo 11. Nejčastější typy traumat dolních končetin o palubní desku nebo přední sedadlo 12. Náraz vzadu jedoucím vozidlem 13. Imobilizace při spinálním traumatu 14. Rautekův manévr 15. Sesterská dokumentace Emergency 16. Ošetřovatelská anamnéza při přijetí 17. Plán ošetřovatelské péče 18. Realizace ošetřovatelského plánu 19. Realizace léčebné péče 20. Hodnocení bolesti 21. Péče o dekubity 22. Edukační záznam 23. Záznam o průběhu edukační péče 24. Hodnocení plánu péče

87

Přílohy

5 Přílohy 1. Glasgow Coma Scale

Reakce na podráţdění

Otevírání očí

Slovní reakce

Motorická reakce

body

spontánní

4

na slovní výzvu

3

jen na bolestivý podnět

2

žádné

1

orientovaná odpověď

5

dezorientovaná řeč

4

nepřiléhavá, ale srozumitelná jednotlivá slova

3

nesrozumitelné zvuky

2

žádná

1

adekvátní pohyb na slovní výzvu

6

lokalizace bolesti – cílená snaha o její odstranění

5

obranný pohyb

4

patologická flexe (dekortikace)

3

patologická extenze (decerebace)

2

žádná

1

Celkové skóre

3 - 15

Hodnotí se vždy nejlepší odpověď, jíž bylo dosaženo.Minimální celkové skóre 3 body znamená hluboké bezvědomí, maximální celkové skóre 15 bodů je při normálním vědomí.

ERTLOVÁ, F., MUCHA, J. aj. Přednemocniční neodkladná péče, 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000, 340 s. ISBN 80-7013-300-7

Přílohy

2. Tupé trauma hrudníku při nárazu na volant

A. Přímý náraz řidiče bez zajištění bezpečnostním pásem na volant vede k nestabilitě hrudníku a dechové nedostatečnosti. Může dojít k vylomení žeber nebo sériové zlomenině žeber vlevo.

A. Kontuze myokardu při nárazu na přední plochu hrudníku. Nárazy srdce uvnitř hrudníku na pevné nitrohrudní struktury vyvolají deformaci a zhmoždění srdce.

DRÁBKOVÁ, J. Polytrauma v intenzivní medicíně, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 308 s. ISBN 80247-0419-6

Přílohy

3. Tupé poranění břicha

Nejčastějším místem poranění je hranice mezi pevnější a volnější strukturou, kde vznikne trhlina: ligamentum teres hepatis, úpon renálních cév, bránice. Parenchymové solidní orgány (játra, ledviny, popř. slezina) jsou vystaveny kontuzi.


Přílohy

4. Šokový index

stav

tepová frekvence / systolický TK = šokový index

normální

60/120

0,5

hrozící šok

100/100

1,0

rozvinutý šok

120/80

1,5


Přílohy

5. Trauma skóre (podle Championa)

Ukazatel

Skóre 4 3 2 1 0 1 0 4 3 2 1 0 2 1 0 5 4 3 2 1

Hodnota 10 – 24/min 24 – 35/min 36/min a vyšší 1 – 9/min 0 normální neúčinné 90 torr a vyšší 70 – 80 torr 50 – 70 torr 0 – 50 torr nehmatný tep normální obleněný žádný 14 – 15 11 – 13 8 – 10 5–7 3-4

frekvence dýchání

dýchací pohyby

systolický tlak

kapilární návrat

GCS

Celkové skóre

16 - 1

Pravděpodobnost přeţití podle výsledků hodnocení dle Championova trauma skóre:

Trauma skóre 16 % přežití

99

15

14

13

12

11

10

9

8

7

6

5

4

3

2

1

98

96

93

87

76

60

42

26

15

8

4

2

1

0

0


Přílohy

6. Trauma při nárazu na palubní desku

B. Bez připoutání vede čelní kolize ke zlomenině pánve nebo stehna.

B. Bez připoutání vede posun k dislokaci v kyčelním nebo kolením kloubu.

C. Jednoduchý pás přes bedra bez air-bagu nezabrání orofaciálnímu poranění.

D. Hyperextenze krční páteře při čelní kolizi bez připoutání vede často k poranění krční páteře a bičovému traumatu.


Přílohy

7. Upnutí bezpečnostních pásů na pravém a levém sedadle

¨


Přílohy

8. Spinální trauma

A.

C.

Při užití nevhodného, jednobodového bezpečnostního pásu je nejvíce ohrožena bederní páteř.

B.

Při možnosti opření hlavy o vysokou podpěrku je bičové trauma nejmenší.

D.

Bez opěrky hlavy hrozí při čelní kolizi a deceleraci poranění horního úseku krční páteře, míchy a mozkového kmene

Nízká opěrka umožňuje hyperextenzi šíje, čímž zvyšuje závažnost bičového traumatu.


Přílohy

9. Tupé mozkolebeční trauma bez opěrky hlavy

Dochází ke kontuzi a k difúznímu axonálnímu traumatu, které vzniká vzájemným střižným pohybem mozkové hmoty proti sobě.


Přílohy

10. Náraz hlavy na přední sklo

Síla nárazu působí na čelní laloky, střižné síly se uplatňují v okcipitální oblasti a mozkovém kmeni


Přílohy

11. Nejčastější typy traumat dolních končetin o palubní desku nebo přední sedadlo při čelním nárazu

A. B. C. D. E.

Zadní luxace v kyčelním kloubu Zlomenina tibie Zlomenina pately Dislokace v kolenním kloubu Zlomenina diafýzy femuru


Přílohy

12. Náraz vzadu jedoucím vozidlem

Při kolizi a nárazu vzadu jedoucím vozidlem vzniká hyperextenzní trauma krční páteře, které může způsobit Whiplash syndrom (bičové trauma).

SEIDL, Z., OBENBERGER, J. Neurologie pro studium i praxi, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004, 364 s. ISBN 80-247-0623-7

Přílohy

13. Imobilizace při spinálním traumatu

a. imobilizace krční páteře límcem b. imobilizace krční a hrudní páteře krátkou zádovou deskou


Přílohy

14. Rautekův manévr

Rautekův manévr se používá k vyproštění z polohy vsedě nebo vleže, například při vyprošťování z havarovaného automobilu.

Postup: Sedícího pacienta uchopí zachránce zezadu oběma horními končetinami pod podpažím. Jedna horní končetina nemocného je ohnuta v loketním kloubu do pravého úhlu, její předloktí uchopí zachránce shora oběma rukama a tiskne je ve výši nadbřišku proti tělu pacienta. Takto může být nemocný tažen na stehnech zachránce, čímž se docílí příznivějšího rozložení jeho hmotnosti. Přesouvá se tímto způsobem pozpátku, další zachránce mu může zvednout dolní končetiny.


Přílohy

15. Sesterská dokumentace Emergency

Kopie z originální ošetřovatelské dokumentace popisované pacientky

Přílohy

16. Ošetřovatelská anamnéza při přijetí A.


Přílohy

16. B.


Přílohy

17. Plán ošetřovatelské péče A.


Přílohy

17. B.


Přílohy

17. C.


Přílohy

18. Realizace ošetřovatelského plánu A.


Přílohy

18. B.


Přílohy

19. Realizace léčebné péče A. Příjem


Přílohy

19. B1. 1. den hospitalizace (6-12 hod)


Přílohy



Přílohy

19. C1. 3. den hospitalizace (6-12 hod)


Přílohy



Přílohy

19. D1. 7. den hospitalizace (18-24 hod)


Přílohy



Přílohy

20. Hodnocení bolesti


Přílohy

21. Péče o dekubity


Přílohy

22. Edukační záznam


Přílohy

23. Záznam o průběhu rehabilitační péče


Přílohy

24. Hodnocení plánu péče A. 2. den hospitalizace


Přílohy

24. B. 6.-7. den hospitalizace



6 Seznam zkratek, léků a odborných výrazů

A a. – arterie, z lat. tepna ABR – zkr. acidobazická rovnováha ACC (acetylcystein) – mukolytikum, látka usnadňující vykašlávání hlenů (snížením viskozity hlenu); antidotum paracetamolu acetabulum – lat. kloubní jamka kyčelního kloubu Acidum ascorbicum – vitamín C Actrapid – antidiabetikum, biosyntetický lidský inzulín, aplikace i.v., s.c. agitovanost – neklid, zvýšený pohyb, motorický neklid air-bag – vzduchový polštář Ambrobene – expektorans, mukolytikum amp. – zkr. ampulka analgosedace – kombinace opioidů s benzodiazepiny, používá se k sedaci a současnému tlumení bolesti anasarka – vodnatelnost, prosáknutí tkání vodou, otok antiemetika – léky tlumící zvracení (např.Torecan, Degan) antikolagulancia – léky tlumící krevní srážlivost (koagulaci), (např. Heparin, Pelentan) anurie – zástava tvorby moči a močení (při selhávání ledvinných funkcí) Apaurin (Diazepam, Seduxen) – anxiolytikum, antiepileptikum, sedativum, hypnotikum ARDS – zkr. z angl. syndrom dechové tísně dospělých (šoková plíce), závažné onemocnění plic, bývá reakcí na těžké onemocnění dýchacího ústrojí nebo na celkový stav (šok), může dojít až k selhání plic s následnou hypoxií;důležitá je prevence v rámci prvotního ošetření těžkého poranění Arduan – periferní svalové relaxancium asepticky – bez přítomnosti mikroorganismů a choroboplodných zárodků asfyxie (traumatická) – dušení způsobené nedostatkem vzduchu (viz Perthesův syndrom) aspirace – vniknutí cizího materiálu do dolních dýchacích cest (např. vdechnutí nebo zatečení žaludečního obsahu, krve nebo likvoru, vdechnutí potravy či drobného předmětu) ATB – zkr. antibiotika, léky užívané k ničení baktérií nebo zpomalení jejich růstu atelektáza – nevzdušnost plíce nebo její části

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů ATLS (Advanced Trauma Life Support) – zkr. z angl., trauma protokol; představuje ucelený systém péče o nemocné s traumaty, jeho konkrétní aplikace se může v jednotlivých trauma centrech v detailech lišit, ale základní struktura protokolu zůstává vždy stejná: -

Krátké celkové zhodnocení a. Zrakem – zřejmá poranění b. Stručná anamnéza

-

Primární zhodnocení A. Kontrola a zajištění průchodnosti dýchacích cest (airway control) B. Zhodnocení adekvátní ventilace (breathing) C. Kontrola oběhu a krvácení (cirkulation) D. Zhodnocení neurologického stavu (disability) E. Úplné obnažení nemocného (exposure)

-

Resuscitace

-

Sekundární zhodnocení

-

Definitivní ošetření

Atrovent – bronchodilatans, parasympatolytikum Avrazor – chemoterapeutikum, antiprotozoikum; k léčbě anaerobní systémové infekce avulze – odtržení, vytržení

B benzodiazepiny – léky ze skupiny psychofarmak, zklidňují, odstraňují úzkost, navozují spánek, tlumí křeče (např. Midazolam, Apaurin) Betaloc (metoprolol) – selektivní beta blokátor (ß1), antihypertenzivum; k léčbě poruch srdečního rytmu, zejména supraventrikulárních tachykardií bičové trauma - viz whiplash syndrom blast-syndrom – poranění z tlakové vlny při výbuchu (dojde ke vzniku vzduchové masy, při které může dojít k: odhození osoby a následnému vzniku četných traumat; vzniku četných vzduchových embolů; poškození ušních bubínků; perforaci střev; odtržení končetin; roztrhání těla) bronchodilatace – rozšíření průdušek bronchokonstrikce – zúžení průdušek brýlový hematom – krevní výron pod očními víčky, bývá při zlomenině spodiny lebeční bungee-jumping - skoky na pružném laně

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů C cefalea – bolest hlavy centrální míšní syndrom - Chabá paraparéza horních končetin s ušetřením hybnosti dolních končetin. Typická je porucha čití na trupu a horních končetinách se zachováním dotekového čití. Nejčastěji vzniká jako následek hyperextenčního poranění krční páteře a míchy. Může být reverzibilní. Clexane – antitrombotikum, antikolagulans; k profylaxi TEN CRP – zkr. C reaktivní protein, u zdravého člověka se vyskytuje v séru ve velmi nízkých koncentracích; jeho koncentrace významně stoupá při bakteriálních infekcích, u virové infekce může být normální CT – zkr. Computer tomografie, Rtg vyšetření, zobrazení těla ve vrstvách CVP – zkr. centrální venózní (žilní) tlak; měří se pomocí zavedeného katétru v konečném úseku horní nebo dolní duté žíly nebo až v pravé síni; při spontánním dýchání je asi 5–8 cmH2O (0,5–0,8 kPa), kolísá s dýchacími pohyby; při dýchání na UPV je vyšší (kolem 10– 15 cmH2O) CŢK – zkr. centrální žilní katétr

D decelerace – zpomalování, snižování rychlosti decelerační trauma hrudníku – tupé poranění hrudníku způsobené náhlým zpomalením. Nejčastěji vzniká při dopravních nehodách. Rozsah poranění je úměrný rychlosti, která předcházela nárazu, způsobu a rychlosti decelerace. Kromě toho záleží také na poloze těla zraněného vůči směru pohybu a případně na využití či chybění bezpečnostních prvků. Může dojít k ruptuře aorty, poranění plic, ruptuře nebo laceraci trachey či bronchů a poranění bránice. diabetes melitus – cukrovka, nemoc způsobená nedostatkem inzulínu nebo jeho sníženou účinností; dochází ke špatnému využití glukózy DIC – zkr. diseminovaná intravaskulární koagulopatie; porucha vyvolaná jiným onemocněním nebo poraněním (těžké trauma, sepse, šok, závažná infekce atd.), která začíná jako abnormální srážení krve, ale manifestuje se jako krvácivý stav. Následkem urychleného srážení krve dochází k trombotickým uzávěrům na úrovni mikrocirkulace, což vede ke zhoršenému prokrvení a následné ischemii tkání a orgánů. Vystupňovaná produkce srážecích faktorů spotřebuje zásoby jejich prekurzorů rychleji, než mohou být v játrech doplněny syntézou. Po vyčerpání koagulačních faktorů se objevuje krvácení.

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů Dipidolor – analgetikum, anodynum (opioid) disekující aneurysma aorty – patří mezi nejzávažnější onemocnění kardiovaskulárního systému. Dochází k podélnému rozpolcení stěny aorty, do které vtéká krev. Tvoří se tak dvojí lumen a vzniká intramurální hematom. Disekce vzniká většinou na podkladě vrozené méněcennosti médie, na vzniku se může podílet např. i arterioskleróza. Příčinou vzniku může být také trauma. dorsální – hřbetní, zadní, též posterior DÚ – zkr. dutina ústní dyspnoe – dušnost, pocit nedostatku vzduchu provázený zvýšeným dechovým úsilím

E edém - otok ECHOkardiografie (ECHO) – ultrazvukové vyšetření srdce EKG – zkr. elektrokardiografie enterální výţiva – výživa podávaná do zažívacího traktu, např. pomocí gastrické nebo jejunální sondy (přípravek Nutrison, Diason atd.) epistaxe – krvácení z nosu ERV – zkr. expirační rezervní objem ETCO2 – koncentrace oxidu uhličitého ve vydechovaném vzduchu na konci expiria, umožňuje nepřímo posouzení alveolární ventilace, normální hodnota je 35-45 torr (4,7-6,0 kPa) expirační - výdechový extenze – natažení, napřímení, pohyb v kloubu při kterém se zvětšuje kloubní úhel extracelulární – mimo, vně buněk extubace – vytažení endotracheální kanyly z dýchacích cest

F Fentanyl –analgetikum, anodynum (opioid) flexe – ohnutí, ohýbání, pohyb v kloubu při kterém se zmenšuje kloubní úhel fotoreakce – reakce zornic na osvit fraktura – z lat. zlomenina Furosemid – diuretikum Fyziologický roztok – 0,9% roztok NaCl (chloridu sodného); roztok s přibližně stejnou osmolalitou jako krevní plasma

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů G GCS – zkr. Glasgow Coma Scale, stupnice užívaná k hodnocení hloubky bezvědomí Geratam - nootropikum glykémie – hladina cukru v krvi, fyziologická hodnota na lačno je 4 - 6,1 mmol/l (v kapilární krvi)

H HAES 10% - 10% hydroxyetylškrob, koloidní roztok halucinogeny – látky vyvolávající u člověka kvalitativní psychické změny vědomí (poruchy vnímání, cítění, myšlení, nálady, pudu sebezáchovy atd.), např. LSD, meskalin, psilocybin Hartmanův roztok – krystaloidní roztok hemoglobin (Hb) – červené krevní barvivo obsažené v erytrocytech (červených krvinkách), má schopnost vázat a uvolňovat O2 a přenášet CO2, odráží množství erytrocytů hemo-pneumotorax – krev i vzduch v pleurální dutině, může být způsobeno pronikajícím i tupým poraněním hrudníku hemoptýza – (hemoptoe), vykašlávání nebo plivání krve z dýchacích cest nebo plic Heparin - antikolagulans herniace – vsunutí části orgánu mimo jeho přirozené místo otvorem ve struktruře ohraničující prostor jeho výskytu hyperextenze – abnormálně zvýšený rozsah pohybu ve směru natažení (extenze) hyperflexe – abnormálně zvýšený rozsah pohybu ve směru ohnutí (flexe)

I i.m. – intra muskulárně, do svalu i.v. – intra venózně, do žíly in situ – lat. v místě, v přirozené poloze inhalace – (léčebné) vdechování, např. vodních par s určitým lékem nebo O2 inspirační – vdechový intracelulární – uvnitř buněk intravaskulární – uvnitř cév intubace – zajištění dolních dýchacích cest, zavedení endotracheální kanyly do průdušnice iritancia - dráždidla IRV - inspirační rezervní objem

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů ischemie – místní nedokrevnost tkání nebo orgánů

J JIP – jednotka intenzivní péče

K kapnometrie – metoda měření oxidu uhličitého v průběhu dechového cyklu kaudální – dolní, vztahující se k dolní části těla, směr dolů koloidní roztoky (plazmaexpandery) – používají se k rychlé náplni krevního řečiště, zvětšují plazmatický objem i o vodu z intersticiálního prostoru, neprochází buněčnou membránou, při aplikaci dochází ke snížení hematokritu (např. Dextran, Rheodextran, Haemaccel, Haes) komparmentový syndrom – vzniká při zvýšení tkáňového tlaku v uzavřeném svalovém prostoru (svalových oblastech ohraničených fascií). Projevuje se parestéziemi, bolestí, necitlivostí či výpadkem funkce dané oblasti. Vede postupně až k nekróze svalů. Příčinou je vnější tlak (zasypání, bandáž, sádrový obvaz) nebo nárůst objemu tkání (otok krvácení). Nejčastěji bývá na bérci, předloktí a v oblasti karpálního tunelu. Nebezpečný je u raněných v bezvědomí, kde nemusí být včas rozpoznán. Ostatní pacienti nás většinou upozorní stížnostmi na narůstající bolestivost. Léčba spočívá v uvolnění tlaku fasciotomií (chirurgickým protětím fascie). kontuze (contusio) – zhmoždění, pohmoždění, tupé nepronikající poranění kraniální – lebeční, vztahující se k hlavě, horní, směřující nebo týkající se horní části těla krystaloidní roztoky – roztoky organických solí, které mají schopnost procházet buněčnou membránou, např. fyziologický roztok (0,9% NaCl)

L lacerace - potrhání, zhmoždění měkkých částí těla laparoskopie – endoskopické vyšetření břišní dutiny laterální – postranní, boční likvorea – výtok mozkomíšního moku z ucha nebo dutiny nosní, vzniká při zlomenině spodiny lebeční s roztržením dury. luxace (luxatio) – vymknutí, vykloubení

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů M m. – musculus, z lat. sval Maalox - antacidum malnutrice – podvýživa, zejména ve smyslu špatného složení potravy Manitol sol. 20% - osmoterapeutikum (cukernatý, osmoticky účinný alkohol; neproniká intracelulárně, zvyšuje osmotický tlak extracelulární tekutiny a tím vede k přesunu intracelulární tekutiny do extracelulárního a intravaskulárního prostoru; parenterálně podaný se vylučuje ledvinami a působí jako osmotické diuretikum; používá se k terapii edematózních stavů při poranění mozku a míchy, k terapii a prevenci nitrolební a nitrooční hypertenze) MAP (Mean Arterial Pressure) – zkr. střední arteriální tlak mediální - střední Midazolam – hypnotikum, sedativum, lék ze skupiny benzodiazepinů mikropolohování – nepatrné, ale účinné změny pacientovy polohy mm. – musculi, latinsky svaly MODS (multiorgan dysfunction syndrome) – zkr. z angl. syndrom multiorgánové dysfunkce; V polytraumatizovaném organismu se dynamicky vyvíjí vedle projevů přímého mechanického poranění. Podle počtu významně dysfunkčních nebo selhávajících orgánů rozhoduje o konečném výsledku. Vlivem poranění určitého orgánu vznikne okamžitě primární MODS, který ovlivňuje letalitu. Druhotný MODS vzniká později (mezi 3-14 dnem po polytraumatu) jako následek SIRS (syndrom systémové zánětlivé odpovědi) a postihuje i orgány vzdálené, primárně nepoškozené. Pokud se MODS zhoršuje, přechází v multiorgánové selhání. mortalita - úmrtnost; udává podíl zemřelých z určité skupiny za určité časové období, většinou se uvádí v promilích, tedy v přepočtu na tisíc jedinců MV - minutový objem, za klidových podmínek je asi 7,5 litrů

N n. – nervus, latinsky nerv nausea – nevolnost, pocit na zvracení nebulizace – aerosolová terapie, inhalace léků nekrektomie – odstranění odumřelé tkáně nekróza – odúmrtí (tkáně) Neodolpasse – antirevmatikum, antiflogistikum

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů Neuroleptika – skupina psychofarmak užívaná zejména při léčbě psychóz Noradrenalin (NA) - sympatomimetikum nostril – z angl. nosní dirky Novalgin – analgetikum, antipyretikum Novikov – tekutý obvaz nozokomiální infekce – nákaza vzniklá při pobytu v nemocnici nebo v příčinné souvislosti s tímto pobytem Nutramin VLI – infúzní roztok aminokyselin

O OGS – orogastrická sonda (sonda zavedená dutinou ústní do žaludku) okluze - skus OL – zkr. ordinace lékaře osteoporóza – onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty, kosti se stávají křehčími a snadněji se lámou oxygenoterapie – léčba kyslíkem

P p.o. (per os) – z lat. ústy (např. lék podávaný ústy) paraparéza – částečné ochrnutí, neúplná obrna poloviny těla parenterální výţiva – mimo střevní (s obejitím trávicí trubice) parkinsonský syndrom – projevuje se obdobnými příznaky jako Parkinsonova choroba, je však vyvolán jiným onemocněním. Příčinou může být také dlouhodobé užívání léků, které ovlivňují metabolismus dopaminu. Hlavními příznaky jsou klidový třes, generalizované zpomalení pohybů (tzv. bradykineza), ztuhlost končetin (rigidita) a poruchy chůze a rovnováhy (tzv. posturální dysfunkce). penetrující - pronikající (např. určitou vrstvou, tkání) Penicilin G – Beta-laktamové ATB per primam – lat. hojení rány přímo, napoprvé, bez komplikací a hladkou jizvou perikard – osrdečník, obal srdce Perthesův syndrom (syndrom modré masky, syndrom horní duté ţíly) – vzniká náhlým stlačením krve z dolní a horní duté žíly do periferie řečiště horní duté žíly, kde nejsou chlopně. To má za následek pokles TK, zrychlení tepu a šok, který může vést ke smrti. Přeplněné cévy v periferii praskají a vznikají hematomy. Díky výraznému překrvení

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů a krevní stáze je nápadné modré zbarvení obličeje a celé horní poloviny těla. Postižený má překrvené spojivky s krevními výrony a další hematomy se pásovitě táhnou od obličeje po prsní bradavky. Příčinou mohou být dopravní nehody, zasypání, výbuch, lavina, umačkání při panice v tlačenici, zalehnutí apod. Plasmalyte – izotonický roztok elektrolytů, krystaloidní roztok PMK – permanentní močový katétr pneumonie – zápal, zánět plic způsobený bakteriemi pneumothorax – vzduch v pleurální dutině, může být způsobeno pronikajícím i tupým poraněním hrudníku Propofol – celkové anestetikum pulzní oxymetrie, SpO2 – neinvazivní metoda měření saturace hemoglobinu kyslíkem, normální hodnota je 95%-98%, vedlejší hodnotou je tepová frekvence

R Redonův drén – polyethylenová několikrát perforovaná hadička, kterou se tekutina odvádí do lahve s podtlakem reintubace – opakované, nové zavedení kanyly do průdušnice retroperitoneum – část břišní oblasti která je uložena za břišní dutinou vystlanou pobřišnicí (peritoneem) reverzibilní - zvratný Rtg – zkr. rentgenové vyšetření ruptura – trhlina, roztržení tkáně RV – zkr. reziduální objem

S s.c. – subkutánně, pod kůži Sanorin 0,1% - otorinolaryngologikum, oftalmologikum, sympatomimetikum SIMV (Synchronized intermittent mandatory ventilation) – zkr. z angl., ventilační režim umožňující spontánní dýchání; synchronizuje s dechovou aktivitou nemocného, dodává nastavený počet dechů SIMV + PS – SIMV s tlakovou podporou; pacient iniciuje dech svým úsilím SIRS (Systemic Inflammatory Response Syndrome) – zkr. syndrom systémové zánětlivé reakce; Systémová zánětová odpověď na různá poškození, mezi která patří i polytrauma.

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů Může vyvolat až imunologické zhroucení organismu, který se stane vnímavý k vlastním infekčním kmenům a k nozokomiálním vyvolavatelům infekcí. sklerotická aortální chlopeň – chlopeň postižená sklerotickými změna, ztvrdlá, tuhá Sufentanil – analgetikum anodynum, opioidní anestetikum

T tachykardie (sinusová) – zrychlení srdečního tepu; ze síní jsou na komory převáděny abnormální impulzy, QRS má obvykle normální šířku (méně než 0,12s) tamponáda perikardu (srdeční tamponáda) – stlačení srdce nahromaděnou tekutinou v osrdečníkovém (perikardiálním) vaku; příčinou může být krvácení do perikardiálního prostoru (způsobený např. úrazem hrudníku, operací srdce, rupturou myokardu, aortální disekcí) TEN – zkr. Tromboembolická nemoc tenzní pneumothorax – vzduch vnikající do pleurální dutiny trhlinou v plíci nebo hrudní stěně nemůže unikat ven; dochází k utlačování plíce na postižené straně a jejímu kolapsu; s přibývajícím vzduchem je mediastinum s průdušnicí vytlačováno na opačnou stranu a stlačuje druhostrannou plíci; léčba spočívá v okamžité dekompresi punkcí hrudníku Tetabulin – Imunopreparát pro pasivní imunizaci, používá se k profylaxi tetanu u neočkovaných osob, neúplně očkovaných nebo očkovaných před více jak 10 lety TF (také P, HR) – zkr. tepová frekvence, počet tepů za minutu thorakotomie – chirurgické otevření hrudní stěny Tiapridal – antipsychotikum, neuroleptikum TK – zkr. krevní tlak Torecan – antiemetikum, antivertiginózum Trachcare – uzavřený systém odsávání z dolních dýchacích cest Tramal – analgetikum, anodynum trauma palubní desky – souhrnné označení pro poranění, která jsou pravděpodobná při nárazu na palubní desku /viz příloha č.6/ TS – zkr. Trauma Score /viz příloha č.5/ TT – zkr. tělesná teplota

U UPV – umělá plicní ventilace uretra – z lat. močová trubice

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů V v. – vena, z lat. žíla VAS (visual analog scale) – škála pro subjektivní hodnocení bolesti vazopresory – látky působící stažení cév (vazokonstrikci) a tak zvyšují krevní tlak, přirozenými jsou např. noradrenalin, dopamin ventrální – přední, též anterior, (opak dorzální) VKP - vitální kapacita plic vlající hrudník – také nestabilní hrudník; svědčí o silném nárazu na hrudní stěnu, velmi pravděpodobná je přítomnost dalších nitrohrudních poranění (např. kontuze plic, srdce, poranění velkých cév atd.); vyskytuje se při mnohočetných zlomeninách žeber, dochází k paradoxnímu pohybu vylomeného úseku hrudní stěny, dechové pohyby jsou pro bolest omezeny, což vede ke vzniku atelektáz a zánětů plic volumoterapie – doplnění krevního oběhu infúzními koloidními a krystaloidními roztoky Voluven 6% - koloidní roztok VT (Tidal Volume) – dechový objem

W Whiplash syndrom (bičové trauma) – spočívá v natažení míchy a páteře. Nejčastěji vzniká nárazem zezadu při autohavárii. Při nárazu vzadu jedoucím vozidlem dojde u osoby v předním automobilu nejprve k extrémní flexi hlavy a poté k extenzi /viz příloha č.12/. To může mít za následek afekci páteře, míchy a při silném nárazu i mozku. Pohyb hlavy se přenáší na krční páteř a dochází tak k hyperextenznímu traumatu krční páteře. Whiplash syndrom je příčinou trvalé bolesti v krční páteři s šířením mezi lopatky, do ramen a celých horních končetin. Postižení trpí navíc cefaleou a blokádami krční páteře.

Z ZZS – Zdravotnická záchranná služba ZŢF – základní životní funkce, jsou navzájem úzce spojeny, mají za úkol udržet potřebnou dodávku kyslíku a zdrojů energie, odstranit vysoce toxické zplodiny a zachovat rozmezí homeostázy umožňující život, řadíme k nim: dýchání, krevní oběh, činnost mozku a udržování vnitřního prostředí /1,2,7,8,14,15,16/


7 Seznam pouţité literatury

1.

ADAMS, B., HAROLD, C.E. Sestra a akutní stavy od A do Z, 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1999, 488 s. ISBN 80-7169-893-8

2.

BYSTŘICKÝ, Z. Neodkladná péče v traumatologii, 2. vyd. Praha: Avicenum, 1991, 304 s. ISBN 80-85047-01-2

3.

ČIHÁK, R. Anatomie 1, 2.upravené a doplněné vydání, Praha: Grada Publishing, 2001, 516 s. ISBN 80-7169-970-5

4.

ČIHÁK, R. Anatomie 2, 2.upravené a doplněné vydání, Praha: Grada Publishing, 2002, 448 s. ISBN 80-247-0143-X

5.

ČIHÁK, R. Anatomie 3,2. upravené a doplněné vyd. Praha: Grada Publishing, 2004, 692 s. ISBN 80-247-1132-X

6.

DOGNES, M.E., MOORHOUSE, M.F. Kapesní průvodce zdravotní sestry, 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1996, 576 s. ISBN 80-7169-294-8

7.

DRÁBKOVÁ, J. Polytrauma v intenzivní medicíně, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 308 s. ISBN 80-247-0419-6

8.

DRÁBKOVÁ, J. Teoretické podklady anatomie, fyziologie a patofyziologie, Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1995, č.19, s.67, v.č. 678/95

9.

ERTLOVÁ, F., MUCHA, J. aj. Přednemocniční neodkladná péče, 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000, 340 s. ISBN 807013-300-7

Seznam použité literatury 10.

MOUREK, J. Fyziologie – učebnice pro studenty zdravotnických oborů, 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005, 204 s. ISBN 80-247-1190-7

11.

MÜLLER, S. Memorix neodkladné stavy v medicíně, 1.vyd. Praha: Scientia medica, 1992, 337 s. ISBN 80-85526-16-6

12.

PACHL, J., ROUBÍK, K., aj., Základy anesteziologie a resuscitační péče dospělých i dětí, 1.vyd., Praha: Karolinum, 2003, 374 s. ISBN 80-246-0479-5

13.

RICHARDS, A., EDWARDS, S. Repetitorium pro zdravotní sestry, 1. české vyd. Praha: Grada Publishing, 2004, 376 s. ISBN 80-247-0932-5

14.


15.

ŠEVČÍK, P., ČERNÝ, V., VÍTOVEC, J., et al. Intenzivní medicína, 2.vyd. Praha: Galén, 2003, 422 s. ISBN 80-7262-203-X

16.

VOKURKA, M., HUGO, J., a spol. Praktický slovník medicíny, 4.vyd. Praha: Maxdorf, 1995, 477 s. ISBN 80-85800-28-4

17.

Specializovaný ošetřovatelský standard Emergency č. 1 Algoritmus příjmu polytraumatu, 2000, ÚVN

18.

http://www.anamneza.cz/moduly/lek.php3?id=2060

19.

http://www.med.muni.cz/Traumatologie/Chirurgie_B/ch1/Hrudnik.htm

Přílohy

5 Přílohy 1. Glasgow Coma Scale

Reakce na podráţdění

Otevírání očí

Slovní reakce

Motorická reakce

body

spontánní

4

na slovní výzvu

3

jen na bolestivý podnět

2

žádné

1

orientovaná odpověď

5

dezorientovaná řeč

4

nepřiléhavá, ale srozumitelná jednotlivá slova

3

nesrozumitelné zvuky

2

žádná

1

adekvátní pohyb na slovní výzvu

6

lokalizace bolesti – cílená snaha o její odstranění

5

obranný pohyb

4

patologická flexe (dekortikace)

3

patologická extenze (decerebace)

2

žádná

1

Celkové skóre

3 - 15

Hodnotí se vždy nejlepší odpověď, jíž bylo dosaženo.Minimální celkové skóre 3 body znamená hluboké bezvědomí, maximální celkové skóre 15 bodů je při normálním vědomí.


Přílohy

2. Tupé trauma hrudníku při nárazu na volant

A. Přímý náraz řidiče bez zajištění bezpečnostním pásem na volant vede k nestabilitě hrudníku a dechové nedostatečnosti. Může dojít k vylomení žeber nebo sériové zlomenině žeber vlevo.

A. Kontuze myokardu při nárazu na přední plochu hrudníku. Nárazy srdce uvnitř hrudníku na pevné nitrohrudní struktury vyvolají deformaci a zhmoždění srdce.


Přílohy

3. Tupé poranění břicha

Nejčastějším místem poranění je hranice mezi pevnější a volnější strukturou, kde vznikne trhlina: ligamentum teres hepatis, úpon renálních cév, bránice. Parenchymové solidní orgány (játra, ledviny, popř. slezina) jsou vystaveny kontuzi.


Přílohy

4. Šokový index

stav

tepová frekvence / systolický TK = šokový index

normální

60/120

0,5

hrozící šok

100/100

1,0

rozvinutý šok

120/80

1,5


Přílohy

5. Trauma skóre (podle Championa)

Ukazatel

Skóre 4 3 2 1 0 1 0 4 3 2 1 0 2 1 0 5 4 3 2 1

Hodnota 10 – 24/min 24 – 35/min 36/min a vyšší 1 – 9/min 0 normální neúčinné 90 torr a vyšší 70 – 80 torr 50 – 70 torr 0 – 50 torr nehmatný tep normální obleněný žádný 14 – 15 11 – 13 8 – 10 5–7 3-4

frekvence dýchání

dýchací pohyby

systolický tlak

kapilární návrat

GCS

Celkové skóre

16 - 1

Pravděpodobnost přeţití podle výsledků hodnocení dle Championova trauma skóre:

Trauma skóre 16 % přežití

99

15

14

13

12

11

10

9

8

7

6

5

4

3

2

1

98

96

93

87

76

60

42

26

15

8

4

2

1

0

0


Přílohy

6. Trauma při nárazu na palubní desku

B. Bez připoutání vede čelní kolize ke zlomenině pánve nebo stehna.

B. Bez připoutání vede posun k dislokaci v kyčelním nebo kolením kloubu.

C. Jednoduchý pás přes bedra bez air-bagu nezabrání orofaciálnímu poranění.

D. Hyperextenze krční páteře při čelní kolizi bez připoutání vede často k poranění krční páteře a bičovému traumatu.


Přílohy

7. Upnutí bezpečnostních pásů na pravém a levém sedadle

¨


Přílohy

8. Spinální trauma

A.

C.

Při užití nevhodného, jednobodového bezpečnostního pásu je nejvíce ohrožena bederní páteř.

B.

Při možnosti opření hlavy o vysokou podpěrku je bičové trauma nejmenší.

D.

Bez opěrky hlavy hrozí při čelní kolizi a deceleraci poranění horního úseku krční páteře, míchy a mozkového kmene

Nízká opěrka umožňuje hyperextenzi šíje, čímž zvyšuje závažnost bičového traumatu.


Přílohy

9. Tupé mozkolebeční trauma bez opěrky hlavy

Dochází ke kontuzi a k difúznímu axonálnímu traumatu, které vzniká vzájemným střižným pohybem mozkové hmoty proti sobě.


Přílohy

10. Náraz hlavy na přední sklo

Síla nárazu působí na čelní laloky, střižné síly se uplatňují v okcipitální oblasti a mozkovém kmeni


Přílohy

11. Nejčastější typy traumat dolních končetin o palubní desku nebo přední sedadlo při čelním nárazu

A. B. C. D. E.

Zadní luxace v kyčelním kloubu Zlomenina tibie Zlomenina pately Dislokace v kolenním kloubu Zlomenina diafýzy femuru


Přílohy

12. Náraz vzadu jedoucím vozidlem

Při kolizi a nárazu vzadu jedoucím vozidlem vzniká hyperextenzní trauma krční páteře, které může způsobit Whiplash syndrom (bičové trauma).


Přílohy

13. Imobilizace při spinálním traumatu

a. imobilizace krční páteře límcem b. imobilizace krční a hrudní páteře krátkou zádovou deskou


Přílohy

14. Rautekův manévr

Rautekův manévr se používá k vyproštění z polohy vsedě nebo vleže, například při vyprošťování z havarovaného automobilu.

Postup: Sedícího pacienta uchopí zachránce zezadu oběma horními končetinami pod podpažím. Jedna horní končetina nemocného je ohnuta v loketním kloubu do pravého úhlu, její předloktí uchopí zachránce shora oběma rukama a tiskne je ve výši nadbřišku proti tělu pacienta. Takto může být nemocný tažen na stehnech zachránce, čímž se docílí příznivějšího rozložení jeho hmotnosti. Přesouvá se tímto způsobem pozpátku, další zachránce mu může zvednout dolní končetiny.


Přílohy

15. Sesterská dokumentace Emergency


Přílohy

16. Ošetřovatelská anamnéza při přijetí A.


Přílohy

16. B.


Přílohy

17. Plán ošetřovatelské péče A.


Přílohy

17. B.


Přílohy

17. C.


Přílohy

18. Realizace ošetřovatelského plánu A.


Přílohy

18. B.


Přílohy

19. Realizace léčebné péče A. Příjem


Přílohy



Přílohy



Přílohy



Přílohy



Přílohy



Přílohy



Přílohy

20. Hodnocení bolesti


Přílohy

21. Péče o dekubity


Přílohy

22. Edukační záznam


Přílohy

23. Záznam o průběhu rehabilitační péče


Přílohy

24. Hodnocení plánu péče A. 2. den hospitalizace


Přílohy

24. B. 6.-7. den hospitalizace



6 Seznam zkratek, léků a odborných výrazů

A a. – arterie, z lat. tepna ABR – zkr. acidobazická rovnováha ACC (acetylcystein) – mukolytikum, látka usnadňující vykašlávání hlenů (snížením viskozity hlenu); antidotum paracetamolu acetabulum – lat. kloubní jamka kyčelního kloubu Acidum ascorbicum – vitamín C Actrapid – antidiabetikum, biosyntetický lidský inzulín, aplikace i.v., s.c. agitovanost – neklid, zvýšený pohyb, motorický neklid air-bag – vzduchový polštář Ambrobene – expektorans, mukolytikum amp. – zkr. ampulka analgosedace – kombinace opioidů s benzodiazepiny, používá se k sedaci a současnému tlumení bolesti anasarka – vodnatelnost, prosáknutí tkání vodou, otok antiemetika – léky tlumící zvracení (např.Torecan, Degan) antikolagulancia – léky tlumící krevní srážlivost (koagulaci), (např. Heparin, Pelentan) anurie – zástava tvorby moči a močení (při selhávání ledvinných funkcí) Apaurin (Diazepam, Seduxen) – anxiolytikum, antiepileptikum, sedativum, hypnotikum ARDS – zkr. z angl. syndrom dechové tísně dospělých (šoková plíce), závažné onemocnění plic, bývá reakcí na těžké onemocnění dýchacího ústrojí nebo na celkový stav (šok), může dojít až k selhání plic s následnou hypoxií;důležitá je prevence v rámci prvotního ošetření těžkého poranění Arduan – periferní svalové relaxancium asepticky – bez přítomnosti mikroorganismů a choroboplodných zárodků asfyxie (traumatická) – dušení způsobené nedostatkem vzduchu (viz Perthesův syndrom) aspirace – vniknutí cizího materiálu do dolních dýchacích cest (např. vdechnutí nebo zatečení žaludečního obsahu, krve nebo likvoru, vdechnutí potravy či drobného předmětu) ATB – zkr. antibiotika, léky užívané k ničení baktérií nebo zpomalení jejich růstu atelektáza – nevzdušnost plíce nebo její části

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů ATLS (Advanced Trauma Life Support) – zkr. z angl., trauma protokol; představuje ucelený systém péče o nemocné s traumaty, jeho konkrétní aplikace se může v jednotlivých trauma centrech v detailech lišit, ale základní struktura protokolu zůstává vždy stejná: -

Krátké celkové zhodnocení a. Zrakem – zřejmá poranění b. Stručná anamnéza

-

Primární zhodnocení A. Kontrola a zajištění průchodnosti dýchacích cest (airway control) B. Zhodnocení adekvátní ventilace (breathing) C. Kontrola oběhu a krvácení (cirkulation) D. Zhodnocení neurologického stavu (disability) E. Úplné obnažení nemocného (exposure)

-

Resuscitace

-

Sekundární zhodnocení

-

Definitivní ošetření

Atrovent – bronchodilatans, parasympatolytikum Avrazor – chemoterapeutikum, antiprotozoikum; k léčbě anaerobní systémové infekce avulze – odtržení, vytržení

B benzodiazepiny – léky ze skupiny psychofarmak, zklidňují, odstraňují úzkost, navozují spánek, tlumí křeče (např. Midazolam, Apaurin) Betaloc (metoprolol) – selektivní beta blokátor (ß1), antihypertenzivum; k léčbě poruch srdečního rytmu, zejména supraventrikulárních tachykardií bičové trauma - viz whiplash syndrom blast-syndrom – poranění z tlakové vlny při výbuchu (dojde ke vzniku vzduchové masy, při které může dojít k: odhození osoby a následnému vzniku četných traumat; vzniku četných vzduchových embolů; poškození ušních bubínků; perforaci střev; odtržení končetin; roztrhání těla) bronchodilatace – rozšíření průdušek bronchokonstrikce – zúžení průdušek brýlový hematom – krevní výron pod očními víčky, bývá při zlomenině spodiny lebeční bungee-jumping - skoky na pružném laně

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů C cefalea – bolest hlavy centrální míšní syndrom - Chabá paraparéza horních končetin s ušetřením hybnosti dolních končetin. Typická je porucha čití na trupu a horních končetinách se zachováním dotekového čití. Nejčastěji vzniká jako následek hyperextenčního poranění krční páteře a míchy. Může být reverzibilní. Clexane – antitrombotikum, antikolagulans; k profylaxi TEN CRP – zkr. C reaktivní protein, u zdravého člověka se vyskytuje v séru ve velmi nízkých koncentracích; jeho koncentrace významně stoupá při bakteriálních infekcích, u virové infekce může být normální CT – zkr. Computer tomografie, Rtg vyšetření, zobrazení těla ve vrstvách CVP – zkr. centrální venózní (žilní) tlak; měří se pomocí zavedeného katétru v konečném úseku horní nebo dolní duté žíly nebo až v pravé síni; při spontánním dýchání je asi 5–8 cmH2O (0,5–0,8 kPa), kolísá s dýchacími pohyby; při dýchání na UPV je vyšší (kolem 10– 15 cmH2O) CŢK – zkr. centrální žilní katétr

D decelerace – zpomalování, snižování rychlosti decelerační trauma hrudníku – tupé poranění hrudníku způsobené náhlým zpomalením. Nejčastěji vzniká při dopravních nehodách. Rozsah poranění je úměrný rychlosti, která předcházela nárazu, způsobu a rychlosti decelerace. Kromě toho záleží také na poloze těla zraněného vůči směru pohybu a případně na využití či chybění bezpečnostních prvků. Může dojít k ruptuře aorty, poranění plic, ruptuře nebo laceraci trachey či bronchů a poranění bránice. diabetes melitus – cukrovka, nemoc způsobená nedostatkem inzulínu nebo jeho sníženou účinností; dochází ke špatnému využití glukózy DIC – zkr. diseminovaná intravaskulární koagulopatie; porucha vyvolaná jiným onemocněním nebo poraněním (těžké trauma, sepse, šok, závažná infekce atd.), která začíná jako abnormální srážení krve, ale manifestuje se jako krvácivý stav. Následkem urychleného srážení krve dochází k trombotickým uzávěrům na úrovni mikrocirkulace, což vede ke zhoršenému prokrvení a následné ischemii tkání a orgánů. Vystupňovaná produkce srážecích faktorů spotřebuje zásoby jejich prekurzorů rychleji, než mohou být v játrech doplněny syntézou. Po vyčerpání koagulačních faktorů se objevuje krvácení.

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů Dipidolor – analgetikum, anodynum (opioid) disekující aneurysma aorty – patří mezi nejzávažnější onemocnění kardiovaskulárního systému. Dochází k podélnému rozpolcení stěny aorty, do které vtéká krev. Tvoří se tak dvojí lumen a vzniká intramurální hematom. Disekce vzniká většinou na podkladě vrozené méněcennosti médie, na vzniku se může podílet např. i arterioskleróza. Příčinou vzniku může být také trauma. dorsální – hřbetní, zadní, též posterior DÚ – zkr. dutina ústní dyspnoe – dušnost, pocit nedostatku vzduchu provázený zvýšeným dechovým úsilím

E edém - otok ECHOkardiografie (ECHO) – ultrazvukové vyšetření srdce EKG – zkr. elektrokardiografie enterální výţiva – výživa podávaná do zažívacího traktu, např. pomocí gastrické nebo jejunální sondy (přípravek Nutrison, Diason atd.) epistaxe – krvácení z nosu ERV – zkr. expirační rezervní objem ETCO2 – koncentrace oxidu uhličitého ve vydechovaném vzduchu na konci expiria, umožňuje nepřímo posouzení alveolární ventilace, normální hodnota je 35-45 torr (4,7-6,0 kPa) expirační - výdechový extenze – natažení, napřímení, pohyb v kloubu při kterém se zvětšuje kloubní úhel extracelulární – mimo, vně buněk extubace – vytažení endotracheální kanyly z dýchacích cest

F Fentanyl –analgetikum, anodynum (opioid) flexe – ohnutí, ohýbání, pohyb v kloubu při kterém se zmenšuje kloubní úhel fotoreakce – reakce zornic na osvit fraktura – z lat. zlomenina Furosemid – diuretikum Fyziologický roztok – 0,9% roztok NaCl (chloridu sodného); roztok s přibližně stejnou osmolalitou jako krevní plasma

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů G GCS – zkr. Glasgow Coma Scale, stupnice užívaná k hodnocení hloubky bezvědomí Geratam - nootropikum glykémie – hladina cukru v krvi, fyziologická hodnota na lačno je 4 - 6,1 mmol/l (v kapilární krvi)

H HAES 10% - 10% hydroxyetylškrob, koloidní roztok halucinogeny – látky vyvolávající u člověka kvalitativní psychické změny vědomí (poruchy vnímání, cítění, myšlení, nálady, pudu sebezáchovy atd.), např. LSD, meskalin, psilocybin Hartmanův roztok – krystaloidní roztok hemoglobin (Hb) – červené krevní barvivo obsažené v erytrocytech (červených krvinkách), má schopnost vázat a uvolňovat O2 a přenášet CO2, odráží množství erytrocytů hemo-pneumotorax – krev i vzduch v pleurální dutině, může být způsobeno pronikajícím i tupým poraněním hrudníku hemoptýza – (hemoptoe), vykašlávání nebo plivání krve z dýchacích cest nebo plic Heparin - antikolagulans herniace – vsunutí části orgánu mimo jeho přirozené místo otvorem ve struktruře ohraničující prostor jeho výskytu hyperextenze – abnormálně zvýšený rozsah pohybu ve směru natažení (extenze) hyperflexe – abnormálně zvýšený rozsah pohybu ve směru ohnutí (flexe)

I i.m. – intra muskulárně, do svalu i.v. – intra venózně, do žíly in situ – lat. v místě, v přirozené poloze inhalace – (léčebné) vdechování, např. vodních par s určitým lékem nebo O2 inspirační – vdechový intracelulární – uvnitř buněk intravaskulární – uvnitř cév intubace – zajištění dolních dýchacích cest, zavedení endotracheální kanyly do průdušnice iritancia - dráždidla IRV - inspirační rezervní objem

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů ischemie – místní nedokrevnost tkání nebo orgánů

J JIP – jednotka intenzivní péče

K kapnometrie – metoda měření oxidu uhličitého v průběhu dechového cyklu kaudální – dolní, vztahující se k dolní části těla, směr dolů koloidní roztoky (plazmaexpandery) – používají se k rychlé náplni krevního řečiště, zvětšují plazmatický objem i o vodu z intersticiálního prostoru, neprochází buněčnou membránou, při aplikaci dochází ke snížení hematokritu (např. Dextran, Rheodextran, Haemaccel, Haes) komparmentový syndrom – vzniká při zvýšení tkáňového tlaku v uzavřeném svalovém prostoru (svalových oblastech ohraničených fascií). Projevuje se parestéziemi, bolestí, necitlivostí či výpadkem funkce dané oblasti. Vede postupně až k nekróze svalů. Příčinou je vnější tlak (zasypání, bandáž, sádrový obvaz) nebo nárůst objemu tkání (otok krvácení). Nejčastěji bývá na bérci, předloktí a v oblasti karpálního tunelu. Nebezpečný je u raněných v bezvědomí, kde nemusí být včas rozpoznán. Ostatní pacienti nás většinou upozorní stížnostmi na narůstající bolestivost. Léčba spočívá v uvolnění tlaku fasciotomií (chirurgickým protětím fascie). kontuze (contusio) – zhmoždění, pohmoždění, tupé nepronikající poranění kraniální – lebeční, vztahující se k hlavě, horní, směřující nebo týkající se horní části těla krystaloidní roztoky – roztoky organických solí, které mají schopnost procházet buněčnou membránou, např. fyziologický roztok (0,9% NaCl)

L lacerace - potrhání, zhmoždění měkkých částí těla laparoskopie – endoskopické vyšetření břišní dutiny laterální – postranní, boční likvorea – výtok mozkomíšního moku z ucha nebo dutiny nosní, vzniká při zlomenině spodiny lebeční s roztržením dury. luxace (luxatio) – vymknutí, vykloubení

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů M m. – musculus, z lat. sval Maalox - antacidum malnutrice – podvýživa, zejména ve smyslu špatného složení potravy Manitol sol. 20% - osmoterapeutikum (cukernatý, osmoticky účinný alkohol; neproniká intracelulárně, zvyšuje osmotický tlak extracelulární tekutiny a tím vede k přesunu intracelulární tekutiny do extracelulárního a intravaskulárního prostoru; parenterálně podaný se vylučuje ledvinami a působí jako osmotické diuretikum; používá se k terapii edematózních stavů při poranění mozku a míchy, k terapii a prevenci nitrolební a nitrooční hypertenze) MAP (Mean Arterial Pressure) – zkr. střední arteriální tlak mediální - střední Midazolam – hypnotikum, sedativum, lék ze skupiny benzodiazepinů mikropolohování – nepatrné, ale účinné změny pacientovy polohy mm. – musculi, latinsky svaly MODS (multiorgan dysfunction syndrome) – zkr. z angl. syndrom multiorgánové dysfunkce; V polytraumatizovaném organismu se dynamicky vyvíjí vedle projevů přímého mechanického poranění. Podle počtu významně dysfunkčních nebo selhávajících orgánů rozhoduje o konečném výsledku. Vlivem poranění určitého orgánu vznikne okamžitě primární MODS, který ovlivňuje letalitu. Druhotný MODS vzniká později (mezi 3-14 dnem po polytraumatu) jako následek SIRS (syndrom systémové zánětlivé odpovědi) a postihuje i orgány vzdálené, primárně nepoškozené. Pokud se MODS zhoršuje, přechází v multiorgánové selhání. mortalita - úmrtnost; udává podíl zemřelých z určité skupiny za určité časové období, většinou se uvádí v promilích, tedy v přepočtu na tisíc jedinců MV - minutový objem, za klidových podmínek je asi 7,5 litrů

N n. – nervus, latinsky nerv nausea – nevolnost, pocit na zvracení nebulizace – aerosolová terapie, inhalace léků nekrektomie – odstranění odumřelé tkáně nekróza – odúmrtí (tkáně) Neodolpasse – antirevmatikum, antiflogistikum

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů Neuroleptika – skupina psychofarmak užívaná zejména při léčbě psychóz Noradrenalin (NA) - sympatomimetikum nostril – z angl. nosní dirky Novalgin – analgetikum, antipyretikum Novikov – tekutý obvaz nozokomiální infekce – nákaza vzniklá při pobytu v nemocnici nebo v příčinné souvislosti s tímto pobytem Nutramin VLI – infúzní roztok aminokyselin

O OGS – orogastrická sonda (sonda zavedená dutinou ústní do žaludku) okluze - skus OL – zkr. ordinace lékaře osteoporóza – onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty, kosti se stávají křehčími a snadněji se lámou oxygenoterapie – léčba kyslíkem

P p.o. (per os) – z lat. ústy (např. lék podávaný ústy) paraparéza – částečné ochrnutí, neúplná obrna poloviny těla parenterální výţiva – mimo střevní (s obejitím trávicí trubice) parkinsonský syndrom – projevuje se obdobnými příznaky jako Parkinsonova choroba, je však vyvolán jiným onemocněním. Příčinou může být také dlouhodobé užívání léků, které ovlivňují metabolismus dopaminu. Hlavními příznaky jsou klidový třes, generalizované zpomalení pohybů (tzv. bradykineza), ztuhlost končetin (rigidita) a poruchy chůze a rovnováhy (tzv. posturální dysfunkce). penetrující - pronikající (např. určitou vrstvou, tkání) Penicilin G – Beta-laktamové ATB per primam – lat. hojení rány přímo, napoprvé, bez komplikací a hladkou jizvou perikard – osrdečník, obal srdce Perthesův syndrom (syndrom modré masky, syndrom horní duté ţíly) – vzniká náhlým stlačením krve z dolní a horní duté žíly do periferie řečiště horní duté žíly, kde nejsou chlopně. To má za následek pokles TK, zrychlení tepu a šok, který může vést ke smrti. Přeplněné cévy v periferii praskají a vznikají hematomy. Díky výraznému překrvení

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů a krevní stáze je nápadné modré zbarvení obličeje a celé horní poloviny těla. Postižený má překrvené spojivky s krevními výrony a další hematomy se pásovitě táhnou od obličeje po prsní bradavky. Příčinou mohou být dopravní nehody, zasypání, výbuch, lavina, umačkání při panice v tlačenici, zalehnutí apod. Plasmalyte – izotonický roztok elektrolytů, krystaloidní roztok PMK – permanentní močový katétr pneumonie – zápal, zánět plic způsobený bakteriemi pneumothorax – vzduch v pleurální dutině, může být způsobeno pronikajícím i tupým poraněním hrudníku Propofol – celkové anestetikum pulzní oxymetrie, SpO2 – neinvazivní metoda měření saturace hemoglobinu kyslíkem, normální hodnota je 95%-98%, vedlejší hodnotou je tepová frekvence

R Redonův drén – polyethylenová několikrát perforovaná hadička, kterou se tekutina odvádí do lahve s podtlakem reintubace – opakované, nové zavedení kanyly do průdušnice retroperitoneum – část břišní oblasti která je uložena za břišní dutinou vystlanou pobřišnicí (peritoneem) reverzibilní - zvratný Rtg – zkr. rentgenové vyšetření ruptura – trhlina, roztržení tkáně RV – zkr. reziduální objem

S s.c. – subkutánně, pod kůži Sanorin 0,1% - otorinolaryngologikum, oftalmologikum, sympatomimetikum SIMV (Synchronized intermittent mandatory ventilation) – zkr. z angl., ventilační režim umožňující spontánní dýchání; synchronizuje s dechovou aktivitou nemocného, dodává nastavený počet dechů SIMV + PS – SIMV s tlakovou podporou; pacient iniciuje dech svým úsilím SIRS (Systemic Inflammatory Response Syndrome) – zkr. syndrom systémové zánětlivé reakce; Systémová zánětová odpověď na různá poškození, mezi která patří i polytrauma.

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů Může vyvolat až imunologické zhroucení organismu, který se stane vnímavý k vlastním infekčním kmenům a k nozokomiálním vyvolavatelům infekcí. sklerotická aortální chlopeň – chlopeň postižená sklerotickými změna, ztvrdlá, tuhá Sufentanil – analgetikum anodynum, opioidní anestetikum

T tachykardie (sinusová) – zrychlení srdečního tepu; ze síní jsou na komory převáděny abnormální impulzy, QRS má obvykle normální šířku (méně než 0,12s) tamponáda perikardu (srdeční tamponáda) – stlačení srdce nahromaděnou tekutinou v osrdečníkovém (perikardiálním) vaku; příčinou může být krvácení do perikardiálního prostoru (způsobený např. úrazem hrudníku, operací srdce, rupturou myokardu, aortální disekcí) TEN – zkr. Tromboembolická nemoc tenzní pneumothorax – vzduch vnikající do pleurální dutiny trhlinou v plíci nebo hrudní stěně nemůže unikat ven; dochází k utlačování plíce na postižené straně a jejímu kolapsu; s přibývajícím vzduchem je mediastinum s průdušnicí vytlačováno na opačnou stranu a stlačuje druhostrannou plíci; léčba spočívá v okamžité dekompresi punkcí hrudníku Tetabulin – Imunopreparát pro pasivní imunizaci, používá se k profylaxi tetanu u neočkovaných osob, neúplně očkovaných nebo očkovaných před více jak 10 lety TF (také P, HR) – zkr. tepová frekvence, počet tepů za minutu thorakotomie – chirurgické otevření hrudní stěny Tiapridal – antipsychotikum, neuroleptikum TK – zkr. krevní tlak Torecan – antiemetikum, antivertiginózum Trachcare – uzavřený systém odsávání z dolních dýchacích cest Tramal – analgetikum, anodynum trauma palubní desky – souhrnné označení pro poranění, která jsou pravděpodobná při nárazu na palubní desku /viz příloha č.6/ TS – zkr. Trauma Score /viz příloha č.5/ TT – zkr. tělesná teplota

U UPV – umělá plicní ventilace uretra – z lat. močová trubice

Seznam zkratek, léků a odborných výrazů V v. – vena, z lat. žíla VAS (visual analog scale) – škála pro subjektivní hodnocení bolesti vazopresory – látky působící stažení cév (vazokonstrikci) a tak zvyšují krevní tlak, přirozenými jsou např. noradrenalin, dopamin ventrální – přední, též anterior, (opak dorzální) VKP - vitální kapacita plic vlající hrudník – také nestabilní hrudník; svědčí o silném nárazu na hrudní stěnu, velmi pravděpodobná je přítomnost dalších nitrohrudních poranění (např. kontuze plic, srdce, poranění velkých cév atd.); vyskytuje se při mnohočetných zlomeninách žeber, dochází k paradoxnímu pohybu vylomeného úseku hrudní stěny, dechové pohyby jsou pro bolest omezeny, což vede ke vzniku atelektáz a zánětů plic volumoterapie – doplnění krevního oběhu infúzními koloidními a krystaloidními roztoky Voluven 6% - koloidní roztok VT (Tidal Volume) – dechový objem

W Whiplash syndrom (bičové trauma) – spočívá v natažení míchy a páteře. Nejčastěji vzniká nárazem zezadu při autohavárii. Při nárazu vzadu jedoucím vozidlem dojde u osoby v předním automobilu nejprve k extrémní flexi hlavy a poté k extenzi /viz příloha č.12/. To může mít za následek afekci páteře, míchy a při silném nárazu i mozku. Pohyb hlavy se přenáší na krční páteř a dochází tak k hyperextenznímu traumatu krční páteře. Whiplash syndrom je příčinou trvalé bolesti v krční páteři s šířením mezi lopatky, do ramen a celých horních končetin. Postižení trpí navíc cefaleou a blokádami krční páteře.

Z ZZS – Zdravotnická záchranná služba ZŢF – základní životní funkce, jsou navzájem úzce spojeny, mají za úkol udržet potřebnou dodávku kyslíku a zdrojů energie, odstranit vysoce toxické zplodiny a zachovat rozmezí homeostázy umožňující život, řadíme k nim: dýchání, krevní oběh, činnost mozku a udržování vnitřního prostředí /1,2,7,8,14,15,16/


7 Seznam pouţité literatury

1.

ADAMS, B., HAROLD, C.E. Sestra a akutní stavy od A do Z, 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1999, 488 s. ISBN 80-7169-893-8

2.

BYSTŘICKÝ, Z. Neodkladná péče v traumatologii, 2. vyd. Praha: Avicenum, 1991, 304 s. ISBN 80-85047-01-2

3.

ČIHÁK, R. Anatomie 1, 2.upravené a doplněné vydání, Praha: Grada Publishing, 2001, 516 s. ISBN 80-7169-970-5

4.

ČIHÁK, R. Anatomie 2, 2.upravené a doplněné vydání, Praha: Grada Publishing, 2002, 448 s. ISBN 80-247-0143-X

5.

ČIHÁK, R. Anatomie 3,2. upravené a doplněné vyd. Praha: Grada Publishing, 2004, 692 s. ISBN 80-247-1132-X

6.

DOGNES, M.E., MOORHOUSE, M.F. Kapesní průvodce zdravotní sestry, 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1996, 576 s. ISBN 80-7169-294-8

7.

DRÁBKOVÁ, J. Polytrauma v intenzivní medicíně, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 308 s. ISBN 80-247-0419-6

8.

DRÁBKOVÁ, J. Teoretické podklady anatomie, fyziologie a patofyziologie, Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1995, č.19, s.67, v.č. 678/95

9.

ERTLOVÁ, F., MUCHA, J. aj. Přednemocniční neodkladná péče, 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000, 340 s. ISBN 807013-300-7

Seznam použité literatury 10.

MOUREK, J. Fyziologie – učebnice pro studenty zdravotnických oborů, 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005, 204 s. ISBN 80-247-1190-7

11.

MÜLLER, S. Memorix neodkladné stavy v medicíně, 1.vyd. Praha: Scientia medica, 1992, 337 s. ISBN 80-85526-16-6

12.

PACHL, J., ROUBÍK, K., aj., Základy anesteziologie a resuscitační péče dospělých i dětí, 1.vyd., Praha: Karolinum, 2003, 374 s. ISBN 80-246-0479-5

13.

RICHARDS, A., EDWARDS, S. Repetitorium pro zdravotní sestry, 1. české vyd. Praha: Grada Publishing, 2004, 376 s. ISBN 80-247-0932-5

14.


15.

ŠEVČÍK, P., ČERNÝ, V., VÍTOVEC, J., et al. Intenzivní medicína, 2.vyd. Praha: Galén, 2003, 422 s. ISBN 80-7262-203-X

16.

VOKURKA, M., HUGO, J., a spol. Praktický slovník medicíny, 4.vyd. Praha: Maxdorf, 1995, 477 s. ISBN 80-85800-28-4

17.

Specializovaný ošetřovatelský standard Emergency č. 1 Algoritmus příjmu polytraumatu, 2000, ÚVN

18.

http://www.anamneza.cz/moduly/lek.php3?id=2060

19.

http://www.med.muni.cz/Traumatologie/Chirurgie_B/ch1/Hrudnik.htm

Univerzita Karlova v Praze 2. lékařská fakulta

Recommend Documents