MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Rodina ve 21. století a křesťanství Bakalářská práce
Brno 2009
Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.
Autor práce: Jan Kučera
1
Bibliografický záznam KUČERA, Jan. Rodina ve 21. století a křesťanství : bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2009. 66 l., 3 l. příl. Vedoucí diplomové práce Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS.
Klíčová slova Rodina, manželství, křesťanství, vývoj rodiny, funkce rodiny, změny v rodině, společnost.
Keywords Family, marriage, Christianity, family development, family function, changes in family, society.
2
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 18. dubna 2009
Jan Kučera
podpis 3
Poděkování Na tomto místě bych s vděčností poděkoval panu Mgr. Tomáši Dvořáčkovi, DiS. za cenné podněty, rady a ochotu, které mi pomohly při zpracování bakalářské práce. Zároveň bych chtěl poděkovat těm, kteří mě motivovali tehdy, když jsem pozbýval chuti tuto práci dokončit, předně milé mé za podporu a její blízkost.
4
ÚVOD ..................................................................................................................... 7 A. TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................... 9 1. Pohled na rodinu z obecného hlediska....................................................................................................... 9 1.1 Definice rodiny ............................................................................................................................................ 9 1.2 Formy rodiny ............................................................................................................................................. 12 1.3 Funkce rodiny ............................................................................................................................................ 14 1.4 Vývoj rodiny .............................................................................................................................................. 16 1.4.1 Pravěk ..................................................................................................................................................... 16 1.4.2 Antika...................................................................................................................................................... 17 1.4.3 Středověk ................................................................................................................................................ 18 1.4.4 Novověk.................................................................................................................................................. 19 1.4.5 Moderní rodina ....................................................................................................................................... 21 1.4.6 Postmoderní rodina ................................................................................................................................. 22 2. Rodina z hlediska křesťanství .................................................................................................................. 26 2.1 Vznik rodiny .............................................................................................................................................. 27 2.1.1. Člověk je obrazem Božím...................................................................................................................... 28 2.1.2 Není dobré, když je člověk sám .............................................................................................................. 29 2.1.3. Předpoklady pro vznik rodiny................................................................................................................ 30 2.2 Muž a žena................................................................................................................................................. 32 2.2.1 Rozdíly mezi mužem a ženou ................................................................................................................. 32 2.2.2 Úloha muže a ženy.................................................................................................................................. 33 2.2.3. Role muže a ženy z křesťanského paradigma ........................................................................................ 34 2.2.4. Pokyny k manželství dle apoštola Pavla ................................................................................................ 36 2.3 Manželství ................................................................................................................................................. 38 2.4. Autorita v rodině ....................................................................................................................................... 39
B. EMPIRICKÁ ČÁST .......................................................................................... 40 3.1 Metodologie výzkumu ............................................................................................................................... 40 3.1.1 Výzkumný vzorek ................................................................................................................................... 40 3.1.2 Výzkumné metody .................................................................................................................................. 40 3.1.3 Výzkumné předpoklady a cíle výzkumu ................................................................................................. 41 3.2 Vyhodnocení výzkumu .............................................................................................................................. 43 3.2.1 Oblast uzavřených otázek ...................................................................................................................... 44 A. Rodina ........................................................................................................................................................44 B. Manželství v dohledu ..................................................................................................................................46 C. Hodnoty .......................................................................................................................................................49 D. Doplňující otázky ........................................................................................................................................52 3.2.2. Oblast otevřených otázek ...................................................................................................................... 53 A. Já a rodina ...................................................................................................................................................53 B. Co si myslí o manželství .............................................................................................................................57 C. Rodina a partnerství ....................................................................................................................................60 3.2.3. Oblast obecných otázek ........................................................................................................................ 62 A. Škola ...........................................................................................................................................................62 B. Rodina .........................................................................................................................................................63 3.3. Výsledná zpráva ....................................................................................................................................... 65
ZÁVĚR ................................................................................................................. 69 RESUMÉ .............................................................................................................. 70 LITERATURA ....................................................................................................... 71 PŘÍLOHA ............................................................................................................. 73 4.1. Dotazník ................................................................................................................................................... 73
5
Úvod Každý z nás má zkušenost s rodinou. Někdo stále čeká a těší se až se začne spolupodílet na vytvoření vlastní, jiný nechce o rodině ani slyšet a je rád, že má sám trochu klidu. U někoho zanechala rodina dobré vzpomínky, u jiného naopak. Rodina je prostředím, které na každém, kdo v něm vyrůstá, zanechá kus své podoby. Založit ji stojí každého z manželů kus odvahy a víry v ní. Zasnoubený pár vstupuje do manželství s tím, že se vynasnaží uchopit své nové role a vybudovat tak společně kvalitní prostředí ať už pro ně samotné, tak pro potenciální potomky. Dobře fungující rodina je pro každého, kdo je její součástí, radostí, oporou a pevnou půdou pod nohama. Avšak není vůbec jednoduché a samozřejmé ji vybudovat. Je potřeba mnoho úsilí, citu a vytrvalosti. Zato ovoce snahy je k nezaplacení. Taková rodina umožní nejen dobrý vývoj dítěte v ní žijícího, ale i štěstí rodičů – vždyť jedí sladké plody jejich námahy. Je příjemné našim očím číst řádky o dobré a fungující rodině, avšak v současné době je pevná a fungující rodina jako perla kdesi hluboko v moři. Je nesnadné ji vidět, natož ji vylovit a osvojit si ji. Říká se, že v současnosti nastala krize rodiny. Někteří již nevěří v manželství. Proto vzhledem k nejistotě, která nás svírá ze všech stran, a životnímu stylu, raději volí život „na hromádce“ a o manželství raději ani nepřemýšlejí. Většina novomanželů dnešní doby je s to pořídit si, kvůli kariérnímu růstu a „nedostatku času“, jedno, maximálně dvě děti. Na ty, kteří se rozhodli vstoupit do manželství, nahlížejí nejen skeptici s přimhouřenýma očima a v myslích se jim točí myšlenky „tak schválně, jak dlouho jim to vydrží?!“ Paradigma postmoderní rodiny nabylo tolika variant, že se tento termín stále hůře definuje. Starší generace vidí jasněji, co se skrývá za pojmem rodina. Uvědomují si smysl a hodnoty, jaké rodina zastává. Když ale přemýšlím nad pohledem mým a svých vrstevníků, přepadá mě myšlenka, že naši generaci - mladší, něco velikého uniká. Vlastně se nám zahalila odpověď na otázku proč rodina je. Je rodina ještě vůbec potřebná? Jako malý kluk jsem si pod pojmem „rodina“ představoval muže a ženu, kteří společně pečují o vlastní děti a vychovávají je. Růžové dětské brýle jsem doufám již odložil, ale i přesto se začínám ztrácet a nerozumím tomu, proč rodina upadá. Nedá mi to, abych se nezamyslel nad rodinou jako takovou. Abych nezačal pátrat, zda je s ní vše v pořádku. Abych se možná probudil ze svého snění a odpověděl si na otázku, která mě znepokojuje. Tou otázkou pro mne je, zda s dnešním stavem rodiny není něco špatně? Zda
může být společnost klidná a ubírat se dál stejným směrem? Zda není důležité v době, kdy je instituce rodiny, nejen následkem individualizace, v přílišném tlaku, hledat cestu, jak se navrátit k myšlence „rodina jako základ státu“. Je to líbivá, nechci říci, fráze, která se příjemně poslouchá a pohladí člověka po jeho vlastenecké duši. Avšak je situace rodiny, popřípadě společnosti v bezpečí? Není spíše současný stav rodiny hoden anglického slova „emergency“, jež by se dal vyjádřit slovy „naléhavý stav ohrožení“ nebo „nepředvídaný případ“? Někdo může podotknout : „Moc to hrotíš, přeháníš!,“ avšak je lepší se uklidňovat a padnout do pasti, či se znepokojovat a včas se vyhnout? Toto bylo důvodem zvolení daného tématu – zájem o rodinu a její současný stav. Nenechává mě klidným způsob, jakým současná společnost uvažuje nad rodinou a manželským svazkem, stejně tak způsob, jakým se změnily role rodičů, mi není lhostejný. Uvědomuji si, že téma není jednoduché, a že psaní takové práce se stává dvojsečným mečem, působícím jak na autora, tak na čtenáře. Vím, že není v mých silách mnoho, ale doufám, že svou prací dovedu k zamyšlení alespoň jednoho jedince – bude bohatě stačit, když to budu já sám. V této práci bych se proto chtěl v krátkosti zaměřit na rodinu jako takovou, na její obecnou definici, následně popsat křesťanské pojetí rodiny a zmínit její současný stav. Netoužím najít správnou odpověď na vše, ale budu se snažit zjistit jaká rodina a manželství v současnosti opravdu jsou. Mou snahou bude mj. srozumitelným jazykem vyjádřit myšlenky a závěry nejen mé, ale předně odborníků za slovo vzatých, zabývajících se touto tematikou. Výzkum bude směrován části mladé generace, která má většinou založení vlastní rodiny před sebou. V rukou jí tedy leží nejen její vlastní budoucnost, ale nese zodpovědnost za vývoj rodiny samotné, tedy i vývoj celé společnosti.
A. Teoretická část
1. Pohled na rodinu z obecného hlediska Rodina je udávána jako základní funkční jednotka státu - jakási nejmenší buňka, která utváří celý organizmus, národ. Bez ní by pomyslné tělo, složené z nespočtu těchto buněk, nebylo. Pojďme nyní si rodinu představit a zjistit, co vše se za tímto pojmem skrývá.
1.1 Definice rodiny Definovat pojem rodina, není jednoduché. V běžném povědomí dnešního člověka představuje rodina malou společně žijící skupinu lidí spojenou pokrevními svazky a úzkými citovými vazbami. Její status byl považován za velmi stabilní. Avšak v současnosti se tento pojem nachází v nejistém rozpoložení. Ne, že by jí byl konec, ale je podrobena takovému tlaku, který obsahem tohoto slova otřásá. To má za následek rozšíření oblasti, kterou označení rodina zastává. Lze se shodnout na tom, že je rodina postavena na partnerství dvou osob opačného pohlaví, které je trvalejšího rázu a na příbuzenství. Podmínkou pro označení rodiny, na rozdíl od manželství, je existence nejméně jednoho dítěte bez zřetele na jeho věk. Na rodinu lze nahlížet z několika úhlů. Vždy záleží, která oblast pro nás bude zajímavá, kterou budeme preferovat. Kraus a Poláčková1 se zmiňují o těchto možnostech : (pojetí z pohledu – přiřazený název) 1. právnická literatura – rodinná kolektivita 2. sociologie – sociální instituce 3. sociální psychologie – primární skupina 4. pedagogika – výchovně-socializační funkce 5. ekonomie – spotřební jednotka Definic pojmu rodina je nemálo. Někdy je těžké rozlišovat, zda jde o definici, či názor. Pokusil jsem se vybrat několik „popisů“ s označením rodiny. 1
KRAUS Blahoslav, POLÁČKOVÁ Věra. Člověk – prostředí – výchova : k otázkám sociální pedagogiky. Brno : Paido, 2001. 78 str. ISBN 80-7315-004-2.
Ve své publikaci zveřejňuje Kraus a Poláčková definici Iva Plaňavy: „Rodinu lze definovat jako strukturovaný celek (systém), jehož smyslem, účelem a náplňí je utvářet relativně bezpečný, stabilní prostor a prostředí pro sdílení, reprodukci a produkci života lidí.“2 Při snaze o komplexnější pohled na rodinu lze užít popisu jakožto systémového celku schopného reprodukce svých základních podmínek. Současný sociolog Ivo Možný popisuje rodinu v publikaci „Rodina a společnost“ slovy: „(Rodina) Představuje sociální zařízení, jehož základním účelem je vytvářet soukromý prostor pro reprodukci společnosti, stíněný proti vířícímu a nepřehlednému světu veřejnému.“3 Ivo Možný se zabývá také snahou současné společnosti o rozšíření obsahu, který se skrývá za pojmem rodina. Zajímavý mi přijde tento výrok: „To, že podíl lidí žijících aktuálně v rodině se v poslední době zmenšuje, nenapravíme tím, že rozšíříme jeho obsah. Rodina není totéž co domácnost.“4 „Rodina (z pohledu sociologické definice) představuje skupinu osob přímo spjatých pokrevními svazky, manželstvím nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu a zabezpečení dětí.“5 Toto je další definice rodiny. Možný dále rozlišuje mezi rodinou a domácností takto: „Rodina se ovšem z lidského páru zakládá až narozením prvního dítěte. Na rozdíl od domácnosti, kterou mohou tvořit a často také tvoří jak lidé opačného, tak i stejného pohlaví žijící v páru jež se zakládá také soužitím jiné, větší skupiny osob, ať už pokrevně spjatých, anebo nikoli, pro rodinu je svazek krve (nebo alespoň adopce pokrevního svazku) definující vlastností.“6 Chtěl bych dát na vědomí podstatnou informaci. Dnešní společnost si za institucí rodiny dokáže představit ať už pár tvořený mužem a ženou, či pár složený ze dvou osob stejného pohlaví. Nechtěl bych se k tomuto dnes již „standardnímu“ pohledu přiklánět. Ve 2 3 4 5
6
KRAUS Blahoslav, POLÁČKOVÁ Věra. Člověk – prostředí – výchova : k otázkám sociální pedagogiky. Brno : Paido, 2001. 78 str. ISBN 80-7315-004-2. MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. str.14. ISBN 808642958X. LABUSOVÁ, Eva. WWW záznam z diskuzního pořadu. Hovory o rodině [online]. Únor 2007 Dostupný z WWW: Dostupný z WWW: MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. str.18-19. ISBN 808642958X.
své práci bych se chtěl přidržovat toho smýšlení o rodině, které vnímá rodinu v tradičním (nukleárním) slova smyslu. Tím nedávám najevo, že ostatní formy manželství neexistují, to ne. Jde mi o to, poukázat na to, že je tu více, jež je skryto za pojmem rodina. To jest rodina v ryzí formě, rodina prospěšná, rodina hodná ochrany - ta, která je tvořena dobrým základem - mužem a ženou. Vztahy v ní vzniknuvší jsou primárně pouto mezi mužem a ženou, případně další vztahy, také velmi úzké - mezi rodiči a jejich potomky. Na rodinu tedy nahlížím jako na instituci, která je složena z muže, ženy a jejich potomků.
1.2 Formy rodiny Existují různá pojetí, jakými lze chápat označení rodina. Rodina v tradičním (nukleárním) slova smyslu je složena, jak už jsem zmínil, z muže, ženy a dítěte. V současnosti však pojem rodina zastává více variant. Pohled z druhé strany představuje psycholog Jeroným Klimeš tvrzením: „Rodina není každá skupina, která má k sobě silné citové vazby. To by i skupina skvoterů mohla být označena za rodinu.“7 Klimeš se dívá na rodinu z jiného úhlu. Svým názorem vybarvuje nejasný pohled na označení rodiny a zároveň vyhrocením nutí nás čtenáře se zamyslet. Stojí za povšimnutí jeho další tvrzení, kdy dělí rodinu na reprodukční a nereprodukční.8 Příklady skupin, které mají reprodukční charakter - rodin: •
nesezdaný pár s dětmi
•
homosexuální pár vychovávající (polo)vlastní dítě či náhradní dítě
•
pěstouni a jim svěřené děti
•
prarodiče starající se o dítě nebo děti namísto rodičů
•
bigamní muž, který má dítě se dvěma ženami a stýká se s nimi
Příklady skupin, které nemají reprodukční charakter - nerodin: •
squat bez dětí
•
dvě přítelkyně
•
bezdětní manželé nebo partnerský nesezdaný pár
•
neplodní manželé toužící po dětech (tj. manželé připravení na rodinu, ale rodina to není, protože nereprodukují, nevychovávají...)
•
muž a jeho biologické dítě, o které se muž nestará a nestýká se s ním a to dítě jej nepovažuje za otce
Je pozoruhodné, jakým způsobem lze podle Klimeše nahlížet na rodinu. Od tradičního modelu – muž + žena a dítě - až např. po homosexuální pár vychovávající (polo)vlastní dítě či náhradní dítě. Zde dochází ke střetu dvou směrů. Jedni jsou zastánci tradiční (nukleární rodiny), druzí redefinují pojem rodina a snaží se do něj vměstnat co nejvíce možných forem, které rodině přisuzuje postmoderní společnost. 7
8
Tamtéž jako v pozn. č. 2 LABUSOVÁ, Eva. WWW záznam z diskuzního pořadu. Hovory o rodině [online]. Únor 2007. Dostupný z WWW:
Zaujalo mě několik názorů, které jsou spjaty s pojmem rodina. Jsou od lidí, kteří díky zkušenostem v oboru rodiny rozumí této problematice a jejich ať už pohled nebo názor je dobrý a instituci rodiny prospěšný. Chtěl bych zde tedy představit ještě, mně sympatické, názory Jana Frolíka a Petra Tichého9. Ti se zmiňují o tom, že slovo rodina z jazykového hlediska pochází od slov roditi, rod. Tichý upozorňuje na prostý fakt, že „Instituci rodiny vděčíme za to, že tu jsme“. Oba se odvolávají k rodině jako morfostatické instituci, která stojí na základu muže a ženy. Frolík, věnující se rodině v praxi, poznamenává, že „..všechna ostatní uvedená společenství (jakkoliv v nich může být hodně lásky, odpovědnosti, věrnosti) podle mého rodinami nejsou, i když z některých se rodina může stát.“ Skeptik by zajisté namítl, že rodinu mohou tvořit i dva muži s adoptovaným dítětem. Ano, zajisté tomu tak může být. Dokonce i jejich adoptovanému dítěti se dostane více péče a zájmu, než v rodině stávající se z pěti dětí s workoholickými rodiči. Problém lze však spatřit při vstupu do doby dospělosti. Tento jedinec bude mít zažité vzorce myšlení a jeho přístup k potenciálním vlastním dětem bude ovlivněn z jeho výchovy a toho, v jakém prostředí sám vyrůstal. Podobné je to i v případě výchovy pouze jedním z rodičů. Dítěti se pak dostává více prvků mateřské, či otcovské výchovy. Pro svůj vývin do souladu a harmonie osobnosti potřebuje dítě oba dva rodiče.
9
LABUSOVÁ, Eva. WWW záznam z diskuzního pořadu. Hovory o rodině [online]. Únor 2007. Dostupný z WWW:
1.3 Funkce rodiny Rodina je instituce, která má jedinečné vlastnosti. Jedná se o funkce, které není schopen nahradit žádný jiný orgán. V průběhu historie rodina o některé z jejích funkcí přišla. Avšak ani v současnosti neexistuje jiná jednotka, která by byla schopna mít například funkci reprodukční. Tím zůstává rodině její jedinečná role tj. přivést na svět potomka a dát mu dostatečnou péči, jaké bude potřebovat k tomu, aby z něj vyrostl zodpovědný dospělý jedinec schopný další reprodukce. Funkce rodiny lze v současnosti rozdělit na několik oblastí. Těmi jsou: 1. Biologicko – reprodukční funkce. Tou se rozumí funkce starající se o to, aby rodina byla schopna reprodukce. Pro společnost, jako celek, je důležitou vlastností stabilita. 2. Sociálně – ekonomická funkce. Zastává funkci hmotného zabezpečení rodiny. 3. Socializačně – výchovná funkce. Spočívá v osvojování si návyků chování ve společnosti. Počínaje vztahy s rodiči si dítě formuje pohled na ostatní vztahy a učí se mezilidské komunikaci. Poznává autority a učí se je respektovat. Vytvářejí se zde charakterové a emocionální základy osobnosti. Jde zde o proces socializace. 4. Sociálně – psychologická funkce. Pro dítě je oblast této funkce velmi podstatná. Rodiče dávají svému potomku najevo city, z kterých dítě čerpá a ze kterých staví svůj život. Je tedy důležité, aby se dítěti dostávalo naplnění v této oblasti. Tato funkce ke svému působení užívá vztahů v rodině a citových vazeb. Vytváří také pocit bezpečí, stability, úkrytu před světem a citové rovnováhy.
Práce rodičů je nejen v tom děti dostatečně zaopatřit (ekonomicky, citově), ale právě rodiče jsou také ti, kdo by si primárně měl všimnout schopností a talentů, které má jejich potomek a následně je korigovat směrem, aby daný talent byl rozvinut a zužitkován. Tato funkce spadá do socializačně – výchovné oblasti, avšak mnohdy se opomíjí.
Možný ve své publikaci „Rodina a společnost“ přiřazuje rodině takovýto charakter: „Chrání své členy, nemění svůj tvar, vnitřní uspořádání ani habitus a změny v svém okolí vyrovnává. Svou stabilitou dynamiku umožňuje a v jistém smyslu i podporuje, protože brání společenský systém před chaosem a zhroucením. Funkce rodiny jsou stále důležité. Řešením není, aby vznikly organizace a instituce, které se budou snažit nahradit rodinu v jejím postavení. V současnosti to, že škola částečně přebírá za rodinu zodpovědnost ve funkci výchovné, jednak příliš nefunguje a na druhou stranu to ničí smysl bytí rodiny. Státní orgány se mohou snažit vymyslet nejdokonalejší plány na obnovu rodiny, tím že jí ulehčí v jedné z jejích funkcí. Tímto „ulehčením“ se budou snažit dobrat cíle své snahy – větší volnosti rodiny, více společného času rodičů s dětmi apod. Tato pohnutka však v konečném důsledku bude mít pouze destruktivní následky. Tím, že rodině odebereme její břemena a necháme je nést jiné instituce, nejen že rodině odebereme její smysl existence, avšak se i současně zapříčiníme na tom, aby rodina pozbyla svoji nezbytnost a společenskou důležitost. Stabilita rodiny je nepostradatelná pro společnost. Sama rodina je prototypem sociálních skupin. Přirovnával jsem rodinu a společnost k buňce a organizmu. V tomto obrazu si lze dobře představit, jaké následky může mít, když se samotná buňka stane nestabilní, jinak, nezdravou. S mnohými (téměř všemi) současnými sociálními problémy se společnost potýká právě kvůli následku zanedbání rodiny. Proto je důležité „zdraví“ rodiny nepodceňovat.
1.4 Vývoj rodiny Tak jako člověk potřebuje k životu dýchat, tak i přirozeností každého jednoho z nás je nebýt sám, někam patřit. Jakmile je člověk sám, chvíli mu může být dobře, ale po čase zjistí, že mu druzí chybí. I toho největšího introverta stranícímu se lidí přepadne stesk. Bude si s radostí přát být alespoň mlčky někde v koutě, ale s někým, klidně i stejným jako je on sám. Dnešní tradiční pojetí rodiny je představováno jako soužití muže, ženy a dětí. Tento model je označován pojmem nukleární rodina a bohužel v dnešní době často i za jakýsi ideál. Rodina současnosti nebyla vždy taková. Prošla mnohými změnami snad ve všech jejích oblastech. Chtěl bych se nyní o této metamorfóze rodiny zmínit. To, že je rodina proměnlivá, je patrné. Stačí položit otázku „Co si myslíte o současné mladé rodině?“ osobě narozené před druhou světovou válkou. Hned se nám dostane nejeden postřeh, který dnešní mladší generaci uniká (ať už jde o všudeslyšitelný karierizmus, muž pečující o domácnost x žena v práci, či výchova dětí institucemi, nikoli toliko rodiči). I přes snahu udržet formu rodiny v co největší stálosti, je rodina nucena ke změně. Prochází změnou vnější i vnitřní. Charakter takových změn se může dotýkat pouze drobného období. Jsou tu však i změny, které trvají desetiletí, než se dostanou zpět do zdravého stavu. Takovou změnou míním například proměnu role ženy vzhledem k postavení práce. Nebylo zvykem, aby pracovala mimo domov, ale během průmyslové revoluce se i role matky (hospodyně, manželky) změnila v další roli a to - pracující továrnici. Avšak o tom se zmíním ještě později.
Proměnu a vývoj rodiny jsem chronologicky rozdělil na 4 etapy:
1.4.1 Pravěk Nejprve bych chtěl podotknout, že z prvních dvou etap (Pravěk a Antika) se nám nedostává potřebný dostatek informací. Vycházíme tedy z archeologických výzkumů a následně z poznatků současných afrických a dalších společenství, jež nežijí v civilizovaném světě. Důležitým znakem pro toto období byla žena. Zatímco se muži starali o to, aby byl dostatek prostředků k přežití, ženy byly chápány jakožto život samotný. Celá společenství
žila v kmenech (klanech). Tyto kmeny charakterizovalo jejich společné území, uctívali určitá božstva a udržovali si jistou kulturu známou celé skupině členů. Živili se sběrem a lovem, a právě kvůli obživě se časem začali přesouvat na jiná místa. Začali kočovat. Tím docházelo ke střetu s jinými kmeny a také bojům. Některé kmeny se spřátelili a docházelo ať již ke splynutí dvou kmenů, nebo někteří jedinci kmen opustili (se k němu přidali). Přibližně v období 8. tisíc př. Kristem díky příznivějšímu klimatu opustily kmeny dosavadní kočování a začali si vytvářet příbytky dlouhodobějšího rázu. Sběr plodů byl doplněn zemědělstvím, které se jevilo jako více stabilní. Následkem pestřejší stravy pravděpodobně byla klesající úmrtnost dětí.
1.4.2 Antika Toto období lze označit termínem „boj o populační růst“. Ať již Řím, tak i Řecko usilovalo o to, aby se rodil dostatečný počet dětí a společnost díky nim kvetla. V Řecku byla společnost rozdělena na měšťany (pány) a otroky. Život otroka byl čistě pouze o práci. Nevlastnil nic, tudíž jen málokterý pokus o sňatek se zdařil. Dostával od svého nadřízeného rozkazy a musel je plnit. Jeho pán mu obstarával pokrm a obydlí. O slovu svoboda tak otrok mohl přemýšlet jen před smrtí, nebo se mu o něm mohlo zdát. Vznikl obchod s otroky, kdy tito lidé byli odesíláni od jednoho majitele k druhému. Také do válek byli posíláni jako bojová síla. V současnosti si nedokážu takový život ani představit. Na rozdíl měšťané, páni, majitelé ti žili jiným stylem. Byli správci nad mnoha lidmi, kterým udíleli rozkazy. Obchodovali mezi sebou a ve městech (tehdejších „polis“) tvořili nejmenší část obyvatelstva. Standardně měl každý pán několik žen, avšak ty neměly o mnoho vyšší postavení než otroci. Děti byly společenský problém, neboť každý pán si přál mít dobrého dědice a tak se stávalo, že některá „nelíbivá“ novorozeňata zabíjeli. Ani se nedivím, že populace nerostla, neboť v podmínkách, kdy páni zabíjejí vlastní děti a otroci by ani neměli prostor starat se o vlastní děti, je takový cíl nemožný. Podobně tomu bylo i v Římě. Zde došlo k počátkům ustanovení, dnes bychom řekli, základům sociální politiky. Tak například vzhledem k neochotě mužů vstoupit do sňatku, bylo ze zákona podstoupení tohoto rozhodnutí nařízeno. Také ženy s dětmi získávaly podporu ze zákona (nedokáži si moc představit, jak to vše fungovalo, avšak něčím mi to připomíná i dnešní dobu). Zákon se dotýkal role ženy v oblasti výběru zaměstnání. Byly
otevřeny možnosti chopit se některých ženských prací (švadlena, kojící chůva, obchodnice). Otroci byli stále pod správou svého pána. Vzhledem k rozvoji zákonodárství je možné, že i muži obdrželi „milost shůry“ a nastala pro ně možnost volby. Kdo ví. Veliký chaos vyvolalo křesťanství. Ne, že by ono samo o sobě, avšak došlo k reakci filozofického myšlení a křesťanské nauky. Dosud mnozí uznávaní antičtí teoretikové se sice pohybovali na pomezí vědy, avšak jejich myšlenky byly pro denní život převážně nepoužitelné. Vlna křesťanství, která měla svůj počátek v Jeruzalémě, se nesla nezadržitelnou rychlostí do okolního světa. Nebyly to pouze úvahy a filozofování, nebyl to „jen“ seznam několika ustanovení, ta vlna s sebou nesla Zákon, který obdržel národ Izrael, poté, co vyšel z egyptského otroctví. Bylo v něm napsáno vše, co potřebuje nevzdělaný otrok k tomu, aby se naučil žít, aby žil dobře. Chci tím říct, že tento zákon byl velmi praktický a není divu jakou reakci vyvolával ve společnosti.10 Římské společnosti bylo předložena možnost rozhodnout se, zda se ubírat dále stejnou cestou a vytvořit tak vlastní zákony, nebo vykročit ve šlépějích následujících Mojžíšův zákon. Vydali se po cestě chudých (těm bylo přiřazováno křesťanství) a společnost tak čekala náprava. Asi nejvíce problematickou byla oblast rodiny a manželství. Křesťanství vedlo k úctě a respektu života. Manželství bylo podáno jakožto nerozlučitelný svazek a mimomanželské styky byly označeny za smilstvo, tedy věc, právě tvarující se společnosti, nepřijatelnou. Důsledkem pro rodinu tedy bylo – úcta muže k ženě a autorita muže v rodině, přičemž on je za její chod a stav zodpovědný před Bohem.11
1.4.3 Středověk Následkem pádu západořímské říše byla odstartována další etapa lidstva. Tuto dobu lze charakterizovat rozvojem společnosti, a to ve dvou oblastech. První zahrnovala strukturu obyvatelstva, postavení jedince ve společnosti a postupný výstup duchovenstva až na vrchol mocenského žebříčku (vznik trojího lidu: duchovenstvo, měšťané, řemeslníci). Druhou byl rozpad říší a vznik samostatně ucelených státních celků. Ty zahrnovaly odlišné zákony a společenský řád. Jak již bylo započato v Antice, tak křesťanství nebylo udusáno, naopak, proniklo až do celé Evropy a většina zemí získala statut církevní stát. Z počátku se zdálo, že to je dobré a 10
11
Izraelský zákon nebyl to hlavní co daná „vlna“ přinesla. Šlo především o evangelium, postavené na zmrtvýchvstání Ježíše Krista a díky jeho smrtí usmíření člověka s Bohem. To byl důvod cestování, neboť víra v Boha nebyla jen záležitostí Židů, ale po smrti J. Krista i pohanů. Podrobněji ve 2.kapitole této práce.
ušlechtilé řešení. Moc duchovenstva stále více sílila, až se dostala nad veškerou společnost. Co bylo ujednáno a ustanoveno církví, to platilo. Bohužel však v budoucnu bylo jasně viditelné, že to nebyl dobrý krok. Vedení církve upustilo od mravní ušlechtilosti a vzhledem k nabytému bohatství, ztratilo ze zřeteli to hlavní – lásku k Bohu, víru a naději, jež bylo a je základem křesťanství. Využilo svého postavení a následky působení církve byly více než zdrcující. Nerad bych, aby to vyznělo, že dopady církve na společnost byly jen negativní. To ne, tak se dělo až závěrem této krizové etapy. Úcta k rodině a manželství byla církví stále chráněna a dokonce po Velkém schizmatu po roce 1054 byla instituci církve svěřena veškerá pravomoc nad všemi sňatky a tresty v jejich porušování. Jak to avšak bylo s rodinou? Vyskytla se dvě pojetí. Ve městech docházelo k nižšímu počtu svazků. Bylo zvykem, že panovník, či mocnář měl několik žen. Velkou roli také hrál původ. Samozřejmě měl mnohé výhody ten, kdo byl ze vznešeného rodu a jeho druh by se v případě sňatku stal spolumajitelem dědictví. Také věk, ve kterém vstupovali do „vážného“ partnerství byl jiného rázu než dnes. Děti neměly za sebou ještě ani začátek puberty a rodiče je již uvedli do zásnub, po kterých rychle následoval sňatek. Problém však
nastal v šlechtě, která sloužila svým nadřízeným. Právě poddaní měli mnohdy
zakázáno vstupovat do manželství. Museli sloužit pánům na úkor jejich osobního života. I když se to zdá paradoxní, rodiny žijící na venkově měly mnohem více svobody a radosti než tito služebníci z měst. Na vesnicích, tam to žilo. Rodiny byly chudé a domácnosti vícegenerační. Mladí se „brali“ časně, neboť v množství potomků nacházeli východisko do lepšího živobytí na celém statku (tamější děti se seznamovaly s prací na poli již před desátým rokem života). Obdobím středověku se nesla snaha o populační růst. Faktorům, které jej ovlivňovaly, byly sebrány jejich hlavní zbraně (nízká životní úroveň, nedostatek pokrmu, špatná hygiena – vysoká úmrtnost při porodu) a před nástupem novověku již poměrně svižným tempem pokračoval onen vysněný růst.
1.4.4 Novověk Poslední etapou lidstva je novověk trvající přibližně od 16. století podnes. Je to období mnohých zvratů a změn. Brána se otevírá vědě a technice. Poznání člověka střídá dosavadní monopol náboženství. Rozum člověka určuje co je dobré a co ne. Do této éry proniká krom vědy také vzestup cestování. Nejen mořeplavci navštěvují nové kultury a přejímají od nich mnohdy více než jen sazenice kukuřice či chmele. Počet lidí roste, tudíž
je zapotřebí dostatek surovin, území a hlavně pravidel pro nedestruktivní spolužití společnosti. Abych nezapomněl na rodinu. Ta se dostala do zřejmé proměny. Ve společnosti vyvstal pojem tradiční rodina. Rodina obývající takovýto dům se skládala z muže a ženy, dětí a pracujících čeledínů a služek. Komenský ve svém spisu Všenáprava (2008, str. 199) rozlišil osoby v rodině takto: „jsou 1. manželé navzájem, 2. rodiče a děti, 3. páni a sluhové, 4. podruzi jako vedlejší část domácnosti.“ Muž se staral o vše, co se dělo vně domu (práce na poli, obchody, jednal s lidmi ve společnosti). Zato žena byla paní domácnosti. Se služkami zastávala veškeré domácí práce a když měla čas a chtělo se jí, šla pomoci svému muži na pole. Od společnosti však byla (žena), lze říci, odříznuta. Uzavíraná manželství byla předem domluvena rodiči. Stejná společenská vrstva a podobné množství majetku byly nepřekvapivě determinanty sňatku. Na jakýkoli emocionální postoj jednotlivců vůči partnerovi nebyl brán ohled. Manželství tu bylo přeci hlavně proto, aby domácnost dobře fungovala. Tyto tradiční rodiny, ať již jako městské cechy, či hospodářství podléhaly státním zákonům. Veškeré spory byly předkládány zřízeným orgánům – soudům. Obraz současné rodiny je již několik století formován. Rám který jej drží byl ustanoven přibližně v 18. století. Tehdy rodina obdržela pojem moderní rodina. Doposud jsme když byla zmiňována rodina, byla tím míněna rodina jakožto domácnost. Rozdíl jest v obsahu a ohraničení. Domácností bylo vícegenerační soužití rodin, čeledě, příbuzných, kteří společně pod vedením hospodáře, či pána domu, spravovali dům a majetek jim vlastní. Změna, jež počala klíčit již v rodině „tradiční“ byla dovršena vznikem soukromí. Individualizmus, který povstal v osvícenství převzala i rodina. Společnost odložila brýle „bezcitu“ a ekonomicky stabilní jedinci si mohli dovolit vstoupit do manželského svazku ne pro nutnost a rozhodnutí rodičů, nýbrž byly brány v potaz i city chované mezi partnery. Společenská vrstva i majetek byly brány v potaz, avšak individuální volba byla dána všem svobodným. Nad těmi, kteří již do svazku manželského vstoupili, panovala přísná společenská morálka. Nevěra byla přísně trestána a každé porušení mravů bylo společností odsuzováno. Došlo ke změně postoje k práci. Život domovů byl postaven nad potřebu práce. V tomto období byl otevřen prostor vzdělání. Děti, které byly bez možnosti studia vyučoval otec doma. Také výchova dostala přednost před prací. Jedním z rodičovských cílů začalo být výchova samostatného a ctnostného dítěte. Zmíním také, že nad veškerým lidem panovala přísná pravidla a řád, které ustanovil stát.
Následkem osvícenství bylo oslabení moci křesťanství ve společnosti. Budoucnost společnosti tak byla dána do „rukou“ rozumu člověka. Následovaly boje o moc, území a přesvědčení. Vznikaly školy a univerzity (vzdělání určovalo postavení ve společnosti). Ke konci 18. století byl uzákoněn rozvod, který byl zanedlouho zrušen. Vedly se pře o zrovnoprávnění žena a mužů, jejichž následky jsou viditelné podnes. Osvícenství uvolnilo mnoho myšlenek – dobrých i méně rozumných, některé z nich však měly zůstat pouze v myslích lidí, či na papíru.
1.4.5 Moderní rodina Moderní rodinu lze řadit do období vzniku moderní společnosti. Tím rozumíme dobu od 30. let 19. století po 60. léta 20. století. Jako v každé době nastaly chvíle, kdy se společnost snažila udržet jako celek a přestát těžké období. Přišly války, jejichž příčinou byly spory vedené ať už v myslích jednotlivců, tak i celé společnosti. Nesoulad vyvstal mezi vírou v Boha a lidským rozumem. Společnost vedla spor o to, zda chovat stále respekt k věcem neviditelným, nebo se uchýlit k poznání, které se v daném období rychle rozvíjelo. Nedalo se tomu zabránit, neboť věda otevírala dveře dosud zavřené a člověk tak zakusil část moci, jelikož byl to právě On, kdo objevil a tak i začal rozumět principům dosud jen Bohu srozumitelným. Vznikl pojem humanismus, jež se odklonil od bázně před Bohem a člověk se zahleděl sám do sebe. Následkem humanismu se člověk přirozeně odvrátil od dosavadního náboženského pohledu na život. Upřel svůj pohled k člověku samotnému. K jeho schopnostem a k tomu jak on sám je dokonalý.12 Věda a poznání se pro něj stala prvkem určujícím „neměnnou“ pravdu. Autorita, jíž byl doposud Bůh, se stala tímto nalomenou a tudíž nerespektovanou. Člověk postavil sám sebe na pomyslný vrchol vědění. On sám je tím dokonalým. Tato doba byla provázena hojným rozvojem filozofie. Sám Fridrich Nietzsche a jeho výrok „Bůh je mrtev“ je jasným důkazem toho, kudy se rozjímání a myšlení filozofů začalo ubírat. Rodina prošla výraznou proměnou. Dosavadní sňatky byly uskutečňovány s ohledem na ekonomickou situaci rodů. Modernizmus přichází z novou volbou a to, svobodnou volbou partnera. Možnost takovéto volby vychází z citového individualizmu, kterému toto období dalo zelenou. Dle mého názoru to byla dobrá volba. Bohužel však větší množství 12
Období humanizmu bylo charakteristické tím, že do společnosti zasazeny semínka
individualizmu.
svobody člověk využívá k tomu, že začne překračovat hranice, které by ho předtím ani v mysli nenapadlo překročit. Ve středověku bylo přirozeností, aby lidé o sobě měli povědomí (bydleli pospolu, tudíž bylo nemnoho, co by jeden o druhém nevěděl). Během období humanismu se rodina stahuje do sebe. Stalo se to pravděpodobně následkem zaniknutí velkorodin a vzniku rodin nukleárních. Rodina přijala návyk ohraničovat si svoji „vlastní půdu“ termínem soukromí. Podstatné pro moderní společnost bylo, že se role rodiny začala uvolňovat v oblasti majetkoprávních vztahů. Role ženy tak podstoupila nepřehlédnutelnou proměnu. Postupem času získala žena značnou samostatnost v těchto třech oblastech – finanční, osobní a společenské. Změna její sociální role vedla z postavení hospodyně do pozice pracovnice či „dělnice“. Dochází k proměně celé struktury rodiny. Jedním ze zřejmě očekávaných následků je rodina s nižším počtem dětí. Muži zůstala jeho role a zodpovědnost v oblasti ekonomické a sociální o zabezpečení rodiny. De Singly uvádí: „Během zhruba padesáti let (1918-1968) se požadavek, že muž má pracovat mimo domov, aby vydělal peníze na domácnost, a žena zůstává doma, aby se co nejlépe postarala o děti, stává samozřejmostí ve všech sociálních vrstvách.“13
1.4.6 Postmoderní rodina Egyptsko-americký literární teoretik a kritik Ihab Hassan14 definuje postmodernismus těmito rysy: „Je to antiforma, hra, náhoda, anarchie, proces, performance, happening, absence, rozptýlení, text a intertext, povrchnost, oddenkovitost (nekontrolované rozrůstání). Postmodernisté často tvoří úplně náhodně.“ Za touto definicí si lze představit dnešní adolescenty, kteří již nejsou ztotožněni s pohledem na svět, jaký mají jejich rodiče. Myslím si, že nejde jen o ono „těžké období“ dospívání, kdy děti propadají revoltě hlavně vůči rodičům i celé společnosti. Ač to zní jako otřepaná fráze, tak skutečně je dnes doba jiná, ve které jsou mladí lidé nuceni k tomu najít si vlastní cestu, pro ně tu nejlepší. Porušují pravidla, která byla pro mnohé rodiče neporušitelnou normou, a zkoušejí vše, co v životě potkají. Díky tomu jsou nuceni, na rozdíl od starší generace, hledat to, co je pro ně správné. Je to způsobeno tím, že každý jedinec se v dnešní době může svobodně rozhodnout pro cokoli. Nechtěl bych, aby to 13
De Singly, François. Sociologie současné rodiny. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 1999. 89 str. ISBN 80-7178-249-1. 14 ČULÍK, Jan. WWW internetový deník Britské listy. Postmodernismus: Jaký je dnešní svět?. 28.února 2008. Dostupný z WWW:
vyznělo, že starší generace měla na očích klapky a šla životem jak společnost pískala. Avšak, domnívám se, že nebyl dán člověku takový prostor jaký je mu dán v současnosti (tento rozdíl je patrný například u nás v České republice, kdy byla po pádu komunismu nastolena demokracie). Pro člověka je svoboda nezbytná, avšak svoboda je spojena s faktem, že nutí člověka, aby se sám rozhodoval. Je jednodušší, aby za člověka rozhodoval někdo jiný, avšak to vede k zakrňování osobnosti daného jedince. Ve státě, jehož dobré ctnosti byly zakopány a byl dán prostor pro vznik „požitkářské kultury“ oplývající často lehce nabyvatelnými zkaženými hodnotami, je těžké pro každého z jedinců najít to dobré, ryzí. Z mnohých kolotočů, ve kterých žijeme vyvstává výzva, a to – zda to, jak žijeme, čím se naše mysli sytí a jak se jeden k druhému chováme je to nejlepší nám dostupné. Nemyslím si, že celá budoucnost je svěřena mladé generaci. Vždyť právě rodiče jsou mimojiné ustanoveni k tomu, aby své děti dobře vychovali a pomohli jim v kročit do vlastního života. Na budoucnosti společnosti se podílí každý jedinec. A tak zůstává na každém z nás, předně na dnešní mladé generaci, zda hodnoty, kterých se držíme jsou nejen pro nás prospěšné a jsou tím nejlepším možným. Rodinu v dnešním pojetí považuji za rodinu postmoderní. Dle francouzského sociologa De Singly ji lze zařadit do období od 60. let 20. století do současnosti, tedy 21. století. Charakterizuje ji: „ Přechod moderní rodiny k rodině „postmoderní“ se projevuje zvýrazněním charakteristik prvního období, a sice zaměření na vztahy. To, co se mění, je skutečnost, že vztahy již samy o sobě nemají hodnotu. Ta vyplývá především z uspokojení, které mají poskytnout každému členu rodiny. „Šťastná rodina“ je dnes méně přitažlivým ideálem. Důležité je, aby byl člověk šťasten sám za sebe.“15 Tyto slova dle mě vystihují postoj dnešní společnosti. Ne, že bych uvrhnul všechny do jednoho pytle, ale s projevy individualismu se setkáváme v nechtěné míře. V jedné škole podal učitel otázku: „Co je podle vás, studenti, největší hrozbou lidstva?“ Jednou z odpovědí byla sobeckost. Sobeckost je jedním z projevů individualismu. A pro rodinu je sobectví jednou z největších překážek. Samotná příčina rozvodu je s velké míry způsobena tím, že muž (či žena) si najdou jiného partnera, nebo také že jeden má o druhém nějakou představu, kterou mu partner časem nemusí do detailu splňovat a hned je „důvod“ s tím něco dělat. K rozpadu rodiny v jejím tradičním pojetí u 15
De Singly, François. Sociologie současné rodiny. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 1999. 90 91 str. ISBN 80-7178-249-1.
nás dochází přibližně od sedmdesátých let dvacátého století. Jedním z hlavních startérů bylo překonání společenského odsudku – rozvodu. Současná manželství mohou být křehká mj. i díky faktu, že partneři se vzali pod vlivem romantické lásky (zamilovanosti). Ovšem po uplynutí nedlouhé doby nastane chvíle, kdy se střetnou charaktery, nebo vkus každého a vyvstane oběma v mysli otázka: Proč jsem se vlastně ženil/vdávala? A tím se oba vyskytnou poblíž propasti zvané právě rozvod. Přechodnou skupinou populace z moderní do postmoderní doby by se dala označit generace rodičů současných studentů studujících vysokých škol. K tomu se váže neřešený vztahový „rozkol“, kdy se střetávají prvky postmoderního myšlení (u adolescentů) a moderního (u jejich rodičů). Jedním z projevů postmoderní společnosti vzhledem k rodině je životní styl singles. Jde o fenomén, jež se v posledních třiceti letech ve větší míře začíná projevovat i v České republice. Původem lze ve vysokém rozsahu dokumentovat tento úkaz v USA v osmdesátých letech dvacátého století.16 Dospělí lidé ve věku 25 - 40 let se rozhodují (vzhledem k špatné zkušenosti z minulosti, či jinému důvodu) k tomu, že budou žít sami. Plusem v takovém vztahu je volnost, zodpovědnost jen sám za sebe, častokrát bydlení u rodičů v domě (s tím spojená zabezpečenost a nízká ekonomická zátěž). Jinými slovy pohoda. Mezi mínusy však lze počítat skutečnost, že jsou hůře adaptabilní na navazování vážných vztahů. Drží si odstup od ostatních. Mají tendence k sebestřednosti, nedůvěřivosti a lhostejnosti vůči okolí. Časem se ukáže, je-li toto pouze trend, či je to změna delšího trvání ve společnosti.
Nyní si představíme postupný vývoj rodiny, jak nám jej do čtyř fází rozdělil Ivo Možný:17 1. Období kolem 8 tisíc před Kristem. Tento čas by se dal označit pojmem „velkorodina“. Lidé z rozsáhlé příbuzenské sítě se seskupovali a zabírali území, které obývali a na kterém měli své živobytí. Mezi rodinami docházelo k ekonomickým a snubním výměnám. Vládl převážně patrimoniální či patrilokální systém. 16
17
Na konci kapitoly je graf zachycující stav rodiny v USA v roce 1970 a 2000 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. str.17. ISBN 808642958X.
2. Mezopotámie 3 tisíce před Kristem, Řecko a Čína kolem 600 před Kristem. Dobu tohoto letopočtu charakterizuje zakládání států s čím spojené období válek. Pravděpodobně proto bylo nastolení patrimoniální domácnosti důležitou volbou. Vláda mužů byla spojena s vlastnictvím domácností, služebnictva, čeledi i popřípadě čeledi ozbrojené. Nastal úpadek složitých systémů výměn. 3. Století osmnácté a devatenácté v západní Evropě a severní Americe. Stát přebírá zodpovědnost v oblasti ochrany rodiny. Rodina se přestává natolik věnovat jí samotné. Nové možnosti v oblasti práce. Byl stanoven ideální typ rodiny – muž (ekonomický a sociální zajišťovatel) a žena (starající se o domácnost). 4. Poslední období spadající do druhé poloviny dvacátého století v bohatých průmyslových společnostech. Hluboké změny sociálních rolí v rodině. Vznik různorodých rodinných forem. Vzestup rozvodovosti, opakovaných manželství a nesezdaných soužití. Snaha zrovnoprávnit pozici ženy a muže při vyjednávání o vztahu a rodině. Pojem singles – významná sociální skupina.
Chtěl bych nyní vkročit do oblasti rodiny a křesťanství, neboť právě křesťanství mělo dlouhou dobu ve správě vývoj rodiny. Zvu Vás na společný náhled.
2. Rodina z hlediska křesťanství „Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!“ (Bible, kniha Kazatel 4,9-12)
Rodina, jak nám ji představuje Bible, nebyla ustanovena lidmi, ale založil ji Bůh. Bylo tomu tehdy, když stvořil člověka Adama a viděl, že on si připadá samotný. Rozhodl se proto utvořit ženu (Evu), která by mu stála po boku a byla mu dobrou pomocnicí. V druhé kapitole knihy Genesis je, jak si později ukážeme, celé toto ustanovení popsáno. Jak rodina vznikla, jak byla ustanovena, co bylo svěřeno muži, co ženě. Na tyto a podobné okruhy se nyní zaměříme. Vím, že není jednoduché pro současného informovaného člověka vědoucího, že Země je kulatá, aby si dokázal představit ženu vzniknuvší z jakéhosi žebra. Chtěl bych čtenáře vyzvat, aby dovolil svému myšlení a zkusil si představit alespoň v odstínech šedi toto, v dnešní době již moc neuznávané, pojetí člověka a rodiny. Zároveň bych chtěl dodat, že interpretace rodiny dle Bible a myšlenky v ní obsáhlé jsou praktické a nechtěl bych na tomto místě popisovat nějaké mystické věci. Pokud Bůh stvořil člověka i rodinu, tak se dá očekávat, že v knize, která se mnohdy nazývá „Slovo boží“ najdeme informace týkající se rodiny.
2.1 Vznik rodiny
Je otázkou odkdy se rodina nazývá rodina. Kdy v historii nastala chvíle, během níž se muž a žena rozhodli pro to žít společně? Od historiků se dovídáme, že v hluboké minulosti bylo zvykem žít v kmenech pohromadě. Později, jak už víme, kolem 16. století vznikla domácnost a poté až rodina taková, jakou ji známe dnes. Avšak nechtěl bych věnovat pozornost tomuto úhlu pohledu, ale rád bych se zde zaměřil na rodinu jak nám jí předkládá křesťanství, resp. kniha Bible. Jak rodina vznikla? Byla dána pro člověka. Každý člověk má potřebu být s někým, nebýt sám. Lze předpokládat, že to bylo jednou z motivací, aby Bůh stvořil ženu a muž tak nebyl sám. Podívejme se na to blíže, jak je to napsáno. V první kapitole knihy Genesis18 čteme: „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ V druhé kapitole je daný okamžik popsán ještě jednou, avšak takto: „I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ „I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.“ Zde je zachyceno několik pozoruhodných okamžiků, ze kterých jsem vybral tyto, zlomové, na jež více zaměřím fokus. Jsou zlomové, neboť se zde stanovují normy pro rodinu. Popisují stvoření světa a hlavně pro nás důležité stvoření muže a ženy. Těmi „mezníky“ jsou: 18
V této druhé kapitole budu často citovat z Bible Tímto to dávám na vědomí pro jasnější orientaci čtenáře, že knihy zde zmiňované pochází z Bible (celá Bible je souborem několika desítek knih).
1. Člověk je obrazem Božím. Nejen muž, ale i žena. 2. Bůh viděl, že není dobré, aby byl člověk sám. Utváří ženu a vede ji k muži. 3. Rodina vzniká opuštěním rodičů a přilnutím k sobě navzájem.
2.1.1. Člověk je obrazem Božím Představme si obraz. Obraz není to samé jako věc, která byla do obrazu zachycena. Má pouze jisté rysy, podobu, ale není to totéž. Co znamená fráze „člověk je obrazem Božím“? Člověk není to samé co Bůh. Člověk má tělo, duši a ducha19. Tělo je viditelná schránka, duše obsahuje intelekt, myšlení, city, vůli a třetí složku ducha charakterizuje život a je to jakási hybná síla. Kdybych byl informatikem popsal bych člověka asi takto: Tělo jest hardware, duše software a duch je elektřina, která vydává impulsy do celého celku a bez ní by nebyl život (chod počítače). Proč se tu o tom zmiňuji? Mou snahou je přiblížit čtenáři oblasti člověku a Bohu podobné. Nechci zacházet do hluboké teologie. Člověka tedy zhruba vykresleného máme. O Bohu se v Genesis píše v množném čísle (patrné ve verši: Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu...“20, jež zastává poměrně známou svatou trojici a to – Bůh Otec, Boží Syn (Ježíš Kristus) a Boží (svatý) Duch). Když porovnáme tyto dvě osoby, člověka a Boha, zjistíme, že jistou podobu mají: •
Fyzická stránka člověka sdílí podobu s člověkem Ježíšem Kristem.
•
Duch přebývá v lidském těle, podobně tak existuje i Duch Boží.
•
Člověk má rozum, vůli, city a řeč a stejně tak i Bůh Otec, který je podobně jak člověk tvořivý (tvořil zemi, množství zvířat), má intelekt (dal Zemi řády, například gravitace, složení atmosféry, to, že člověk má dvě uši a jedna ústa – možná aby více naslouchal než mluvil, apod.) v poslední řadě má i city (jestliže bychom i nadále brali v potaz, že Bible je hodnověrná, zjistíme, že Bůh je žárlivý21, nenávidí hřích).
Tuto část, ať může působit zdánlivě mimo téma, jsem zde rozvinul účelně pro osvětlení podoby Boha a člověka. Další otázkou je proč Bůh stvořil člověka jako muže a ženu? 19
20 21
Někteří autoři představují člověka jakožto pouze z těla a duše složeného. V Bibli se nachází pojem „duch Života“, kterého mají živé bytosti. Vycházím tedy z tohoto biblického předpokladu. Genesis 2. kapitola, překlad Nová Bible Kralická Exodus 34:14 Nesmíte se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je žárlivě milující Bůh.
Snadnou odpovědí může být „přeci, aby měli děti“. Jak víme, tak muž a žena jsou velmi odlišní. Velmi píši proto, protože tomu tak je a často to člověk zapomíná. Muž má tendence nad věcmi panovat, mít kontrolu a chápe život rozumem. Kdežto pro ženy je přirozené věci prožívat, jsou více citovější, jsou intuitivnější. Tuto oblast si však společně projdeme později.
2.1.2 Není dobré, když je člověk sám Dalo by se říci, že celé křesťanství je postavené na společenství. Není to jen vlastnost, kterou by měli věřící lidé, ale je to pro každého člověka přirozené a zároveň potřebné někam patřit, nebýt sám. Člověk hned ještě než se narodí, tak již se podílí na vztahu. Je to vztah matka – dítě. Aniž by si to uvědomovalo, tak při prvním nádechu mimo tělo matky se stává součástí společnosti plné vztahů. Po nedlouhé chvíli si samo uvědomí jak nezbytné jsou pro něj dobré vztahy a lidé kolem. Podíváme-li se zpětně na první rozdělení ve vztahu, tak to nastalo již v zahradě Eden, kdy člověk přestoupil nařízení Boha, pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého a Bůh jej následně vyhnal z této zahrady22. Muž měl na jednu stranu smůlu, že ho jeho žena navedla, ale na druhou stranu, kdyby byl sám, ženu neměl a pojedl, tak by byl vyhnán a neměl by ani společenství s Bohem a ani ženu. Pro některé, myslím si, že poměrně mnohé je samota tím nejhorším z čeho mají v životě obavy. Ať už svobodná dívka se bojí, že zůstane sama, tak podobně pro staršího důchodce je představa izolovaného života v jednom pokoji děsivá. Staří lidé, pro něž je samota největší hrozbou, se scházejí s kamarády nebo si alespoň pořizují náhražku v podobě nějakého domácího mazlíčka. O samotě se píše v biblické knize Kazatel: „Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. "Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?" Také to je pomíjivost a úmorná lopota. Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? Přepadnou-li jednoho, postaví se proti
22
Genesis 3. kapitola, 23-24.
nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne.23 Není logické proč Bůh stvořil člověka, co ho k tomu vedlo. Když věděl již na počátku, že jej člověk zklame, že se od něj odvrátí a bude milovat více sebe než jeho Stvořitele. Při pátrání po objasnění této záhady jsem došel k tomuto závěru. Bůh stvořil nebe, zemi, vody, rostliny a živočichy. Připravil dokonalé prostředí. A pak stvořil člověka. Bytost se svobodnou vůlí, Bohu podobnou. Zemi a vše co stvořil svěřil do rukou právě lidem a chtěl, aby si ji podmanili, aby ji vládli a starali se o ni (tj. zmíněno také v knize Genesis). Co ho vedlo k tomu, že jim vše co stvořil dal, je záhadou. Pravděpodobně to byla láska k člověku. Neboť jak je psáno kdo Bůh je: „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“24 Jsou chvíle, kdy člověk samotu vyhledává. Domnívám se, že to jsou chvíle, kdy je člověk zraněný, či pochroumaný ať už sám sebou nebo společností. Přepracovaný a psychicky vyčerpaný poradce z dobrovolnické nadace se vždy po práci bude těšit domů. Bude se těšit na klid, na odpočinek v křesle. Nebude prahnout po tom jít s přáteli do restaurace a celý večer strávit povídáním si o tom, co se kolem děje. Bude mu plně stačit drobné povídání s manželkou. Jakmile ale načerpá sil a dostane se do stavu psychické pohody, bude lidi a čas s nimi pozvolna vyhledávat. Bude potřebovat být jejich součástí. Každý z nás nechce být sám. Touží mít alespoň jednoho člověka, který mu bude nablízku.
2.1.3. Předpoklady pro vznik rodiny Existuje nějaká rada, která by pomohla partnerům se založením rodiny? Písmo nám popisuje přechod do manželství těmito slovy: „Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.“25 Jde o oddělení se od předchozích vztahů, které pro nás byly doposud nejdůležitější a vstup do vztahu tak úzkého, jak jen to jde. Tento vztah se pro manžele stává tím hlavním (hned po Bohu). Je velmi důležité, aby člověk měl správně uspořádané priority. V křesťanském manželství by měl být na prvním místě Bůh a následně partner. Každý z manželů si musí dát pozor, aby pro něj jeho „polovička“byla tím nejdůležitějším člověkem tu na zemi. Důležité je si střežit, aby na pozici, která je určena 23 24 25
Kazatel 4. kapitola, 8-12 1.list Janův 4. kapitola,8 Efezským 5. kapitola, 31
manželovi/manželce, se nedostal někdo jiný – ani vlastní děti. To uvádí na špatnou cestu, která vede do trápení. Tak jako muž odejde od rodičů, stejně i žena nezůstane se svými rodiči. Oddělí se jeden pro druhého. V předchozím verši jsou zmíněny tři úkony a to: opustit, připojit se, být jedno tělo. Opustit. Jde o rozhodnutí. Zanechat minulost a vkročit novým směrem.. Někdy, když člověk něco opouští, tak to od něj vyžaduje změnu smýšlení, postojů, priorit a v případě opuštění rodiny je to veliká změna. Neznamená to, že by již člověk nebyl v kontaktu s rodiči a známými. Ale rozhodnutí pro vstup do rodiny je zásadní a vyžaduje vzdání se věcích dosavadních a vytvoření nové rodiny, nových vztahů, zkrátka je to vstup do nové etapy života. Jedinec svou rodinu sice opouští, ale může se radovat, neboť začíná žít život s tím koho má rád, kdo je pro něj tím nejdražším a s kým se chce naučit žít a strávit bok po boku život. Připojit se, neboli přilnout, či přidržeti se.26 Co znamená ono „přidržeti se“, či „přilnout“? V angličtině je použit výraz „cleave to“, vyjadřující slova jako – lnout k, přilepit se, držet na. Jde tedy o stav, kdy jsou dva jedinci oddáni jeden druhému, s tím že jsou spojeni jak na rovině tělesné i duševní. Jeden druhému projevuje svoji lásku celkovou odevzdaností. Pojem „jedno tělo“ je vysvětlen v Ekh (2007, str.) slovy „Jedná se o nejdůvěrnější a nejintimnější společenství dvou lidí, jaké může existovat. Toto společenství zahrnuje duchovní, duševní a tělesnou oblast vztahu. Díky vzájemné lásce dva lidské životy splynou v jeden. Bible o tom hovoří jako o spojení a spojení se vyznačuje sebevydáním.“ Ono „přilepit se“ představuje spojení dvou osob. Ty by v případě rozdělení byly vydány takové újmě, jejíž koncem by byla podoba dvou neúplných celků. Zde je patrné jakou váhu má rozhodnutí a vstup do manželství. Zároveň obsah skrytý za slovem „ano“ při svatebním obřadu.
26
Genesis 2. kapitola, 24. „Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.“ Překlad Bible Kralické
2.2 Muž a žena Při pohledu na postavu muže a ženy je člověku patrné, že je mezi nimi rozdíl. Není pouze ve stavbě těla. Jakmile mluvíme s mužem a ženou zjistíme, že nejsou stejní, že žena často uvažuje více v rovině citů, kdežto muž na rovině rozumu a logického uvažování. Pro každého jednoho je přirozené něco jiného. Muž a žena jsou jiní, protože jsou určeni se navzájem doplňovat. Jsou schopni žít každý sám, ale tíhnou k sobě. Každý z nich je uschopněn dělat jiné věci. U mužů, oproti ženám, převažuje fyzická síla, kdežto u žen je silnou stránkou cit, se kterým se lépe orientuje ve vztazích. Nahlédněme nyní společně hlouběji do této tematiky.
2.2.1 Rozdíly mezi mužem a ženou Rozdíly mezi mužem a ženou se v posledních letech zmenšují. V současně nastavené společnosti muži jsou těmi, kteří skrývají obsah jejich nitra. Tu a tam se objeví jiskra projevu citu, avšak okamžitě zmizí. Před muži vyvstal úkol – učit se projevovat city vůči ženám. Plaňava popisuje tuto proměnu ve své publikaci Spolu každý sám (1998, str.38) „...současní pánové své city potlačují, nedávají najevo, neboť se to pro muže nesluší.“ O několik odstavců dále se zmiňuje o jakémsi workshopu (seanci) konaném v Anglii, při kterém je v kruhu několik mužů a jedna žena. Muži mluví o svých zraněních a se zvlhlýma očima, objímají se a utěšují. Jde o poněkud nezvyklý způsob uvolnění, při kterém se zranění hojí upuštěním z pomyslného rybníku přeplněného city. Za sebe mohu říci, že si moc dobře takovouto situaci nedokážu představit. To, proč tomu tak je, domnívám se, že je skryto za myšlením a výchovou, které jsem převzal tu na půdě evropské. Muži jsou tedy vedeni k tomu být citlivější, pomáhat doma ženě, dělat činnosti, dříve nazývané výhradně jako „ženské“. U žen je zapomínáno na jejich fyzické oslabení (na rozdíl od mužů), pohled je upřen na přednosti, jimiž oplývají. I přes tyto zásahy do původních rolí, se lze „dokopat“ k tomu, co je přirozené pro muže a ženu. Jsou to rozdíly, které bychom mohli rozdělit dle Smalley (2001, s.10-15) do několika kategorií: 1. Duševní/citové – Muži zaměstnávají svou mysl praktickými věcmi, které lze pochopit logickým uvažováním. Ženy mají lepší orientaci ve vztazích (cit, zájem), vytrvalost, lepší verbální schopnosti. V případě agrese – žena vyjadřuje
nepřátelství slovně, kdežto muž fyzickým násilím. 2. Tělesné - Ženy mají jedinečné funkce a to, menstruaci, těhotenství a kojení. Muž má o 50% hrubé síly více, než žena. Ženská krev obsahuje více vody a o čtvrtinu méně červených krvinek. Následkem toho je žena náchylnější k omdlení a dříve se unaví. 3. Sexuální – Muži jsou stimulováni pohledem, kdežto ženy více dotykem a romantickými slovy. Také je mnohem více přitahována mužovým charakterem. Smelley připodobňuje ženu ke kovu a muže k žárovce (chceme-li, aby dosáhly stejné teploty v případě kovu vynaložíme více úsilí). 4. Intuice – Ženy zachycují podvědomé zprávy rychleji a přesněji než muži. Intuice je založena na podvědomých duševních procesech. Je tedy samozřejmé, že mnoho žen není schopno konkrétně vysvětlit, proč se cítí určitým způsobem. Proč má z určitého člověka takový „divný“ pocit. Muži se spíše řídí svoji logickou analýzou okolností a lidí. Z tohoto výčtu rozdílů je patrné, že muž a žena jsou si odlišní. Dokonce lze říci, že jsou si více odlišní, než si kolikrát myslíme.
2.2.2 Úloha muže a ženy V psychologických publikacích nacházíme zmínky o tom, že má-li z dítěte vyrůst zdravý jedinec schopný zapojení do společnosti, je potřeba, aby ho vychovávali oba rodiče. Absence jednoho zapříčiní, že osobnost dítěte bude utvářena jen z jedné strany. Následkem pro dítě bude přinejmenším potíž s výchovou vlastních potomků. Proč se o tom zmiňuji? Jak muž, tak žena mají úlohu a jsou v rodině nepostradatelní. Podívejme se na celou věc pohledem Bible. Než Bůh stvořil první ženu, byl Adam sám a měl tento úkol: „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“27 Mimo jiné byl Adam pověřen tím, aby pojmenoval veškeré zvířata a rostliny.28 Celá Bible nám představuje muže a ženu jako stejně důležité a potřebné bytosti. Žena 27 28
Genesis 2. kapitola,15. Genesis 2. kapitola, 19-20.
je dána muži, aby mu byla pomocí. Jak je napsáno: „I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."29 „Hospodin Bůh také řekl: "Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím pro něj vhodný protějšek.“30 Šlo tedy o bytost, která by byla pro muže pomocí, posilou, povzbuzením. Tím, kdo doplní muže a jejich tak budou zažívat život v hojnosti. Jakmile tedy byli spolu již dva, dostali od Boha požehnání31: „A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“32 Tyto pokyny dostali muž s ženou, když byli stvořeni. Jak je ale známo, nezůstali dlouho v zahradě Eden, ale byli vyhnáni. Když odcházeli ze zahrady, bylo jim jasně řečeno, jak budou v budoucnu žít. V závěru třetí kapitoly knihy Genesis je rozepsán úděl přidělený lidem od Boha. Ženě Bůh řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Muž nezůstal bez úhony a tak i jemu řekl Bůh: „Velice Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat.“ Oba pak vyhnal ze zahrady Edenu, aby obdělávali zemi, ze které byli vzati. Ani člověk s velmi bujnou fantazií si pravděpodobně nedokáže představit jaké to bylo v zahradě Eden. Plodit, množit a naplnit zemi, jsou výrazy nám srozumitelné. Jaká konkrétní činnost byla míněna slovy podmanit a vládnout, to se hůře určuje. Rozdíl mezi obdobím před a po vyhnání z Ráje nacházíme v trápení a bolesti. Veškeré lidské činění bylo povoláno k trápení a život po tomto rozsudku se stal nesnadným.
29 30 31 32
Genesis 2. kapitola, 18 ČEP – Český ekumenický překlad Genesis 2. kapitola, 18 NBK – Nová Bible Kralická (požehnání = dobrořečení, Boží dar) Genesis 1, 28
2.2.3. Role muže a ženy z křesťanského paradigma V knize Dva budou jedno vysvětluje Robert Ekh (2002, s. 24) čtenáři jeden biblický oddíl.33 Zde se píše, že muž je hlavou své ženy, jako Kristus hlavou své církve. Dále pak, že muži mají milovat své ženy, jako Kristus miloval svoji církev a vydal sám sebe za ni. Autor poukazuje na Ježíše Krista, který je příkladem pro každého opravdového muže. Muž má s láskou a obětavostí vést a chránit svou ženu stejně, jako to Ježíš dělá v případě církve. A vést tedy znamená, že jí bude dávat přednost před sebou samotným a bude dělat vše proto, aby byly její potřeby naplněny. Zahledíme-li se pouze na povrch těchto slov, mohli bychom vyvodit závěr, že muž by nedělal celý den nic jiného než se staral o blaho své ženy. Jakmile si uvědomíme, že manželé jsou jedno tělo, bude nám hned zřejmé, že potřeby jednoho z partnerů jsou zároveň potřebami prvního. Myslím si, že pro myšlení současného Evropana, který se mnohdy ubírá cestou, aby nasytil jen své vlastní choutky, nemusí být vůbec snadné si „pohrávat“ s myšlenkou jednoho těla. Je to vysoká laťka. Můžu k tomu již dodat jen toto: „Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.“34 Chtěl bych se ve zkratce zmínit o rozdělení rolí, jak o nich píše křesťanský autor Robert Ekh. Muže nazývá služebníkem - vůdcem, ženu pomocnicí.
Služebník-vůdce
Nese celkovou zodpovědnost za svou rodinu a její uspořádání, bere do svých rukou iniciativu k naplňování potřeb ženy a svých dětí.
Nese zodpovědnost za rozvoj schopností a obdarování své ženy.
Jedná tak, aby jeho žena mohla naplnit záměr, který pro ni Bůh připravil.
Zapírá sám sebe a oddává se své ženě a rodině.
Je duchovním vůdcem ve svém domě – skrze modlitbu, aktivním vztahem s Bohem
K tomu, aby toho byl schopen se potřebuje chopit iniciativy, jíž je:
33 34
Mít pořádek ve finanční oblasti, schopnost naplnit potřeby celé rodiny, aby jeho žena měla pocit finančního zajištění
Schopnost řešit konflikty, žádat o odpuštění.
List Efezským 5. kapitola, 23-25. Matouš 7. kapitola, 13-14.
Vnímat domov jako místo lásky a povzbuzení.
Pomocnice
Nesoupeří se svým mužem, ale přijímá jeho vedení jako Boží dar.
Doplňuje svého muže prostřednictvím darů, které má, a se zájmem naplňuje jeho potřeby.
Projevuje svému muži lásku, respektuje ho a povzbuzuje v tom, aby dosahoval vítězství, která mu Bůh zaslíbil.
Dává přednost rodině a vydává se pro to, aby budovala teplo a harmonii domova. Váží si úkolu a povolání, které jí Bůh jako ženě a matce svěřil.
Tento popis rolí, které popisuje výše uvedený autor je nastavený velmi ideálně. Autor této publikace pochází z protestantské církve a v daném textu je to patrné. Ačkoli se to jeví jako velké břemeno a někdo by mohl podotknout, že zbytečné, tak jakožto věřící člověk se přikláním k tomuto rozdělení rolí. Jedinou výtkou by byl jazyk textu. Jelikož byl text situován křesťanům, je v něm použit jazyk, který nemusí být pro některé nesrozumitelný. Jakmile si ale odmyslíme použité „fráze“, zjistíme, že tento popis je dobrý a rozdělení rolí pro rodinu užitečné.
2.2.4. Pokyny k manželství dle apoštola Pavla Starý zákon, potažmo Desatero nám předkládá verše popisující, jak by mělo manželství vypadat. Druhá část Bible - Nový zákon, nám avšak představuje jiný rozměr vztahu. Od pevného uchopení starozákonních „příkazů a zákazů“ se jednou rukou dotýká nové oblasti. Tou je vztah muže a ženy. Neruší se tím Starý zákon, naopak – je tím doplněn.35 Co se tedy změnilo? Ve starém zákoně byly často ženy brány jako majetek, jako něco, co muži patřilo a bylo mu podřízeno. V Novém zákoně se otevírá oblast vzájemného respektu, úcty. Nejen žena má chovat úctu k muži, ale právě muž se má učit milovat svoji ženu. Shrnutím dojdeme ke změně a to takové, že je důležitější milovat, než dodržovat dávání desátků a dodržování Desatera. Jak je psáno: „Kdo miluje druhého, naplnil Zákon.“36
35 36
Matoušovo evangelium 5. kapitola, 17. Římanům 13. kapitola, 8. NBK
V jednom listu, který napsal apoštol Pavel, usměrňuje lid ve městě Efezu slovy: „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: Ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně (...) „A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.“37 Čím více přemýšlím nad výše zmíněnými verši připadá mi až nemožné žít takovýmto způsobem. Jednak je člověk tvor směřující k sobeckosti a také společnost, ve které žijeme jej ještě podporuje k zahledění do sebe a pohodlnému životu. Co dodat? Autoritu, kterou má muž v rodině novozákonní změna nesnižuje. Má-li být rodina dobrým prostředím a domovem, je zapotřebí, aby se držela pravidel, které jí jsou stanoveny. Je správné držet se dobrých zásad, které jsou prospěšné. Slova knihy Bible neztrácejí aktuálnost a i v dnešní době jsem si jist, že má co sdělit rodině a společnosti. Věřím, že je možné uvádět tyto biblické prvky do života, že jsou prospěšné člověku a nejsou jen prázdnými frázemi. Vždy se usilovalo o to, aby rodina byla chráněna, aby poskytovala dobrý prostor pro každého z jejích členů. Mrzí mne, jaký postoj mají lidé „díky“ církvi ke křesťanství. Domnívám se, že se nám dostává mnoho teorie schopné v praxe uvedení. Zmínil jsem zde jen jakousi zmínku o rodině v podání Bible a křesťanství. Je mnoho dalších oblastí rodiny, o kterých tato kniha hovoří (výchova, společnost, mravy, ale také pohlavní řád, řád manželů)
37
Efezským 5. kapitola, 21-33.
2.3 Manželství Rodina není něčím samozřejmým a ne každý se rodí s touhou založit si vlastní. Manželé, kteří se rozhodnou pro manželství do něj nevstupují jen sami dva, ale jako třetí je brán Bůh. V biblické knize Kazatel nacházíme verš, ve kterém je zmíněno, že: „nit trojitá se teprv nepřetrhne!“38. Je to v kontextu úzkého vztahu dvou lidí. A právě je-li vztah muže a ženy poddán Bohu, dochází k tomu, že Bůh je ten, kdo se o tu rodinu stará a dává řešení do jakýchkoli situací. On je tou třetí nití. Rodina mající bázeň před Bohem je neotřesitelná a staví na dobrém základě. Manželství je postaveno na smlouvě. A to takové, která nebyla určena k rozvázání. Když k sobě muž a žena přilnuli, patří k sobě až do smrti. Jakmile Mojžíš převzal od Hospodina zákony pro Izraelský lid, tak až v něm bylo otevřena možnost vytvoření jakéhosi rozlukového lístku, jež rušil manželskou smlouvu. Apoštol Pavel v prvním listu Korintským píše o manželství. Doporučuje zůstat sám a k nikomu se nevázat. Důvodem je, aby tito lidé sloužili cele Bohu a nezajímali se o malichernosti tohoto světa a nebyli tak zatěžkáni starostmi o rodinu. Nezapomíná však na ty, kteří chtějí do manželství vstoupit a promlouvá k nim slovy: „Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí do manželství , neboť je lepší žít v manželství než se trápit.“39 Současná česká rodina je z velké míry ovlivněna křesťanstvím. I když to již není příliš viditelné, tak dříve česká rodina byla postavena na křesťanství a katolických mravech. V posledním půlstoletí však došlo ke změně a to v celé rodině. Samozřejmě se tato změna dotkla i vstupu do manželství neboli sňatku. Můj otec říkával, že je jeden podstatný rozdíl mezi dnešní dobou a obdobím před první světovou válkou. Tehdy se lidé dokázali slovně domluvit a slovo mělo váhu a platilo. Dnes je člověk uváděn do neustálých smluv a již se nedbá na to zda se podmínky dodrží, či ne. Podobně je tomu také v současných sňatcích. Paradoxní je, že dvojice, která si slíbí lásku a oddanost jeden druhému až do smrti, je schopna chvíli předtím podepsat předmanželskou smlouvu o rozdělení financí v případě rozvodu. Téma manželství uzavřeme veršem: „Kdo se nedávno oženil, ať nechodí do boje a není povoláván k žádné službě. Na jeden rok ať je uvolněn domů pro potěšení ženy, kterou si vzal.“40 Tématu manželství se dotkneme ve výzkumu.
38 39 40
Kniha Kazatel 4. kapitola, 12. První list Korintským 7. kapitola, 9. Deuteronomium 24. kapitola,5.
2.4. Autorita v rodině Rodina je území, které je podřízeno jasným pravidlům a řádu. Společnost je nastavena tak, že má choutky se pravidlům vyhýbat a porušovat je. Chceme-li, aby rodina i společnost dobře fungovaly, je zapotřebí se daných instrukcí držet. Nemůžeme očekávat změnu morálky, pokud nenastolíme řád a nezačneme jednat. Každá rodina má potřebu jednak mít pravidla a také, aby ji někdo vedl. Potřebuje správce, který bude vědět, co vyžaduje chod a dobré fungování rodiny a povede ji do lepších dnů. V listu Efezským v páté kapitole jsou popisovány autority. Je tam připodobněn vztah Ježíše k církvi ke vztahu muže a ženy. Po přečtení můžeme stanovit strukturu, jak jsou autority v rodině uspořádány. Na prvním místě je Bůh. On je hlavou muže a muž je hlavou ženy. Dále je zmíněno, že muž má milovat svoji ženu a ta má mít muže v úctě. Pro muže je autoritou Kristus, pro ženu muž. Současně nastavená společnost vede muže k tomu, aby přebírali role žen. Je to způsobeno tlakem, který vyvíjí emancipace žen. Zjišťuje se však, že to začíná být problém. Ženy mají výborné organizační schopnosti a dokáží se prosadit, avšak muži pohodlní a místo, aby vládli a byly dobrými správci, tak se někteří zříkají zodpovědnosti a rezignují. Vezmeme-li v potaz slova Bible, tak ta právě vybízí muže, aby byli hlavami žen. Neznamená to, že by žena byla ve všem podřízena muži a co on řekl, ona musela udělat a nesměla ani promluvit. Muž má milovat svoji ženu. On, coby hlava rodiny, si má všímat jejích potřeba jednat tak, aby byla šťastná. Zakončíme tuto oblast slovy apoštola Pavla, který sice nebyl ženatý, avšak byl moudrý a dokázal dát dobrou radu. Připodobňuje Kristovu oběť za církev (potažmo za každého člověka) k lásce muže a ženy, dává najevo, že muž má milovat ženu tak silnou láskou, že by byl ochoten, jako Kristus za církev, za ni položit život. Pro některé, kteří by měli tendenci vztahovat tyto verše jen na některé „vyvolené“, zakončuje Pavel kapitolu slovy: „A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.“ 41
41
List Efezským 5. kapitola, 33.
B. Empirická část
3.1 Metodologie výzkumu Předmětem výzkumu, realizovaného jako součást této bakalářské práce, bylo zjistit, jsou-li rozdíly v názorech a postojích současných mladých dospělých lidí k rodině a manželství ve velkoměstě a na venkovském městě zanedbatelné, či markantní. Zároveň jsme zjišťovali, jaký je jejich pohled na instituci rodiny a manželství.
3.1.1 Výzkumný vzorek Výzkumný soubor se skládal ze dvou podsouborů zastávajících každý jednu školu. Využili jsme dostupný výběr. První podsoubor tvořilo všeobecné gymnázium v jihočeských Trhových Svinech a druhý jedno pražské přírodovědné gymnázium. Výzkumu se zúčastnilo celkem 107 studentů. První podsoubor (trhosvinenský) čítal 41 studentů a druhý 66 studentů. Informanty tedy byli studenti, kluci i dívky, ve věku 17 až 23 let. Pro výběr tohoto vzorku jsme se rozhodli pro očekávanou otevřenost v názorech a zároveň vzhledem k životnímu období, ve kterém někteří již začínají plánovat založení vlastní rodiny.
3.1.2 Výzkumné metody Jako výzkumný nástroj jsme zvolili dotazník. Pro tuto kvantitativní metodu jsme se rozhodli kvůli potřebě získat ne toliko hluboké informace, ale více názorů a myšlenek k porovnání. Očekávalo by se zvolit na takovéto téma jednu z kvalitativních metod. My jsme však chtěli oslovit širší okruh studentů a proto dotazník vypracovaný přímo pro tento výzkum se nám jevil jako dobrá volba. Naší snahou bylo získat co nejvíce informací v krátkém čase. Vytvořili jsme dotazník, který byl složen ze tří částí. Každá část zaujímala jiný typ otázek. Šlo o otázky uzavřené, otevřené a jako třetí jsme zvolili otázky zjišťující obecné informace každého respondenta, tedy obecné. Díky tomu, že použité otázky v dotazníku nebyly pouze uzavřené, se respondentům dostal i drobný prostor k vyjádření se slovně.
Dotazník byl tedy rozdělen takto:
První byla sada dvanácti uzavřených otázek. Byly zde uvedeny položky polynomické (předloženy více než dvě odpovědi) a to položky výběrové (z několika odpovědí vybrat právě jednu). Také stupnicové položky (seřazení podle vlastní preference) jsme využili, avšak jen v několika otázkách.
V druhé části byly zvoleny otázky otevřené, kterých bylo také dvanáct. Chtěli jsme získat odpovědi, které by zachycovaly názory studentů. Nebylo cílem získat sáhodlouhý zával myšlenek. Spíše nám šlo o kratší odpovědi s jasným postojem. K tomu se otevřené otázky hodily.
Závěrečná část dotazníku zjišťovala obecné informace o studentech. Byly zde položeny otázky jak obecné (vzdělání rodičů, věk) tak i s jistým účelem (kdo je hlavou rodiny, co je pro mě škola), též dvanáct položek.
Snažili jsme se udělat dotazník zajímavým a zaujmout tak respondenty podílet se co nejvíce na výzkumu jejich odpověďmi. Byl proveden předvýzkum a následná úprava přebytečných a špatně srozumitelných položek. Dobu na vyplnění jsme odhadli na přibližných dvacet minut, což se později ukázalo, že byl čas nedostatečný. Ve vyučovací hodině tak zabralo vyplnění dotazníku necelou půlhodinu, po které následovala omluva a poděkování kantorům i studentům za trpělivost ve spolupráci na výzkumu.
3.1.3 Výzkumné předpoklady a cíle výzkumu Do toho výzkumu jsme vstoupili se zájmem zjistit, jaké hodnoty zastávají současní adolescenti, resp. absolventi gymnázií. Důvodem k takovému dotazníku byla otázka v postoji, jaký zaujímají mladí lidé k rodině v době, kdy rodina je vystavenu tlaku a podléhá změnám. Součástí výzkumu bylo i vést respondenty k zamyšlení se nad tématem rodiny. Dotazník jim směřovaný byl pojat dosti osobně, což v některých případech mohlo splnit účel.
Stanovili jsme dvě hypotézy: Hypotéza 1.: Současná krize rodiny negativně ovlivňuje pohled mladých dospělých na uzavření manželské smlouvy. Hypotéza II.: Postoj adolescentů žijících na venkově k rodině je více tradiční než adolescentů z velkoměsta. Dalšími dílčími cíli bylo: • • • • • • •
zjistit, jaké hodnoty v rodině zastávají respondenti zkoumat, jak se staví k instituci rodiny a manželství současná mladá generace sdílet se s názory dotazovaných vést skrze otázky respondenty k zamyšlení nad osobním životem pozorovat a vyhodnotit rozdíly/shody vzniknuvší porovnáním vyhodnocených dotazníků mezi gymnázii zjistit, je-li, popř. jak moc je, rozdílné smýšlení obou pohlaví na toto téma realizovat sběr dat a následně zkoumat názory respondentů (jejich „vyzrálost“, zkušenosti, postoje)
3.2 Vyhodnocení výzkumu V této části zveřejníme výsledky a hodnoty, které jsme získali. Dáváme na vědomí, že studenti některé otázky vynechávali a přijaté odpovědi na položky tak nebyly stoprocentní. Ve vyhodnocení se tudíž projevila absence některých z odpovědí. Na některé otázky, i přes možnost volby pouze jedné, odpovídali více odpověďmi. Také tuto informaci sdílíme předem, aby nedošlo k případným nejasnostem. Podle vypozorování v hodině a několika rozhovory s respondenty, byl dotazník náročný. Studenti museli dosti přemýšlet a nereagovat strohými a mechanickými odpověďmi. Následkem bylo, že očekávaná doba vypracování dotazníku zabrala více času než se předpokládalo. Jeden z kantorů se ptal po realizaci studentů, zda bylo snadné odpovídat (probírali nedávno téma rodiny). Studenti se shodli, že dotazník byl pojat osobně a poznatky dříve probrané v hodinách jim nikterak nepomohly. Nyní si již představíme získané poznatky a vyhodnocení.
Věková struktura respondentů:
Gymnázium Trhové Sviny
Gymnázium Praha
věk
kluci
holky
kluci
holky
17 18 19 20 21 22 23
1 12 8 -
2 8 8 2 -
7 10 2 1
2 21 12 3 5 3 -
V takovémto poměru zastávali skupiny kluků a holek studenti z obou podsouborů na gymnáziích.
Gymnázium Praha
Gymnázium Trhové Sviny
kluci holky
kluci holky
Položky v dotazníku jsme rozdělili do třech oblastí. Každou oblast jsme pojmenovali podle jejích vlastností tzn. Oblast uzavřených, otevřených a obecných otázek.
3.2.1 Oblast uzavřených otázek A. Rodina Respondentům byly položeny tři otázky. Soustředili jsme se na jejich postoje, které zaujímají k rodině. Vzhledem k často slyšitelným zprávám o soužití současné mladé generace „na hromádce“ jsme se zajímali o názory, které by tuto domněnku potvrzovali, či vyvraceli. Otázky byly: 1. Má podle tebe existence rodiny smysl? Odpovědi: ano, je potřebná, lze být i bez ní, už ani ne, je to zastaralá tradice, nemá, jiné... V případě první otázky respondenti využili pouze první dvě možnosti s výjimkou několika, kteří označili možnost „lze být i bez ní“. Následující graf vypovídá o postoji, jaký zaujímají studenti k otázce č.1. Má podle tebe existence rodiny smysl? Má existence rodiny smysl? 50 40 30
ano je potřebná lze být i bez ní
20 10 0 GymTS kluci
GymTS holky
GymP kluci
ano
GymP holky
je potřebná lze i bez ní
kluci GymTS
10
13
2
holky GymTS
15
5
-
kluci GymP
13
6
5
holky GymP
39
17
-
Jeden student se tázal, jaký je rozdíl mezi „ano“ a „je potřebná“. Považujeme za důležité osvětlit tyto dva výroky. Zatímco slovem „ano“ souhlasíme s otázkou a tvrdíme „ano, podle mě má existence rodiny smysl“. Druhou možnost vykládáme takto: „Smysl existence rodiny vidím v její potřebě (vůči dětem, společnosti, v její funkci).“ Nepatrný rozdíl, avšak pro nás podstatná informace. Co se týká rozdílů mezi oběma gymnázii, tak dívky v obou školách mají téměř shodný
názor, kdežto odpovědi kluků se liší. Je pozoruhodné, jak později zjistíme, že studenti z malého města jsou více pro-rodinní. Kluci ze vzorku GymTS, podobně jako několik pražských respondentů, zvolili možnost „lze být i bez rodiny“. Z výsledků vyplývá, že studenti dávají rodině šanci. Nacházejí v ní smysl. Dle výpovědí, jak se později dozvíme nachází její smysl v potřebách a v jejích funkcích je uspokojit. 2. Co je pro tebe v (na) rodině důležité (označ tři možnosti, popř. uveď jiné) ? Odpovědi: vztahy, svoboda, tolerance, pochopení, zájem, otevřenost, domov, zázemí, jiné.. Druhá otázka by se také dala formulovat slovy „co pro tě znamená rodina?“ Šlo o vypíchnutí podstatných vlastností, které rodina může nabízet. Chtěli jsme získat odpovědi na položky, které by nám pomohly více porozumět a udělat si představu o hodnotách pojící studenty k rodině. Studenti si nejvíce na rodině cení (řazeno odshora dle priority): GymTS kluci
GymP holky
kluci
holky Vztahy
Vztahy
Vztahy
Vztahy
Domov *
Pochopení
Pochopení
Zázemí
Zázemí *
Zázemí
Domov
Tolerance *
Pochopení
Domov
Tolerance
Pochopení *
Tolerance
Tolerance
Zázemí
Zájem
Otevřenost
Zájem
Otevřenost
Otevřenost
Svoboda
Otevřenost
Svoboda
Domov
Svoboda
Zájem
Svoboda
* udává stejný počet získaných hlasů
Zvolili jsme i možnost „jiné“, kde respondenti vyjádřili ještě tyto údaje: GymTS, holky – harmonický vztah, důvěra GymP, holky – vzájemná úcta, opora, láska GymP, kluci – vzájemná podpora, jídlo, láska
Pro všechny dotazované jsou nejdůležitějšími hodnotami vztahy, pochopení a zázemí. 3. Myslíš si, že bys byl schopný/á založit si a postarat se o vlastní rodinu již nyní? Odpovědi: ano, raději bych ještě počkal/a, byl by to tvrdý oříšek, ale šlo by to, ne, nevím Tato položka zaznamenávala stupeň zralosti mladých studentů. Z pohledu současné životní etapy studenti hodnotili sebe sama v otázce založení vlastní rodiny. Je zde patrná
mírná rozdílnost postojů kluků z GymTS a GymP. Vzorek kluků z GymTS na rozdíl od GymP nemá vyhraněný názor „ne“, sami sebe možná vidí, jako schopnější do vstupu a zaopatření rodiny již v tomto věku. Holky GymP nejčastěji ze všech uvedly možnost „ano“. Je možné, že je to způsobeno věkem několika ze vzorku, který přesáhl dvacet let věku. GymP holky
GymP kluci
Ano Ještě počkat
Ne nevím
Těžce, ale šlo by
GymTS holky
Ano
Ne
Ještě počkat Těžce, ale šlo by
nevím
GymTS kluci
Ano Ještě počkat
Ne nevím
Ano Ještě počkat
Těžce, ale šlo by
Ne nevím
Těžce, ale šlo by
B. Manželství v dohledu 1. Přemýšlíš o tom v budoucnu vstoupit do manželství? Odpovědi: Ano, spíše ano, nevím, spíše ne, ne Tato otázka se z části týkala námi stanovené první hypotézy. Měli jsme očekávání, že velká část respondentů přilne k odpovědím, které se nepřiklání k tradičním sňatkům. Jak v grafech bude zřejmé, toto očekávání bylo vyvráceno. Přes těžkosti a nestálosti současné doby se respondenti přehoupli a většina zvolila možnost „ano“. Menší část si není příliš jistá a proto zvolila možnost „spíše ano“. Několik jedinců je rozhodnuto být sám a někteří zatím neví. GymTS GymP
ano
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
kluci
8
10
2
-
2
holky
7
9
5
-
-
kluci
12
8
-
-
-
holky
27
11
3
2
2
Graf: Otázka manželství (GymTS+GymP)
Ano Spíše ano nev ím Spíše ne Ne
2. V kolika letech myslíš že bys tak učinil/a? -19, 20-22, 23-25, 26-29, 30-34, 35+ Dle Českého statistického úřadu42 je průměrný věk při prvním sňatku u mužů 34,1 a u žen 28,7 let. Zajímala nás představa, jakou měli respondenti o vstupu do manželství. Kdy by se rozhodli vstoupit do sňatku? Byla by hodnota podobná, či shodná s fakty uvedenými na stránkách ČSÚ? Z výzkumu plyne:
GymTS holky 4 15
GymP
19 a méně 20 – 22 23 – 25 26 – 29
kluci 7 7
kluci 6 14
holky 4 17 18
30 – 34
4
1
2
4
35 a více
1
-
-
1
Graf předběžné představy sňatkového věku 20 15
19 a méně
10
20 - 22 23 - 25 26 - 29 30 - 34
5
35 a více
0 Kluci GymTS Holky GymTS Kluci GymP
Holky GymP
Z uvedeného vyhodnocení lze potvrdit, že představa o vstupu do manželství je odhadována do období převážně od 26. do 29. roku života. Dřívější přístup ke sňatkům, kdy partneři vstupovali do manželství kolem dvacátého roku je pryč. Ve společnosti zaznívající posun vstupu do manželství o několik let déle je tedy potvrzen i představami, které mají o své budoucnosti respondenti.
42
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/coby031309.doc, zveřejněný 13.3.2009.
3. Chtěl/a bys mít v budoucnu děti? Pokud ano, kolik? Odpovědi: 1, max. 2, 2 až 3, 4 a více, jiné.... Předposlední otázka z tohoto okruhu je věnována počtu dětí, kolik by si jich chtěli studenti pořídit. Tato otázka je situována v dotazníku pro získání informace, jak přistupuje mladá generace k dětem, popř. vlastním potomkům. GymP – Kluci z gymnázia odpovídali převážně možností „2 až 3“. Bylo jen pár výjimek, jež se uchýlilo k možnostem „max. 2“, „4 a víc“ a ve volbě „jiné“ zaznamenali „3-4“ a „2-4“ děti. Jeden jedinec zvolil možnost „jiné“ a odpověděl takto „tolik, abych je dokázal uživit a dát jim, co chtějí“. U holek z velké míry převládala možnost „2 až 3“, dále pak „max. 2“, třikrát se objevila možnost „4 a více“ dvě vidí svoji budoucnost každá s jedním dítětem. Pár respondentek označilo možnost „jiné“. První poznamenala „ne“, že nechce mít v budoucnu dítě. Druhá se vyjádřila takto: „Dítě ne, možná adoptované po dohodě s manželským partnerem“. U této respondentky stojí za zmínění i vysvětlení tohoto postoje. V 10. otevřené položce vysvětluje: „Co se týká této otázky (Pokud jsi na ot. „chtěl/a bys mít dítě odpověděla ne, proč jsi se tak rozhodl/a?), myslím, že je to vždy na dohodě obou manželů, za sebe mohu říci, že nechci přivést děti do dnešního světa, a dle možností bych raději pomohla adopcí dětem, které byly odloženy svými rodiči GymTS – V tomto podsouboru jsme zaznamenali nečekaný jev. Dalo by se snáze očekávat, že obyvatelé velkoměsta se rozhodnou pro méně dětí, než obyvatelé na malém městě, či vsi. Ve zkoumaném vzorku tomu bylo právě naopak. Zatímco kluci jako nejčetnější stanovili možnost „2 až 3“, holky volily variantu „max. 2“. Kluci z GymTS tak byli otevření pro vícepočetnou rodinu více, než holky. Jedna studentka za pomoci možnosti „jiné“ vepsala počet šesti dětí. Domníváme se, že tento údaj byl uveden v souvislosti s hodnotou víry, kterou uvedla v jedné z otázek. Nemusí to však být podmínkou. Shrnutím odpovědí na tuto položku docházíme k závěru, že studenti jsou otevření pro rodinu s dětmi. Někteří mají i představu o vícepočetné rodině, pár jedinců děti v plánu nemá. Získali jsme přiměřené odpovědi, které nijak nevybočovaly z očekávání.
4. Máš-li představu o své budoucnosti, uveď, jak bys chtěl žít? Odpovědi: single (sám), v manželství, nesezdané soužití (“na hromádce“), sám/sama s dítětem, jiné…Podobně jako první otázka byla zaměřena na manželství, tak také tento okruh zakončíme podobnou otázkou. Týká se současného pohledu respondentů na blížící se ukončení studia, s čím je spjata i možnost vstoupit do svazku manželského, či volit jinou variantu soužití, nebo života a la single. Pro jakou možnost by se tedy daní jedinci do budoucna rozhodli?
GymTS (holky a kluci)
GymP (holky a kluci)
single
single
nesezdané soužití
nesezdané soužití
manželstv í
manželstv í
jiné/nev ím
C. Hodnoty 1. Co je pro tebe důležité na protějšku (vyber čtyři možnosti)? Odpovědi: charakter, vzdělání, vzhled, jeho/její rodina, finanční zabezpečení, pohled na svět, styl, víra, jiné .... Touto otázkou jsme se snažili seznámit s hodnotami, vlastnostmi a očekáváním, které tyto mladí lidé mají. Nejsme si jisti, zda současná doba vede mladou generaci k povrchnosti, či naopak je nutí hledat kvalitní hodnoty. Rozhodli jsem se proto zeptat se touto položkou. Je vyjádřením hodnot, které jsou pro studenty důležité při výběru partnera. Pojďme tedy nakouknout na to, jak se nám představí zkoumaný vzorek respondentů. Studenti mohli vybrat čtyři možnosti. Uvádíme od nejčastěji hodnocených po méně číselně zastoupené.
GymTS kluci
GymP holky
kluci
holky
Charakter
Charakter
Charakter
Charakter
Vzhled
Pohled na svět
Vzhled
Pohled na svět
Pohled na svět
Finance
Pohled na svět
Vzdělání
Vzdělání
Vzhled
Styl
Vzhled
Styl
Vzdělání
Vzdělání
Finance
Finance
Styl
Jeho/její rodina
Jeho/její rodina
Jeho/její rodina
Jeho/její rodina
Víra *
Styl *
Víra
Finance *
Víra *
* udává stejný počet získaných hlasů
Z tabulky jasně vyplývá, že jsou čtyři oblasti, na kterých si respondenti zakládají, a to – charakter, pohled na svět, vzhled a vzdělání. U kluků a holek jsou podobnosti, jak na GymP, tak na GymTS. To, co studenty nikterak nezajímá je víra a rodina partnera.
2. Seřaď dané manželské hodnoty (dle čísel) podle toho, jak myslíš, že jsou pro tebe důležité: Odpovědi: __věrnost, __komunikace, __fin.zabezpečení, __sex, __sounáležitost, __tolerance, __jiný (pouze jedna možnost) ....................
__porozumění,
Zde jsme zjišťovali, jaké hodnoty ve vztahu jsou důležité pro studenty. Praha – kluci
1. porozumění 2. věrnost 3. komunikace 4. sex 5. tolerance 6. sounáležitost 7. fin.zabezpečení
Praha – holky
2,63 2,84 3,68 3,89 3,95 4,68 5,84
číselný údaj značí průměrnou hodnotu
Mezi hodnoty, kterým byla u kluků přisuzována největší priorita patřily – porozumění, věrnost a komunikace. Naopak na spodní hranici byly vyhodnoceny možnosti - finanční zabezpečení, sex a tolerance. Do možnosti „jiné“ byla navržena zábava. Trhové Sviny – kluci 1. věrnost 2. porozumění 3. komunikace 4. tolerance 5. sex 6. sounáležitost 7. fin.zabezpečení
2 2,95 3,05 3,58 4,8 5,3 5,85
číselný údaj značí průměrnou hodnotu
U trhosvinenského vzorku kluků byly jako nejdůležitější možnosti zvoleny věrnost, následně porozumění a komunikace. Nejmenší důraz byl kladen na finanční zabezpečení, sounáležitost a sex. Stejně jako u respondentek z Prahy, byla i pro trhosvinenské studentky
1. komunikace 2. porozumění 3. věrnost 4. tolerance 5. sounáležitost 6. sex 7. fin.zabezpečení
2,55 2,62 3,21 3,81 4,61 5,09 6,31
číselný údaj značí průměrnou hodnotu
Prioritou číslo jedna u pražských studentek byly komunikace, dále pak porozumění a věrnost. Z druhé strany, jakožto málo podstatné, zvolily finanční zabezpečení, sex a sounáležitost. Do možnosti „jiné“ byly navrženy úcta, otevřenost, láska a humor. Trhové Sviny - holky 1. komunikace 2. věrnost 3. porozumění 4. tolerance 5. sex 6. sounáležitost 7. fin.zabezpečení
2,42 2,68 2,95 3,79 4,78 5,61 5,72
číselný údaj značí průměrnou hodnotu
nejpodstatnější, jen v opačném sledu, zvolena tato trojice – komunikace, věrnost a porozumění. Finanční zabezpečení, sounáležitost a sex byly označeny za nejméně důležité.
Z odpovědí vyplývá, že hodnoty studentů jsou podobné ať už na gymnáziu v Praze, tak i v Trhových Svinech. Studenti staví na pevných základech jimiž zajisté jsou – komunikace, věrnost a porozumění. Je otázkou, zda je správné, aby finanční zabezpečení bylo na posledním místě. Pravděpodobně z hodnot zde vybíraných je to nejméně cenná hodnota ve vztahu. Na druhou stranu, je možné, že většina gymnazistů má dobré zázemí, tudíž pro ně v současnosti důležitost finančního zabezpečení pozbývá vyšší priority. Vzhledem k věku je velmi pravděpodobné, že se dané hodnoty budou ještě měnit. Je paradoxní, že mnozí označili věrnost, za nejdůležitější, tedy jí dali první místo ve svých prioritách. Byli také tací (cca pět respondentů), kteří tuto hodnotu označili za nejméně podstatnou.
D. Doplňující otázky 1. Trend „muž na mateřské dovolené (MD)“ je v poslední době více a více slyšet. Jsi pro podporu tohoto trendu, či proti? Odpovědi: ano jsem pro muže na MD, muž by se mohl se ženou na MD střídat, je to čistě pozice ženy, nevím, jiné ..................... Tuto otázku jsme stanovili do dotazníku, abychom si ověřili, zda jsou mladí studenti otevřeni pro změny, či se přiklánějí k tradičnímu pojetí, v tomto případě tedy, že ženy mají být na mateřské dovolené. Znázorníme pro porovnání graf studentů a studentek velkoměsta a venkovského městečka, jaký zaujímají postoj k mateřské (otcovské) dovolené. Otázka mateřské dovolené 35 30 25 20
muž na MD střídat se
15
žena na MD nevím
10 5 0 GymTS holky GymTS kluci
GymP holky GymP kluci
U holek z obou vzorků je patrný fakt, že jsou otevřeny pro změnu a při mateřské dovolené by uvítaly střídání se s partnerem při mateřské (otcovské) dovolené. Několik respondentek zvolilo možnost „jiné“, kde představily takovéto návrhy: „záleží na dohodě partnerů“, „myslím si, že je to povinnost i právo muže se podílet“, „to se ještě uvidí, nejsem proti“, „ženy se k tomu lépe hodí“. Poslední z uvedených byla autorkou studentka z Trhových Svinů, zbytek byl z pražského vzorku. Byla i část těch, kteří by se při rozhodování o péči dítěte opírali o finanční přínos, který partneři sdílí. Kdyby více vydělávala žena, zajisté by prý byl na dovolené s dítětem muž. Zmiňovali názory podobné tomuto: „Kdybych měla větší příjem než muž, proč ne?“
2. Co si myslíš, že je důvodem k tomu ukončit manželství rozvodem? Odpovědi: špatná komunikace, zanedbávání rodinných rolí, nevěra, úraz s trvalými následky, jiné.................... Zajímalo nás, co si myslí studenti, že je důvodem („jak málo stačí“) k rozvodu. Vzhledem k tomu, že otázka rozvodů je v současnosti aktuální, přišlo nám záhodno zvolit tuto otázku do dotazníku. Kolik si myslí, že jsou lidé ochotni „unést“ ve vztahu, než by skončil rozvodem. Respondenti z velké části volily možnost „jiné“, kde zveřejňovali své vlastní návrhy a postoje. Zde by bylo vhodné uvést, že po realizaci průzkumu jsme došli k návrhu, že by bylo lepší tuto otázku zařadit mezi část otevřených otázek a nechat tak jedincům se plně vyjádřit. Všechny možnosti tak mohly respondenty omezovat a nedaly jim prostor k přesnější odpovědi. I přes toto uvědomění jsme došli k následným poznatkům. Většina ze souboru se domnívá, že příčinou rozvodů je:
1. špatná komunikace 2. nevěra 3. zanedbávání rodinných rolí
Za zmínku stojí i tyto důvody: „zásadně si přestanou rozumět“, „týrání, stísněnost v tomto vztahu“, „kdyby mi vztah nic nedával“, „vzájemná netolerance“, „vyprchání všeho krásného ze vztahu“, „vzájemná nesnášenlivost“, „nedůvěra“, „když zmizí láska“. Jedna respondentka z trhosvinenského souboru uvedla názor: „neexistuje důvod k rozvodu (vše lze vyřešit)“. Studenti občas vystupovali z pozice, že mluvili o druhých o rozvodech a situacích jiných osob. Ve skutečnosti však mluvili o sobě, o tom, co oni by považovali za důvod k rozvodu. Z odpovědí bylo zřejmé, že studenti o tématu rozvodu mají přehled a zastávají k němu určitý postoj.
3.2.2. Oblast otevřených otázek Otevřené otázky v dotazníku byly zaměřeny na postoj k rodině, který u respondentů z velké míry ovlivňuje společnost a prostředí. Na některých školách se téma rodiny probírá minimálně. U některých pak může být zkreslená představa o manželství z důvodu vzorce, který studenti vidí ve svých domovech na rodičích. Očekávali jsme dozrávající názory studentů, ve kterých pak budeme hledat odpovědi a pochopení pohledu na rodinu současné mladé generace. Zvolili jsme tři okruhy, ve kterých každá položka vyžadovala zaujetí určitého osobního stanoviska.
A. Já a rodina 1. Co podle tebe obnáší role otce/matky ? Otec - ? Matka - ? Co si studenti představí za pojmy otec a matka, bylo další otázkou. Chtěli jsme zjistit, jak by studenti rozdělili rodičům role. Určitou spojitost má tato otázka s předchozími, ve kterých jsme se ptali, zda by již v současnosti byli studenti schopni postarat se o rodinu.
K roli otce i matky se téměř všichni studenti vyjádřili. Oběma rodičům přiřazovali obdobné charakteristiky. Kromě těch, kteří neodpověděli vůbec, nebyl zaznamenán případ, kdy by někdo zvolil „špatnou“ nebo „netradiční“ odpověď. Role si rozdělíme a popíšeme otce i matku, pohledem respondentů. Zde uvedeme postřehy a shodné názory, které jsme nalezli v odpovědích. Otec: − − − − − −
pomáhá manželce, ochránce autorita, pevná ruka, hlavní slovo, kamarád, získání „klukovských“ dovedností finanční zaopatřitel, stará se o dům, starost o rodinu po materiální stránce výchova dětí, vzor, vůdce, učitel, určuje pravidla, výprask dětem, spravedlnost schopnost odpovědně se rozhodovat, řešit krizové situace peníze, složenky, zábava
Dalšími popisy byly: morální vzor schopný rodinu zabezpečit, Být chlap!, měl by být přísnou rukou domácnosti, měl by vždy umět vyřešit situaci a měl by být vzorem pro své syny, nebejt idiot, nabídnout možnosti se vyrovnat s čímkoli, snažit se chápat a podporovat, na jednu stranu silný tvrdý a důsledný na druhou by měl dítě někam vést a být mu oporou, měl by umět blbnout s dětmi. Matka: − − − − − − −
citová stránka dítěte, starost o rodinu po stránce citové výchova dětí, řeší s dětmi jejich problémy, péče pečuje o domácnost, chod rodiny podpora pro manžela porozumění, naslouchá, výchova v socializaci zaujmout odpovědný postoj k těhotenství, porod jídlo
Dalšími popisy byly: mateřský cit, každé dítě jí může cokoli říct, dítě dokáže pohladit, pomazlit se s ním, a vlije mu do žil klid, bejt krásná a usměvavá a úžasná a dokonalá, starat o děti,vychovávat ale zároveň mít v kapse kamarádský vztah a umět si promluvit o čemkoli, měla by se zajímat o to, co její děti dělají a měla by umět narovinu popsat realitu, měla by být více chápavá, podřízení se otci, má své koníčky stejně jako otec, organizační schopnosti. Dalo by se říci, že studenti odpovídali všichni podobně a k ničeho významného jsme tak nedosáhli. To však by nebyla úplně pravda. Existovaly dva směry, jakými se odpovědi studentů ubíraly. Jeden směr by se dal charakterizovat tradičním pojetím rolí. Zde respondenti dělili muže a ženu na dva nástroje, z nichž každý je určen k něčemu jinému. Ve druhém směru se vyskytovali názory podobné těmto: „Ale obecně si myslím, že nějaké dělení a la ženská k plotně a plínám a otec nosí prachy a seřve spratky je blbost.“ Nebo také „Nejsem proti výměně rolí.“ Tato skupina naopak nerozlišovala příliš mezi rolí muže a ženy. Oba dva podle nich se mají starat o rodinu, vychovávat děti a pomáhat jeden druhému. Zmiňovali se pouze o tom, že muž má větší závazek zaopatřit rodinu po finanční stránce a žena by měla využít svého citu ve výchově dětí. Ve zkoumaném vzorku se tedy projevila jak tradice, ke které se orientovali spíše studenti GymTS, tak také menší rozdílnost mezi rolemi mužů a žen, jak nám je představuje moderní společnost.
2. Pokud jsi na otázku „chtěl/a bys mít dítě?“ odpověděl/a „ano“, proč jsi se tak rohodl/a ? Ve společnosti se hovoří o současném problému stárnutí populace. Podle statistik se v posledních letech rodilo méně a méně dětí. Podle Českého statistického úřadu bylo zaznamenáno zvýšení počtu narozených dětí o 4,9 tisíce více, než v roce 2007. Ukazatel úhrnné plodnosti vyjadřující průměrný počet dětí narozených jedné ženě během jejího reprodukčního věku se v roce 2008 zvýšil na 1,50 dítěte.43 Jaký je důvod k pořízení si potomka a jaký má vztah současná generace k dětem? Ptali jsme se zmíněnou otázkou studenty. Nyní si představíme získané odpovědi. Ze všech názorů jsme vybrali jakési „zástupce“, jež tu uvádíme. Kluci GymTS Mít potomky je smyslem lidského bytí. Mám rád děti a chci po sobě něco zanechat. Chci, aby po mě žil někdo „podobný“. Neumím si představit, že by ho (dítě) někdo nechtěl. Děti jsou budoucnost. Důležité zachování druhu. Abych ho mohl vychovat ve vojenském duchu. Protože mu (dítěti) chci dát šanci na život – na co nejlepší život. Holky GymTS Pocit, že jsem dala život. Mám ráda děti. Abych pro někoho něco znamenala. Chtěla bych se o ně starat, dávat jim lásku, vychovat. Každý by si to měl zkusit. Jsou smyslem života. Chtěla bych ho mít, starat se o něho, vodit na fotbal a hokej. Kluci GymP Rozmnožování je smyslem lidského bytí. Je fér dát tu možnost žít skrze sebe dalším. Je to jeden z důvodů naší existence. Chci pokračovat v naší pokrevní linii a chci zažít ty radosti a starosti s tím spjaté. Chci někomu něco předávat, tešim se na dobu, až bude má žena těhotná, tešim se, až budem spolu vychovávat děti…jo…pokud taková žena bude ☺. To je to jediný, co tu můžu po sobě zanechat. Je to někdo, kdo ponese moje myšlenky, moji víru, moje geny. Chci tu po sobě zanechat potomka, který bydál šířil jméno naší rodiny a aby mi připomínal sám sebe. Holky GymP Je to přirozené a krásné. Má to pro mě určitý smysl, možná poslání. Je to otázka mateřského pudu. Protože jsme se tak s partnerem již rozhodli a já bych chtěla obohatit svět o jeho a mé geny. Život bez dětí je podle mě nuda. Mít třeba pak v šedesáti jenom kočku a TV. Chtěla bych mít někoho koho můžu milovat , kdo je mou součástí, dávat domov, lásku, radovat se, dát život. Protože to tak má být. Několik let s dětmi aktivně pracuji. Rozvoj pro mě i společnost. Nechci, aby vymřela lidská rasa. Protože každé nově narozené dítě má v rukou určitý čas budoucnosti, po který bude moct ovlivnit náš Svět. Pokud ho dobře vychovám, tak je tu vysoká šance, že se mu podaří něco pro Svět udělat nebo se jen dobře rozhodovat. Když se například manželé pohádají mají u sebe dítě které je spojuje. Chtěla bych vychovat človíčka a vštěpit mu své zkušenosti – to mě láká nejvíce.
43
Dostupný z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/coby031309.doc, dne 13.3.2009.
3. Pokud jsi na otázku „chtěl/a bys mít dítě?“ odpověděl/a „ne“, proč jsi se tak rozhodl/a ? Několik dotazovaných na otázku pořízení si vlastního dítěte odpovědělo záporně. Jedna respondentka vysvětlila, že nechce na svět přivést vlastní dítě. Ráda by totiž, po domluvě s partnerem, volila adopci. Odpověděla takto: „Co se týká této otázky, myslím, že je to vždy na dohodě obou manželů. Za sebe mohu říci, že nechci přivést děti do dnešního světa, a dle možností bych raději pomohla adopcí dětem, které byly odloženy svými rodiči.“ Další odpovědí, bohužel smutnou, bylo: „Nechci mít děti. Už jen protože vidím, jak dopadla naše rodina – asi kvůli tomu nemám mateř. pud. Není to jen věkem (17) – nechci děti nemám je ráda.“ Později se tato respondenta zmínila, že pochází z neúplné rodiny, která „vůbec nefunguje.“ Ještě poznamenáme další důvody, které se vyskytly: Jeden dotazovaný student se rozhodl pro celibát. Příčinou k postoji nemít dítě je strach (odpovídala žena). Neprobudila se touha po dítěti (zatím). Strach ze selhání coby otce (odpovídal muž). Závěrem lze prohlásit, že studenti ze vzorku jsou seznámeni s rolemi rodičů. Je možné, že současná krize rodiny se na mladé generaci odráží tak, že oni jsou nuceni nad rodinou přemýšlet. Zároveň i společnost hovoří o otázkách rodiny více otevřeně. Valná většina vidí ve své budoucnosti po svém boku děti. Těší se na ně a budou se snažit vychovat je co nejlépe. Je pravděpodobné, že úkaz, který zaznamenal Český statistický úřad (narození většího počtu dětí), nebude pouze výchylkou jednoho roku, ale celková porodnost se zvýší.
B. Co si myslí o manželství 1. Existuje něco, co se ti na manželství příčí/nelíbí ? Co to je? Naším cílem bylo zjistit, co si myslí o instituci manželství zkoumaný vzorek studentů. Je-li něco, s čím nesouhlasí, nebo naopak souhlasí. Jestli jsou ztotožněni a pro takovouto instituci, či nikoli. Tato otázka se pojila s odpovědí na hypotézu č.1. Nyní uvedeme získaná a vyhodnocená data. Kluci GymTS Klukům se na manželství nelíbily stereotyp a doživotní svazek. Byl zmíněn i fakt „záleží na každým jak si to zařídí“. Téměř polovina ze vzorku kluků uvedla možností „nic“, že nenacházejí na manželství žádnou jim příčící se okolnost. Někdo své vlastní zájmy a touhu si užít sám vyjádřil slovy „Je fajn pečovat o děti, ale člověk musí myslet především sám na sebe.“ S takovým postojem by člověk asi moc v rodinném životě neuspěl. Autor se sdílel i o své budoucnosti, kterou vidí naplněnou v životě jako „singles“. Neplánuje ani vstoupit do manželství. Tato informace vede k lepšímu pochopení jeho tvrzení. To, že manželská smlouva zabezpečuje vztah po stránce právní, vytkl jeden dotazovaný. Je toho názoru, že manželství může člověku dosti „zavařit“. Manželství je pro něj zabezpečovací smlouva, nikoli završení vztahu. Představíme ještě jeden názor: „Radikální změna způsobu života („spálení mostů“), nebezpečí „vyhasnutí“ - je to riskantní podnik.“ Holky GymTS Těm, kteří odpověděli „ano“, se příčilo: přisvojování si partnera, vztah je nuda, povinnost vařit za každou cenu, nelíbí se jí, že se tam kluci cítí svázáni, ztráta svobody, případná finanční závislost. U zvýrazněného názoru se pozastavíme. Mnozí, ať už kluci nebo holky, mají obavy z „povinnosti“ být s partnerem/partnerkou stále. Manželství tak pro ně představuje formu něčeho nuceného. Ačkoli možnost „svoboda“ v otázce „Co je pro tebe na rodině důležité?“ volilo jen několik jedinců, nyní se o ní mnozí zmiňují jako o něčem velmi podstatném. Ve vztahu jí většina vyžaduje. Je patrné, že současná mladá generace vyžaduje množství volnosti. Manželství však má způsob, jak předejít pocitu svázanosti - sounáležitost. Pokud se manželé spolupodílí a vytvoří svazek, který sdružuje sounáležitost, měli by mít ze společného života radost (dokázali by se mezi sebou domluvit a stanovit si každý míru svobody, kterou vyžaduje). Zůstává už jen dodat, zda svobodou, kterou vyžadují, nemíní pozbytí zodpovědnosti ve vztahu. Jsou-li hnáni pouze svými sobeckými pohnutkami a netolerancí, je lepší, aby do svazku manželského nevstupovali. Je možné, že tuto celou otázku jsme příliš rozpitvali a jde jen o čas, kdy oni „dozrají“ a vstoupí do manželství, které se dobře utuží. Z názorů respondentů uveřejníme ještě tyto: „Ztráta romantiky, rozhovory o každodenních starostech, ztráta soukromí.“ „ Vadí mi trend oslovování „mamko“ nebo „taťko“ a mizí úcta jednoho k druhému.“ Několik si jich asi nebylo jistých, a tak označily možnost „nevím“. Párkrát zaznělo i „ne“.
Kluci GymP Své obavy často vyjadřovali podobně jako trhosvinenští kluci, a to v oblasti celoživotního svazku. Báli se nesvobody, kterou pro ně manželství představuje. Popisovali omezení, připoutanost a povinnosti, které jsou s tím spojeny. Příčilo se jim také: oficialita struktury, stupidní hádky o absolutních blbostech, ochabnutí manželské lásky, někdy i nutnost být s partnerem 24 h denně☺, stereotyp, monogamie, povinnost nosit prsten, maximálně velká zodpovědnost za svoje činy. Zajímavé byly názory: „Člověk často říká věci, které by neříkal (a dělal) ženě, jež by nepovažoval za svou a opačně.“ „Nelíbí se mi především, že současný systém lidem rodinu protiví (v televizi jsou nám předhazováni různí kariéristi a obecné lidé, bez rodiny, co si chtějí užívat), příčit se mi může tak akorát rodina dvou lidí, kteří si nerozumí.“ „..je to nejsilnější závazek (manželství) a vztah do něj pomalu zraje. Proto bych si ho nechal klidně na později. S někým spokojeně žít, klidně deset i více let a manželství si nechat jako třešničku na dort.“ Holky GymP Od největší skupiny respondentů, studentek pražského gymnázia, jsme obdrželi následující informace. Nelíbí se jim: stereotyp, hádky při rozvodu, formálnost, někdy se vytrácí úcta mezi partnery, vidění chyb na druhém, po několikaletém soužití vázne komunikace, neúplná svoboda rozhodnutí, finanční propojenost a případné následky dluhů partnera, oficialita závazku, když jeden druhého chce vlastnit, změna příjmení. Uvedly i několik názorů, které si dovolíme představit: „..jsou myslím menší dávky na děti, pokud je mezi rodiči uzavřeno manželství.“ „Ne že by se mi to přímo nelíbilo, ale občas se děsím, že budu muset být jen s jedním mužem.“ „Nelíbí se mi, že už je člověk jakoby do budoucna zaškatulkován, nemůže se už z toho, pokud má děti, vykroutit.“ „..že musíte vycházet s rodinou svého protějšku ať chcete nebo nechcete, přijde mi to jako přetvařování.“ „Nelíbí se mi dogma toho, že manželstvím končí zábava a začíná konzervativní život pod čepcem.“ Ze získaných odpovědí je zřejmé, že některé nesnáze současně nastavené doby (rozvodovost, doživotní svazek) ovlivňují postoje respondentů. Na druhou stranu studenti berou v potaz věci a dobu jaká je a jsou ochotni i tak vstoupit do manželství. Jeden respondent uvedl, že jsou různé doby a že nás čeká období, kdy úplná rodina zase bude trendem a rozvodovost klesne na minimum. Kéž by ten člověk byl prorok. Z dosavadního výzkumu je patrné, že mladá generace si všímá změn v rodině a chce se vyvarovat chyb a být opatrná v budoucím rozhodování o vlastní rodině.
2. Má podle tebe manželství v dnešní době smysl ? Proč ano? Proč ne? Otázka vstupu do manželství se dříve týkala téměř každého člověka. V současnosti společnost poodstoupila od morálních zásad určující život partnerů a výchovu dětí pouze do manželství. Není potřeba se „vzít“ a na základě smlouvy žít život ve dvou. Co to pro manželství znamená? Je jako instituce ještě něčím potřebná? Podobnou otázkou jsme chtěli zjistit, zda má z pohledu respondentů manželství smysl. Je-li to už jen tradice a je lepší soužití na hromádce, nebo je něčím zajímavé a stane se pro mnohé volbou do života. Pro lepší představu, jaké postoje zastávají respondenti uvádíme dva grafy. Graf GymP (kluci i holky)
Graf GymTS (kluci i holky)
není potřeba nevím Ne Ano
postrádá smysl nevím Ne Ano snad ano
Mezi odpověďmi jsme nalezli i tyto doplňující názory: „Jsou to poslední mohykáni, kteří z mého pohledu ještě mají „smysl života“.“ „Rozhodně (ano) už jen kvůli svatební párty, ale i jinak je to pečlivě promyšlená, tradiční a funkční instituce, generacemi velmi důkladně prověřená.“ „Smysl určitě má, mít po boku někoho s kterým mě pojí víc než láska je určitě důležité. Ale žít s někým „na hromádce“ je asi stejné. Jde o to, jak na to kdo kouká.“ ,,Spíše má. Když je někdo ochotný dát svůj život stereotypu a dětem, tak proč ne.“ „Určitě má, jde o vytvoření domova a zázemí.“ „Je to svým způsobem tradice. Rodina nabývá oficiální význam. Ale v dnešní době rozvodovosti je to zbytečné.“ Chtěli bychom dodat poznámku a to, že mnohé z odpovědí „ano“ byly doplněny o dodatek, že má manželství smysl kvůli dítěti. Je však vychování dítěte poslední funkcí, která je v manželství lépe realizovatelná? Respondenti se dále opírali o potřebu „zachovat lidskou rasu“. Na manželství hodnotili kladně nutnost se podřídit jeden druhému, slib, dle nich je to dobrá morální základna pro děti (pokud manželství funguje). Jedenkrát padl názor, že „nic moc nepřináší“.Shrneme-li dané odpovědi, vyvstane závěr, že manželství má smysl pro ty, kteří jsou ochotni do něj investovat, kdo v něj věří. Není však nezbytné pro založení rodiny, tudíž ti, kteří se nechtějí vázat, by raději volili soužití na hromádce. Z grafu vyplývá, že podle studentů má manželství z velké části smysl a dávají mu zelenou.
C. Rodina a partnerství 1. V současnosti se mluví o krizi rodiny. Myslíš si, že instituce rodiny zanikne ? Proč ? Všichni z respondentů se shodli, že jsou důvody, aby rodina nezanikla. Byla pouze jedna výjimka, kdy studentka odpověděla, že by možná časem mohla rodina zaniknout. Svůj názor zdůvodnila slovy „nevím, můj názor“. Všichni zbylí se opírali o funkce rodiny, výchovu dětí, oporu ve vztahu, tím, že je potřebná pro společnost. Rodina tu vždy byla a bude, jak někteří zmínili. Studenti rodinu nikoliv nezpochybňovali, naopak ve svých názorech potvrzovali její hodnotu a vzácnost. Pro jednostrannost názoru přejdeme na další otázku. 2. V dřívějších dobách bylo důležité, aby nevěsta byla čistá (panna). Kdyby ty sis vybíral/a partnera/ku, chtěl/a bys partnera/ku s bohatou vztahovou minulostí, či raději onu „netknutou bílou růži“ ? A proč? Tato položka sama o sobě nevypovídá přímo na žádný z cílů. Byla zahrnuta do dotazníku, abychom lépe porozuměli životnímu stylu a přístupu k partnerství, jaký je u respondentů. Snad všechny otázky, které jsme zvolili byly bez prvku křesťanství. Tato otázka, ač se to nemusí zdát, je zaměřena na křesťanskou hodnotu, kterou je sexuální čistota až do manželství. V mnohých křesťanských publikacích je uvedeno pravidlo, které povoluje sex až v manželství. Jak se k této otázce staví respondenti nyní představíme v tabulce. Ano, netknutou
S boh. vztah. min.
něco mezi
nevím/nezáleží/nic
GymTS-kl.
6
4
6
4
GymTS-hol.
3
2
7
5
GymP-kl.
1
2
6
9
GymP-hol.
10
7
17
10
Někteří připisovali k odpovědím dodatek podobný tomuto „dnes být „netknutá bílá růže“ je něco jako mít dvě hlavy“. V jiných odpovědích se však našly, řekli bychom, opačné názory. Patří mezi ně: „Určitě bílou růži, nechci mít někoho (opotřebovaného) někoho s kým by mě mohl srovnávat, nechci, aby ho už kus chybělo, chci ho mít jen pro sebe.“ nebo „Nesouhlasím s nynějším stylem života lidí obecně – naopak jsem pro „sex až po svatbě“. Sex podle mého názoru je přirozenou součástí manželství, ne zábavou „na jednu noc.“ Jeden student z Trhových Svinů uvedl: „Netknutou bílou růži – tebe něco přitahuje na ženský, která ti řekne, že seš její třicátejpátej?“ Tyto názory však byly světlou výjimkou. Převážná většina by volila partnera se zkušeností, ale nikterak velikou. Části vzorku to bylo jedno a nepřisuzovali této oblasti nijaký význam. „Nevidím v tom nějakou zásadní věc, podle které bych si měla vybírat partnera.“ Větší důležitost čistotě ve vztahu nepřikládají. Poslední skupina respondentů by byla pro bohaté zkušenosti. Důvodem byla nutnost partnery vyzkoušet a v případě, že to „klape v posteli“, jít hlouběji do vztahu.
Jak jsme tedy zjistili, záleží na postoji každého jedince. Dřívější morální zásady pro mladou generaci moc neznamenají, avšak nepohrdají jimi. Z odpovědí vyplývá, že se spíše přiklánějí k čistotě, k tomu, aby jejich partner/ka byli, co nejméně „opotřebovaní“. Na druhou stranu, nechtějí nikoho bez zkušeností. Mají strach z toho, že by to ve vztahu „neklapalo“. To vypovídá a utvrzuje informace uvedené v otázce č. 11 v uzavřených položkách. Mezi 11. otázkou otevřenou a touto poslední otevřenou je v odpovědích k nalezení jistá spojitost.
3.2.3. Oblast obecných otázek A. Škola Ačkoliv jsme původně neplánovali zveřejnit tyto dvě položky a chtěli jsme předložit pouze téma rodiny, považujeme za hodné zveřejnit zde výsledky jichž jsme dosáhli. Krom otázek tázacích se na věk, pohlaví, bydliště, jsme zamířili i na půdu školní. Výsledky zaznamenané zde uvádíme. 1. Škola je pro mne: Proč? Odpovědi: zábava, otrava, nuda, příležitost, ztráta času, jiné….. Vzhledem k tomu, že všichni respondenti byli studenti gymnázia, zamířili jsme k osobnímu postoji studentů. Co je pro ně škola? Máme očekávat pozitivní sdělení, či názory překypující pasivitou a nezájmem. Předkládáme tabulku vyjadřující jejich odpovědi.
GymTS kluci
zábava
otrava
nuda
příležitost
ztráta času
nutnost
3
5
5
5
3
1
GymTS holky
3
-
4
11
2
-
GymP kluci
7
4
6
5
2
1
GymP holky
12
2
3
27
4
-
Mezi názory jsme našli také: „Spousta bláta se spoustou drahokamů, které by ale měly ještě větší cenu nebýt bláta okolo – tedy vlastně ztráta času, ale lepší instituce s podobným výsledkem zatím neexistuje“ nebo „Možnost naučit se spolupracovat s lidmi, se kterými spolupracovat nechci, ale MUSÍM (příprava na povolání).“ 2. Smysl mého studia je v: Odpovědi: lepší uplatnění do budoucna, možnost získat informace, systém (měl bych studovat), radost, nevím, nevidím smysl studia, jiné .............. Smysl mého studia vidím v: 40 35 30 25
uplatnění do budoucna
20
získat inf ormace
15
sy stém (měl by ch studov at)
10
radost
5
nev idím smy sl studia
0 GymTS holky GymP holky GymTS kluci GymP kluci
Pokračovali jsme směrem k motivaci studentů, respektive, kde vidí smysl jejich studia. V grafech představíme poměr možností, které respondenti zvolili.
B. Rodina 1. Hlavou rodiny je u nás: Odpovědi: otec, matka, oba tak napůl, jiná osoba, nevím
otec matka oba dv a nev ím
Z valné většiny spravují rodiny oba rodiče. Podílí se na společném vedení a chodu domácnosti. Rodin, kde je „hlavou“ matka, je podle výzkumu více než rodin s autoritou otce. Respondenti v jedné z otázek popisovali, jaké role mají muž a žena zastávat. Muži – otci bylo svěřeno vedení rodiny. Zde je vidět jak je to se současnou rodinou. Víme, že informace získané jsou vlastně jejich pohledy na rodinu, tudíž nemusí být validní. Jistý obrázek si však utvořit můžeme. Poměr rodin vedených otcem a matkou je přibližně jedna ku jedné. 2. Rodina, ze které pocházím se mi jeví: Odpovědi: super, vše v pořádku, tu a tam neshoda, raději moc doma nejsem, žít v ní je těžké, nevím, jiné............... Graf stavu zázemí studentů 45 40 35 30
super v še v pořádku
25
tu a tam neshoda
20
raději doma nejsem žít v ní je těžké
15
jiné
10 5 0 Rodina, ze které pocházím, se mi je jeví:
3. Pocházím z rodiny: Odpovědi: úplné (oba rodiče), neúplné, žiji s prarodiči, žiji u příbuzných, žiji sám/sama. Graf stavu mojí
úplná neúplná u prarodičů sám
Tuto rodiny položku jsme zde zveřejnili, protože si myslíme, že je mnoho faktorů, které v otázce rodiny ovlivňují člověka. To jestli je respondent z úplné či neúplné rodiny se odrazí v odpovědích jemu kladených. Proto jsme uznali za vhodné se s touto informací sdílet.
3.3. Výsledná zpráva
Cílem výzkumu této bakalářské práce bylo vypozorovat, jaké postoje zaujímá současná mladá generace k rodině a manželství. Stanovili jsme si dva výzkumné podsoubory, každý jeden zastával jiné prostředí (velkoměsto a venkov) a vzájemně jsme je porovnávali a snažili se najít rozdílnosti, popřípadě shody. Jako metodu k získání a vyhodnocení dat jsme zvolili dotazník. Měli jsme snahu získat informace od většího počtu lidí a volba této metody se nám jevila jako vhodná. Celkový počet respondentů byl 107 osob. Tvořili je kluci a holky ve věku 17 až 23 let ze dvou gymnázií. Dotazník obsahoval jak položky s otevřenými, tak uzavřenými otázkami. Otevřené otázky byly pokládány na poměrně osobní rovině. Jak se při drobných rozhovorech s respondenty po sběru dotazníků ukázalo, pro anonymitu dotazníku neměli, až na výjimky, s tímto faktem problém. Studenti tak nemohli odpovídat naučenými frázemi, ale nutilo je to k zamyšlení nad vlastními postoji a názory. Zároveň poděkovali za možnost zamyslet se nad tímto tématem a bylo patrné, že i přes obtížnost otázek dotazník s potěšením vyplnili. Dotazník byl složen ze třech oblastí – oblast uzavřených, otevřených a obecných otázek. Stanovili jsme si tyto body, které jsme v dotazníku zkoumali: rodina, manželství, děti, hodnoty, proměny v rodině, vztahy. Rodina – V otázkách rodiny nás zajímaly pohledy studentů na rodinu, jak z obecného, tak osobního hlediska. Zmínili jsme se i o krizi rodiny a ptali se tak na smysl rodiny, co je na ní důležité, popř. jakou formu soužití by volili dotazovaní respondenti. Ze sebraných dat jsme stanovili následující závěry: Podle studentů rodina nezanikne, téměř všichni se shodli na tom, že má „silné kořeny“ a její zaniknutí nehrozí. Hájili se potřebou zachovat rod, nebýt sám, vychovávat děti. Z názorů studentů vyplynulo, že si cení rodiny, že v ni věří a je pro ně důležitá. V otázce formy soužití byla převážná většina (téměř tři čtvrtiny) pro manželství, několik studentů uvedlo nesezdané soužití a pár „výjimek“ by bylo pro život single. Při porovnávání obou podsouborů se nevyskytly markantnější rozdíly. Manželství – Tuto otázku jsme mj. zvolili z důvody věku většina studentů. Někteří již mohou plánovat založení rodiny se kterou vyvstává i otázka manželství. Zajímaly nás názory na instituci manželství, její klady a zápory. Rozdělení rodinných rolí bylo součástí
tohoto bodu. V kolika letech by vstupovali studenti do případného svazku manželského? To bylo také na seznamu podotázek. Očekávali jsme velký úpadek zájmu o manželství. Toto očekávání bylo vyvráceno. Necelých 90% všech dotazovaných zvolilo možnosti „ano“ a „spíše ano“ pro vstup do manželství. Přibližný termín svatby, by většina naplánovala na 26. až 29. rok života. Rozdíl se vyskytl v odpovědích „venkovských studentů,“ kteří by vstupovali do manželského svazku zhruba o tři roky dříve. Důvody k manželství nalézali např. ve výchově dětí a tradici. Měli také možnost instituci manželství okomentovat. Menší část vzorku se nevyjadřovala a vepsala jako odpověď „nic“. Většina měla k manželství připomínky a to: celoživotní svazek (stěžovali si převážně kluci), stereotyp, nesvoboda a povinnosti. Jedna studenka poznamenala, že ji mrzí, když si partner připadá vztahem svázaný. U kluků byla podobná poznámka viděna velmi často, u dívek však byla zmíněná dotazovaná jediná, která popsala tento postřeh i z druhé strany. Jiné viditelnější rozdíly nebyly zaznamenány. Děti – Chci mít pokračovatele rodu, mám děti ráda, jsou smyslem života – takto vypovídali o dětech respondenti. Byl pozorovatelný pozitivní vztah k dětem a touha mít vlastní potomky. Všimli jsme si, že kluci (hlavně venkovští) by byli pro více dětí než ostatní z podsouborů. Ve výzkumném vzorku byla i část osob, které označily, že by chtěly mít více jak čtyři děti. Rozdíly byly obecně mezi kluky a holkami, přičemž kluci, oproti holkám, volili častěji možnosti s více dětmi. Ty, přestože mnohokrát popisovaly děti jako jejich hlavní životní cíl a smysl, z valné většiny označovaly možnost „max. 2“. Hodnoty – Snažili jsme se zjistit, jaká je hodnotová orientace dnešních mladých dospělých. Ptali jsme se na hodnoty, kterých si cení na rodině a v manželství. Důležitými hodnotami na rodině byly nejčastěji označeny – vztahy, zázemí a pochopení. Nejnižší prioritu obdržely možnosti „svoboda“ a „otevřenost“. Jak kluci, tak holky z obou podsouborů zastávali podobné hodnoty. Jediný rozdíl byl v uspořádání položek, avšak zmíněné tři hodnoty byly pro všechny studeny nejdůležitější. Nejpodstatnějšími hodnotami v manželství pro ně byly: věrnost, komunikace a porozumění. V různém sledu se tato trojice vyskytovala u všech čtyř skupin. Bylo vidět, že studenti gymnázií zastávají, řekli bychom, ryzí hodnoty. Na opačné straně, tedy za nejméně důležité volili: finanční zabezpečení, sex a sounáležitost. Přičemž jedna skupina (kluci z Prahy) měla koncové pořadí ve složení – finanční zabezpečení, sounáležitost a tolerance.
Proměny rodiny – Zde jsme zachytili postřehy studentů k otázkám rozvodů a trendu v podobě „otcovské dovolené“. Nechtěli jsme se tématem rozvodů příliš zaobírat, neboť jsme zjistili, že již byly sepsány na toto téma jiné práce. Ptali jsme se studentů,co si myslí, že je příčinou k rozvodu. V odpovědích jsme tak mohli naleznout názory, vystihující, co by pro ně samotné bylo důvodem k rozvodu. Zaznamenali jsme tři body – 1. špatná komunikace, 2. nevěra, 3. zanedbání rodinných rolí. K
trendu zvanému „muž na mateřské dovolené“ se vyjádřili následně. Z obou
podsouborů by byly všichni pro střídání muže a ženy na dovolené s narozeným dítětem. Jediná skupina (kluci z Trhových Svinů) by byli pro tradiční pojetí a to, že mateřská dovolená náleží spíše ženám. Vztahy – do oblasti vztahů jsme zařadili tyto položky. První byla tabulka hodnot ve vztahu, neboli, co je pro studenty na partnerovi důležité. V odpovědích kralovala možnost „charakter“, dále pak se rozcházeli skupiny kluků a holek. Kluci na druhém a třetím měli možnosti „vzhled“ a „pohled na svět“. U holek tomu bylo jinak a to – 2. pohled na svět, 3. finance a vzdělání. Nejméně hodnocenými byly „víra“ a „jeho/její rodina“. Jedinou otázkou, u které bylo cítit křesťanství, byla otázka důležitosti sexuální čistoty partnera. Zda dnešní mladá generace připisuje této hodnotě nějaký význam jsme se pokusili vyzkoumat. Došli jsme k tomuto závěru: Většině lidí na tomto nezáleží, je jim jedno, jakou má jejich budoucí partner vztahovou minulost, neřídí se podle toho. Skupina s druhým nejvyšším počtem hlasů je pro partnera, který už nějaké zkušenosti má, avšak ne moc. Na předposledním místě skončili ti, kteří by chtěli partnera bez dřívější zkušenosti. Aby byl „čistý“ a jen pro ně. Partnera s bohatou vztahovou minulostí by chtělo nejméně dotazovaných. Z toho plyne, že není nijaké psané ani morální pravidlo a každý volí partnera, jak je sám přesvědčen, že to je pro něj nejlepší. Celkové zhodnocení:
Cílem výzkumu bylo zjistit, jak se staví dnešní mladá generace k rodině. Jaké jsou hodnoty, názory a postoje. Zároveň jsme chtěli porovnat, jsou-li nějaké rozdíly mezi venkovským a velkoměstským myšlení o rodině. Stanovili jsme si dvě hypotézy. Hypotéza č.1. o negativním vlivu současné krize rodiny na mladou generaci se nepotvrdila. Byla pozorovatelná reakce, kdy mladí ne, že by krizi rodiny podlehli a v budoucnosti k ní tak zaujali nedůvěřivý postoj, ale uvědomují si fakt její cennosti a
jsou pro podporu této instituce. Mladí si jsou vědomi změn a tlaků v rodině a přesto jsou ochotni založit si vlastní. Vyskytlo se jen pár hlasů, kdy byl respondent smutný z toho, jak on sám rodinu poznal a jakou s ní má zkušenost. Vzhledem k množství lidí ve vzorku je však tato hodnota zanedbatelná. Druhou hypotézou bylo, zda jsou postoje k rodině na venkově a ve velkoměstě rozdílné. Dalo by se souhlasit, avšak podobně jako u první hypotézy, také zde nebyly shledány markantnější rozdíly. Nelze hypotézu nazývat dogmatem a tak lze potvrdit, že hypotéza č. 2 se také nepotvrdila. Považuje hodné zmínit, že byl drobný rozdíl mezi postoji kluků v obou podsouborech. Mezi holkami z obou podsouborů jsme podobné zjištění nezaznamenali. Rozdíly mezi pojetím rodiny na venkově a ve velkoměstě jsou v tomto případě zanedbatelné a předpokládané odlišnosti nebyly shledány. Na základě výzkumu se ukázalo, že mladí studenti se staví k rodině a manželství vstřícně. Můžeme projevit spokojenost, neboť jsme očekávali rozdílné názory a odměřené postoje a s těmi jsme se neshledali.
Závěr Rozhodl jsem se ke psaní této bakalářské práce na základě otázek a obav, které mě motivovaly. Při přípravách jsem si uvědomil, jak je tato oblast spletitá, že nikdo nemůže jen tak o rodině mluvit a domnívat se, že vše ví a zná. Je mnoho skryto a ne vždy dobře porozumíme proč to, či ono se děje. Proč je v takové míře rozvodovost, či proč svobodná matka odkládá dítě, když se na ně celé mládí těšila. Je to těžké téma a na druhou stranu se dotýká každého z nás. Zpracování této práce bylo pro mě výzvou, nebyl jsem si jist, zda běh dokončím, ale zdá se, že už vidím poslední zatáčku a za ní dlouho očekávaný cíl. Tato bakalářská práce, pojednává o rodině, křesťanství, manželství, vzniku rodiny a dalších oblastech rodiny se týkajících. Při psaní jsem usiloval o to, aby čtenář získal srozumitelný přehled o rodině obecně a zároveň o rodině, jak nám ji představuje křesťanství. Bylo by jednodušší zvolit si jednu oblast a na ni se konkrétněji zaměřit. Otázky v mé mysli však byly obecnějšího rázu. Proto jsem se rozhodl prozkoumat tyto oblasti spíše z obsáhlejší perspektivy. Doposud jsem sice nezískal odpovědi na všechny mé otázky. Uznávám však, že vypracování této bakalářské práce pro mě osobně bylo obohacující. Ať už myšlenky zachycené autory mnoha knih, předně J. A. Komenského, tak i část výzkumná, kdy jsem rozjímal nad odpověďmi jednotlivých respondentů a hledal spojitosti mezi informacemi, které každý za sebe zveřejnil. Byla to skutečná „práce“, ale mnohdy i zábava a zpestření života. Mám očekávání, že tato práce nezůstane jen ležet ladem. Věřím, že myšlenky v ní zachycené mají hodnotu. Přál bych si, aby tato práce utkvěla čtenářům v myslích a byla jim, jak jen to bude možné, k užitku. Kdyby nikoho jiného, tak mne doufám, že tato práce pozitivně poznamená na celý zbytek života. Bylo mi ctí psát o tomto tématu, na druhou stranu si nepřipadám, ať už, co do zkušeností, tak i znalostí, hoden hovořit a pojednávat o tématu rodiny. Už jen dodám: Rodina, ač lehce ztratíme povědomí o její hodnotě, je to nejcennější, na čem se v životě podílíme. Jde o souhru několika životů. Každý jeden je důležitý pro druhého a každá rodina je důležitá pro společnost. Buďme si vědomi její hodnoty a každý sám jednejme tak, abychom jí neubírali na ryzosti, důležitosti a síle.
Resumé Bakalářská práce „Rodina ve 21. století a křesťanství“ pojednává o instituci rodiny. Charakterizuje rodinu a staví ji na světlo se snahou, aby vynikl její současný stav. Ze dvou úhlů pohledu ji představuje a seznamuje čtenáře s touto tematikou. V teoretické části rodinu popisuje od jejích kořenů až do podoby, jakou má dnes. Zabývá se tématem rodiny a to ze dvou hledisek – obecného a křesťanského. Vysvětluje její vývoj, funkci, změny v ní probíhající a představuje nám rodinu, abychom porozuměli spojitostem a stavu, který v současnosti rodina má. Výzkum je orientován na současnou mladou generaci. Zajímá se o její postoje, názory a hodnoty. Je zaměřen na oblasti manželství, rodiny a zachycuje osobní výpovědi na daná témata. Zabývá se otázkou krize současné rodiny a vlivem, který mohou mít rozpory v rodině na budoucnost mladé generace. Tato práce otevírá čtenáři téma rodiny. Ten má možnost získat přehled o rodině, pochopit nuance mezi pojetími a zamyslet se nad současným stavem rodiny. Nepředstavuje jeden konkrétní problém, ale její snahou je porozumět a pochopit téma pomocí nadhledu. Rodina, manželství a současnost jsou cílovým objektem, ke kterým se ubírá tato práce.
Bachelor's thesis "The Family in the 21st century and Christianity" is about the institution of the family. Characterizes the family and puts it to light with the aim to excel its current state. Of the two angles represents and introduces its readers with this topic. The theoretical part describes the family from its roots up to form which is today. It deals with the family and to issue from two perspectives - the general and Christian. It explains the development, function, changes in the ongoing and represents our family; we understand the connection and the state, which currently has a family. Research is focused on the current young generation. Interested in the position, opinions and values. It focuses on the areas of marriage, family and recorded a personal testimony to the issues. It deals with the issue of the current crisis and the influence of the family who may have conflicts in the family for the future young generation. This work opens up the topic of family readers. He has the possibility to get an overview of the family, to understand the nuance between the concepts and reflect on the current state of the family. Does a particular problem, but its aim is to understand the issue using above. Family, marriage and present the target object, which is a step in this work.
Literatura Bible : Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad. 12. vydání, Praha : Česká biblická společnost, 2001, ISBN 80-85810-28-X ČULÍK, Jan. WWW internetový deník Britské listy. Postmodernismus: Jaký je dnešní svět?. 28.února 2008. [cit.22.listopadu 2008] Dostupný z WWW: DE SINGLY, François. Sociologie současné rodiny. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 1999. 127 str. ISBN 80-7178-249-1. DOBSON, James. Život na pokraji propasti. První vydání. Brno : Nová naděje, 2000. 234 str. ISBN 80-86077-01-2. EKH, Robert. Dva budou jedno. České vydání, Brno: Slovo života, 2007. 63 str. ISBN 978-80-85891-98-0 GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 207 str. ISBN 8085931-79-6. KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. Čtvrté vydání. Brno : Doplněk, 2003. 125 str. ISBN 8072390910. KOMENSKÝ, Jan Amos. Labyrint světa a ráj srdce. První vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1955. 149 str. 86414/55-A II/1 KOMENSKÝ, Jan Amos. Všenáprava (Panorthosie) : Všeobecné porady o nápravě věcí lidských, část šestá. Druhé vydání. Brno : Soliton.cz, o.s., 2008. 308 s. ISBN 978-80-2541145-2 (váz.). KRAUS Blahoslav, POLÁČKOVÁ Věra. Člověk – prostředí – výchova : k otázkám sociální pedagogiky. Brno : Paido, 2001. 199 str. ISBN 80-7315-004-2. LABUSOVÁ, Eva. WWW záznam z diskuzního pořadu. Hovory o rodině [online]. Únor 2007. [cit. 21.listopadu 2008] Dostupný z WWW: MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 311 str. ISBN 80-8642-958-X. PLAŇAVA, Ivo. Spolu každý sám : v manželství a v rodině. Praha : Lidové noviny, 1998. 218 s. ISBN 8071062928. SMALLEY, Gary. Kdyby jen muž věděl, co žena prožívá. První vydání. Praha : Návrat domů, 2001. 138 str. ISBN 80-7255-048-9. ŠVANCAROVÁ, Lucie. Rodina jako konstanta v dějinách. Diplomová práce. Brno, 2003. 80 str.
ŠVEC Vlastimil, MAŇÁK Josef. Cesty pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2004. 78 str. ISBN 8073150786. TOURNIER, Poul. Porozumění v manželství. První vydání. Praha : Návrat domů, 1994. 75 str. ISBN 80-85495-34-1. Internetové odkazy a elektronické dokumenty: http://www.czso.cz/ biblický software Theophilos 3 (elektronická Bible)
Příloha 4.1. Dotazník Dotazník na téma rodina a manželství Chtěl bych každého z vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku. Je součástí bakalářské práce zabývající se rodinou a společností v současnosti. Mým cílem je získat informace o tom, jak současní mladí lidé přemýšlejí nad rodinou, pokusit se vás přimět k zamyšlení se nad touto tematikou a v poslední řadě vyhodnotit tento dotazník a úspěšně tak dokončit bakalářskou práci. Byl bych rád, kdyby pro vás dotazník nebyl otravou, ale mohl být přínosem do života každého z vás. Myslím si, že může obohatit jak vás, tak i mě. Odpovídejte tak, jak věci vy sami vnímáte a co si o nich myslíte. Nepotřebuji „správné“ odpovědi, ale právě váš pohled a názor. Vím, že to je velmi riskantní, avšak nebudete-li chtít odpovědět na některou z otázek, neodpovídejte. Dotazník je samozřejmě anonymní. 1. Pohlaví (zakroužkuj):
muž / žena
2. Věk:
17 a méně
18
19
20
21
22
23 a více
3. Bydlím v: vesnice
velké město
středně velké město malé město
na
venkově
-
4. Škola je pro mne: zábava otrava nuda příležitost ztráta času jiné …................ Proč? 5. Se třídním kolektivem jsem spokojený: ano spíše ano nevím spíše ne ne Proč? 6. Smysl mého studia je v: lepší uplatnění do budoucna možnost získat informace systém (měl bych studovat) radost nevím nevidím smysl studia jiné …..................... 7. Pocházím z rodiny: úplné (oba rodiče) příbuzných žiji sám/sama.
neúplné
žiji s prarodiči
žiji u
8. Nejvyšší ukončené vzdělání mé matky je: ZŠ SŠ VŠ(Bc) VŠ(Mgr. a vyšší) jiné …......... 9. Nejvyšší ukončené vzdělání mého otce je: ZŠ SŠ VŠ(Bc) VŠ(Mgr. a vyšší) jiné …......... 10. Mám sourozence, a to (odpovídej jen v případě, pokud je máš): ….. bratr/y …... sestra/y 11. Hlavou rodiny je u nás:
otec
matka
12. Rodina, ze které pocházím se mi jeví: neshoda raději moc doma nejsem …................. Nyní přejdeme k otázkám o rodině.
oba tak napůl
jiná osoba
super vše v pořádku žít v ní je těžké nevím
nevím tu a tam jiné
1. Má podle tebe existence rodiny smysl? ano je potřebná ani ne je to zastaralá tradice nemá jiné ...............
lze být i bez ní
už
2. Co je pro tebe v(na) rodině důležité (označ tři možnosti, popř. uveď jiné) ? vztahy svoboda tolerance pochopení zájem otevřenost domov zázemí jiné ................................. 3. Myslíš si, že bys byl schopný/á založit si a postarat se o vlastní rodinu již nyní? ano nevím
raději bych ještě počkal/a
byl by to tvrdý oříšek, ale šlo by to
4. Přemýšlíš o tom v budoucnu vstoupit do manželství? Ano spíše ne ne 5. V kolika letech myslíš že bys tak učinil/a? 34 35+
-19
20-22
6. Chtěl/a bys mít v budoucnu děti? Pokud ano, kolik? 1 více ….....
spíše ano 23-25
max. 2
ne
nevím
26-29
30-
2 až 3
4a
7. Máš-li představu o své budoucnosti, uveď, jak bys chtěl žít? single (sám) v manželství nesezdané soužití (“na hromádce“) sám/sama s dítětem jiné …....... 8. Trend „muž na mateřské dovolené (MD)“ je v poslední době více a více slyšet. Jsi pro podporu tohoto trendu, či proti? ano jsem pro muže na MD muž by se mohl se ženou na MD střídat je to čistě pozice ženy nevím jiné …............. 9. Dokážeš si představit, že bys v případě, že se oženíš/vdáš, zůstal/a s partnerem až do smrti? Ano dokážu asi ano nevím spíše ne nedokážu jiné ......................... 10. Co je pro tebe důležité na protějšku (vyber čtyři možnosti)? charakter vzdělání vzhled jeho/její rodina finanční zabezpečení pohled na svět styl víra jiné …................. 11. Seřaď dané manželské hodnoty(dle čísel) podle toho, jak myslíš, že jsou pro tebe důležité: __věrnost __komunikace __fin.zabezpečení __sex __porozumění __sounáležitost __tolerance __jiný (pouze jedna možnost) ................................. 12. Co si myslíš, že je důvodem k tomu ukončit manželství rozvodem? špatná komunikace zanedbávání rodinných rolí nevěra úraz s trvalými následky jiné …........................ V závěru ti položím ještě několik otázek. Odpovídání na takové téma není jednoduché, takže rozumím, že už toho máš asi dost. Avšak prosím odpověz ještě alespoň stručně na tyto poslední otázky. 1. Co bys udělal/a abys povzbudil/a partnera ? 2. Co podle tebe obnáší role otce/matky ? Otec Matka 3. Co od manželství očekáváš ? 4. V současnosti se mluví o krizi rodiny – myslíš si, že instituce rodiny zanikne ? Proč ? 5. Existuje něco, co se ti na manželství příčí/nelíbí ? Co to je? 6. Má podle tebe manželství v dnešní době smysl ? Proč ano?Proč ne? 7. Když se podíváš na rodinu, ve které teď žiješ, co by si chtěl popř. na vlastní
změnit? Čeho by ses chtěl vyvarovat? 8. Je něco, za co bys chtěl rodičům poděkovat ? Co by to popř. bylo? 9. Pokud jsi na otázku „chtěl/a bys mít dítě?“ odpověděl/a „ano“, proč jsi se tak rohodl/a ? 10. Pokud jsi na otázku „chtěl/a bys mít dítě?“ odpověděl/a „ne“, proč jsi se tak rohodl/a ? 11. V dřívějších dobách bylo důležité, aby nevěsta byla čistá (panna). Kdyby ty sis vybíral/a partnera/ku, chtěl/a bys partnera/ku s bohatou vztahovou minulostí, či raději onu „netknutou bílou růži“ ? A proč? 12. Pokud myslíš, že má rodina(tradiční – muž a žena) smysl, v čem dle tebe tkví ?
