Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra sociální patologie a sociologie
Kriminalita mládeže na Chrudimsku
Bakalářská práce
Autor:
Lenka Malá
Studijní program: B7507
Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Sociální patologie a prevence
Vedoucí práce:
Mgr. et Mgr. Stanislava Hoferková, Ph.D.
Hradec Králové
2014
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta
Zadání bakalářské práce Autor:
Lenka Malá
Studijní program:
B7507 Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Sociální patologie a prevence
Název závěrečné práce: Kriminalita mládeže na Chrudimsku Název závěrečné práce Criminality of youth in region Chrudim AJ: Cíl, metody, literatura, předpoklady: Bakalářská práce se zabývá kriminalitou mládeže na Chrudimsku. V teoretické části se zabývá pojmy kriminalita mládeže, delikvence, kriminologie, dítě, mladiství, mládež, nezletilec, provinění, přestupek, trestný čin. Dále pojednává o příčinách kriminality mládeže jako negativních jevů ve společnosti. V empirické části analyzuje statistická data kriminality mládeže na Chrudimsku. Metody výzkumu: studium odborných pramenů a analýza statistických dat. Garantující pracoviště:
Katedra sociální patologie a sociologie, Pedagogická fakulta
Vedoucí práce:
Mgr. Stanislava Hoferková, Ph.D.
Konzultant: Oponent:
doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc.
Datum zadání závěrečné práce: Datum odevzdání závěrečné práce:
12. 2. 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího bakalářské práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne 18. 4. 2014 Lenka Malá
Poděkování Děkuji Mgr. et Mgr. Stanislavě Hoferkové, Ph.D. za její vstřícný přístup a cenné rady při odborném vedení mé práce. Rovněž děkuji panu JUDr. Vladimíru Kytnerovi (Okresní státní zástupce OSZ Chrudim) za rady pro zpracování dat v empirické části.
Anotace MALÁ, Lenka. Kriminalita mládeže na Chrudimsku. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2013. 66 s. Bakalářská práce. Cílem bakalářské práce je zmapovat kriminalitu mládeže na Chrudimsku. V teoretické části práce se budeme zabývat vývojem kriminologie, vztahu kriminologie k jiným oborům a popisem základních pojmů z této oblasti. Zamyslíme se nad pojmy, jako je kriminalita, delikvence, mládež, provinění, přestupek a trestný čin. Rozebereme některé teorie o příčinách kriminálního chování a vlivu osobnosti na páchání trestné činnosti. V příčinách kriminálního chování mládeže uvedeme vlivy rodiny, školy, vrstevníků a medií. V části práce se věnujeme legislativním úpravám vztahujícím se ke kriminalitě mládeže a opatřením jim ukládaných. Tato opatření budou rozdělena podle věku pachatelů s hranicí 15 a 18 let. V empirické části práce bude uvedena statistika trestné činnosti mládeže na okrese Chrudim s rozborem jednotlivých vztahů a závislostí. Porovnáme kriminalitu mládeže mezi okresy Chrudim a Svitavy. Celkově srovnáme úroveň kriminality mládeže okresu Chrudim s kriminalitou v Pardubickém kraji. Závěrem uvedeme data o vedení a vyřízení trestné činnosti mládeže Okresním státním zastupitelstvím v Chrudimi. Klíčová slova: kriminalita, mládež, mladistvý, nezletilý, provinění.
Annotation MALÁ, Lenka. Criminality of youth in region Chrudim. Hradec Králové: Faculty od Education, University of Hradec Králové, 2013. 66 pp. Bachelor´s thesis. The aim of this work is to map the criminality of youth in the district of Chrudim. We will deal with the development of the criminality, criminology relation to other disciplines and the discription of basic concepts in this area. We will think about concepts such as crime, delinquency, youth, quilt, offence, criminal act. We will examine some theories about the causes of criminal behaviour and enviromental influences on crime. The causes of the criminal behaviour of youth we will influences of family, school, peers and the media. The part of this work is devoted to legislative changes relating to youth crime and measures imposed of them. These measures will be divided by age of offenders with a limit of 15 and 18 years. In the empirical part of the paper will be presented statistics of juvenile crime in the district of Chrudim with analysis of individual relationships and dependencises. We will comparing juvenile delinquency among districts Chrudim and Svitavy. We will comparing the level of youth crime in the district Chrudim against crime in the district Pardubice. In conclusion we present the data on the management and control of juvenile deliquency District Public Prosecutor´s Office in Chrudim. Keywords: criminality, youth, youthful, minor, offence
Obsah Úvod............................................................................................................................ 8 1
Kriminalita...................................................................................................... 10 1.1 Vývoj kriminologie ......................................................................................... 10 1.2 Pojmy z kriminologie...................................................................................... 12 1.3 Vztah kriminologie k jiným oborům............................................................... 16
2
Příčiny kriminality mládeže .......................................................................... 19 2.1 Teorie příčin kriminálního chování................................................................. 19 2.2 Příčiny kriminálního chování mládeže............................................................ 24 2.2.1 Rodina ...................................................................................................... 26 2.2.2 Škola......................................................................................................... 29 2.2.3 Vrstevníci ................................................................................................. 34 2.2.4 Média........................................................................................................ 37
3
Legislativní úprava kriminality mládeže ..................................................... 40 3.1 Vymezení základních pojmů........................................................................... 40 3.2 Opatření ukládaná mládeži za protiprávní činy .............................................. 43 3.2.1 Opatření ukládaná mladistvým ................................................................ 43 3.2.2 Opatření ukládaná dětem mladším 15 let................................................. 44
4
Empirická část - stav kriminality mládeže na Chrudimsku ...................... 45 4.1 Chrudimský region.......................................................................................... 45 4.2 Výzkumné šetření a stanovení cílů ................................................................. 46 4.2.1 Výstupy a závěry šetření .......................................................................... 47
Závěr......................................................................................................................... 59 Seznam použité literatury a dalších zdrojů .......................................................... 61 Seznam tabulek........................................................................................................ 64 Seznam obrázků ...................................................................................................... 65 Seznam příloh .......................................................................................................... 66
Úvod Cílem mé bakalářské práce je zmapovat kriminalitu mládeže na Chrudimsku. Při úvaze o tématu práce jsem vycházela z místních podmínek a možností, které jsou dány mým životem v regionu Chrudim a zaměstnáním na Okresním státním zastupitelství v Chrudimi, kde stále pracuji. Zde se denně setkávám s kriminalitou nejen dospělých, ale i s kriminalitou mládeže. Studium oboru Sociální patologie a prevence mi otvírá možnost využití získaných poznatků a materiálů v mé praxi. Toto byl hlavní důvod, proč jsem si vybrala téma práce z oblasti kriminality mládeže, konkrétně v mém regionu. V teoretické části práce se zabývám kriminologií, popíši její vývoj, vymezím základní pojmy a blíže se věnuji kriminalitě jako takové. Rozeberu vztah kriminologie k jiným oborům, ohraničím některé základní pojmy, například prekriminalita, delikvence, dítě, mladistvý, mládež, nezletilec, provinění, přestupek, trestný čin. Pro značné rozšíření kriminality mládeže v současné době ve společnosti se zamyslím nad jejími příčinami a vývojem. Uvedu teorie příčin kriminálního chování mládeže, vliv osobnosti na páchání trestné činnosti a biologické, psychologické a sociální zvláštnosti osobnosti, které zapříčiňují delikventní chování. Dále se zastavím nad příčinami delikventního chování mládeže v naší společnosti. Popíši příčiny kriminálního chování mládeže v rodině, škole a vlivy vrstevníků. V současné době je mládež velmi ovlivňována médii, která zapříčiňují v mnohých případech nevhodné nasměrování mládeže. V další části práce se věnuji legislativním úpravám vztahujících se ke kriminalitě mládeže. Rozliším základní pojmy, opatření ukládaná dětem mladším 15 let a některá ochranná opatření i trestní opatření ukládaná mladistvým. V empirické části práce uvedu statistiku trestné činnosti mládeže na okrese Chrudim, Svitavy a v Pardubickém kraji. Provedu empirické šetření těchto statistických dat a zpracuji porovnání těchto dat a jejich výsledků. Analyzuji statistická data Ministerstva vnitra ČR v období roků 2008-2013 a statistické údaje státního zastupitelství v Chrudimi. Stanovím cíle výzkumného šetření, určím výstupy a závěry šetření. Tyto výstupy a závěry šetření zhodnotím. Uvedu data Okresního státního zastupitelství v Chrudimi o nápadu a vyřízení trestné činnosti mládeže v roce 2013. 8
V jednotlivých bodech šetření stanovím tendenci kriminality mládeže na Chrudimsku, budu se zabývat tím, zda kriminalita mládeže na Chrudimsku stoupá nebo klesá. Budu šetřit, jak se proměňuje kriminalita mládeže na Chrudimsku v letech 2008 – 2013 podle druhu a skladby kriminality, s případným rozlišením věku pachatelů. Pomocí statistického šetření určím převládající trestnou činnost mládeže na Chrudimsku. Provedu porovnání úrovně a stavu trestné činnosti mládeže mezi okresy Chrudim a Svitavy, které si v tomto ohledu jsou přibližně podobné. K získání představy o postavení chrudimského okresu v úrovni kriminality mládeže v celém Pardubickém kraji porovnám příslušná data. Uvedu některé údaje o vyřízení trestné činnosti mladistvých, vedené na Okresním státním zastupitelství v Chrudimi, podle jednotlivých způsobů vyřízení v roce 2013 (podání obžaloby, podmíněné zastavení nebo odložení případů).
9
1 Kriminalita V následující části práce se budeme zabývat oborem kriminologie, protože kriminalita spadá pod vědní disciplínu kriminologie. Popíšeme vývoj kriminologie, specifikujeme základní pojmy z tohoto oboru, blíže se budeme věnovat kriminalitě jako takové a v neposlední řadě vztahu kriminologie k jiným oborům.
1.1 Vývoj kriminologie Téměř od počátku civilizace se jednotlivá společenství a kultury musely potýkat s některými nežádoucími jevy. Již od nejstarších civilizací byl zločin a trest průvodním jevem a musel být nějakým způsobem řešen. V primitivních společenstvích se vše řešilo radikálně a téměř „na místě“, například useknutím ruky, zabitím pachatele apod. S dalším vývojem lidstva bylo potřebné vymezit vztah zločinec-odsouzení-trest do civilizovanějších a složitějších podob a metod. Problém těchto vztahů byl někdy dosti specifický. Můžeme vzpomenout celou škálu opatření faraonů v Egyptě proti vykradačům hrobek, specifičnost uplatňování práva a trestů v říši římské a v jimi okupovaných zemích. Později bychom ještě mohli zmínit francouzskou spravedlnost (komisař E. F. Vidocq, popravy gilotinou) nebo nelidskou „spravedlnost“ nacistů a vyhlazovací „spravedlnost“ po milionech lidí za J. V. Stalina v Rusku. Celý tento vývoj bylo zřejmé, že obor kriminologie musí mít pevnější základy, hlubší studium souvislostí a propracovanou teorii vývoje a zákonitostí, kterými se bude řídit. Tím je možné vysvětlit vznik celého oboru kriminologie. Podle studie Institutu kriminologie a sociální prevence z roku 2010 vývoj kriminologie v České republice probíhal v několika etapách. Ve dvacátých letech dvacátého století byla kriminologie u nás chápána jako věda o zločinnosti. Tato věda studovala osobnost pachatele i širší souvislosti jeho činů. Kriminologie byla blízká právní vědě, to znamená vědě o pachateli a jeho trestech. V této době jsou kriminology vlastně právníci a sociologové, kteří se zabývají zločinem jako sociálním jevem. Empirický přístup byl prováděn pomocí statistických dat. Je zajímavé, že v této době v ostatní Evropě již kriminologie jako taková existovala. V období první republiky vlastně kriminologie vznikala přirozenou cestou. Ve válečných letech 1939 až 1945 byla celá tato problematika natolik zvláštní a ovlivněná okupací s násilnými metodami německého gestapa, že nelze o kriminologii v lidském slova smyslu mluvit. Po nástupu 10
totalitního režimu v roce 1948 byly humanitní obory v podstatě likvidovány a s nimi i kriminologie. Podle teoretiků komunismu zločin pouze přežíval z minulé společnosti a v socialismu nebude mít místo pro existenci. S tímto konceptem nemusí proto existovat ani kriminologie. Celá problematika se stává vlastně zvůlí bezpečnostních sil a politiků. Přes toto všechno si kriminologie určitou cestu nalézt musela, už jen z toho prostého důvodu, že zločin v komunismu nepřestal existovat a naopak nabíral své specifické rysy dané stavem společnosti. V šedesátých letech minulého století byl dokonce založen Vědeckovýzkumný ústav kriminalistiky, kde v roce 1960 také vznikl při katedře trestního práva Kabinet pro kriminologii jako společné pracoviště Právnické fakulty UK a Ústavu státu a práva ČSAV. Tento ústav postupně navazoval na poznatky v oboru kriminologie získávané již od třicátých let minulého století. Až do revolučních změn v roce 1989 se ústav musel však soustřeďovat více na empirické výzkumy na úkor teoretických záležitostí a byl nadále svazován ideologickými dogmaty. Po roce 1989 nabírá výzkum kriminologie i její rozvoj na intenzitě a nejsou kladena žádná politická omezení. S uvolněním politického tlaku i hranic s Evropou kriminologie musí měnit styl práce, neboť se i prudce mění skladba trestné činnosti, v poslední době hlavně majetkové. (M. Scheinost a kol., 2010, str.7-10) Činnost kriminologie v 90. letech a po roce 2000 byla výrazně ovlivněna nárůstem kriminality, a to v jiných než tradičních směrech kriminality. Vliv na změnu struktury kriminality má hlavně transformace společnosti po roce 1989 a s tím spojený přesun majetkový (kuponová privatizace), rovněž též uvolnění hranic s následnou migrací obyvatel a s tím spojené složení obyvatel - přítomnost různých etnik, lidé i z kriminálně podnětných oblastí. Kriminalita je nová v přítomnosti organizovaného zločinu i skupin mafie. Kriminalita nově začíná zasahovat do oborů majetkové, hospodářské a finanční kriminality, počítačové kriminality a drogové kriminality. Rozšiřuje se násilná kriminalita, trestná činnost v dopravě a musí se počítat s extremistickým chováním skupin, případně s terorismem. Odborná literatura uvádí podobné přehledy vývoje kriminality v 90. letech minulého století. I. Zoubková a J. Firstová (2013, str. 13-14) uvádí: „90. léta byla ve znamení boje proti mezinárodnímu obchodu s lidmi, s nelegálními drogami, environmentální kriminalitou a praním špinavých peněz, ale i pouliční kriminalitou nebo násilím na ženách. Přelom tisíciletí znamená počátek hledání strategií pro boj s terorizmem, hospodářskou, finanční a počítačovou kriminalitou a s korupcí. Těžiště zájmu se 11
soustřeďuje na hledání prostředků jak blokovat, zabavovat a vymáhat zisky z nelegální činnosti. Poslední desetiletí je věnováno opět širokému okruhu témat od tradičních problémů, zejména mládeži, sociálně vyloučeným skupinám až po globální sociální jevy.“ Důležitost kriminologie v současné době je dána též faktem, že je vyučována jako samostatný předmět kriminologie na Fakultě bezpečnostně právní Policejní akademie ČR. Studenti mají možnost si vybrat z oborů bakalářských, magisterských i doktorských.
1.2 Pojmy z kriminologie Samotný pojem kriminologie jako vědní obor se zabývá kriminalitou i jejím studiem. Význam tohoto pojmu vychází ze složeného latinského výrazu „crime“, tedy zločin a řeckého „logos“, tedy nauka o vědění. (J. Tomášek, 2010, str. 11) Odhlédneme-li
od
staršího
pojetí,
bude
kriminologie
definována
jako
společenskovědní disciplína, která se zabývá jednotlivci (pachatelem, obětí, justicí) i společností celkově s jejími sociálními skupinami. Zvláštností kriminologie je její chápání jako vědy empirické, která poznává reálné jevy a okolnosti související s kriminalitou bez hodnotících postupů a z nich vyplývajících stanovisek. Naopak věda o trestním právu zločin analyzuje z hlediska normativních definic, dodržování procesních podmínek, trestněprávních následků, za použití rovnosti právní jistoty presumpce neviny aj. Kriminologie jako empirická věda vychází z postupů, které lze ověřit vědeckými metodami (výzkum, analýza), a musí si zachovat nestrannost, vědeckou objektivitu a nepodlehnout jiným tlakům. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 1-2) V jiném pojetí je kriminologie zaměřena na zkoumání hlavních tří typů sociálních procesů (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str.2-3): trestní zákonodárství (vymezení určitého jednání zákonem za zakázané), kriminalita (porušení tohoto zákona), trestní justice (reakce společnosti na porušení zákona). Pojem kriminalita lze chápat dle I. Zoubkové (2002, str. 11): „Kriminalita (zločinnost) je úhrn sociálně škodlivých jevů, které jsou stanoveny v trestních kodexech.“ I. Zoubková také uvádí pojem prekriminality jako: „Prekriminalita jsou
12
činy jinak trestné, kterých se dopouštějí děti před dosažením trestní odpovědnosti a které, pokud by ji spáchaly osoby starší, by byly provažovány za trestné činy.“ K pojmu kriminalita O. Novotný, J. Zapletal (2001, str. 12) uvádí dále: „Kriminalita jako sociálněpatologický fenomén má aspekty společenské i osobnostní, sociologické, psychologické, psychiatrické, pedagogické, trestněprávní a jiné, a proto je kriminologie naukou na pomezí několika vědních disciplín, naukou multidisciplinární.“ Jestliže mluvíme o kriminalitě celkové, můžeme z ní vyčlenit kriminalitu mládeže, kterou lze charakterizovat jako kriminální jednání pachatelů mladších 18 let. Kriminalita mládeže má některé zvláštnosti v chování a jednání pachatelů. Jedná se například o nedokonalou přípravu trestných činů, průběh činů neodpovídající běžné praxi, nutkání čerpat materiální výhody ihned bez čekání na pozdější dobu, sklon ke konzumaci módních předmětů a potřeb, bezdůvodné ničení hodnot vytvořených jinými osobami, značně rozšířenou šikanu, účast v některých hnutích s rasistickými sklony, činnost ve skupinách vrstevníků, podléhání různým závislostem, časný sexuální život apod. (O. Novotný, J. Zapletal, 2001, str. 359-365) U kriminality mládeže se v odborné literatuře setkáváme i s pojmem delikvence, kdy H. Válková, J. Kuchta (2012, str. 321) uvádí, že: „V užším smyslu se jím rozumí kriminalita dětí a mladistvých. Tedy případy, kdy dítě spáchá čin jinak trestný nebo mladistvý trestný čin. V širším smyslu je možné pod tento pojem zahrnout i jednání, která nejsou trestným činem pouze díky nízké společenské škodlivosti, tzn. např. některé přestupky, svými znaky odpovídající či podobající se formálním znakům trestných činů.“ Nesmíme opomenout pojem kriminalistika, která podle O. Novotného, J. Zapletala (2001, str. 23) je charakterizována jako: „Podobně jako kriminologie je i kriminalistika samostatnou multidisciplinární a empirickou vědou orientovanou na oblast kriminality. Kriminalistika vypracovává efektivní metody odhalování a vyšetřování trestné činnosti, které poskytuje zejména policejním a justičním orgánům a znalcům, a zpracovává i efektivní metody kriminalistické prevence.“ Ke konci 20. století se kriminologický výzkum zahrnuje pod termín sociální kontrola kriminality (strategie a metody k potlačování kriminality). Na významu získává prevence kriminality (profylaxe), kterou můžeme dělit podle obsahu na sociální prevenci, podle příležitostí na situační prevenci, z pohledů oběti na viktimologickou prevenci. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 4-5) 13
Autoři O. Novotný, J. Zapletal (2001, str. 175-177) dále dělí prevenci podle toho, komu je určena, a to na:
prevenci primární – je určena pro všechno obyvatelstvo podle různých hledisek (státu, etnik, pohlaví),
prevenci sekundární – je směrována k potencionálním pachatelům a obětem,
prevenci terciální – cílí na předcházení kriminální recidivě u pachatelů a obětí.
Současně se do popředí dostávají programy jako restorativní justice (obnovující se spravedlnost) a preventivní strategie, kde se programy zaměřují na obnovení narušených vztahů pachatel – oběť a zapojování společnosti do hledání cest k odčinění následků trestných činů. I další obory souvisí s kriminologií, např. soudní lékařství (pomáhá konkrétnímu trestnímu řízení), forenzní psychiatrie (zkoumá duševní poruchy zapříčiňující kriminální činy), forenzní psychologie (posuzuje osobnost pachatele ve vztahu ke spáchaným trestným činům), sociální práce v trestní justici, vývojová psychologie, speciální pedagogika (zabývá se výchovným ovlivňování deviantního chování) a sociologie (zkoumá kriminalitu s použitím statistických metod). V současné moderní době se používají v kriminologii i elektronická média – internet a s tím související počítačová kriminalita apod. (H. Válková, J. Kuchta, 2002, str. 6-8) V neposlední řadě zmíníme viktimologii, která také patří do kriminologie. Viktimologie se zabývá oběťmi trestných činů. Pojmy z oboru viktimologie můžeme rozčlenit na viktimnost (přirozená dispozice jedince být obětí) a viktimizaci (postupná změna budoucí oběti v oběť). V souvislosti s kriminální prevenci se můžeme u viktimologie ještě zmínit o prevenci viktimologické, která zavádí výzkumy v tomto oboru do praxe. (O. Novotný, J. Zapletal, 2001, str. 18-20) V praxi se jedná o práci s mládeží, hlavně formy různých besed s Policií ČR ve školách, formy besed – kurzů pracovníků pedagogicko-psychologických poraden a práce těchto institucí pro veřejnost. Předmět kriminologie se hlavně zabývá kriminalitou ze sociálně patologických příčin, proto došlo ke vzniku oboru kriminální fenomenologie. Tento obor kriminalitu definuje podle různých kritérií, jako například podle geografického uspořádání, podle změn v průběhu času, jejího členění, stanovování příčin kriminality a s tím spojené 14
vhodné trestní politiky. V odborné literatuře se pracuje s pojmy rozsah kriminality, která eviduje počet činů podle trestního řádu. Přitom zohledňuje počty obyvatel a jejich místopisné rozložení se zaměřením na jejich vývoj. Jiným pojmem je intenzita kriminality, která pracuje s přepočtem kriminálních činů v závislosti na počtu obyvatel. Dalším pojmem je struktura kriminality, ve které je zkoumána kriminalita z různých hledisek, například podle druhu kriminality, věku pachatelů, podílu znovu trestaných pachatelů. Výhoda tohoto zkoumání je ve výstupech četnosti některých zvláště zavrženíhodných trestných činů, jako vraždy apod. Nesmíme opomenout obor zkoumající dynamiku kriminality, jako práci se změnou síly kriminality v průběhu času. Tato práce může mít i výstupy pro vládní úřady i politické vedení země. Důležitou roli hrají též prognózy vývoje kriminality. Pracují s různými studiemi a analýzami. Můžeme též kriminalitu rozdělit na latentní, jinými slovy skrytou, a na registrovanou, jinými slovy skutečnou - doloženou statisticky. Latentní kriminalita je v podstatě rozdíl mezi skutečnou a registrovanou, protože se prakticky o veškeré kriminalitě orgány činné v trestním řízení nemusí dovědět. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 131-133) Latentní kriminalita má několik důvodů a příčin, jak uvádí J. Tomášek: různé zločiny nemají vždy svědky, jejichž přítomnost by pachatele nutila k přiznání, kriminální jednání, které má svědky, nemusí být ozřejměno z důvodu sympatizování svědků s pachatelem (činy páchané pod vlivem alkoholu), oběti některých trestných činů se jako oběti necítí a nemají potřebu věc oznámit, nebo nemají možnost ji oznámit v souvislosti s podřízeností vůči pachateli (drogové delikty, sexuální delikty v rodině apod.), některé oběti neohlásí trestný čin z prostého důvodů, že sami na něm participují, existují skupiny lidí, které mají striktně vymezený negativní vztah k policii vůbec a z toho plynoucí averzi k aktivnímu oznámení trestného činu (rowdies), jsou i lidé ochotní vzít spravedlnost do vlastních rukou a vyřídit si záležitost sami a tím vyřadit složku policie z činnosti, u drobnějších kriminálních deliktů se může jednat i o fakt nízké finanční škody, která nestojí za oznámení, u trestných činů s hypotetickou menší objasněností ze strany policie mohou oběti považovat oznámení a následné vyšetřování za zbytečné.
15
Uvedené případy latentní kriminality v souhrnném vztahu však nemusí znamenat ještě celkovou neobjasněnost kriminálních činů v těchto případech, protože policie má vlastní aktivní způsoby vyhledávání trestné činnosti a též je na různém stupni spolupráce občanů s policií celkově. (J. Tomášek, 2010, strana 72-74)
1.3 Vztah kriminologie k jiným oborům Jestliže hovoříme výše o kriminologii jako o vědním oboru a o jejím vzniku v návaznosti na vývoj lidstva, musíme současně také uvést způsoby jejího předcházení i trestání s následnou nápravou delikventů. Tím je dána široká souvislost kriminologie s mnoha vědními obory. Některé z nich si přiblížíme v následujících odstavcích. Nejprve se budeme věnovat oboru penologie, vědě o trestu a trestání. Tresty a systémy trestání vychází v návaznosti na kulturní a společenské hodnoty v daných kulturách, stejně tak v závislosti na regionech nebo zeměpisných destinacích, ale též celkově na rozvinutosti dané společnosti. Jako příklad můžeme uvést krádež drobného
domácího
zvířectva
v naší
republice
„odměněnou“
pokutou
před
přestupkovou komisí proti useknutí ruky v islámských zemích za stejný prohřešek. Stejně tak jsou rozdíly v úrovni a vybavení věznic a v „péči“ o vězně v různých částech světa. Jsou známy případy, kdy odsouzenci v zemích východní Asie nepřežijí delší dobu (například 3-5 let) následkem drsných vězeňských a hygienických podmínek, a naopak jako protipól „fešácká“ vězení s televizí, vycházkami, propustkami a návštěvami rodinných příslušníků v některé liberální zemi v Evropě. Stejně tak bychom mohli zajít do mnohdy nedaleké minulosti v úrovni vězenství i v našich končinách. Nelze nevzpomenout osudu atentátníků ze Sarajeva v rakousko-uherském vězení, kdy jeden z nich skončil v moravském vězení na hradě Špilberk v Brně, které mělo pověst jednoho z nejhorších (kasematy). V ještě mladší minulosti můžeme též vzpomenout na úroveň věznic v naší vlasti v padesátých letech po komunistickém puči v roce 1948 při pronásledování odpůrců nového režimu. Jako příklad uvedeme vykonstruované politické procesy (Milada Horáková), procesy s příslušníky odbojových skupin a s vojáky bojujících na nesprávné straně fronty ve druhé světové válce. Nejkřiklavější vězení byla v západních Čechách v táborech pro těžbu uranu v Jáchymově, se současným ozařováním vězňů při práci s uranem. Úroveň vězenství z té doby mám v živé paměti z vyprávění mé matky a babičky. Můj děda jako politický vězeň v této době zemřel při odpykávání 28 let dlouhého trestu 16
v nejtěžším žaláři, kdy ve vězení za spolupráci s anglickou rozvědkou za druhé světové války vydržel komunistický žalář pouze 3 roky. Po roce 1989 byl soudem posmrtně plně rehabilitován. Penologie zkoumá metody, jak zacházet s pachatelem, změnit chování pachatelů s cílem zařadit je zpět do společnosti, a účinnost trestů. V penologii se zdůrazňuje osobnost pachatele tak, aby byl zachován individuální přístup zacházení odpovídající konkrétnímu pachateli. (T. Raszková, S. Hoferková, 2013, str. 7) Penologie v pojetí trestu a práva představuje i prostředek státního donucování. Je svým způsobem i odplatou za trestný čin, způsobem zamezení páchání trestných činů v budoucnosti. Současně trest slouží ke kontrole zločinnosti a ochraně společnosti, přičemž
funkce
trestu
je
odplatná,
odstrašující,
rehabilitační
–
nápravná,
eliminační - izolace pachatele pomocí internace, restituční – kompenzační formou náhrady škod. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 222-228) Ve společnosti dochází k různým negativním jevům, kterými se zabývá sociální patologie. Samotný název vychází z anglického slova social pathology. Autorem pojmu sociální patologie je anglický filozof Herbet Spencer, známý svou organickou teorií společnosti a sociálním darwinizmem.
V oblasti sociálně patologických jevů dále
pracoval Francouz E. Durheim, jenž povýšil sociální patologii na vědu o nemocech a nesprávném chováním, které se odchylovalo od daných norem. Současně se zabýval kriminalitou a sebevražedným chováním. Nesmíme opomenout práci v oboru sociální patologie českého sociologa I. A. Bláhy. Ten považoval sociální patologie za poruchy sociálních procesů. (B. Kraus, J. Hroncová, Sociální patologie, 2007, str. 9-10) U nás se zabývá sociální patologií například prof. PhDr. Blahoslav Kraus, CSc. působící na PdF UHK Hradec Králové. V současné době se sociální patologií na Slovensku zabývá prof. Peter Ondrejkovič, působící na katedře sociologie FF UKF v Nitře. Sociálně patologické jevy se odvíjí od norem nebo pravidel pro sociální jednání. Podle P. Ondrejkoviče (2000, str. 21) je lze rozdělit na:
normokonformní sociální jednání – je totožné s normami společnosti,
nonkonformní – je již odlišné od norem, ale lze ho ještě společensky tolerovat,
deviantní – odchýlené od normality, které členíme na: disociální, asociální a antisociální, delikventní, kriminální. 17
O sociálně patologických jevech P. Mühlpachr (2008, str. 54) uvádí: „V průběhu 20. století byly považovány za sociálně patologické jevy sebevražednost, alkoholismus, prostituce, rozvodovost, nezaměstnanost a válka. Později se k nim přidaly narkomanie, široké spektrum závislostí, násilí, agresivita a extremismus, který představuje dnes jedno z největších nebezpečí. Hrozí nebezpečí rezignace lidí na jejich odstraňování, resp. eliminaci.“ Sociální patologie zná poměrně široký záběr patologických jevů. Se zaměřením na delikvenci mládeže lze vytipovat hlavní okruhy problémů v oblasti deviantního jednání u mládeže. Jedná se o velký problém romské kriminality. Na ni navazuje jako protipól jednání ostatní mládeže (skinheds). S tím následně souvisí rasové předsudky a problémy spojené s rasovou nesnášenlivostí. Komplikací je i páchání trestných činů u mládeže organizováním do skupin za použití nevybíravých násilných metod. Další velkou skupinou patologického jednání u mládeže je celá oblast drogové závislosti, která začíná dnes již od školních let. Jinou nežádoucí činností u mládeže jsou hazardní hry. V poslední době tato činnost probíhala na poli hracích automatů. V současné době se začínají radnice měst bránit této neblahé skutečnosti zákazy hazardních automatů a her na nich. Poslední výkřik modernizace v tomto oboru je závislost mladých na počítačových hrách, šíření pornografie po sociálních sítích a v kybernetické kriminalitě. Velkým problémem v současnosti, hlavně na školách všech typů, je šikana. Tato může být skrytá i zjevná v přímém kontaktu v kolektivu osob, ale i jako kyberšikana na sociálních sítích. Také problémem v posledních době je u mládeže zvyšující se procento záškoláctví, a to nejen na základních školách, ale hlavně na středních školách, kde toto vede k vylučování studentů ze studia a tím k velké fluktuaci mládeže mezi školami s následnou absencí odborného vzdělání u mládeže. Nezanedbatelným problémem u mládeže je prostituce, včetně dětské prostituce. Musíme se též zmínit o násilí na dětech v rodinách, jehož četnost v poslední době též vzrůstá. Sociální patologie v České republice si musela svou cestu vydobýt postupem času. K velkému rozvoji studijních oborů orientovaných na tuto problematiku došlo po roce 1989 v oborech sociální pedagogika a sociální práce. V těchto disciplínách probíhá i příprava odborných pracovníků na vysokých školách.
18
2 Příčiny kriminality mládeže V této části práce rozebereme příčiny kriminality mládeže z hlediska teorií příčin kriminálního chování a v druhé části se dotkneme jednotlivých příčin konkrétněji, tedy popíšeme podrobněji příčiny kriminálního chování mládeže, například v rodině, ve škole, u vrstevníků nebo v médiích.
2.1 Teorie příčin kriminálního chování V minulosti kriminologie se tvořily různé teorie, které definovaly vznik kriminálního jednání jedinců. Nejvýznamnějším směrem v minulosti byl pozitivismus, který zastával francouzský sociolog A. Comta, propagující fakt, že vědecké zdůvodnění musí vycházet z faktů získaných pozorováním, a to při zachování pravidla neovlivňování výsledků neověřenými myšlenkami bez podkladů. Podle K. Večerky a kol. (2011, str. 8-9) se pozitivismus projevuje v těchto základních směrech: 1. biologický 2. psychologický 3. sociologický. Tyto směry jsou většinou přiřazovány k jménům C. Lomboroso, G. Tarde, A Ketle. Protože zločiny a kriminální jednání zná lidstvo od nepaměti, snažili se vyšetřovatelé trestných činů i jiní vědci (psychologové, lékaři) přijít na nějaký univerzální princip vzniku kriminality u jedince. Snažili se postihnout spojitost příčin a následků vzniků kriminálního jednání. Snažili se též nějak vystihnout některý faktor, který by popisoval všechna kriminální jednání a všechny druhy trestných činů. Toto se však podařit nemohlo, neboť vývoj každého jedince je natolik svébytný, osobitý a jedinečný, že nelze vysledovat nějaké společné faktory, které by byly společné všem kriminálně jednajícím osobám. Ve svých snahách mohli výzkumníci vysledovat pouze určité stupně pravděpodobnosti, že daný jedinec bude mít kriminální sklony. J. Tomášek (2011) rozděluje kriminologické teorie na:
klasické a neoklasické,
pozitivistické,
biologické,
psychologické, 19
sociologické.
Klasické a neoklasické teorie vychází již z osvíceneckého hnutí v 18. století v Evropě, kde se považoval souhlas s dohodnutými normami a pravidly za něco jako společenská smlouva za pomoci svobodné vůle. Zastáncem klasické školy byl J. Bentham. Podobně nové trestně-právní zásady propagoval C. Beccario, v tzv. neoklasické teorii (70. léta 20. století). Teorie racionální volby R. Clarka a D. Cornishe považovala pachatele za člověka racionálně uvažujícího s tím, že nakonec zvolí variantu, ze které bude mít prospěch. Jako permanentě uvažující osobnost označuje pachatele též G. S. Becker ve své ekonomické teorii zločinu. Další teorií je teorie rutinních aktivit od Cohena a Felsona, kteří považují pachatele za stejně jednajícího, s tím rozdílem, že podmínkou kriminálního jednání jsou další specifické podmínky (např. vytipování budoucí oběti a setkání s ní). Teorie pozitivistické. Pozitivisticky orientovaní kriminologové nejsou příliš optimističtí v tom smyslu, že člověk může svobodně rozhodovat i o svém chování a tím o vlastním životě. Do kriminálního jednání mohou zasahovat i další faktory, jako ekonomické či jiné. V těchto teoriích můžeme vysledovat počátky pravé kriminologie, která vyvíjí snahu o pochopení pachatele a jeho charakteristiky bez osobní zaujatosti. (J. Tomášek, 2011, str. 120-128) Biologické teorie vychází ze závěrů lékaře C. Lombrosa, který na podkladě důkladných pozorování a výzkumů došel k hypotéze o rozeném zločinci, a dokonce se snažil vysledovat vztah mezi zločinci a antropologickými zvláštnostmi jako predikci zločince. (J. Tomášek, 2011, str. 129) Autoři H. Válková, J. Kuchta uvádějí teorie o dědičných faktorech rozebíraných C. Lombrosou podobně jako J. Tomášek. C. Lombroso rozebíral v souvislosti s kriminalitou genetickou výbavu pachatelů, zkoumal funkce lidského mozku. Podobné teorie zkoumaly biochemické vlivy prostředí, ve kterém pachatelé žili, nebo se příčiny hledaly ve změnách mentální výbavy jako spolupůsobící jevy na kriminální jednání. Genetické hypotézy se poprvé snažil ověřovat německý kriminolog J. Lange. V roce 1929 zkoumal dvojčata odsouzená pro delikventní jednání s tím, že tyto vlivy považoval za prokázané, i když jiní vědci výsledky zpochybňovali pro nesprávně použité metody. Podobné výzkumy dvojčat prováděl též dánský vědec Christiansen v 70. letech minulého století u dvojčat jednovaječných a dvojvaječných, a to ve smyslu shodného kriminálního jednání. Vlivem sociálních faktorů na kriminální jednání pachatelů se 20
zabývaly i další dánské výzkumy v první polovině minulého století (vliv adopcí na další vývoj jedinců). I přes jiné teorie spojené s adopcemi jedinců nebyly výsledky o vlivu dědičnosti zcela průkazné. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 63-66) Toliko obecně řečeno o vlivu dědičných faktorů na kriminalitu. Podrobnější rozbory o dědičných faktorech lze nalézt v J. Lange, Verbrechen ist Schicksal. Sudien an kriminellen Zwillingen. Lepzig, 1929 nebo u Christiansen, K. O. ve studii „A review of studies of criminality among twins“ z roku 1977. Na první pohled je jasné, že tato biologická teorie v moderní kriminologii nemůže obstát, neboť nelze předpovídat vlastnosti a jednání člověka jen podle antropologických znaků. Sám Lombroso v pozdějších letech svoji teorii upravil s tím, že kriminální jednání lidí je záležitost souhry více faktorů. Jeho proměny potvrdily práce E. Ferriho a R. Garofala. Stejně tak moderní kriminologie konstatovala princip souhry více faktorů na kriminální jednání pachatele v konstituční teorii E. Kretschmera. (J. Tomášek, 2010, str. 130-131) K psychologickým teoriím J. Tomášek (2010, str. 135) uvádí: „Jednou z nejvlivnějších teorií se stala psychoanalýza. Přestože jejího zakladatele, S. Freuda, otázky spojené s kriminálním chováním ve větší míře neoslovily, našla se řada jeho žáků, kteří psychoanalytický pohled na osobnost a její strukturu (id, ego a superego) na pole kriminologického bádání přenesli. Freudův koncept byl pro takové účely jako stvořený, neboť člověka líčil coby bytost zmítanou primitivními pudy, které ho ženou do přímého rozporu s nároky sociálního života.“ Podobně H. Válková, J. Kuchta uvádí o psychoanalýze Sigmunda Freuda také, že vývoj jedince je v podstatě pudový, který se vyvíjí v návaznosti na osobnost, dále na vztahu s okolím a na vlastním morálním profilu. Kriminální odchylky od normálního vývoje jsou pak zapříčiněny některými nesprávnými životními etapami ve vývoji jedince. Například může dojít již od ranného dětství k fluktuaci základních životních potřeb, omezování pudových potřeb, což vede k následnému poškození osobnosti, jako je pocit méněcennosti, osamělosti v sociálním prostředí, případně malé průbojnosti se o sebe náležitě starat. Konkrétní příčiny mohou být v nedostatečné funkci rodiny, nebo jejím částečném či úplném rozpadu, i v záměně rodičovských rolí otce a matky, nejčastěji jejich částečnou nebo úplnou absencí. Podobně může dojít k poškození osobnosti dítěte příliš vysokými ambicemi rodiny na utváření dítěte. Tím může 21
docházet k nesprávným funkcím ve vědomí dítěte. Také v pozdějším vývoji jedince nastávají problémy ve včasném odchodu jedince z péče rodičů do vlastního života. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 71-72) Psychoanalytické postupy S. Freuda dále rozvíjel a používal A. Aichorn, který považoval za důležitý princip socializace jedince, kdy samotný pudový základ jedince není jedinou příčinou vadného chování, ale projevuje se až v kontextu se socializačními činiteli. Považuje za důležité skloubit a ovládat své touhy a přání tak, aby byly respektovány normy společnosti. Podobně i J. Bowlby považoval za důležité v prvních letech života jedince přítomnost pocitu bezpečí, hlavně v rodině. Na rozdíl od psychoanalytických metod I. P. Pavlov prosazoval důležitost životních zkušeností a závislost výsledného chování na tom, co se člověk v životě naučí (tzv. teorie učení). Americký psycholog B. F. Skinner rozvíjel myšlenku o větším zapojení vlastní aktivity člověka. Značně podrobně se těmito výzkumy zabýval H. J. Eysenck, který dokazoval v závislosti na různých odlišnostech nervové výbavy odolnost před působením okolí. Nervovou výbavu jedince H. J. Eyseneck rozděluje na extroverzi, neuroticismus a psychotismus. Jiným výkladem příčin je teorie o morálním vývoji osobnosti, kterou zpracovával J. Piaget a L. Kohlberg. Jejich výstupem bylo několik stupňů, kterými vývoj člověka prochází od raného období, kdy jedinec dodržuje pravidla chování jen z donucení, až po starší období, kdy tato pravidla dodržuje uvědoměle. Můžeme také porovnávat u pachatelů různých trestných činů závislost mezi jejich inteligencí a závadným chováním. Zde se srovnává úroveň inteligence s úrovní myšlení a s obavami z trestu. (J. Tomášek, 2010, 135-139) Dle H. Válkové, J. Kuchty mají význam při závadném chování v průběhu vývoje jedince socializační procesy, kde se závadné chování učí jako každé jiné chování. Podle tohoto výkladu jsou důležité faktory při proměně člověka v sociální bytost faktory v celé šíři sociálního okolí bytosti. V teorii podmíněného chování (autor Hans Jürgen Eyseneck) se pojednává o vytvoření sociálních návyků pomocí vnější stimulace organismu. Podobně pracuje metoda klasického podmiňování podle ruského fyziologa Ivana Petroviče Pavlova (jeho známé pokusy se zvířaty). Výsledkem podle Eysenecka je, že chování lidí v dospělosti je podmíněno výchovou v dětství. V teorii morálního vývoje Lawrenc Kohlberg došel k závěru o nerovnosti morálního stavu mezi delikventně jednajícími jedinci oproti normálně morálně vyvinutým 22
a jednajícím jedincům. Lawrenc Kohlberg prováděl výzkumy podle stupňů morálního vývoje jedinců. Používal 6 stupňů klasifikace pro morální vývoj. Toliko obecně k teorii morálního vývoje, podrobnosti lze nalézt přímo v dílech H. Kohlberga, např. v Stages in the Development of Moral Thought and Action. New York: 1969. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 78-80) Na posledním místě rozdělení kriminologických teorií podle J. Tomáška (2010, str. 139-141) je teorie sociologická, která pojednává o vlivu společenského prostředí, v němž jedince žije. Této teorii se věnoval É. Durkheim. Považoval kriminalitu za jev téměř normální, který se vyskytuje ve všech společnostech, obdobích i společenských řádech. É. Durkheim považoval tento jev dokonce za prospěšný v tom smyslu, aby každá společnost si mohla uvědomit v sebereflexi své nedostatky. V současné době lze toto tolerovat jen v přiměřeném množství. S nárůstem tohoto množství kriminality jde současně o zničující účinek pro společnost. V opačném případě, tzn. malého množství kriminality, může vést tento stav paradoxně k trestání i velmi malých a zanedbatelných přestupků. Následovníků Durkheima bylo několik, např. E. Merton, A. Cohen atd. Je třeba se ještě zmínit o jedné oblasti teorií vzniku kriminality, a sice o marxistické teorii příčin kriminality. Tato teorie vychází z marxistického pojetí, kde kriminalita vzniká jako důsledek třídně rozdělené společnosti na buržoazii a proletariát. Kriminalita je chápána jako boj za beztřídní společnost. Naproti tomu v beztřídní společnosti nebude kriminalita vůbec, protože bude tzv. sociální smír, kde kriminální činy nebudou moci vůbec vznikat. Vychází se z teorií o komunismu, komunistické společnosti, která umožňuje každému uspokojit všechny své potřeby, aniž by někdo musel páchat trestnou činnost. Marxistická teorie takto vysvětlovala příčiny kriminality hlavně u majetkových trestných činů. Sama historie po komunistických převratech a experimentech v různých zemích (revoluce v roce 1917, Československá republika po r. 1948, celý tzv. socialistický blok zemí v Evropě, Kuba, Čína, KLDR atd.) jasně dokázala nesprávnost této teorie, neboť kriminalita v těchto zemích dále existovala a hlavně v majetkových trestných činech kvetla. Po neúspěších těchto teorií, ve výše jmenovaných zemích, je socialistická kriminologie přetvářena v tzv. teorii přežitků. Tato teorie svým způsobem očerňovala kapitalistický způsob života v tom smyslu, že kriminalita páchána za socialismu je následkem starého myšlení za kapitalismu. Tyto teorie většinou neprováděly vědecké důkazy a byly na úrovni smyšlenek. Přesto některé výzkumy
23
probíhaly a hlavně v oblasti kriminality mládeže přinesly některé pozitivní poznatky. (H. Válková, J. Kuchta, 2012, str. 101-102) Podle studie Institutu pro kriminologii a sociální prevenci nazvané „Ohrožená mládež mezi prevencí a represí“, autorů Kazimíra Večerky a kol. z roku 2011, se v návaznosti na dělení doc. L. Čírtkové dělí přístupy ke kriminálnímu chování na:
sociostukturální,
socioprocesuálí,
viktimologické.
„Sociostrukturální teorie se soustřeďují především na využití sociologických přístupů k výzkumu problematiky a následně se rozdělují na teorie sociální dezorganizace a teorie anomie“ (K. Večerka, 2011, str. 10) „Socioprocesuální teorie - zkoumají vlivy makro a mikro prostředí, ve kterém působí jednotlivec, a to skrze mechanismy sociálního učení. V rámci těchto teorií jsou rozlišovány: a) kognitivní teorie sociálního učení; b) teorie sebekontroly a vnější kontroly; c) teorie labellingu a d) teorie životní cesty a hledání smyslu života.“ (K. Večerka, 2011, str. 11) „Viktimologicky orientované teorie se soustřeďují na vysvětlení kriminálního chování na základě chování oběti a měnících se situací.“ (K. Večerka, 2011, str. 14) Tato studie uvádí ještě další multifaktorovou kriminogenetickou koncepci, protože předcházející dělení neobsáhlo všechny poznatky. „Při výkladu kriminogeneze používají tyto koncepce více současně působících činitelů (faktorů) různého druhu a původu.“ (K. Večerka, 2011, str. 15)
2.2 Příčiny kriminálního chování mládeže Kriminalita mládeže je v současné době ve společnosti značně rozšířena a je třeba se zamýšlet nad jejími příčinami, vývojem, nebezpečností různých typů kriminality mládeže i nad jejím omezováním a podchycením již v zárodcích pomocí prevence. Mládež je ve své podstatě velice tvárnou hmotou z hlediska ovlivňování jejich postojů, jednání a názorů. Velmi lehce je schopna sklouzávat k řešení svých problémů pomocí špatných činů a tím velice snadno se přibližovat ke kriminálnímu řešení svých situací. Proto velkou odpovědnost na výchově mladé generace nese celá společnost, včetně zákonných a organizačních opatření státu ve věcech školy, trestních věcech i pohledu na vytváření určitého klimatu ve společnosti příznivě ovlivňujícího mládež. 24
Celé snažení státu by bylo neúčinné, kdyby nedocházelo k podobně kladnému ovlivňování jedinců již v rodinách od útlého věku. Stát a represivní složky státu mají v počátečních fázích vlivu na kriminální jednání mládeže částečně omezenou možnost působení. U mladých lidí více než instituce (škola, policie, soudy) může mít větší váhu ovlivňování svými vrstevníky v různých sociálních situacích. Vyvstává tím potřeba, aby společnost ovlivňovala tyto zájmové skupiny mládeže. Možnosti k tomu má široké v různých sportovních oddílech, kulturních akcích, možnostech správného využívání volného času ve městech, ve výchovném působení školy a v možnostech sankcí, jako je snížené hodnocení chování ve školách, až po trestní sazby u soudů. Neméně důležité je ovlivňování názorů a postojů mládeže v masových médiích, kde ne vždy média vyloženě kladně mládež ovlivňují (hrubost a násilí ve filmech, v počítačových hrách apod.). Podobně nelze pominout náchylnost a lehkost přijímání omamných a psychotropních látek u mládeže. Zde je osvěta a prevence v roli státních institucí a masmédií nezastupitelná. Při komplexním pohledu na vznik kriminality u mládeže musíme vyjít od útlého věku při výchově v rodině. Zde je počátek správného nebo nesprávného působení na budoucí vývoj a orientaci dítěte i ve vztahu k případnému kriminálnímu jednání. V pozdější době je jasně definováno, že každý následek (kriminální jednání mladistvého) má nějakou příčinu – většinou již v rodině. Rodina formuje první situační faktory vývoje dítěte a lze většinou při zpětném pohledu vystopovat patologický jev již někde v průběhu rodinné výchovy. Utváření hodnot dítěte probíhá již od prvních kontaktů dítě – rodič, kde dítě hledá a získává první záchytné body, a to hlavně u matky. „Matka svým chováním hned od porodu zrcadlí chování dítěte a také ono zrcadlí matčino chování. Dobře fungující rodina později synchronizuje aktivitu svých členů způsobem, jenž bývá přirovnáván ke hře orchestru bez dirigenta. Pokud rodič nedokáže (a to opakovaně) přiměřeně reagovat na dětskou potřebu bezpečí, dítě si o něm vytvoří představu, kterou pak může zobecnit i na jiné lidi. Dítě si nevytvoří základní důvěru k dospělému.“ (O. Matoušek, A. Kroftová, 2003, str. 42) Kromě výše uvedených tzv. sociálních příčin kriminality mládeže bude také záležet na osobních vlastnostech jedince. Genetická výbava z oblasti temperamentu (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik) má vliv na aktivitu a průbojnost jedince. Dalším faktorem ovlivňujícím osobnost je stupeň jeho vůle a od mládí vyvíjený stupeň jeho charakteru. Nelze opomenout různou úroveň jeho schopností, díky kterým je pak 25
schopen nebo neschopen realizovat své vlastní záměry. Tyto všechny faktory vedou k závěru, že každý člověk je svým způsobem originálem, který nemá ve svém okolí přesnou kopii. Proto problematika delikvence mládeže musí být pojata ve větší šíři. „Delikvence a dokonce zločiny dětí a mladistvých jsou ve svých projevech nezaměnitelné a nebezpečné zejména proto, že se hůře objasňují, a to s ohledem na zcela specifické znaky, které tato proviňování provázejí. Tyto akce bývají totiž nejčastěji neplánované, impulzivní a realizované pod silným emočním tlakem.“ (P. Novotný, 2006, str. 12) Mládež ve své podstatě je ještě nedokonalá s nedokončeným vlastním vývojem charakteru a postojů. Tento fakt si však mládež nepřipouští a někdy ani neuvědomuje. Tím je mládež na druhou stranu zranitelná a lehce ovlivnitelná. Vše ještě umocňuje skutečnost, že mládež se moc nezajímá o právní důsledky svého jednání a bagatelizuje je. Každý mladý člověk musí projít pubertou, která nese výrazně odlišné jednání oproti jiným obdobím. Období puberty je proto poměrně nebezpečné z hlediska inklinace ke kriminálnímu jednání. Tato mládež v pubertálním období se neztotožňuje s hodnotami rodiny i společnosti, je v permanentní negaci k těmto hodnotám a je ve sporech téměř s každým. Specifickým jevem je potom vzdor vůči rodičům i normám společnosti.
2.2.1 Rodina Rodina má hlavní podíl na případném kriminálním vývoji dětí. Funkčnost rodiny je naprosto zásadní, aby děti nemohly inklinovat již ve svém vývoji v dětství ke kriminálním činům. Je pravděpodobné, že děti budou špatné návyky a jednání svých rodičů zrcadlit jako vzor svého budoucího chování. Rodina by měla také cílevědomě utvářet budoucí charakter dětí ve správném smyslu. Příkladů špatné rodinné výchovy v minulosti je dostatek. Nesmíme zapomenout, že děti dříve byly nucené k otrocké práci od útlého věku, jejich práce byla přímo vykořisťována, byly nucené rodinou žebrat, krást, provádět dětskou prostituci apod. Nemalý vliv na psychiku dítěte měly dříve používané kruté tělesné tresty, nebo dokonce vylučování, vyhánění dětí z rodiny na ulici, či dokonce prodej dětí za peníze jiným subjektům. Postupem času se tyto závadné skutečnosti obrušovaly a dětem se dostávalo více práv. Přesto některé patologické jevy v rodinách zůstávají až do současnosti, jako například týrání dětí nebo využívání ke krádežím, o čemž svědčí některé konkrétní příklady i z České republiky v poslední době. Těchto případů je naštěstí poměrně málo. 26
Zde vystupuje do popředí role dětských lékařů a školy při jejich odhalování. Dnes je rodina vcelku již v jiné stabilizované poloze, než byla v minulosti, a její funkce je také jinak chápána. Jestliže máme definovat pojem rodina, můžeme vyjít z definice, kterou používá J. Průcha, E. Walterová, J. Mareš (2001, str. 202): „Nejstarší společenská instituce. Plní socializační, ekonomické, sexuálně-regulační, reprodukční a další funkce. Vytváří určité emocionální klima, formuje interpersonální vztahy, hodnoty a postoje, základy etiky a životního stylu. Z hlediska sociologického je formou začlenění jedince do sociální struktury. Nejběžnějším modelem rodiny je tzv. nukleární rodina, kterou tvoří nejbližší příbuzní, tj. oba rodiče a děti.“ Vývoj v současných rodinách probíhá v pozměněných formách a funkcích. Některé tradiční funkce rodiny dnes převzaly jiné sociální instituce, původní funkce rodiny jsou tím oslabené. Zakládání rodiny již nemá přísně direktivní formu jako byl občanský nebo církevní sňatek, a zakládání rodiny je dnes volnější (např. legální uznávání partnerského soužití). Rodiny nejsou již tak trvalé povahy jako dříve. Rodiny se rozpadají poměrně často. Svědčí o tom téměř polovina rozvádějících se manželství. Počet dětí i dospělých členů rodiny se snižuje. Na tomto faktu má také podíl zvýšené používání antikoncepce, případně přerušení těhotenství. Věk rodičů se zvyšuje a následně se změnila situace v rodinách, kdy prarodiče jsou ještě pracovně činní a tím se omezuje jejich působení a vliv na potomky. Současně s tím také rodiče jsou více vázáni ve svých zaměstnáních s následným omezováním času, který tráví se svými dětmi. Nemalý vliv má i současná ženská emancipace v oblasti svého pracovního uplatnění a kariérního růstu a tím je opět zeslabena role matky v rodině. (B. Kraus et al., 2001, str. 84-85) Rodina v současnosti je přetvářena ještě výrazněji i v dalších oblastech. Emancipace žen se dostává v naší společnosti i v dalších zemích do jiných důsledků a závěrů pro funkci rodiny. Funkce rodiny se začíná oklešťovat a začíná být moderní rodinný stav pouze s jedním rodičem, kdy je přímo výrazem výjimečnosti žít tzv. singles. Spolu s dalším současným projevem, kdy rodina žije bez oddacího listu, se vytrácí původní funkce rodiny, tzn. v prvém případě téměř úplně a ve druhém případě částečně (vazba rodiny není pevná a tím i stabilita vývoje citových vlastností potomků není upevňována trvale). Tyto negativní jevy jsou umožněny vývojem společnosti v poslední době, kdy muž již nemusí být jediným výdělečným a zajišťujícím faktorem v rodině, a tím i uznáním větší společenské důležitosti žen a následnou možností jejich osamostatnění. 27
Tento faktor ostře kontrastuje se situacemi ve starších rodinách a v různých zeměpisných oblastech: dřívější funkce rodiny byla naprosto nepředstavitelná bez sňatku a takovéto nemanželské stavy byly vytěsněny na okraj společnosti. Dalším negativním faktorem bývá přílišné mládí, nezralost rodičů a neschopnost zajistit správnou funkci rodiny z hlediska citového i materiálního. Tuto situaci vystihují postřehy ze základních škol v tom smyslu, že „děti mají děti“. Spolu s výše uvedenými faktory přispívá k nesprávné výchově v rodinném prostředí i celkový styl života v dnešní době, přemíra a někdy i nutnost angažovanosti v zaměstnání jednoho nebo obou rodičů. Je mnoho vedlejších povinností členů domácnosti, zájmových aktivit všech členů rodiny a v neposlední řadě mnoho vlastní péče o chod domácnosti a péče o potomky. V souhrnu těchto i často stresujících situací je výsledkem omezení času na vlastní rodinu, na vlastní výchovu dětí a na harmonický celkový rozvoj celé rodiny. Následkem neharmonického vývoje rodiny je v drtivé většině rozpad rodiny s případným následným rozvodem, pokud jsou rodiče oddáni. Tento vývoj u dítěte vyvolává pocity nejistoty, strádání, strachu, ukřivdění s následným trvalým zanecháním stop v jeho osobnosti. Zde dochází i k polarizaci ženských a mužských rolí u dětí s případnou jejich záměnou v budoucím partnerském životě (homosexualita a jiné sexuální odchylky). V průběhu nefunkčnosti rodiny a probíhajícího rozvodu často dochází k násilným řešením různých konfliktních situací mezi rodiči opět s výraznou působností na děti, pokud jsou těmto situacím přítomné. Vytváří se tím v jejich budoucím životě prostor pro podobná řešení ve svém budoucím životě, neboť jsou utvrzovány i faktem přítomnosti násilí bez trestních následků pro násilníky. Právní řád u nás vychází částečně vstříc při řešení těchto situací v rodinách tím, že umožňuje Policii ČR vykázat násilníka z bytu, i když pouze jen na kratší dobu. Výsledkem je konverze v pubertálním a pospubertálním věku ke kriminálnímu jednání, a tím vzniku případné recidivy. K této problematice P. Novotný (2006, str. 33) uvádí: „Současný rozmach delikventního jednání nezletilců a mladistvých významně podporuje také počáteční „úspěšnost“ tohoto jednání. Přinejmenším 50% deliktů zůstane neodhaleno ať už rodiči, pedagogy nebo orgány činnými v trestním řízení. Většina nezletilých a mladistvých provinilců mnohdy necítí lítost ani nad případně už vykonaným nebezpečným činem, i když se tuto lítost naučí mnohdy účelově předstírat, aby byla uznána za polehčující okolnost například před soudem.“ 28
Mladiství pachatelé v počátečních fázích své začínající trestné činnosti si většinu svých prohřešků neuvědomují. Při svém způsobu života normy správného chování nechápou, mají své vlastní roviny jednání a ideály a teprve při prvních kontaktech s následnými represivními opatřeními jsou konfrontováni s realitou, kterou opět z počátku nechápou. Tento stav umožňuje i poměrně snadnou přeměnu prvotního méně závažného delikventního jednání v závažnější kriminální jednání s častou transformací v recidivu. „Je třeba opětovně zdůraznit fakt, že chronicky delikventní děti, u kterých se delikvence vyjevila už mezi 6. až 12. rokem, se ve značném počtu stávají delikventními dospělými a následně také dospělými zločinci a že dospělý zločinec se často mění v recidivistu, což znamená, že se za svoje kriminální delikty dostane před soud vícekrát a je opakovaně uznán vinným.“ (P. Novotný, 2006, str. 34)
2.2.2 Škola Přechod dítěte z rodinného prostředí a z kolektivu mateřské školy je natolik zásadní a s výraznými rozdíly pro psychiku dítěte i pro jeho naučené stereotypy, že může vzniknout problém v adaptaci dítěte na nové školní prostředí. S tímto zásadním rozdílem se dítě vyrovnává poměrně dlouhou dobu, a proto je přechod mezi jednotlivými typy škol určitým stresujícím faktorem, se kterým se musí vyrovnat. Podobné problémy vznikají i při dalším školním vzdělávání, např. při přechodu z prvního na druhý stupeň základní školy a podobně i při přechodu ze základní školy na střední školu. Velmi důležitý je přístup učitele v prvních třídách, který začíná vytvářet kladný či záporný vztah dítěte ke školnímu vzdělávání od prvopočátku. Nezastupitelnou úlohu zde učitel hraje již v podvědomí rodičů, kdy je znám fenomén učitele – elementaristy a každý člověk na něj ve svém životě vzpomíná. Tento učitel rozhoduje a ovlivňuje nejen nové normy chování dětí, ale může ovlivnit i vytváření a chování kolektivu ve třídě, což je velmi důležité pro případný budoucí vznik školních skupin jak v oblasti šikanování, tak v oblasti vzniku part v prvopočátcích a tím většinou negativního ovlivňování jedince. Současně žák opouští celodenní péči a výchovu v rodině, osamostatňuje se a začíná se vytvářet jeho přístup k úkolům a povinnostem. Tento úsek života dítěte je skutečně velmi významný a důležitý, a proto by měl vždy být zvládnut dobře.
29
Při definování pojmu škola můžeme použít definici školy od J. Průchy, E. Walterové, J. Mareše (2001, str. 238), kde školou se rozumí: „Společenská instituce, jejíž tradiční funkcí je poskytovat vzdělání žákům příslušných věkových skupin v organizovaných formách podle určitých vzdělávacích programů. Pojetí a funkce školy se mění se změnami společenských potřeb. Stala se místem socializace žáků, podporujícím jejich osobnostní a sociální rozvoj a připravujícím je na život osobní, pracovní a občanský. Postupně ztratila monopol na vzdělávání, stále více se otevírá životní realitě a sbližuje se s neformálním vzděláváním a informálním vzděláváním.“ Pro budoucí normální a správný vývoj dítěte a nebo jeho budoucí kriminální jednání může škola působit opět v mnoha směrech. Pocity ukřivdění může vyvolávat negativní role učitele, a to ve smyslu záporného rozdělování žáků na chytré a perspektivní a na druhé straně na neperspektivní, nebo typické kladné typy oproti stálým záporným typům a potížistům. Současně by učitel neměl příliš vstupovat do konfliktního jednání se žákem, které v něm opět může probouzet některé násilné aspekty řešení situací. Učitel by měl kolektivy nejen umět vytvářet, ale měl by je umět též stmelovat, řešit mírně konflikty mezi nimi a vytvářet pocit sounáležitosti mezi žáky v kolektivech. Jako negativní vliv ve školním prostření vstupuje v souvislosti s kriminalitou dětí a mládeže agresivita některých členů školních kolektivů. Z. Martínek (2009, str. 9) popisuje: „Agresivita (z lat. Aggressivus) - útočnost, postoj nebo vnitřní pohotovost k agresi. V širším slova smyslu se takto označuje schopnost organismu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle a schopnost vzdorovat těžkostem.“ S jevem agresivity je nutné ve školách počítat, předcházet jim a omezovat je na minimum. Ve školním prostřední se můžeme setkat s několika druhy agrese, kterou Z. Martínek (2009, str. 2935) rozděluje na: fyzickou aktivní přímou agresi, fyzickou aktivní nepřímou agresi, fyzickou pasivní přímou agresi, fyzickou pasivní nepřímou agresi, verbální aktivní přímou agresi, verbální aktivní nepřímou agresi, verbální pasivní přímou agresi a verbální pasivní nepřímou agresi. Dále ji rozděluje na agresi emocionální, frustrační a instrumentální. Pro účely naší práce tento výčet je dostačující, podrobnosti k tématu agresivity a agrese lze nalézt v díle Zdeňka Martínka: Agresivita a kriminalita školní mládeže, Grada, 2009.
30
Tím se dostáváme k další možné negativní roli školy při budoucím vývoji jedince, což je celá oblast šikany ve školách, která hlavně v poslední době nabývá na rozsahu a intenzitě. Podle E. Švarcové (2009, str. 72): „Šikana je jakékoli chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit, ponižovat nebo zastrašovat jiného člověka či skupinu lidí. Šikana je závažnou agresivní poruchou chování vyskytující se v sociálním prostředí od útlého dětského věku po stáří.“ Podobný popis šikany obsahuje Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) č.j. 22294/2013-1, který definuje šikanu takto: „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. (MŠMT [online], 2013, str. 2) Problematika šikany je natolik závažná a rozsáhlá, že by její zpracování vydalo na samostatnou bakalářskou práci. V naší práci se o ní zmiňujeme jen okrajově, a to v oblasti příčin kriminálního chování mládeže. Přesný popis vzniku a postupu řešení šikany lze nalézt kromě již uvedeného metodického pokynu MŠMT i v jiné odborné literatuře, např. od M. Koláře – Šikana u dětí. Praha: Grada, 2006, M. Kolář – Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005. Živnou půdou pro asociální jednání je také vznik subkultur mládeže již ve školním prostřední. Tuto problematiku ještě rozebereme v následující podkapitole. Častým problémem ve školách je navodit takový vztah školy a rodiny, který by měl být přínosný pro dítě a pro řešení vzniklých problémů. Škola a rodina musí úzce spolupracovat při vzniku a řešení nežádoucího chování žáků. Je potřebné podchytit vznikající problémy již v počátečních fázích vzniku tak, aby rodina byla informována a zainteresována do řešení problémů od počátku. Pro rychlé a efektivní řešení problému je třeba důsledného jednání, hlavně na straně rodičů, stejně tak jako naprosto jednotného postoje se školou. Nejvíce se může podepsat na výchově a budoucím kriminálním jednání dítěte nejednotnost školy a rodiny, nebo přímo destruktivní 31
působení při jednáních v rodině, například negativními a vulgárními přívlastky školy a učitelů. Právě správná spolupráce a jednání na bázi partnerů je největším problémem současné školy i rodiny a příčinnou možného dalšího delikventního jednání žáků. Dalšími faktory ve vývoji osobnosti budoucích mladistvých pachatelů jsou jejich poruchy chování v dětském věku a v dospívání, které nejčastěji a nejvýrazněji se projevují ve školním prostředí. Problematikou poruch chování se zabývá etopedie. „Poruchy chování lze charakterizovat jako odchylku v oblasti socializace, kdy jedinec není schopen respektovat normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, event. na úrovni svých rozumových schopností.“ (M. Vágnerová, 2008, str. 779). Poruchami chování souvisejícími s agresivním chováním a kriminalitou dětí a mládeže se zabývá Z. Martínek (2009, str. 85), který definuje poruchu chování takto: „Poruchou chování se u dětí označuje řada výchovně nežádoucích projevů, které jsou často důsledkem narušení jejich sociální přizpůsobivosti. Většina těchto poruch nemá jednotnou příčinu, mnoho z nich vzniká na podkladě nevhodného výchovného působení, tzn., že se nejedná o projev duševního onemocnění.“ Již od útlého věku při výchově v rodině se dítě učí správnému chování i rozpoznávání
nesprávného
chování.
Rodiče
jsou
jeho
prvotním
vzorem,
usměrňovatelem a koordinátorem jeho jednání. Dítě by si mělo umět správnost a nesprávnost svého jednání aktivně uvědomovat a rozlišovat ho. Příchodem do školy by dítě mělo mít již natolik rozvinutý rozum, aby se dovedlo vyrovnat se změněnou situací, změněným okolím, změněnými vztahy mezi jedincem a kolektivem i učitelem. Škola by měla vést dítě k aktivnímu pochopení pravidel a společenských norem při jeho chování, odpovídajících samozřejmě jeho věku. Ne vždy je včlenění dítěte do školního prostředí a systému v ideální rovině. Jako problémové se začínají projevovat některé poruchy chování. Na vzniku poruchového chování se může podílet více faktorů, jako například genetická dispozice, biologické dispozice související s poruchou centrálního nervového systému, úroveň inteligence a vlivy sociálního prostředí. (M. Vágnerová, 2008, str. 781782) Jako příklad rozdělení poruch chování můžeme použít rozdělení E. Švarcové (2009, str. 42-44), která uvádí dělení na:
disociální poruchy chování – neadekvátní sociální chování, jako jsou například prohřešky proti školnímu řádu a nekázeň, 32
asociální poruchy chování – neschopnost pochopit potřeby druhých, například lhaní, záškoláctví, útěky, toulání, toxikomanie,
antisociální poruchy chování – poškozování svého okolí a přestupování zákona například násilné trestné činy, majetkové trestné činy, organizovaný zločin apod.
Podobně dělí poruchy chování související s kriminalitou dětí a mládeže Z. Martínek (2009, str. 85) na:
ADHD (dříve LMD),
opoziční porucha,
lhaní,
krádeže,
záškoláctví,
útěky a toulky,
poruchy chování s protispolečenskými rysy.
Škola musí nezdravým jevům předcházet pomocí preventivních opatření, aby nedocházelo k rizikovému chování mládeže. MŠMT pro tyto účely vytvořilo Národní strategii primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013 – 2018. Ministerstvo se snaží komplexně působit na všechny články školy s hlavním cílem snížit rizikové chování. MŠMT
pod
pojmem
prevence
rozumí
„všechna
opatření
směřující
k předcházení a minimalizaci jevů spojených s rizikovým chováním a jeho důsledky. Prevencí může být jakýkoliv typ výchovné, vzdělávací, zdravotní, sociální či jiné intervence směřující k předcházení výskytu rizikového chování, zamezující jeho další progresi, zmírňující již existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhající řešit jeho důsledky.“
(Národní strategie primární prevence rizikového chování na
období 2013-2018, 2013, str. 8) MŠMT pod pojmem rizikové chování „zahrnuje rozmanité formy chování, které mají negativní dopady na zdraví, sociální nebo psychologické fungování jedince a/nebo ohrožují jeho sociální okolí. Rizikové chování představuje různé typy chování, které se pohybují na škále od extrémních projevů chování „běžného“ (např. provozování adrenalinových sportů) až po projevy chování na hranici patologie (např. nadměrné užívání alkoholu, cigaret, kofeinu či nelegálních drog, násilí).“ (Národní strategie primární prevence rizikového chování na období 2013-2018, 2013, str. 9) 33
V programu primární prevence rizikového chování MŠMT se rizikovým chováním rozumí:
Interpersonální agresivní chování - agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové formy komunikace prostřednictvím multimédií, násilí, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie Delikventní chování ve vztahu k hmotným statkům – vandalismus, krádeže, sprejerství a další trestné činy a přečiny Záškoláctví a neplnění školních povinností Závislostní chování - užívání všech návykových látek, netolismus, gambling Rizikové sportovní aktivity, prevence úrazů Rizikové chování v dopravě, prevence úrazů Spektrum poruch příjmu potravy Negativní působení sekt Sexuální rizikové chování (Národní strategie primární prevence rizikového chování na období 2013-2018, 2013, str. 9) Můžeme polemizovat, zda a do jaké míry se všechny faktory, které se týkají možného nezdravého vývoje jedince v působnosti školního prostředí, podílí na potenciálním vzniku budoucího kriminálního jednání mládeže. Je ale nesporné, že některé negativní jevy působící ve školním prostřední, jako například stresové situace, agresivita, šikana, vlivy různých part a skupin ve školách, se nějakým způsobem musí odrazit v budoucím negativním jednání dětí. Tím více vystupuje do popředí včasná a správná prevence v období školní docházky ze strany zúčastněné školy za spolupůsobení rodičů i ostatní společnosti.
2.2.3 Vrstevníci Člověk již od nepaměti byl zvyklý žít nejen v základních rodinách, ale i ve větších společenských skupinách. Zvláště děti mají velký sklon ke kamarádství a rády se pohybují ve společnosti svých vrstevníků. Jsou tímto velmi náchylné k účasti ve skupinách, které nejsou vždy dobrým příkladem členství. Velké příležitosti se k tomuto vytváření a působení dítěte v různých skupinách dostává ve školním prostředí nebo už od útlého věku v různých sportovních a zájmových oddílech. Zvláštní význam nabývá v těchto situacích správná funkčnost rodiny a její dokonalá souhra. K tomuto faktu odborná literatura uvádí: „ U dětí frustrovaných nízkou podporou rodiny je pravděpodobné, že potřeba kladného přijetí vrstevnickou skupinou bude ještě silnější než u dětí s dobrým rodinným zázemím“ (O. Matoušek, A. Kroftová, 34
2003, str. 83). Podobně uvádí M. Vágnerová (2008, str. 809): „ Zkušenost navozená vlivy prostřední, v němž jedinec žije, vyplývající z jeho životní situace. Každé prostředí posiluje, nebo naopak blokuje určitý typ chování, to platí i v tomto případě: určité typy rodin či jiných sociálních skupin stimulují rozvoj asociálního chování.“ V současné době je zvyklostí trávit více času v zaměstnání a s tím souvisí nedostatek času věnovaného svým dětem v rodině a společného trávení volného času. Děti své aktivity po skončení vyučování do určité míry samy koordinují, protože rodiče v tomto čase jsou ještě zaneprázdněni prací a nemají v některých případech dohled nad aktivitou svých dětí. Tím vzniká trávení času v různých partách. Na tuto skutečnost může mít také vliv případný nedostatek vhodných příležitostí trávení volného času v místě bydliště, jako například nedostatek vhodných sportovních oddílů pro mládež, zájmových kroužků, lidových škol umění apod. Spolupodílení vlivu rodiny na účasti dětí v různých partách může nastat nejen v nefunkčních rodinách, ale i v rodinách s určitým kriminálním zázemím. K tomuto uvádí M. Vágnerová (2008, str. 809): „Kriminalita rodičů zvyšuje riziko podobného chování potomků, i když není jasné, zda jsou v jednotlivých případech významnější genetické, nebo sociální vlivy, obvykle je to kombinace obou. Negativní zkušenost z dětství, jako je citové strádání, fyzické týrání či zneužívání dítěte, vytváří předpoklad k rozvoji nežádoucích vzorců chování.“ Postupný příklon dítěte k různým partám nabývá na intenzitě vstupem do školy. Tato skutečnost, kromě příležitostí ve svém okolí v místě bydliště, umožňuje mnoho dalších příležitostí ve školních kolektivech. O. Matoušek a A. Kroftová (2003, str. 83) uvádí: „Delikventní party u nás skoro vždy vznikají z podskupin mladých lidí, kteří se dobře znají z jedné instituce, méně často se rekrutují z mládeže bydlící na jednom sídlišti, resp. v jedné čtvrti, jak tomu je častěji v západních zemích. Tyto skupiny se buď úplně vymknou běžným mechanismům sociální kontroly (přestanou chodit do učení, školy, do práce), vytvoří si vlastní hodnotové preference a chovají se vysoce autonomně, anebo, což je méně časté, se kontrole vymknou jen v době svého volna.“ Podobným
způsobem
se
budou
různě
intenzivně
projevovat
regionální
a urbanistické oblasti, ve kterých populace žije. Bude tak záležet na tom, zda jedinec žije v různých folklórních oblastech, ve městě nebo na vesnici. V poslední době se ve společnosti rozdíly začínájí stírat vlivem rozvíjení civilizačních produktů. O tomto B. Kraus et al. (2001, str. 127): „Srovnáme-li současné městské a venkovské prostředí, 35
musíme konstatovat, že v posledních desetiletích došlo k postupnému vyrovnávání a sbližování. Především život na venkově se radikálně změnil.“ V posledních desetiletích dochází k postupnému narušování vztahů v rodině, zvláště v rodinách, které neplní svoji funkci. Dochází k celkovému uvolňování morálky u mládeže a tím i k postupnému vytváření jiných struktur mládeží (party). „Otevřenost šedesátých let dala vzniknout i několika hnutím (subkulturám) mládeže, která se svým konáním (akcemi) nebo designem (vizáží) stavěla proti většinové společnosti, zejména proti generaci svých rodičů.“ (P. Hrabalík [online], 2013) J. Průcha, E. Walterová, J. Mareš (2001, str. 236) uvádí pod pojmem subkultura: „Kultura odlišná (upřednostňovanými hodnotami a způsoby chování) od dominantní kultury, jež je přesto její součástí, např. žákovská subkultura nebo různé subkultury mládeže.“ Podobně k tomuto uvádí O. Matoušek a A. Kroftová (2003, str. 84): „Svou příslušnost k určité skupině, případně k ideologii určitého hnutí mládež demonstruje zejména způsobem úpravy zevnějšku (účesem, oděvem, druhem bot, doplňků), zvláštním jazykem, uctíváním určitých symbolů i druhem preferované hudby, hudební skupiny nebo zpěváka.“ Vrstevnické skupiny B. Kraus et al. (2001, str. 133) rozděluje podle různých hledisek: „Vrstevnické skupiny lze charakterizovat podle kritérií platících pro sociální skupiny obecně. To znamená, že je můžeme rozlišovat podle velikosti, podle struktury, např. z hlediska pohlaví, příslušnosti sociální, náboženské, ale třeba i politické. Důležitými znaky jsou cíle, normy, kterými se členové skupiny řídí, hodnoty, které vyznávají.“ Subkultur mládeže je poměrně velké množství s různým zaměřením a dělením. Jako příklad můžeme uvést subkultury hippies, skinheads, fotbalových chuligánů, punk a hardcore, graffiti atd. Mnohé tyto subkultury mládeže jsou živným prostředím pro různé patologické jevy, včetně počínající kriminality mládeže. Kriminální jednání mládeži umožňuje v těchto skupinách velká anonymita, utajované členství, přísný vnitřní řád skupin a vliv autorit. Podobně vniku kriminálního podhoubí nahrávají sympatie některých etnik a skupin mládeže v zájmu různých pseudospolečenských cílů, např. xenofobního jednání apod. Problematika subkultur mládeže je velmi obsáhlé téma, kterému se v naší práci věnujeme pouze okrajově. Podrobný popis subkultur lze nalézt v díle Josefa Smolíka „Subkultury mládeže: uvedení do problematiky“ v roku 2010, vydavatelství Grada. 36
2.2.4 Média Domov a rodina od útlého dětství patří k jistotě a k zázemí při vývoji dítěte. Tím nenápadněji se začíná vkrádat fenomén sdělovacích prostředků, nejprve ve formě čtení pohádek, později sledováním dětských televizních pořadů, případně dětských filmů a videí. Malé děti si velmi rychle zvyknou na sledování televize, videí a dětských filmů, začínají jimi vytlačovat další aktivity, jako jsou tvůrčí hry se stavebnicemi nebo náznaky sportovní činnosti apod. Rodiče také brzy začnou sklouzávat k situaci, že sledování televize dítě zabaví a oni tím získají čas, kdy se nemusí dítěti přímo věnovat. Tato situace nastává v mnoha rodinách a má během dětského života vlastní vývoj a intenzitu. Tímto začíná působit na dítě celá škála problematiky sledování televize, videa i masmédií obecně. Rodiče by si měli uvědomit, že sledování televize od útlého věku dítěte s sebou nese nejen klady, ale i výrazné zápory. Ke kladům lze počítat vzdělávací působení v širším kontextu a k záporům negativní působení při možném nesprávném výběru pořadů, tzn. že se může zakládat na výchovu budoucí agresivity a násilí. Tím se může vytvářet opět základ budoucího kriminálního jednání u jedinců, kteří k tomu mají i další předpoklady. Hlavně se jedná o násilí a agresivitu, ale i o vytváření dojmu beztrestnosti a falešných přestav o nesmrtelnosti postav z médií. Nezanedbatelnou zápornou rolí této situace, hlavně při dlouhém a častém sledování televizní obrazovky, je negativní vliv na zdraví dítěte, jeho oči a otupování pozornosti. P. Mühlpachr (2008, str. 143) k těmto skutečnostem uvádí, i když ne zcela souhlasně: „V současné době je třeba vzít v úvahu rovněž působení médií, především videa, televize a filmů. I když nebyla výzkumně prokázána přímá souvislost mezi sledováním násilných scén ve filmu a vlastním agresivním chováním, učitelé konstatují vzrůst napodobování rvaček z kreslených seriálů mezi dětmi.“ Jiný pohled vlivu televize na agresivitu mládeže uvádí O. Matoušek, A. Kroftová (2003, str. 103): „Televize tedy posiluje agresivitu nejen u disponovaných jedinců, posiluje ji u všech dětí a u všech lidí posiluje pocit, že svět je nebezpečným místem. Kromě toho televizní násilí pravděpodobně oslabuje citlivost na násilí, s nímž se člověk setkává v reálném světě.“ Ke vlivu televize na budoucí mládež ještě uvádí A. Suchý (2007, str. 19): „Celkově lze konstatovat, že odborníci souvisejících vědních disciplin nejsou v otázkách vlivu medií na děti jednotní. Současná programová skladba přitom do velké míry reflektuje 37
komerční tlaky, zahraniční nabídku a nejnovější reklamní strategie. Zmínit můžeme i nové trendy v televizní zábavě – reality TV a reality show, zezábavnění zpravodajských a dokumentárních žánrů, vstup interaktivní formy vysílání na obrazovky či klipovou formu stále většího počtu pořadů.“ Jestliže máme posoudit vliv médií a televize na možný budoucí kriminální vývoj jedince, hlavně v oblasti agresivity a násilí, musíme se přiklonit k názoru O. Matouška a A. Kroftové, kteří tento vliv televize potvrzují. Můj souhlas vychází z mé vlastní zkušenosti z období dětství a ze zkušenosti rodiče dvou chlapců. Je zřejmé, že rodiče nemohou nechat své potomky zcela volně sledovat televizi, video a v pozdějším věku internet i ostatní média. Pro zamezení negativního působení těchto masmédií je nutná určitá vnitřní cenzura těchto prostředků formou omezování výběru vhodných a nevhodných mediálních produktů. Je jasné, že čím budou děti starší, tím bude toto omezování ze strany rodičů mít menší úspěšnost, protože děti si časem najdou jiné cesty, jak se k těmto produktům dostat. Toto období nastane hlavně přechodem dítěte do školy, stykem s kamarády a vrstevníky, nebo při jiných příležitostech. Rodiče by také měli koordinovat správný poměr sledovaní médií vůči ostatním činnostem dítěte, hlavně vůči pohybovým aktivitám. I zde se s postupem času situace mění. V dobách mého mládí byl největším trestem zákaz pohybu venku nebo hry s kamarády, kdy jsme mohli hrát různé hry (házenou, vybíjenou, skákání přes švihadlo, šipkovanou apod.), naopak dnes největším trestem je zákaz použití počítače a hraní počítačových her, kdy děti se k pohybovým a sportovním aktivitám venku musí nutit. Jestliže máme blíže specifikovat masmédia, vyjdeme z nedávné historie. Hlavním médiem pro mládež i dospělé byla tištěná média, jako jsou knihy, noviny, nebo poslechová média - rozhlas. S postupem doby se význam těchto médií utlumoval na úkor moderních elektronických médií. V této souvislosti je třeba připomenout, že ústup od četby knih, hlavně v dětském věku, není ku prospěchu a je třeba četbu nadále podporovat. Podobně se názory mohou různit na používání elektronických knih a jejich šíření a mnohdy jejich nelegální stahování z internetu. K problematice vlivu televize na jedince O. Matoušek, A. Kroftová (2003, str. 100) uvádí: „O vlivu médií, a zejména televize na socializaci dnešních dětí a mládeže ve vyspělých zemích nemůže být pochyby. Děti a dospívající sledují televizi nejvíce ze všech médií.“
38
Funkce masmédií B. Kraus et al. (2001, str. 64-65) rozděluje na:
informativní funkce (poskytování informací, duchovních hodnot, jejich hodnocení, zprostředkovávání poznání, rozlišování obzoru, uchování obrazu světa a doby),
komunikativní funkce (přenos sdělení, zkušeností, názorů, donucování fantazie, přejímání hodnost a ideálů, uspokojování osobnostních potřeb),
formativní funkce (utváření názorů a postojů, zlidšťování, výchova jedince, adaptace, kultivace, odstraňování deprese, propaganda a reklama),
rekreativní funkce (regenerace, odpočinek, zábava, relaxace, odstranění samoty, kontakt se světem, prezentace prožitků a rozkoše).
Velmi významným fenoménem v současnosti je velmi rozšířený internet, který děti velmi ochotně přijímají a věnují se mu ne vždy v pozitivním smyslu (zneužívání sociálních sítí – kyberšikana). Záběr internetu je velmi rozsáhlý a celosvětový. V kladném směru je internet velmi obohacující a je přínosným zdrojem informací. Díky internetu dochází i ke sbližování různých kultur. Na druhou stranu má internet mnoho negativních vlivů, hlavně na mládež. Nestřídmé užívání internetu může vést až k náruživosti jeho využívání a v podstatě k určitému druhu závislosti na internetu. K tomu přispívají sociální sítě (facebook, skype, lidé atd.). P. Mühlpachr (2008, str. 95) k problematice nových forem závislostí uvádí: „Mezi nové formy závislostního chování, které se v poslední době v rozšířené podobě vyskytují, lze zařadit netomanii (závislost na internetu), závislost na televizi, sexuální závislost, workholismus, patologické nakupování a patologické přejídání.“ A dále k netomanii autor uvádí: „Závislost na internetu je závislostí primárně psychickou, nikoli fyzickou. Týká se nejčastěji věkové kategorie lidí mezi dvaceti a pětatřiceti lety. Jejich stav lze přirovnat k donedávna nejznámější nedrogové závislosti – patologickému hráčství.“ Pro naše účely příčin kriminality mládeže jsme uvedli nejpodstatnější a jsme si vědomi, že celá problematika je rozsáhlejší. Nelze konkrétně specifikovat, která z těchto příčin kriminality mládeže je důležitější. Každá z nich má svou váhu a míra jejího zavinění závisí na konkrétních vývojových, psychologických a sociálních faktorech jedince.
39
3 Legislativní úprava kriminality mládeže Kriminalita mládeže je ve své struktuře a projevech poněkud odlišná od kriminálních činů dospělé populace. Bylo nutné trestní politiku státu upravit pro trestné činy mládeže odděleně od trestní politiky pro dospělou populaci. Postoj státních institucí ve vztahu ke kriminálnímu jednání mládeže se u nás i ve světě postupně vyvíjel a měnil. Následně se také měnily právní předpisy a zákony týkající se trestné činnosti mládeže. K vývoji a právním úpravám přístupů států k trestným činům mládeže vychází H. Válková a J. Kuchta (2012, str. 320) ze dvou základních přístupů: „První z nich je justiční model, vycházející z myšlenky, že pachatel se na základě své svobodné vůle rozhodne pro spáchání trestného činu a je na místě, aby za ni nesl odpovědnost. Druhý sociálně-opatrovnický model je zaměřen především na zajištění blaha dítěte. Vychází z toho, že kriminalita mládeže je ovlivněna sociálními, ekonomickými a psychickými faktory, uložení trestu nic neřeší ….“ Autoři se ještě zmiňují o dalším výrazném vlivu při řešení kriminality mládeže, a to o koncepci restorativní (obnovující) justice. V současné době v České republice lze posuzovat trestné činy mládeže odlišně od trestných činů dospělých, a to od 1.1.2004, kdy nabyl účinnost Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. V další části práce uvedeme a vymezíme základní pojmy používané v souvislosti s kriminalitou mládeže a s opatřeními ukládanými mládeži za protiprávní činy.
3.1 Vymezení základních pojmů V odborné literatuře a v trestně právních kodexech se můžeme setkat s pojmy: dítě, mládež, mladistvý, nezletilec, mladý dospělý, osoba blízká věku mladistvého, provinění, přestupek, trestný čin. Pro vymezení pojmu dítě můžeme jako základ použít definici z Pedagogického slovníku (J. Průcha, E. Walterová, J. Mareš, 2001, str. 46): „Lidský jedinec v životní fázi od narození do období adolescence.“ I. Zoubková (2002, str. 12) uvádí: „ Dítě (osoba) mladší než 15 let je terminologie užíváná trestním právem. V trestním řízení jde o fyzickou osobu před dovršením patnácti let věku, která spáchala čin jinak trestný a není trestně odpovědná.“
40
Protože v různých zemích je tento pojem právně různě vykládán, uvádí autoři H. Válková, J. Kuchta (2012, str. 322) výklad tohoto pojmu s ohledem na Úmluvu o právech dítěte: „Např. pojem dítě je vymezen v čl. I Úmluvy o právech dítěte jako každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.“ Mladiství: „Termín z oblasti práva a kriminologie, podle naší trestněprávní úpravy člověk od 15 do 18 let, který má narozdíl od dospělého sníženou trestní odpovědnost.“ (J. Průcha, E. Walterová, J. Mareš, 2001, str. 126) Někdy se používá pojem nezletilec, tj. jedinec do 18 let, který pro svůj nízký věk není trestně odpovědný. Této skutečnosti v ojedinělých případech se lze vyhnout nabytím zletilosti v dřívějším věku. V praxi se však častěji používá vymezení pojmu jen pro stáří jedince do 15 let, např. v policejních hlášeních a statistikách, které tyto osoby považují za trestně neodpovědné. O pojmu mladých dospělých se zmiňuje i H. Válková, J. Kuchta (2012, str. 322): „Zpravidla se za mladého dospělého považuje osoba, která spáchala trestný čin mezi 18. a 21. rokem a která má v systému trestního práva zásadně postavení dospělého …“ Pojem mládež v odborných kruzích opět není interpretována jednotně, nejčastěji se tento pojem rozděluje na děti, mladiství, nebo se ještě rozlišuje pojem mladý dospělý. Mládež: „Sociální skupina tvořená lidmi ve věku přibližně od 15 do 25 let, kteří již ve společnosti neplní role dětí, avšak společnost jim ještě nepřiznává role dospělých.“ (J. Průcha, E. Walterová, J. Mareš, 2001, str. 125) Podle I. Zoubkové (2002, str. 12-13) je v kriminologické literatuře mládež rozdělována dle věkových skupin na:
děti (věk do 15 let),
mladistvé (od 15 do 18 let),
mladé dospělé (od 18 let výše, někdy do 21 či 24, resp. do 30 let).
Nesmíme opomenout zmínit, že Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, pojem „mládež“ vykládá v § 2 odstavec 1 takto: „Není-li zákonem stanoveno jinak, pak se rozumí a) mládeží děti a mladiství, b) dítětem mladším patnácti let ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku, 41
c) mladistvým ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku.“ V trestně právní praxi se také operuje s pojmem osoba ve věku blízkém věku mladistvých, za kterou se považuje osoba v hraničním věku 18 až 20 let, někdy 18 až 21 let. Takové osoby jsou v trestním řízení zvýhodňovány uznáváním polehčujících okolností a způsobem vedení trestního řízení. Současný trestní zákoník používá pojem trestný čin, kde § 13, odstavec 1 a 2 trestního zákoníku (dále tr.z.) jej definuje: Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. (§ 13/1 tr.z.) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. (§ 13/2 tr.z.) Současně je třeba uvést, že trestní zákoník rozděluje trestné činy na přečiny a zločiny, a to v § 14 trestního zákoníku v odstavci 1,2,3: Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. (§ 14/1 tr.z.) Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. ( § 14/2 tr.z.) Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. (§ 14/3 tr.z.) Hovoříme-li o trestné činnosti mládeže, je třeba se ještě zmínit o pojmu provinění, který má méně společensky odsuzující význam než pojem trestný čin. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže, v § 6 odstavec 1 pojem provinění vymezuje jako: Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění. Posledním pojmem, o kterém se zmíníme je přestupek. Přesnou definici tohoto pojmu nalezneme v Zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb., kdy § 2 odstavec 1 zní: Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.
42
3.2 Opatření ukládaná mládeži za protiprávní činy Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen ZSVM), stanoví, že soudnictví ve věcech mladistvých a ve věcech posuzování činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let vykonávají soudy pro mládež. (§ 4 ZSVM)
3.2.1 Opatření ukládaná mladistvým Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. (§ 9 ZSVM) Druhy opatření: výchovná opatření, ochranná opatření a trestní opatření. Při upuštění od trestního opatření nebo podmíněném upuštění od trestního opatření mohou být k dosažení účelu tohoto zákona uložena mladistvému výchovná opatření. Dovoluje-li to jejich povaha, je možné použít vůči mladistvému výchovného opatření i vedle uloženého ochranného nebo trestního opatření nebo v souvislosti se zvláštními způsoby řízení. Výchovná opatření lze uložit nejdéle na dobu současně stanovené zkušební doby u podmíněného odsouzení nebo podmíněného odložení peněžitého opatření; jsou-li ukládána samostatně nebo vedle jiného ochranného nebo trestního opatření, lze je uložit nejdéle na dobu tří let. (§ 15 ZSVM) Výchovnými opatřeními jsou: dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou. Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. Jejich účelem je kladně ovlivnit 43
duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění mladistvými. Ochrannou výchovu lze uložit pouze podle tohoto zákona, ochranné léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty se ukládají podle trestního zákoníku (§ 21 ZSVM). Soud pro mládež mladistvému může uložit pouze tato trestní opatření: a) obecně prospěšné práce, b) peněžité opatření, c) peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, e) zákaz činnosti, f) vyhoštění, g) domácí vězení, h) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, i) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), j) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, k) odnětí svobody nepodmíněné. (§ 24 ZSVM) Trestní opatření uložené podle tohoto zákona v návaznosti na trestní zákoník musí vzhledem k okolnostem případu a osobě i poměrům mladistvého napomáhat k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého; výkonem trestního opatření nesmí být ponížena lidská důstojnost. (§ 25 ZSVM)
3.2.2 Opatření ukládaná dětem mladším 15 let Dopustí-li se dítě mladší patnácti let činu jinak trestného, může mu soud pro mládež uložit, a to zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření, tato opatření: a) výchovnou povinnost, b) výchovné omezení, c) napomenutí s výstrahou, d) zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, e) dohled probačního úředníka, f) ochrannou výchovu, g) ochranné léčení. (§ 93 ZSVM) 44
4 Empirická část - stav kriminality mládeže na Chrudimsku V této části práce provedu empirické šetření a zpracování jeho výsledků. Výzkumné šetření bude probíhat pomocí studia a analýzy statistických dat Ministerstva vnitra ČR a statistických údajů státního zastupitelství v Chrudimi. V první podkapitole uvedu některé údaje o vlastním regionu Chrudimska. V další podkapitole si stanovím cíl výzkumného šetření, uvedu statistické údaje s jejich analýzou, stanovím výstupy i závěry šetření a provedu jejich zhodnocení.
4.1 Chrudimský region Region Chrudimsko se nazývá podle řeky Chrudimky, která tvoří hlavní vodosběrnou řeku ústící v Pardubicích do řeky Labe. Další významnější řekou v okrajové části regionu je řeka Doubrava. Region Chrudimsko se nachází na pomezí Vysočiny, Železných hor a Polabí v jihozápadní části Pardubického kraje. (Příloha A – mapy) Jestliže máme zmínit některé významnější problémy chrudimského regionu, hlavně z pohledu rozsahu a příčin kriminality mládeže, můžeme uvést: chrudimský region v některých svých okrajových lokalitách je méně dostupný v dopravní obslužnosti (z jakési odloučenosti vlivem polohy na pomezí okresů i krajů). Je zde malá industriální vybavenost, což umožňuje větší možnosti vzniku kriminálního podhoubí i u mládeže. Také vzdělávací instituce – střední školy - jsou v okrajových lokalitách chrudimského regionu jen v omezené míře, a to s navazující nutností většího dojíždění do škol, hlavně do větších měst. Tato skutečnost částečně i spolu s vyšší nezaměstnaností okrajových lokalit podmiňuje i vyšší stupeň ohroženosti mládeže za spolupůsobení dalších faktorů, jako je užívání drog apod. Možnosti zaměstnání i vzdělání jsou orientovány spíše do ostatních sousedních regionů, hlavně do oblasti Pardubicka, kde se nachází pro mládež jak významnější střední i vysoké školy, tak i pracovní uplatnění v podnicích. Jako příklad uvedeme Foxcon, Panasonic, Synthézia a dnes i využívané vzdálenější lokality, jako je Kolín (automobilka TPCA). Migrace obyvatelstva a mládeže z chrudimského regionu směrem k větším městským aglomeracím s sebou nese i příležitosti k delikventnímu chování. K problému chrudimského regionu dále patří skutečnost, že se nepodařilo zatím úplně 45
zaplnit budovanou průmyslovou zónu v areálu bývalého strojírenského závodu Transporta Chrudim s jeho okolím novými podniky (s následnou vyšší zaměstnaností). Zlepšení zaměstnanosti pravděpodobně nastane s dokončením silničního obchvatu Chrudimi a jeho napojením do této zóny.
4.2 Výzkumné šetření a stanovení cílů Pramenem dat pro výzkumné šetření jsou statistiky Policejního prezídia ČR z let 2008 až 2013 a statistická data státního zastupitelství v Chrudimi za rok 2013. Pro naše potřeby použijeme statistické údaje Policie ČR v kategorii objasněných trestných činů, u státního zastupitelství použijeme údaje o kriminalitě stíhané. „Výzkum má korekční schopnost. Proto se v definici hovoří o tom, že se jím potvrzují anebo vyvracejí poznatky, které jsou dosud o jevu známé. Potvrzení už známých poznatků je nutné, protože realita se mění a naše poznání ji musí „dohánět“. Výzkum je cyklické řešení problému. Konečné a definitivní řešení nikdy neexistuje. Naše poznání nikdy nebude úplné, i když se vždy bude zdokonalovat a prohlubovat. V tom je optimistické směřování výzkumu. ….v empirickém výzkumu jde především o práci s fakty. Fakta se zaznamenávají, zpracují a interpretují.“ (P. Gavora, 2000, str. 11) Cíl výzkumného šetření Cílem mého šetření je stanovení vývoje kriminality mládeže na Chrudimsku v posledních letech nejen v počtech spáchaných činů, ale i dle jejich druhů. Pokusím se také porovnat tyto skutečnosti s jiným podobně strukturovaným a trestně zatíženým okresem a určit postavení chrudimského okresu ve stavu bezpečnosti v oblasti kriminality mládeže v celém Pardubickému kraji. Na začátku svého šetření jsem si stanovila 6 dílčích cílů:
C 1: Pomocí šetření stanovit tendenci celkové kriminality na Chrudimsku z hlediska stoupání / klesání kriminality.
C 2: Pomocí šetření stanovit tendenci kriminality mládeže v jednotlivých druzích trestné činnosti.
C 3: Pomocí šetření stanovit, která trestná činnost mládeže na Chrudimsku převládá.
46
C 4: Pomocí šetření stanovit úroveň a stav trestné činnosti mládeže na Chrudimsku oproti kriminálně podobně strukturovanému okresu Svitavy (v četnosti případů).
C 5: Pro srovnání úrovně kriminality mládeže na okrese Chrudim uvést jako příklad některá statistická data o kriminalitě mládeže v celém Pardubickém kraji.
C 6: Uvést ze statistik OSZ Chrudim některé údaje o způsobu vyřízení trestných činů nezletilců a mladistvých a případné podíly jednotlivých pohlaví při páchání trestné činnosti.
Otázky výzkumného šetření V další fázi šetření jsem si stanovila některé dílčí otázky: Má celková kriminalita mládeže na Chrudimsku stoupající tendenci? Jak se proměňuje četnost případů trestné činnosti v jednotlivých druzích kriminality? Klesá věk pachatelů? Převládá na Chrudimsku u mládeže majetková trestná činnost? Jsou si skutečně podobné okresy Chrudim a Svitavy v porovnání četnosti trestné činnosti mládeže? Je Chrudimsko poměrně bezpečným regionem v oblasti kriminality mládeže v rámci Pardubického kraje? Použitá metoda V této práci použijeme metodu analýzy statistických dat. Respondenti Respondenty jsou mladiství pachatelé a nezletilí pachatelé, kteří páchají trestnou činnost v Pardubickém kraji za období let 2008-2013. Definice pojmů mládež s rozdělením na mladistvé a nezletilé byla uvedena ze Zákona č. 218/2003 Sb. v teoretické části této práce na straně 39.
4.2.1 Výstupy a závěry šetření C 1: Pomocí šetření stanovit tendenci celkové kriminality na Chrudimsku z hlediska stoupání / klesání kriminality. 47
Graf 1: Celková kriminalita za rok 2008-2013
Analýzu dat provedu z údajů grafu č. 1 o kriminalitě nezletilců a mladistvých postupně po rocích za období let 2008-2013. V grafu jsou zaznamenána data o počtu objasněných kriminálních činů v jednotlivých letech strukturovaná podle nezletilců a mladistvých, společně
s celkovým počtem činů. V tomto případě zkoumám data
Policie ČR pro okres Chrudim. Zjistila jsem tyto skutečnosti: V roce 2008 bylo objasněno 24 případů trestné činnosti spáchané nezletilci a 57 případů spáchaných mladistvými, při celkovém počtu 81 případů za rok. V roce 2009 bylo objasněno 16 případů trestné činnosti spáchané nezletilci a 60 případů spáchaných mladistvými, při celkovém počtu 76 případů za rok. V roce 2010 bylo objasněno 6 případů trestné činnosti spáchané nezletilci a 23 případů spáchaných mladistvými, při celkovém počtu 29 případů za rok. V roce 2011 bylo objasněno 19 případů trestné činnosti spáchané nezletilci 37 případů spáchaných mladistvými, při celkovém počtu 56 případů za rok. V roce 2012 bylo objasněno 15 případů trestné činnosti spáchané nezletilci a 34 případů spáchaných mladistvými, při celkovém počtu 49 případů za rok. V roce 2013 bylo objasněno 12 případů trestné činnosti spáchané nezletilci a 41 případů spáchaných mladistvými, při celkovém počtu 53 případů za rok. Z uvedených čísel páchání trestné činnosti v letech 2008-2013 na okrese Chrudim vyplývá, že kriminalita mládeže má celkově klesající tendenci. Je třeba zmínit, že tato celkově klesající tendence má mezi posledním sledovaným rokem 2013 a rokem 48
2012 náznak mírně vzestupné tendence. K objektivnímu stanovení závěru by bylo nutné data upřesnit o další sledovaný rok 2014, aby bylo možno rozhodnout, zda náznak stoupání je jev pouze přechodný, nebo jev s trvalejší tendencí. Dále je třeba se ještě zmínit o poměrně výrazném poklesu kriminality mládeže na Chrudimsku ve sledovaném období v roce 2010, kdy celková kriminalita mládeže poklesla proti předcházejícímu roku 2009 zhruba 2,5krát. Ovšem s přihlédnutím k celkové kriminalitě v následujícím roce 2011, kdy celková kriminalita stoupla opět zhruba 2krát, musím konstatovat, že pokles v roce 2010 byl výjimečný. Závěr dílčího šetření: Na otázku, zda má kriminalita mládeže na okrese Chrudim stoupající tendenci, musím odpovědět negativně tak, že má tendenci klesající s náznakem výkyvu v roce 2013. C 2: Stanovit, jak se proměňuje četnost případů trestné činnosti v jednotlivých druzích kriminality? Klesá věk pachatelů? V této otázce analýzu dat provedu podle tabulky číslo 1 o celkové kriminalitě nezletilců (nc.) a mladistvých (ml.) na okrese Chrudim v období 2008-2013. Tato tabulka je rozdělena na podskupiny trestných činů: násilné činy, mravnostní činy, majetkové činy a ostatní kriminální činy. Při zpracování dat jsem došla k těmto výsledkům: Za sledované období byl u mládeže největší podíl majetkové trestné činnosti, kdy největší počet případů byl v roce 2008 (46 případů) a nejmenší počet případů byl v roce 2010 (17 případů). Celkově lze hodnotit majetkovou trestnou činnost v počtech případů jako klesající (46 případů v roce 2008 až 26 případů v roce 2013), kdy počet případů je přibližně poloviční. Dále ještě lze konstatovat, že na této přibližně poloviční úrovni se majetková trestná činnost ustálila již v posledních třech sledovaných rocích. Za majetkovou trestnou činnost se považuje např. krádež vloupáním, krádež prostá, podvod, zpronevěra, neoprávněné užívání cizí věci, poškozování cizí věci, zatajení věci atd. Druhou nejpočetnější skupinou trestných činů páchaných mládeží za sledované období jsou ostatní trestné činy, jako jsou dopravní nehody, týrání zvířat, podpora a propagace hnutí, podněcování k národnostní a rasové nenávisti, výtržnictví, šíření poplašné zprávy, sprejerství, nedovolená výroba 49
a držení psychotropních látek a jedů apod. Počet těchto trestných činů ve sledovaném období měl snižující se tendenci, i když méně výraznou (v prvních dvou letech 14 a 13 případů, v posledních dvou letech 7 a 10). Výrazný pokles byl v roce 2010 (4 případy) a naopak výraznější nárůst v roce 2011 (18 případů). V oblasti mravnostních trestných činů ve sledovaném období jsem vysledovala nárůst (v prvních dvou letech 4 a 0 případů, v posledních dvou letech 5 a 9 případů) s tím, že při srovnání nárůstu těchto mravnostních činů v roce 2013 oproti roku 2008 je více než dvojnásobný (9 a 4 případy). Ve sledovaném období se nezletilí a mladiství dopouštěli trestných činů znásilnění nebo pohlavního zneužívání. Nejméně četná trestná činnost za sledované období byla násilná trestná činnost, která má poměrně výraznou stoupající tendenci (1, 6, 1 případů v prvních třech letech proti 5, 9, 7 případům v posledních třech letech). Mezi násilnou trestnou činnost zahrnujeme: loupež, úmyslné ublížení na zdraví, rvačku, porušování domovní svobody atd. Jestliže mám vysledovat vývoj složení pachatelů podle věku, musím porovnat celkové počty kriminálních činů ve skupinách nezletilců a mladistvých. Z přehledu v tabulce číslo 1 vyplývá, že v celkových počtech trestných činů převládají trestné činy v kategorii mladistvých (57, 60 případů v prvních dvou letech, nebo 34, 41 v posledních dvou letech) proti počtu trestných činů v kategorii nezletilců (24 a 16 v prvních dvou letech a 15 a 12 v posledních dvou letech). Přepokládala jsem, že s vývojem společnosti v průběhu času bude věk pachatelů spíše klesat, ve zvyšujícím se počtu trestných činů u nezletilců oproti kategorii mladistvých. Tento předpoklad se mi nepotvrdil a musím konstatovat, že má spíše opačnou tendenci ve snižování počtu trestných činů u nezletilců (24 a 16 případů v prvních dvou letech proti 15 a 12 případům v posledních dvou letech). Závěr dílčího šetření: Majetková trestná činnost má tendenci klesající, v kategorii ostatních trestných činů má tendenci mírně klesající, v oblasti mravnostní trestné činnosti byl nárůst výrazný, stejně tak jako u násilné trestné činnosti. V počtech trestných činů u nezletilců byla tendence spíše klesající.
50
Tabulka 1: Celková kriminalita nezletilců (nc.) a mladistvých (ml.) na okrese Chrudim v období 20082013 rok rozdělení na Název Násilné činy Mravnostní činy Krádeže vloupáním Krádeže prosté Majetkové činy Ostatní krim. činy počty ve skupinách tr. činnosti Zbývající kriminalita Hospodářské činy Obecná kriminalita CELKOVÁ KRIMINALITA:
2008 nc. ml.
2009 nc. ml.
2010 2011 nc. ml. nc. ml. celkem
2012 nc. ml.
2013 nc. ml.
0 4 2 7 11 6
1 0 20 14 35 8
1 0 4 3 8 5
5 0 12 17 32 8
1 1 1 1 2 2
0 4 5 8 15 2
0 1 2 3 5 12
5 0 10 10 21 6
3 2 2 4 7 3
6 3 5 7 13 4
2 5 1 2 4 0
5 4 10 10 22 10
2 1 21
12 1 44
2 0 14
10 5 45
0 0 6
1 1 21
1 0 18
5 0 32
0 0 15
6 2 26
0 1 11
0 0 41
24
57
16
60
6
23
19
37
15
34
12
41
C 3: Pomocí šetření stanovit, která trestná činnost mládeže na Chrudimsku převládá. Analýzu dat v tomto šetření provedu také podle tabulky číslo 1 o celkové kriminalitě nezletilců (nc.) a mladistvých (ml.) na okrese Chrudim v období 2008-2013. Pro posouzení této otázky využijeme z tabulky číslo 1 údaje o četnosti trestných činů mládeže mezi oblastmi násilných trestných činů, mravnostních trestných činů, majetkových trestných činů a ostatních trestných činů. Pro toto šetření sečtu v jednotlivých oblastech kriminality počty trestných činů u nezletilců a mladistvých za každý sledovaný rok. Z tohoto přehledu vyplývají za uvedené období tyto skutečnosti: Četnost násilných trestných činů v letech 2008-2013 byla 1-6-1-5-9-7. Četnost mravnostních trestných činů v letech 2008-2013 byla 4-0-5-1-5-9. Četnost majetkových trestných činů v letech 2008-2013 byla 46-40-17-2620-26. Četnost ostatních trestných činů v letech 2008 byla 14-13-4-18-7-10. Z uvedených dat o četnosti trestných činů v letech 2008-2013 vyplývá velká převaha počtu trestných činů v majetkové trestné činnosti. Násilná a mravnostní trestná činnost je za sledované období v řádu jednotek trestných činů (v rozmezí 1-10 trestných činů za rok), ostatní trestná činnost přesahuje řád jednotek jen minimálně (v rozmezí 10-20
51
trestných činů za rok) a naopak proti tomu majetková trestná činnost je ve sledovaném období v řádech desítek trestných činů (v rozmezí 20-50 trestných činů za rok). Závěr dílčího šetření: U mládeže na Chrudimsku převládá majetková trestná činnost v poměrně výrazném přesahu oproti ostatním oblastem trestné činnosti. C 4: Pomocí šetření stanovit úroveň a stav trestné činnosti mládeže na Chrudimsku oproti kriminálně podobně strukturovanému okresu Svitavy (v četnosti případů).
Graf 2: Struktura kriminality mládeže na okrese Chrudim a Svitavy 2008-2013
Při šetření porovnání počtu a závažnosti kriminálních činů mezi podobně kriminálně zatíženými okresy Chrudim a Svitavy pracuji s daty z grafu číslo 2. Počty kriminálních činů v jednotlivých skupinách trestných činů při celkovém součtu mezi okresy Chrudim a Svitavy ve sledovaném období 2008-2013 byly následující: 52
Počty násilných trestných činů u okresů Chrudim - Svitavy jsou 26-52. Počty mravnostních trestných činů u okresů Chrudim – Svitavy jsou 24-13. Počty majetkových trestných činů u okresů Chrudim – Svitavy jsou 175-294. Počty ostatních trestných činů u okresů Chrudim – Svitavy jsou 66-61. Počty hospodářských trestných činů u okresů Chrudim – Svitavy jsou 11-14. Celkový počet trestných činů mezi okresy Chrudim – Svitavy je 344-476. Z šetření vyplývá:
Násilných trestných činů je na okrese Svitavy přibližně
dvojnásobný počet. U mravnostních trestných činů je počet přibližně poloviční, u majetkových trestných činů je téměř dvojnásobný a u ostatních i hospodářských trestných činů je přibližně stejný. Celkový počet trestných činů je na okrese Svitavy zaokrouhleně 1,38krát větší než na chrudimském okrese. Závěr dílčího šetření: V celkovém počtu kriminálních činů mládeže je okres Svitavy zaokrouhleně asi o jednu čtvrtinu horší než okres Chrudim. Z přehledu vyplývá, že tento rozdíl zapříčiňuje hlavně rozdíl v majetkové a v násilné trestné činnosti. Při globálním posouzení páchání trestné činnosti mládeže lze vyslovit závěr, že okresy Chrudim a Svitavy si jsou téměř podobné, což vyplývá i z vizuálního pohledu na graf č. 2. C 5: Pro srovnání úrovně kriminality mládeže na okrese Chrudim uvést jako příklad některá statistická data o kriminalitě mládeže v celém Pardubickém kraji. Toto šetření jsem posuzovala podle tabulky číslo 2, do které jsem čerpala údaje ze statistik Policejního prezídia ČR o kriminalitě nezletilých a mladistvých za období od 1.1.2013 do 31.1.2013, sestava číslo 15 a 16, pro kraj Pardubický s dělením na okresy Chrudim, Pardubice, Svitavy, Ústí nad Orlicí. Pro rozsáhlost těchto přehledů je v příloze neuvádím, jsou dostupné ve statistických přehledech kriminality za rok 2013 na internetových stránkách Policie ČR.
53
Tabulka 2: Celková kriminalita nezletilců a mladistvých v Pardubickém kraji (podle jednotlivých okresů) v počtech objasněné trestné činnosti spáchané nezletilými a mladistvými rok rozdělení na Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí
nezletilí 12 27 30 12
2013 celkem mladiství 53 41 58 85 43 73 35 47
pořadí bezpečnosti 2. 4. 3. 1.
Při porovnání objasněných trestných činů na jednotlivých okresech spáchaných nezletilými a mladistvými v roce 2013 podle přehledu v tabulce číslo 2 jsem dospěla k určení pořadí okresů podle bezpečnosti takto: S nejmenším počtem objasněných trestných činů 47 je okres Ústí nad Orlicí na prvním místě. Na druhém místě je okres Chrudim s 53 objasněnými trestnými činy, na třetím místě je okres Svitavy se 73 objasněnými trestnými činy. S největším počtem objasněných trestných činů 85 se umístil na posledním místě okres Pardubice. Z tohoto pořadí vyplývá, že relativně nejvíce bezpečným okresem v rámci Pardubického kraje je okres Ústí nad Orlicí a okres Chrudim je za ním na druhém místě. Nejméně bezpečným okresem v rámci Pardubického kraje se jeví okres Pardubice. Závěr dílčího šetření: Při stanovení bezpečnosti okresů v rámci Pardubického kraje v počtech objasněných kriminálních činů nezletilých a mladistvých musím konstatovat, že nejvíce bezpečným okresem v Pardubickém kraji je okres Ústí nad Orlicí, okres Chrudim je druhým nejvíce bezpečným okresem a nejméně bezpečným okresem ze čtyř posuzovaných je okres Pardubice. Na závěr mohu konstatovat, že chrudimský okres z tohoto pohledu je poměrně bezpečným okresem. C 6: Uvést ze statistik OSZ Chrudim některé údaje o způsobu vyřízení trestných činů nezletilců a mladistvých a případné podíly jednotlivých pohlaví při páchání trestné činnosti. Pro názornost vyřizování případů a práce s mladistvými pachateli na Okresním státním zastupitelství v Chrudimi (dále jen OSZ Chrudim) uvádím přehled o počtu vedených případů v roce 2013 v tabulce číslo 3. Z uvedeného přehledu vyplývají skutečnosti o číselném poměru mezi jednotlivými způsoby vyřizování na OSZ Chrudim.
54
Tabulka 3: Počet vedených případů na OSZ Chrudim vůči mladistvým v roce 2013
Počet vedených případů na OSZ Chrudim vůči mladistvým v roce 2013 celkem 35 způsob vyřízení případů podána obžaloba 12 podmíněně zastaveno 14 postoupeno 1 dosud nevyřízeno 4 odloženo policejním orgánem 3 jinak (zrušeno usnesení pol. orgánu o zahájení trestního stíhání) 1
O vlastní práci OSZ Chrudim svědčí celkový počet vedených případů v roce 2013 v počtu 35. Z toho bylo 12 případů vyřešeno podáním obžaloby (tj. 34,28 %) k Okresnímu soudu v Chrudimi a 14 případů podmíněným zastavením trestního stíhání státním zástupcem (tj. 40%). V ostatních vedených případech bylo trestní řízení vyřízeno buď: postoupením jinému orgánu (přestupkové komisi příslušného městského úřadu) – 1 případ, odložením policejním orgánem – 3 případy, vyřízením jinak (státní zástupce zruší usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání) – 1 případ, dosud nevyřízeno – policejní orgán dále provádí šetření v trestním stíhání, toto řízení bude ukončeno v následujícím období – 4 případy. Tabulka 4: Počet vedených případů na OSZ Chrudim vůči mladistvým v roce 2013
Počet vedených případů na OSZ Chrudim vůči mladistvým v roce 2013 počet řešených počet případů osob dívek chlapců 35 40 7 33
V roce 2013 bylo trestní stíhání na OSZ Chrudim vedeno proti 40 mladistvým, z toho bylo 33 chlapců a 7 dívek. Z uvedeného přehledu vyplývá, že při páchání trestných činů jsou zhruba 4,71krát více zastoupeni chlapci než dívky. Pro upřesnění uvádím, že v rámci jednoho vedeného případu na OSZ Chrudim může být trestně stíháno více osob – z toho plyne různý počet případů ve srovnání s počtem řešených osob. 55
Tabulka 5: Počet vedených případů na OSZ Chrudim vůči nezletilým v roce 2013
Počet vedených případů na OSZ Chrudim vůči nezletilým v roce 2013 počet řešených počet případů osob dívek chlapců 8 12 1 11 způsob vyřízení odloženo policejním orgánem 8 12 1 11 podán návrh dle § 90 z.č. 218/2013 Sb. 1 5 navržen dohled probačního úředníka 0 4 navrženo napomenutí s výstrahou 1 1
Podobně jako u mladistvých pachatelů rozeberu údaje o nezletilých pachatelích řešených na OSZ Chrudim v roce 2013. Celkový počet případů v roce 2013 byl 8, při počtu řešených osob 12. Všech 8 případů bylo odloženo policejním orgánem dle § 159a/2 trestního řádu za použití § 11/1 d) trestního řádu. V těchto případech je trestní stíhání nepřípustné z důvodu nízkého věku pachatelů, kdy pro tento nízký věk nejsou trestně odpovědni. Dále lze uvést, že z celkového počtu 12 osob byl podán návrh dle § 90 zákona číslo 218/2013 Sb. na 6 osob, z toho byla 1 dívka. Konkrétně byl navržen dohled probačního úředníka ve 4 případech proti 4 chlapcům. Dále bylo navrženo napomenutí s výstrahou jednomu chlapci a jedné dívce. V roce 2013 bylo na OSZ Chrudim vedeno 8 případů proti 12 nezletilcům, z toho bylo 11 chlapců a 1 dívka. Závěrem lze říci, že nezletilé dívky se dopouštějí trestné činnosti jen ojediněle. Ucelenější náhled na složení trestné činnosti páchané nezletilými a mladistvými zobrazuje graf číslo 3 – Přehled provinění řešených na OSZ Chrudim v roce 2013. Z grafu vyplývají tyto skutečnosti: nejvíce zastoupené je provinění krádeže (13 případů mladistvých a 3 případy nezletilých), jako druhé a nejvíce početné je provinění porušování domovní svobody (8 případů mladistvých a 1 případ nezletilého), málo početnými proviněními se jeví u mladistvých například: loupež, vydírání, násilí proti úřední osobě atd. 56
Graf 3: Přehled provinění spáchaných nezletilými a mladistvými řešených na OSZ Chrudim v roce 2013
57
V průběhu zpracování empirické části vyplynuly některé závěry mého šetření. Mohu konstatovat pozitivní klesající tendenci celkové kriminality mládeže na okrese Chrudim v letech 2008 až 2013, stejně tak klesající majetkovou trestnou činnost. Majetková trestná činnost je však nejpočetnější ze všech trestných činů u mládeže. Zarážející a varující může být poměrně výrazný nárůst mravnostní trestné činnosti. Z mého šetření dále vyplynula určitá podobnost okresů Chrudim a Svitavy v celkovém počtu kriminálních činů u mládeže. Pro mne důležitým výstupem ze statistického šetření byla skutečnost, že okres Chrudim je poměrně bezpečným okresem v Pardubickém kraji. Protože v tomto okrese žiji, pracuji a vychovávám své děti, je tato informace pro mě důležitá. Jednotlivé výstupy ze statistického šetření se vztahují ke sledovanému období 2008 až 2013 a lze je použít jen pro prognózu na nejbližší budoucí období. S dalším vývojem společnosti se však mohou měnit.
58
Závěr V dnešním globalizovaném světě je kriminalita nejen u mládeže celospolečenským problémem, který ve všech společensky vyspělých zemích hraje významnou úlohu. Problematika a řešení kriminality obecně vyžaduje koordinaci regionálních, celostátních i mezinárodních institucí a orgánů. Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat kriminalitu mládeže na Chrudimsku. Bakalářskou práci jsem rozdělila na část teoretickou, ve které jsem popsala některé pojmy z kriminologie, vývoje kriminologie, vztahu kriminologie k jiným oborům a na část empirickou. Popsala jsem také některé teorie příčin kriminálního chování mládeže. V práci jsem se snažila podrobněji rozvést vlivy rodiny, školy, vrstevníků a médií na vývoj jedince, které mohou zapříčiňovat kriminální jednání mládeže. Dále jsem si vymezila legislativní úpravy kriminality mládeže, kde jsem rozebrala základní pojmy a opatření ukládaná mladistvým a nezletilým za protiprávní činy. V současné době vystupuje do popředí význam prostředí, ve kterém mládež vyrůstá, a jeho orientace správným směrem. Jako základní vliv na vývoj mladého jedince se jeví vliv a úroveň rodiny, ve které je vychováván. Dále má velký vliv na rozvíjení osobnosti jedince škola, vrstevníci a v neposlední řádě média. Média vstupují do výchovy mládeže v poslední době stále více, stále více jsou mladí lidé ovlivňováni elektronickými médii, tím jsou většinou odtrženi od reality. Díky tomu se u mládeže snižuje rozpoznávání kladných a záporných jevů. Také je třeba se zmínit o rozšiřující se toxikomanii a alkoholismu v poslední době.
Z hlediska podnětnosti k závadnému
chování může vést i působení některých regionů s velkou nezaměstnaností, kriminálním podhoubím, případně s větší migrací obyvatel. Z teoretické části také vyplývá důležitost předcházení kriminálnímu jednání u mládeže vhodnou prevencí. Musí též být i přiměřené zákonodárné prostředí, za spolupůsobení represivních složek. V empirické části jsem se snažila pomocí studia a analýzy statistických dat vysledovat některé skutečnosti o stavu kriminality mládeže na chrudimském okrese. Stanovila jsem si cíle výzkumného šetření, čerpala jsem ze statistik Policejního prezídia ČR a ze statistických dat Okresního státního zastupitelství v Chrudimi. Kriminalitu mládeže jsem zkoumala v období let 2008 až 2013, kde jsem porovnávala a určovala výstupy z oblasti stanovení tendence celkové kriminality na Chrudimsku, tendence 59
v jednotlivých druzích trestné činnosti. Také jsem porovnala úroveň a stav trestné činnosti mládeže na Chrudimsku proti jinému okresu a proti celému Pardubickému kraji. Snažila jsem se určit postavení chrudimského regionu z hlediska bezpečnosti tohoto regionu v rámci kraje. V závěru výzkumného šetření jsem uvedla a rozebrala některé údaje o způsobech vyřízení trestných činů mládeže pomocí statistiky Okresního státního zastupitelství v Chrudimi v roce 2013. V závěru empirické části mé práce, kde jsem se zabývala statistikou Okresního státního zastupitelství v Chrudimi o způsobu vyřizování trestných činů nezletilců a mladistvých, jsem porovnala počty vedených případů a jejich způsoby vyřízení. Na konci empirické části bakalářské práce jsem shrnula všechny výsledky empirického šetření. Studiem odborných pramenů jsem obohatila své poznání, osvětlila jsem si odpovědi na zadaná výzkumná šetření. Celá práce byla pro mne přínosem a bude mi pomáhat při mé práci na Okresním státním zastupitelství v Chrudimi. Touto bakalářskou prací jsem získala jiný pohled a nadhled na problematiku kriminality mládeže, se kterou se pracovně setkávám.
60
Seznam použité literatury a dalších zdrojů GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. KRAUS, Blahoslav a kol. Sociální patologie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 325 s. ISBN 978-80-7041-896-3. KRAUS, Blahoslav et al. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2. MARTÍNEK, Zdeněk. Agresivita a kriminalita školní mládeže. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 152 s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-2310-5. MATOUŠEK, Oldřich a KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. Vyd. 2., aktualiz. Praha: Portál, 2003. 340 s. ISBN 80-7178-771-X. MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 194 s. ISBN 978-80-210-4550-7. NOVOTNÝ, Petr. Epidemie delikvence. Vyd. 1. Liberec: Dialog, 2006. 62 s. ISBN 8086761-45-2. NOVOTNÝ, Oto a kol. Kriminologie. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2001. 419 s. ISBN 80-86432-08-4. ONDREJKOVIČ, Peter et al. Sociálna patológia. Bratislava: Veda, 2000. 270 s. ISBN 80-224-0616-3. PRŮCHA, Jan, MAREŠ, Jiří a WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2001. 322 s. ISBN 80-7178-579-2. RASZKOVÁ, T., HOFERKOVÁ, S. Kapitoly z penologie I. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2013. 124 s. ISBN 978-80-7435-264-5.
61
SCHEINOST, M. a kol. Kriminalita očima kriminologů. Praha: Institut pro kriminologie a sociální prevenci, 2010. 231 s. ISBN 978-80-7338-096-0. SUCHÝ, Adam. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2007. 168 s. Psyché; sv. č. 49. ISBN 97880-7254-926-9. ŠVARCOVÁ, E. Vybrané kapitoly z etopedie a sociální patologie, 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009.162. ISBN 978-80-7041-959-5. TOMÁŠEK, Jan. Úvod do kriminologie: jak studovat zločin. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 214 s. ISBN 978-80-247-2982-4. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008. 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4. VÁLKOVÁ, H., KUCHTA, J. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, 664 s. ISBN 978-80-7400-429-2. VEČERKA, K. Ohrožená mládež mezi prevencí a represí. Praha: Institut pro kriminologie a sociální prevenci, 2011. 176 s. ISBN978-80-7338-118-9. ZOUBKOVÁ, Ivana. Kontrola kriminality mládeže. 1. vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova: Aleš Čeněk, 2002. 231 s. ISBN 80-86473-08-2. ZOUBKOVÁ, Ivana, Jana FIRSTOVÁ a kol. Kriminologie - aktuální problémy. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2013. ISBN 978-80-7251-395-6.
62
Zákony: Česká republika. Trestní zákoník. In: 40/2009 Sb. Ostrava: Sagit, 2014, č. 1006, ÚZ. ISBN 978-80-7488-032-2. Dostupné z: www.tre.sagit.cz Česká republika. O odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů: (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). In: 218/2003 Sb. Ostrava: Sagit, 2014, č. 1006, ÚZ. ISBN 978-80-7488-032-2. Dostupné z: www.tre.sagit.cz Česká republika. Trestní řád. In: 141/1961 Sb. Ostrava: Sagit, 2014, č. 1006, ÚZ. ISBN 978-80-7488-032-2. Dostupné z: www.tre.sagit.cz
Internetové zdroje: Metodický pokyn, MŠMT ČR. Metodický pokyn [online], © 2013 [cit. 19. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/30376 Strategie primární prevence 2013-2018, MŠMT ČR. Strategie primární prevence 20132018
[online].
©
2013
[cit.
5.
1.
2014].
Dostupné
z:
http://www.msmt.cz/file/28077?highlightWords=strategie+prim%C3%A1rn%C3%AD+ prevence HRABALÍK, Petr. Subkultury mládeže, Česká televize [online]. © 2013 [cit. 11. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/clanky/33-subkulturymladeze/ Statistické přehledy kriminality za rok 2013 - Policie České republiky. Statistické přehledy kriminality za rok 2013 [online]. © 2014 [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx
63
Seznam tabulek Tabulka 1: Celková kriminalita nezletilců (nc.) a mladistvých (ml.) na okrese Chrudim v období 2008-2013 Tabulka 2: Celková kriminalita nezletilců a mladistvých v Pardubickém kraji (podle jednotlivých okresů) v počtech objasněné trestné činnosti spáchané nezletilými a mladistvými Tabulka 3: Počet vedených případů na OSZ Chrudim vůči mladistvým v roce 2013 Tabulka 4: Počet vedených případů na OSZ Chrudim vůči mladistvým v roce 2013 Tabulka 5: Počet vedených případů na OSZ Chrudim vůči nezletilým v roce 2013
64
Seznam obrázků Graf 1: Celková kriminalita za rok 2008-2013 Graf 2: Struktura kriminality mládeže na okrese Chrudim a Svitavy 2008-2013 Graf 3: Přehled provinění spáchaných nezletilými a mladistvými řešených na OSZ Chrudim v roce 2013
65
Seznam příloh Příloha A – mapy Příloha B – tabulky
66
Příloha A - mapy
Obrázek č. 1 – mapa Pardubického kraje, dostupné z: www.trasovník.cz
Obrázek č. 2 – mapa regionu Chrudimsko, dostupné z : www.trasovník.cz
Příloha B – tabulky Tabulka 1: Kriminalita nezletilých (1-14 let) a mladistvých (15-17) 2008-2009 na Chrudimsku
rok spáchané
2008
2009
nezletilými
mladistvými
nezletilými
mladistvými
celkem
celkem
celkem
celkem
Název Loupeže
0
1
1
1
Loupeže na finančních institut.
0
0
0
1
Úmyslné ublížení na zdraví
0
0
0
3
Násilné činy celkem:
0
1
1
5
Pohlavní zneužívání ostatní
4
0
0
0
Mravnostní činy celkem:
4
0
0
0
Kr. vl. do restaurací a hostinců
0
1
0
0
Krádeže vloupáním do kiosků
0
3
0
3
Kr. vl. do vík. chat soukr. osob
0
7
1
3
Kr. vl. do rodinných domků
0
0
1
1
Kr. vl. do ostatních objektů
2
9
2
5
Krádeže vloupáním celkem:
2
20
4
12
Krádeže kapesní
1
0
0
0
Krádeže jiné na osobách
2
1
2
1
Krádeže mot. voz. dvoustopých
1
5
0
0
Krádeže mot. voz. jednostop.
0
0
0
1
Krádeže věcí z automobilů
2
1
0
7
Krádeže součástek mot. voz.
0
0
0
1
Krádeže jízdních kol
0
0
0
1
Krádeže domácího zvířectva
0
0
0
0
Krádeže v bytech
0
1
0
1
Krádeže v jiných objektech
0
3
1
4
Krádeže ostatní
1
3
0
1
Krádeže prosté celkem:
7
14
3
17
Zatajení věci
0
0
0
2
Poškozování cizí věci
2
1
1
1
Ostatní majetkové trestné činy
0
0
0
0
11
35
8
32
Výtržnictví
0
5
1
2
Sprejerství
4
2
1
3
Ned.výr. a d.psych.l. a jedů pro J
1
1
2
0
Požáry
1
0
0
0
Maření výkonu úředního rozh.
0
0
0
2
Překup. a přechov. - podílnictví
0
0
1
1
Ostatní krim. činy celkem:
6
8
5
8
Ostatní trestná činnost
2
12
2
10
Zbývající kriminalita celkem:
2
12
2
10
Padělání a pozměňování peněz
0
1
0
3
Neoprávněné držení plat. karty
1
0
0
2
Hospodářské činy celkem:
1
1
0
5
21
44
14
45
24
57
16
60
Majetkové činy celkem:
Obecná kriminalita celkem: CELKOVÁ KRIMINALITA:
Tabulka 2: Kriminalita nezletilých (1-14 let) a mladistvých (15-17) 2010-2011 na Chrudimsku
rok spáchané
2010
2011
nezletilými
mladistvými
nezletilými
mladistvými
celkem
celkem
celkem
celkem
Název Loupeže
1
0
0
1
Úmyslné ublížení na zdraví
0
0
0
3
Rvačky
0
0
0
1
Násilné činy celkem:
1
0
0
5
Znásilnění
0
0
1
0
Pohlavní zneužívání ostatní
1
4
0
0
Mravnostní činy celkem:
1
4
1
0
Krádeže vloupáním do obch.
0
0
2
0
Krádeže vloupáním do škol
1
1
0
0
Kr. vl. do vík. chat soukr. osob
0
0
0
3
Kr. vl. do ostatních objektů
0
4
0
6
Krádeže vloupáním celkem:
1
5
2
10
Krádeže jiné na osobách
0
0
0
1
Krádeže mot. voz. dvoustopých
0
2
1
0
Krádeže mot. voz. jednostop.
0
1
0
2
Krádeže věcí z automobilů
0
1
0
1
Krádeže jízdních kol
0
1
0
0
Krádeže v bytech
0
2
0
1
Krádeže v jiných objektech
1
1
2
5
Krádeže prosté celkem:
1
8
3
10
Podvod
0
1
0
0
Poškozování cizí věci
0
1
0
1
Pytláctví a ostatní majetkové trestné činy
0
0
0
0
Majetkové činy celkem:
2
15
5
21
Výtržnictví
0
1
0
2
Sprejerství
0
0
3
3
Ned.výr. a d.psych.l. a jedů pro J
2
0
9
1
Maření výkonu úředního rozh.
0
1
0
0
Ostatní krim. činy celkem:
2
2
12
6
Dopr. nehody silniční - nedbal.
0
0
0
1
Šíření poplašné zprávy Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny Podpora a propagace hnutí
0
0
1
0
0
0
0
1
0
0
0
1
Ostatní trestná činnost
0
1
0
2
Zbývající kriminalita celkem:
0
1
1
5
Neoprávněné držení plat. karty
0
1
0
0
Hospodářské činy celkem:
0
1
0
0
Obecná kriminalita celkem:
6
21
18
32
CELKOVÁ KRIMINALITA:
6
23
19
37
Tabulka 3: Kriminalita nezletilých (1-14 let) a mladistvých (15-17) 2012-2013 na Chrudimsku
rok spáchané Název Loupeže Nás. proti úř. osob. a org. veř.moci, policistovi Úmyslné ublížení na zdraví
2012
2013
nezletilými
mladistvými
nezletilými
mladistvými
celkem
celkem
celkem
celkem
0
3
1
0
0
0
0
1
3
1
0
3
Omez. a zbavení os. svobody
0
0
1
0
Porušování domovní svobody
0
2
0
1
Násilné činy celkem:
3
6
2
5
Znásilnění
1
0
2
2
Pohlavní zneužívání ostatní
1
3
3
2
Mravnostní činy celkem:
2
3
5
4
Krádeže vloupáním do obch.
0
0
0
1
Krádeže vloupáním do bytů
0
1
1
1
Kr. vl. do rodinných domků
0
1
0
2
Kr. vl. do ostatních objektů
1
3
0
6
Krádeže vloupáním celkem:
2
5
1
10
Krádeže kapesní
0
0
1
1
Krádeže jiné na osobách
1
0
0
0
Krádeže mot. voz. dvoustopých
0
2
0
2
Krádeže věcí z automobilů
0
0
1
1
Krádeže součástek mot. voz.
0
1
0
0
Krádeže v bytech a rodinných domech Krádeže v jiných objektech
3
0
0
2
0
3
0
4
Krádeže prosté celkem:
4
7
2
10
Poškozování cizí věci
1
1
1
2
Majetkové činy celkem:
7
13
4
22
Výtržnictví
0
1
0
2
Sprejerství
0
1
0
1
Ohrožování výchovy mládeže
0
0
0
1
Ned.výr. a d.psych.l. a jedů pro J
2
1
0
6
Překup. a přechov. - podílnictví
1
1
0
0
Ostatní krim. činy celkem:
3
4
0
10
Dopr. nehody silniční - nedbal.
0
3
0
0
Ohrožení pod vl. náv. l., opilství
0
2
0
0
Šíření poplašné zprávy
0
1
0
0
Zbývající kriminalita celkem:
0
6
0
0
Neoprávněné držení plat. karty
0
2
1
0
Hospodářské činy celkem:
0
2
1
0
Obecná kriminalita celkem:
15
26
11
41
CELKOVÁ KRIMINALITA:
15
34
12
41
Tabulka 4: Celková kriminalita nezletilců (nc.) a mladistvých (ml.) na okrese Svitavy v období 20082013
rok rozdělení na
2008
2009
2010
2011
2012
2013
nc. ml. nc. ml. nc. ml. nc. ml. nc. ml. nc. ml. celkem
Název Vraždy
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Násilné činy
5
12
1
12
0
4
2
5
1
6
2
2
Mravnostní činy
0
0
0
3
2
2
0
2
0
3
0
1
Krádeže vloupáním
8
9
12
17
7
9
15
23
1
5
7
12
Krádeže prosté
16
27
8
20
1
8
5
16
7
7
15
23
Majetkové činy
27
39
21
39
8
20
20
40
8
13
24
35
Ostatní krim. činy
12
6
7
6
1
4
6
3
3
4
4
5
Zbývající kriminalita
9
15
3
7
0
1
1
0
0
6
0
0
Hospodářské činy
1
1
0
7
1
2
0
0
0
2
0
0
Obecná kriminalita
44
57
29
60
11
30
28
50
12
26
30
43
CELKOVÁ KRIMINALITA:
54
73
32
74
12
33
29
50
12
34
30
43
počty ve skupinách tr. činnosti
