Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
Katedra:
Studijní program: Speciální pedagogika Speciální pedagogika pro vychovatele
Studijní obor (kombinace):
UMISŤOVÁNÍ DĚTÍ DO DĚTSKÉHO DOMOVA PLACING CHILDREN INTO CHILDREN´S HOMES Bakalářská práce: 09–FP–KSS–1051 Autor:
Podpis:
Ivana TRUHLÁŘOVÁ Adresa: Písková Lhota 134 294 34, Krnsko
Vedoucí práce: Mgr. Jana Pittnerová Konzultant: Počet stran
grafů
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
52
17
0
16
27
1+1CD
V Liberci dne: 15. 04. 2010
Prohlášení
Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
V Liberci dne: 15. 04. 2010
Ivana Truhlářová
Poděkování
Ráda bych poděkovala Mgr. Janě Pittnerové, vedoucí mé bakalářské práce, za její spolupráci, trpělivost a odborné vedení.
UMISŤOVÁNÍ DĚTÍ DO DĚTSKÉHO DOMOVA
Resumé Bakalářská práce se zabývá problematikou umisťování dětí do dětského domova. Cílem práce je zjistit, jaké jsou nejčastější příčiny umístění dětí do dětského domova v Krnsku za posledních pět let a tyto příčiny analyzovat. Ke zjištění předpokladu používáme metodu analýzy spisové dokumentace, rozhovor a dotazník. Hlavní metodou zjišťování informací je analýza spisové dokumentace a archivních záznamů za posledních pět let. Doplňkovou metodou pro nás je rozhovor s dětmi a dotazník, který je zaměřen na to, co je důvodem jejich umístění v dětském domově. Práci tvoří dvě stěžejní části. Teoretická část pomocí zpracování a prezentace odborných zdrojů objasňuje a popisuje právní rámec problematiky systému školských ústavních zařízení, druhy náhradní rodinné péče a právních předpisů ošetřující ústavní školskou problematiku jako je zákon o rodině, Úmluva o právech dítěte, zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a zákon o sociálně-právní ochraně. Praktická část obsahuje empirické šetření, vyhodnocení zjištěných údajů, závěr a závěrečná doporučení do praxe. Za největší přínos práce je možné považovat zjištění příčin umisťování dětí do dětského domova, seznámení se s problematikou dětského domova a zjištění, kolik dětí setrvává v ústavní péči až do dospělosti nebo do ukončení přípravy na povolání a vrací se k původní rodině.
Klíčová slova: ústavní výchova, právní rámec problematiky, sociálně-právní ochrana dětí, dětský domov, náhradní rodinná péče, psychická deprivace
PLACING CHILDREN INTO CHILDREN´S HOMES
Abstrakt Bachelor thesis melas with placing children in children´s homes. The aim of these theses is tо determine the causes of child placement in the children´s home in Krnsko in the last five years and analyze the causes. We use the method of analysis of the company
documentation, discussion and questionnaire to determine presumption of a child acceptation. The main method of obtaining of information is to analyze the case file and archive records in the last five years. Complementary metod is an interview with children and a questionnaire that is aimed to reveal reason of placing a child into the children´s homes. The work consists of two key parts. The theoretical part by processing and presentation of professional resources explains and describes the legal framework of the educational institutional facilities, types of foster care, legal enactments that deal with Constitutional educational issues as it is Family law, Convention on the Rights of the Child, the law of institutional education or protective education in school equipment and the Law on Social Justice. The practical part includes empirical investigation, evaluation of the data found, conclusion and final recommendations into practice. The greatest benefit of the work can be regarded as establishing the causes of placing children in foster home, familiarity with the issue of child home and determine how many children remains in care until adulthood or termination of vocational training and returns to the original family.
Keywords: Institutional education, legal framework issues, social and legal protection of children, children´s home, alternative family care, psychological deprivation УСТРОЙСТВА ДЕТЕЙ В ДЕТСКИЙ ДОМ Резюме Бакалаврская работа посвящена проблематике устройства детей в детский дом. Цель работы – установить самые частые причины помещения детей в детский дом в селе Крнско в течение последних пяти лет и указанные причины подвергнуть анализу. В работе использовался метод анализа личных дел детей, проводились беседы и анкетирования. Основным методом получения сведений является анализ личных дел детей и архивных записей за последние пять лет. В качестве дополнительного метода мы воспользуемся разговором с детьми и анкетой, направленной, прежде всего, на поводы их устройства в детский дом. Работу составляют две основные части. Теоретическая часть объясняет и описывает правовое регулирование системы государственных образовательных учреждений, виды усыновления и правовые нормы,
регулирующие
проблематику
государственных
образовательных
учреждений,
используя научную и правовую литературу. В работе были использованы следующие нормативные источники: закон о семье, Конвекция о правах ребенка, закон об опеке государства или защите и воспитании ребенка в учреждениях образования и закон о социально-правовой исследование,
защите.
оценку
Практическая
установленных
часть
данных,
содержит
заключение
и
эмпирическое заключительные
рекомендации по практике. Ценность работы состоит в том, что были установлены причины устройства детей в детский дом, и было проведено ознакомление с проблематикой детского дома. В ходе исследования было также установлено количество детей, проживающих в детском доме до совершеннолетия или до окончания подготовки к работе и количество детей, возвращающихся в родные семьи.
Ключевые слова: воспитание в детских домах, правовое регулирование данной проблематики,
социально-правовая
психическая депривация
защита
детей,
детский
дом,
усыновление,
Obsah 1 ÚVOD .................................................................................................................................................10 2 ČÁST TEORETICKÁ.........................................................................................................................11 2.1 Systém školských ústavních zařízení ...........................................................................................11 2.1.1 Diagnostické ústavy ..............................................................................................................11 2.1.2 Dětský domov .......................................................................................................................12 2.1.2.1 Dětský domov Krnsko………………………………………………………………...12 2.1.3 Dětský domov se školou .......................................................................................................13 2.1.4 Výchovný ústav.....................................................................................................................14 2.2 Náhradní rodinná péče .................................................................................................................15 2.2.1 Osvojení ................................................................................................................................15 2.2.1.1Mezinárodní osvojení…………………………………………………………………..17 2.2.2 Pěstounská péče.....................................................................................................................18 2.2.3 Opatrovnictví.........................................................................................................................18 2.2.4 Poručenství ............................................................................................................................19 2.3 Právní předpisy ošetřující ústavní školskou problematiku...........................................................20 2.3.1 Zákon o rodině ......................................................................................................................20 2.3.1.1 Funkce rodiny………...……………………………………………………………….21 2.3.1.2 Socializace dítěte……………………………………………………………………...21 2.3.2 Úmluva o právech dítěte ......................................................................................................22 2.3.3 Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních ...........23 2.3.4 Zákon o sociálně-právní ochraně ..........................................................................................24 2.4 Děti z dětských domovů………………………………………………………………………..24 2.4.1 Psychický vývoj dětí z dětských domovů .............................................................................24 2.4.2. Charakteristické znaky dětí v dětském domově ...................................................................25 3 ČÁST PRAKTICKÁ...........................................................................................................................28 3.1 Empirické šetření .........................................................................................................................28 3.1.1 Cíle a předpoklady ................................................................................................................28 3.1.2 Použité metody......................................................................................................................28
3.1.2.1 Analýza dokumentace a statistických šetření…………………………………………29 3.1.2.2 Rozhovor……………………………………………………………………………....29 3.1.2.3 Nestandardizovaný dotazník…………………………………………………………..29 3.1.2.4 Pozorování……………………………………………………………….....................30 3.1.3 Charakteristika zkoumaného vzorku .....................................................................................30 3.2 Vyhodnocení ................................................................................................................................30 3.2.1 Analýza statistických dat.......................................................................................................30 3.2.2 Dotazníkové šetření v dětském domově Krnsko...................................................................38 3.2.3 Rozhovor s dětmi ..................................................................................................................43 3.2.4 Vyhodnocení předpokladů ....................................................................................................45 4 ZÁVĚR ...............................................................................................................................................48 5 ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ DO PRAXE .....................................................................................49 6 SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ.....................................................................50 7 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................................52
1 ÚVOD První období socializace probíhá v rodině, která zásadně formuje strukturu osobnosti člověka. Rodina mu dává určitý hodnotový základ, učí jej, co je a není vhodné, jak se chovat ve společnosti, vštěpuje mu základní vzorce chování. ,,Rodina je uměleckým dílem, které se neustále vyvíjí a proměňuje. Je místem, kde se rodí a utvářejí mezilidské vztahy. Rodina je kolébkou tvořivosti. Dítě, které vyrůstá v tvůrčím prostředí, získává zajímavé podněty, jež mohou zásadně ovlivnit jeho další vývoj.“ (Schaefferová , 1995, s. 186) Rodinné prostředí může být podnětné nebo nepodnětné. V nepodnětném prostředí je špatná sociokulturní úroveň, nízké vzdělání rodičů, které má negativní vliv na dítě. Svoji roli při výchově sehrává i věk rodičů zda jsou příliš mladí nebo příliš staří. Selhává-li rodina a neplní si své funkce je nutné, aby soud rozhodl o odebrání dítěte z rodiny a zabezpečení náhradní rodinné péče. Případy odebrání dítěte z rodiny jsou velmi smutné a pro děti traumatizující. Nejideálnější je, když je dítě umístěno do nové rodiny formou adopce a pěstounské péče. Není-li jiné řešení, je dítě umístěno do péče institucí. I ústavní výchova má však na dítě celou řadu negativních dopadů. Pracuji jako vychovatelka v dětském domově již dvacet tři let. Během praxe si často kladu otázku, proč je stále více dětí v dětských domovech? Co je příčinou toho, že rodiče nejsou schopni se o své děti postarat? Stalo se to také důvodem, proč jsem si jako téma bakalářské práce zvolila problematiku umisťování dětí do dětského domova. Cílem práce je zjistit, jaké jsou nejčastější příčiny umístění dětí do dětského domova v Krnsku za posledních pět let a tyto příčiny analyzovat. Ke zjištění předpokladu budeme používat metodu analýzy spisové dokumentace, rozhovor a dotazník. Hlavní metodou zjišťování informací bude analýza spisové dokumentace a archivních záznamů za posledních pět let. Doplňkovou metodou pro nás bude rozhovor s dětmi a dotazník, který bude zaměřen na to, co je důvodem jejich umístění v dětském domově. Teoretická část bude věnována systému školských ústavních zařízení, druhům náhradní rodinné péče a právním předpisům ošetřující ústavní školskou problematiku jako je zákon o rodině, Úmluva o právech dítěte, zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a zákon o sociálně-právní ochraně. Praktická část bude obsahovat empirické šetření, vyhodnocení zjištěných údajů, závěr a závěrečná doporučení do praxe.
10
2 ČÁST TEORETICKÁ
2.1 Systém školských ústavních zařízení ,,Ústavní výchovu lze vymezit jako umístění dítěte do péče školského zařízení určeného pro výkon ústavní výchovy na základě rozhodnutí soudu, jehož účelem je dočasně– tj. po dobu nezbytně nutnou–zajišťovat dítěti náhradní výchovnou péči v zájmu jeho zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání; a to za podmínek podporujících sebedůvěru dítěte, rozvíjejících citovou stránku jeho osobnosti a umožňujících jeho aktivní účast ve společnosti s ohledem na potřeby odpovídající jeho věku.“(Motejl, Černá, 2007, s. 66)
2.1.1 Diagnostické ústavy Dle zákona 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je diagnostický ústav zařízení, které přijímá děti podle § 2 odst. 2, 3 a 4 a § 7 odst. 1 a na základě výsledků komplexního vyšetření, zdravotního stavu dětí a volné kapacity jednotlivých zařízení je umísťuje do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů s výjimkou dětí přijatých do diagnostického ústavu na základě § 7 odst. 1. Diagnostický ústav plní podle potřeb dítěte úkoly •
diagnostické, spočívající ve vyšetření úrovně dítěte formou pedagogických a psychologických činností
•
vzdělávací, v jejichž rámci se zjišťuje úroveň dosažených znalostí a dovedností, stanovují a realizují se specifické vzdělávací potřeby v zájmu rozvoje osobnosti dítěte přiměřeně jeho věku, individuálním předpokladům a možnostem
•
terapeutické, které prostřednictvím pedagogických a psychologických činností směřují k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte
•
výchovné a sociální, vztahující se k osobnosti dítěte, k jeho rodinné situaci a nezbytné sociálně-právní ochraně dětí; podle potřeby zprostředkovává zdravotní vyšetření dítěte
•
organizační, související s umísťováním dětí do zařízení v územním obvodu diagnostického ústavu vymezeném ministerstvem, popřípadě i mimo územní obvod; spolupracuje s orgánem sociálně-právní ochrany dětí při přípravě jeho návrhu na nařízení předběžného opatření, které bude vykonáváno v diagnostickém ústavu nebo na návrh diagnostického ústavu v jiném zařízení
11
•
koordinační, směřující k prohloubení a sjednocení odborných postupů ostatních zařízení v rámci územního obvodu diagnostického ústavu, k ověřování jejich účelnosti a ke sjednocení součinnosti s orgány státní správy a dalšími osobami, zabývajícími se péčí o děti.
,,Diagnostický ústav na základě výsledků diagnostických, vzdělávacích, terapeutických, výchovných a sociálních činností, které jsou součástí komplexního vyšetření, zpracovává komplexní diagnostickou zprávu s návrhem specifických výchovných a vzdělávacích potřeb podle § 2 odst. 10, stanovených v zájmu rozvoje osobnosti (dále jen "program rozvoje osobnosti").“ (zákon 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů) 2.1.2 Dětský domov Podle § 12 zákon 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dětský domov pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Do dětského domova mohou být umísťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let. Do dětského domova se rovněž umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi. 2.1.2.1 Dětský domov Krnsko Dětský domov má svou historii na zámku Stránov v obci Jizerní Vtelno v okrese Mladá Boleslav. Zámek začal být využíván pro účely dětského domova v roce 1955. Tou dobou v něm žilo 65 dětí ve věku 3 až 6 let. Zřizovatel dětského domova, věk dětí i systém umísťování dětí v průběhu let měnily. V roce 1969 začala velká reorganizace systému vedení a života dětského domova. Děti setrvávaly po dovršení 6 let v dětském domově až do ukončení povinné školní docházky (tj. do 15 let). V roce 1971–72 byl dětský domov internátního typu přebudován na dětský domov rodinného typu. Vznikly dvě koedukované rodinné buňky po 20 dětech ve věku 6–11 let. Rodinné svazky byly při tom zachovány. Předškolní děti byly rozděleny do 3 skupin, kde byly kriteriem věk a stupeň psychického vývoje. V roce 1984 byl opět přebudován na dětský domov internátního typu. V dětském domově fungovaly 4 skupiny – 1. skupina předškolní děti, 2. skupina dívky, 3. skupina chlapci I. stupně ZŠ a IV. skupina chlapci starší a učni. Tento systém fungoval až do doby, než se dětský domov přestěhoval do nového dětského domova.
12
,,V roce 1992 požádal o vrácení zámku restituent, lhůta pro regulované nájemné končila v říjnu roku 2002. V roce 1994 získal Dětský domov Stránov právní subjektivitu, v roce 1996 se stal součástí škol a školských zařízení řízených resortně Školským úřadem v Mladé Boleslavi.“ (http://www.domovkrnsko.cz/index.htm ) Za spolupráce Obecního úřadu Krnsko byly nalezeny pozemky vhodné pro stavbu nového dětského domova. V roce 2000 uvolnilo MŠMT České republiky finanční prostředky a začala se realizovat stavba nového domova. V novém dětském domově děti spaly poprvé 1. září 2002. Objekt se skládá ze 6 obytných domků pro 10 dětí a velké správní budovy s centrální kuchyní a jídelnou. Dětský domov Krnsko je rodinného typu s kapacitou 48 dětí. Ve skupinách jsou umístěny děti různého pohlaví a věku. V dětském domově je zaměstnáno 18 kmenových vychovatelů, ředitel a 4 asistentky pedagoga, ti zajišťují převážnou část výchovného procesu. Další zázemí vytváří 9 pracovníků (sociální pracovnice, zdravotnice, hospodářka, účetní, správce, kuchařky a pokojské). Dětský domov Krnsko patří do působnosti diagnostického ústavu, dětského domova se školou, dětského domova, základní školy, střediska výchovné péče a školní jídelny Dobřichovice. Každá skupina v dětském domově Krnsko obývá jeden rodinný domek. Domky jsou patrové s kompletním zázemím. V přízemí je vstupní hala – je nejen komunikační ,,chodbou,“ ale i místem, kde se odehrávají návštěvy rodičů a dalších osob. Z haly se dá vstoupit do obývacích prostor (obývacího pokoje, pracovny s PC, kuchyně a jídelna) nebo do technického zázemí (prádelna, sušárna, popřípadě příruční sklad) a hygienické zázemí. V patře je umístěno 5 dvoulůžkových pokojů pro děti a hygienické zázemí a pokoj pro vychovatele. Vybavení domků je pohodlné, v základě je stejné. Ke standardnímu vybavení (televize, hudební souprava, satelitní přijímač, video a DVD přehrávač, myčka nádobí, automatická pračka, sušička prádla) patří PC s připojením na internet. Děti se mají učit ,,běžné sociální zdatnosti“, proto je denní součástí přímých výchovných činností nejen zábava, ale i práce spojená s provozem rodinné skupiny (praní, žehlení, běžný úklid společných prostor a pokojů, dokonce celodenní příprava jídla – vždy každou sobotu).
2.1.3 Dětský domov se školou Dle zákona § 13 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je (1) Účelem dětského domova se školou zajišťovat péči o děti a) s nařízenou ústavní výchovou, 1. mají-li závažné poruchy chování, nebo 13
2. které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči, nebo b) s uloženou ochrannou výchovou, c) jsou-li nezletilými matkami a splňují podmínky stanovené v písmenu a) nebo b), a jejich děti, d) které nemohou být vzdělávány ve škole, jež není součástí dětského domova se školou. (2) Dětské domovy se školou lze zřizovat odděleně pro děti podle odstavce 1 nebo se v nich zřizují rodinné skupiny odděleně pro děti podle odstavce 1. (3) Výjimky z ustanovení odstavce 2 může udělit ministerstvo (4) Do dětského domova se školou mohou být umísťovány děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky. (5) Pokud v průběhu povinné školní docházky pominuly důvody pro zařazení dítěte do školy zřízené při dětském domově, je dítě na základě žádosti ředitele dětského domova se školou zařazeno do školy, která není součástí dětského domova se školou. (6) Nemůže-li se dítě po ukončení povinné školní docházky pro pokračující závažné poruchy chování vzdělávat ve střední škole mimo zařízení nebo neuzavře-li pracovněprávní vztah, je přeřazeno do výchovného ústavu.
2.1.4 Výchovný ústav Dle zákona § 14 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (1) Výchovný ústav pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné vzdělávací a sociální. (2) Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou, popřípadě jako výchovný ústav nebo výchovná skupina pro děti podle odstavců 1 a 3, které jsou nezletilými matkami, a jejich děti, nebo pro děti podle odstavců 1a 3, které vyžadují výchovně léčebnou péči. (3) Do výchovného ústavu může být umístěno i dítě mladší 15 let, má-li uloženu ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Výjimečně, v případech zvláště závažných poruch chování, lze do výchovného ústavu umístit i dítě s nařízenou ústavní výchovou starší 12 let. (4) Výjimky z ustanovení odstavce 2 může udělit ministerstvo.
14
2.2 Náhradní rodinná péče Děti, které nemohou z nějakého důvodu vyrůstat ve své vlastní rodině mohou být umísťovány do několika typů náhradní rodinné péče. ,,Náhradní rodinná péče je institut sociálně-právní ochrany dětí určený dětem, které z různých důvodů nemohou vyrůstat ve vlastní biologické rodině. Jejím účelem je poskytnout těmto dětem přechodnou či dlouhodobou péči co nejvíce se podobající péči rodinné, pokud možno při zachování vazby s původní rodinnou v maximální možné míře.“ (Motejl, Černá, 2007, s.82) Důvodů pro umístění do náhradní rodinné péče je celá řada. ,, Vlastní rodiče zahynou nebo emigrují nebo se prostě ztratí. Stane se, že pro nějakou vážnou chorobu nebo jiné postižení se nemohou o dítě starat. Někdy se také bohužel starat nechtějí, anebo se ,,starají“ takovým způsobem, že jediná pomoc spočívá v tom, že dítě je z péče takovýchto rodičů odebráno. Příroda totiž není neomylná – a všude, kde je funkce, může se objevit i dysfunkce, čili porucha. To v našem případě znamená, že blahodárné pouto mezi matkou a dítětem či otcem a dítětem se prostě nevytvoří, nebo se vytvoří zcela špatně.“ (Matějček, 1994, s. 21) ,,Pro dítě je rozhodující psychologické rodičovství, založené na vnitřním, psychickém, citovém přijetí dítěte, a nikoliv jen biologické rodičovství, pokud by nebylo založeno na něčem víc než na pouhém potvrzení z porodnice. V naprosté většině případů jde obojí v ruku v ruce. Biologické rodičovství činí cestu psychologickému rodičovství snadnou, ale není jeho nezbytnou podmínkou. Jsou případy, kdy biologické rodičovství v psychologické nevyústí a kdy vlastní rodiče dítě opustí, nechtějí je, nedovedou je přijmout. Pak nastupují náhradní nebiologičtí rodiče, jejichž psychický rodičovský potenciál je však nedotčen, ba spíše jím překypují – tedy rodiče adoptivní, pěstouni, matky v dětské vesničce atd.“(Matějček, 2003, s.15)
2.2.1 Osvojení Podle Matějčka (1994, s. 22), je na prvním místě osvojení neboli adopce, kdy dítě podle zákona nabývá všech práv a povinností, jako by mělo rodiče vlastní. Rozdíl mezi ,,vlastní“ a ,,nevlastní“ je tu tedy zcela zrušen. Dítě samozřejmě dostává nové jméno svých rodičů. ,,Osvojení je nejkvalitnější typ náhradní rodinné péče. Osvojenec přichází do rodiny osvojitele a žije v rodinném prostředí. Získává nové příbuzenské vztahy v rodině osvojitele a
15
dochází k velmi významné změně v jeho osobním stavu. Osvojitelé se stávají rodiči osvojence a mají k osvojenci rodičovskou zodpovědnost v plném rozsahu.“ (Plecitý, 2007, s. 96) Dle § 63 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí (§ 31 až 37 b). (2) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. K návrhu na osvojení dítěte do ciziny je osvojitel povinen připojit pravomocné rozhodnutí o souhlasu s osvojením vydaném Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí (§ 67 odst. 3). (3) Do knihy narození matriky se na základě pravomocného rozhodnutí soudu o osvojení zapíše osvojitel, popřípadě osvojitelé. Podle Plecitého (2007, s. 97–99), získává osvojitel postavení rodiče osvojence. Musí se tedy jednat o fyzickou osobu, která také svým způsobem života zaručuje, že bude řádně vychovávat osvojence, pečovat o něho a spravovat jeho záležitosti. Mezi osvojitelem a osvojencem je vztah jako mezi rodiči a dětmi. Musí být mezi nimi přiměřený věkový rozdíl. Osvojit lze pouze dítě mladší 18 let. S osvojením musí souhlasit rodič dítěte, a to i když je nezletilý. Má-li dítě oba rodiče, musí se vyslovit oba rodiče. Vyslovení souhlasu s osvojením se rodičům odebírá v případě, pokud po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevili opravdový zájem o dítě a rodičům, kteří po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili žádný zájem, ačkoliv jim v projevení nebránila závažná překážka. Osvojit dítě mohou manželé, manžel(ka) rodiče dítěte nebo i osamělá osoba. ,,Rozlišujeme dva druhy osvojení: 1. Osvojení, které je nazývané také jako prosté, obyčejné, zrušitelné či I. stupně – toto osvojení lze z důvodů hodných zvláštního zřetele soudem zrušit. Návrh na zrušení může podat jak osvojenec, tak osvojitel. 2. Osvojení nezrušitelné (též se setkáváme s označením osvojení II. stupně) – takto lze osvojit dítě starší jednoho roku a toto osvojení nelze zrušit. Trvá tedy i tehdy, když se např. později ukáže, že dítě trpí nějakou vývojovou poruchou nebo že chování dítěte je zcela v rozporu s představami nových rodičů či v rozporu se zákonem apod. Přitom platí, že osvojení prosté může být změněno v osvojení nezrušitelné, nikoliv však naopak. O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. Ještě před rozhodnutím soudu musí uplynout nejméně tři měsíce, po které budoucí rodič na své náklady pečuje o dítě. Toto období se
16
nazývá ,,předadopční péče“ a rozhoduje o ní orgán péče o dítě.“ (Motejl, Černá, 2007,s. 85– 86) 2.2.1.1 Mezinárodní osvojení ,,Osvojení dětí do ciziny a z ciziny, tj. mezinárodní osvojení •
tato forma náhradní rodinné péče je možným řešením v případě, že se pro dítě nedaří najít náhradní rodinu v zemi původu.
•
mezinárodní osvojení je upraveno Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním
osvojení,
kterou
vypracovala
a
přijala
Haagská
konference
mezinárodního práva soukromého 29.5.1993. V České republice vstoupila tato úmluva v platnost 1.6. 2000 a spolu se zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, umožňuje osvojení dětí do ciziny a z ciziny. •
Haagská úmluva jasně stanovuje postup při osvojování dítěte do zahraničí, určuje povinnosti a kompetence jednotlivých institucí, definuje právo dítěte na přednostní osvojení v zemi svého původu, zaručuje biologickým rodičům anonymitu a zásadně vylučuje jakékoliv zisky z adopcí. Zároveň nařizuje signatářským státům, aby na svém území určily jeden ústřední orgán, který bude za osvojení dětí do zahraničí odpovědný. U nás tuto funkci zprostředkovatele plní Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně.“(http://www.adopce.com/beta/adopce/adopce.php?stranka=4 )
Náš dětský domov má již s mezinárodním osvojením určité zkušenosti. Jedni sourozenci devítiletý Leon a sedmiletá Nikola byli osvojeni do Itálie a desetiletý Jiří byl adoptován do Dánska. Obě adopce proběhly poměrně rychle. Všechny děti byly romského původu a v registru o adopci v České republice byly několik let. O sourozencích, kteří odjeli do Itálie jsme už neslyšeli, ale o Jirkovi jsme průběžně dostávali informace jak se mu daří a jak prospívá ve škole. Po ročním pobytu v Dánsku přijel Jiří i s novými rodiči na návštěvu. Byl veselý, spokojený, uměl poměrně dobře dánsky. Při povídání si Jirka na některá česká slova nemohl vzpomenout. Adoptivní rodiče i on vypadali spokojeně. Ve skutečnosti byl v rodině s Jiřím nějaký
problém, protože v současné době je Jiřímu čtrnáct let a je ve
výchovném ústavu v Dánsku. Proč skončil ve výchovném ústavu nevíme.
17
2.2.2 Pěstounská péče ,,Pěstounská péče je svazek volnější. Dítěti zůstává jméno po vlastních rodičích, stát přispívá pěstounům na jeho výchovu, vlastní rodiče neztrácejí všechna práva a povinnosti.“ (Matějček, 1994, s. 22) ,,Pěstounská péče je vhodná pro děti, které není možné z právního hlediska osvojit nebo je složité vyhledat vhodné náhradní rodiče vzhledem ke zdravotní, mentální nebo sociální charakteristice dítěte. Pojetí pěstounské péče se někdy blíží v našich podmínkách spíše pojetí osvojení, proto je třeba klást větší důraz na spolupráci s biologickou rodinou dítěte, které je součástí pěstounské péče. Vycházíme-li z předpokladu, že výchova dítěte u rodičů není minimálně krátkodobě v zájmu dítěte, je třeba se především zabývat tím, z jakých důvodů a zda jde o příčiny, které budou zřejmě dlouhodobé, zda není možné (i vhodné) osvojení dítěte, popřípadě zda není vhodnější v zájmu dítěte jiné výchovné opatření, které by rovněž zajistilo řádnou péči o dítě a současně vedlo k obnovení narušených funkcí původní rodiny dítěte. Zvláštní formou pěstounské péče je potom pěstounská péče na přechodnou dobu. Je určena pro děti, jenž nemohou po určitou dobu z velmi vážných důvodů zůstat ve své vlastní biologické rodině. O děti pečují speciálně školení pěstouni, kteří mají povinnost pracovat s biologickými rodiči na vytváření takových podmínek, které umožní navrácení dítěte zpět do rodiny, popř. jeho umístění do rodiny náhradní.“ (Motejl, Černá, 2007, s. 82)
Kazuistika z praxe Jennifer žila jen s matkou, která se o ní nemohla starat, protože byla nemocná. Otec byl neznámý. Na základě rozhodnutí soudu byla v devíti letech Jennifer umístěna do dětského domova. Během roku matka zemřela a Jennifer byla nabídnuta do pěstounské péče. Během krátké doby byla nalezena vhodná rodina se stejně starým synem. Rodina byla velice sympatická a Jennifer byla nadšená a stejně tak rodina. Padli si navzájem do oka. S Jennifer jsem byla v kontaktu a občas jsme si telefonovali. Z adopce jsem měla velice dobrý pocit a měla jsem radost, že je Jennifer spokojená a vše v rodině funguje. Ale ve skutečnosti bylo vše úplně jinak. Jennifer v rodině začala selhávat, lhala a začala se toulat. Pěstouni od ní vyžadovali určitá pravidla a měla si plnit i nějaké povinnosti. Ve čtrnácti letech je Jennifer na vlastní žádost znovu v dětském domově.
2.2.3 Opatrovnictví ,,Opatrovnictví 18
§ 83 (1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem (§ 37 odst. 1), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ 37 b), omezení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 2) a řízení o osvojení (§ 68 b) ustanoví soud opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba. (2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i orgán sociálně-právní ochrany dětí. § 84 Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl opatrovník ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byla plně zajištěna.“(zákon o rodině, č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů)
2.2.4 Poručenství ,,Poručenství § 78 Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů. § 79 (1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobou. (2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé. (3) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. (4) Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně-právní ochrany dětí § 80 (1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence. 19
(2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto jmění přiměřenou odměnu ročně a nebo při skončení správy. (3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může soud poručníka zprostit. (4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem. (5) Ustanovení § 37 b zde platí obdobně. § 81 Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí. Funkce poručníka nezakládá vyživovací povinnost k dítěti. § 82 (1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh. (2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti. (3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků, soud vždy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí.“(zákon o rodině, č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů)
2.3 Právní předpisy ošetřující ústavní školskou problematiku Mezi právní předpisy, které ošetřují ústavní školskou problematiku, patří zákon o rodině, úmluva o právech dítěte, zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a zákon o sociálně právní ochraně.
2.3.1 Zákon o rodině Zákon č. 94/1963 Sb. ze dne 4. prosince 1963, o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovuje základní principy rodinného života jako je manželství, péče o děti, rozvod nebo rodičovská zodpovědnost a opatrovnictví. Skládá se ze čtyř částí. Část první – manželství se skládá z pěti hlav a obsahuje § 1–§ 29. Část druhá – vztahy mezi rodiči a dětmi, která se skládá rovněž z pěti hlav a
20
obsahuje § 30–§ 84. Část třetí – výživné se skládá z šesti hlav a obsahuje § 85–§ 103. Poslední část čtvrtá – závěrečná ustanovení obsahuje § 104–§ 108.
2.3.1.1 Funkce rodiny Podle Heluse (2007, s.149), lze tedy vyčlenit deset základních funkcí rodiny: •
rodina uspokojuje základní, primární potřeby dítěte v raných stádiích jeho života
•
rodina uspokojuje velice závažnou potřebu organické přináležitosti dítěte- že patří do spolehlivých a láskyplných mezilidských vztahů
•
rodina skýtá dítěti již od nejútlejšího věku prostor pro jeho aktivní projev, činnou seberealizaci, součinnost s druhými
•
rodina pozvolna uvádí dítě do vztahu k věcem rodinného vybavení
•
rodina výrazně určuje prvopočáteční prožitek sebe sama jako chlapce/dívky
•
rodina skýtá dítěti bezprostředně působící vzory a příklady, dítě se učí vidět v druhém člověku osobnost a samo touží být osobností
•
rodina v dítěti zakládá, upevňuje a dále rozvíjí vědomí povinnosti, zodpovědnosti, ohleduplnosti a úcty jako něčeho samozřejmého
•
rodina otevírá dítěti příležitost vejít do mezigeneračních vztahů a tím hlouběji proniknout do chápání lidí různého věku, různého založení, různého postavení
•
prostřednictvím rodičů, prarodičů, starších sourozenců, příbuzných a přátel rodina navozuje v dítěti představu o širším okolí, o společnosti a světě
•
rodina je dětem a dospělým prostředím, kde se mohou svěřit, očekávat moudré vyslechnutí, radu a pomoc – je útočištěm v situacích životní bezradnosti
2.3.1.2 Socializace dítěte ,,Základním sociologickým tématem zůstává vztah, vzájemné ovlivnění či vzájemná paralyzace socializačního působení rodiny a institucí širší společnosti. Nabývá na váze s přibývajícím věkem dítěte. Badatelské úsilí se tu soustředilo na dva problémové okruhy. Jedním je problematika charakteristik rodiny, které způsobují, že rodina ztrácí na dítě vliv rychleji a úplněji, druhým je zkoumání povahy ovlivnění socializace dítěte veřejnými institucemi a vrstevnickou skupinou a jejich vzájemné interakce. Výsledky z prvního problémového okruhu jsou celkem triviální: čím slabší rodina (neúplná, s ,,mizejícím otcem“, 21
s deficitem v kulturním a ekonomickém kapitálu ….), tím povrchněji na dítě působí a tím snadněji ztrácí vliv. Na její místo pak vstupují nejdříve média a pak vrstevnická skupina, jež se v pubertě stává pro adolescenta zástupnou rodinou.“(Možný, 2008, s.168) ,,Postavení rodičů při socializaci dítěte je zatlačováno do pozadí mocným vlivem vrstevnické skupiny, jejíž hodnoty jsou stále více určovány vlivem hromadných sdělovacích prostředků, autonomie rodičů je omezována všude přítomnými veřejnými institucemi a pro teorii socializace se stává nesamozřejmou i socializace k mužské a ženské sociální roli.“(Možný, 1999, s.17) 2.3.2 Úmluva o právech dítěte ,,V Úmluvě o právech dítěte jsou obsažena pouze práva, ale to neznamená, že děti nemají své POVINNOSTI. Každé právo vždy evokuje minimálně jednu povinnost! Povinnosti můžeme nalézt v jednotlivých zákonech např. v Zákoně o rodině, v Zákoně o sociálně právní ochraně dětí, v Zákoníku práce, v Trestním zákoně, v Zákoně o soudnictví o mladistvých apod.“ (http://www.detskaprava.cz/pedagog/opravech_umluva.asp) ,,Úmluva o právech dítěte byla vyhlášena Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989 v New Yorku. Ratifikační listina Českou a Slovenskou Federativní Republikou byla uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 7. ledna 1991. Součástí právního řádu České a Slovenské Federativní Republiky se podle svého článku 49, odst.1 stala 16. února 1991.Podle odstavce I čl. 1 se "pro účely této Úmluvy dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve". Úmluva o právech dítěte je založena na čtyřech základních principech: 1. Právo na přežití - zaučující zachování života a uspokojení základních potřeb dítěte. 2. Právo na rozvoj - umožňuje harmonický rozvoj dítěte včetně práva na vzdělání, volný čas a na svobodu myšlení a vyznání. 3. Právo na ochranu - chrání dítě před násilím, všemi druhy zneužívání a zanedbávání. 4. Právo na účast - dává dítěti možnost vyjádřit svůj názor ve všech záležitostech, které se ho týkají.“(http://www.zsvejprty.cz/New_Folder/www/VP/umluvapd.htm)
Úmluva o dětských právech je rozdělena do tří částí a obsahuje celkem 54 článků: 1. část se týká práv dítěte (čl. 1–41), obsahuje soubor práv, které zahrnují práva občanská, politická, sociální, ekonomická i kulturní 2. část se zabývá Výborem pro práva dítěte (čl. 42–45) a ratifikací 22
3. část se zaměřuje na podmínky přistoupení a vypovězení Úmluvy (čl. 46–54)
„Úmluva je formulována velice pečlivě, s přihlédnutím ke všem kulturním, náboženským, etnickým, politickým, ekonomickým a dalším odlišnostem mezi jednotlivými státy, národy a národnostními skupinami. Jednotlivá práva formuluje tak, aby z nich bylo patrné, že jsou součástí celého komplexu práv, zajišťujících optimální rozvoj všech osobnostních předpokladů dítěte, a zároveň tak, aby se dílčí základní práva mohla stát oporou pro prostou ochranu života a alespoň základní rozvoj dětí v zemích, které jsou na nižším stupni společenského vývoje.“(http://www.unicef.cz/index.php?pg=2&id=34&zp=17)
2.3.3 Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovná péče ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon se skládá ze čtyř částí. První část obsahuje sedm hlav a zabývá se typy školských zařízeních, preventivně výchovnou péčí, pracovníky zařízení. Dále se zabývá právy a povinnostmi dětí umístěných v zařízení, ředitele zařízení a osob odpovídajících za výchovu. Zákon také řeší úhradou péče, kapesné, osobními dary a věcnou pomoc. Poslední hlava sedmá obsahuje společná, přechodná a zrušovací ustanovení. Druhá část zákona je změna zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů a třetí část zákona byla zrušena ke dni 1.1.2005 novelou č. 562/2002 Sb. Poslední čtvrtá část je účinnost zákona. ,,Dne 1. října 2005 byla v částce 133 Sbírky zákonů vyhlášena pod číslem 383/2005 Sb. rozsáhlejší, převážně technická novela zákona č. 109/2002 Sb. Kromě tohoto zákona byly též novelizovány: zákon o soudnictví ve věcech mládeže (č. 218/2003 Sb.), zákon o rodině (č. 94/1963 Sb.), školský zákon (č. 561/2004 Sb.), zákon o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením (č. 306/1999 Sb.), občanský soudní řád (č. 99/1963 Sb.) a zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů (č. 563/2004 Sb.). Zákon č. 383/2005 Sb. nabyl účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce
následujícího
po
dni
jeho
vyhlášení,
tedy
dnem
1.
prosince
2005.“
(http://www.zkola.cz/zkedu/management/prehledskolskychpredpisu/pravnivyklady/18148.asp x)
23
2.3.4 Zákon o sociálně-právní ochraně Zákon č. 359/1999 Sb. ze dne 9. prosince 1999, o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů ,,§ 1 Sociálně-právní ochrana dětí (1) Sociálně-právní ochranou dětí (dále jen "sociálně-právní ochrana") se rozumí zejména a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. (2) Nedotčeny zůstávají zvláštní právní předpisy, které upravují též ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte.“ (zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ,,Prioritním zájmem orgánu sociálně-právní ochrany dětí má dle § 1 odst. 1 písm. c) zákona o sociálně-právní ochraně dětí být obnovení narušených funkcí rodiny tak, aby zůstala zachována ve své původní podobě. Rodina je stále nejuniverzálnějším výchovným prostředím i socializačním činitelem s mnoha vzájemně provázanými funkcemi; poskytuje dítěti základní orientaci v okolním světě a tvoří zcela jedinečné prostředí pro formování jeho postojů ke světu, blízkému okolí a sobě samému. Vytváří též hodnotové orientace, tvoří základ pro formování vlastního já a později vede k vytváření koncepce vlastního života. Funguje jako regulátor nežádoucích činností. Pro to, aby rodina plnila uvedené funkce, je třeba přítomnosti všech jejích členů; vzhledem k dítěti tedy hlavně obou rodičů.“(Motejl, Černá, 2007, s. 51)
2.4 Děti z dětských domovů ,,Děti vychovávané v dětských domovech žijí v odlišném prostředí než děti vyrůstající ve svých vlastních rodinách. Často slyšíme názory veřejnosti, že jsou to děti jiné, zvláštní. Musíme konstatovat, že tyto názory jsou opodstatněné. Tyto děti mají většinou negativní životní zkušenosti, které je mnohdy výrazně poznamenaly. Nakonec i samotná kolektivní, institucionální výchova ovlivňuje jejich cítění, myšlení i jednání, kterým se tak skutečně liší v některých oblastech od projevů dětí vychovávaných v rodinách.“(Vocilka,1999, s. 7)
2.4.1 Psychický vývoj dětí z dětských domovů Problémová bude výchova dětí, které vyrůstají mimo rodinu. Bylo však provedeno i mnoho výzkumů, které dokazují, že i neúplná nebo disharmonická rodina se podílí na horší sociální adaptaci dětí v dospělosti. 24
Jedná se především o nedostatky v citových vztazích, v sociální adaptaci, popřípadě v charakterových vlastnostech. Tento jev obecně nazýváme psychická deprivace v dětství. „Psychická deprivace je psychický stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost uspokojovat některé základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.“ (Matějček, 2002, s. 115) „Specifickou skupinu, v dětství subdeprivovaných, dospělých představují ti, kdo prošli dlouhodobou náhradní výchovou v ústavních zařízeních (dětských domovech). Život v institucionálním zařízení, tj. v klasickém dětském domově, vychovává děti především k adaptaci na podmínky a styl života tohoto zařízení. Když dospívající dětský domov opouštějí, děje se přibližně totéž, co se stává vězňům propuštěným z dlouhodobého výkonu trestu. Strategie chování, které fungovaly v instituci, nejsou na svobodě užitečné. Je logické, že takový člověk selhává, eventuálně mu dlouho trvá, než se na nové podmínky adaptuje.“ (Vágnerová, 2000, s.329)
2.4.2. Charakteristické znaky dětí v dětském domově Ústavní péče citlivě zasahuje do celkového vývoje dětí. Matoušek ve své knize Ústavní péče říká: „Aby mohlo dítě v klidu vyrůst, aby si osvojilo, co si osvojit má, potřebuje uzavřené, stálé prostředí chráněné před vnějším chaotickým světem, dům nebo byt. Dítě ještě nemá dovednosti, jež by mu umožnily obstát v komplexním prostředí velkého světa.“ (Matoušek, 1999, s. 20) Není každý příběh dítěte stejný, pro každý však platí, že se dítě náhle ocitlo v krizové situaci, kterou již musel řešit příslušný soud a to umístěním do kolektivního zařízení pod ústavní péčí. Vodáčková (2002, s. 29), definuje krizi v psychosociální oblasti jako důsledek střetu s překážkou, kterou nejsme schopni vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuelně za pomoci nám blízkých lidí, zvládnout v přijatelném čase a navyklým způsobem. Příběhy dětí v ústavní péči jsou mnohdy velmi smutné, především se zde setkáváme s dětmi: •
Výchovně zanedbanými, kterým se v rodině nedostávalo potřebné hygienické péče, přiměřené výživy, potřebného dohledu a ochrany.
Takových dětí je v dětských domovech většina. Rodiče dětí jsou ve valné většině závislí na sociálních dávkách, nemají vlastní byty, bydlí na ubytovnách nebo v podnájmu, pokud mají zaměstnání tak pouze sezónní nebo na velmi krátkou dobu. Svoji finanční situaci mnohdy řeší 25
půjčkami na velmi vysoký úrok, tak se dostávají do spirály dluhů, z kterých sporadicky není úniku. •
Dětmi citově deprivovanými
,,Situace, kdy člověk nemá uspokojeny základní citové potřeby, např. potřebu jistoty, bezpečí, lásky. Citové strádání dítěte může být způsobeno např. tím, že dítě nemá vlastní rodiče, rodina je nefunkční, rozpadá se, dítě je zdravotně postižené nebo pobývá často v ústavním zařízení.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s.30) •
Dětmi týranými a zneužívanými
„Týráním dítěte jsou všechny formy ubližování dítěti (včetně nezabránění tomuto ubližování), kterých se někdo dopustil vědomě.“ (Matoušek, 2003, s. 233) V dětských domovech se setkáváme i s dětmi, které byly sexuálně zneužívané, často je pachatelem někdo z rodiny nebo ten, kdo se s rodinou úzce přátelí a pomáhá jí. Případy jsou to složité, pro děti zraňující a mnohdy latentní. •
Dětmi, které vykazují poruchy chování
„Poruchy chování v sociálním kontextu lze charakterizovat jako odchylky v oblasti socializace, kdy jedinec není schopen respektovat normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, eventuálně na úrovni svých rozumových schopností.“(Vágnerová, 2004, s. 779). Do dětského domova jsou umisťované také děti, které mají lehčí formy poruch chování. Především se jedná o děti, které se dopouštěly záškoláctví a různých podvodů. Bývá tomu především tehdy, když dětský domov přijímá čtveřici sourozenců, z nich nejstarší z nich již vykazuje problémové chování. Například se dopouští lží, drobných podvodů a ne docházky do školy pro fingované nemoci. V některých případech lze zaznamenat zvýšený sklon k slovní agresi. Tyto děti potřebují zvýšenou pozornost pedagogického výchovného týmu, v některých případech přesně vymezenou režimovou práci, dostatek volnočasových aktivit, které směřují k sportovním aktivitám a vhodným zaměstnáním. Vhodná je i skupinová psychoterapie, vedená odborníkem přímo v dětském domově.Přesto se však může stát, že výchovné problémy takových dětí mohou být natolik neúnosné, že může dojít k přemístění problémového dítěte do jiného typu zařízení, kde již fungují represe. •
Dětmi osiřelými
Veřejnost se v drtivé většině domnívá, že v dětských domovech jsou umístěny děti, které nemají rodiče. Děti, které jsou oboustranně osiřelé, se v dnešních dětských domovech téměř nevyskytují. Děti jednostranně osiřelé jen v malém procentu. Ve valné většině dětských domovů žijí děti sociálně osiřelé. Rodiče sice mají, ale ti nejsou schopni nebo ochotni se o ně 26
starat. Obecně jsou děti v dětských domovech mnohdy poznamenány kombinací poruch, jedná se o děti, které jsou poznamenány jak zanedbáním, tak deprivací nebo týráním. Jejich chování nese znaky problémových dětí, které se svým chováním skutečně liší od dětí, které vyrůstají v dobrých rodinách.
27
3 ČÁST PRAKTICKÁ
3.1 Empirické šetření
3.1.1 Cíle a předpoklady Cílem naší práce je zjistit, jaké jsou nejčastější příčiny umístění dětí do dětského domova za posledních pět let a tyto příčiny analyzovat. Práce má zmapovat příčiny umístění dětí do dětského domova v Krnsku studiem materiálů, které se o životě dítěte podařilo shromáždit. Část informací o dítěti byla zjištěna dotazníkovým šetřením pomocí nestandardizovaného dotazníku, pozorováním, rozhovorem, část byla získána studiem spisové dokumentace a rozhovorem se sociální pracovnicí v daném dětském domově. Život dítěte s nařízenou ústavní výchovou před umístěním do dětského domova jsme se snažili dokreslit rozhovory s vybranými klienty přímo v dětském domově. Naší snahou bylo zjistit vývojový trend umístění dětí do dětského domova za posledních pět let? Výzkumnou otázku jsme rozdělili do tří dílčích předpokladů, které mají za úkol odpovědět na tuto otázku. Hlavními předpoklady práce jsou: P1 Lze předpokládat, že více jak 60 % dětí je umisťováno do dětského domova z důvodu nízké sociální úrovně rodiny, která úzce souvisí s nedostatkem finančních prostředků. P2 Lze předpokládat, že více jak 70 % dětí, které jsou umisťovány do dětského domova z důvodů nízké sociální úrovně rodiny, setrvávají v ústavní péči až do dospělosti nebo až do ukončení přípravy na povolání. P3 Lze předpokládat, že více jak 40 % dětí, které setrvávají v ústavní péči až do dospělosti nebo do ukončení přípravy na povolání se nevrací k původní rodině.
3.1.2 Použité metody Využili jsme metody rozhovoru, nestandardizovaného dotazníku, studia kazuistik a dokumentace, pozorování.
28
3.1.2.1 Analýza dokumentace a statistických šetření Seznámili jsme ředitele dětského domova v Krnsku, vedoucího vychovatele a sociální pracovnici s cílem našeho šetření v bakalářské práci a požádali jsme o souhlas k vyplnění dotazníků klienty dětského domova a k nahlédnutí spisové dokumentace a k provedení daného šetření. Přislíbili jsme přístup k výsledkům našeho zjišťování. Sběr dat započal 1. července a byl ukončen 23. prosince 2009. Důležitou metodou práce pro nás bylo studium kazuistik a archivní dokumentace, studium záznamových knih evidence dětí v dětském domově. Pracovali jsme s dokumentací, která obsahovala záznamy zpráv diagnostického ústavu, orgánů sociálně-právní ochrany dětí a soudů. Získané údaje jsme zapisovali a snažili jsme se je roztřídit tak, aby nám pomohly zjistit, jaké jsou nejčastější příčiny umístění dětí do dětského domova v Krnsku za posledních pět let a tyto příčiny analyzovat. Při sběru dat jsme použili přímé pozorování, a to v případech, kdy jsme byli sami účastníky sběru dat a informací.
3.1.2.2 Rozhovor Metoda rozhovoru byla pro nás důležitá pro vysvětlení cíle dotazníku. Jak uvádí Moussová (2002, s.41–42), je rozhovor základní metodou diagnostiky i intervence. Charakter rozhovoru závisí na cíli, ke kterému směřuje a tomu je podřízena i forma a taktika vedení rozhovoru. ,,Metoda rozhovoru je založena na přímém dotazování, tj. verbální komunikaci výzkumného pracovníka a respondenta. Tato metoda nám umožňuje navázat těsnější kontakt s respondentem a proniknout hlouběji do jeho motivů a postojů.“ (Pešatová, 2007, s. 206)
3.1.2.3 Nestandardizovaný dotazník ,,Dotazník je písemným vyjádřením otázek a odpovědí a dá se použít bez přímého kontaktu vyšetřovaného s vyšetřujícím. Překážkou bývá nedostatečná úroveň psaní i čtení, snížená mentální úroveň vyšetřované osoby apod.“(Popelová, 2006, s. 62) Podle Švingalové (2004, s. 25–26), půjde o dotazník nestandardizovaný, který si sami s určitým záměrem (cílem) zkoncipujeme. Je třeba dbát na přesnost a formu vyjadřování v otázkách, a to ve vztahu k cílové skupině respondentů a ke stanovené výzkumné otázce. Za období šesti měsíců (červenec–prosinec 2009) se nám podařilo shromáždit potřebné informace z dotazníků. Návratnost dotazníků byla 100 %.
29
3.1.2.4 Pozorování Dle Hadj Moussové (2002, s.38), je pozorování záměrným, cílevědomým a plánovitým sledováním smyslově vnímatelných jevů. Nároky a požadavky na tuto metodu se liší v závislosti na cíli i osobnosti pozorovatele. Pozorování umožňuje spolehlivě zachytit pouze vnější vzhled a chování včetně verbálních projevů. Chování klientů jsme pozorovali v různých denních situacích, při různých činnostech souvisejících s provozem rodinné skupiny a volnočasových aktivit.
3.1.3 Charakteristika zkoumaného vzorku Kapacita dětského domova v Krnsku je 48 dětí ve věku 3–18let, respektive do ukončení přípravy na budoucí povolání, přitom věk není limitujícím faktorem. Šetření jsme zaměřili na klienty dětského domova, kteří zde byli umístěni během posledních pěti let. Jedná se o období let 2005–2009. Během těchto pěti let bylo do dětského domova umístěno celkem 72 dětí, z nichž některé děti tvořily až 16 sourozeneckých vazeb.
3.2 Vyhodnocení
3.2.1 Analýza statistických dat Třídili jsme základní identifikační znaky jako je věk, počet, pohlaví dětí tak, abychom představili charakteristiku dětí umístěných do dětského domova Krnsko v roce 2005–2009. Tabulka č. 1: Věk dětí umístěných v dětském domově v letech 2005–2009
Věk dětí
2005
2006
2007
2008
2009
Součet
3-6 let
4
1
4
1
6
16
7-10 let
2
2
2
4
6
16
11-13let
5
3
1
1
4
14
14-17 let
8
1
4
7
5
25
18-více let Celkem
1 19
8
1 11
30
13
21
72
Graf č. 1: Počet umístěných dětí v dětském domově v letech 2005–2009
26%
30%
11% 18%
rok 2005
15%
rok 2006
rok 2007
rok 2008
Rok 2009
Graf č. 2: Věk dětí umístěných v dětském domově v letech 2005–2009
1%
22%
36%
22% 19%
3-6let
7-10let
11-13let
14-17let
18-více let
Během let 2005–2009 bylo do dětského domova v Krnsku umístěno celkem 72 dětí na základě předběžného opatření nebo nařízení ústavní výchovy. Tabulka č. 1 a graf č. 1 ukazuje, že nejvíce dětí bylo přijato v roce 2009, to znamená 21 dětí, což představuje z celkového souboru přijatých dětí za pět let až 30 %. Pokud se zamýšlíme nad věkovou strukturou přijatých (viz. tabulka č. 1, s. 30 a graf č. 2) dětí zjišťujeme, že za posledních pět let bylo do dětského domova přijato až 16 dětí v období od 3 let do 6let, což představuje až 22 % z celkově přijatých. Stejný počet dětí bylo přijato ve věku od 7 let do 10 let. Nejvíce je však zastoupena přijatá skupina dětí od 14 do 17 let, jedná se o 25 dětí, které představují téměř 35 % dětí z celkového souboru 72.
31
Pohlaví dětí a sourozenecké vazby dětí umístěných v dětském domově v roce 2005–2009
Tabulka č. 2: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2005
Chlapci
8
Dívky
11
Děti v sourozenecké vazbě 13
Do dětského domova bylo v roce 2005 umístěno 8 chlapců, 11 dívek, z toho bylo 13 dětí v sourozenecké vazbě. Graf č. 3: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2005
25% 41%
34%
Chlapci
Dívky
Děti v sourozenecké vazbě
V dětském domově bylo v roce 2005 umístěno 25 % chlapců, 34 % dívek a z toho bylo 41 % dětí v sourozenecké vazbě. Tabulka č. 3: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2006
Chlapci
5
Dívky
3
Děti v sourozenecké vazbě 4
Do dětského domova bylo v roce 2006 umístěno 5 chlapců, 3 dívky, z toho byli 4 v sourozenecké vazbě.
32
Graf č. 4: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2006
33%
42%
25%
Chlapci
Dívky
Děti v sourozenecké vazbě
V dětském domově bylo v roce 2006 umístěno 42 % chlapců, 25 % dívek a z toho bylo 33 % dětí v sourozenecké vazbě. Tabulka č. 4: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2007
Chlapci
4
Dívky
7
Děti v sourozenecké vazbě 5
Do dětského domova bylo v roce 2007 umístěni 4 chlapci, 7 dívek, z toho bylo 5 dětí v sourozenecké vazbě. Graf č. 5: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2007
25%
31%
44%
Chlapci
Dívky
Děti v sourozenecké vazbě
33
V dětském domově bylo v roce 2007 umístěno 25 % chlapců, 44 % dívek a z toho bylo 31 % dětí v sourozenecké vazbě.
Tabulka č. 5: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2008
Chlapci
6
Dívky
7
Děti v sourozenecké vazbě 6
Do dětského domova bylo v roce 2008 umístěno 6 chlapců, 7 dívek, z toho bylo 6 dětí v sourozenecké vazbě. Graf č. 6: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2008
32%
32%
36%
Chlapci
Dívky
Děti v sourozenecké vazbě
V dětském domově bylo v roce 2008 umístěno 32 % chlapců, 36 % dívek a z toho bylo 32 % dětí v sourozenecké vazbě. Tabulka č. 6: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2009
Chlapci
12
Dívky
9
Děti v sourozenecké vazbě 17
Do dětského domova bylo v roce 2009 umístěno 12 chlapců, 9 dívek, z toho bylo 17 dětí v sourozenecké vazbě. 34
Graf č. 7: Pohlaví a sourozenecké vazby dětí, které byly umístěny do dětského domova v roce 2009
32% 44%
24%
Chlapci
Dívky
Děti v sourozenecké vazbě
V dětském domově bylo v roce 2009 umístěno 32 % chlapců, 24 % dívek a z toho bylo 44 % dětí v sourozenecké vazbě. Za celé období pěti let jsme analýzou spisové dokumentace zjistili, že bylo přijato 51 % chlapců a 49 % dívek z celkového počtu přijatých dětí. Počet dívek a počet chlapců je v celku v rovnováze. Potěšující je zjištění, že děti jsou příslušným dětským diagnostickým ústavem umísťováni do dětského domova za přísného pravidla, tj. umístění s respektem k sourozenecké vazbě.
35
Důvody umístění dětí do dětského domova v Krnsku
Tabulka č. 7: Důvody umístění dětí do dětského domova v Krnsku
Důvod umístění dětí v dětského domova Počet dětí Rodiče ve výkonu trestu
5
Ztráta bydlení
3
Poruchy chování
14
Nezájem rodičů
4
Nemoc rodiče
3
Týrání dítěte
6
Drogy, alkohol
4
Zanedbávání péče
25
Zdravotní potíže pěstouna
1
Jiné
0
Celkem
67
Graf č. 8: Důvody umístění dětí do dětského domova v Krnsku 3% 1%
0%
7%
4% 22%
38%
6%
9%
4%
6%
Rodič e ve výkonu trestu
Ztráta bydlení
Poruchy chování
Nezájem rodičů
Nemoc rodič e
Týrání dítěte
Drogy, alkohol
Zanedbávání péč e
Zdravotní potíže pěstouna
Př espř ílišná péč e
Jiné
Za posledních pět let bylo do dětského domova umístěno až 38 % dětí z důvodu zanedbávání péče. Z praxe víme, že rodiče se často o děti nestarají, neposílají je do školy, nedbají na přípravu do školy, na jejich zevnějšek, hygienu. Poruchy chování tvoří až 22 %. Nejedná se zde o závažné poruchy chování, ale o pouze lehčí formy jako jsou drobné krádeže v obchodě, lhaní, podvody, záškoláctví, které je často podporováno samotnými rodiči. 36
V případech těžších poruch chování, jsou děti umisťovány do etopedické školské sítě, jako je například dětský domov se školou, výchovné ústavy pro mládež, výchovné ústavy pro děti a mládež. Téměř v deseti procentech byly přijaty děti, které byly týrané.
Děti, které odešly z dětského domova plnoletostí nebo dokončením přípravy na povolání v letech 2005–2009 Tabulka č. 8: Děti, které odešly z dětského domova plnoletostí nebo dokončením přípravy na povolání v letech 2005–2009
Období
rok 2005 rok 2006 rok 2007 rok 2008 rok 2009 celkem
Počet dětí 3
7
5
5
3
23
Graf č. 9: Děti, které odešly z dětského domova plnoletostí nebo dokončením přípravy na povolání v letech 2005–2009
13%
13% 22%
30% 22%
rok 2005
rok 2006
rok 2007
rok 2008
rok 2009
Tabulka č. 9: Odchod dětí z dětského domova
K původní rodině Mimo původní rodinu celkem 7
16
23
37
Graf č. 10: Odchod dětí z dětského domova
32%
68%
K původní rodině
Mimo původní rodinu
Během let 2005–2009 bylo do Dětského domova v Krnsku umístěno celkem 72 dětí (viz. tabulka č. 1, s. 30 a graf č. 1, s. 31), z toho celkem 23 dětí odešlo z dětského domova plnoletostí nebo ukončením přípravy na povolání, takový počet představuje téměř jednu třetinu přijatých dětí. Zjistili jsme naším průzkumem, že většina z nich, to je až 68 % se nevrací zpět ke své rodině. Dětský domov pro tyto děti připravil učební obory a též dětem pomáhá uplatnit se na trhu práce, společně s dětmi hledá přiměřené bydlení. Vazba dětí k rodině se vytrácí, spíše se upevňuje směrem k dětskému domovu, který je náhradou pocitu bezpečí a pomoci. Není v praxi výjimkou, že někteří svěřenci jsou v dětském domově i 16 let, prakticky zde vyrostli. Pokud vezmeme v potaz, že děti se do dětského domova umisťují od 3 let a odcházejí po ukončení přípravy na povolání, což je zhruba kolem 19 až 20 let (studující v dětském domově setrvávají ještě déle), pak i takové případy v praxi dětských domovů existují. Ti, kteří se vrací po ukončení ústavní péče ke svým rodinám, mají o něco lehčí pozici v životě, neboť alespoň mají zajištěné bydlení, celkem se jedná o 32 % dětí.
3.2.2Dotazníkové šetření v dětském domově Krnsko Na náš nestandardizovaný dotazník (viz. příloha č. 1) odpovídaly děti z dětského domova Krnsko. Zaměřili jsme se na děti starší 12 let. Tuto věkovou hranici jsme si stanovili proto, že se domníváme, že děti v tomto věku umí přiměřeně posoudit svou situaci a správně porozumět otázkám. Naší domněnku jsme si potvrdili i po předložení pilotního dotazníku, kde byly otázky dobře pochopeny. Zajímalo nás, zda děti, které zde žijí, umí odpovědět na otázky, které směřují k samotnému důvodu jejich umístění v dětském domově. Též nás zajímalo, jaký názor mají na samotný dětský domov a budoucnost, která je čeká. Otázky jsme volili co nejjednodušší proto, abychom dětem umožnili zpracovat odpověď co nejlépe. 38
Tabulka č. 10: Věkové rozdělení respondentů
Věk respondentů
12 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let 19 let celkem
Počet respondentů 2
4
4
3
2
1
1
17
Graf č. 11: Věkové rozdělení respondentů
6%
6%
12%
12% 23%
18% 23%
12 let
14 let
15 let
16 let
17 let
18 let
19 let
Tabulka č. 10 a graf č. 11 ukazuje, že v dětském domově Krnsko je nyní nejvíce dětí ve věku 14 a 15 let. Tabulka č.11: Pohlaví respondentů
Pohlaví Chlapec Dívka Celkem Počet
9
8
17
Graf č. 12: Pohlaví respondentů
47%
53%
chlapec
dívka
Poměr mezi děvčaty a chlapci, kteří tvořili respondenty našeho souboru, je vcelku rovnoměrný. 39
Tabulka č.12: Doba strávená v dětském domově
Počty
let
v dětském 0-1 1-2
3
4
5
6
7
8
14
domově
rok roky roky roky let
let
let
let
let
Počty dětí
7
1
1
1
1
1
1
2
2
celkem
17
Graf č. 13: Doba strávená v dětském domově
6%
6% 6%
40%
6%
12% 12%
0-1rok
1-2 roky
6%
6%
3 roky
4 roky
5 let
6 let
7 let
8 let
14 let
Výsledky šetření ukazují, že nejvíce respondentů je zde teprve jeden rok a to až 40 %, ostatní jsou zde zhruba dva roky, ale někteří až čtrnáct let. Z praxe víme, že pokud se do dětských domovů dostávají děti v útlém věku, je jejich prognóza setrvání v ústavní péči velmi dlouhá, mnohdy trvá až do dospělosti. V těchto případech se stává, že děti stráví v dětském domově 15 až 17 let, a pokud studují na vyšších odborných školách, pak žijí v ústavní péči i déle. Mnohdy je to pro děti jediné možné východisko. Tabulka č.13: Kontakt s rodinou
Četnost kontaktu s rodinou Nevím 1-2x ročně O prázdninách Každý víkend Celkem Počet odpovědí
5
1
7
40
4
17
Graf č. 14: Kontakt s rodinou
24%
29%
6% 41%
nevím
1-2x ročně
o prázdninách
každý víkend
Tabulka č. 13 a graf č. 14 napovídá, že děti jsou v kontaktu s rodinou především prostřednictvím vyhlášení prázdnin, míníme tím, velké prázdniny jako jsou vánoční a letní prázdniny. Často slyšíme od rodičů, že na víkendy a krátkodobé dovolenky se nevyplácí pro děti jezdit. Zajímavé je pro nás zjištění, že až 30 % respondentů uvádí, že neví, kdy se s rodiči setkali. Tabulka č.14: Důvody umístění respondentů v dětském domově
Důvody umístění respondentů v dětském domově počet dětí Záškoláctví
6
Týrání dítěte
2
Ztráta bydlení
5
Rodinné problémy
2
Špatná péče o dítě
2
celkem
17
41
Graf č. 15: Důvody umístění respondentů v dětském domově
12% 35%
12%
29%
12%
záškoláctví
týrání dítěte
ztráta bydlení
rodinné problémy
špatná péče o dítě
Až 35 % respondentů uvádí, že nechodili do školy, další poukazují na ztrátu bytu, bydlení, a to až 29 %, dalším důvodem je týrání rodiči nebo problémy v rodině. Pouze dva respondenti uvedli, že jsou v dětském domově pro špatnou péči rodičů doma. Tabulka č.15: Názory na bydlení
Ve vlastním bytě U rodičů Neví Celkem
Bydlení
Počet respondentů 2
7
8
17
Graf č. 16: Názory na bydlení
12% 47%
41%
Ve vlastním bytě
U rodičů
Neví
Až 41 % respondentů v našem průzkumu předpokládá, že se vrátí ke své rodině, a ta jim poskytne bydlení. Asi 12 % bude hledat nějaké ubytování nebo předpokládá, že bude mít svůj byt. Většina respondentů však neví ani o tom nijak nepřemýšlí, jedná se o 47 % ze 42
souboru. Představy dětí o dalším životě jsou mlhavé, většina z nich neví, jak bude jejich život vypadat, až opustí dětský domov. Tabulka č. 16: Hodnocení života dětí v dětském domově
Hodnocení dětského domova dětmi Líbí Nelíbí Celkem Počet respondentů
16
1
17
Graf č. 17: Hodnocení života dětí v dětském domově
6%
94%
Líbí
Nelíbí
Až 94 % respondentů se domnívá, že se o ně dětský domov dobře stará. Mnozí z nich dodávají, že nemají důvod si stěžovat. Vyzdvihují dobré materiální zázemí dětského domova a péči zaměstnanců, popisují, co vše se naučili a kam jezdí o prázdninách. Devatenáctiletá dívka v dotazníku píše, že se v dětském domově má určitě lépe než by se měla doma. Sice musí dodržovat určitý režim, ale vše se dá přežít, a když nejsou problémy, tak je to O. K. Patnáctiletá dívka zmiňuje: ,,V dětském domově se mi žije výborně, lépe než doma. Mohu jít na jakoukoliv školu a nemusím se bát, že moji rodiče na to nebudou mít peníze. Vyzkouším tu více věcí než doma (hory, dovolená atd.). Je toho spousta a je to tu super.“
3.2.3 Rozhovor s dětmi Rozhovor byl připraven s děti, které jsou v dětském domově Krnsko již mnoho let. Volný rozhovor směřoval k cíli získat originální dětský pohled na život v dětském domově. Na rozhovor přistoupily dvě děti, chlapec, který je v dětském domově umístěn již sedm let a dívka, která je v dětském domově osmým rokem. Pro děti jsme připravili klidné, nikým 43
nerušené prostředí na jedné z rodinných skupin v dětském domově. Z etických důvodů nebudeme zmiňovat ani jejich křestní jména. Děti své názory projevily spontánně, evidentně se při rozhovoru cítily dobře, bylo jim vysvětleno, k čemu poslouží jejich odpovědi. Získané poznatky jsme utřídili a vyhodnotili. Výstupem je pro nás zpětná vazba, zda výsledky dotazníkové šetření u dětí odpovídají výsledkům, získaných jinou technikou průzkumu. Rozhovor směřoval zhruba do tří otázek. •
Jakým způsobem děti hodnotí důvody, pro které se ocitly v dětském domově
•
Jaký vztah mají ke své rodině
•
Jak se jim v dětském domově žije
Obě děti (15 a 16 let) vypovídají, že jsou v dětském domově proto, že rodiče nezvládali péči o děti, proto je „sociálky“ odebraly a daly do „děcáku“. Občas se u nich doma stalo, že otec propil peníze určené na jídlo. Rodina strádala díky závislosti jednoho z rodičů na alkoholu. Později došlo v rodině k rozvodu nebo jen k rozchodu rodičů. Děti vyrůstaly střídavě s různými partnery matek. U dívenky došlo k podezření na týrání ze strany nevlastního otce, matka se s ním rozešla, ale sama nezvládala péči o rodinu, především po ekonomické stránce. Půjčovala si peníze, které nevracela, nakonec musela prodat domek, a tak se děti doma ocitly bez bydlení. Později byla nad děvčátkem nařízena ústavní výchova a další sourozenec je dnes v dětském domově se školou pro výchovné problémy. Chlapec hovořil o podobné situaci, kdy jeho rodiče pro neplacení nájemného byli vystěhováni do holobytu, občas se stalo, že nešel bezdůvodně do školy, matka mu psala do žákovské, že je nemocný. Dnes ani neví proč je v dětském domově, asi proto, že rodina neplatila ani nízký nájem v holobytě (z důvěrné zprávy však je důvodem syndrom CAN). Obě děti mají pěkné plány do budoucnosti, dívenka se připravuje do učebního oboru cukrářka a chlapec se učí zednickým pracím v 1. ročníku na učilišti. Ani jeden z nich nemluvil o tom, že by se vrátil k rodičům, jen by je navštěvovali. A také by jim dávali nějaké peníze, aby se měli dobře. Až se vyučí, najdou si byt a práci. Často slyší i od vychovatelů, že to není vůbec jednoduché, přesto věří, že se jim to povede. O dětském domově mluví velmi dobře, je jejich domovem, spoléhají na něj a nestydí se za to, že v dětském domově žijí. Až budou mít svoji rodinu, určitě budou za svými vychovateli jezdit.
44
Pokud hodnotíme výsledky rozhovoru, zjišťujeme, že děti přistupují k našim otázkám ochotně, nečiní jim problémy mluvit o „choulostivých záležitostech“, domnívají se, že vědí a umí zhodnotit, proč jsou v dětském domově. Obě děti však byly odňaty z rodiny z důvodu syndromu CAN (zneužívaní, týraní, zanedbávaní, viz. teorie kapitola 2.4.2. s. 25). Nepociťovali jsme však odpor k rodičům, avšak ani zvláštní tendenci se do budoucna k rodině vracet. Přínosem je pro nás zjištění, že děti jsou v dětském domově spokojené. (rozhovor byl započat dne: 19. 12. 2009 v 10 hodin a ukončen byl v 11 hodin)
3.2.4 Vyhodnocení předpokladů V této kapitole se zaměříme na vyhodnocení předpokladů, které směřovaly k zodpovězení našeho cíle. Naším cílem je zjistit, jaké jsou nejčastější příčiny umisťování dětí do dětského domova v Krnsku a tyto příčiny analyzovat. Stanovili jsme k tomu následující předpoklady. Hlavními předpoklady práce jsou: P 1 Lze předpokládat, že více jak 60 % dětí je umisťováno do dětského domova z důvodu nízké sociální úrovně rodiny, která úzce souvisí s nedostatkem finančních prostředků P 2 Lze předpokládat, že více jak 70 % dětí, které jsou umisťované do dětského domova z důvodů nízké sociální úrovně rodiny, setrvávají v ústavní péči až do dospělosti nebo do ukončení přípravy na povolání. P 3 Lze předpokládat, že více jak 40 % dětí, které setrvávají v ústavní péči až do dospělosti nebo do ukončení přípravy na povolání se nevrací k původní rodině.
Vyhodnocení P 1 Lze předpokládat, že více jak 60 % dětí je umisťováno do dětského domova z důvodu nízké sociální úrovně rodiny, která úzce souvisí s nedostatkem finančních prostředků. Na základě analýzy statistických dat (viz. tabulka č. 7 a graf č. 8 s. 36) jsme zjistili, že za posledních pět let bylo do dětského domova umístěno 38 % dětí z důvodu zanedbávání péče. Z praxe víme, že rodiče se často o děti nestarají, neposílají je do školy, nedbají na školní přípravu, na jejich zevnějšek a hygienu, což pramení z nízké sociální úrovně rodiny. Poruchy chování tvoří až 22 % dětí. Jedná se pouze o lehčí formy poruch chování, jako jsou drobné krádeže, lhaní, podvody, záškoláctví, které je často podporováno samotnými rodiči. Téměř v 10 % byly přijaty děti, které byly týrané. Na základě vyhodnocení dotazníků jsme zjistili, že 35 % respondentů uvádí, že nechodili do školy, 29 % respondentů poukazuje na ztrátu bytu, 45
bydlení, dalším důvodem je týrání rodiči nebo problémy v rodině. Pouze dva respondenti uvedli, že jsou v dětském domově pro špatnou péči rodičů doma (viz. tabulka č. 14 s. 41 a graf č. 15, s. 42). Všechny zjištěné informace v našem průzkumu směřují ke zjištění, že do dětského domova v Krnsku je méně jak 60 % dětí umisťováno z důvodu nízké sociální úrovně rodiny, která úzce souvisí s nedostatkem finančních prostředků. První předpoklad se nepotvrdil.
Vyhodnocení P 2 Lze předpokládat, že více jak 70 % dětí, které jsou umisťované do dětského domova z důvodů nízké sociální úrovně rodiny, setrvávají v ústavní péči až do dospělosti nebo až do ukončení přípravy na povolání. Během let 2005–2009 bylo do dětského domova v Krnsku umístěno celkem 72 dětí (viz. tabulka č. 1, s. 30 a graf č. 1, s.31), z toho celkem 23 dětí odešlo z dětského domova plnoletostí nebo ukončením přípravy na povolání (viz. tabulka č. 8 a graf č. 9, s.37), takový počet představuje téměř jednu třetinu přijatých dětí, což je 32 %. Z praxe víme, že pokud se do dětských domovů dostávají děti v útlém věku, je jejich prognóza setrvání v ústavní péči velmi dlouhá, mnohdy trvá až do dospělosti. V těchto případech se stává, že děti stráví v dětském domově 15 až 17 let, a pokud studují na vyšších odborných školách, pak žijí v ústavní péči i déle. Mnohdy je to pro děti jediné možné východisko. Všechny zjištěné informace v našem průzkumu směřují ke zjištění, že méně jak 70 % dětí, které jsou umisťované do dětského domova z důvodů nízké sociální úrovně rodiny, setrvávají v ústavní péči až do dospělosti nebo až do ukončení přípravy na povolání. Druhý předpoklad se nepotvrdil.
Vyhodnocení P 3 Lze předpokládat, že více jak 40 % dětí, které setrvávají v ústavní péči až do dospělosti nebo do ukončení přípravy na povolání se nevrací k původní rodině. Naším průzkumem jsme zjistili, že 68 % dětí se nevrací zpět ke své rodině (viz. tabulka č. 8 a graf č. 9, s.37 ). Dětský domov pro tyto děti připravil učební obory a též dětem pomáhá uplatnit se na trhu práce, společně s dětmi hledá přiměřené bydlení. Vazba dětí k rodině se vytrácí, spíše se upevňuje směrem k dětskému domovu, který je náhradou pocitu bezpečí a pomoci. Někteří svěřenci jsou v dětském domově i 16 let, prakticky zde vyrostli. Ti, kteří se vrací po ukončení ústavní péče ke svým rodinám mají v životě o něco lehčí pozici, neboť mají alespoň zajištěné bydlení. Celkem se jedná o 32 % dětí. Z dotazníkového šetření 46
vyplývá (viz. tabulka č. 15 a graf č. 16, s.42), že až 41 % respondentů v našem průzkumu předpokládá, že se vrátí ke své rodině a ta jim poskytne bydlení. Asi 12 % bude hledat nějaké ubytování nebo předpokládá, že bude mít svůj byt. Většina respondentů však neví a ani o tom nijak nepřemýšlí, jedná se o 47 % ze souboru. Představy dětí o dalším životě jsou mlhavé, většina z nich neví, jak bude jejich život po opuštění dětského domova vypadat. Informace zjištěné studiem spisové dokumentace směřují ke zjištění, že více jak 40 % dětí, které setrvávají v ústavní péči až do dospělosti nebo do ukončení přípravy na povolání se nevrací k původní rodině, náš předpoklad se nám potvrdil.
Třetí předpoklad se nám podařilo potvrdit. Z našeho průzkumu vyplývá, že se nám nepodařilo ověřit všechny stanovené předpoklady, které měly za úkol odpovědět na naši výzkumnou otázku, přesto se domníváme, že jsme zjistili mnohé poznatky, které pomohly objasnit nejčastější příčiny umisťování dětí do dětského domova Krnsko.
47
4 ZÁVĚR Naše bakalářská práce se zabývá problematikou umisťování dětí do dětského domova. Zaměřili jsme se na příčiny umisťování dětí do dětského domova v Krnsku, který se nachází ve středočeském kraji. Naší snahou bylo zjistit vývojový trend umístění dětí do dětského domova za posledních pět let. Výzkumnou otázku jsme rozdělili do tří předpokladů, které měly za úkol na tuto otázku odpovědět. Provedli jsme šetření ke zjištění faktických důvodů pro umístění dětí do dětského domova, které jsme podrobně interpretovali v praktické části. I když se nám nepodařilo průzkumem ověřit všechny stanovené předpoklady, zjistili jsme mnoho zajímavých informací, například že do dětského domova se nejčastěji dostávají děti z důvodu zanedbávání péče. Rodiče se často o děti nestarají, neposílají je do školy, nedbají na přípravu do školy, na jejich zevnějšek, hygienu. Další příčinou jsou lehčí formy poruch chování, jako jsou drobné krádeže, lhaní, podvody, záškoláctví, které je často podporováno samotnými rodiči. Do dětského domova byly rovněž umístěné děti, které byly týrané. Mezi další příčiny umístění patří nezájem ze strany rodičů, rodiče ve výkonu trestu, zdravotní potíže pěstouna, drogy, alkohol. Počet přijatých dívek a počet přijatých chlapců za posledních pět let je vcelku v rovnováze. Potěšující je zjištění, že děti jsou příslušným dětským diagnostickým ústavem umísťované do dětského domova s respektem k sourozenecké vazbě. Výsledky šetření ukazují, že nejvíce dětí je v dětském domově teprve jeden rok, dva roky, ale někteří až dokonce čtrnáct let. Z praxe víme, že pokud se do dětských domovů dostávají děti v útlém věku, je jejich prognóza setrvání v ústavní péči velmi dlouhá, mnohdy trvá až do dospělosti. Zjistili jsme naším průzkumem, že děti, které žijí v dětském domově velmi dlouho, se nevrací zpět ke své rodině. Vazba dětí k rodině se vytrácí, spíše se upevňuje směrem k dětskému domovu, který je náhradou pocitu bezpečí a pomoci. Většině dětí se v dětském domově líbí, mají dobré materiální zázemí dětského domova a dobrou péči zaměstnanců.
48
5 ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ DO PRAXE Cílem našeho průzkumného šetření, které jsme provedli v dětském domově, bylo zjistit, jaké jsou nejčastější příčiny umísťování dětí do dětského domova v Krnsku a tyto příčiny analyzovat. Získané a zpracované informace nás přesvědčily, že do dětského domova se nejčastěji dostávají děti z důvodu zanedbávání péče. Další příčinou jsou lehčí formy poruch chování, jako jsou drobné krádeže, lhaní, podvody, záškoláctví, které je často podporováno samotnými rodiči. Do dětského domova byly rovněž umístěné děti, které byly týrané. Mezi další příčiny umístění patří nezájem ze strany rodičů, rodiče ve výkonu trestu, zdravotní potíže pěstouna, drogy, alkohol. Z analýzy všech získaných informací proto vyplynuly tyto poznatky a doporučení do praxe. Dle našeho názoru je nutné poskytovat: •
Včasnou pomoc rodinám při řešení složitých situací a udržení rodiny pohromadě, aby nemuselo docházet k umístění dítěte do dětského domova
•
Podporu rodiny, především ekonomickou a její vhodné vedení, aby byla schopna se o dítě postarat a dítě nemuselo být umístěno do náhradní rodinné péče
•
Zajistit více sociálních pracovníků na odděleních sociálně právní ochrany a preventivní práce vůči selhávání rodiny
•
Podpořit účinnou prevenci nežádoucích patologických jevů
•
Pro pedagogické pracovníky, působící v přímé výchovné činnosti, připravovat odborná školení zaměřená na reedukaci a nápravu poruch chování
•
Pro každé dítě vytvořit individuální program rozvoje osobnosti
•
Více děti v dětském domově motivovat a podpořit k setrvání v profesní přípravě na středních školách
•
Připravovat děti v dětském domově na možné existenční problémy a seznámení s jejich způsoby řešení
•
Podporovat kontakt rodiny s dítětem i po umístění dítěte do dětského domova nebo ústavu
49
6 SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ HADJ MOUSSOVÁ, Zuzana. Úvod do speciálního poradenství. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2002. 77 s. ISBN 80–7083–659–8. HELUS, Zdeněk. Sociální psychologie pro pedagogy. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 280 s. ISBN 978–80–247–1168–3. MATĚJČEK, Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují. 3. vyd. Praha: Portál, 2003. 108 s. ISBN 80– 7178–853–8. MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1. vyd. Praha: Portál, 1994. 98 s. ISBN 80–85282–83–6. MATĚJČEK, Zdeněk a kolektiv. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. 152 s. ISBN 80–7178–673–3. MATOUŠEK, Oldřich a kolektiv. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 80–7178–548–2. MATOUŠEK, Oldřich. Ústavní péče. Praha: SLON, 1999. 159 s. ISBN 80–85850–76–1. MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 323 s. ISBN 978–80–86429–87–8. MOŽNÝ, Ivo. Sociologie rodiny. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 251 s. ISBN 80–85850–75–3. MOTEJL, Otakar, ČERNÁ Iva, PANOVSKÁ Klára. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Rodina a dítě. Praha: Kancelář veřejného ochránce práv, 2007. 215 s. PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vyd. Brno: Paido, 2006. 404 s. ISBN 80–7315–120–0. PEŠATOVÁ, Ilona. Sociálně patologické jevy u dětí školního věku. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 361 s. ISBN 978–80–7372–291–3. PLECITÝ, Vladimír. Zákon o rodině. Praha: Eurounion, 2007. 521 s. ISBN 978–80–7317– 063–9. PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. aktualizované vyd. Praha: Portál, 2003. 400 s. ISBN 80–7178–772–8. SCHAEFFEROVÁ, Edith. Co je rodina? 1.vyd. Praha: Návrat domů, 1995. 178 s. ISBN 80– 85495–41–4.
50
ŠVINGALOVÁ, Dana. Teorie a praxe případové práce ve speciální pedagogice. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2004. 70 s. ISBN 80–7083–819–1. VÁGNEROVÁ, Marie.Psychopatologie pro pomáhající profese. 2. vyd.Praha: Portál , 2000. 444s. ISBN 80–7178–496–6. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. s. 870. ISBN 80–7178–802–3. VOCILKA, Miroslav. Dětské domovy v České republice. 1.vyd. Praha : Aula, 1999, 268s. ISBN 90–902667–6–2. VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 543 s. ISBN 80– 7178–696–9. Zákon č. 94/1963 Sb. ze dne 4. prosince 1963, o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 359/1999 Sb. ze dne 9. prosince 1999, o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Dětský domov a Školní jídelna Krnsko, Horní Krnsko 180 [online].[cit.2009–08–17]. Dostupné na Internetu: http://www.domovkrnsko.cz/index.htm Právní
výklady
1/2006
[online].[cit.2009–11–17].
Dostupné
na
Internetu:
http://www.zkola.cz/zkedu/management/prehledskolskychpredpisu/pravnivyklady/18148.asp x Úmluva
o
právech
dítěte
[online].[cit.2009–11–15].
Dostupné
na
Internetu:
http://www.detskaprava.cz/pedagog/opravech_umluva.asp Úmluva
o
právech
dítěte
[online].[cit.2009–11–15].
Dostupné
http://www.zsvejprty.cz/New_Folder/www/VP/umluvapd.htm
51
na
Internetu:
7 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1–Dotazník
52
8 PŘÍLOHY Příloha č. 1 Dotazník:
Anonymní dotazník pro děti od 12 let, které žijí v dětském domově Krnsko. Výsledky odpovědí budou vyhodnoceny v průzkumovém šetření, které se zabývá problematikou umisťování dětí do dětského domova.
1. Napiš svůj věk:..……………………………………………………………… 2. Pohlaví: chlapec, dívka …………………………………………………........ 3. Jak dlouho jsi v dětském domově? ………………………………………...... 4. Stýkáš se svou rodinou ?................................................................................... pokud ano, kolikrát do roka? ….………………………………………………… 6
Napiš z jakého důvodu jsi v dětském domově?.................................................
….…………………………………………………………………………………. 7. Až opustíš dětský domov, kde budeš bydlet? (napiš, kam půjdeš) ….…………………………………………………………………………….…… 8. Napiš, jak se ti žije v dětském domově, líbí se ti tady? ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………
Za odpovědi děkuje: I. Truhlářová, studentka 3. ročníku Speciální pedagogiky pro vychovatele
Dne: