festivalový zpravodaj
— — — — — — 1. Jaké je nejrychlejší zvíře na světě?
Í
— — 2. Jak rychle se pohybuje hlemýžď?
E Z N AME
— — — 3. Jak rychle plave okoun?
8V
o m v a z.cz w w w. z l
— — — — 4. Jak rychle letí čmelák?
00
YTMU
videlného setkání studentů českých a slovenských divadelních škol. Letošní přehlídka děl nové divadelnické generace se odehraje ve zjitřené atmosféře sporů okolo grantové politiky. Některým bláhovým idealistům se mohlo zdát, že pojmy jako kulturnost nebo
2
GRAVE ních postojů. — TĚŽCE Organizátoři ÚVODNÍ letošního SLOUPEK ZLOMZlomte VAZU tovaz..................................................................3 zřejmě vůbec nepředpokládali, ale ANDANTE i téma rytmu — KROKEM souvisí s bojem za ROZHOVOR kulturu, Název s bojem Článku............................................................. proti chaosu a vládě prázdnoty. 12 LARGO V následujících — ZEŠIROKA dnech se budeme HLAVNÍ RECENZE v tradičNázev ních i Článku............................................................. netradičních divadelních prostorách, 12 ALLEGRO na ulici i jinde moci přesvědčit, KRATŠÍ žeRECENZE hodnoty Název dávanéČlánku............................................................. kulturou jsou pevnější než fešácká 12 MOLTO kravata zastupitelů. — VELMI RYCHLE Název A kdyby Článku............................................................. ani poté pocit zmaru neustoupil, 12 PRESTISSIMO je třeba pamatovat, — NEJRYCHLEJI že daleká budoucnost ANKETA Název bude oČlánku............................................................. dnešku hovořit jenom v souvislos12 ADAGGIO tech kulturního — KLIDNĚ dědictví. ROZHOVOR Tak je to S REŽISÉRY s každou Název epochou Článku............................................................. a stěží se na tom něco změní. Na12 VIVACE gelovaný — vlas RADOSTNĚ,VESELE všech možných radních REPORTÁŽE a primátorů 12 RNázev Y T MČlánku............................................................. Uvezme čas. Název Článku............................................................. Tak tedy – ZLOMTE VAZ! 12 Název Článku.............................................................12 ANIMATO — VZRUŠENĚ BULVÁR Název Článku.............................................................12 Název Článku.............................................................12 TIPY
V E Z NAMENÍ R
ZLOMVAZ
umění mají ve 21. století již plnohodnotnou pozici. Hysterické a vulgární ataky některých politiků a také části veřejnosti jsou důkazem opaku. Král Ludvík XIV. před stovkami let zrovnoprávnil herce s ostatními občany. Dnes „kumštýři“ typu Milana Knížáka opět chtějí herce odeslat za hradby města. A dav věčných nespokojenců mu tleská a haní umělce jak jenom může. Je to tedy výzva nejen pro soubory, které vystoupí na letošním festivalu ZLOMVAZ 2008, ale pro milovníky kultury všeobecně. A nejedná se přitom jenom o umělce. Vždyť v diskuzi o dotování kultury se ze strany politiků začíná pohrdat obecnými pojmy jako je tradice, slušnost, solidarita N či estetická hodnota. Zde již jde o ohrožení samotných základů demokracie, jak ji zrodilo antické Řecko. Nebojuje se tedy pouze o podporu divadel, ale o podporu kultury všeobecně. Hlavním tématem letošního ZLOMVAZU je rytmus. Ten je opozicí proti chaosu – beztvarému chumlu pohybů, myšlenek a život-
Z L O M V A Z 2008
Začíná 15. ročník festivalu ZLOMVAZ – pra-
5. 6.
— 5. Jak rychle se pohybuje mořský rak?
OBSAH
— — — — — 6. Jak rychle letí vrabec?
ÚVODNÍK
15 . R O Č N Í K F E S T I VA L U U M Ě L E C K Ý C H Š KO L – A M U – J A M U – V Š M U – AV U ZLOMTE VAZ TEMPO A RYTMUS A NEDEJTE NA NAGELOVANÝ VLAS OBRATLE
ÚGVROADVNEÍ K
R Y TMIC K Y
Dobré divadlo bez rytmu snad ani nem�že vzniknout. Vždy� inscenace je výsledkem st�etávání mnoha individualit a pokud v tomto „boji“ nedojde k harmonii, vzniká estráda (by� se t�eba vydává za avantgardní dílko).
A proto OBRATEL bude recenzovat, ptát se, hádat se, fotit, ale taky si d�lat legraci, atakovat a dovád�t. Zkrátka bude se snažit otiskovat sám život (a život je p�ece divadlo, jak �ekl n�jaký moudrý pán). Pokud chcete, poj�te s námi rytmicky tan�it, milovat se, ale hlavn� ne umírat (nudou).
ZL O M TE
Festivalový zpravodaj OBRATEL se rozhodl stát hlídacím psem divadelního rytmu (a potažmo i dobrého divadla). Naše horda je p�ipravena vyrazit do útoku a položit sv�j život za rytmus. Nechceme se však stát obrýlenými suchopárnými pedanty, co si pouze v kritickém diá�i odškrtávají kolonky „prošel-neprošel“. Rytmus má sv�j �ád, ale zárove� až nebezpe�n� osvobozuje. Tan�íme v rytmu, milujeme se v rytmu, umíráme v rytmu. Rytmus je život.
R Y T M US
Z!
Hlavní téma festivalu ZLOMVAZ 2008.
—
A
—
V
R YTMICKY
YTMU
55 km/h
— — — — — 6. vrabec — 5. mořský rak 0,4 km/h
— — — — 4. čmelák 18 km/h — — — 3. okoun 10 km/h — — 2. hlemýžď 5 m/h
200 km/h
— — — — — — 1. Sokol
w w w. z l
O B S AOHB S A H
ZLOMTE VAZ A NEDEJTE NA NAGELOVANÝ VLAS
V E Z NAMENÍ R
Z L O M V A Z 2008
o m v a z.cz
ÚVODNÍK
5. 6.
TEMPO A RYTMUS OBRATLE
Začíná 15. ročník festivalu ZLOMVAZ – prajak ji zrodilo antické Řecko. Nebojuje se teGRAVE — TĚŽCE ÚVODNÍ SLOUPEK videlného setkání studentů českých a slo-REDAKCE dy pouze o podporu divadel, ale o podporu Zlomte vaz 3 venských divadelních škol. Letošní pře-Eliška kultury všeobecně. Patzelová // Katedra Produkce DAMU // Vít Pokorný // Katedra Teorie a kritiky DAMU hlídka děl nové divadelnické generace se Hlavním tématem letošního ZLOMVAZU je ANDANTE — KROKEM ROZHOVOR odehraje ve zjitřené atmosféře sporů oko-ŠÉFREDAKTOR rytmus. Ten je opozicí proti chaosu – bezDoubravka Svobodová 4 lo grantové politiky. Některým bláhovýmVojt�ch tvarému pohybů, myšlenek Tomáš Bařina 6 Varyš chumlu // Divadelní FF UKa životv�da idealistům se mohlo zdát, že pojmy jako ních postojů. Organizátoři letošního ZLOMkulturnost nebo umění mají ve 21. stoletíKOREKTOR VAZU to zřejmě vůbec nepředpokládali, ale LARGO — ZEŠIROKA HLAVNÍ RECENZE A REDAKTOR již plnohodnotnou pozici. Hysterické a vul-Kristýna i téma rytmu//souvisí s bojem zaakulturu, Projekt Spojka - 1. den 8 �epková Katedra Teorie kritiky DAMU gární ataky některých politiků a také částiKristina s bojem proti //chaosu a vládě prázdnoty. Hlavně mějte na paměti, Korbelová Katedra Teorie a kritiky DAMU veřejnosti jsou důkazem opaku. následujících//dnech se budeme že jste v krajině (citů) 10 BrigitaV Lamserová Katedra Teorie va tradičkritiky DAMU Král Ludvík XIV. před stovkami let zrov-Adéla ních i netradičních divadelních prostorách, Ježková // Divadelní UK v�da FF noprávnil herce s ostatními občany. DnesVeronika na ulici i jinde moci přesvědčit,v�da že hodnoty ALLEGRO MOLTO — VELMI RYCHLE Štefanová // Divadelní FF UK „kumštýři“ typu Milana Knížáka opět chtějíMarkéta dávané kulturou jsou pevnější nežFF RECENZE fešácká Vöröšová // Divadelní v�da UK herce odeslat za hradby města. A dav věč-Zuzana kravata zastupitelů. Slúžky 12 Mildeová // Katedra divadelních, filmových a mediálních studií FF UP Olomouc ných nespokojenců mu tleská a haní uměl-Kate�ina AVišínská kdyby ani poté pocitdivadelních, zmaru neustou/F/racek 13 // Katedra filmových a mediálních studií FF UP Olomouc ce jak jenom může. Je to tedy výzva nejenPetra Jan�álková pil, je třeba pamatovat, daleká budoucafrického tance 14 // Kabinet že divadelních studií FF Workshop MUNI Brno pro soubory, které vystoupí na letošním nost bude o dnešku hovořit jenom v souVariabilně destruktivní 15 festivalu ZLOMVAZ 2008, ale pro milovníkyGRAFICKÉ vislostech kulturního dědictví. Tak je to Paměť v krajinách duše 16 ZPRACOVÁNÍ kultury všeobecně. A nejedná se přitom je-Jana Baladová s každou epochou a stěží se na tom něco nom o umělce. Vždyť v diskuzi o dotování změní. Nagelovaný vlas všech možných ADAGGIO — KLIDNĚ ROZHOVOR S REŽISÉRY kultury se ze strany politiků začíná pohrdatTECHNICKÁ radníchKONZULTACE, a primátorů vezme čas. Tak tedy 17 TISKOVÁ A Paměť P�ÍPRAVA TISK krajiny - krajina paměti obecnými pojmy jako je tradice, slušnost,NAKLADATELSTVÍ – ZLOMTE VAZ! AMU solidarita či estetická hodnota. Zde již jdePhDr. Marii Kratochvilová ANIMATO — VZRUŠENĚ BULVÁR o ohrožení samotných základů demokracie,Robert Konpásek — Vít Pokorný — Vuk Čelebič se rozhodl stát postevníkem 18 Jan Omasta
3
ANDANTE
ANDANTE
VYTVOŘTE SI VLASTNÍ RYTMUS R OZ H OVO R S D O U B R AV KO U SVO B O D OVO U Jaký máte vztah k divadelním festivalům? Podle toho k jakým festivalům. Když mám čas zúčastnit se ho naplno, tak jsem moc ráda. Mám tak možnost v krátkém čase vidět spoustu představení, které jsou většinou vybírány s ohledem na kvalitu. Tak vidím průřez tvorby a mám možnost srovnávat. Festival ZLOMVAZ má již poměrně dlouhou tradici. Účastnila jste se předchozích ročníků? Shodou okolností založil tento festival můj první ročník, který jsem vedla na katedře produkce na DAMU. Účastnila jsem se více či méně každého ročníku a sledovala jsem dění kolem nich. Festival vyšel skutečně pouze z iniciativy studentů, které jsem v jejich nápadu podporovala, i když jsem věděla, že kolem toho budou mít spoustu práce a povinností.
Čím je pro vás tato divadelní akce výjimečná a co může přinést divadelním příznivcům? Záleží na tom, jaká je divadelní sezóna, jaká představení se přivezou a jak se povedou zahrát na festivalu, protože je to o tom TEĎ a TADY. Může se stát, že jsou i slabší ročníky, protože se zrovna neurodilo tolik zajímavých inscenací v rámci divadelních škol. Nebo máte naopak pocit, že to mládí převálcuje všechny ty staré profesionály. Já mám ZLOMVAZ ráda proto, že je to studentský festival a pedagogové se do toho pletou co nejméně. Ke všemu do toho dýchá obrovská mladistvá energie, kterou jim tiše závidím. Jste ve funkci porotce poprvé? Jsem v porotě podruhé. Nabídku na účast v porotě jsem přijala od svých bývalých studentů produkce, kteří letošní ZLOMVAZ organizují.
Jak přistupujete k funkci porotce? Já jsem hrozně okoralý člověk. Vždycky když o něčem rozhoduju, jsem velmi rozpačitá, protože člověk nemůže být nikdy absolutně objektivní. Některá představení DAMU jsem viděla a můžu posoudit, že se jim zrovna povedlo nebo nepovedlo. Ale představení JAMU a VŠMU uvidím poprvé a může se stát, že dojde k souhře nepříjemných náhod a představení nebo herecký výkon se nepovede. A člověk je vždy ovlivněn daným okamžikem, což je vlastně podstata divadla a to je na něm to krásné. Ale musím přiznat, že se na to letos těším, poněvadž poslední tři měsíce žiju v úplně jiných problémech a účast v porotě mi pomůže na veškeré komplikace s grantovou politikou na čas zapomenout a zaměřit se opět na divadlo.
Co je pro vás na současné divadelní tvorbě nejpřitažlivější? Je to určitě jejich silná energie a energický tah. Také jejich odvaha experimentovat. Není v nich ještě tolik zakořeněný cynismus a do všeho jdou naplno. Ne vždy se jim vše povede, ale to k tomu patří. Nejsou tolik svázaní konvencemi. Letošní ZLOMVAZ se odehrává ve znamení rytmu. Jak si definujete rytmus vy? Když se řekne rytmus, tak se mi vybaví hudba, ale ještě více slovní spojení temporytmus. Slovo rytmus ve mě vyvolá určitý pocit rychlosti spojený s rychlým během. Možná nás organizátoři nabádají k tomu, abychom si pro festival stanovili vlastní rytmus a nenechali se uhnat tak bohatým programem. — Veronika Štefanová —
4
5
ANDANTE
ANDANTE „HLAVNĚ VZPOMÍNKY!“ ROZHOVOR S ČLENEM FESTIVALOVÉ POROTY, FILMOVÝM REŽISÉREM TOMÁŠEM BAŘINOU
Na divadelním festivalu ZLOMVAZ jste členem odborné poroty. Jedná se v tomto směru o vaši první zkušenost nebo jste již zastával obdobnou funkci v minulosti? Už jsem byl jednou v porotě na studentském filmovém festivalu v italské Bologni a musím říct, že od té doby jsem rád, že vím, co role porotce obnáší. Kromě veliké zodpovědnosti je to i docela náročný koníček.
Jaká jsou podle vás kritéria kvalitního divadelního představení? Asi jako jakékoliv tvorby. Musí vás přetáhnout na svou stranu. Komunikovat s Vámi. A mně je jedno jakým způsobem. Jinak jako divák nejsem nějak vyhraněný. V čem vidíte největší přínos festivalu ZLOMVAZ? Tak jako na každém festivalu jde hlavně o setkávání. Přiznám se, že jezdím většinou na filmové festivaly a především za lidmi, ne tolik už tolik za filmy. Věřím tomu, že to, co máte vidět, se k vám nakonec vždycky nějak dostane. Navíc mě tyhle cesty, kdy si vás nějaké dílo samo najde, i baví. 6
Myslíte si, že se i pro vás, ve funkci porotce, může stát ZLOMVAZ zajímavou zkušeností? Moc se na to těším. Kde jinde můžete vidět pohromadě tolik mladých herců. Vždy jsem rád i pro sebe objevoval nové tváře a vždycky jsem znovu a znovu překvapován tou energií, kterou na školách objevuji. Na jaké představení z nabídky festivalu se vy osobně nejvíce těšíte a můžete prozradit nějakého takříkajíc „černého koně“ ZLOMVAZU? Tady bohužel zklamu. Nechám se spíš překvapit.
Sám jste absolventem filmové vědy na FF UK a filmové a televizní režie na FAMU. Jak vzpomínáte na svá studia? Vyvolává ve Vás ZLOMVAZ nějakou nostalgickou vzpomínku na Vaše studentská léta? Měl jsem to štěstí, že během studií na FAMU jsme hodně spolupracovali s DAMU. Damáci nám hráli v našich filmech a my chodili na DAMU na představení i na přednášky. Takže se pro mne obě školy téměř propojily. Vyzkoušel jsem si i herectví a dodnes z toho čerpám. Díky tomu vím, co herec potřebuje, aby měl podmínky k inspiraci. Nostalgických vzpomínek by byla spousta, ale spíš jde o tu atmosféru svobody, kterou jsem potom už nezažil. Můžete si vyzkoušet cokoliv a maximálně vám někdo vynadá. Navštívil jste v poslední době nějaký jiný divadelní festival v České republice? Pokud ano, kde se Vám líbilo nejvíce a proč? Je něco, v čem Vám přijde právě ZLOMVAZ výjimečný? Jiný divadelní festival jsem nenavštívil, takže nemám srovnání. Kdybyste měl porovnat takřka nesrovnatelné, tedy divadlo a film,
v čem vidíte jejich podobnost a kde naopak shledáváte markantní rozdíl? Uf. To je otázka. Pro mne to jsou naprosto odlišné jazyky. Způsob herectví, práce s prostorem. Cesty, jak ovlivnit divákovy emoce a myšlenky jsou zásadně odlišné. Zkoušel jsem divadelní režii, ale bohužel jsem toho musel nechat. Příliš to působilo filmově a tím myslím i mrtvě. V poslední době je Vaše jméno na veřejnosti asi nejvíce spojováno s Vašim posledním filmem Bobule, který vstoupil na konci března tohoto roku do českých kin. Jak jste spokojen s úspěchem filmu, s návštěvností a s jeho uměleckou hodnotou? Ten film vznikal v dosti zběsilém tempu, takže jediné, co se mi do něj z původních záměrů podařilo dostat je upřímná touha se bavit. My jsme na Moravě během příprav a psaní scénáře zažili téměř vše, co ve filmu je, jen jsme se na to jako Pražáci dívali jinou perspektivou. S nadhledem. Takže film je potom pro lidi žijící v té krajině úplné zjevení. Musím
říct, že mě potěšila poklona od starých vinařů, od kterých jsem čekal kritiku nejvíce. Na druhou stranu asi jen je může tento film úplně stoprocentně oslovit. Je tam spousta podtextů a narážek, které neznalý divák tolik neocení. No a musím říct, že návštěvnost mě dost překvapila. Ještě teď se z toho vzpamatovávám. Sledujete sám ve své režijní tvorbě nějaký umělecký posun, například od úspěchu Vašeho filmu Nelásky, které byly oceněny na MFF v Karlových Varech dokonce jako nejlepší film v kategorii „Studentská sekce“? Čím více točím, tím více jsem překvapován, co se ještě můžu naučit. Je to strašně vzrušující a dává Vám to pak křídla. Máte se už o co opřít a současně víte, že je kam letět.
doporučil popíjet na festivalovém „OFF programu“ v NoD Roxy? Tak vinici bohužel nevlastním, jen jsem během příprav natáčení narazil na svého jmenovce, který se o vše postaral už dávno za mne. Jinak jsem rád, že mohu směle říci, že poznám dobré víno od méně dobrého, i když každý si stejně musí najít to svoje. S vínem je to jako s člověkem – každá láhev je jiná. Já teď mám období Rulandy šedé. Co byste vzkázal či popřál všem účastníkům festivalu, ať už hercům, divákům nebo samotným pořadatelům festivalu ZLOMVAZ? Aby jim po skončení festivalu zůstalo hodně nostalgických vzpomínek, které si budou pamatovat!!! — Petra Jančálková —
K filmu Bobule jste napsal i scénář. Jaký je tedy Váš osobní vztah k vínu a je pravda, že Vy sám jste vlastníkem vinice? Pokud ano, čtenáře by závěrem jistě zajímalo, jaké víno byste jim 7
LARGO
LARGO
PROJEKT SPOJKA – 1. FESTIVALOVÝ DEN ANEB „DOMLUVIT SE MOHOU JEN LIDÉ DOMLUVENÍ.“ (Denis Diderot) Specialitou ZLOMVAZu 2008 je Spojka. Studenti různých oborů DAMU, JAMU a VŠMU společně vytvářejí polodokumentární scénickou koláž s názvem Cyklostesky duše, která bude představena závěrem festivalu v prostoru Pražská křižovatka. Již na jaře proběhlo několik setkání tvůrčího kolektivu, na která navazuje série workshopů a zkoušek, z nichž nakonec vzejde výsledný jevištní tvar. Podle slov tvůrců se jedná o volnou divadelní formu, vycházející z autentických výpovědí a různých experimentů uskutečněných během jednotlivých setkání. „Naším cílem bylo připravit představení, jehož prostřednictvím bychom mohli sdělit, jací jsou dnešní mladí lidé a jaké problémy řeší. Jedná se o zcela autorský projekt, vycházející z nás samotných a z našich rozhovorů na různá témata.“ Říká režisérka Adriana Totiková z bratislavské VŠMU. „Je to hra otázek a hledání odpovědí, která se stále vyvíjí. Ptáme se: Kdo jsem já, mladý člověk? Po čem toužím?“, vysvětluje Adriana. „Když jsme se poprvé setkali a poznávali se, bavili jsme se o tom, jak se lišíme, v čem jsme jedineční. Odpovědi si byly nečekaně velmi podobné, takže jsme se zaměřili na to, co nás spojuje.“ Slovo Spojka, které má celý projekt v názvu, tak dostává další rozměr.
8
Nejde jen o spojení práce studentů ze tří uměleckých škol, ale také poznávání a komunikaci lidí jako takových. Spojka je otevřená všem a tomu také odpovídá rozmanitost oborů, jejichž studenti se do projektu přihlásili a využili příležitosti vyzkoušet si spolupráci napříč divadelními školami. „Spolupráce jednotlivých uměleckých oborů byla velmi přínosná. Každý přispěl svým úhlem pohledu a způsobem vyjadřování ke světu. Výpovědi se lišily v prostředcích, které umělci používají, ale ve své podstatě byly velmi podobné. Například mezi herci byly asi největší rozdíly ve způsobu jevištního pohybu. Jinak se vyjadřuje loutkář, jinak mim a jinak činoherec… To, co chce sdělit je však často v principu stejné.“dodává Adriana Totiková. Spojující linií scénické koláže jednotlivých výpovědí je podle tvůrců motiv cesty. „Putování za něčím, čeho chceme dosáhnout a očekáváme, že na konci něco získáme... My jsme během zkoušení na spoustu věcí přišli, něco jsme poznali. Co to je, se dozvíte na konci“. Tak jako celý ZLOMVAZ (a vlastně každá divadelní inscenace), ani Spojka by se neobešla bez produkce. Tu zajišťuje iniciátorka celého projektu Jovanka Vlčková z DAMU. S Jovankou jsem se sešla večer v NoDu
a povídala si s ní – jak jinak - o Spojce. Zajímalo mě, jak Spojka vůbec vznikla a co jí bylo inspirací. „Když jsem přišla do prváku na produkci, cítila jsem potřebu poznat co nejvíc lidí z nejrůznějších oborů divadelní fakulty-svých potenciálních spolupracovníků, což samotné studium příliš neumožňuje.“ Tak popisuje Jovanka vznik předchozího projektu Skrznaskrz, spojujícího činnost všech prvních ročníků AMU, jehož je autorkou. Přirozeným vývojem pak dospěla ke Spojce, která v určitém smyslu na Skrznaskrz navazuje. Prvním impulsem byla volba místa. Od začátku bylo produkčním jasné, že chtějí projekt realizovat ve specifickém prostoru, v Pražské křižovatce (kostel Sv. Anny), což bylo umožněno díky nadaci Vize 97 manželů Havlových. Teprve poté bylo vyhlášeno výběrové řízení, ze kterého vzešel tvůrčí tým Spojky. „Podmínkou bylo, aby tvůrci pocházeli z různých škol a pokud možno se poznali až na workshopech.“ Pokračuje Jovanka. Na otázku, co bylo po produkční stránce nejnáročnější, odpovídá: “Nejde o produkční záležitosti jako takové, jako spíš o samotný průběh příprav Spojky, který byl docela dramatický. Měli jsme pocit, že se proti nám všechno spiklo.“ Jovanka popisuje dvanáctihodinové zpoždění vlaku z Bratislavy, různé neodkladné povinnosti, které tým
Foto: Eva Vopátková
odváděly od zkoušení, nemožnost setkání všech účastníků a další problémy, které se jim stavěly do cesty. Přesto tu bylo něco, co je nutilo se nevzdávat a pokračovat dál. „Skoro od první chvíle jsem si uvědomovala, že jsme si hrozně sedli. Na prvních setkáních jsme si jenom povídali, ale už tady jsme cítili, že k sobě máme blízko, že tohle bude fungovat. Možná díky tomu se nakonec vždycky podařilo udržet v týmu tolik podstatné nadšení pro věc.“ To se samozřejmě dařilo také režisérce Adrianě. Podle Jovanky má jeden
z hlavních předpokladů dobrého divadelního tvůrce – umí vést, zaujmout a získat lidi pro určitou věc a svou vizi. Zcela zásadní pro Spojku je osobní přístup jednotlivých účastníků workshopu. Nejde jen o to, s čím do projektu vstoupili a co ze sebe do něj přinesli, ale také o to, jak je samotné zkoušení a zážitky z workshopů ovlivnily a jak samotný proces vzniku (překážky a negativní vlivy zvenčí nevyjímaje) nakonec ovlivní výsledek práce. Vše se neustále vyvíjí a mění a dost možná se mění i sami prota-
gonisté. Jovanka vypráví, že se celou dobu pohybuje „mezi dvěma póly“. Na jedné straně je člověkem, který má k celému snažení tvůrčí skupiny a k lidem, s nimiž spolupracuje velmi blízký osobní vztah, ale zároveň je tu ještě role produkční, která musí, chtě nechtě, myslet na výsledek. A takový rozpor má v sobě asi každý, kdo někdy okusil zážitek z tvorby. Od první chvíle si budujeme vztah k tomu, co pod našima rukama vzniká, ale také se pokoušíme alespoň o náznak nějakého odstupu či objektivity. Jovanka náš rozhovor uzavřela s tím, že nejcennější pro ní přeci jen bylo zúčastnit se a být aktivně přítomná vzniku Něčeho. Co to bude, uvidíme v sobotu. Už teď je ale jasné, že část záměru projektu Spojka se naplnila. Došlo k seznámení, poznání (i sebepoznání) a vzájemnému obohacení několika různých lidí - adeptů divadelního umění. A došlo tu také ke sdílení, které je v různých podobách koneckonců jedním ze základních principů divadla. — Kristýna Čepková —
9
LARGO
LARGO
HLAVNĚ MĚJTE NA PAMĚTI, ŽE JSTE V KRAJINĚ (CITŮ)
Foto: Eva Vopátková
10
Společný projekt studentů KALDu DAMU a loutkářské katedry wroclavské PWST, dvojinscenace Petry Tejnorové a Matěje Samce, vycházející hvězdné tvůrčí dvojice, Paměť krajiny – Krajina paměti, si ztěžuje situaci už tím, že si do názvu vetkne dva velmi módní fenomény, bez nichž si, jak se říká, současný intelektuál ani ruce neumyje – paměť a krajinu. A to bez ohledu na to, že celá inscenace nemá s oběma jevy nic společného (nepokládáme –li ovšem vzpomínky na rybaření u babičky za krajinnou paměť) a po hlavě se vrhá do vod otázky snad ještě zprofanovanější – ano, hádáte správně, nacházíme se v oblasti tzv. mezilidských vztahů. Spíše v podobě střípků mozaiky, ačkoli vnějškově propojené stejnými postavami, nežli v jednom příběhu, vidíme různé obměny vcelku standardních kotrmelců – od vztahů postupně vyčpělých, přes ty od začátku na hlavu postavené, po směšné a tragikomické scénky seznamování a balení v dopravních prostředcích, srdceryvné výlevy osamělých žen nebo - jak jinak - problematických vztahů matek a dcer. Režisérka a spoluautorka Petra Tejnorová má patrně v oblibě situaci, kdy samotná hra probíhá uprostřed, na jasně vymezeném prostoru (tentokrát jsou to červené žíněnky) a ostatní herci netráví „volný
čas“ za scénou, ale přímo na jevišti, čímž jsou jejich postavy stále přítomné alespoň coby svědkové situací, jež se jich někdy týkají velmi, jindy minimálně a jindy vůbec. Představení probíhá paralelně v češtině a polštině, přičemž v mluvě herců i na projekční ploše se jazyky celkem plynule střídají, některé momenty jsou téměř ihned překládány, jiné se v onom druhém, prve neužitém jazyce, znovu objevují – obvykle v mírně posunutých variacích. A tak nejen postavy, ale i motivy se vracejí – a například zdynamizovaná verse příběhu o trojici v automobilu a hovorech vedoucích k jedinému, totiž pohlavnímu styku, skvěle a zábavně ukazuje právě vyprázdněnost a banalitu takových konverzací (bez té první verse by to ovšem nebylo ono). O něco méně funguje tentýž postup u příběhu bílé Annabelle, která končí se životem kvůli nesnesitelným vztahům s trapnými muži (a která chodí vždy v bílém, až jednou, při baletním představení, pochopitelně celá v bílém, začne menstruovat) působil v první, české verzi s Johanou Vaňousovou a Janou Kollertovou odlehčeně a vtipně (zasáhla i jedna divačka, která větu „nesnáším ten debilní mužskej výraz při orgasmu“ odměnila hlasitým smíchem).
Divadlo
V první polovině je divák především konfrontován s velkolepým hereckým talentem Milana Hajna, od něhož se lze nadít v budoucnu velkých věcí. V roli Samuela, ať už v podobě kultivovaného homosexuála, řešícího osudový, leč hroutící se vztah, nebo v komické podobě chlípného ředitele či jako sebejistý muž, „který je věrný všem svým milenkám“, dokázal být vždy nejen přesný, přesvědčivý, zábavný, ale zároveň originální – a prostor k tomu mu výborně poskytoval civilní Pawel Siwiak jako jeho souputník a protivník Richard. Inscenace je protkána, jak se na KALD sluší, četnými pěveckými, tanečními, fyzickými a dalšími „ozvláštňujícími“ čísly. Četné aluze na filmy Davida Lynche však působí poněkud zbytečně a zejména v druhé polovině dílo ztrácí dech. Je třeba mu ovšem přiznat, že navzdory vyčpělosti témat a nenápaditosti jejich literárního uchopení bylo představení překvapivě živé a svěží. — Vojtěch Varyš —
... pak se náhrdelník roztrhl a kolem se rozsypaly miliony žlutých perel. Pierot hlučně dosedl na skládací židli a začal se řehtat svému tlustému stínu. Opona se zachvěla a vylétla prudce vzhůru. Dav v údivu otevřel ... oči. Po jevišti přešla baletním krokem uklízečka a s gustem nakopla mrtvolu krále, kterého tu zapoměli z jiné hry. (tuším, že se jmenoval Lear) A já v kostýmu dánského prince, co má v ruce lebku a v hlavě zmatek, zvolna usedám do středu jeviště a halím se v oblaka zeleného soumraku. Kolem hlavy mi rotují planety. Nad divadlem právě vyšel měsíc (bohužel je právě v novu, takže není vidět). Opona padá a nikdo neodchází, protože vlastně nikdo ani nepřišel. Jsem tu sám na dřevěném pódiu spolu s uklízečkou a mrtvým králem. Pierot se dosmál, zvedl se a otráveně odešel.
Foto: Eva Vopátková
Had (písmák.cz)
11
A L L E G R O M O LT O ANARCHISTICKÁ VLOŽKA Zahajovačská služba jede! Různá slavnostní zahájení jsou pořady obvykle velmi perverzní, a když na scénu DISKu přišli bubeníci a po nich tanečnice, začal jsem se obávat obvykle nudného průběhu. Nicméně moderátor Jakub Folvarčný a jeho spolupracovníci, zejména dvojice beatboxerů a samotný děkan fakulty doc. Jan Hančil, dokázali z oficiální škrobenky udělat zábavný večírek a to nejen díky parodické koncepci. Více takových zahájení! — Vít Pokorný —
12
A L L E G R O M O LT O
SLÚŽKY – DIVADLO A.HA BRATISLAVA
„Služky“ Jeana Geneta – jedna z nejnádhernějších, ale zároveň nejobtížnějších divadelních her dvacátého století. Dvě služky ve svých představách zabíjejí milostivou paní, zároveň touto „hrou“ chtějí zahubit pocity ponížení a životní úzkosti. Ke skutečné vraždě (rozuměj vzepření se životní bezvýchodnosti) nikdy nenajdou odvahu. Mladí tvůrci zasadili tuto hru-rituál do arénového prostoru. Tím chtějí diváka vtáhnout co nejvíce do stísněného prostředí anonymního pařížského pokojíku pro služky. Text hry režisér Anton Korenči ml. výrazně zkrátil, ale bohužel je to spíše na škodu věci. Hra je totiž natolik komplikovaná, že každý škrt by se měl provádět s co největší citlivostí. V Korenčiho úpravě se tak textu neznalý divák může poněkud ztrácet. Na obranu by se dalo říci, že Genetovy „Služky“ mají přece jenom nádech snové halucinace bez nějakých vazeb s logikou, takže pokud rezignujeme na příběh, můžeme se klidně nechat unášet „pouze“ emocemi. Emocí však také bylo v této inscenaci poskrovnu. Všechny tři herečky – Rebeka Poláková, Danica Matušová (služky) a Andrea Királová (milostivá slečna) se až přespříliš snažily naplnit (zřejmě) režisérovu představu, že dokáží odehrát Geneta během jedné hodi-
ny. Zběsile uhánějí vpřed, v jediném rychlém tempu. Tím však ochuzují diváka o vysoce poetické pasáže, které by si zasloužily zvolnění. Navíc postava milostivé slečny je pojata až příliš prvoplánově. Korenči ji stylizoval do podoby hysterické blondýny s hlubokým dekoltem, což je v rámci Genetova komplikovaného textu přece jenom poněkud zjednodušená interpretace. Silný je ovšem samotný závěr, ve kterém se odehraje rituální vražda – sebevražda jedné ze služek. Teprve zde dochází ke zklidnění, herečky naplno prožívají svůj text a diváka může mrazit v zádech. Navíc Poláková a Matušová jsou skvostné herečky, takže kdyby jim režisér dal více emočního prostoru, mohli jsme vidět skutečně výjimečnou inscenaci. I když tedy do dokonalosti bratislavským „Služkám“ chybí lepší režijně-dramaturgické pojetí, už jenom fakt, že si Anton Korenči ml. a jeho herečky vybrali tak náročnou hru, stojí za potlesk. — Vít Pokorný —
/F/RACEK ANEB ČECHOV BEZ HRANIC Inscenace /F/racek je další netradiční interpretací Čechovova dramatu Racek. Jedná se o klauzurní práci 3. ročníku KČD, jež je poslední před jejich vstupem do DISKu. /F/racek již svým kousavým názvem předznamenává parodickou povahu, která v inscenaci přerůstá v hlavní téma. Zvláště výrazný prvek parodičnosti je obsažen v hereckém projevu, na němž inscenace staví nejvíce. To jí ovšem částečně ubírá na kvalitě, neboť právě nevyvážený herecký projev často zapříčiňoval její finální rozpačité vyznění. Herectví balancovalo na hranici ostentativní stylizace a romantické rozervanosti, bohužel i v komorních scénách, které by si zasloužily spíše mírnější a přirozenější psychologické prokreslení. Hranice a cíl parodie nebyly v inscenaci zřetelně vymezeny, proto mnohé scény postrádaly své opodstatnění a tudíž i smysl. To se nejvíce projevilo v situacích, kdy hravá ironie přecházela v hořkou realitu, například v rozhovoru Zarečné s Treplevem nebo v závěrečném monologu psychicky labilní Niny.
Režijně-dramaturgickému pojetí celé koncepce výsledného jevištního tvaru chybělo více motivačních spojek, které by představení dodaly ucelenější podobu. Některé scény vynikaly svou dynamicky pestrou povahou a promlouvaly k nám metaforicky bohatým jevištním jazykem. K tomu byla bohatě využita řada gastronomických ingrediencí, nebo pomačkanými papíry naplněná okna. Vyskytly se však i jejich pravé opaky, které vzbuzovaly spíše pocity zmatku. Sama závěrečná scéna společné smrti Trepleva a Máši, jež byla skutečným překvapením, se setkala s neporozuměním. Nicméně studentům nechybí odvaha pro experiment a jak se říká: „Odvážnému štěstí přeje.“ — Veronika Štefanová —
13
A L L E G R O M O LT O ANARCHISTICKÁ VLOŽKA Spíše takový froc Skvělá hra A. P. Čechova Racek se dočkala razantně zkrácené, avšak řízné a vše zásadní obsahující, klauzury v podání studentů třetího ročníku v režii Lucie Ferenzové. Podařený kousek nás přesvědčil, že k Čechovovi patří i Fintil a Hvězdné války. Kéž by bylo v DISKu více podobných kousků (kéž by tam vůbec byly podobné kousky!) — vv —
A L L E G R O M O LT O
WORKSHOP AFRICKÉHO TANCE
„JEJICH ZPĚV, KTERÝM DODÁVALI RYTMUS TANCI, SE CHVÍLEMI PODOBAL ŘEVU A VYTÍ ŠELEM“ Daniel Defoe – Robinson Crusoe Rozmanitost zlomvazového programu nabídla aktivním jedincům možnost zúčastnit se dvoudenního workshopu afrického tance, jehož vyústěním byla krátká taneční performance vytvořená k příležitosti slavnostního zahájení festivalu. Zkušená choreografka Monika Rebcová, která se tomuto odvětví věnuje řadu let a se svou skupinou BA–TO–CU výsledky intenzivní práce prezentuje na nejrůznějších festivalech, seznámila účastníky s estetikou a poetikou afrických rytmů. Ti, kdož se dva dny scházeli v podkrovním tanečním sále DAMU na vlastní kůži pocítili sílu plynoucí z gradace uvolněného pohybu, kdy není zásadní forma, ale společně strávený čas a nakumulovaná energie, která uzavřená v kruhu roste a nikde nekončí. Do střechy bubnující kapky letního přívalového deště vytvořily kulisu k tanci, kde ruce jako větve stromů prorážejí mantinely těžkého vzduchu a těla tanečníků splývají jedno s druhým. — Višinská —
14
VARIABILNĚ DESTRUKTIVNÍ Včerejší večerní představení Veroniky Vaculíkové Nervově variabilní otevřelo sérii studentských inscenací katedry nonverbálního divadla HAMU, které budou festivalový rytmus osvěžovat dynamikou pohybu a rozvolněností výrazových prostředků. Autorka jako inspirační zdroj uvádí Magrittův obraz La reproduction interdite, na němž muž sleduje odraz v zrcadle, kde místo obličeje vidí vlastní temeno hlavy a nabízí tak výklad, že v místnosti je ještě někdo další – jakési velmi konkrétní alter ego. Vaculíková společně se svou stejně ustrojenou spoluhráčkou Magdalénou Rellichovou rozvádí téma paralelního světa „za zrcadlem“ a zároveň jej nepřetržitě vyvrací. V momentě, kdy divák upadá v pokušení, že obě na jevišti přítomné dívky jsou vlastně strany jedné mince – jedna nesmělá, zato přísná, druhá rozčarovaná, přijde autorka s další variantou. Funkčně tak rozehrává všechny na scéně přítomné předměty (dvě křesla, dva věšáky, stohy knih) a pokaždé jim přiřazuje nové nevšední významy. Divákovi jsou postupně, místy temporytmicky zdlouhavě, naservírovány leckdy velmi humorné variace
na rozklad vnějšího i vnitřního světa aktérek. Faustovská hříčka upozorňující na šibalského Mefista neustále se pokoušejícího zlomit trpitelského vzdělance, která vrcholí plivnutím našeptávače do cukřenky, se zvolna mění v zoufalé hledání poloh při četbě naučné literatury a přechází v otevřený konflikt zápasníků sumo, řádění rozjívených primátů až po souboj jelenů v říji (vrchní část věšáku vtipně poslouží jako parohy). Závěrečným oběšením budíku, který jako strážce reality odděloval jednotlivé surrealisticky snové pasáže, končí série proměn ústící v úplnou anarchii a totální destrukci. — Višinská —
15
PRESTISSIMO ANARCHISTICKÁ VLOŽKA
ADAGGIO PAMĚTI V KRAJINÁCH DUŠE
Tichý král loutkového divadla bez loutek Renomovaný kritik Zdeněk A. Tichý vystoupil v půlnoční Loutkové okupaci, ovšem předem se ubezpečil, že nemusí vystupovat s loutkou. Své představení propagoval již několik hodin předem v baru DISKu. — vv —
Mezinárodní projekty nejsou na DAMU žádnou novinkou. Dalším z nich je dvojinscenace vzešlá ze spolupráce studentů polské a české katedry herectví Paměť krajiny – Krajina paměti v režii Petry Tejnorové. Při letmém pohledu do programu a po prvních minutách představení si nelze nevybavit podobné ze skupinové práce čerpající inscenace SKUTRů či Jiřího Havelky. Výchozím tématem inscenátorů je cesta. Cesta vlakem krajinou těla až do nitra vlastní či kolektivní duše. V průběhu první části však s lítostí seznáváme, že slibovaná road-mo-
16
PAMĚŤ KRAJINY – KRAJINA PAMĚTI (PÁR POZNÁMEK)
vie je pouze naroubovaným pozadím a její příběhy a tušeným humorem nabitý potenciál se proměňuje v existenciální dramata a přehršel výpovědí. Na scéně připomínající ring bojovníků a zároveň theatrum mundi pronikáme do světa naivní, šikanované a manipulované dívky Dory, homosexuálního páru Samuela a Richarda či po sebevraždě toužící ženy-masa Annabelle. Tato témata jistě více než v hořkosladce cynickém českém prostředí rezonují v tom až na dřeň vážném polském. Výpovědní linie se rozmělňuje a vyvstávají otázky po opodstatněnosti či ornamentálnosti některých motivů. Druhá inscenace je výrazně živější. Temnota se přehupuje v grotesku – která však neztrácí nic na vážnosti chtěného sdělení ba naopak. Opakující se motivy a charaktery předchozí části získávají v nových kontextech nové konotace. Herci se v tomto syntetickém tvaru, nesázejícím na slovo jako prvotní výrazový prostředek, pohybují přesně a přesto přirozeně uvolněně. Nutno však dodat, že i když je jedním z hlavních témat stigma a zanechávání stop, tato inscenace nejspíš výraznější stopu zanechá spíše v mysli účinkujících, než v divadelní historii.
Inscenace ve mně probudily mnoho vět s otazníkem na konci, a to se mi mé zážitky ještě ani nestačily v hlavě pořádně uspořádat. Proč všichni byli oblečeni do šedivých odstínů, zatímco se mezi nimi jakoby omylem proplétala jedna červená omyłka. Tato postava, oděná do výjimečné barvy, však výjimečnou roli v inscenaci nehrála… Snad jen v jenom mikropříběhu byla označována za běloskvoucí baletku s neočekávanou menstruační „poskvrnou“, ale nepředpokládám, že zrovna kvůli tomuto okamžiku by si inscenátoři nechali zkazit monotónní ráz inscenace. Nebo toto narušení mělo být za účelem estetičnosti scény tří stojících postav v rámu, přičemž prostřední byla vhodně ladící se žíněnkami? Dále jsem byla trochu zaražena různými délkami u kostýmů postav a jejich Stínů. Mám pod tímto rozlišením hledat něco hlubšího, nebo šlo opravdu jen o to sdělit divákovi, že si tyto dvě kobiety nemá zaměňovat a že ta s více odhalenými stehny má jen menší roli a potažmo význam?
— Zuzana Mildeová —
— Markéta Vöröšová—
17
Pozn.:
55 km/h
VUK ČELEBIČ (20) SE ROZHODL STÁT POUSTEVNÍKEM!
R YTMICKY
R Y TMIC K Y
—
R Y T M US
ZL O M TE
— 5. mořský rak 0,4 km/h
— — — — 4. čmelák 18 km/h — — — 3. okoun 10 km/h
5 m/h
— — 2. hlemýžď
200 km/h
— — — — — — 1. Sokol
Z! 18
REDAKCE Eliška Patzelová supervize Vít Pokorný šéfredaktor Vojt�ch Varyš korektor a redaktor Kristýna �epková Brigita Lamserov Adéla Ježková Veronika Štefanová Markéta Vöröšová Zuzana Mildeová Kate�ina Višinská Petra Jan�álková
Katedra Produkce DAMU Katedra Teorie a kritiky DAMU Divadelní v�da FF UK Studentka dramaturgie DAMU Katedra Teorie a kritiky DAMU Divadelní v�da FF UK Divadelní v�da FF UK Divadelní v�da FF UK Katedra divadelních, filmových a mediálních studií FF UP Olomouc Katedra divadelních, filmových a mediálních studií FF UP Olomouc Kabinet divadelních studií FF MUNI Brno
FESTIVALOVÉ D�NÍ ZDOKUMENTOVALI A FOTOGRAFIE DODALI Klára Žit�anská (FAMU) // Dan Friedlaender (FAMU) // Eva Vopátková (FAMU) // Ji�í Semotan (www.jirri.eu) GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ Jana Baladová
A
RYTM U
A proto OBRATEL bude recenzovat, ptát se, hádat se, fotit, ale taky si d�lat legraci, atakovat a dovád�t. Zkrátka bude se snažit otiskovat sám život (a život je p�ece divadlo, jak �ekl n�jaký moudrý pán). Pokud chcete, poj�te s námi rytmicky tan�it, milovat se, ale hlavn� ne umírat (nudou).
V
— — — — — 6. vrabec
Jedna z nadějí českého divadla, urostlý Černohorec dobrovolně vzdá veškeré slávy, obdivu žen a bude Vuk Čelebič, se rozhodla dobrovolně opustit svět žít v souladu s mravenci, divokými prasaty a klíšťaty, šminek a hospodských pitek. Ve včerejších nočních protože zvířectvo má podle něj — víc rozumu než celá hodinách jsme viděli Vuka Čelebiče v DISKu (divadelDAMU dohromady.“ ní scéna DAMU) jak si zběsile okusujeHlavní nehty, mlátítéma Po návratu z nočních ulic Vuk vypil tři piva, pětfestivalu ZLOMVAZ 2008. klackem do stolků a vykřikuje černohorské kletby. krát si říhnul a pak napadl náš štáb. „Černohorec se „Chce odejít z Prahy!“, potvrdil nám zdroj blízký nikdy nevzdává, a když už se má vzdát, raději zenašemu listu. „Přestane pít, kouřit, odjede do lemře mezi lesním stromovím. Před cestou do lesů se sů v Brdech, kde se bude živit kořínky a kůrou ze však údajně rozhodl zlikvidovat všechny studenty stromů“. Sám divošský Vuk nám tuto Dobré informaci po DAMU jako pomstu za své intelektuální nepocho- OBRATEL Festivalový zpravodaj divadlo bez rytmu krátkém vyjednávání, kdy jsme ho žádali, abyani odlopení.vzniknout. „Zítra vrány povečeří mezi kulisami bude se rozhodl stát ahlídacím psem snad nem�že žil klacek, potvrdil. „Já se na toto vyprdnu, to vydatná večeře!“, hrozil nám Vuk Čelebič svým divadelního rytmu (a potažmo inscenace je výsledkem Vždy�vezmu jatagan (černohorská zbraň – pozn. red.) a půjdu.“mnoha okousaným prstem. i dobrého divadla). Naše individualit st�etávání Na otázku, proč se k tomuto radikálnímu kroku roznás však upozornil, že takovéto návaly afek-vyrazit horda je p�ipravena a pokud v tomtoZdroj „boji“ hodl, reagoval Čelebič nervózním vlčím vrčením, tu mívá Vuk Čelebič pravidelně. „Minulýatýden se chtěl do útoku položit sv�j život nedojde k harmonii, vzniká vytím a poté na půl hodiny zmizel v pražských uli- se nechat na srbskou ambasáduNechceme místo jejich se však za rytmus. t�ebapřivázat vydává estráda (by� cích, kam se pravidelně chodívá proběhnout, když vlajky, jednou zase předstíral, je papež a sloužil mši státžeobrýlenými suchopárnými za avantgardní dílko). má zrovna chuť. na letenské pláni. Ten člověk je schopný ale je pedanty, covšeho, si pouze „Prý poznal svou pravou cestu!“, musel nám znovu to hodný kluk, nikomu neublíží!“, doplnil zdroj. v kritickém diá�i odškrtávají vše vysvětlit zdroj. „Jeho intelekt je natolik vysoký, kolonky „prošel-neprošel“. že ho nikdo na této škole nemůže pochopit. Proto se — Pokorný Viťoušek �ád,— Rytmus má sv�j ale zárove� až nebezpe�n� osvobozuje. Tan�íme v rytmu, milujeme se v rytmu, umíráme v rytmu. Rytmus je život. V E Z NAMENÍ
w w w. z l
Z L O M V A Z 2008
o m v a z.cz
A N I M AT O
TECHNICKÁ KONZULTACE, TISKOVÁ P�ÍPRAVA A TISK NAKLADATELSTVÍ AMU PhDr. Marii Kratochvilová Robert Konpásek Jan Omasta
N A Š E
V E L K É
D Í K
P A T Ř Í :
Janě Baladové, Mgr. Veronice Bednářové, PhDr. Petru Bílkovi, Dominiku Blachutovi, Janu Bohuňovskému, PhDr. Michalu Bregantovi, Karlu Čapkovi, Michaele Čechové, Honzovi Čermákovi, Michaele Černé, MgA. Ludvíku Czitalovi, Janu Čížkovi, Salome Geregayové, Patricii Glinské, Markétě Fenikové, Jakubovi Folvarčnému, Kristýně Gavriněvové, doc. Janu Hančilovi, Peteru Harmaňošovi, Veronice Hešíkové, Ing. Taťáně Horákové, MgA. Blance Chládkové, Martině Kadlecové, Jakubu Kavanovi, doc. Janu Kolegarovi, prof. PhDr. Josefu Kovalčukovi, Robertu Konopáskovi, Věře Kopřivové, PhDr. Marii Kratochvílové, Šárce Křapové, Mgr. Filipu Kučerovi, Michalu Kudláčkovi, Pavle Lauermannové, MgA. Michalu Lázňovskému, Markétě Lelkové, doc. Juraji Letenayovi, Evě Librové, Lukáši Masopustovi, Kristýně Milaberské, Zuzaně Mocové, Jiřímu Němcovi, Elišce Novákové, Janu Omastovi, Naděždě Oujezdské, Heleně Pacltové, paní Petrové, Mgr. Jiřímu Pittermanovi, Scénografii.cz, Tereze Sochové, Matijovi Solcemu a jeho mamince, Marianně Stránské, Mgr. Daniele Šálkové, Honzovi Šantrochovi, Vendule Štíchové, doc. Janu Štrbákovi, Mgr. Barbaře Tůmové, technickému personálu divadla DISK a všem našim milým, příbuzným, přátelům a známým, bez kterých by to rozhodně nešlo!
WWW. MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
PARTNEŘI
ZA PODPORY
.CZ
