Universita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
Možnosti trávení volného času v Čechách pod Kosířem
Diplomová práce (bakalářská)
Autor: Pavel VIKTORA – Rekreologie Vedoucí práce: PhDr. Jaroslav ČIHOVSKÝ Olomouc 2010 0
Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Kosířem. Pracoviště:
Pavel VIKTORA Moţnosti trávení volného času v Čechách pod
Katedra rekreologie
Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jaroslav ČIHOVSKÝ Rok obhajoby diplomové práce: 2010 Abstrakt: Na základě studia literatury, pramenů a empirického šetření při vyuţití introspektivní metody zhodnotit moţnosti trávení volného času turistů a obyvatel obce. Byl vypracován ucelený dokument mapující tyto moţnosti. Bylo provedeno srovnání moţností, které obec nabízí turistům a stálým obyvatelům. Dále je provedeno zmapování toho, jak obec zlepšuje stávající moţnosti a toho, co obec chystá do budoucna pro zvýšení zájmu o tuto lokalitu ze strany turistů a zlepšení sportovního a kulturního vyţití místních obyvatel.
Klíčová slova: Čechy pod Kosířem, volný čas, sport, hra, kultura. Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních sluţeb. 1
Author’s name and surname:
Pavel VIKTORA
Thesis title: Kosířem.
Possibilities of spending leisure time in Čechy pod
Workplace:
Department of Leisure and Outdoor Education
Supervisor:
PhDr. Jaroslav ČIHOVSKÝ
Year of the thesis defence: 2010 Abstract: Based on studying literature, sources and empirical investigation when using the introspective method to evaluate possibilities of spending leisure time of tourists and inhabitants of the municipality. The comprehensive document was elaborated mapping these possibilities. The possibilities were compared that are offered by the municipality to tourists and its permanent inhabitants. Further, it was mapped how the municipality improves the existing possibilities and what the municipality prepares for the future in order to enhance tourists’ interest in this locality and improve sporting and cultural enjoyment of local inhabitants.
Keywords: Čechy pod Kosířem, leisure time, sport, game, culture. I agree with lending the thesis to be used in library services. 2
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně pod vedením PhDr. Jaroslava Čihovského, uvedl všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţoval zásady vědecké etiky.
V Olomouci dne 17. 2. 2010
…………………………… 3
Děkuji panu PhDr. Jaroslavu Čihovskému za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování diplomové práce. Dále děkuji za poskytnuté rozhovory i přes nedostatek volného času: PhDr. Miloslava Hošková, CSc. Pan Jaromír Král Pan Václav Obr Pan Zdeněk Mader
4
OBSAH 1. Úvod………………………………………………………………..5 2 Přehled poznatků…………………………………………………...6 Čechy pod Kosířem
- kde je najdeme……………………………..7 - historie obce……………………………..11 - pamětihodnosti………………………….19 - blízké okolí………………………………25
3 Cíle a úkoly……………………………………………………….31 4 Metodika…………………………………………………………. 32 5. SWOT analýza…………………………………………………...34 6. Interpretace výsledků empirického šetření……………………...36 Moţnosti trávení volného času – kulturní sportovní……………..36 Sportovní………………………49 7. Diskuse…………………………………………………………....55 8. Návrhy na opatření ………………………………………………56 9. Souhrn…………………………………………………………….57 10. Summary………………………………………………………...58 11. Referenční seznam……………………………………………….59 12. Přílohy.
5
1. ÚVOD Pohyb je pro člověka součástí jeho bytí. Bez pohybu by člověk nemohl existovat. Ţijeme ale v době, která nepřeje pohybu. Proč toto tvrzení? Technický rozvoj, zejména v oblasti elektrotechniky, doslova přilepil generaci dnešních školáků k ţidlím. Příslušníci starších generací vţdy budou vzpomínat na to, ţe po školním vyučování plnili určité povinnosti, které se lišily místem bydliště. Tím mám na mysli, zda šlo o ţivot na vesnici nebo ve městě. Ale v obou případech po splnění těchto povinností následoval odchod z domova za kamarády, proţívání různých dobrodruţství a hraní různých her. Mládeţ byla pospolitější. Ale vraťme se k dnešním moţnostem. Mládeţ je zcela fascinována výdobytky moderní techniky a pohyb uţ není to hlavní. Je pro ně důleţitější sedět za monitory počítačů a sledovat různé filmy, hrát hry, které učí děti agresivitě, pohybovat se ve virtuálním světě a komunikovat pomocí různých počítačových způsobů. Tento ţivotní styl se ovšem projevuje nepříznivě ve zdravotním hledisku. Je proto nezbytné vytvářet takové moţnosti, které dnešní mládeţ přivedou k různým sportovním, herním a kulturním zájmům. Tento úkol nemůţe spočívat pouze na školách a školních zařízení. Je v zájmu všech, aby z dětí vyrostli zodpovědní lidé, kteří budou platnými své době. Proto jsem se rozhodl zmapovat, jaké moţnosti jsou v obci pro to, aby se lidé chtěli pohybovat, sportovat, vidět různé zajímavosti, a dělali něco pro svoje zdraví. Obec Čechy pod Kosířem jsem si vybral ze dvou důvodů. Prvním z nich je to, ţe zde jiţ dvacet let ţiju a tak znám snahy obyvatel o zlepšení podmínek pro kulturní a sportovní vyţití a druhým důvodem je skutečnost, ţe tato obec toho z mého pohledu v tomto směru dělá opravdu hodně. Mým úkolem je rovněţ provést srovnání, kolik toho dělá obec pro přilákání turistů a kolik pro své vlastní obyvatele. Myslím si totiţ, ţe obec Čechy pod Kosířem si zaslouţí pozornost, a ţe můţe být příkladem pro jiné obce.
6
2. PŘEHLED POZNATKŮ Pro dobré pochopení této diplomové práce je třeba nejdříve definovat některé pojmy. Jde o Čechy pod Kosířem, volný čas, sport, kultura a pohyb, pohybové hry. Volný čas. Volný čas je definován velkým mnoţstvím odborníků, jejichţ názory se určitým způsobem prolínají a překrývají, ale do jisté míry se i odlišují. První vymezení volného času pochází z období starověkého Řecka a to filosofem Aristotelem, který chápe volný čas jako čas na rozumování, čtení veršů, setkávání se s přáteli a poslouchání hudby, nemá nic společného s lenošením a nicneděláním. V středověku byl volný čas vnímán jako časový úsek, který je věnován rozjímání a modlitbám, ale také různým zábavám, hrám a tancům.“ (Hodaň, Dohnal, 2005, str. 53). Významný francouzský sociolog volného času Joffre Dumazedier říká, ţe volný čas představuje jen určitou část mimopracovní doby, do které dále patří osobní potřeby a povinnosti – biologické potřeby (strava, hygiena, spánek) a povinnosti rodinné (vaření, úklid, nákup, péče o děti). V. Spousta (1996) „chápe volný čas jako zbytkový, který zbývá po splnění všech povinností – pracovních, studijních, rodinných i po uspokojení všech fyziologických potřeb. M. Pásková a J. Zelenka (2002) povaţují za volný čas ten, kde lidé nevykonávají činnosti pod tlakem pracovních závazků či rodinného systému. Obecně je potom volný čas definován jako čas, v němţ člověk nevykonává činnost pod tlakem závazků plynoucích ze společenské dělby práce, nebo z nutnosti zachování biofyziologického či rodinného systému. Sport. Je anglosaského původu, původně z latinského disportare. Znamená obveselení, rozptýlení, vlastně útěk od práce, od povinnosti k zábavě. Je součástí tělesné kultury. Obsahem je přesně vymezená činnost stále vylepšována tréninkem a omezená striktně danými pravidly. Pan profesor Hodaň říká, ţe sport je specifická, přísně organizovaná činnost tělocvičného i jiného pohybového, technického či intelektuálního charakteru s dominující výkonovou motivací a z ní vyplývající uţitkovostí, realizující se v dosahování absolutně či relativně maximálního výkonu v přesně vymezených a kontrolovaných podmínkách. Hra. Hra je spontánní činnost, která je vykonávána pro ni samu a není prostředkem k nějakému dalšímu cíli. Je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí, radostí a vědomím „jiného bytí“ neţ je „všední den“. 7
Kultura. Slovem kultura (z latinského colere, pěstovat, tedy „co je pěstováno“) se původně označovalo pěstování uţitkových plodin. Jako metaforu je pouţil Cicero pro překlad Platónova pojmu „péče o duši“ a od 16. století se pouţívá pro označení vybraných lidských činností, zejména uměleckých. Tyto se označují jako, tzv. vysoká kultura Do ní patří literatura, umění, hudba, případně i věda a filosofie. V tomto smyslu máme dnes kulturní rubriku v novinách nebo ministerstvo kultury. Proti této vybrané, elitní vysoké kultuře, vyţadující vzdělání a péči, stála potom „nízká“ či lidová kultura, pozdější popkultura. Podle toho se pak lidé i celé národy mohly dělit na více či méně kultivované, případně barbarské. Kultura je výsledkem činnosti člověka. Je to souhrn materiálních a duchovních hodnot vytvořené člověkem v průběhu historického vývoje. Vznik člověka je předpokladem vzniku kultury, protoţe člověk je tvůrcem kultury. Na druhé straně by však bez kultury nemohl vzniknout současný člověk ani společnost. Aktivní tvorba kultury vyţaduje osvojení současné kultury a rozvoj schopností člověka. Čím je vyšší stupeň společenského vývoje, tím více lidí se podílí tvořivou prací na kulturním rozvoji. Kultura je velice sloţitým společenským jevem (kultura aktuální), procesem (kultura proměnlivá) i vztahem (odráţí vztahy člověka a společnosti). Kulturu dělíme na materiální – někdy zvanou civilizace, uspokojuje materiální potřeby lidí. Duchovní – je soubor jevů, které uspokojují duchovní potřeby lidí (umění, literatura, vědecké poznatky, morální zásady apod.). Kultura ve vztahu k jedinci i společnosti vystupuje ve více úlohách: Civilizační Poznávací Výchovná Čechy pod Kosířem: zeměpisná šířka: 49° 33’ 07’’ zeměpisná délka: 17° 01’ 48’’ nadmořská výška: 275 m Obec Čechy pod Kosířem leţí na rozhraní Hané a Drahanské vrchoviny, pod kopcem, jehoţ název má v přívlastku svého jména. Tento název je historicky doloţen jiţ r. 1618 (…pod Kosyrţem), úředně však zaveden aţ od r. 1925. Do této doby byly pouţívány názvy, jako Čechy u Olomouce, Čechy u Prostějova nebo Čechy na Hané. První známá písemná zmínka o Čechách je z roku 1131. Dokládá se jí, ţe v obci náleţí dvě popluţí metropolitnímu olomouckému kostelu. Kromě majetku v naší obci náleţely tomuto kostelu téţ četné statky v okolních vsích. První zmínka o panském sídle v Čechách, tvrzi, je v zápise do zemských desek v roce 1365. Obec Čechy pod Kosířem v roce 2000 získala oprávnění pouţívat obecní symboly, které tvoří znak a prapor. Právo uţívat znak a prapor bylo obci 8
uděleno rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 47 dne 14. ledna 2000. Znak obce: tvoří ho modro-červeně polcený štít se sníţeným stříbrným hrotem. Vpravo stříbrná lilie, vlevo půl stříbrné zavinuté střely přiléhající k dělící linii, v hrotu červený korunovaný lev s modrou zbrojí. Prapor obce: list tvoří tři svislé pruhy, modrý s bílou lilií, bílý se ţlutě korunovaným červeným lvem s modrou zbrojí a červený s polovinou bílé zavinuté střely přiléhající k bílému pruhu. Poměr šířky k délce je 2: 3. Vyobrazení znaku a praporu obce jsou přílohou této vyhlášky a jsou uschovány na obecním úřadě v Čechách pod Kosířem. Vesnice leţí asi dvanáct kilometrů západním směrem od okresního města Prostějov. Dalším nejbliţším městem je Olomouc, vzdálená asi devatenáct kilometrů. Do obce je z Prostějova dobré autobusové spojení a pro milovníky cykloturistiky je vybudována cyklostezka, která vede z Prostějova přes Čechy pod Kosířem do Olomouce. Stezka vede přes Smrţice, Čelechovice na Hané a po úpatí Velkého Kosíře. Zde je nutné poukázat na další důleţitý fakt, kterým je výhodná poloha obce v mikroregionu Haná. Cyklostezky spojují totiţ Čechy pod Kosířem s dalšími obcemi, které jsou významné pro další sportovně kulturní moţnosti tohoto regionu. Pokud budeme vyjíţdět z Čech pod Kosířem, můţeme se na kole dostat do Náměště na Hané, a dále pak pokračovat k obci Javoříčko a dále k hradu Bouzov. Další cyklostezka spojuje Čechy pod Kosířem s obcí Slatinice, kde jsou významné bahenní lázně. Necháme si moţnosti cyklostezek do té části diplomové práce, která se bude zabývat kulturními a sportovními moţnostmi, které tento region nabízí. Obecná charakteristika: katastrální plocha……………………………………………918 ha počet katastrů…………………………………………………..1 počet územně technických jednotek……………………………1 počet částí obce…………………………………………………1 Na základě údajů Českého statistického úřadu bylo zjištěno, ţe počet obyvatel obce činil k 31. 12. 2009 1041 obyvatel. Z toho bylo 519 ţen 522 muţů V uplynulém roce se v naší obci narodilo 13 dětí. Zdravotnictví: - Detašované pracoviště samostatné ordinace praktického lékaře pro dospělé. - Detašované pracoviště samostatné ordinace praktického lékaře pro děti a dorost. - Detašované pracoviště samostatné ordinace praktického lékaře – stomatologa. 9
Školství:
- V obci je k dispozici mateřská škola - Základní škola – niţší stupeň (1 – 5 třída).
Sociální oblast: v obci je vybudován dům pro přestárlé spoluobčany. Jeho název je „Dům pokojného stáří“. V tomto domě ale bydlí také zdravotně postiţení spoluobčané. V obci je také knihovna, která byla otevřena na základě usnesení zastupitelstva ze dne 16. 8. 2002. Pro věřící je v obci kostel Svatého Jana.
10
Významní rodáci: Jan Nepomuk Karel Hunčovský (1752-1798), profesor chirurgie, gynekologie a soudního lékařství na akademii ve Vídni, osobní lékař císaře. Hrabě Bedřich Silva -Taroucca (1816-1881), kněz, český vlastenec a mecenáš Josefa Mánesa. Hrabě Arnošt Silva-Taroucca (1860-1936), přední dendrolog, zahradní architekt, jehoţ význam přesáhl nejen hranice našeho státu, ale i Evropy, zakladatel jedinečně krásného parku v Průhonicích, poslední ministr zemědělství Rakousko-Uherska. Akademik Bedřich Hacar (1893-1963), proslulý odborník v oboru teorie betonu a konstrukce skořepinových staveb, kaple Betlémské, Belvederu, vysokoškolský pedagog, ředitel Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV.
11
Historie obce. Při psaní historie obce se nám začne také ukazovat nabídka moţností kulturního vyţití v obci a blízkém okolí. S první písemnou zmínkou o Čechách pod Kosířem se setkáváme v historických pramenech jiţ v roku 1131, kdy jsou jmenovány ve známé listině olomoucké mezi jinými obcemi, v nichţ vlastnila určité polnosti olomoucká kapitula. V roce 1305 pak obec vlastnil klášter Voršilek sv. Kateřiny v Olomouci a od 14. století se zde vystřídala řada známých šlechtických majitelů - např. pánové z Kunštátu, Kravař, Boskovic, Pernštejna, Hartunkova, Pivců z Hradčan, Haugvic z Biskupic, Podštatský z Prusinovic, Sedlnický z Choltic, Skrbenský z Hříště, z Lichtensteinu, Winkler z Winklenberka. Ve 14. století je v pramenech připomínána vodní tvrz obklopená dvěma rybníky. V roce 1359 byla údajně rozdělena a náleţela po jistou dobu dvěma majitelům, stejně jako ves. Jednu polovinu vlastnil Lucek z Čech a druhá polovina patřila Kunštátům. Tato gotická tvrz byla později sjednocena Velislavem z Meziborče. Roku 1416 koupil tvrz i okolí Jindřich z Kravař. Avšak v roce 1512 (1549?) se uvádí jako pustá. Stála snad v místech nynějšího zámku nebo jihozápadně od obce. V roce 1550 koupil Čechy od Pernštejnů místodrţící nejvyššího písařství Markrabství moravského Matyáš z Hartunkova a zaloţil nové panství. Koupil současně i okolní vesnice Stařechovice, Sluţín, Lhotku (dnes Lhota pod Kosířem) a Kniničky. Vytvořil tak rozsáhlé panství a tvrz obnovil. K roku 1570 je v pramenech zmínka i o tvrzi, z čehoţ by bylo moţné usuzovat, ţe vznikla nová renesanční stavba, zaloţená patrně na místě dnešního zámku. Počátkem 17 století se stal majitelem tvrze Albrecht Sedlnický z Choltic, kterému byl statek Čechy zkonfiskován. Později mu byla Ferdinandem II udělaná milost a statek mu byl vrácen. Sňatkem Albrechtovy dcery se dostaly Čechy do majetku Jana Baltazara Veterra z Lilie. V roce 1665 po jeho smrti ji koupili Skrbenští z Hříště a ti byli posledními majiteli Čech z domácí šlechty. V letech 1708-1716, tedy v období, kdy Čechy vlastnili Lichtenštejnové, byla renesanční tvrz rozšířena. Stavebníkem byl patrně Jan Adam, kníţe z Lichtenštejna, který je iniciátorem mnoha moravských stavebních podniků. V nedalekém Plumlově stavěl podle plánů svého otce okázalý zámek asi 20 let před stavební akcí v Čechách pod Kosířem. Ze ţádného dosud nalezeného pramene se však bohuţel nedozvídáme, jakou podobu tento barokní zámek měl. Významná etapa v dějinách zámku v Čechách pod Kosířem nastává aţ s příchodem portugalského rodu Silva - Taroucců, kteří drţeli zámek od roku 1768 aţ do roku 1945. Panství Čechy pod Kosířem, Krakovec a Drahanovice koupil v uvedeném roce císařský tajný rada Emanuel Telleze Menezes a Castro Silva - Toroucca, vévoda z Thurnhoutu (1696-1771) - jedna z nejvýznamnějších osobností 18. století a nejvýznamnější člen rodu. V roce 1771 z něho zřídil fideikomis a zaloţil tak rakouskou (moravskou) linii Silva-Tarouccovského 12
rodu. Kariéru zahájil v roce 1715 vstupem do císařského vojska a v roce 1735 dostal od císaře Karla VI dědičný titul vévody za své věrné sluţby. V roce 1731 byl jmenován císařským komořím, o šest let později se stal tajným radou císaře Karla VI. a po něm i císařovny Marie Terezie. V letech 1744 – 1749 byl pověřen významnou funkcí generálního ředitele císařských dvorských staveb a řídil výstavbu císařské rezidence Schönbrunu včetně zámeckého parku. Nástupcem Emanuelovým se stal jediný syn František Štěpán (1750-1797), který se o hospodářství na svých moravských statcích příliš nestaral. Měl šest potomků. Jeho nástupce - nejstarší syn František Josef I. se vzdal vojenské kariéry a věnoval se celých 27 let zvelebování a hospodaření na zadluţeném rodovém majetku. V roce 1811 se oţenil se sestřenicí Marií Leopoldinou, rozenou hraběnkou ze Šternberka. Ta se mu stala oporou při jeho snahách o zlepšení hospodaření na moravských statcích a při splácení dluhů po otci. Tímto sňatkem se tak stal František Josef I. Přítelem řady významných šlechtických rodů v říši a zároveň i předním pozorovatelem národně obrozeneckého vývoje v Čechách. František Josef I. měl celkem čtyři syny: předčasně zemřelého Františka (1816-1881), Ervína Viléma, který dědil po otci, ale zemřel mlád (1816-1846), Bedřicha a nejmladšího Alexandra. V době, kdy panství vlastnil Ervín, avšak zřejmě z popudu jeho bratra Bedřicha, došlo k rozsáhlé a zásadní přestavbě rodinného sídla v Čechách pod Kosířem. Autorem přestavby je Schinkelův ţák Julius Eduard Zerneck, který v letech 1839-1846 přeměnil nevyhovující barokní zámek v módní, dobově příznačné sídlo v duchu romantického historismu. Rozdělení funkcí jednotlivých průčelí nalezlo svůj odraz ve stavebních změnách. Vjezd zůstal od severu, reprezentační západní průčelí s hlavním vstupem pročlenily dva věţovité převýšené rizality. Sál jiţního křídla propojilo s parterem zahrady široké schodiště. V jeho šířce vystupuje z průčelí rizalit s portály, jehoţ římsa nese balustrádu se čtveřicí alegorických soch. Zde není bez zajímavosti to, ţe současný správce zámku je přesvědčen, ţe severní strana zámku je přebudovaná z původní tvrze. Nikde také nenajdete informaci o tom, ţe jiţní stěna zámku je oddělena od okolního terénu kamenným tarasem. Mezi samotnou zdí zámku a tarasem je asi půl metru široká mezera, která má vlastní strop. V místě bývalé márnice je vybudováno okno, kterým je moţno tuto mezeru částečně prohlíţet. Odvětrávání bylo vybudováno aţ u východní zdi na jejím konci. Tedy na rohu východní a severní zdi. Dědicem panství se stal po Ervínovi Bedřich (1816-1881), učený kněz a milovník umění, stojící na čele katolicko-národního spolkového hnutí na Moravě. Bedřich se seznámil v Praze s rodinou Mánesů, s nimiţ udrţovala jeho matka Leopoldina přátelské styky. Seznámil se především s Josefem Mánesem, který maloval portréty rodových předků Silva – Taroucců pro přestavěný zámek v Čechách pod Kosířem. Svých dědických nároků se Bedřich v roce 1847 vzdal ve prospěch mladšího bratra Augusta Alexandra. Pro tuto práci má význam jeho známost s Josefem Mánesem, ale v jeho ţivotě byly důleţitější známí. Jde o Václava Štulce, Kratochvíla, Amerlinga, Štorcha a jiné vlastence. V roce 13
1843byl v Brně vysvěcen na kněze a nějaký čas pak v Brně ţil. Roku 1845 se ujal duchovního úřadu na faře v Kloboukách. Byl na bojištích v Itálii, kde působil jako kaplan při polní nemocnici. Od roku 1868 se trvale usadil v Brně. Hrabě August Alexander, vévoda Telléze de-Thurnhout, markýz ze Strevi a hrabě ze Sanfré, c.k. komoří, rytmistr, pán v Čechách pod Kosířem, na Hluchově a Jesenci, byl velkým milovníkem hudby a obrazů, štědrý podporovatel talentů v umění, pěstitel heraldiky a podporovatel historického bádání. Organizoval rušný společenský ţivot na zámku v Čechách, jehoţ se v letech 1849-1871 zúčastnil také Josef Mánes. August Alexander nechal v duchu romantismu doplnit park drobnými architekturami. Byla vystavěna gotizující vyhlídková věţ u hřbitůvku Silva-Taroucců a Stolbergů, v r. 1853 podle projektu Vojtěcha Ignáce Ulmanna i neogotický skleník, jehoţ vzhled ovlivňoval i J. Mánes. Je autorem trojlistého erbu ve štítu průčelí. V těchto letech byl postavěn i pavilon (1840-43), poznamenaný pozdně empírovým stylem. Průběţně s těmito volnými architekturami v parku byly prováděny i další úpravy v interiérech zámku. V roce 1854 dal hrabě August stavět domácí kapli podle plánů praţského architekta, kterého doporučil Mánes. Není vyloučeno, ţe jím byl Leopold Walter, jehoţ nákres na úpravu detailů v 1. poschodí se zachoval spolu s ostatními plány zámku v Zemském archivu v Brně. Je aţ s podivem, v jakém stavu se domácí kaple zachovala do dnešní doby. Její stav je výjimečně dobrý. Snad byla po celou dobu totalitního reţimu chráněna shodou výjimečných lidí a okolností. Její zdi jsou krásně sněhobílé. Byly určeny pro výzdobu od Josefa Mánesa, bohuţel k tomu nikdy nedošlo. Snad ji chránilo i to, ţe je umístěna na samém konci jiţního křídla zámku, nad bývalou márnicí. V dobách, kdy na zámku byla škola určená pro děti s různými druhy postiţení, byla oddělena velkými, dvoukřídlými dveřmi, které byly stále uzamčeny. Díky tomu se dochoval i inventář kaple ve velmi dobrém stavu. Kaţdý, kdo měl moţnost do kaple vstoupit, byl zcela uchvácen její atmosférou. Není snad ve světě vhodnějšího místa k rozjímání a meditaci. Ticho, které v této kapli vládne, je zcela pohlcující. Pokud by došlo k otevření zámku pro veřejnost, bude tato kaple ozdobou kaţdé prohlídky. Navzdory době zůstalo v zámku dochováno ještě několik pozoruhodných věcí. Jde o schodiště do prvního patra, po kterém se nosilo jídlo nebo podlahy v některých sálech a místnostech. Také je s podivem, ţe nebyly rozkradeny kliky na dveřích, které mají tvar ryb a jsou zřejmě původní. Je zde také obraz některého ze ţáků, který je zarámován do zlatého rámu. Je to něco z mála, co zde zůstala z dřívějších dob. Dále zde je moţné vidět barokní skříň, kterou si někdo snad z učitelů nebo vychovatelů chtěl upravit na šatní skříň a zcela bezostyšně prorazil její boční stěny hřebíky, aby se mu podařilo přichytit násadu od hrábí na zavěšování šatních ramínek. František Josef II. (1858-1936) byl zřejmě poslední pozoruhodnou osobností Silva-Tarouccovského rodu v Čechách pod Kosířem. František Josef II. nebyl jen vynikajícím hospodářem, pečlivě dohlíţejícím na hospodaření svého velkostatku, ale také výborným a pohotovým kreslířem, historiografem, 14
rodopiscem, autorem publikací uměnovědných, právně historických i publikací z historie vojenství a pedagogiky. Byl také úspěšným odborníkem na parky, zahrady a chov koní. V tomto směru měl řadu společných zájmů se svým bratrem. Jeho bratr Arnošt Emanuel byl ministrem orby a výţivy v letech 191618 a spoluzakladatelem rozsáhlého parku v Průhonicích. Kolem přelomu století proběhla přestavba zámku, která se projevila jak v exteriéru, tak v interiéru. V exteriéru došlo zejména ke změně tvaru věţek západního křídla zámku, jak je vidět na fotografii (během oprav v r. 1994 jim byl navrácen původní vzhled). V prvních desetiletích 20. století se dostali majitelé panství do hospodářských potíţí, které nakonec vedly k draţbě v roce 1924, při níţ bohuţel byla prodána i Mánesova díla. Prameny uvádějí, ţe nemocný František Josef II svěřil velkostatek svému nezkušenému synovi a jeho pokusy o modernizaci a podnikání skončily fiaskem. Po smrti posledního majitele Františka Arnošta (1890-1943) byl velkostatek v pozůstalostním řízení a v letech 1945-49 byl dědicům vyvlastněn československých státem. Zde se ovšem musím pozastavit, protoţe se zde rozcházejí prameny vědecké s tím, co si pamatovali nejstarší obyvatelé obce. Podle místních obyvatel došlo k exekuci. Hrabě František Josef II. vyuţil svých příbuzenských vztahů a jejich známostí k tomu, ţe se dohodl se státní mocí a dluhy za něj zaplatili tito příbuzní a přátelé. Tím se stalo to, ţe Silva – Tarouccové nebyli majiteli panství, a byl tam i nucený správce. Ale v jednom, ze studovaných zdrojů je napsáno toto: Pozemková reforma byla provedena v letech 1923 – 1926(vlastník František Josef Silva – Taroucca, plocha 2469 ha); vlastníku propuštěn ze záboru dvůr Krakovec, lesní hospodářství, pila, mlýn, cihelna, elektrárna a zámek s parkem v Čechách, utvořeny zbytková statky Čechy, Gabrielov, Lhota a zcela rozděleny dvory Bohuslavice, Luká a Ludmírov. Jak vidno, dařilo se hraběti dluhy splácet. Dluhy nezpůsobil ale syn Egbert Silva – Taroucce. Podle pamětníků byly způsobeny neschopností tehdejšího správce (nebo důchodní) a dalších úředníčků na panství. V dnešní době by to byl ekonom. Také ti nejstarší obyvatelé vţdy vzpomínali na to, ţe v době prázdnin si jako studenti přivydělávali na velkostatku. To svědčí o schopnostech Silva – Taroucců. Byla by škoda, neseznámit se s dalším osudem hraběcí rodiny Silva – Taroucců. Ze vzpomínek jednoho z posledních zaměstnanců se můţeme dovědět zajímavá fakta. Majetek předával vlastník panství v této době svému vnukovi a syn nebo synův bratr byl jakýmsi plnomocníkem majitele. Tím se totiţ ušetřila jedna pozůstalost, která tehdy podle okolností a velikosti majetku činila půl milionu aţ jeden a půl milionu korun. Majitelem zámku byl tudíţ syn Egberta, synovec Františka Arnošta František Bedřich. Právě Egbertovi jsou připisovány ony neúspěchy v hospodaření, které jsou uváděny v historických pramenech. Za války slouţil v rakouské armádě. Po návratu z války se oţenil s krásnou komtesou Eleonorou. Měl s ní čtyři dcery a jiţ zmiňovaného syna Františka Bedřicha. Eleonora navštívila se svými dvěma dcerami Čechy pod Kosířem. Pamětníci říkali, ţe jí bylo 96. let. Pro nás je ale důleţité, se zde shodují paměti tohoto zaměstnance s 15
tím, co jsem se dověděl od pamětníků. Egbert byl zprvu plnomocníkem svého syna. Hrabě Egbert měl zájmy především kulturní a historické. Nechal hospodařit své úředníky a hospodářské poradce, kteří budovali novou pilu, mlýn a elektrárnu a hospodařili hlavně pro sebe, takţe místo výnosu za drahé pozemky mu nadělali hlavně dluhy. Byla provedena pozemková reforma, při níţ odpadlo od majetku asi 700 hektarů zemědělské půdy, za niţ náhrady, i kdyţ silně podhodnocené, jiným velkostatkářům vynesly miliony. Takţ místo milionu aktiv bilance vykazovala dluh dva miliony. Za dané situace byl zvolen postup, který jsem jiţ popsal. Byl zde dosazen nucený správce, hrabě Belcredi z Líšně, který propustil špatné úředníky a na splacení dluhů si peníze vypůjčil od rodinných příslušníků. Zbytek dluhů zaplatil z půjček a hypotéky ve výši jednoho milionu korun. Provedl novou organizaci velkostatku. Egbert přestal být synovým plnomocníkem, tím byl jmenován František Arnošt. Tento správce udělal vše, čímţ udrţel velkostatek nad vodou. Bohuţel pak došlo k událostem z roku 1945, kdy byl velkostatek postátněn. Egbert se odstěhoval do Lušic u Kadaně, odkud v roce 1938 uprchl do Čech pod Kosířem. Na naléhání své tchýně se vrátil zpět. Přijal německou národnost. Nikdy však nevystupoval proti Čechům a stykům s Němci se vyhýbal. Musel nastoupit sluţbu v německé armádě. Roku 1944 mu bylo šedesát let. A jednak proto a také ţe byl nespolehlivý šlechtic, byl propuštěn z armády a vrátil se do Lušic. Po válce nebylo proti němu ze strany Čechů námitek, a proto byla zrušena opatření vztahující se na Němce. V roce 1948 se rozplynuly jeho naděje na vrácení majetku, poţádal o vystěhování, coţ mu bylo vzhledem ke španělské tchyni a snahám zbavit se takových občanů, umoţněno. Přitom si mohl vzít veškerý movitý majetek. Nejhorší ţivotní ránou však pro něj byla smrt syna, který v době druhé světové války studoval v Mnichově. Koncem války byl odveden ke granátníkům a poslán na západní frontu, kde při pokusu o zběhnutí padl. Další bratr Františka Arnošta byl Karel, který utekl z domova. Důvodem k útěku se stala tvrdá výchova jeho otce. Jeho rodina dlouhou dobu nevěděla, kde se nachází. Ve Vídni vstoupil do jezuitského řádu. Teprve po několika letech ho hraběnka náhodou objevila. Jelikoţ uţ mezitím sloţil slib, nemohl se vrátit domů a zůstal ve Vídni. Pak přešel do Říma, kde byl redaktorem Vatikánského časopisu. Další bratr Bedřich se po roce 1918 oţenil do Maďarska, víc se toho o něm neví. Nejmladší bratr Alois, miláček své matky, padl v roce 1917 na italské frontě. Údajně zahynul nešťastnou náhodou, kdyţ nešikovností jednoho vojáka explodoval v kavárně granát. Hrabě Alois byl převezen do Čech pod Kosířem a pochován do rodinného hrobu na hraběcím hřbitově v parku. Jeho jméno je uvedeno i na pomníku padlých v této obci. Vrátíme se teď k Františku Arnoštovi. Ten se nikdy netajil tím, ţe nemá rád republiku. Ta přece jenom jeho rodině z osmi dvorů rozparcelovala při pozemkové reformě nejlepších šest, i kdyţ lesů se celkem nedotkla. Byl ovšem zcela protinacistického smýšlení. Nacisté pro něj byli všivá sebranka. V roce 1942 bylo nařízeno pracovat 8. prosince. Dříve se tento slavil jako svátek. Na dotaz lesmistra, zda se bude 16
pracovat či nebude, odpověděl, ţe „Chitler mu nebude poroučet, který svátek má světit a který ne.“ Také se vyjadřoval, ţe „Chitler je trouba, který nemůţe vyhrát válku proti polovině celého světa. Jeho koníčkem bylo malování, především portrétů. Měl rád botaniku, zejména v dendrologii byl úplný fenomén. Zde není bez zajímavosti fakt, ţe jedním z jeho příbuzných, s kterými udrţoval písemný styk, byl i Karel Schwanzerberg. Protektorátní vláda v roce 1942 na zámek do Čech pod Kosířem uvalila vnucenou správu pozemkového úředu. V květnu roku 1945 přišla pro zámek velká pohroma v podobě Sovětských vojsk. Tito vojáci neměli ponětí o nějakých hygienických zvyklostech a tak se stalo, ţe jeden z velkých sálů pouţívali jako WC a papír získávali z knih, které trhali. Ale největší pohroma přišla koncem května 1945. Po odchodu Sovětských vojsk vrhl do zámku dav vesničanů a veškeré zařízení zámku bylo vyházeno okny na dvůr. Kde byl nábytek velký, tam došlo k tomu, ţe byla strţena krytina a nábytek se vyhazoval těmito otvory. Později došlo k tomu, ţe byly tyto věci rozkradeny a došlo ke značným škodám. I při rozhovoru s jedním ze zainteresovaných lidí jsem se dověděl, ţe při svých návštěvách u některých lidí v obci viděl obrazy a obrázky, které byly z období baroka a období působnosti Josefa Mánesa v Čechách. Zde ale musím uvést ještě jiný zdroj, kterým je pan starosta obce. Ten mi řekl, ţe od roku 1943 do roku 1949 byl zámek prázdný. Do roku 1947 zde bydlelo pouze sluţebnictvo. Tohoto roku došlo k draţbě. Část majetku byla předána do muzea v Prostějově, část do Brna do archívu. Moţná, ţe dnešní majitelé ani sami nevědí, co vlastní. Zde se rozchází místní pamětníci s prameny udávanými v kníţečce Čechy pod Kosířem, historie a současnost zámku a parku. Je to celkem logické, tato kníţečka byla vydána roku 1990 a tehdejší vedoucí moc by jistě nepřipustili, ţe Rudá armáda by mohla být neznalá hygienických návyků a ţe by mohl dav provádět takovou nechutnost, jakou bylo sprosté rabování. Období relativního klidu pro zámek začalo jeho znárodněním. Zámek byl dán do uţívání ministerstva školství a národní osvěty. Podle věrohodných důkazů se usuzuje, ţe škola byla v obci jiţ v polovině 17. století (nynější budova byla dokončena r. 1873). V 20. letech 20. století zde byla rovněţ všeobecná ţivnostenská škola pokračovací. Do roku 1953 zde probíhal státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy. Od tohoto roku pak slouţil zámek jako zvláštní škola internátní. Snad to lze označit jako štěstí, protoţe nikdo neví, co by se stalo se zámkem, kdyby neměl toto vyuţití. Zde je vhodné místo k tomu, abychom se věnovali historii zámku spojené s pobytem Josefa Mánesa. Jak jsem uvedl jiţ dříve, na Český zámek se Josef Mánes dostal díky svému příteli Bedřichu Silva – Tarouccovi. Ještě neţ se oddal Bedřich studiu teologie, věnoval se umění, především kreslení. Učil jej Antonín Mánes, tehdy jiţ profesor krajinářství na praţské akademii a oblíbený učitel praţské šlechty. Bedřich byl o čtyři roky starší neţ Josef Mánes a byl ve vzdělání pokročilejší a všestrannější, ale Mánes byl nadanější a vábil Bedřicha svým vzletným umělectvím. Povahou si byli podobní. Mánes byl Bedřichovi vzorem v umění, 17
Bedřich byl Mánesovi vzorem v uvědomělém vlastenectví. Není bez zajímavosti, ţe dědeček Bedřicha, František ze Šternberka byl podpůrcem Antonína Mánesa. Proto Bedřichova matka Marie Leopoldina zřejmě znala Mánesa. Je pravděpodobné, ţe v době přátelství Bedřicha a Mánesa býval tento hostem V Čechách pod Kosířem. V dopisech z roku 1844 jej totiţ hraběnka Leopoldina a její dcera Kristina nazývají důvěrně jménem Pepi. Jde o dopis určený Bedřichovi, ve kterém píše hraběnka o cestě Josefa Mánesa do Mnichova. Tento pobyt je důleţitý tím, ţe zde Mánes podle miniatur a vlastních skic namaloval veliké podobizny hraběte Emanuela, zakladatele rakouské linie Silva - Taroucců a prvního pána tohoto rodu v Čechách pod Kosířem, tehdy na Hané a jeho ţeny Jany Amabilie. Druhý pár portrétů, Františka Štěpána a jeho ţenu Marii Kristinu maloval Mánes asi také v Mnichově. Proto byl v neustálém písemném styku s hraběcí rodinou. První cestu Josefa Mánesa do Čech pod Kosířem nelze přesně určit. František Ţákavec ale soudí, ţe to bylo po Mánesově návratu z Mnichova, asi červen 1846, aby viděl účinek svých velkých podobizen. Jiţ během první návštěvy si Mánes všimnul hanáckého kroje a lidu. František Ţákavec se opírá při určení přibliţného data první návštěvy o letopočet 1846 na obraze Mariny Zvíbové z Mistřovic u Těšína. Byla to první Mánesova cesta na slovanský východ a vedla aţ do Krakova. Je důleţitá tím, ţe během ní vznikl velký počet krojových studií. Kdy Josef Mánes začal studovat lidové kroje? Hned v prvním ţivotopise, který napsal Mánesův spoluţák z akademie Eduard Herold v roce 1872, se dočteme, ţe tyto studie učinily Mánesa největším malířem slovanským. Lidové kroje znal Mánes jiţ z dětství, ale zájem o ně se projevil aţ po jeho pobytu v Mnichově. V té době Mánes maloval obrazy s romantickou tématikou. Byly to díla jako „Smrt Lukáše Leydenského, Hrobník, Petrarka a Laura“. Teprve po Mnichově a zcela snad aţ po roce 1848 došlo k proměně z romantika v umělce realistického. První zaručená návštěva Josefa Mánesa na zámku v Čechách pod Kosířem je z 16. – 18. února 1949. Na sklonku revolučního roku 1848 se sešel v listopadu v Kroměříţi ústavodárný rakouský říšský sněm, aby vypracoval pro rakouskou monarchii novou ústavu. Sem byl Mánes vyslán Jednotou výtvarných umělců, aby portrétoval několik českých poslanců. Po rozehnání kroměříţského sněmu vyuţil Mánes příleţitosti a navštívil zámek v Čechách pod Kosířem. Při tomto pobytu bylo dohodnuto, ţe Mánes zrealizuje dva portréty pro hlavní sál zámku. Tím začaly časté návštěvy Čech pod Kosířem. Za tohoto pobytu, který trval s krátkými přestávkami do 10 října 1850, vytvořil vynikající dílo „Líbánky na Hané“ a řadu dalších národopisných studií. Tyto práce jsou jedinečným dokladem toho, jak se v polovině 19. století oblékal prostý hanácký lid. S naprostou přesností na nich Mánes zachytil zvláštnosti oděvu a opatřil je popisy o barvě, vazbě, vyšívání a stehu. V té době také vznikla řada drobných kreseb a ilustrací, které nakreslil pro své zámecké přátele. Významnou kapitolou v pobytech Josefa Mánesa je rok 1852. Do Čech pod Kosířem přijel 6. června a ukončil jej na začátku prosince. Ráno přijel dlouho očekávaný pan Mánes 18
z Prahy. To zaznamenala hraběnka Isabela 6. června do zápisníku, jehoţ titulní list vyzdobil Mánes. Hlavní umělecká pozornost byla zaměřena na malbu dvou portrétů. Šlo o portréty Gizely Silva – Taroucca a Augusta Silva – Taroucca. Mánes vyuţil pobytu i k odpočinku od rušného ţivota v Praze. Procházky po Kosíři a do Krakovce, projíţďky na lodičkách po velkém zámeckém rybníku, výlety na třešňové hody a do Prostějova na taneční zábavy. Další cesta do Čech se uskutečnila v roce 1953. Hraběnka Isabela si do svého zápisníku poznamenala, ţe dopoledne přibyl poštou do zámku Mánes jako příjemné překvapení. Třetí zápis hraběnky Isabely je z 8. listopadu roku 1854. Píše, ţe se před obědem objevil za všeobecného jásotu pan Mánes. V následujícím roce strávil Mánes v Čechách pouze jeden měsíc, kdy potřeboval klid na dokončení rokokové skupiny obrazů. Jde o Příjezd hosta, Při měsíčku, Hvězdná noc. Polibek a Červené paraplíčko. 28. května 1856 přijel k našemu velikému a radostnému překvapení přímo z Vídně Mánes spolu s Bedřichem, s nímţ se setkal v Olomouci. Toto je záznam z rodinné kroniky Silva – Taroucců. Tento rok bývá označován jako Mánesův nejplodnější rok. Kaţdodenní ţivot uprostřed hanáckého lidu jej inspiroval k dalším a dalším pracím. Portrétoval přítele Bedřicha, sotva dokončil tuto práci, začal s malbou tří rozměrných supraport, předem určených do velkého zámeckého salonu. V této době probíhal na zámku v Čechách pod Kosířem bohatý společenský ţivot. Řadu hostů Mánes portrétoval. Vzniklo také několik nádherných kreseb, pohledů na zámek a okolí. Další návštěva Českého zámku je datována 7. října 1860čast vycházel na dlouhé procházky a do skicářů si nakreslil několik pohledů na selské gruntyve Stařechovicích. Na zámku portrétoval manţele Zobelovy a pětiletou Marii Henrietu. K prvním narozeninám Marie Henriety přivezl Mánes hraběnce Isabele jako dárek krásný akvarel „Ukolébavky“. Další děti jsou František Josef a Arnošt Emanuel. Jejich podoba v útlém věku je známa díky malbám na vějíři, který Mánes maloval pro hraběnku Isabelu v zimě roku 1860 – 1861. Jde o jedenáct kreseb, které ukazují výjevy z jejich dětských let a vyjadřují pohodu a soukromí rodinného prostředí. Malby na vějířích, dopisních papírech a v denících hraběnky Isabely jsou krásným komentářem dění na Českém panství. 19 února 1864 zemřela hraběnka Isabela a hrabě se znovu oţenil. V tuto dobu jezdil Mánes raději ke svým přátelům na Šumavu. Do Čech pod Kosířem přijel aţ 27. listopadu 1866. K vánocům které na zámku strávil, připravil všem hostitelům drobné dárky. V roce 1867 Mánes namaloval portrét všech dětí. Soudobou se u Mánesa, začala projevovat nemoc. Na začátku března si Mánes zajel do Náměště na Hané na pravou hanáckou svatbu. To svědčí o tom, ţe lidové umění bylo v popředí Mánesova zájmu. V Náměšti namaloval hanácký svatební koláč. Z Čech odjel ne šestitýdenní cestu do Ruska. Kdyţ se vrátil do Čech pod Kosířem, propukla u něj duševní choroba ve větší míře neţ kdykoliv předtím. Svůj ateliér si přestěhoval ze zámku do nedalekého altánu v parku. Začátkem srpna si pro nemocného Mánesa přijela z Prahy sestra Amálie. Do Čech pod Kosířem, navzdory své chorobě, přijel Mánes ještě dvakrát. Bylo to 19
v roce 1868 na devět dní. Naposledy přijel Mánes do Čech pod Kosířem 20. června roku 1870. To uţ jej ale zámečtí přátelé nepřijali. Na sklonku následujícího 9. prosince 1871 Josef Mánes bez přátel a v chudobě zemřel. Pamětihodnosti. Snahy o vytvoření Mánesova památníku v Čechách pod Kosířem. První větší akce na vytvoření připomínky Mánesova pobytu v Čechách pod Kosířem naráţíme jiţ od roku 1923. Ctitelé výtvarného umění jednali se spolkem Beseda, o zasazení pamětní desky Josefa Mánesa na budově zámku. Tato myšlenka byla vřele přijata, ale narazila na nedostatek finančních zdrojů a postoje Františka Josefa II. Silva – Tarouccy, který si kladl různé podmínky. V červnu 1931 z iniciativy ředitele muzea v Prostějově PhDr. Jana Kühndla se záměru chopil místní spolek Klub přátel umění a uspořádal soutěţ na bronzovou pamětní desku. Tuto soutěţ vyhrál praţský sochař Jan Znoj. Slavnostní odhalení se konalo 29. května 1932 a zúčastnilo se ho na pět tisíc lidí. Slavnostní projev přednesl historik umění František Ţákavec. Deska byla původně umístěna na severním křídle budovy ve výši oken prvního poschodí, kde Mánes údajně za svých pobytů bydlel. Teprve v roce 1945 byla z tohoto místa přenesena na průčelí hlavní budovy. Snaha o vytvoření památníku Josefa Mánesa v Čechách naráţela od samých počátků na dva problémy. Jedním bylo získání dostatečně reprezentativních prostor, druhým bylo jejich vybavení kvalitním obrazovým fondem, vzniklým v Čechách pod Kosířem. U obrazů a obrázků, které vznikly v Čechách pod Kosířem, a mohly by být pouţity do Mánesova památníku, vyvstaly problémy. Většinu tohoto umění vlastnil hraběcí rod Silva – Taroucců. Spoustu obrázků a skic taky Mánes rozdal mezi různé majitele. Nikdo z nich si neuvědomoval hodnotu těchto děl a drobných dílek, proto došlo k tomu, ţe spousta jich byla zničena. Teprve od počátku dvacátého století v souvislosti s růstem zájmu o Mánesa a jeho dílo se Čechy staly jedním ze středisek zájmu sběratelů a překupníků, kteří vyuţili hospodářských obtíţí majitelů českého panství a získávali obrazy i kresby koupí. Podle pramenů, které byly jiţ výše uvedeny, vyvrcholilo počátkem 20 let, kdy byla nařízena exekuce. (4. ledna 1924). Ale podle pamětníků víme, ţe tomu tak nebylo. Nevíme, zda si něco neodvezla německá nebo rudá armáda. Také nevíme, kolik z těchto obrazů a obrázků vzalo za své při následném rabování místních obyvatel. Co se týče prostor pro vytvoření Mánesova památníku, v zámku v Čechách pod Kosířem, se objevila moţnost jejich uvolnění aţ v roce 1945 v souvislosti s vyvlastněním zámku a jeho předáním do národní správy Františka Stloukala. V roce 1946 se konala manifestace k stému výročí Mánesova narození a jeho účastníci odeslali ministerstvu školství a národní osvěty v Praze memorandum, v němţ poţadovali prohlásit zámecký areál za národní rezervaci, zámek pojmenovat Mánesovým jménem a vybudovat v něm muzeum památek na malíře, galérii národního 20
umění a zotavovnu pro československé výtvarné umělce. Kampaň pokračovala v roce 1948, kdy byl ve Svobodných novinách otištěn článek, s titulkem Drahé místo Mánesovo se stane učilištěm a muzeem. Na jeho základě vyzval středoškolský profesor Josef Gavlický k podpoře myšlenky Mánesova muzea. Prostějovští kulturní činitelé vyvinuli značné úsilí a pokusili se své návrhy prosadit i prostřednictvím historika umění, dr. Zdeňka Wirtha, tehdejšího pracovníka ministerstva školství a člena Národní kulturní komise, která o osudu českého zámku do značné míry spolurozhodovala. Přesto tato iniciativa neuspěla, protoţe nový majitel měl se zámkem zcela jiné úmysly a také proto, ţe velká část Mánesových děl a dílek byla nenávratně ztracena a inventář zámku byl rozkraden a rozprodán. Také by bylo nutné provést historickou rekonstrukci, proti čemuţ se postavil dokonce i sám Z. Wirth. Jediným výsledkem této akce tedy byl příslib, ţe v zámecké budově bude upravena jedna místnost, jako připomínka Mánesových pobytů na tomto zámku. Novou iniciativu v souvislosti s vyuţitím zámku pro kulturní účely můţeme sledovat od roku 1954. Vedle přirozeného zájmu orgánů státní památkové péče o udrţení chátrajícího objektu tu byly i snahy jednotlivců, kteří apelovali na orgány státní správy a poţadovali vyuţití areálu v duchu mánesovských tradic. Důleţitým podnětem pro vybudování Pamětní síně Josefa Mánesa ve velkém sále zámku se stala návštěva malíře Otakara Kubína (Coubine) v Čechách pod Kosířem 30. dubna 1954. Svůj návrh formuloval v dopise J Gavlickému z 19. července 1954 slovy „….Litomyšl se postarala o Smetanu, Mirotice o Alše, Bertramka patří Mozartovi, Čechy pod Kosířem patří Josefu Mánesovi. Zde ale mimo pamětní desky a chybného pomníku není nic, a co je, to je v v bídném stavu. Mělo by se nejen zachovat, co upomíná na Josefa Mánesa, ale měla by se i jedna místnost upravit, v níţ by byly pietně vystaveny reprodukce, jeţ mají vztah k tomuto místu“. Trvalo však ještě dva roky, neţ byla na jaře 1956 myšlenka realizována. Především se podařilo v zámku uvolnit prostory, coţ byla v historii Mánesova památníku vţdy klíčová záleţitost. V průběhu roku 1956 zpracoval jeden z iniciátorů pamětní síně PhDr. Jan Kündel libreto stálé expozice. Řešil poměrně nesnadný úkol neboť zřizovatel pamětní síně – prostějovské muzeum – nevlastnil ţádné větší Mánesovy originály, které by bylo moţno instalovat ve světlém a prostorném sále, do kterého návštěvníci vstupují po širokém schodišti, přes terasu. Proto jsou v místnosti umístěna starobylá fayansová kamna, pro zámek je vybral sám Josef Mánes, původní parkety zdobené intarsiemi bourbonských lilií. Autor vybral především drobné práce. Z původní zámecké výzdoby uplatnil čtyři ze šesti velkých rodinných portrétů, jenu ze tří supraport a dvě Mánesovy kopie obrazů Marie Terezie a Karla VI. Devět obrazů z cyklu Ţivot na panském sídle jsou kopie Karla Webse provedené za Mánesova dohledu. Uprostřed místnosti je instalován odlitek sochy Josefa Mánesa od Otakara Španiela. Pamětní síň byla slavnostně otevřena 14. července 1957. Otevření pamětní síně se stalo impulsem k znásobení aktivity a rozvinutí péče o areál v Čechách pod Kosířem. V roce 1958 byl do původního stavu uveden 21
salet, který slouţil Mánesovi jako letní ateliér. Stavební úpravy se dotkly částečně i chátrajícího skleníku, v němţ měl být zřízen palmový a oranţový háj. Současně probíhala jednání o dalším rozšíření pamětní síně. V první řadě šlo o získání dalších dvou místností, které měly být vybaveny původním nábytkem, obrazy a kresbami Josefa Mánesa, který je umístěn na zámku v Lysicích. Konečným cílem se stalo uvolnění celé zámecké budovy, přičemţ se hledalo její optimální vyuţití. Jednalo se ve Svazu výtvarných umělců o zřízení střediska výtvarníků. Veškeré plány ale naráţely především na nemoţnost uvolnit další prostory, nebyl nalezen objekt vhodný pro zvláštní školu. V současné době je Mánesova expozice instalována do dvou místností. Zámek je prázdný, protoţe zvláštní škola byla přemístěna do Prostějova, do areálu bývalé nemocnice. Zámecký park v Čechách pod Kosířem patří díky svým estetickým i dendrologickým kvalitám k nejhodnotnějším objektům historické zeleně na Moravě. Ale začněme od doby renesance. Okolo roku1583 postavili vladykové z Hartunkova nové sídlo, jiţ na místě zámku. V poslední třetině 17. století ho do uzavřené čtyřkřídlé ranně barokní stavby pojali Skrbenští z Hřiště. Zahrada byla u těchto staveb umístěna přibliţně na pozemcích parcely č. 168/3 na konci Mánesovy ulice, která byla v minulosti zahradnictvím a která je nyní v majetku českého státu. Zde je třeba si uvědomit, ţe v této době byla obec situována na opačné straně zámku, neţ je tomu nyní. V místech, kde stojí červená věţ, byl kdysi kostelík, okolo něj hřbitov. Cesta do Prostějova vedla mezi tímto kostelíkem a zámkem, pokračovala přes dnešní park a po západním úpatí velkého Kosíře pokračovala směrem Čelechovice na Hané a dále do města Prostějov. Dodnes nese název Hraběnka. To pro tento přístup do zámku. Dnešní obec stojí v místech, kde bývaly močály. V místech dnešní ulice Lípy a přibliţně po hlavní silnici, směrem na Bohuslavice, vedly dva odvodňovací příkopy. Romanticky laděný přírodně krajinářský park obklopuje budovu zámku v empírovém slohu. Historie rozsáhlého přírodně krajinářského parku začíná v 70. letech 18. století, kdy František Štěpán Silva -Taroucca vybudoval jihovýchodně od budovy zámku sad s růţovou alejí a dvěma rybníky. Dnes je růţová alej nahrazena alejí dubovou. Zahrada měla jiţ barokní prvky (aleje, vodní kanály) kombinované s romantickou květinovou výzdobou. Ve třicátých letech 19. století zahájil hrabě František Josef I. Silva -Taroucca, syn Františka Štěpána, velkorysou přestavbu původní barokní zahrady v přírodně krajinářský park. V úpravách parku a zámku pokračuje hrabě Ervín, nejstarší syn hraběte Františka Josefa I, který nechal v letech 1839 –1843 přestavět rodové sídlo v Čechách do současné empírové podoby. S parkem zámek spojilo široké schodiště a v parku samém vzniklo několik drobných staveb: novogotická vyhlídková věţ (1839 – 1843), v letech 1840 – 1843 byl postaven zahradní salet (letní Mánesův ateliér) a v roce 1852 byl vybudován novogotický skleník podle návrhu architekta Ignáce Ullmana. Na přelomu 19. a 20. století výrazně 22
poznamenal vzhled parku hrabě František Josef II. Silva -Taroucca, který se zajímal o dendrologii a obohatil zámecký park o řadu exotických dřevin. Stejný zájem o dendrologii měl i jeho mladší bratr Arnošt Emanuel, který vtiskl nenapodobitelný ráz zámeckému parku v Průhonicích. Hrabě Arnošt Emanuel se roku 1885 oţenils Marií hraběnkou Nostic – Rhieneckovou. Tím se dostal k průhonickému panství. Zde je nutné se zmínit o tom, ţe poslední dva široké architektonické zásahy do parku byly právě v této době, a oba byly provedeny Františkem Josefem II. Ten přelom 19 a 20 století je rok 1890, kdy dochází k zahájení jako by soutěţe mezi těmato dvěma bratry, kdo z nich vytvoří lepší dílo. Toto je ten první zásah, druhý zásah je z roku 1932, kdy bylo v parku vysazeno velké mnoţství stromů a keřů. Je moţno vidět objednávku, kterou podepsal sám František Josef II. To uvádím proto, ţe při studiu pramenů toto ukazuje, kolik si toho minulý reţim uzpůsobil pro svoje potřeby. Při studování historie zámku se píše o hospodářských problémech rodu Silva – Taroucců, ţe došlo k exekuci majetku, a přitom při studiu historie parku se píše o tomto zásahu do parku, který řídil sám František Josef II. Barokní prvky v dnešním parku jiţ nejsou vůbec patrné. Od roku 1942 se o park starali pouze laikové. Toto způsobilo obrovskou retardaci zahradní architektury. Proto můţeme napsat, ţe to, co je v parku k vidění v dnešní době, je výsledkem přirozeného výběru. Od roku 1980 byl tento stav příčinnou iniciativy, která vzešla ze strany Muzea Prostějovska v Prostějově. Cílem této iniciativy bylo zahájit teoretickou i praktickou práci na obnově zámeckého parku. Došlo k několika jednáním s organizacemi, které měli zájem na obnově parku. Obnovu parku po stránce odborné, metodické a výtvarné řídí pracovníci Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Po finanční stránce zajišťuje obnovu odbor kultury a odbor školství tehdejšího ONV v Prostějově. Práce provedlo JZD Budětsko. Dále je zde jedna pracovní síla s brigádníky z řad důchodců. Od roku 1985 se o park staral ing. Jan Zapletal. V tomto roce provedli pracovníci Poradenské sluţby v Brně celkovou inventarizaci parku. Zpracovali i projekt, v němţ vycházejí z několika faktorů. Nás ale zajímá historický rozbor – vývoj parku v Čechách pod Kosířem od jeho barokní úpravy po současnost je ve výtvarné hodnotě, přírodně krajinářském pojetí. Pozdější obohacování parku cizokrajnými dřevinami v duchu dobového i rodinného zájmu o dendrologii vedlo v počátečních fázích ke zvýšení jeho atraktivity a výtvarného účinku, později při stálém doplňování novými druhy k zahušťování a rozdrobování původní monumentální osnovy. Na druhé straně ale došlo k příznivému ovlivnění věkové skladby porostů a obohacení sortimentu dřevin. Dalším příznivým faktorem pro vývoj parku bylo to, ţe veškeré stavební práce na zámku byly ukončeny v polovině devatenáctého století. Současný zámecký park v Čechách pod Kosířem se rozprostírá na rozloze 21,5 ha., pod severozápadním výběţkem Velkého Kosíře. Klimaticky spadá toto území do mírně teplé a mírně suché oblasti se zimním obdobím převáţně mírným. Tyto poměry jsou zřejmě velmi příznivé pro růst i choulostivých dřevin. Terén 23
zámeckého parku je mírně zvlněný. Jeho nejniţší místo je oblast Malého a Velkého rybníka a leţící na vrstevnici 270 m n. m. Nejvyšším bodem je návrší s hlásnou věţičkou o nadmořské výšce 282,5m n. m. zakladatelé parku při dokonalé znalosti krajiny vyuţili přirozené vlnitosti terénu k výsadbě harmonicky sladěných skupin jehličnanů a listnáčů a volili cesty tak, aby se nenuceně přimykaly k povrchovým tvarům terénu a umoţňovaly zároveň pohled na všechny krásy parku. Zámecký park dnes oplývá dendrologickým bohatstvím řady druhů, variet a odrůd dřevin. Při podrobném dendrologickém průzkumu v roce 1962 bylo zjištěno, ţe v parku roste 64 taxonů jehličnanů a 163 taxonů listnatých dřevin. Do tohoto počtu byly zahrnuty veškeré druhy, kultivary, variety a kříţenci. Ze zajímavých druhů dřevin v parku můţeme nalézt skupinu zeravů, borovici osinatou, jedli obrovskou, douglasku Menziesovu, dub zimní (forma střihanolistá), dub červený, různé druhy lip, katalpu trubačovitou a řadu dalších zajímavých dřevin. Při výše uvedeném průzkumu z roku 1985 bylo zjištěno, ţe vlivem nedokonalé údrţby parku se počet taxonů výrazně zmenšil hlavně ochuzením keřového patra. Jak jsem se jiţ zmínil, je v parku několik drobných staveb. Jde o hlásnou věţičku, salet a skleník. Věţička a salet jsou opravené. Skleník je v současné době značně zdevastován. Byla doba, kdy působil ve zvláštní škole malíř Jaroslav Nečas. Ten učil zájemce malovat, a skleník byl místo, ve kterém tato výuka probíhala. Ale důleţitá je pro nás novogotická vyhlídková věţ (1839 – 1843). Zde se totiţ vrátíme v minulosti. Jak jsem jiţ uvedl, stával na místě této věţe kostel a okolo něho hřbitov. Kdy byl kostel postaven, se neví, byl však prastarý z tvrdého materiálu zbudován a šindelem pokryt, pouze nad presbytářem byl strop oddělen od lodě příčním trámem, kde dle obyčeje dávného byl kříţ a obrazy Matky Boţí a sv. Jana a Josefa, během času zvláště za katolických Duchovních správců kostel značně sešel, obnovil ho aţ farář Petr Pavel Kempa r. 1631 a nechal jej rozšířit o dvě boční kapličky. V průčelí tohoto kostela stála nevysoká věţ z roku 1692 se třemi zvony, největší z roku 1695 a menší dva zvony z roku 1678. Kostel měl tři oltáře. Hlavní oltář byl zasvěcen svatému Janu Křtiteli, na epištolní straně byla kaplička s oltářem Bolestné Matky Boţí a na straně evandělní před vchodem do sakristie byl oltář sv. Josefa. Na dřevěném kůru stály varhany s malým rozsahem pěti rejstříků. Roku 1632 došlo k opravě kostela. Měnily se krovy a podlaha, lavice, hlavní oltář, okna s mříţemi a kazatelnu a postavili novou sakristii. Během času kostel opět zchátral, kromě toho jiţ nedostačoval velkému počtu farníků. Proto farář Jan Červinka (1765 – 1802) s příchodem do funkce, přemýšlel o stavbě nového farního chrámu Páně. Roku 1781 započal se stavbou a roku 1794 stavbu dokončil. Kostel se vystavěl na novém místě. Dříve na tomto místě stávaly, mlaty, které patřily faře. Nový chrám je 38 metrů dlouhý, 16 metrů široký, 20 metrů vysoký, základy jsou v presbytáři 2 metry, v lodi 3 metry, pod věţí 4 metry hluboké, tloušťka zdí je 1,5 m, v nosných nebo základních sloupech pak 3 - 4 metry široká. Celá budova je klenutá. Dlaţba je ze 24
čtverhranných bílých a modrých kamenů. Po obou stranách presbytáře jsou sakristie, pod Kostelem je hraběcí hrobka. Zde se ale lze domnívat, ţe v hrobce není nikdo pochován, proto ţe údajně došlo k přeloţení ostatků pod vyhlídkovou věţ. Mensa hlavního oltáře je mramorová a pochází ze zrušeného kláštera sv. Kláry v Olomouci. Roku 1852 byl oltář obnoven a pozlacen. Obraz hlavního oltáře představuje křest Krista Pána, také tento obraz je ze zrušeného kláštera sv. Kláry v Olomouci. Z kláštera sv. Kláry pochází téţ kazatelna a několik vykládaných, zdobených lavic. Ostatní lavice se zakoupily ze zrušeného chrámu Matky Boţí v Olomouci. Z tohoţ chrámu jsou i oba mramorové boční oltáře, svatého Antonína a svatého Jana Nepomuckého, obrazy pro ně daroval Český rodák pan Unčovský. Křtitelnice postavená vedle oltáře sv. Antonína je neznámého původu. Obrazy Matky Boţí, který visí s dvěma cherubíny, věnovali dobrodinci roku 1847. Obraz, který není podepsán, maloval dle dochovaných pamětí Josef Mánes. Varhany byly přeneseny ze starého kostela. Protoţe se ale více opravovaly, neţ slouţily svému účelu, bylo roku1898 rozhodnu postavit zcela nové varhany. Varhany jsou v barokním slohu a mají dva manuály. Kvalitu a výtečnou práci dosvědčil na slovo vzatý znalec Jan Nešvera, Zde si neodpustím fakt, ţe i já sám jsem tyto varhany několikrát opravoval. Předposledním varhaníkem v Čechách pod Kosířem byl pan Jan Klásek, který tuto funkci zastával od svých osmnácti let aţ do svých 75 narozenin. Ten mne poţádal o pomoc a tak jsem se staral o elektromotor, který poháněl vzduchový měch, čistil jsem píšťaly, které byly pod nánosem barev, kdyţ došlo k malování a předchozímu škrábání starých barev. Také jsem opravoval dřevěná táhla a jejich spojení. Tato táhla spojovala klaviaturu varhan s píšťalami. Věţ byla roku 1876 opravena a zvýšena. Za působení faráře Vodičky byl ulit jeden zvon ke cti a chvále Boţí. To bylo roku 1878. Dne 6. 9. 1916 a 3. 10. 1917 byly vzaty z farního kostela tři zvony a byly pouţity k válečným účelům. Roku 1929 si pořídili farníci čtyři nové zvony, které byly zase vzaty v roce 1942. Roku 1899 se objednaly nové věţní hodiny a hodinářská firma František Moravus v Brně dodala nové hodiny, které 23. června 1899 poprvé v devět hodin večer odbily. Krásné mramorové boční oltáře během času byly, poškozeny uraţením roţků a podobně, sochy, rámy a obrazy byly poškozeny vlhkostí, prachem a plísní. Bylo tedy třeba oprav, které provedl Gustav Přeček. Roku 1897 se opravil oltář sv. Jana, obraz byl nejvíce poškozen. Roku 1899 se opravil oltář sv. Jana Nepomuckého, kazatelna, obraz Matky Boţí s cherubíny, soška sv. Jana Křtitele nad křtitelnicí. Na kazatelnu se zakoupilo nové antipendium. Z jara roku 1900 byla provedena oprava oltáře. Některé části byly nahrazeny novými, tabernákl se mramoroval a přelakoval, novým hedvábím opatřil, cherubíni, přední část tabernáklu a jiné části oltáře se pozlatily. Na bílou Sobotu 14. dubna roku 1900 po jedenácté hodině dopolední, nejspíše tím, ţe některá z mnohých lampiček praskla, shořel úplně tzv. Boţí hrob. 25
V roce 1902 hraběnka Helena Silva - Taroucca obdarovala kostel empírovou tepanou pozlacenou lampou pro věčné světlo. V tomto roce byl kostel opatřen ţeleznou bránou. V roce 1816 v tomto kostele byl křtěn hrabě Bedřich Sylvy Taroucca, národní a církevní mecenáš, který přivedl Josefa Mánesa do Čech. Také pod kůrem obraz svatého Leopolda, připomíná Mánesa. Je to práce hraběte Augusta a jsou na ni patrny Mánesovy zásahy. Za působení faráře p. Jan Stejskal dne 15. února 1950, nechal udělat v kostele u zadního vchodu v chrámě jeskyni Panny Marie. V roce 1980 byla pořízena nová kostelní okna v chrámové lodi a téţ nová elektrifikace v celém kostele. Dalších významných oprav se kostel dočkal po roce 1989. Došlo k výměně střešní krytiny a trámů v krovu, kostel dostal novou fasádu a byly zrestaurovány věţní hodiny. Opravu hodin uhradila obec. Cena byla asi osmdesát tisíc korun českých. Velkou část nákladů pokryly dary od občanů. Kupříkladu pan Ladislav Horák přispěl částkou třicet tisíc korun a nebyl zdaleka jediným. Ale nejvíce se zaslouţil o provedení oprav tehdejší farář pan Vladimír Krejsa. V obci vykonával sluţbu v letech 1984 1999. Dokázal sehnat peníze na veškeré opravy. Ochrannou ruku nad ním drţel Olomoucký arcibiskup Vrána. Před vchodem do kostela stojí sochy svatého Petra a svatého Pavla. Celý komplex zámku, parku, tyto dvě sochy a dalších osm uměleckých děl, jsou zařazeny jako národní kulturní památky I kategorie. Ke kostelu samozřejmě patří fara. Ta v Čechách pod Kosířem byla obydlena aţ do roku 1987. Její poslední obyvatelkou byla paní Maderová. Ta se v tomto roce odstěhovala do obce Pěnčín a od té doby budova chátrala. Ale zastupitelstvo schválilo uzavření partnerské smlouvy s Charitou Konice týkající se podpory I. etapy dostavby Integračního centra pro zkvalitnění sociálních sluţeb spojené s denním stacionářem, která zahrnuje rekonstrukci místní památkově chráněné budovy fary a její stavební propojení se stávajícím objektem domu s pečovatelskou sluţbou v majetku obce.(Dům pokojného stáří). Blízké okolí. V souvislosti se jménem Silva – Taroucca, zde jiţ několikrát padla zmínka o velkostatku. Je nutné si uvědomit, ţe tento velkostatek procházel změnami, které byly dány vlastnickými právy. Nejdříve k tomuto velkostatku patřilo panství Čechy pod Kosířem, Krakovec a Drahanovice, později Hluchov a Jesenec. Další zde zmiňovat nebudu. Pro nás je v tuto chvíli důleţité, ţe kaţdou volnou půdu hraběcí rod vyuţil ku prospěchu, a na Velkém Kosíři, kousek pod jeho vrcholem, severním směrem, byla nezalesněná půda. Nelze přesně říci kdy, ale byl zde postaven statek, protoţe většina z vlastníků panství byla dobrými ekonomy a dokázali si spočítat, ţe je to efektivnější, neţ se starat o dopravu produktů z této oblasti do obce a o dopravu potřebných prostředků nahoru na Gabrielov. Podle tohoto jména, bychom mohli usoudit na dobu výstavby, pokud budeme předpokládat, ţe toto jméno statek dostal podle manţelky Františka Josefa II. Ten se totiţ 23. května 1885 oţenil s hraběnkou Gabrielou Dycnisií 26
rozenou Schwanzenbergovou. Za doby socialismu zde byl chov prasat a naopak došlo k tomu, ţe se usoudilo, ţe nemá smysl takto odloučený chov drţet, statek byl opuštěn a podlehl zubu času. Dnes jsou zde k vidění zbytky obvodových zdí. Věnujme se teď Velkému Kosíři. Mohlo by se zdát, ţe s historií toho nemá mnoho společného. Ale opak je pravdou. Vezměme to vše po pořádku. Kopec Velký Kosíř u Prostějova je vyhaslá sopka. Přesně tuhle chybnou informaci se učí děti ve školách, naposledy zazněla dokonce v dokumentárním filmu o historii Prostějova. Odborníci netuší, kde se nesmysl vzal. Snad v řadě legend a pověr, kterými je rekreační místo Velký Kosíř, dominanta v okolní rovinaté Hané, opředen. Historikové se domnívají, ţe historka asi vznikla v souvislosti s legendami a pověstmi, které se ke Kosíři váţou, nebo se zajímavým tvarem celého kopce. Jednu z legend popisuje například Josef Simon v publikaci s názvem Kosíř u Prostějova, která vyšla v roce 1929. Kosíř podle ní vznikl po velikém boji Hanáků s rarachy. Kosíř nikdy sopkou nebyl. Pro řadu dalších pověstí, které se k němu váţou, je však nazýván hanáckým Blaníkem. Název Kosíř pochází od jeho nápadného protáhlého tvaru, jenţ připomíná kosu. Mezi lidmi se stále objevují představy, ţe právě tento tvar dokazuje dávno vyhaslou sopku. Nikde na Kosíři nebyla nalezena hornina, která by vznikla sopečnou činností z magmatu. Kosíř je výhradně sloţen z hornin usazených v moři. Sedimenty, ze kterých je Kosíř poskládán, odborníci podle zrnitosti označují jako slepence, droby, prachovce či břidlice. Vznikaly ve spodnokarbonském moři někdy před 340 aţ 330 miliony lety z úlomků starších hornin. Ty do moře přinášely řeky od západu, patrně odněkud z Českomoravské vrchoviny. V rovinaté Hané v okolí Prostějova je Kosíř, jehoţ nejvyšší bod má 441 metrů nad mořem, nepřehlédnutelným útvarem. Vrchol má charakter náhorní plošiny a díky řadě vzácných druhů rostlin bylo celé území v roce 1990 vyhlášeno za chráněné. Zalesněný kopec s nejbliţším okolím se v r. 2000 stal přírodním parkem. Na vrcholu kopce je mohyla na památku Františka Palackého. Od roku 1927 zde stála dřevěná rozhledna. Její výška byla 26. metrů. Roku 1939 byla pro špatný technický stav strţena. Nová rozhledna je ztvárněna jako komolý kuţel posazený na nízkém soklu zakončený lehkou prstencovou stříškou. Do podstavy kuţele bylo umístěno základní zázemí nutné pro provoz budovy. Po točité rampě vystoupáme ke vstupu do rozhledny. Konstrukce bude dvojitá. Vnitřní konstrukce bude ţelezo betonová, vnější bude tzv. kamenný plášť. Mezi těmito dvěma konstrukcemi povede vzhůru po šroubovici schodiště. Vnitřní stavba bude doplněna o balkony umístěné v různých výškách, ze kterých bude moţné vnímat vnitřní prostor rozhledny. Tento prostor bude osvětlovat mohutný okulár ve stropě. Plošina vyhlídky bude ve výši třicet dva metrů, coţ je úroveň těsně převyšující okolní stromový porost. Stavba bude provedena bez elektroinstalace a bez napojení na rozvod vody. Odpad sociálního zařízení bude sveden do jímky nedaleko místa stavby. Vnější stěna bude odlehčena pravidelným rastrem čtvercových otvorů. Při pohledu z venku můţe stavba připomínat strukturu 27
košíku. Projekt je výsledkem práce ateliéru New Work se zaměřením na vztah krajiny a stavby. Přes kopec a okolní obce vede naučná stezka. Na západním úpatí Kosíře je památník čtyř letců, kteří zde zahynuli při havárii vrtulníku v roce 1998. Na vrchol Velkého Kosíře se nejsnáze dostanete po zelené turistické značce z obce Čelechovice na Hané, po ţluté značce od zámeckého parku v obci Čechy pod Kosířem, anebo po ţluté ze Slatinic. Výstupových tras na Velký Kosíř vede mnohem více, uvedli jsme jen ty nejsnadnější a nejkratší. Všechny trasy jsou sjízdné i na kole. Toto bude rozvedeno v části věnované sportovním moţnostem. Ale vraťme se zpět k historii. Součástí kopce je také světově proslulá geologická lokalita v devonských vápencích u Čelechovic. Na jihovýchodních svazích Kosíře se v minulosti v řadě lomů těţily proslulé čelechovické vápence se zkamenělinami. V devonu, před přibliţně 400 miliony lety, se zde rozlévalo teplé tropické moře s bohatým ţivotem. V okolí Kosíře byly v minulosti nalezeny sedimenty s lasturami třetihorních ústřic, v geologických kruzích je známá dnes jiţ zavezená pískovna u Slatinek, v mladotřetihorních píscích se zde objevovaly lastury hřebenatek, ústřic a schránky jeţovek. Archeologické nálezy dokládají stopy člověka na Kosíři jiţ v době kamenné. Postupně se zde vystřídalo několik různých kultur, s tou poslední, která nese název kultura s moravskou malovanou keramikou, je spojován unikátní nález Kosířské venuše. Jde o část ţenské sošky, která byla objevena v roce 1972 na poli v místě zvaném U tří dubů. Je zdobena kobercovitým pokrytím vpichů. Další taková soška se dosud na Moravě nenašla, a Kosířská venuše je proto zaznamenána v řadě archeologických publikací. Přes Kosíř vede také naučná stezka, která je však bohuţel v dezolátním stavu a prostějovští ochránci přírody nyní usilují o její obnovu. Ale tato informace se bude znovu objevovat v části věnované sportovním moţnostem, proto se jí v této části práce nebudeme zabývat. Od vrcholku Velkého kosíře se po ţluté značce dostaneme na Vrchol Malého Kosíře. Opět se mu budeme věnovat ve sportovních moţnostech a proto jen malá zmínka o něm. Vrchol a východně orientovaný svah Malého Kosíře asi 0,5 km jihozápadně od obce Slatinice a 10 km severně od Prostějova. Kolem tohoto vrcholku byla vyhlášena přírodní rezervace Malý Košíř, jeţ zaujímá rozlohu 11,3 ha. Vrchol je 316 metrů nad mořem Přírodní rezervace chrání ohroţené druhy teplomilných rostlin a ţivočichů. Ve vrcholové části území se nachází dva opuštěné lomy s tůněmi. Z vrcholku Malého Košíře je krásný kruhový výhled do okolí. Ale to jsme uhnuli od historie Velkého Kosíře. Teď se budeme opírat pouze o informace od místních pamětníků. Kousek pod vrcholem Velkého Kosíře, směrem na sever, je místo, které se jmenuje Gabrielov. Zde stával statek, který patřil rodu Silva – Taroucců. Tomuto jsme se věnovali v samostatné části. Pro nás je důleţité, ţe při pohledu směrem na sever se budeme dívat na les, který místní nazývají Partyzánka. Za druhé světové války to byla mladá seč, ve které se ukrývali 28
partyzáni. Vzhledem k dostupnosti této lokality lze usuzovat, ţe šlo spíše o nějakou skupinu, která tudy pouze procházela. Zřejmě měli snahu přejít někam, kde byly vhodnější podmínky pro jejich boj s wehrmachtem. Ale důleţitá je cesta, která vede vrchem, okolo této části lesa. Ta nás dovede k místu, které se jmenuje U panenky Marie. Je zde malá snad kaplička se sochou panny Marie Lurdské. Nechala ji postavit jedna z hraběnek Silva – Taroucca. V minulosti toto místo bylo oblíbeným místem vycházek místních lidí. Byly zde lavice pro posezení, které byly ve stínu stromů. Bohuţel i to je jiţ minulostí. Ale jistě stojí za to vědět, ţe do Čech pod Kosířem dojíţděl jednou za týden ordinovat pan doktor Ladislav Losík. Zdravotní sestru mu dělala jeho paní. Dojíţděli z nedalekého Kostelce na Hané. Ale co je důleţité? S nimi jezdil básník Petr Bezruč. Ten měl v Kostelci malý domek a vţdy, kdyţ pan Losík ordinoval, jezdil s ním do Čech pod Kosířem a čas strávil tím, ţe došel právě k této malé kapličce a poseděl ve stínu stromů. Je velká škoda, ţe je to pouze v paměti místních lidí. Nikde o tomto nenajdete ani zmínku. Sám Petr Bezruč zřejmě upadá v zapomnění. Je to škoda. Spousta míst na Velkém Kosíři má jméno odvozené od obrázku, který najdeme na stromě v rámečku, který ho ukrývá před nepřízní počasí. Tak se mezi místními dovíte jména jako je u Huberta, u Panenky Marie a spoustu jiných. Vrátíme se zpět do obce. Velmi důleţitým bode je pro tuto práci, zaloţení továrny na výrobu stříkaček, čerpadel a hasičského nářadí. Od roku 1820 se několik generací rodiny Smekalovy, díky svému umu a umu místních i okolních zručných řemeslníků stala nejen největším výrobcem stříkaček v tehdejším Rakousku Uhersku, ale i místem, které bylo vyhledáváno hasiči pro preciznost svých výrobků a neustálý pokrok. Roku 1820 přišel do Čech pod Kosířem pan Antonín Smekal. Ten vyráběl slaměnky. Jednalo se o nádoby vyrobené pomocí slámy a dřeva. Není ale úkolem této práce popisovat výrobu slaměnek a jejich vyuţití. Antonín měl tři syny. Nejstaršího syna dal vyučit provazníkem. František Smekal, ale prokázal více obchodního ducha a rozváţel a prodával výrobky svého otce a bratří. K slaměnkám přibyla i výroba hasičských košíků. Díky velkému odbytu brzy nestačily prostory, proto Antonín zakoupil rozsáhlou hospodářskou usedlost. Rozšířil výrobu o ruční dřevěné stříkačky a dřevěné berlovky, tkal provazové plátno na hasičská vědra vylitá fermeţí. 30. srpna 1856 došlo k poţáru a Sekalové přišli o veškerý majetek. Zde se ovšem František projevil jako muţ činu a dokázal během jediného roku vybudovat novou továrnu František a Antonín Smekalovi. Tou dobou rozváţel svoje výrobky do českých krajů. Roku 1857 dodal první čtyřkolovou stříkačku továrně na tabák v Hodoníně. Roku 1865 se spojil se svým bratrem Adamem, tak byla zaloţena firma Bratři Smekalové. Závod byl dobudován a zvětšen o první ruční tkalcovnu hadic a plátna na hasičské koše. Stroje poháněla pára. Druhá ţena přinesla Františkovi věno, které mu umoţnilo rozšířit podnik. Roku 1876 zakoupili 29
skladiště na hasičské nářadí v Praze a o dva roky později továrnu na Smíchově. Roku 1876 byl vydán zákon o poţární policii, podle kterého bylo nařízeno vybavit větší vesnice a města hasebním nářadím. František byl připraven, rozšířil výrobu a obohatil ji o další sortiment. Uvedl na trh čerpací vozy pro stavebnictví a komunální činnost, sanitní a fekální vozy, veškeré druhy ţebříků, tělocvičné nářadí a jinou výzbroj. 21. listopadu 1883 zemřel a jeho továrnu v Praze přebral syn, továrnu v Čechách pod Kosířem vede vdova. Starost o výrobu přenesla na Františkova bratra Antonína. Ten provedl řadu zlepšení, která byla ku prospěchu celému závodu. V roce 1891 se ujal továrny v Čechách pod Kosířem nejstarší Františkův syn, Raimund August, který zahájil další modernizaci. 22. března 1893 uvedl do provozu vlastní elektrárnu a jako první na Moravě dodával elektrický proud do veřejné sítě. Byl autorem mnoha vynálezů a patentů. Zařídil filiálky v Polsku, Jugoslávii a na Slovensku. Roku 1907 dosáhly Smekalovi závody největšího rozvoje. Došlo ke koupi dalšího závodu ve Slatiňanech. Stroje těchto továren se dodávaly do Číny i do Egypta. V dobách své největší slávy zaměstnával závod v Čechách pod Kosířem 200 zaměstnanců. V letech 1914 – 1918 se továrna podílela na válečné výrobě. Prosperovala jen výroba hadic. Po válce se výroba obnovila, ale byl zájem o stříkačky s benzínovým motorem. Tím byl pověřen závod ve Slatiňanech. V rámci konkurenčního boje dochází k platební neschopnosti, a proto došlo k tomu, ţe závody byly přeměněny na společnost s ručením omezeným. Tento nárůst finančních i dalších nedostatků provozu v Čechách pod Kosířem, vedl správní radu v Praze ke zrušení továrny na Moravě. Z obavy, aby nepadla továrna do cizáckých rukou, inicioval továrník spolu s dělníky zaloţení hospodářské společnosti. Ministerstvo povolilo zřízení akciové společnosti pod názvem Hasičské závody a.s. navzdory všem snahám nemohla výroba v Čechách konkurovat jiným podobným závodům. Společnost ohlásila úpadek. Smekal, ze společnosti vystoupil a byl mu vyplacen jeho vklad. Toho pouţil k odkoupení zastavené továrny ve Slatiňanech. Tak došlo roku 1931 k rozchodu s továrníkem, ale i k jeho trvalému odchodu z Čech pod Kosířem. Továrna se pak potýkala s velkými problémy. Roku 1936 dělníci za pomoci různých institucí hlavně z Moravy, zaloţili Hasičské výrobní druţstvo. Toto druţstvo dobře prosperovalo a to i za války. V roce 1946 továrna ukončila výrobu a přestěhovala se do Lutína. V roce 1958 zastavila výrobu i tkalcovna, která nestačila rostoucí konkurenci národního podniku Technolen. Vrátíme se v čase, a to do roku 1856. Hraběnka Gizela Silva – Taroucca do svého deníku napsala, ţe při hašení hořící továrny pomáhal i Josef Mánes. Situace se stala kritickou, úřady musely, Antonína Smekala i s dětmi chránit před lidovou justicí. Tehdejší obyvatelé měli strach, ţe dojde k vyhoření celé vesnice. Proto byla v továrně ustanovena hlídková sluţba. Tak bylo 5. července 1875 zaloţeno druţstvo profesionálních hasičů, které zasahovalo i při poţárech 30
v okolí. K zlepšení systému protipoţární ochrany přispěla i věţ se zvonicí v areálu závodu. Titus Krška ve své kronice napsal: "Firma bratři R. A. Smekal v Čechách u Olomouce chtíc občanstvu ukázati blahodárné působení a vysoký cíl spolků hasičských, zřídila roku 1875 vlastní sbor a tím dala vzpruţinu a podnět celému okolí k zřízení jednotlivých druţstev, které v okresu za příkladem sboru v Čechách v ţivot vstupovati počal. "Sbor ten nákladem bratří Smekalů vyzbrojen čítal hned z počátku 44 členů, v čelo postavil se sám společník firmy pan Adam Smekal. Roku 1922 se v Čechách konal ţupní sjezd. V roce 1924 došlo k významné modernizaci ruční stříkačky, pro obec zakoupené v roce 1910 na náklady hraběte Egberta Silva - Taroucca, jehoţ otec František byl od r. 1885 čestným členem sboru, která byla předělána na kombinovanou, tj. i na pohon spalovacím motorem. Historie obce a jejího okolí je sice poněkud obsáhlá, ale jak jsem jiţ uvedl, odvíjí se od ní moţnosti volnočasových aktivit po stránce kulturní.
31
3. CÍLE A ÚKOLY Hlavním cílem diplomové práce bylo ukázat, co obec nabízí turistům, kteří chtějí vyuţít svůj volný čas po stránce sportovní nebo kulturní, popřípadě chtějí obě moţnosti propojit a uspokojit svůj zájem o oba tyto aspekty. Dalším cílem je provést srovnání toho, jak si obec počíná v nabídce turistům a co na druhou stranu je schopna nabídnou stálým obyvatelům obce. Z hlavního cíle pak vyplývají jednotlivé dílčí úkoly.
1) představit obec a její okolí z hlediska nabídky kulturních moţností. Co nabízí samotná obec Co nabízí okolí obce.
2) představit obec a její okolí z hlediska nabídky sportovních moţností. Co nabízí samotná obec Co nabízí okolí obce.
3) co nabízí obec svým obyvatelům.
32
4. METODIKA Pro získávání informací pro vypracování diplomové práce jsem pouţil těchto metod: Historická, která se skládá z těchto etap – heuristika – vyhledávání, shromaţďování a třídění pramenů a literatury. Analýza – získaný materiál je podroben rozboru. Syntéza a interpretace – Všechny poznatky jsou zpracovány, vyhodnoceny, časově seřazeny a je proveden jejich výklad. Monografická, spočívá ve všeobecném podrobném zkoumání jednoho jevu (případu). Při postupu shromaţďování dat zůstává zachován celostní jednotný charakter zkoumaného objektu jako celku. Předmětem studia můţe být jak jedinec, tak sociální útvar. Účelem metody je zjisti všechny proměnné, které jsou relevantní pro zkoumaný objekt. Nevýhodou je, ţe závěry jsou obecně platné jen pro zkoumaný objekt. Introspektivní, dochází k uplatnění osobních dojmů a proţitků pozorovatele, který se v šetřené oblasti pohybuje. Matematicko statistická, vychází z předpokladu hromadného výskytu jevů a procesů, které lze kvantifikovat pomocí matematické statistiky. Při kvantitativně pojatých výzkumech se objevuje ve dvou variantách. a) jako vyčerpávající šetření zkoumající celou populaci. b) jako výběrové šetření zkoumající reprezentativní či nereprezentativní vzorek. Zde je důleţitá reprezentativnost zkoumaného vzorku. Která spočívá v přibliţné shodě struktury vzorku a populace. Metoda předpokládá formulaci hypotéz, které jsou testovány matematickou statistikou. Terénního šetření, spočívá v získávání informací v terénu do skupiny respondentů tazatelem. Z technik jsem pro svoji diplomovou práci pouţil tyto: Metoda analytická, získané materiály se podrobí rozboru. Znamená rozbor, metodu zkoumání sloţitějších skutečností rozkladem na jednodušší. Pouţívá se v mnoha vědách, ve filosofii i v běţném ţivotě, pokud chceme dospět k jistým výsledkům na základě detailního poznání podrobností. Rozhovor, (interview) je ucelenou soustavou ústního jednání mezi tazatelem a dotazovaným s cílem získat pomocí otázek informace o zkoumané sociální 33
realitě a jejich souvislostech. Je to v podstatě svým způsobem nepřirozená technika (dva cizí lidé, asymetrický vztah, anonymita, nedůvěra). Typy rozhovoru: řízené (standardizované) Volné (nestandardizované) Standardizovaný rozhovor je v podstatě čtený dotazník. Jeho výhodou je komptabilita na základě jednotné formulace a pořadí otázek. Je povaţován za vhodnou doplňující výzkumnou techniku při kvantitativně orientovaných empirických šetřeních. Odpovědi zaznamenává tazatel. Nestandardizovaný rozhovor představuje volnou rozpravu na dané (zkoumané) téma. Umoţňuje lepší navázání kontaktu. Je více neformální. Můţe poslouţit jako ověřující doplňující technika. Musí být pořízen záznam o rozhovoru. Otázky jsou předem připraveny a naplánovány. Pozorování, je sociologická výzkumná technika, kterou získáváme poznatky o okolním světě, tj. o sociální realitě a jejím prostředím pomocí smyslových orgánů. Nezbytným předpokladem je poţadavek, aby se výzkumník osvobodil od vztahů sociálních, rasových, náboţenských, národnostních atd., aby byl schopen objektivně pozorovat jevy sociální reality. Předmětem pozorování mohou být: lidské výtvory – hmotné Nehmotné Lidské chování – verbální Nonverbální U statických jevů se jedná v podstatě o popis vnějšího prostředí, u dynamických jevů pak o chování, reakce pozorovaných. Pozorování hraje zpravidla při sociologickém výzkumu roli doplňující techniky. Ve výzkumné zprávě pak musí být přiloţen záznam o pozorování. Diplomová práce je zaloţena na studiu písemných pramenů a to primárních (kroniky, archivní dokumenty, ročenky apod.) i sekundárních. Pro dokreslení situace jsem pouţil informace získané pomocí dotazníku, rozhovorů, ankety a vlastního pozorování. Rozhovory byly uskutečněny s osobami, které výrazně zasahují do kulturního nebo sportovního dění v obci a s osobami, které mají co říci o minulosti obce.
34
5. SWOT ANALÝZA Při empirickém šetření byly zjištěny tyto skutečnosti. Silné stránky: silnou stránkou budoucího vývoje nabídky volnočasových aktivit jsou osobnosti, které se zapojují do dění v obci jiţ řadu let a dokázaly, ţe vědí jak a co udělat. Můţeme jmenovat starostu obce, pana Madera, který pro obec vykonal spoustu uţitečného. Ţádný z předchozích starostů toho pro obec nevykonal tolik co on. Další významnou osobností je pan Václav Obr, který dokázal doslova vydupat ze země neskutečné dílo. Jeho muzeum kočárů je světovým unikátem. V poslední době se silně angaţuje v kulturním směru pan Srostlík, který přišel do Čech pod Kosířem v roce 2009, a přesto dal o sobě vědět. Jde o jeho návrhy ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Olomouci a akce pořádané v zámeckém parku a na obci. Nesmíme opominout všechny organizace, které v obci působí. Další silnou stránkou obce je její umístění na křiţovatce cyklotras a snadná dostupnost cílových lokalit. Siná stránka všech zmiňovaných lokalit je v tom, ţe jejich vlastníci jsou schopni sehnat dostatek finančních prostředků na jejich opravy, údrţbu rozšíření. Obec má vybudované zázemí v podobě penzionu Mánes, který je schopný ubytovat turisty. Samozřejmostí je nabídka jídel a moţnost nákupu potřebných věcí. Dobrá propagace nabídky kulturních a sportovních akcí, které jsou pořádány obcí a partnery obce. Slabé stránky: v obci zcela chybí dětské hřiště. Obec sice chce tento problém řešit, ale narazila na neochotu státu odprodat pozemek vhodný k této stavbě. Obec sama o sobě má nové silnice a chodníky, ale příjezdové komunikace nejsou ve stavu, který by byl ideální pro jízdu sem. V minulosti se ukázal jako špatný výběr některých partnerů pro pořádání akcí v zámeckém parku, letos se neuskuteční Den na panském sídle, protoţe region Haná, který stál o jeho pořádání, v loňském roce zanechal obci dluh ve výši dvě stě tisíc korun. Rizika: rizikem pro obec můţe být výběr nespolehlivých partnerů, po kterých zůstávají obci dluhy a jiné těţkosti. Možnosti: moţností pro další zlepšení nabídky obce ve vztahu k turistům je několik. Je potřeba úspěšně dokončit jednání ohledně pozemku, na kterém vyroste dětské hřiště. Velké moţnosti jsou spojeny s opravou zámku a obnovou parku. Oprava zámku zatím čeká na výsledky archeologického průzkumu. 35
V obci bude otevřena nová Multifunkční budova pro kulturu a sport. Proto je moţné do budoucna laborovat s optimálním vyuţitím této budovy. Nesmíme zapomínat, ţe údrţba, průvodcovská sluţba, případné opravy umoţňují obyvatelům obce získat pracovní příleţitost.
36
6. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ Možnosti trávení volného času v Čechách pod Kosířem z pohledu turistů po stránce kultury. Zde nastíním i jednu z moţností sportovního vyuţití volného času ve spojitosti s okolím obce. Jde o způsob, kterým se lze dostat do Čech pod Kosířem. Jde pouze o jednu z moţných variant. Ostatní uvedu v té části mé práce, která je věnována sportovnímu vyuţití volného času v Čechách pod Kosířem. Jak jsem jiţ psal u historie obce, je tato spojena s moţnostmi kulturních poznatků. Kaţdý turista si můţe vybrat způsob, jakým se do Čech pod Kosířem lze dostat. Mám na mysli přijet automobilem, na kole, přijít po turistických cestách po vlastních nohách. Můţe si také vybrat kombinovaný způsob a vydat se vlakem do Kostelce na Hané, odtud pak pěšky okolo hřbitova mezi obcemi Stařechovice a Čelechovice na Hané, okolo Růţičkova lomu na rozcestí, kde si můţe vybrat, kterou cestou se vydá. Pak jsou dvě moţnosti. Můţe se vydat po zelené značce a vystoupat na vrchol Velkého Kosíře a pokračovat dále na Malý Kosíř nebo můţe po ţluté značce sestoupit dolů do Čech pod Kosířem. Druhá moţnost je vydat se po cestě, která vede po západním úpatí Velkého Kosíře a její jméno je Hraběnka. Toto jméno je odvozeno, jak jsem jiţ zmínil od toho, ţe v dávných dobách tato cesta slouţila jako přístup do zámku v Čechách pod Kosířem. Protoţe kulturní moţnosti by měli člověka obohatit po stránce vědomostí a poskytnout jistý druh odpočinku, při kterém člověk vnímá krásu okolo sebe, poukáţu na moţnosti toho, co můţe vnímavý turista spatřit. Věnujme se cestě přes vrchol Velkého Kosíře. Půjdeme po naučné stezce, která začíná v Čelechovicích na Hané. Naučná stezka vede po lesní asfaltové cestě na vrchol, dále kamenitým úvozem dolů do Čech a po hlinité pěšině zvané "Hraběcí cesta" zpět. Je vhodná k pěším výletům, je sjízdná na horských kolech a je značená turistickými značkami. Prvním místem pomyslného zastavení je Růţičkův Lom. Ve vápencových sedimentech z té doby se nacházejí zkamenělé pozůstatky zástupců všech ţivočišných skupin prvohorních moří. K nejdůleţitějším patří trsy tabulátních korálů, rohům a kalichům podobné rugosní korály, samostatně ţijící korál Calceola sandalina, trsy stromatopor, ramenonoţci, lilijice, mechovky, plţi, mlţi a skořepnatci. Nálezy zkamenělin z těchto míst lze zhlédnout v expozici v Muzeu Prostějovska. Archeologické nálezy ze zdejšího okolí pocházejí z různých dob a kultur a dokládají hojné osídlení kraje jiţ od dob mladšího paleolitu (40 000 aţ 10 000 př. n. l.). Mohylová pohřebiště eneolotická (4000 aţ 3000 př. n. l.) patří k nejnápadnějším. Zahrnují mohyly s mohutným kamenným pláštěm, kostrové pohřby v kamenných skříňkách a ţárové pohřby. Minulé doby jsou doloţeny bohatými nálezy keramiky, kamennými i bronzovými sekyrami, jehlicemi, náramky a sponami. Keltské osídlení (500 př. n. l. - 0) bylo ve Stařechovicích. Dále je tato stezka doplněna o informační tabule, které upozorňují na různé 37
druhy rostlin, stromů, keřů, ptáků, hmyzu a zvěře. Pokud se do Čech pod Kosířem vydáme po Hraběnce, půjdeme vlastně protisměrem předchozí cesty. Proto se zde zmíním pouze o dvou původních mostcích, které jsou bohuţel v katastrofálním stavu. Ale věřím tomu, ţe vzhledem k okolnostem se dočkají opravy. Po obou cestách jsme se dostali do zámeckého parku. V současné době je park od lesa oddělen plotem s brankou, která se nezamyká. Projdeme touto brankou a naše cesta začíná v dubové aleji. Jak jsem psal u historie parku, byla to kdysi růţová alej. Po pravé ruce budeme mít plotem oddělený pozemek, který byl v době renesance zámeckou zahradou. Později zde bývalo zahradnictví. Jde o pozemek, který patří státu a obec se rozhodla ho odkoupit. Jde o uţ zmiňovanou parcelu č. 168/3. Parcela bude v budoucnu vyuţita pro kulturní a společenské aktivity dětí a mládeţe. Půjdeme ale dál a dostaneme se na rozcestí. Pokud se vydáme doprava, půjdeme přímo k zámku. Cesta nás dovede ke schodišti, které nás přes terasu dovede přímo do pamětní síně Josefa Mánesa. Co je moţné zde vidět, jsem rovněţ uvedl v části práce věnované historii zámku. Důleţité je, aby si turisté povšimli novogotického skleníku z roku 1852, který navrhl Ignatz Ulmann. Je po pravé straně ve směru naší cesty. V současné době je rovněţ ve špatném stavu. Pokud projdeme dole pod schodištěm, dostaneme se na další rozcestí. Vpravo půjdeme ke vstupní bráně do zámku. Nad tímto vstupem je umístěna pamětní deska Josefa Mánesa. Půjdeme li dále tímto směrem, přijdeme ke kované bráně, která je hlavním vstupem do parku. Tudy proudí turisté, kteří přijedou autem nebo autobusem. Je třeba si uvědomit, ţe v současnosti je celý areál parku a zámku oplocen. Jsou ještě jiné vstupy do parku, ale ty nejsou určeny pro návštěvníky a jsou uzamčeny. Cesty jsou v parku vedeny tak, aby návštěvníci viděli všechny skvosty a unikáty tohoto parku. Jiţ několikrát jsem v této práci zmiňoval novogotickou vyhlídkovou věţ (1839 – 1843). Pavilon (1840-43), poznamenaný pozdně empírovým stylem, který slouţil Josefu Mánesovi jako letní ateliér. V současnosti je pavilon opravený. V době, kdy je otevřena pamětní síň Josefa Mánesa, tedy v dubnu aţ konec září, bývají v tomto saletu umístěny kresby a litografie, které jsou spojovány s Mánesem. Jde o kopie, to aby nelákaly nenechavé jedince. Saletu vţdy vévodila socha Josefa Mánesa, ale v letošním roce je uschována v budově zámku. Dále jsou v parku k vidění dva rybníky. Oba byly vyuţívány jako zásobárna vody pro elektrárnu, která byla součástí budovy mlýna a pily. Rybářský svaz vyuţíval vţdy velký rybník jako chovný a jeho výlov je vţdy velkou událostí. U Velkého rybníku stojí za vidění výpusť se stavědlem. Jde o vysoký skok dolů. Vedl zde vodní náhon, který poháněl pilu, mlýn a malou elektrárnu. Byla postavena v letech 1922 – 1925. Budova stojí za zdí parku a v současné době ji vlastní soukromá osoba. Za pozornost stojí zmínka o elektrárně. Byla prý vybavena moderní Kaplanovou turbínou a stačila na pokrytí spotřeby zámku a obce. Ale zpět k budově. Ta je opravena a sloţí jako psí útulek, hotel pro psy a je zde i chovná stanice. V roce 2000 byla zaregistrována chovatelská stanici. Pojmenovaná po 38
hraběti Silva - Tarouccovi. Pokud máte rádi velké psy, pak rozhodně tuto stanici navštivte, chovají se zde německé dogy a středoasijští pastevečtí psi. V současnosti je správou parku pověřeno arboretum v Bílé Lhotě, které je pod správou Vlastivědného muzea v Olomouci. Rozběhne se i projekt rekonstrukce zámku a zámeckého parku v Čechách pod Kosířem, bude se zpracovávat podrobný scénář vyuţití přípravou libret expozic a výstav v tomto objektu. Zámecký park v Čechách pod Kosířem, který je kulturní památkou, vyţaduje trvalou péči kmenových pracovníku. Zachování parku předpokládá pravidelnou péči, která kromě průběţného provádění odstraňování plevelných dřevin, průklest rozbujelých keřů, údrţbu parkových cest a jiné drobné zahradnické práce. Tato pravidelná péče nemůţe být zajišťována dodavatelskou cestou, ale potřebuje vlastní kvalifikované pracovníky – k vedoucímu parku ještě minimálně tři zahradníky jako kmenový stav pracovníků. Zároveň je pro dobrý výkon této činnosti nutné vybavit pracovníky parku zakoupením potřebné techniky (traktoru s vlečkou a příslušenstvím, štěpkovače, křovinořezy, motorovou pilou, vysavači na spadané listí a dalšími potřebnými přístroji na kvalitní údrţbu parku a vybavení dílny. Nutno podotknou, ţe to vzali od podlahy, v současné době dochází k pokácení asi sta kusů stromů. Pro lepší přiblíţení moţností kulturního vyţití jsem zcela netradičně pouţil rozhovory s tvůrci, majiteli a správci těchto lokalit. Nejvíce je v parku vidět budova zámku. Jak jsem jiţ uvedl, v současnosti patří zámek i s parkem Olomouckému kraji, a je ve správě vlastivědného muzea v Olomouci. V současnosti probíhá v zámku stavebně historický průzkum, statický průzkum a průzkum, jehoţ cílem je zjistit vlhkost a výskyt plísní na budově zámku. V minulosti byly provedeny opravy, ty byly značně neodborné a dá se říci, ţe v některých směrech spíše uškodily, neţ byly ku prospěchu. Zde se uchýlím k rozhovoru, který mi poskytl současný správce zámku pan Jaromír Král. Otázka: jaký je zámysl s budovou zámku? Jaromír Král: celkový zámysl je skloubit funkci školícího centra včetně zázemí s funkcí stabilní muzejní expozice. Vše ale závisí na výsledcích průzkumů, které nyní probíhají v prostorách zámku. Otázka: půjde tyto dvě moţnosti vůbec skloubit? Mám na mysli to, ţe pokud by se zpřístupnila největší chlouba tohoto zámku, kaple, budou návštěvníci nuceni procházet prostory, které by zřejmě byly určeny pro školení a zázemí. Jaromír Král: toto lze jen těţko zodpovědět. Musíme počkat na výsledky průzkumu a teprve potom hledat řešení takových to problémů. Kaţdopádně kaple je skvostem tohoto zámku. 39
Otázka: s čím lze počítat tedy tuto sezonu? Jaromír Král: je zde snaha o rozšíření Mánesovy galerie, která otvírá 3. dubna své brány. Zámek by měl být částečně přístupný návštěvníkům, ale jak jsem jiţ řekl, vše záleţí na průzkumech. Vedle pamětní síně Josefa Mánesa, otevřeme dvě síně pro projekt občanského sdruţení Chvála dřeva. Tento projekt má slouţit k oţivení zámku v Čechách pod Kosířem. Jeho realizátorem je občanské sdruţení Chvála dřeva, které zastupuje mistr Miroslav Srostlík Moravský. Tento návrh má tři části. 1) výstavnictví – galerie 2) praktická část – Workshopy – dílny 3) kulturně společenský program. Ten bude doplněn o základní servis. Poznámka: tento návrh přiloţím k práci, protoţe vlastním jeho prvotní originál. Otázka: k zámku patří i starost o novogotický skleník, který je u zámku a je ve značně špatném stavu. Co s ním bude dál? Jaromír Král: do budoucna by měl být skleník rekonstruován. Proběhl jeho průzkum. Na doporučení statika se vyjmuly skla. Provedla se chemická injektáţ, opravila se střecha a okap. V současnosti je skleník oplocen, proto, ţe docházelo k jeho poškozování lidmi a také je tam litinová brána a kdyby se našel nějaký nenechavý jedinec, vznikla by obrovská škoda. Otázka: na zámku a v parku probíhá během roku spousta akcí. Jak spolupracujete s jejich organizátory? Jaromír Král: Většinou jde o technické zajištění. Pokud je třeba zajistit přívod elektrické energie, uschovat vybavení a podobné záleţitosti. Ale já sám mívám snahu přispět něčím, co by tyto akce obohatilo. Kupříkladu jsme pro lidi otevřeli sklepní prostory, které z důvodu spodní vody, byly vybudovány v kopci naproti zámku. Dalo to sice velkou práci, ale překvapili jsme i místní lidi. Při konání lampionového průvodu loni v listopadu, jsem překvapil všechny účastníky na jeho konci tím, ţe jsem nasvítil budovu zámku v barvách trikolóry. Takových překvapení se snaţím zařadit do jednotlivých akcí co nejvíce. Další rozhovor na téma budoucnosti zámku a parku jsem pořídil s osobou nejpovolanější, a to s ředitelkou Vlastivědného muzea v Olomouci. PhDr. Miloslava Hošková, CSc. Otázka: jak Vlastivědné muzeum v Olomouci získalo zámek a přilehlý park v Čechách pod Kosířem? Paní Hošková: zámek a park získal v roce 2008 od státu bezúplatným převodem Olomoucký kraj. Ten má stanoveny podmínky, které určují, co se smí 40
a nesmí se zámkem do budoucna dít, zda a kdy jej můţe třeba i prodat. Nicméně došlo k tomu, ţe 5. 1. 2009 byl zámek a park svěřen do naší správy. Otázka: jaký je zámysl pro vyuţití zámku a parku? Paní Hošková: o tom, co bude se zámkem dál, rozhodl kraj. Má zde být konferenční centrum a výstavní prostory. Jak to ale bude probíhat, to zatím nevím. Chybí totiţ projekt rekonstrukce. Ten je závislý na výsledcích průzkumů, které v současné době na zámku probíhají. Taky do tohoto projektu budou zahrnuty přání kraje, které já ale neznám. Jsou ale stanoveny limity, které má kraj stanoveny a od nich se odvíjí datum uvedení zámku do provozu. Zde musím poznamenat, ţe já nemám moc moţností ovlivnit chybná rozhodnutí týkající se připravované rekonstrukce. Otázka: kolik tedy máte v současné době na zámku a v parku zaměstnanců? Paní Hošková: v současné době pracuje v Čechách pod Kosířem správce zámku a tři zahradníci. Tento počet je limitován financemi. Otázka: zde se nabízí otázka, z jakých zdrojů jsou placeni a kde vůbec získáváte finance na všechny práce spojené se zámkem a parkem? Paní Hošková: našim zřizovatelem je kraj. My jsme rozpočtová organizace, proto se platy zaměstnanců a veškeré akce v souvislosti se zámkem a parkem odvíjí od přidělených financí. Otázka: v parku a zámku probíhaly v průběhu roku různé akce, které lákali do Čech pod Kosířem spousty lidí. Co plánujete do budoucna? Paní Hošková: zde se opět vše bude odvíjet od průběhu rekonstrukce zámku. Po dobu rekonstrukce bude vše zavřeno. To znamená i prostory, ve kterých prostějovské muzeum provozuje pamětní síň Josefa Mánesa. Otázka: toto se týká zámku. Co bude s parkem? Paní Hošková: musím začít tím, ţe řeknu, ţe se v parku šest či sedm let nic nedělalo. Od roku 2004 existuje projekt na obnovu parku. V současné době probíhá v parku kácení přestárlých a náletových dřevin a keřů. Pak dojde k následným úpravám. Otázka: jaká je vaše spolupráce s obcí a s kým ještě spolupracujete při organizování akcí, které se konají v parku popřípadě na zámku? Paní Hošková: spolupráce s obcí spočívá v přípravě a konání kulturně společenských akcí. Musím ale dodat, ţe stav zámku je limitující záleţitostí. A další spolupracovníci jsou pan Václav Obr, se kterým spolupracujeme jiţ dlouhou dobu, protoţe jeho sbírka byla kdysi rozdělena na zámku v Náměšti na Hané a na zámku v Plumlově. Současné době spolupracujeme s panem Srostlíkem a regionem Haná. Otázka: jak se staráte o reklamu, která by přitáhla návštěvníky do zámku a parku v Čechách pod Kosířem? Paní Hošková: vzhledem k tomu, ţe zatím nemůţeme nic nabídnout, je řešení této otázky poněkud předčasná.
41
Paní Hošková: Ale chci upozornit na jednu věc. Zámek i přilehlý park jsou kulturní památky a proto zde jsou a budou zavedena určitá omezení ve vyuţití. A některé nové určitě přibudou.
Velkou chloubou obce a lákadlem lidí je výsledek tvrdé práce pana Václava Obra. V roce 2006 zde poloţil základní kámen k muzeu kočárů a v roce 2009 přivítal první návštěvníky. Historii vzniku muzea, plány do budoucna a některé akce, kterých se pan Obr účastní, ukazují na jeho významný, kulturní a osvětový přínos obci. Mým úkolem je představit tyto aktivity, se kterými jsem byl seznámen v průběhu rozhovoru s tímto tvůrcem, majitelem a propagátorem tohoto muzea. Musím poznamenat, ţe pan Václav Obr je navzdory tomu, co dokázal člověk skromný a celý rozhovor se nesl v přátelském duchu a v duchu jeho myšlenky. „Lidé by měli být hrdí na to, ţe jsou Češi, a ţe naše zem byla kolébkou těch nejlepších řemeslníků“. Otázka: proč jste si vybral právě Čechy pod Kosířem? Václav Obr: těch důvodů bylo několik. Za hlavní důvody ale povaţuji to, ţe jsem své dětství proţil u svých pěstounů, Františky a Františka Potácelových, kteří ţili v obci Lhota pod Kosířem, a proto jsem byl dobře obeznámen s okolím. Líbila se mi velká hustota pamětihodností, ale hlavně se zde splnili mé tři poţadavky na místo vhodné pro takovouto stavbu. První poţadavek – rovina. Druhý poţadavek – historicky cenné místo. Třetí poţadavek – křiţovatka cykloturistiky. Můj pěstoun mě učil lásce k práci a nestydět se za ni. On sám pracoval v lese, ale taky pracoval ještě pro Františka Josefa II Silva – Taroucca a jeho následovníky. A dá se říci, ţe tehdy se ve mně pomalu rodila myšlenka na vytvoření takového muzea. Samotné hledání místa pro stavbu muzea trvalo tři a půl roku. Hledal jsem vhodné místo v celém regionu Haná. Objíţděl jsem různá druţstva a statky, které by mohly být vhodné pro stavbu, a stále jsem nic nenacházel. Velký problém byl také v nedůvěře lidí v úspěch tohoto plánu. Kaţdý se ptal, jak to chci dokázat, kdyţ nemám ţádnou firmu, která by mně podporovala finančně. Ale roku 2005 jsem byl osloven starostou obce Čechy pod Kosířem panem Maderem, který mi učinil nabídku, a obec mi odprodala pozemek. Měl jsem čtrnáct dnů, abych se rozmyslel, ale rozhodl jsem se takříkajíc během vteřiny. Pozemek splňoval moje poţadavky, a já jsem nikdy nelitoval svého rozhodnutí. Otázka: kam bude směřovat vaše činnost? Tím mám na mysli, zda jste omezen prostorem, finančně či nějak jinak. Václav Obr: pokud to vezmu po stránce myšlenkové, jde vývoj od koníčku ke koňovi, práci, poslání a osvětě. Pokud jde o místo. Muzeum je plné. Jeho 42
velikost byla od prvopočátku dána tím, ţe jsem spoléhal pouze na vlastní moţnosti finanční i fyzické a chtěl jsem mít pohromadě muzeum, bydlení a dílnu, do které můţe kaţdý nahlédnout. Po otevření muzea se najednou našli jednotlivci, firmy a obce, kteří si uvědomili, ţe v dnešní komerční době je toto muzeum symbolem a pomníkem všeho, co naši předci vytvořili pro další generace. Proto došlo k tomu, ţe tito všichni pocítili určitou hrdost, ţe mohou být účastni při budování tohoto díla pro další generace. Tato pomoc bude vyuţita při vybudování tzv. depozitáře dle dobového stylu kočárových remízů. To byly od 16. století prostory, kde se kočáry uskladňovaly a kde se o ně pečovalo. Otázka: vraťme se k myšlence poslání a osvěty. Pořádáte v průběhu roku akce, kde šíříte tuto myšlenku? Václav Obr. Ano. Jiţ tradičně se v Čechách pod Kosířem pořádá akce s názvem „Den na panském sídle“. Organizátorem této akce bývala zpočátku agentura Rosa z Prostějova, pod vedením paní Evy Suchánkové. Vţdy tuto akci obstarávala po stránce scénáře. K nim jsem se připojil, abychom sídlo obohatili o dobové ukázky a celkový program. Tato agentura se ale rozpadla, a mě mrzelo, ţe by mělo dojít k ukončení této jiţ tradice. Proto jsem se rozhodl souběţně se začátkem výstavby muzea převzít tuto akci a nedopustit, aby upadla v zapomnění. Proto jsem v letech 2006 a 2007 pořádal Den na panském sídle sám. Opět jsem ale spolupracoval s paní Suchánkovou, která je ředitelkou divadelního spolku Historia Prostějov. V únoru 2008 došlo k tomu, ţe mě pan starosta Mádr poţádal o moţnost, aby obec mohla být organizátorem této akce. Vzhledem k mnoţství práce, kterou jsem měl s výstavbou muzea, jsem souhlasil. V roce 2009 pořádal Den na panském sídle jiţ Region Haná. Zde si dovolím vsunout svůj vlastní postřeh. Pan Václav Obr svou činností zvýšil popularitu a potaţmo návštěvnost této akce. Otázka: pořádáte jiţ třetí ročník akce, která se jmenuje Josefkol. Co to je za akci a jak vznikla? Václav Obr: pří výstavbě muzea v Roce 2008, kdyţ jsem předal panské sídlo, jsem začal přemýšlet, ţe něco chybí a přišel jsem na myšlenku zaloţit něco, co nemá obdobu nikde v Čechách ani ve světě. Něco, co bude propojeno s řemeslným umem provázeným těţkou prací dřívějších mistrů. Tak vznikla akce, které jsem dal jméno Josefkol. Co za tímto jménem stojí? Musí být srozumitelný ve všech jazycích bez moţného sloţitého přeloţení. Dlouho jsem přemýšlel a proto, ţe v jednoduchosti je síla, tak jsem spojil dle mého soudu největší vynález, coţ je vynález kola, s patronem všech řemeslníků, svatým Josefem. Tak vznikl Josefkol. Takţe hned roku 2008 jsem při výstavbě muzea uspořádal I. ročník mezinárodního srazu mistrů řemesla kolářského a 43
kočárnického. Akce se setkala s obrovským ohlasem a zájmem, coţ mne postavilo do situace uspořádat další ročníky této akce. S organizováním a zajištěním této akce mi pomáhá nezisková organizace Mylord, kterou jsem zaloţil. Její název je odvozen od nejslavnějšího typu kočáru všech dob. Otázka: máte obrovský záběr práce a aktivit. Je snad ještě něco, co jste schopen dělat pro návštěvníky muzea a pro lidi. Václav Obr: další akce se snaţíme pořádat v rámci muzea. To znamená, ţe u různých příleţitostí jednotlivců nebo rodin provádíme projíţďky v kočárech po pamětihodnostech regionu. Otázka: tím se nabízí otázka vaší spolupráce s chovately koní. Kolik jich je zapojeno do spolupráce s vámi? Václav Obr: jsou tři chovatelé koní, kteří se mnou spolupracují. Nejvíce ale spolupracuji s panem Pokorným z Bouzova. Pan Václav Obr je hluboce věřící člověk a neváhá napravit to, co jiní dokázali pouze poškodit. O tom svědčí i místní zpravodaj, kde je uveřejněno následující sdělení: Dne 4. dubna v 15.00 hod. na Kosíři na místě před Gabrielovem vedle asfaltové lesní cesty se uskuteční nové vysvěcení Boţí muky, postavené na tomto místě rodinou Silva - Taroucců v roce 1904. Tato byla váţně poškozena neznámým vandalem a staticky ji zajistil a na své náklady opravil pan Václav Obr, kterému tímto za všechny naše občany děkuji.
Pouze příjezdovou cestou je muzeum kočárů oddělené od muzea kočárů. Za vrchol dosavadní činnosti dobrovolného hasičského sboru lze povaţovat vybudování obecního muzea v prostorách bývalých Hasičských závodů R. A. Smekal, které důstojně připomíná slavnou historii hasičstva a naší obce. Toto muzeum bylo otevřeno k 125. výročí zaloţení hasičského sboru v Čechách pod Kosířem a dne 5. 7. 2000 bylo na obecní slavnosti spolu s obecní pamětní síní otevřeno veřejnosti. Muzeum se podařilo tehdy vybudovat jen díky nesmírné obětavosti celé řady lidí. Poděkování za toto nádherné dílo patří také obecnímu zastupitelstvu, bez jehoţ pomoci a finanční podpory by se tak velké dílo jen těţko podařilo. Jak bylo jiţ uvedeno, naše hasičské muzeum se nachází v bývalé továrně na hasičské stříkačky v majetku bratří Smekalů, jejíţ zaloţení se datuje rokem 1820. Původní tovární budovy opakovaně vyhořely a z kronik jsme se dověděli, ţe při poţáru v roce 1854 se hašení zúčastnil i slavný malíř Josef Mánes, který tou dobou pobýval na českém zámku. Budova, kde je dnes umístěno hasičské muzeum, byla postavena kolem r. 1860. I ona nejméně jednou vyhořela. Její dnešní podoba je z období kolem r. 1910, i pak byla ještě 44
přestavována a opravována. Vybudování obecního muzea, které stojí v místech, kde se nacházela jedna z výrobních hal tehdejší továrny, lze právem povaţovat za vrchol dosavadní činnosti v novodobé historii sboru a prezentace obce na veřejnosti i v hasičském hnutí. Muzeum má dvě části: - První část je věnována Obci Čechy pod Kosířem, její historii, aţ po dnešní dny. Zvláštní pozornost je věnována vystaveným písemnostem a pamětihodnostem, vztahujícím se k dlouholetým majitelům českého panství portugalskému rodu Silva - Taroucců, kteří se nejvíce v minulých dobách zaslouţili o rozvoj obce. Tito se také významnou měrou podíleli na výstavbě zámeckého parku, který je stejným skvostem jako park v Průhonicích u Prahy a který byl budován stejnými metodami a lidmi. -Druhá část je věnována hasičskému hnutí, se zvláštním zřetelem na historii a výrobní program bývalé továrny na výrobu hasičské techniky, zakladatelů a majitelů továrny rodiny Smekalových. Vystavené exponáty a jejich vzájemné souvislosti daleko překračují rámec běţné sbírky hasičského vybavení, či síň tradic místního hasičského spolku. Dokumentují rozvoj a problémy podnikání, období expanze i krachu, invenci autorů některých technických řešení i patentů, a také kvalitu práce v dílnách. Přímo na vystavených unikátních hasičských strojích je vidět zručnost lidí této obce a dělníků s okolí a také práce dnes jiţ zaniklých řemesel, jakými byly mosazník, mědikovec, pilnikář, kolář, řemenář, helmař, kotlář, provazník, slaměnkář, košíkář, tkadlec hadic a další." Pro značný zájem o vystavené pamětihodnosti došlo v roce 2005, kdy se slaví 130. výročí zaloţení sboru dobrovolných hasičů, k rozšíření výstavní plochy muzea o další halu o rozměrech 115 m2 a k postavení bezbariérového sociálního zařízení - WC pro návštěvníky. Rozšíření bylo velmi potřebné, neboť došlo k opětovnému shromáţdění mnohé památné hasičské techniky, kterou nebylo kam vystavit. Rozšířené muzeum je přínosné ojedinělostí vystavované hasičské techniky. V průřezu ukazuje vývoj hasičských stříkaček, nářadí a potřeb, od ručních pletených a smolou vylévaných košů, aţ po koňmi taţené stříkačky, včetně parní stříkačky. Jsou zde také první motorové stříkačky dvoukolové i na automobilových podvozcích, první výsuvné hasičské ţebře, ochranné pomůcky hasičů, záchranné dýchací přístroje a mnoho dalších. Hasičské muzeum obce je přístupné celoročně. V lednu roku 2004 Čechy pod Kosířem jako jediná obec této velikosti s expozicí hasičského muzea důstojně reprezentovala náš Olomoucký kraj na Brněnském veletrhu cestovního ruchu Regiontour. Ale ještě se vrátíme do historie a připomeneme si kostel v Čechách pod Kosířem. Jak jsem jiţ uvedl, lze v kostele vidět spoustu zajímavostí. Ale nikdo by neměl přehlédnout sochy svatého Petra a Pavla. Po roce 1989 byly restaurovány a patří ke kulturním památkám I. kategorie. Dále je v obci moţno vidět jiţ u historie zmiňovaný pomník padlým, na kterém je uvedeno i jméno hraběte Aloise Silva – Taroucca. Pokud pojedete do Čech pod Kosířem po 45
silnici vedoucí z Prostějova, tak za cedulí označující název obce, stojí něco podobného kapličce, se soškou svatého Josefa. Pokud pojedete dále po hlavní silnici směrem k obecnímu úřadu, všimnete si sochy svatého Jana. Patří k oněm zmiňovaným památkám I. kategorie. Volný čas, který věnují turisté kulturnímu poznávání, pomáhá vyplnit obec zájemcům pořádáním různých akcí, které probíhají většinou v parku a zámku. 20. Března, v sobotu, v době od 9,00 do 13,00 hod. se v tělocvičně školy uskuteční I. ročník pletení pomlázek. Na tuto velmi zajímavou akci zvou pořadatelé všechny děti a také jejich tatínky. Všechny potřebné věci dostanete na místě. Vstup je zdarma. Pořádá občanské sdruţení Chvála dřeva spolu se Základní a mateřskou školou. Tato akce je spíše pro místní obyvatele a obyvatele obcí, jejichţ děti navštěvují zdejší školní zařízení. Ale pro tuto práci její význam spočívá v bliţším seznámení se s občanským sdruţením Chvála dřeva. Prvotním cílem Občanského sdruţení "Chvála dřeva“, které vzniklo v roce 2004, je integrovat na řemeslně - umělecké bázi handicapované občany do společnosti prostřednictvím mezinárodních řezbářských dílen. „Řezbářská dílna pro handicapované" je projekt uměleckého setkání pro občany s handicapem, který si primárně klade za cíl integrovat znevýhodněné občany mezi širokou veřejnost. To vše se děje na pozadí uměleckého workshopu. Akce je přístupná veřejnosti, čímţ chceme přiblíţit veřejnosti svět handicapovaných a tak napomoci odstraňování bariér. Handicapovaní se setkávají s uměním skrze moţnost vyzkoušet si řezbářskou práci - zhotovením jednoduchého dílka. Naší snahou je téţ podnítit v účastnících zájem o kreativní vyjádření. Dalším cílem je propagace kraje v zahraničí prostřednictvím našich zahraničních hostů. Touto akcí chce občanské sdruţení podporovat myšlenku společné Evropy. Členem tohoto sdruţení je pan Miroslav Srostlík, který se přistěhoval do Čech pod Kosířem v roce 2009 a stihl jiţ uspořádat několik akcí v obci. O jeho spolupráci se zámkem jsem jiţ psal. 26. aţ 28. března bude velikonoční jarmark s výstavou ve velké zasedací místnosti radnice. Výstava bude přístupná v pátek od 10,00 do 12,00 hod. a od 15,00 do 18,00 hod. V sobotu od 13,00 do 16,00 hod. a v neděli od 13,00 do 15,00 hod. Organizačně zajišťuje klub ţen při zastupitelstvu obce Čechy pod Kosířem. Vstup dobrovolný. 2. dubna pátek 10,00 hodin zahájení 10. ročníku provozu hasičského muzea. 30. dubna pátek Svátek pálení čarodějnic, začátek v 16,00 hod.. Po průvodu dětí obcí se sejdou děti i dospělí tentokrát na místním fotbalovém hřišti. Pořadatelem je Základní a mateřská škola, Obec Čechy pod Kosířem a TJ Sokol. Občerstvení od TJ Sokol zajištěno. 7. května v pátek se uskuteční oslavy výročí dne osvobození. V 18,00 hod. vyjde od radnice průvod obcí k pomníku padlých a oslavy budou pokračovat setkáním občanů tentokrát na náměstí Svobody před muzeem, kde bude 46
zajištěno občerstvení a zapálena vatra. K poslechu bude hrát místní dechová kapela pana Vojtěcha Polénka. Občerstvení zajišťuje TJ Sokol. 30. dubna pátek Svátek pálení čarodějnic, začátek v 16,00 hod.. Po průvodu dětí obcí se sejdou děti i dospělí tentokrát na místním fotbalovém hřišti. Pořadatelem je Základní a mateřská škola, Obec Čechy pod Kosířem a TJ Sokol. Občerstvení od TJ Sokol zajištěno. 7. května v pátek se uskuteční oslavy výročí dne osvobození. V 18,00 hod. vyjde od radnice průvod obcí k pomníku padlých a oslavy budou pokračovat setkáním občanů tentokrát na náměstí Svobody před muzeem, kde bude zajištěno občerstvení a zapálena vatra. K poslechu bude hrát místní dechová kapela pana Vojtěcha Polénka. Občerstvení zajišťuje TJ Sokol. 13. května ve čtvrtek den otevřených dveří v Domě pokojného stáří s pečovatelskou sluţbou. 5. června v sobotu je připravován od 14,00 hodin tradiční velký dětský den Pohádková cesta zámeckým parkem, na který bude bezprostředně navazovat dětská diskotéka tentokrát na I. nádvoří zámeckého parku před hasičskou zbrojnicí Pořadatelem je Základní a mateřská škola spolu s rodiči dětí a místní TJ Sokol. Občerstvení zajišťuje TJ Sokol. 27. června neděle hody v obci, program - po celý den lunapark manţelů Doleţalových, prodejní stánky s pouťovým zboţím, dopoledne setkání občanů na fotbalovém hřišti k utkání současné fotbalové reprezentace obce se starými pány. Pořadatel Obec a TJ Čechy p. Kos. 3. a 4 července sobota neděle oslava 135. výročí zaloţení Sboru dobrovolných hasičů a slavnostní otevření Multifunkční budovy pro kulturu a sport, Čechy pod Kosířem. Pořadatel Obec, TJ Sokol a SDH Čechy pod Kosířem. 7. - 11. července I. ročník pod názvem "Tvůrčí ţivot - řezbářská dílna" s mezinárodní účastí. Tato akce se po mnoha úspěšných ročnících rozšiřuje z Národního domu a přilehlých prostor v Prostějově do Čech pod Kosířem na první nádvoří českého zámku. K tomuto programu budou doprovodné kulturní akce. Pořadatelem je Občanské sdruţení "Chvála dřeva", umělecký garant Mgr. Miroslav Srostlík a Sdruţení obcí Regionu Haná. Spolupráce Vlastivědné muzeum v Olomouci a Obec Čechy pod Kosířem. 24. aţ 25. července sobota - neděle III. ročník JOSEFKOL - mezinárodní setkání mistrů kolařů v prostorách zámeckého parku, muzea kočárů a okolí na náměstí Svobody. Organizačně zajišťuje Občanské sdruţení "Historické kočáry Mylord a Václav Obr. Spolupořadatelem je Vlastivědné muzeum v Olomouci. O víkendech v červenci a srpnu se budou na náměstí Svobody pod přístřeškem konat promenádní koncerty hudební skupiny Reminiscence spojené s ukázkami řezbářských prací. Umělecký garant a pořadatel pan kapelník Mgr. Miroslav Srostlík. 15. srpna neděle dopoledne je připravována akce - ukázka praktické jízdy elegance historických vozidel v počtu cca 130 vozidel a účastníků, pořadatel Obec a Klub přátel Hanácké veterán rely. Místem setkání bude zámecký park. 47
Pořadatelem je Hanáckým veterán klub, Obec Čechy pod Kosířem, Obec Skalka a Lázně Slatinice. 2. října sobota se uskuteční Drakiáda na fotbalovém hřišti TJ Sokol Čechy pod Kosířem od 14,00 hod. Pořadatelem Základní a mateřská škola spolu s TJ Čechy pod Kosířem. 27. října ve středu se uskuteční oslavy výročí dne vzniku samostatné československé republiky. V 18,00 hodin vyjde od radnice průvod obcí k pomníku padlých a oslavy budou pokračovat setkáním občanů v nové multifunkční budově, kde bude zajištěno občerstvení. K tanci a poslechu bude hrát místní dechová kapela pana Vojtěcha Polénka. Pořadatel Obec Čechy pod Kosířem. 26. aţ 28. listopadu - pátek sobota a neděle bude vánoční výstava v nové multifunkční budově pro kulturu a sport. Výstava s prodejním jarmarkem bude přístupná v pátek od 10,00 do 12,00 hod. a od 15,00 do 17,00 hod. V sobotu od 13,00 do 16,00 hod. a v neděli od 13,00 do 15,00 hod. Pořadatelem výstavy je kolektiv ţen při zastupitelstvu obce 28. listopadu - neděle, II. ročník Rozsvícení vánočního stromu, zpívání dětí Základní školy a mateřské školy spolu s občany pod vánočním stromem na návsi. 19. prosince - neděle, vánoční koncert před muzeem vystoupení hudební skupiny Reminiscence Pořadatel Obec Čechy pod Kosířem. Jistě jste si všimli, ţe spousta těchto akcí se koná v zámeckém parku a je určena pro širokou veřejnost. V minulosti byly v parku pořádány akce, které se setkaly s obrovským úspěchem a zaslouţily by si pokračování. Jako ukázku uvádím tuto akci. V neděli 27. Července 2008 se konal 1. Ročník akce s názvem Voříškiáda. Akce proběhla v Čechách pod Kosířem. Přihlásilo se šedesát čtyři vystavujících. Akci pořádal VOŘÍŠEK útulek pro psy. Díky pochopení a velké podpory obce Čechy pod Kosířem a pana starosty Madera, bylo zajištění občerstvení se zázemím připraveno na vysoké úrovni. Celou výstavu posoudil pan Ing. Arch. Pavel Váňa a veterinárním dohledem kontroloval pan MVDr. Milan Štourač. Zde se od moţností kulturního vyţití v obci přesuneme k moţnostem kulturního vyţití, které nabízí okolí obce. To, co nabízí sám Velký Kosíř, jsem jiţ popisoval v části věnované historii. Jen si připomeneme, ţe jsou to různé naučné stezky, které upozorňují na zajímavosti ze světa hmyzu, zvířat a botaniky. Ale tyto stezky někde začínají a někde končí. Pokud budeme vycházet z Čech pod Kosířem, můţeme dojít po značených cestách do obcí, jako jsou Slatinky, nad touto obcí je chráněná oblast Malého Kosíře, nebo do Drahanovic, kde si můţete prohlédnout Černou věţ. Ze vzdálenějšího okolí to je zámek v Náměšti na Hané, Slatinice, ve kterých jsou lázně pro léčbu pohybového ústrojí, pooperačních a poúrazových stavů. Na 48
opačné straně Kosíře je to Kostelec na Hané, kde je domek, ve kterém bydlel Petr Bezruč, Stařechovice, kde je v místním kostele vzácná soška Madony. A pro turisty, kteří toho chtějí vidět co nejvíce, je zde moţnost cesty na hrad Bouzov. Po této cestě lze navštívit jeskyně v Javoříčku a připomenout si jeho minulost za II. světové války. Všechna tato místa mají své pověsti a legendy.
49
Možnosti trávení volného času v Čechách pod Kosířem z pohledu turistů po stránce sportovní. Cílem této práce je zjistit moţnosti kulturního vyţití, ale i sportovního vyţití. Proto se teď zaměříme na moţnosti sportovního vyţití v obci Čechy pod Kosířem a blízkém okolí. Sport se zde opírá hlavně o značené cyklotrasy a značené turistické cesty. Vţdyť do obce se dá přijet na kole po cyklostezce z Prostějova i z Olomouce. Pro ty, kteří mají rádi chůzi, je zde moţnost navštívit obec po značených trasách. A tak se do Čech tedy můţeme dostat kombinovaným způsobem. To znamená, ţe pojedeme vlakem do Kostelce na Hané a po vlastních nohách se vydáme na západní úpatí Velkého Kosíře, kde začínají krásné procházky přírodou. Můţeme jít po Hraběnce, kdysi přístupová cesta do zámku nebo přes vrchol Kosíře. Za dob socialismu tento způsob pouţívali pionýři, dnes skauti a junáci. Na vrcholu Velkého Kosíře, kde se konaly akce typu Mikulášský výstup na vrchol Kosíře a různé hry. Další cesta vede vlakem do Čelechovic na Hané, a opět po vlastních nohách. Z této obce si můţe kaţdý vybrat, zda se vydá na Hraběnku, coţ je cesta po úpatí Velkého Kosíře nebo se vydá na vrchol a pak sejde dolů do Čech pod Kosířem. Tato cesta je takřka shodná s cestou z Kostelce na Hané. Po Hraběnce se vydávají turisté, kteří mají vysoký věk, nejsou příznivci stoupání nebo mají jiné důvody proč pouţít tuto cestu. Jak jsem jiţ psal, vede po západním úpatí Velkého Kosíře a je nenáročná na fyzickou kondici. Cesta přes vrchol Kosíře je naopak fyzicky náročnější. Zde jsou cyklotrasy i turistické trasy spojené s poznáváním přírody. Další kombinovaný způsob dopravy vede vlakem na Bělecký Mlýn a opět pěšky nebo na kole do Čech pod Kosířem. Tato cesta veda přes obec Hluchov, okolo chráněné oblasti Brus do Čech. Sportovní moţnosti v obci se odvíjí od procházek v parku a blízkém okolí. Pokud jsou v zimě vhodné sněhové podmínky, nabízí se moţnost proběhnout se po Kosíři a jeho okolí na běţeckých lyţích nebo si uţít sáňkování. V obci bude otevřena Multifunkční budova pro kulturu a sport. Tím dojde k rozšíření dalších moţností jak pro turisty, tak pro místní lidi. Sportovní moţnosti v obci zajišťuje pro ubytované hosty penzion Mánes. Pension nabízí restauraci se salónkem, letní zahradu, víceúčelové hřiště s umělým trávníkem (tenis, odbíjená, košíková, nohejbal, apod.). Pension Mánes je vhodný pro soustředění sportovců, v blízkosti se nachází fotbalové hřiště. Tento pension má svůj bazén, který je vhodný na osvěţení v létě, ale ke sportování dospělých se moc nehodí. Přesto paní majitelka umoţňuje dětem bydlícím v obci koupání v tomto bazéně. Pro děti je zcela dostačující, mohou si v něm rekreačně zaplavat nebo se naučit plavat. V obci chybí dětské hřiště, které je pouze na pozemcích mateřské školky. Sportovní moţnosti jsou úzce propojeny s kulturou a poznáváním. Okolní obce jsou na tom s nabídkou sportovních moţností podobně. Koupání, v letních měsících nabízela vţdy Náměšť na Hané a Straţisko. 50
Jak jste mohli vyčíst v předchozích řádcích, je v obci moţnost ubytování. Zde se dotýkáme částečně zázemí, které obec nabízí svým návštěvníkům prostřednictvím různých podnikatelů a organizací. V obci je moţné se ubytovat, najíst, zakoupit různé potřebné věci. Taky je zcela nezbytná a důleţitá informace, ţe všechna kulturní centra obce, zámek, muzeum kočárů, muzeum hasičů, nabízejí průvodcovskou sluţbu s výkladem. Park, turistické stezky a cyklostezky jsou doplněny mnoha informačními cedulemi, které upozorňují na všechny památná místa, zvláštnosti a další náleţitosti daného místa.
51
Co nabízí obec svým obyvatelům. V cílech této práce stojí mimo jiţ uvedené, zjistit, co obec v oblasti kultury a sportu dělá pro své vlastní obyvatele. Všechny aktivity, které jsem uvedl, přinášejí lidem z obce ekonomický zisk a některým moţnost práce. Toto ale je záleţitost, která není pro tuto práci z nejdůleţitějších. Kulturní oblast pro obyvatele obce byla oslabena o kino, které ukončilo svůj provoz. Ale i tak je zde spousta moţností pro kulturní vyţití místních obyvatel. Stačí si projít plánem akcí, které jsou uvedeny v obecním zpravodaji. Po stránce sportovní jsou zde akce, které pořádá místní tělovýchovná jednota Sokol Čechy pod Kosířem, fotbalisté, sbor dobrovolných hasičů, junáci, klub důchodců, mateřská škola a základní škola. Jak jsem uvedl v samém úvodu. Obec Čechy pod Kosířem můţe být ostatním obcím vzorem v práci ve prospěch svých obyvatel a v práci, která láká do obce turisty. V čele obce stojí starosta pan Zdeněk Mader. S panem starostou jsem rovněţ uskutečnil rozhovor, který povaţuji za ten nejdůleţitější pro tuto práci. Tento rozhovor vysvětluje práci obce a její přínos pro lidi ať uţ místní nebo návštěvníky obce. Předem musím napsat, ţe pan starosta má své kritiky a příznivce. Ti v drtivé většině převaţují. Já sám jsem ho poznal jako velice vstřícného, pracovitého člověka. Od jeho nástupu do funkce se v obci provedlo velké mnoţství prací k jejímu prospěchu. Byla poloţena kanalizace, obec se dočkala vodovodu, plynofikace, telefonního vedení do kaţdé domácnosti, která o to poţádala. Tím se také dočkaly tyto domácnosti moţnosti připojení k internetu. Přibyly nové chodníky a přes celou obec vedou nové silnice. Náš rozhovor se ale točil pouze kolem akcí, které jsou důleţité pro tuto práci. Otázka: jak byla obec v minulosti zapojena do činností okolo zámku a parku. Tedy do doby, neţ byl zámek i s parkem převeden na Olomoucký kraj? Pan starosta: majitelem zámku byl vţdy okresní národní výbor. Kdyţ došlo k jejich zrušení, převedly se práva na okresní úřad. V roce 2003 došlo ke zrušení i těchto úřadů a majitelem zámku s přilehlým parkem se stal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Pro tento úřad obec prováděla údrţbu a správu majetku, a to aţ do roku 2008, kdy došlo k bezúplatnému převodu na Olomoucký kraj. Starost tedy na obci leţela pět let. Otázka: jak tedy v dnešní době spolupracujete s Vlastivědným muzeem v Olomouci? Pan starosta: stačí se podívat do plánu letošních akcí. (ty jsou v této práci uvedeny). Obec zajišťuje akce po stránce materiální a personální. To znamená, ţe práce spojené s přípravou akce odpracují dobrovolní hasiči, členové tělovýchovné jednoty, junáci a nesmíme zapomínat na ţeny sdruţené okolo školy a školky a jiní. Materiální vybavení spočívá v lavečkách a stolech, zajištění občerstvení a dalším. Otázka: jak spolupracujete s panem Obrem? 52
Pan starosta: zde musím předeslat, ţe jsem milovníkem historie. Můj zástupce se také angaţuje v této oblasti. Toto je důleţité, protoţe jsme spolu dokázali přesvědčit celé zastupitelstvo k tomu, aby obec odprodala panu Obrovi pozemek na stavbu muzea kočárů. Otázka: jak jste se o panu Obrovi dověděl? A co vás vedlo k tomu, ţe jste mu učinil onu nabídku k odprodeji pozemku? Pan Starosta: několikrát jsem se s ním setkal, kdyţ objíţděl okolí a hledal marně místo pro uskutečnění svého snu. Byl jsem se podívat v Plumlově, kde měl svou dílnu a zjistil jsem, ţe je to pracovitý člověk, který zcela věřil tomu, co dělá. Tak nějak jsem někde v sobě pocítil, ţe dokáţe svůj sen naplnit, a ţe by mohl být pro obec velkým přínosem. A myslím, ţe se to vyplatilo. Otázka: jakou podobu tedy měla pomoc panu Obrovi? Pan starosta: pozemek jsme mu prodali se slevou, zapůjčili jsme mu depozitář, a protoţe byl tou dobou ve svízelné situaci, poskytli jsme mu ubytování. Otázka: jak to bylo se spoluprácí obce a sboru dobrovolných hasičů při výstavbě a otevření muzea hasičů? Pan starosta: s nápadem na otevření tohoto muzea přišli hasiči. Obec souhlasila a poskytla prostory v bývalé továrně na výrobu protipoţární techniky. Zde musím vyzvednout práci členů dobrovolného hasičského sboru nejen na výstavbě muzea, ale i při restaurování muzejních exponátů. Tito dobrovolníci odpracovali více neţ pět tisíc hodin zcela zdarma. Pokud se podíváte na výstavbu samotného muzea, tak zjistíte, ţe o pět let později bylo rozšířeno a doplněno o další exponáty. Otázka: jak je to se stavbou rozhledny na vrcholu Velkého Kosíře? Hlavně jak bude tato stavba dotována? Hlavní práce spočívá na obci Slatinky. Ale naše obec je ve svazu dvanácti obcí, které jsou zainteresovány v této stavbě. Asi devadesát procent nákladů by se mělo uhradit z tzv. regionálního operačního programu Olomouckého kraje, tedy z peněz, které přijdou z unie. A zbylých deset procent bude uhrazeno z různých zdrojů, počínaje veřejnými sbírkami a konče různými sponzory. Otázka: jak je to s prací obce na poli sportovním a kulturním ve prospěch svých obyvatel? Pan starosta: pokud si přečtete onen plán akcí, které se budou konat v obci, a to jak v parku, tak i na náměstí Svobody a vůbec v obci, zjistíte, ţe všech se můţou naši občané zúčastnit. A co se týče sportovní činnosti, pracuje v naší obci klub důchodců, sbor dobrovolných hasičů, TJ sokol, junáci a další organizace. Ale všechny pořádají spoustu různých akcí a obec se takřka ve všech případech podílí na jejich zajištění. I kdyţ je to třeba jen zapůjčení laviček nebo jiného materiálu. Totéţ platí i na poli kulturním, protoţe se pořádají různé poznávací zájezdy a jiné akce. Otázka: v současné době bydlí v obci pan Miroslav Srostlík. Je to velice činorodý člověk se spoustou nápadů. Jak spolupracujete s ním? 53
Pan starosta: je to úţasný člověk. Spolupráce s ním spočívá opět v materiálním zajištění. Opět odkazuji na plán akcí pro tento rok. V něm zjistíte mimo jiné, ţe pan Srostlík pořádá koncerty, na kterých hraje zcela zdarma. My mu vycházíme vstříc alespoň tím materiálním zajištěním. Současně jsme uzavřeli Dohodu o partnerství s Občanským sdruţením Chvála dřeva, k projektu Oţivení zámku v Čechách pod Kosířem. Partnerem je rovněţ sdruţení 29 obcí Regionu Haná. To patří rovněţ ke spolupráci s panem Srostlíkem, ten je jednatelem tohoto občanského sdruţení Chvála dřeva. Otázka: jak to je s podporou obyvatel? Nemusí jít pouze o tyto akce. Pan starosta: odpovím takto. V posledních deseti letech byly v obci realizovány dvě velké investiční akce. Byla to stavba Domu pokojného stáří a stavba Multifinkční budovy pro kulturu a sport. Před zahájením těchto staveb jsme mezi obyvateli obce provedli velký dotazníkový průzkum. Bylo rozdáno a vyplněno minimálně dvě stovky dotazníků. Ani jeden nebyl proti, naopak všichni dotazovaní souhlasili. Můţe se zdát, ţe dvě stovky dotazníků je málo. Ale obec má tisíc obyvatel a je nutno vzít do úvahy, ţe kaţdý dotazník vyplňovala rodina, tím se počet dotázaných zvedne minimálně na dvojnásobek. Otázka: v souvislosti s Domem pokojného stáří, se zmiňujete v obecním zpravodaji o výstavbě stacionáře a pečovatelského domu. O co jde? Pan starosta: Zastupitelstvo schválilo uzavření partnerské smlouvy s Charitou Konice týkající se podpory I. etapy dostavby Integračního centra pro zkvalitnění sociálních sluţeb spojené s denním stacionářem, která zahrnuje rekonstrukci místní památkově chráněné budovy fary a její stavební propojení se stávajícím objektem domu s pečovatelskou sluţbou v majetku obce. Otázka: v obci není dětské hřiště. Ve zpravodaji píšete, ţe vykoupíte pozemek, na kterém bude vybudováno centrum pro kulturní a společenské aktivity dětí a mládeţe. Tam vybudujete dětské hřiště? Pan starosta: Došlo ke schválení záměru na odkoupení části parcely č. 168/3 na konci Mánesovy ulice, která byla v minulosti zahradnictvím a která je nyní v majetku českého státu. Parcela měla být vyuţita pro kulturní a společenské aktivity dětí a mládeţe. Bohuţel se nám nepovedlo tuto koupi realizovat, protoţe vyuţití této parcely bude zcela jiné. Není to naše vina. Stát tento pozemek zřejmě odprodá nebo převede na Olomoucký kraj a do budoucna zde má být parkoviště pro ono zamýšlené konferenční centrum. Musíme proto hledat jiný vhodný pozemek. Otázka: můţete uvést nějaký příklad další spolupráce s jinými obcemi, které mají kulturní nebo sportovní podtext? Pan starosta: ano uvedu třeba spolupráci s lázněmi Skalka, lázněmi Slatinice a auto vetrán klubem. Jiţ tradičně pořádáme v této sestavě jízdu elegance. Je to jízda starých automobilů a motocyklů v kategorii veterán. Start bývá ve Skalce, kde účastníci obdrţí od tamního starosty snídani. Cesta vede do naší obce, kde účastníci dostanou občerstvení a zajistí prohlídku expozic v obci, dostanou 54
kabelu s upomínkovými a propagačními materiály a pokračují do Slatěnic, kde je čeká oběd. Otázka: dotkl jste se propagace obce. Jak obec nabízí svá řekněme lákadla turistům a obyvatelům obce? Pan starosta: naši obyvatelé jsou informováni v obecním zpravodaji. Ale místní rozhlas vţdy ještě upozorňuje na konané akce v několika předchozích dnech. Pro zájemce, kteří nebydlí v naší obci, jsou informace zveřejněny na internetových stránkách obce, v části informace starosty obce. Samozřejmě, ţe naše propagační materiály jsou dispozici na informačních centrech měst Olomouc a Prostějov. Přikládáme také informační materiály do Olomouckého infobusu, který jezdí po Česku a zve lidi k návštěvě Olomouckého kraje. Já sám zvu všechny okolní starosty pomocí pozvánek a propagačních materiálů. Plánujeme vybudovat informační centrum. Zde končí rozhovor s panem starostou obce Čechy pod Kosířem. Bylo řečeno ještě mnoho zajímavého, ale to, co jsem uvedl, stačí k osvětlení toho, jak obec pracuje pro zvýšení turistického ruchu a co dělá pro své vlastní obyvatele. Dodám, ţe pan starosta zcela vynechal televizní upoutávku k otevření muzea kočárů. Toto muzeum se v televizi objevilo ještě několikrát.
55
7. DISKUSE Práce je historického a kulturně sportovního charakteru. Věřím, ţe se mi na základě empirického šetření povedlo vytvořit komplexní pohled na moţnosti obce Čechy pod Kosířem a jejího okolí, které nabízí po stránce kulturní a sportovní turistům a svým obyvatelům, coţ bylo hlavním cílem. Na základě historických pramenů jsem popsal moţnosti, které jsou cílem pro turisty, a které lze dosáhnout pomocí sportovních aktivit. Překvapením bylo zjištění, jak se mohou rozcházet literární prameny a paměti lidí, kteří byli účastni některých zjišťovaných skutečností. Pomocí empirického šetření jsem podal souhrnný přehled všech moţných kulturních a sportovních aktivit, kterých se lze nějakým způsobem zúčastnit. Podal jsem souhrnný přehled o všech aktivitách obce, která jsou při zajišťování kulturních a sportovních akcí nezbytné. Dnešní nabídka volnočasových aktivit v obci Čechy pod Kosířem se do současné podoby utvářela dlouhou dobu. Můţeme říci, ţe není stále ukončena, protoţe všechny zmiňované moţnosti prochází neustálou změnou. Zámek rozšíří své výstavní prostory, park se dočkal realizace plánu z roku 2004 a prochází velkými změnami, i kdyţ vzácné dřeviny jsou stále k vidění a zůstává zachován i jeho ráz, muzeum kočárů plánuje pan Václav Obr rozšířit o tzv. remízy a dílny a muzeum hasičů se rozšiřovalo jiţ dvakrát. Nesmíme zapomenout, ţe v obci je osm kulturních památek I. stupně. V tomto roce otevře své pomyslné brány Multifunkční budovy pro kulturu a sport. Obec pro zvýšení počtu turistů dělá maximum. Je schopná prostřednictvím svých obyvatel nabídnout turistům ubytování a stravování. Samozřejmostí nemoţnost koupit upomínkové předměty. Ale tato oblast můţe být výrazně posílena, pokud dojde k realizaci plánovaného informačního centra. Lze také konstatovat, ţe místní lidé mají moţnost s přílivem turistů zvýšit své ekonomické příjmy. Pro obyvatele obce to znamená vytvoření nových pracovních míst. Od průvodcovských sluţeb, přes nová místa zahradníků v zámeckém parku aţ po ty odváţnější, kteří si zaloţí vlastní podnikatelský záměr v souvislosti s turistickým ruchem v obci. Myslím, ţe obec můţe být příkladem v práci, která láká do obce turisty z celé České republiky, ţe je v ní dostatek schopných lidí, v čele se starostou panem Maderem, kteří vědí, co netřeba zlepšit a udělat do budoucna. A není to práce jen ve prospěch turistů. Všech akcí, které obec ať uţ sama nebo ve spolupráci s jinou organizací pořádá, se účastní vysoký počet obyvatel obce.
56
8. NÁVRHY A OPATŘENÍ Podal jsem souhrnný přehled o všech aktivitách obce, která jsou při zajišťování kulturních a sportovních akcí nezbytné. Přesto by mohla být některá témata zpracována samostatně. 1) provést a zpracovat průzkum mezi obyvateli obce a zjistit jejich názor na dané téma. 2) provést a zpracovat průzkum mezi turisty a zjistit jejich názor na moţnosti, které poskytuje obec Čechy pod Kosířem v dané oblasti, včetně zázemí. 2) zhodnotit moţnosti propagace obce a navrhnout jejich zlepšení. 3) provést a zpracovat průzkum nabídky okolních i vzdálenějších obcí, a to po stránce nabídky kulturních a sportovních aktivit, ale i po stránce zázemí. Tedy o muţnosti ubytování, stravování a jiné. 4) zjistit moţnosti financování jednotlivých aktivit, zda lze na jejich realizaci dosáhnout na peníze z Evropské unie.
57
9) SOUHRN Obec Čechy pod Kosířem je zmiňována jiţ v roce 1131, kdy jsou jmenovány ve známé listině olomoucké. Významná etapa v dějinách zámku v Čechách pod Kosířem nastává s příchodem portugalského rodu Silva - Taroucců, kteří drţeli zámek od roku 1768 aţ do roku 1945. Tento rod často hostil Josefa Mánesa. Ten za svůj pobyt v Čechách pod Kosířem vytvořil spousty uměleckých děl. Byly to různé portréty členů hraběcí rodiny, nákresy a drobné obrázky. Působení Josefa Mánesa na tomto zámku připomíná jeho pamětní síň. Jde o stálou expozici, která zabírá dvě místnosti zámku. Od roku 1953 sídlí v zámku zvláštní internátní škola. Podle věrohodných důkazů se usuzuje, ţe škola byla v naší obci jiţ v polovině 17. Století. Na zámku v současnosti probíhají různé výzkumy, jejichţ výsledky budou podkladem k zahájení přeměny zámku v konferenční centrum spolu s výstavními prostorami. K zámku patří přilehlý park, který patří díky svým estetickým i dendrologickým kvalitám k nejhodnotnějším objektům historické zeleně na Moravě. Historie rozsáhlého přírodně krajinářského parku začíná v 70. letech 18. století, kdy František Štěpán Silva -Taroucca vybudoval jihovýchodně od budovy zámku sad s růţovou alejí a dvěma rybníky. Ve třicátých letech 19. století zahájil hrabě František Josef I. Silva -Taroucca velkorysou přestavbu původní barokní zahrady v přírodně krajinářský park. V parku samém vzniklo několik drobných staveb: novogotická vyhlídková věţ, zahradní salet (letní Mánesův ateliér) a novogotický skleník. Současný zámecký park v Čechách pod Kosířem se prostírá na rozloze 21,5 ha. Poslední velké výsadby především jehličnanů se zde uskutečnily ve 30. letech 20. století, přičemţ charakter anglického parku se dvěma rybníky zůstal areálu zachován. Zámecký park dnes oplývá dendrologickým bohatstvím řady druhů, variet a odrůd dřevin. V obci je kostel, který nechal vybudovat farář Jan Červinka. Pro nás ale není tolik důleţitý kostel, jako sochy svatého Petra a Pavla. Celý komplex zámku a parku je zařazen jako národní kulturní památka I. kategorie, stejně jako sochy u vchodu do kostela a dalších osm evidovaných uměleckých děl. V roce 2006 započal pan Václav Obr s výstavbou muzea kočárů. Od jeho otevření v roce 2009 se stalo světovým unikátem a přilákalo do obce spousty turistů. Takovéto muzea jsou ve světě snad jen dvě. Pan Obr však chystá jeho rozšíření o další prostory. Obec ve spolupráci se sborem dobrovolných hasičů, na jejich podnět, vybudovala muzeum hasičů, které slouţí veřejnosti od svého otevření v roce 2000. Moţnosti spojené s kulturním vyuţitím volného času v okolí obce jsou spojeny zejména s Velkým Kosířem, kde je moţnost putovat po stopách historie více či méně vzdálené. A tento kopec s vrcholem 442,8 metrů nad mořem je hlavním zdrojem sportovní nabídky obce a okolí. V obci samotné lze sportovat, jde o sporty rekreační, které jsou spojeny s ubytováním v místním pensionu. 58
9) SUMMARY The municipality of Čechy pod Kosířem was already referred to in 1131 when it was mentioned in the known document of Olomouc. The important period in the history of the castle in Čechy pod Kosířem started with the arrival of the Portuguese family Silva - Taroucca that possessed the castle from 1768 to 1945. This family often regaled Josef Mánes who created a large number of artworks during his stay in Čechy pod Kosířem, including various portraits of the earl’s family members, drawings and small pictures. Josef Mánes’ work in this castle is reminded by his memorial hall. It is a permanent exhibition occupying two rooms of the castle. Since 1953 a special boarding school has been located in the castle. According to trustworthy evidence it is presumed that the school was in our municipality already in the half of the 17th century. At present, various researches are being conducted in the castle the results of which will serve as a basis for starting the castle’s transformation into a conference centre together with exhibition premises. A neighbouring park belongs to the castle that is, thanks to its aesthetical and dendrological qualities, one of the most valuable objects of historical greenery in Moravia. The history of the large natural landscape park started in the 1770s when František Štěpán Silva-Taroucca built, south-east of the castle building, an orchard with a rose alley and two ponds. In the 1830s, the earl František Josef I. Silva-Taroucca started a large-scale reconstruction of the original baroque garden into the natural landscape park. In the park, several small buildings were created: a neo-gothic observation tower, a garden summer-house (Mánes’ summer studio) and a neo-gothic greenhouse. The current castle park in Čechy pod Kosířem stretches over the area of 21.5 ha. The last large plantations of primarily coniferous trees were carried out here in the 1930s, while the character of the English park with two ponds remained preserved in the premises. Today, the castle park is dendrologically rich in a number of species, varieties and strains of wood plants. There is a church in the municipality built by the vicar Jan Červinka. For us, however, the church is not so important as the statues of St. Peter and St. Paul. The whole complex of the castle and the park is listed as a national cultural monument of the 1st category as well as the statues at the entrance to the church and other eight registered artworks. In 2006, Václav Obr started constructing the Museum of Carriages. Since its opening in 2009, it has become the world unique and attracted a lot of tourists to the municipality. There are perhaps only two museums of such kind in the world. However, Václav Obr intends to enlarge it by some additional premises. In cooperation with a volunteer fire company, the municipality has built, on their iniciative, the Museum of Firemen serving the public since its opening in 2000. 59
The possibilities connected with the cultural spending of leisure time in the municipality’s surroundings are related especially to Velký Kosíř where one can walk in footsteps of history, more or less distant. And this hill with its peak 442.8 metres above sea level is a main source of the sporting offer of the municipality and its surroundings. You can do recreational sports in the municipality and be accommodated in the local boarding-house.
60
10) REFERENČNÍ SEZNAM A) monografie Čihovský J. (2006). Sociologický výzkum. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury. Filipcová B. (1966). Člověk, práce, volný čas. Praha: Svoboda. Geist B. (1992). Sociologický slovník. Praha: Victoria publishing a.s. Gračka F. (2000). Čechy pod Kosířem. Prostějov Kühndel J. (1957). Druhý domov Josefa Mánesa. Olomouc Pásková, M. a Zelenka, J. (2002). Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj. Pečírka J. (1940). Josef Mánes na Hané. Prostějov. Region Haná. (2007). Region Haná. Těšetice. Spousta, V. (1996). Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: Pedagogická fakulta Spurný F. a kolektiv (1983). Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Morava. Praha. Švigová M. (1967). Volný čas a my. Praha: Vaca J. (1948). Hanáckým krajem Mánesovým. Olomouc. Velký sociologický slovník (1996). Praha: Karolinum. Volavková H. (1981) Josef Mánes. Praha. Zich F. (1976). Sociologický výzkum. Praha: Svoboda.
61
B) články Dostálová H., Kulvait Z. Přírodně krajinářský park v Čechách pod Kosířem – jeho historie a současnost. In: Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 1, 1982, s. 2 -3. Hojda Z. Rezidence české šlechty v baroku. In: Ţivot na šlechtickém sídle v XVI – XVIII století. Acta Universitatis Purkyniane, Philosophica et Historica 1. 1992, Opera historica. Ústí nad Labem 1992. Hošek K. K výročím Josefa Mánesa. In: Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 1, 1986, s. 34. Hošek K. 170. Výročí narození Josefa Mánesa. In: Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 2, 1990, s. 59. Kašpar O., Kašpar Z. Španělské a portugalské knihy E. Telléze Silva – Taroucca v praţské lobkovické knihovně. In: Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 2, 1983, s. 22 – 23. Kedziorová J. Josef Mánes a Čechy pod Kosířem. In: Štafeta, 13, 1981. č. 4, s. 15 – 17. Kandel J. Moravský buditel Bedřich Silva – Taroucca. In: Vlastivědný věstník moravský, 19, 1967, č. 2, s 221 – 226. Lošťák J. Hanácké Čechy. In: Krásy domova, 6, 1967, č. 4, s. 14. Mader Z. Čechy pod kosířem a jejich pamětihodnosti. In: Hanácký kalendář 2010 (2009), s. 79 – 83. Sekanina D. Desítky kočárů se chystají do muzea. In: Prostějovský deník Č. 26 2009, s. 3 Moš P. Hasičské veterány nyní parkují v tovární hale: zajímavá regionální muzea. In: Olomoucký deník Č. 211, 2009, s. 2 Srostlík M. Chci vytvořit něco, co jinde není, říká M. Srostlík. In: Prostějovský Večerník Ročník 13, č. 50, 2009, s. 9.
62
C) Internetové odkazy. http://www.cechypk.cz/ http://www.cechypk.cz/informace.htm http://www.cechypk.cz/img/do_muzea.pdf http://www.muzeumpv.cz/html/cechy_pod_kosioem.html http://www.muzeumpv.cz/html/park.html http://www.pruvodce.com/cechypodkosirem/ http://www.pruvodce.com/cechypodkosirem/historie.php http://www.pruvodce.com/cechypodkosirem/expozice.php http://www.rsport.cz/index.php?action=10302&id_detail=1348&id_p=599 http://www.vmo.cz/soubory/VMO-plan-2010.pdf http://www.czso.cz/ http://www.czso.cz/xm/redakce.nsf/i/pocet_obyvatel_v_obcich_olomouckeho_k raje_k_1_1_2009.
63
12) PŘÍLOHY Fotografie, které představují zámek a jeho prostory. PAMĚTNÍ SÍŇ Josefa Mánesa.
64
Kaple, která je skvostem zámku a odolala všem moţným nebezpečím.
Nádvoří zámku, místo, kam se návštěvníci zatím nemohou podívat.
65
Zámek jako překvapení.
Zámecký park.
66
Návrh rozhledny na vrcholku Velkého Kosíře
Muzeum kočárů
67
Hasičské muzeum.
68
