Ulster loyalists transition from terrorism to organized crime

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz

Ulsterští loajalisté - přechod od terorismu k organizovanému zločinu Ulster loyalists – transition from terrorism to organized crime Autor: Jan Hort Email: [email protected]

Abstract This text focuses on Ulster loyalist paramilitary groups and their divergence from terrorism to organized crime. For the illustration, separate phenomena as well as political background of Ulster loyalism will be described. Above all, this text’s aim will be the identification of a relationship between terrorism and organized crime in regard to the development of loyalist organizations and political background of the Northern Ireland conflict. As a basic theoretical concept, the Crime-Terror nexus theory by T.Makarenko will be used.

Keywords Northern Ireland, terrorism, organized crime, crime-terror nexus, Ulster loyalism

Úvod Konflikt v Severním Irsku představuje dodnes ne zcela vyřešený problém. V souvislosti s tímto konfliktem se v mediální, politické a veřejné sféře nejčastěji setkáváme s pojmy jako náboženský konflikt, sektářské násilí a terorismus, případně gangsterismus a mafie. Tato označení jsou často užívána bez znalosti širších souvislostí a 91

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz velmi často s pejorativním nádechem vůči dané protistraně. Pro správné řešení je však nutné identifikovat skutečnou podstatu problémů. V posledních letech se v Severním Irsku teroristické násilí postupně vytrácí, v poměrně vysoké míře se ale začíná prosazovat problém, který byl v době trvajících teroristických kampaní zastíněn – organizovaný zločin. Severoirský konflikt, nazýván poněkud eufemisticky jako The Troubles, zanechal po třiceti letech kontinuálně trvajícího teroristického násilí takřka 3,500 mrtvých a mnohonásobně více zraněných. Společnost se navíc dostala do stavu, kdy se de facto konfliktu přizpůsobila, což se odráží na specifických podmínkách pro fungování např. organizovaného zločinu. Tato práce se bude zabývat ulsterskými loajalistickými organizacemi jako jednou ze stran násilného konfliktu. Práce bude zkoumat fenomény terorismu a organizovaného zločinu ve vztahu k těmto skupinám. Hlavním cílem práce bude konfrontace loajalistické činnosti s konceptem nexu terorismus – organizovaný zločin. Na základě srovnání informací o podobách terorismu a organizovaného zločinu s teoretických konceptem nexu terorismus – OZ bude určována pozice loajalistických aktivit. Hlavní výzkumnou otázkou tedy bude: Jaká byla úroveň nexu mezi terorismem a OZ u loajalistických aktivit v průběhu vývoje konfliktu a jaká je v současnosti? Z teoretického hlediska bude tato práce vycházet z teorie T. Makarenko (2004), jejíž práce nexus mezi terorismem a organizovaným zločinem poměrně přehledně typologizuje. Zmíněna bude také kritika typologie T. Makarenko od autorů Clarka a Lee (2008). Po faktické stránce bude práce postavena zejména na studiu sekundární literatury, převážně zahraniční, případně relevantní české literatury. Bude využíváno i primárních zdrojů a to zejména v podobě statistických údajů (v tomto případě je pro studium severoirského konfliktu obzvláště přínosný projekt CAIN – Conflict Archive on the Internet) a zpráv např. OCTF (Organized Crime Task Force) a IMC (Independent Monitoring Commission). Z metodologického hlediska bude využíváno zejména analytického popisu 92

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz založeného na studiu faktů získaných z primárních a sekundárních zdrojů. V závěru práce budou výsledky této analýzy konfrontovány s teoretickým konceptem nexu terorismus – organizovaný zločin z čehož budou vyvozeny závěry a zodpovězení výzkumných otázek.

Definice terorismu a organizovaného zločinu Fenomén terorismu je velmi obtížné přesně definovat. Pro účely tohoto textu zde budou stručně uvedeny některé definice a definiční aspekty terorismu. Poměrně ucelená definice terorismu pochází od M. Mareše: „Terorismus je použití agresivního a excesivního násilí (anebo hrozba použitím takového násilí), které je naplánováno s dominantním účelem vyslat vážné zastrašující poselství zřetelně většímu počtu lidí (cílovému publiku), než pouze těm, kteří jsou primárními násilnými akty nebo hrozbami bezprostředně poškozeni“ (Mareš 2005: 22). M. Strmiska klade důraz na rozlišení terorismu a politického terorismu. Politický terorismus nese jasné politické poselství. Na druhou stranu je kladen například kriminální nebo psychopatologický terorismus, kde je hlavní motivací zisk respektive osobní uspokojení. Můžeme tedy obecně rozlišit terorismus jako strategii politického boje a terorismus jako metodu (Strmiska 1996, zvl. 9; srov. Strmiska 2001). P. Waldmann klade důraz na přítomnost tzv. „teroristického kalkulu“, který obsahuje tři prvky: 1. Násilný akt nebo veřejná hrozba jeho spácháním. 2. Je jím zamýšlena silná emocionální reakce: negativní emoce u nepřítele, pozitivní u sympatizantů. 3. Jako důsledek těchto emocí směřují teroristické útoky k určitým reakcím na jednání: zvláště na ukvapená, panikou diktovaná ochranná a odvetná opatření, ale též na aktivní výpomoc v bojovém úsilí (cit. dle Mareš 2005: 21).

Organizovaný zločin je stejně jako v případě terorismu poměrně špatně uchopitelný a definovatelný problém. Vzhledem ke značné interdisciplinaritě výzkumu se zde 93

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz setkáváme s různými přístupy z mnoha oborů. Z obecných definic OZ můžeme uvést např. definici dle Cejp a kol. (2004: 13): „Organizovaný zločin je opakující se (soustavné) páchání cílevědomě koordinované závažné trestné činnosti (a aktivit tuto činnost podporujících), jehož subjektem jsou zločinecké skupiny nebo organizace (většinou s vícestupňovou vertikální organizační strukturou), a jehož hlavním cílem je dosahování maximálních nelegálních zisků při minimalizaci rizika (zajišťovaného prostřednictvím kontaktů v rozhodovacích společenských strukturách).“ F. Hagan, který vychází z prací T. Sellina a J. Finckenauera, konstatuje, že je důležité rozlišovat „organizovaný zločin“ (Organized Crime) a „zločin, který je organizovaný“ (organized crime). Jako „organizovaný zločin“ zde označuje aktivity skupin splňující určité definiční znaky a jako „zločin, který je organizovaný“ označuje různé typy kriminálních aktivit, které nemusejí být výhradně páchány skupinami „organizovaného zločinu“ (Hagan 2006: 134). T. Šmíd považuje za OZ „zločin organizovaných kriminálních skupin (OKS) ve formě mafií, zločineckých skupin a organizovaných gangů tradičního nebo manažerského typu“ (Šmíd 2009: 24). J. Finckenauer ve své práci ve vztahu k OKS definuje 8 dimenzí: absence ideologie; struktura/organizovaná hierarchie; kontinuita; násilí/použití nebo hrozba použití síly; omezené členství; ilegální podnikání; pronikání do legální ekonomiky; korupce (Finckenauer 2005: 65). Ve vztahu terorismu a OZ je nutné zmínit zejména absenci ideologie u OZ. Dále můžeme konstatovat základní rozdíl v primární motivaci. Pro terorismus je touto motivací politický boj, kterému mohou být podřízeny i např. kriminální aktivity. Pro OZ je primární motivací materiální zisk.

Teorie nexu terorismus – organizovaný zločin Nexus, tedy propojení, mezi terorismem a organizovaným zločinem můžeme

94

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz pozorovat na mnoha úrovních. Celkově může tato provázanost nabývat různých podob. Na tomto místě budou popisovány jak případy spolupráce mezi terorismem a OZ, tak samotné prolínání metod terorismu a OZ, a na to navazující možná změna modu operandi mezi těmito fenomény. Obecně je nexus terorismus – organizovaný zločin dáván do souvislosti s financováním teroristických aktivit na jedné straně spektra 1 a užívání teroristických metod skupinami OZ na straně druhé. Prvotní zájem o vazby terorismu a OZ můžeme ve větší míře nalézt v 80. letech v souvislosti s „narkoterorismem“ v Jižní Americe. Tímto termínem se označovaly skupiny jako Světlá stezka v Peru nebo kolumbijské narkokartely. Je nutné konstatovat, že i zde je patrný rozdíl v primární motivaci. Zatímco Světlá stezka byla motivována především politicky, kolumbijským narkokartelům šlo především o materiální zisk (Clarke, Lee 2008: 377). Poměrně ucelenou typologii nexu terorismus – organizovaný zločin nabízí T. Makarenko. Konstatuje, že v období od konce studené války jsou OZ a terorismus dva odlišné fenomény, které však vykazují mnoho společných prvků a často se hranice mezi politicky a kriminálně motivovaným násilím začíná smazávat (Makarenko 2004: 130).

Zdroj: Kontinuum organizovaný zločin – terorismus. Zdroj: Makarenko 2004.

Typologie T. Makarenko je postavena na bipolárním spektru (viz. Obr. 1), kde

95

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz jednotlivé fenomény zaujímají krajní pozici. Ve středovém bodu je tedy teoreticky možná konvergence. Nexus terorismus – OZ může dle této typologie nabývat čtyř podob: 1. Aliance 2. Operační motivace 3. Konvergence 4. Syndrom „černé díry“ (Makarenko 2004: 131).

Ad 1.: Aliance mezi terorismem a OZ mohou existovat na obou stranách spektra. Teroristické skupiny využívají spolupráci se skupinami OZ zejména kvůli nedostatku vlastních expertních kapacit 2 (např. praní špinavých peněz, padělání, výroba bomb apod.) a operační podpory (např. přístup k pašeráckým trasám). Na druhou stranu skupiny OZ vyhledávají spolupráci s terorismem zejména z ekonomických důvodů. Jedná se například o možné rozšíření odbytu ilegálního zboží (např. narkotik) a ustanovení nových, či udržení stávajících pašeráckých tras. Dalším důležitým aspektem, proč skupiny OZ vyhledávají spolupráci s terorismem, je fakt, že terorismus obecně destabilizuje společnost, bezpečnostní složky a mezinárodní spolupráci, což vytváří stav, který skupinám OZ usnadňuje fungování. Makarenko v závěru dodává, že ačkoliv jsou tyto aliance převážně regionální záležitostí (Jižní Amerika, Balkán a další), mohou nabývat i globálních dimenzí (Makarenko 2004: 131-133). Ad 2.: Operačními motivacemi zde můžeme zjednodušeně nazvat použití teroristických metod skupinami OZ a vice versa. Skupiny mění vlastní vnitřní strukturu, aby dosáhly pro ně netradiční úlohy politické, respektive kriminální. Tato mutace je většinou důsledkem neochoty skupin dále využívat aliancí z důvodů nedůvěry, ohrožení vnitřní bezpečnosti zainteresovaných skupin, ekonomické nerentability apod. (Makarenko 2004: 133). Použití teroristických metod skupinami OZ nabývá ve většině případů spíše formy vysoce selektivního teroristického násilí. Dishman konstatuje, že skupiny OZ využívají vysoce selektivního násilí k likvidaci konkurentů a zastrašení bezpečnostních složek. Dále

96

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz zmiňuje, že toto násilí je namířeno spíše proti státnímu systému obecně a nesnaží se o získání domácí, či zahraniční podpory (cit. dle Makarenko 2004: 133). I přesto, že skupiny OZ využívají terorismus jako operační metodu, hlavní motivací zde zůstává maximalizace zisku (Makarenko 2004; srov. Shelley, Picarelli 2005; Cejp a kol. 2004: 30; Clarke, Lee 2008; Mareš 2005: 23). Užívání metod OZ teroristickými skupinami je motivováno zejména finančním ziskem, který je užíván především k financování teroristických aktivit. Většina autorů zmiňuje jako hlavní důvod pro zapojení teroristických skupin do OZ pokles či úplné zastavení státní podpory 3 a to zejména v období po konci studené války (Makarenko 2004; srov. Picarelli, Shelley 2007; Hutchinson, O'Malley 2007). Důležitým aspektem této fáze je zejména zachování primární motivace daných skupin. Teroristické organizace v této fázi sice využívají kriminálních aktivity, ale tyto slouží k financování teroristické (tedy politické) činnosti. U skupin OZ je stále zachována primární motivace materiálního zisku a tyto skupiny tedy v této fázi nepoužívají terorismus jako dlouhodobou strategii s politickým poselstvím. Celkově je pro zařazení skupin do této fáze důležité zachování původní náplně činnosti a cílů. Z hlediska výzkumu teroristických skupin je v souvislosti s touto fází nutné sledovat celkovou činnost organizací. Důležitá je analýza finančních zdrojů a jejich využití a prakticky i teroristická činnost jako násilné útoky, vigilantismus, propaganda apod. Dle selektivity teroristického násilí a cílů můžeme určit, zda teroristická skupina stále vede politickou násilnou kampaň proti svým oponentům, nebo zda využívá terorismus pouze jako metodu eliminace kriminální konkurence, případně celkové destabilizace společnosti za účelem snazšího páchání kriminálních aktivit. Ad 3.: Ke konvergenci dle představované typologie dochází v momentě, kdy skupiny vykazují současně charakteristiky jak terorismu, tak OZ. K tomuto stavu dochází zpravidla ve chvíli, kdy se změní cíle a motivace, které stály u zrodu skupiny (jak teroristické, tak OZ). V těchto případech již skupiny nevykazují definiční aspekty, které je zařazují v rámci jednotlivých fenoménů terorismu a OZ (Makarenko 2004: 135).

97

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz V konkrétních situacích můžeme rozlišit dva rámcově odlišné, ale v mnoha ohledech blízké fenomény: skupiny OZ, které mají ucelenější politické motivace 4 a teroristické skupiny, užívající organizovaný zločin k vlastnímu ekonomickému zisku. Politická motivace je u těchto skupin jen určitou zástěrkou pro páchání ryze kriminální činnosti. Makarenko v rámci první skupiny, tedy OZ konvergujícímu k terorismu, nadále rozlišuje skupiny, které se snaží využít přímé politické participace k upevnění a ulehčení páchání kriminálních aktivit a změny institucionálního zázemí státu; a skupiny, užívající terorismus k získání kontroly nad lukrativními ekonomickými sektory státu (např. zásoby strategických surovin), čímž získávají klíčový vliv na chod státu (Makarenko 2004: 135136). Tato fáze může být z hlediska páchaných činností stejná jako předchozí fáze (použití terorismu/OZ k operačním účelům). Zásadním rozdílem je výše zmíněná ztráta (respektive změna) primární motivace. Jedná se tedy o změnu podstaty samotného modu vivendi daných skupin. Například u teroristických skupin ve fázi operačních motivací dochází k využívání kriminality z důvodů financování politické činnosti, avšak ve fázi konvergence již dochází ke generaci zisku per se. Původně teroristická skupina má tedy za cíl maximalizaci zisku a ztrácí (či opouští) ideologickou podstatu, což ji dle definičních prvků zařazuje více do OZ. Mezi indikátory tohoto stavu (ve formě terorismu konvergujícího k OZ) můžeme označit například zkorumpované vedení, které využívá zisk pro vlastní obohacení; maskování ryze kriminálních aktivit zdánlivou politickou činností apod. Ne vždy je tento stav ale záležitostí celé organizace. Mohou se vyskytnout varianty, kdy fázi konvergence odpovídá například jen část velké organizace ve formě různých autonomních buněk, či odštěpených skupin. Výjimkou zde mohou být části organizací, které mají za úkol kriminálními aktivitami získat finanční prostředky ve prospěch politického boje celé organizace (pak se jedná o fázi využití kriminality k operačním účelům). Ad 4.: Syndromem „černé díry“ je označován stav nejvyšší konvergence mezi terorismem a OZ. V rámci občanských válek a slabých států, jenž nemají efektivní kontrolu

98

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz nad vlastním teritoriem, se objevují skupiny vykazující zároveň aspekty OZ a terorismu a u kterých už nelze přesně rozlišit jejich počáteční, ani konečný stav. Tyto skupiny parazitují na válečném chaosu, politické nestabilitě a v mnoha případech se snaží nahradit oficiální státní moc. Jejich konečným cílem je tedy zachování chaosu a „válečného“ stavu, který napomáhá ke snadnějšímu rozvoji kriminálních a teroristických aktivit. Tato fáze vztahu mezi OZ a terorismem však není nutným mezistupněm v přechodu mezi póly terorismu a OZ (Makarenko 2004: 138-140). Typologie T.Makarenko je však některými autory považována za překonanou. Případová studie R.Clarkeho a S.Lee, zkoumající PIRA (Provisional Irish Republican Army) jako skupinu z pólu terorismu a indickou D-Company jako skupinu OZ, argumentuje fakty, že model postupné konvergence dvou samostatných fenoménů není v souvislosti s danými skupinami relevantní. Zvláště studie PIRA, kterou autoři považují za teroristickou z hlediska výchozího bodu, poukazuje na vysokou míru flexibility těchto skupin. Velmi široké spektrum aktivit PIRA zařazuje tuto skupinu současně na několik míst kontinua terorismus – OZ. U aktivit PIRA autoři nacházejí současně nárazové i dlouhodobé aliance 5, užívání OZ pro operační potřeby a časté užívání vigilantistických metod jak pro účely politické, tak kriminální. Celkově Clarke a Lee konstatují, že pro současné rozlišení velmi nejasných rozdílů mezi aktivitami terorismu a OZ není tato typologie dostatečná. Zároveň tvrdí, že nemůže efektivně popsat dynamickou komplexitu PIRA, tedy skupiny využívající terorismus společně s aktivitami OZ. Autoři zde kladou analytický důraz na celkové jednání a formu zkoumaných skupin, nikoli na jejich jednoduché zařazení v rámci kontinua terorismus – OZ, které považují za zavádějící (Clarke, Lee 2008). Autor této práce si je vědom kritiky teoretického konceptu T. Makarenko, ale z hlediska prostředí Severního Irska můžeme nalézt mnoho rozdílů mezi působením PIRA a dalších republikánských skupin (které kritika této teorie využívala jako modelový příklad) a loajalistických organizací. Obecně se jedná především o rozdíly v míře organizovanosti, hierarchie a členské základny. Jak bude detailněji popsáno v dalších kapitolách, loajalistické organizace jsou veskrze méně vyvinuté, jednotlivé buňky mají větší autonomii

99

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz od centrálního velení a jejich členská základna vykazuje větší tendence ke kriminálním aktivitám. Obecně se teorie nexu terorismus – organizovaný zločin od T. Makarenko jeví jako poměrně přehledně zpracovaný a systematický koncept. Poměrně jasně definuje jednotlivé kategorie, respektive stupně přechodu od terorismu k OZ a vice versa. Problémem teorie z pohledu autora tohoto textu může být přílišné zjednodušení dané problematiky. Toto zjednodušení dle názoru autora může být důvodem, proč teorie neodpovídá situaci složitých a komplexních skupin s rozvinutou organizací (jako například v kritice zmiňovaná PIRA). Nicméně výsledky aplikace tohoto teoretického konceptu na realitu ulsterských loajalistických skupin budou dále popsány v závěru práce.

Ulsterský loajalismus a jeho pozice v rámci prostředí Severního Irska Na území Severního Irska můžeme jasně rozlišit dvě hlavní nábožensko-etnické skupiny obyvatel, tedy obyvatelstvo katolické a protestantské. Etnická skladba obyvatelstva je především důsledkem kolonialistického stylu britské politiky do začátku 20. století 6. Zejména v 17. století se Británii díky diskriminační politice a kolonizaci podařilo eliminovat většinu katolické šlechty, a tím výrazně změnit etnickou skladbu obyvatelstva. Po skončení Anglo-irské války byl většinový podíl protestantského obyvatelstva hlavním důvodem pro zachování Severního Irska v rámci unie s Velkou Británií (Frank 2006). Katolické obyvatelstvo Severního Irska, jež se většinou identitárně hlásí k irskému státu, tvoří v SI přibližně 40%. Zbytek tvoří převážně obyvatelstvo, které se hlásí k tradicím anglických a skotských kolonistů (CAIN project – Population; Frank 2006). Katolické obyvatelstvo je z hlediska etnicko-politických proudů poměrně homogenní. Dominantní je zde irský nacionalismus (respektive republikanismus), tedy snaha sjednotit Severní Irsko a Irskou republiku (CAIN project – Religion). V rámci protestantského obyvatelstva již však můžeme rozlišit dva základní politicko-kulturní proudy: ulsterský unionismus (nebo ulsterský britský nacionalismus) a ulsterský

100

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz 7

loajalismus (nebo ulsterský loajalistický nacionalismus) (Moore, Sanders 2002).

Ulsterský unionismus Ulsterský unionismus, nebo také ulsterský britský nacionalismus, je ideový proud patrný zejména v rámci střední třídy protestantského obyvatelstva. Je založen spíše na politických a morálních principech, než na etnicitě a náboženství per se. Ulsterský unionismus obecně usiluje o zachování unie s Velkou Británií, kde etnické a náboženské zájmy hrají podřízenou roli zájmům národním (tedy britským). Tento směr hlásá loajalitu k britským hodnotám a institucím (liberální demokracie, britské zákony a konstituční vláda), které vidí jako odvozené spíše od „Britishness“ než od protestantismu jako takového. Hodnoty a instituce mohou být podle unionistů garantovány pouze v rámci Británie (Moore, Sanders 2002: 10; srov. Bruce 1992).

Ulsterský loajalismus Druhým ideovým proudem v rámci protestantismu v SI je ulsterský loajalismus, neboli ulsterský loajalistický nacionalismus, fenomén patrný takřka výhradně v rámci dělnické třídy (srov. Gallaher 2007: zejména 56). Ulsterský loajalismus je založen především na etnicitě 8. Důraz klade především na protestantské obyvatelstvo Severního Irska, nikoliv na širší pojetí britského státu. Kulturní a politické principy jsou dle loajalismu přímo odvozeny od protestantismu a tvoří hlavní identitární prvek, rozlišující severoirskou protestantskou komunitu od irské nacionalistické (katolické) komunity. Dle loajalismu tedy protestantská komunita v SI není irská, ale není ani britská. Loajalisté svou komunitu kladou na stejnou úroveň se Skoty, Velšany a Angličany (někdy je zde pro označení protestantských obyvatel užíván termín Ulstermen). Zatímco unionismus požaduje zachování unie s Británií, loajalismus má za cíl takové Severní Irsko, které zůstane oddělené od Irské republiky, ať už v rámci unie s Británií nebo jinými způsoby (např. úplné osamostatnění). Dalším důležitým cílem loajalistů je opozice proti jakémukoliv státnímu zřízení, kterému bude dominovat katolické 101

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz obyvatelstvo (Moore, Sanders 2002). Loajalismus obecně nahlíží na protestantskou komunitu jako na neustále zrazovanou. Za zrádce označuje všechny, kdo se dle jeho měřítek přímo nepodílí na ochraně protestantismu před irským nacionalismem. Takto vnímá dokonce i členy vlastní komunity, kteří jsou příliš apatičtí k myšlenkám loajalismu. Vize všudypřítomné zrady se zprostředkovaně odráží do mnoha oblastí působnosti loajalistů. V politické rovině loajalisté odmítají jakékoliv kompromisy s irskými nacionalisty. Za potencionální zrádce označují nejen britskou vládu, ale i politiky pocházející ze střední třídy vlastní protestantské komunity (Moore, Sanders 2002). Neochota loajalistů k jakýmkoliv kompromisům vůči irským nacionalistům vedla v rámci konfliktu často k eskalaci násilností a významným způsobem blokovala ustanovení konsensuální politické reprezentace v rámci SI (Strmiska 1995). Vize zrady ze strany britské vlády se odráží také v rovině společenské. V průběhu konfliktu mnoho zástupců loajalistické komunity nerespektovalo bezpečnostní složky (zejména policii), které vidí jako zprostředkovatele politiky „zrazující“ loajalismus. Policejní síly byly navíc v průběhu konfliktu (i po jeho oficiálním ukončení) poměrně zaneprázdněny aktivitami potírání OZ a terorismu (Gallaher 2007: 10; Goldstock 2004: 7). Aspekty „community policing“ v rámci loajalistické společnosti tak v mnoha případech přecházejí na paramilitární skupiny, jenž tuto činnost často využívají k maskování a prohlubování kriminální činnosti a které často užívají velmi brutální násilné metody (srov. Gallaher 2007; Silke, Taylor 2000). V období po uzavření oficiálního příměří, tedy tzv. Good Friday Agreement v roce 1998, nastává ideologické rozdělení uvnitř samotného ulsterského loajalismu. C. Gallaher definuje dvě vzniklé větve ulsterského loajalismu takto: politický loajalismus (political loyalism) a odvetný loajalismus (revanchist loyalism) (Gallaher 2007: 14). Politický loajalismus je ve své podstatě pro definitivní mír a ukončení Severoirského konfliktu. Jeho počátky můžeme nalézt zejména ve věznicích, kde si členové loajalistických paramilitárních organizací odpykávali své tresty. Vliv na formování

102

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz politického loajalismu měl zejména G. Spence, velitel UVF (Ulster Volunteer Force) ve vězení Maze 9. Spence se snažil, aby se uvěznění členové loajalistických paramilitárních organizací vzdělávali pomocí dálkových kurzů, využívali služeb knihovny a vedli politické diskuse. To u těchto vězňů vedlo zejména ke změně jejich pohledu na roli loajalismu v severoirském konfliktu a konflikt samotný. Po opuštění vězení se většina z nich dala na politickou dráhu, především v rámci strany PUP (Progressive Unionist Party). Politický loajalismus se také vyznačuje spoluprací s mnohými komunitními a náboženskými organizacemi (Gallaher 2007: 14-19). Na druhou stranu je odvetný loajalismus striktně v opozici k mírovým dohodám. V rámci loajalistických paramilitárních organizací je odvetný loajalismus přítomen zejména v řadách UDA/UFF (Ulster Defence Association/Ulster Freedom Fighters) a LVF (Loyalist Volunteer Force) (Gallaher 2007). Jeho idea pochází zejména z řad členů paramilitárních organizací, kteří dosáhli vyšších pozic během 80. a počátku 90. let. Jednalo se zejména o mladší členy, často z nejspodnějších vrstev společnosti a s výraznou kriminální minulostí. Ti nahradili starší a zkušenější členy, jenž měli k původním politickým aspektům loajalismu blíže, ale kteří si v uvedené době povětšinou odpykávali své tresty (Silke 1998: 332; Gallaher 2007: 14). Odvetný loajalismus vidí mírové dohody z roku 1998 jako formu kapitulace. Dle jejich názoru bude konflikt ukončen až ve chvíli, kdy bude PIRA kompletně poražena. Na zastánce politického loajalismu pohlíží odvetný loajalismus s obzvláště velkým opovržením, zejména z důvodů domnělé zrady. Tento fakt dává odvetnému loajalismu značnou výhodu co se týče podpory loajalistické komunity. Na územích kontrolovaných odvetným loajalismem jsou příznivci mírového procesu a politického loajalismu často vystavováni brutálním vigilantistickým útokům a podpora idejím opozitním odvetnému loajalismu je zde tedy značně snížena. Odvetný loajalismus se také vyznačuje větší provázaností s kriminálními aktivitami (Gallaher 2007: 14-19).

103

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz

Loajalistický terorismus jako forma pro-státního terorismu Loajalistický terorismus zaujímá v severoirském kontextu bezesporu specifické postavení. Republikánský terorismus můžeme označit za klasický subverzivní terorismus s poměrně jasně definovanými politickými požadavky. Cílem republikánských teroristických útoků v průběhu severoirského konfliktu jsou většinou jednoduše identifikovatelní příslušníci bezpečnostních složek, tedy zástupci státu (viz tab. č. 1) (Bruce 1992). Na druhou stranu loajalistický terorismus, orientovaný pro-státně, má situaci výrazně složitější. Především má obtížnější výběr cílů pro teroristické útoky. Z reakční (respektive odvetné) povahy loajalistického terorismu vyplývá, že primárním cílem útoků by měly být samotné republikánské paramilitární organizace. Problémem je však jejich identifikace. Zatímco republikánské teroristické skupiny mají identifikaci nepřátel usnadněnou uniformovaností bezpečnostních složek, pro loajalistické skupiny je obtížné (ne-li nemožné) přímo identifikovat členy republikánských paramilitárních organizací (Bruce 1992; Rolston 2005). Důsledkem je zde výrazně vyšší počet obětí z řad civilistů, než u terorismu republikánského – cca 35% civilních obětí u republikánského a cca 89% u loajalistického terorismu (Bruce 1992: Tab. 11.2). Dalším problémem loajalistických paramilitárních organizací je jejich členská základna. V souvislosti s politickou agendou jednotlivých stran konfliktu loajalisté narozdíl 10

od republikánů nenabízejí politickou alternativu . Členská základna navíc trpí nedostatkem kvalitního personálu. Pro většinu z členů je totiž zapojení do paramilitárních struktur až ultima ratio. Schopní lidé chtějící bránit státní zřízení jednoduše vstoupí do armády, policie nebo pomocných armádních sborů (UDR – Ulster Defence Regiment). Do řad paramilitárních organizací pak vstupují často lidé s extremistickými postoji, kriminální minulostí, nedostatečnými schopnostmi nebo jednoduše odpadlíci z armádních a policejních řad (Bruce 1992; Rolston 2005). V průběhu konfliktu loajalistické paramilitární organizace v mnoha případech fungovaly paralelně vedle státních struktur. Minimálně v počátcích konfliktu samotný britský establishment viděl loajalisty jako „pěšáky“ boje proti rostoucímu republikánskému 104

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz terorismu. O loajalistickém terorismu nemůžeme v žádném případě hovořit jako o státně řízeném, v mnoha případech se ale vyskytují aspekty státně podporovaného, či využívaného terorismu. Jak konstatuje výzkum B. Rolstona, v průběhu konfliktu se objevovaly případy spolupráce státních složek (především se jednalo o různé speciální a zpravodajské útvary) a loajalistických skupin. Tato kooperace nabývala formy poskytování zpravodajských informací, krytí a neochoty či zastavení vyšetřování loajalistické činnosti (Rolston 2005). Pokud využijeme komparaci s republikánským terorismem, je loajalistický terorismus v rámci konfliktu daleko méně organizovaný, méně selektivní, hůře vyzbrojený, více náchylný k vnitřním sporům a korupci, lépe odhalitelný státními složkami a stále méně populární mezi vlastní komunitou (Bruce 1992).

Loajalismus a organizovaný zločin Organizovaný zločin je jedním z problémů severoirského konfliktu, který byl dlouhou dobu relativně přehlížen kvůli prezenci jiného fenoménu – terorismu. V posledních letech, kdy jsou implementovány závěry mírových jednání a teroristické aktivity byly omezeny na minimum, se OZ stává pro společnost primární hrozbou. Severní Irsko je pro vysoký počet kriminálních aktivit často metaforicky nazýváno „divokým západem Spojeného království“ (Ryder 2009). Mnoho autorů konstatuje, že fenomén organizovaného zločinu je celosvětovým problémem, a tudíž se nemůže vyhnout ani území Severního Irska. Přítomnost třicetiletého konfliktu a z něj pocházejících paramilitárních skupin však celou problematiku OZ dále zhoršuje a přináší mnohá specifika (srov. Goldstock 2004; IMC 2004; IMC 2006). Rozvinutá struktura paramilitárních organizací umožňuje jednodušší páchání organizované kriminální činnosti a jako taková má velkou kapacitu pro páchání násilí. Navíc paramilitární skupiny přináší do oblasti organizovaného zločinu vlastní metody a sítě vytvořené působením v rámci dlouhotrvajícího politického násilí (OCTF 2006; IMC 2006). Organizovaný zločin v Severním Irsku ale není pouze záležitostí paramilitárních skupin. V roce 2001 bylo na

105

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz území SI identifikováno 78 skupin organizovaného zločinu, z nichž 35 nemělo žádný vztah k paramilitárním skupinám (Moran 2004: 268). Organizovaný zločin spojený s paramilitárními organizacemi tedy tvoří přibližně 60 a více procent (IMC 2005; Moran 2004). Vnímání OZ jako hrozby dále napomáhá fakt, že kvantitativně kriminalita (včetně aktivit OZ) prudce stoupla na konci 90. let, tedy v době implementace mírového procesu. Mezi léty 1997 a 2001 můžeme pozorovat dvojnásobný nárůst zaznamenané kriminality (Moran 2004: 264-265). Možných vysvětlení pro tento prudký nárůst je několik. J. Moran jako první uvádí změnu bezpečnostní situace po roce 1998. Z dohod Good Friday Agreement mimo jiné vyplývalo snížení přítomnosti vojenských složek v provincii, menší počet kontrol a větší zprůchodnění hraničních přechodů mezi Irskou Republikou a SI 11. Dalším důvodem byla nedostatečná kapacita policejních složek. Vzhledem k velmi širokému spektru různých bezpečnostních hrozeb – počínaje terorismem, vigilantismem a kriminalitou konče – PSNI (Police Service Northern Ireland) není schopna efektivně bojovat proti všem problémům (Moran 2004: 269-273). To dává další výhodu paramilitárním skupinám, které v mnoha případech suplují činnost policie a získávají tím větší vliv v rámci své komunity (Goldstock 2004). Můžeme tak pozorovat určitý „začarovaný kruh“, kdy nedostatek policejních kapacit, jenž plyne z boje proti paramilitarismu, nepřímo posiluje vliv těchto skupin. Moran jako poslední důvod k nárůstu aktivit OZ uvádí určitou změnu ve fungování ekonomiky a společnosti po oficiálním ukončení konfliktu. V době implementace míru je snížena násilná aktivita, tudíž vzrůstá poptávka po různých typech zboží a služeb a celkově roste ekonomika. Zde však opět fungují struktury, jež si paramilitární skupiny budovaly v průběhu celého konfliktu. Poptávka společnosti po zboží je pak často naplňována zbožím pašovaným či padělaným a poptávka po službách je uspokojována v barech, hospodách a klubech vlastněných nebo alespoň provázaných s paramilitárními organizacemi. Expanze průmyslu je pak provázena zvýšenou mírou vydírání a racketeeringu (Moran 2004: 274-275; srov. Silke 1998; Silke 2000).

106

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz C.Gallaher v tomto ohledu zmiňuje opomíjený problém mírového procesu – reintegraci členů paramilitárních organizací do společnosti. Zmiňuje, že nestačí jen ukončit jejich činnost a odzbrojit, ale je nutné také členy rekvalifikovat a reintegrovat. Konstatuje, že většina členů těchto skupin považuje paramilitarismus za způsob života, který přináší mnohé výhody (respekt, moc, peníze ...). Po ukončení oficiálních vojenských aktivit se pak dá očekávat obrat činnosti do jiné sféry – zejména do vigilantismu a OZ. Rozvolněná struktura loajalistických paramilitárních skupin navíc prohlubuje autonomii mezi jednotlivými veliteli. Velitelé jednotlivých částí 12 pak často inklinují k využívání OZ jako formy pro striktně personální obohacení a objevují se sklony k určitému typu warlordismu (Gallaher 2007: 5-9).

Ulsterský loajalismus jako nexus terorismus – organizovaný zločin Definovat přesně různé fáze propojení mezi terorismem a organizovaným zločinem u loajalistických paramilitárních skupin je poměrně obtížné. Výzkum organizovaného zločinu se celkově potýká s problematikou špatně dostupných relevantních dat (srov. Smolík 2007: 20-21). V této práci autor vychází zejména z informací pocházejících ze sekundární literatury, případně z dokumentů vládních i nevládních organizací či z médií. Pro účely tohoto textu jsou sledovány zejména primární motivace k páchání daných aktivit jak teroristických, tak kriminálních. V tomto textu bude teorie využita ve směru, kdy terorismus konverguje k organizovanému zločinu (dle schématu viz obr. 1, s.3). Tvrzení, že počátečním stavem je terorismus, můžeme podložit několika argumenty. Terorismus je fenoménem politickým a teroristické násilí s sebou nese určité politické poselství. Vznik ulsterských loajalistických organizací je provázen politickými cíli, mezi které patří zejména: •

snaha o zachování a posílení daného statu quo (tedy území SI v unii s Británií respektive mimo Irskou republiku)

•

reakce na násilné akce republikánských skupin

•

ochrana a obrana vlastní protestantské komunity 107

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Tyto politické cíle, spolu s dalšími kulturními, náboženskými a identitárními prvky, vytvářejí celkové pozadí ulsterského loajalismu. Násilí je pácháno (alespoň v počátcích konfliktu) za účelem dosažení daných politických cílů a většinou je namířeno proti zástupcům katolické komunity. Na druhou stranu nemůžeme ulsterské loajalistické skupiny označit jako nositele čisté formy politického terorismu. Již od počátku je patrná jistá provázanost s kriminálními aktivitami. Tímto vztahem se budou detailněji zabývat následující části této kapitoly. Za první fázi nexu terorismus - OZ T. Makarenko považuje aliance. Teroristické skupiny využívají aliancí se skupinami organizovaného zločinu zejména k zajištění operačních kapacit, které samy nedokáží vytvořit (Makarenko 2004: 131). Logicky tedy vyplývá, že pro vznik těchto aliancí je nutná paralelní existence skupin teroristických a skupin OZ. K samotné myšlence formování aliancí je navíc nutné, aby skupiny OZ poskytovaly nabídku specializovaných služeb, které teroristické skupiny buď nemohou nebo nechtějí vytvořit. Příkladem neochoty teroristických skupin vytvářet kapacity k páchání organizovaných kriminálních aktivit může být snaha o zachování čistě politické podstaty jejich organizace. V rámci Severního Irska můžeme hovořit o specifickém vztahu mezi paramilitárními skupinami (tedy nositeli teroristického násilí) a kriminální sférou. Dlouhodobé působení paramilitárních skupin mělo značný vliv na celkový vývoj zločinných aktivit. V 90. letech je v této souvislosti poměrně dobře zmapován vztah mezi paramilitárními organizacemi a jinými formami kriminality. Můžeme konstatovat, že většina metod užívaných v kriminální sféře vychází z paramilitárního prostředí. Navíc pozorujeme i jistý nadřazený vztah paramilitarismu nad kriminalitou (včetně OZ), ve kterém paramilitární organizace regulují, případně využívají kriminální sféru pro vlastní prospěch (Moran 2004). Při celkovém pohledu na období konfliktu můžeme tvrdit, že se zde nevytvořily žádné významnější skupiny OZ, které by nebyly přímo provázány s paramilitárními organizacemi. Přinejmenším tyto skupiny nenabyly takových kapacit, aby s nimi mohly být ze strany loajalistických paramilitárních organizací navazovány efektivní aliance. Z tohoto

108

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz vyplývá, že fáze aliancí se v průběhu existence loajalistických organizací nevyskytuje. Druhou fází nexu terorismu a OZ je dle T.Makarenko využívání metod OZ (respektive terorismu) k operačním účelům. Dle dané teorie teroristické organizace mění vlastní organizační strukturu, aby mohly páchat kriminální aktivity bez využívání externích aktérů. Tato metoda s sebou, na rozdíl od formování aliancí, přináší jisté výhody. Zejména se jedná o větší míru vnitřní bezpečnosti organizace. Jako další výhodu této metody můžeme uvést rychlejší a spolehlivější přístup k ziskům plynoucím z kriminálních aktivit (Makarenko 2004: 133). Důležité je ale konstatovat, že ačkoli teroristické organizace v této fázi využívají (často velmi intenzivně) metody organizovaného zločinu, jejich primární motivací zůstává politický boj. Kriminální aktivity v rámci této fáze mohou mít samy o sobě za cíl maximalizaci zisku, což je jedním z definičních prvků organizovaného zločinu. Pokud je však tento zisk použitý pro dosažení politických cílů (včetně vedení teroristické kampaně), nejedná se o změnu primární motivace. T. Makarenko uvádí, že tato fáze nexu mezi terorismem a OZ se v kontextu globálního terorismu objevuje zejména po roce 1990. Jako hlavní důvod uvádí zastavení či silné omezení finanční podpory teroristických organizací ze strany státních aktérů (Makarenko 2004). V severoirském kontextu byla touto formou podporována např. IRA. Silně marxistická orientace umožňovala IRA získávat finanční prostředky mimo jiné od Východního Německa nebo Libye. Na druhou stranu podpora ulsterských loajalistických organizací ze strany státních aktérů se de facto rovnala nule. Vysvětlením je zde fakt, že pokud chtěl někdo podporovat myšlenku zachování unie Severního Irska s Velkou Británií, případně pomáhat v boji proti republikánskému terorismu, činil tak přímo prostřednictvím britského státu (Bruce 1992). Aktivity organizované kriminality se v působení loajalistických paramilitárních skupin objevují již na samotném počátku. Od 70. let hlavní loajalistické paramilitární organizace, tedy UDA a UVF, aktivně budují kapacity pro financování své teroristické a politické činnosti. Hlavními kriminálními aktivitami jsou v tomto období bezesporu vydírání a

109

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz racketeering. Severoirská společnost byla na počátku 70. let poměrně striktně teritoriálně rozdělena. Ve větších městech (zejména v Belfastu) je navíc markantní rozdělení nejen na základě náboženství, ale i třídní příslušnosti (srov. Moore, Sanders 2002; Gallaher 2007). Paramilitární organizace na obou stranách vycházejí zejména z dělnické třídy. Cílem loajalistického vydírání a racketeeringu v počátcích konfliktu se tedy stávala převážně protestantská dělnická komunita a drobní obchodníci působící v dělnických čtvrtích. Loajalisté měli pro vydírání a racketeering vytvořeny i legální krycí organizace. Nejčastěji se jednalo o hnutí na podporu uvězněných loajalistů (Silke 1998: 339). Mezi další kriminální aktivity v tomto období můžeme zařadit například ozbrojené loupeže a přepadávání vojenských či policejních posádek za účelem získání zbraní. Akce tohoto typu byly charakteristické především pro UVF (Moran 2004: 266). Z organizačního hlediska je páchání této kriminální činnosti záležitostí spíše starších a zkušenějších členů. Nově rekrutovaní loajalisté jsou většinou nasazováni k páchání násilných teroristických útoků nebo bombových kampaní, za což logicky hrozí vyšší tresty. Důležitým faktem je, že loajalistické paramilitární organizace přímo vytvářejí specializované skupiny, zabývající se získáváním potřebných finančních prostředků, tedy převážně organizovanou kriminalitou. Narozdíl od PIRA, kde jsou veškeré záležitosti okolo financování povětšinou centrálně řízené (Clarke, Lee 2008), je tato činnost u loajalistických skupin záležitostí velitelů jednotlivých brigád 13. Pokud tedy brigády nejsou schopny vydělat dostatek finančních prostředků, nemohou se spoléhat na pomoc od jiných brigád nebo organizace jako takové (Silke 1998). Při posuzování fáze nexu mezi terorismem a OZ je důležité brát v potaz hlavní motivaci pro získávání financí kriminální aktivitou. V období od 70. do počátku 80. let jsou takřka veškeré zdroje použity na financování aktivit souvisejících s politickou, respektive teroristickou činností. Mezi hlavní náklady loajalistů patří nákup zbraní, munice a výbušnin, „příspěvky“ jednotlivým členům organizací 14 a zejména podpora rodin uvězněných loajalistů (Silke 1998). Jako primární můžeme tedy označit motivaci politickou. Výše uvedená fakta ukazují na poměrně přesnou korespondenci s předloženou fází

110

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz nexu, kde jsou aktivity OZ využívány terorismem k operačním účelům. Organizované kriminální aktivity jsou prostředkem k politickému boji. Znatelné je zde i vytváření specializovaných kapacit pro páchání organizované kriminality. Právě tuto fázi nexu, tedy využívání OZ k operačním účelům, můžeme označit za výchozí stav loajalistických paramilitárních organizací. Je patrné, že organizovaná kriminalita je součástí teroristické činnosti loajalistických skupin od samého počátku. Dle dané typologie T. Makarenko je tato fáze fakticky krajním bodem, ve kterém terorismus už využívá OZ, ale stále si zachovává politickou agendu. Přibližně od poloviny 80. let je patrná postupná degenerace politického potenciálu ulsterských loajalistických skupin. Kriminální aktivity způsobují stále vyšší míru korupce v řadách velení a vnitřních skupin, zabývajících se financováním. Z organizované kriminality se postupně stává zdroj vlastního obohacení. Maximalizace zisku se stává prostředkem pro zajištění luxusního životního stylu předních představitelů loajalistických paramilitárních skupin. Teroristické násilí se v průběhu 80. let stává stále více politicky bezúčelným (Silke 1998; Gallaher 2007). Pokud zohledníme fakt postupné degradace politické činnosti ulsterských loajalistických skupin, dojdeme k závěru, že podstata páchání kriminálních aktivit v průběhu 80. let postupně posouvá loajalistické organizace blíže k organizovanému zločinu. Od fáze využívání OZ pro operační účely se tedy loajalistické skupiny dostávají do fáze konvergence. Makarenko popisuje fázi konvergence jako stav, kdy se mění cíle a motivace daných organizací. Ty již nesplňují základní podmínky, které vedly k jejich zařazení v rámci jednotlivých fenoménů terorismu, respektive organizovaného zločinu. Pro původně teroristické organizace platí, že primární motivací se stává čistý zisk (což můžeme označit jako prvek typický pro OZ) a politická náplň slouží pro ospravedlnění, případně krytí kriminální činnosti. Teroristické násilí je v této fázi využíváno ve dvou rovinách. V první se jedná o zachování určitého stavu chaosu a napětí ve společnosti, což napomáhá ke snadnějšímu páchání kriminálních aktivit. Ve druhé rovině jde o užívání teroristického

111

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz násilí proti oponentům v kriminálním prostředí (Makarenko 2004: 135-138). Loajalistické aktivity v průběhu 80. a počátku 90. let oscilují mezi fází operačních motivací a fází konvergence. Období zkorumpovaného vedení loajalistických organizací v 80. letech můžeme zařadit spíše do fáze konvergence. Avšak s generační výměnou ve vedení, kterou pozorujeme na konci 80. let, se do popředí opět zčásti dostávají politické cíle. Loajalistická teroristická kampaň se na počátku 90. let dočkává značné obnovy a loajalistické násilí vůbec poprvé (viz obr. 2) v počtu obětí převyšuje násilí republikánské. Postupná snaha o ukončení konfliktu ze strany Británie s sebou mimo jiné nese kompromisní politiku vůči katolické/republikánské komunitě, což je v přímém rozporu s ideologií loajalismu (Bruce 1995). Příměřím vyhlášeným roku 1994 začíná postupný rozpad ideologické homogenity loajalismu jako takového. Uvnitř loajalistických skupin se na jedné straně začínají objevovat zásadní odpůrci mírového procesu a na druhé zastánci definitivního míru (Gallaher 2007). V 90. letech se v souvislosti s kriminálními aktivitami loajalistů objevuje i velmi kontroverzní obchod s narkotiky. Prodej drog představuje pro paramilitární organizace nesmírně snadnou a rychlou cestu k výdělku. Na druhou stranu ze své podstaty silně poškozuje společnost a tím pádem je s touto aktivitou zaznamenán značný pokles popularity loajalistických skupin (Silke 2000). Rozpory ohledně obchodu s drogami byly v roce 1996 jedním z důvodů odtržení středo-ulsterské brigády v Portadown od UVF. Tato brigáda pod vedením Billyho Wrighta zformovala samostatnou organizaci LVF. Ačkoliv se LVF angažovala v teroristickém násilí, její hlavní podstatou byly spíše kriminální aktivity (srov. Silke 2000; Gallaher 2007; Ryder 2009). Skupina nadále působila zejména v oblasti obchodu s drogami, kde se snažila buď kompletně ovládnout tento obchod na svém území, nebo alespoň franšízovat tyto aktivity jiným subjektům (Curtis, Karacan 2002). LVF se sice od svého vzniku snaží zachovat obraz politické legitimity, její aktivity na tomto poli však můžeme považovat za čistě pragmatické. Například přistoupení k mírovým dohodám v roce 1998 lze vidět především jako snahu o předčasné propuštění členů LVF v rámci záruk vyplývajících z Good Friday Agreement.

112

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Důležitým mezníkem pro zkoumání vztahu mezi terorismem a OZ jsou mírové dohody z jara roku 1998. Všechny významné paramilitární organizace, jak loajalistické tak republikánské, se zavázaly k definitivnímu ukončení teroristických aktivit a postupnému odzbrojení. Jak již bylo popsáno v kapitole o ideologické podstatě ulsterského loajalismu, mírový proces rozdělil loajalismus na větev politickou a odvetnou. Politický loajalismus, jehož hlavním představitelem je UVF, se od roku 1998 snažil o definitivní ukončení teroristických aktivit. Vytvoření solidní politické platformy stavící na principech ulsterského loajalismu bylo však poměrně neúspěšné. Na druhou stranu, odvetný loajalismus je směr apriori v opozici k mírovému procesu. Je záležitostí zejména skupin UDA, LVF a de facto také různých marginálních skupin vznikajících po roce 1998 (např. RHD – Red Hand Defenders, OV – Orange Volunteers). Opozice odvetného loajalismu proti mírovému procesu však může pramenit z čistě pragmatických důvodů. Paramilitární organizace jsou samy o sobě nositeli určité míry násilí. Jejich organizační struktura je přizpůsobena danému konfliktu. Kompletní eliminace všech aktivit, jak násilných, tak kriminálních, je pro dané skupiny značně problematická. Zvláště pokud se kriminální aktivity stávají zdrojem příjmů členské základny, která si navykla na určitý životní standard (Gallaher 2007). Institucionalizovaný stav míru, který nastal v roce 1998, ještě více marginalizoval politický význam loajalistického paramilitarismu. Samotné loajalistické organizace se ve svých aktivitách stále častěji uchylovaly k vigilantismu a kriminalitě. Jestliže v období do 90. let představovalo vydírání a racketeering hlavní zdroj příjmů, od této doby pozorujeme nárůst kvalitativně vyvinutějších forem kriminálních aktivit. Jedná se zejména o různé typy padělatelské činnosti, praní špinavých peněz a obchod s drogami. Zvláště pro výrobu padělaných komodit bylo zapotřebí vytvářet dlouhodobější a pevnou organizační strukturu a odpovídající zázemí (srov. Silke 2000). Vigilantistické aktivity v tomto období představují hlavně způsob kontroly vlastní komunity. Vigilantistické násilí je často užíváno i proti kriminálním oponentům. Časté jsou případy útoků na pachatele trestné činnosti, kteří odmítají spolupracovat s paramilitárními organizacemi nebo jim odvádět taxu ze své činnosti (srov. Ryder 2009; Gallaher 2007).

113

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Oficiální zprávy veřejných institucí (např. OCTF a IMC) konstatují, že od roku 1998 do současnosti vliv a aktivita loajalistických paramilitárních organizací postupně upadá. Jak již bylo zmíněno, horizontální organizační struktura způsobuje značnou autonomii jednotlivých oblastních brigád. Tímto vznikají velké rozdíly z hlediska modu operandi a na přelomu 20. a 21. století jsou loajalistické paramilitární skupiny značně nehomogenní. Určité frakce v rámci jednotlivých organizací jsou v organizované kriminalitě aktivnější, než jiné (srov. OCTF 2006; OCTF 2009; IMC 2009). Z toho vyplývá, že nemůžeme určitý stav konvergence k OZ často přisoudit celým skupinám. Výjimkou z tohoto pravidla snad představuje jen LVF, která je od počátku své existence jasným představitelem konvergenční fáze zde představovaného nexu. LVF je silně angažovaná v kriminálních aktivitách různých typů (obchod s drogami, vydírání apod.), politickou rétoriku využívá čistě jako ospravedlnění kriminality a násilí je namířeno zejména proti kriminálním oponentům nebo proti členům ostatních loajalistických skupin, které se staví proti podstatě LVF (srov. OCTF 2006; OCTF 2009; IMC 2006). Celkově shrnuto, od fáze operačních motivací daného nexu, která byla typická pro období do poloviny 80. let, se loajalistické aktivity postupně přibližují fázi konvergence. Prvním vážnějším případem fáze konvergence byla situace v 80. letech, kdy rozsáhlá korupce v řadách vedení způsobila změnu primární motivace na pouhou maximalizaci zisku. Na počátku 90. let dochází k částečnému obnovení politických aktivit, které opět poukazují spíše na fázi operačních motivací. S příměřím v polovině 90. let a mírovými dohodami z roku 1998 přichází další degenerace politické aktivity loajalistů 15. Ačkoliv politické a teroristické aktivity zaznamenávají značný pokles a snižují se výdaje na udržování organizačních struktur 16, kapacity pro páchání kriminální činnosti zůstávají nezměněné či dokonce expandují. Loajalistické organizace, respektive jejich jednotlivé části, tedy v období politické neaktivity směřují svoji pozornost k aktivitám kriminálním. Motivací se stává akumulace zisku a udržení vytvořených kapacit zisk zajišťujících. Pokud hovoříme o stavu organizací jako takových, současný stav vyplývající z období po roce 1998 vykazuje aspekty fáze konvergence představovaného nexu. Je zde ale nutné zmínit,

114

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz že ne všechny kriminální aktivity loajalistů jsou podnikány v rámci daných organizací. Struktura loajalistických paramilitárních skupin od roku 1998 postupně eroduje a stále častější je individuální kriminální činnost jejich členů.

Konkrétní příklady loajalistických kriminálních aktivit Určení stavu nexu mezi terorismem a OZ silně závisí na zkoumání primárních motivací k páchání trestné činnosti. Pokud jsou zisky plynoucí z kriminálních aktivit využívány k vlastnímu obohacení členů paramilitárních skupin, je zřejmé, že můžeme hovořit spíše o organizovaném zločinu. Aktivity loajalistických skupin jsou provázeny různou mírou korupce v řadách vedení a skupinách zabývajících se financováním. Avšak samotné vnímání korupce v řadách členů paramilitárních organizací prošlo určitým vývojem. Míra korupce v řadách vedení je významným indikátorem posunu od politických aktivit ke kriminalitě. Ukazuje zejména na fakt, že pokud vedení využívá zisky z ilegálních aktivit pro vlastní prospěch a obohacení, pokračuje devalvace politické náplně a tyto skupiny jako celek začínají více naplňovat definiční podstatu organizovaného zločinu. Na přelomu 70. a 80. let byla míra korupce mezi vedením loajalistických paramilitárních organizací poměrně nízká. Pro srovnání situace v tomto období s dobou poloviny 90. let poslouží následující příklady. Velitel brigády UDA ze západního Belfastu T. Lyttle bydlel v průběhu 70. a 80. let v běžném řadovém domě (který se od okolních lišil pouze tím, že mezi jeho vybavením byla velká barevná televize) a vlastnil starší auto zn. Vauxhall. V roce 1988 byl zastřelen J. Craig, člen UDA zodpovědný za většinu aktivit vydírání a racketeeringu. Policejní vyšetřování konstatovalo jeho zkorumpovanost na základě vlastnictví dvou videorekordérů a tří barvených televizí. Od 90. let ale situace prochází razantnější proměnou. V roce 2002 byl zavražděn S. Warnock, člen LVF a přední dealer drog na území SI. Warnock v době vraždy seděl ve svém novém BMW a měl u sebe asi £20,000 v hotovosti (Bruce 2004: 508-509). Následné vyšetřování odhalilo další majetek v hodnotě asi £200,000, s největší pravděpodobností pocházející z trestné činnosti (BBC News 2005a). Jako další příklad můžeme uvést

115

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz J. Graye, který byl zavražděn v roce 2005. Gray do roku 2005 působil jako velitel UDA ve východním Belfastu. Během svého působení se stal slavným zvláště kvůli svému životnímu stylu: zálibě ve špercích, módě a nákladných večírcích (v roce 2005 dokázal utratit až 30,000€ za jediný víkend) (Independent.ie 2005; BBC News 2005b). Z výše uvedených dat je patrné, že objem finančních prostředků, které putovaly přímo ke konkrétním členům organizací rapidně narůstal. V 70. a 80. letech bylo za korupční jednání považováno nejčastěji zpronevěření několika stovek (výjimečně tisíců) liber ze zisků z trestné činnosti. Od 90. let se pak již nedá hovořit o přímé zpronevěře části zisku, který jde na financování organizace, ale začínají se zde formovat aktivity OZ sloužící přímo k obohacení členů organizací. Konvergenční fázi nexu mezi terorismem a OZ můžeme poměrně dobře ilustrovat na velmi kontroverzní problematice obchodu s drogami. V průběhu 90. let loajalisté, z důvodů poklesu zisků z vydírání a podobných aktivit, začínají aktivně působit právě v oblasti obchodu s narkotiky, které představují rychlou a efektivní cestu k vysokým ziskům. Ačkoliv jsou právě tyto aktivity často odsuzovány vedoucími představiteli loajalistických paramilitárních organizací, obchod s drogami se v 90. letech stává primárním zdrojem příjmů pro mnohé brigády. Loajalistické skupiny postupně monopolizují obchod s drogami na území Severního Irska (zejména na poli distribuce extáze a marihuany) 17. Zpočátku se jednalo spíše o „zdaňování“ individuálních dealerů pod záminkou příspěvků na uvězněné loajalisty. Později se však jejich aktivity rozšiřují. Loajalisté vysílají své členy na území Anglie (zejména do Londýna), kde nakupují drogy, které následně na území SI buď sami distribuují nebo dále prodávají místním dealerům. Ti, kteří odmítají nakupovat narkotika od loajalistických skupin, jsou většinou vystaveni brutálnímu násilí (Silke 2000: 113). Obchod s drogami se stal významným zdrojem příjmů mnoha brigádních velitelů UDA (mezi které můžeme řadit např. výše zmíněné J. Graye a J. Adaira), kteří jsou často označováni za „kmotry“ severoirského podsvětí (srov. Gallaher 2007). Je zde ale nutné opět zmínit, že UDA se jako organizace povětšinou od těchto aktivit distancovala. U organizace LVF je naopak obchod s narkotiky

116

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz primárním příjmem organizace jako takové. Na druhou stranu se jedná o skupinu tvořenou téměř výhradně lidmi, kteří se snaží maximalizovat zisk pro vlastní potřebu. Spekuluje se, že LVF byla přímo propojena s velkým množstvím konopí a extáze, které bylo zabaveno v roce 2003. Celková hodnota zabavených drog činila cca 2 – 3,5 milionu liber (Shanty, Mishra 2008). Obchod s drogami představuje vhodný příklad pro ilustraci nexu zejména proto, že obsahuje většinu definičních aspektů fáze konvergence. Vyskytuje se zde mutovaná struktura původně teroristické organizace (v tomto případě LVF, případně části UDA), která již nemá politické cíle. Zisk z distribuce drog putuje z velké části do kapes jejich členů, kteří si užívají získaného luxusu (což je příklad právě Graye, Adaira, Warnocka a dalších). Teroristické násilí se objevuje takřka výhradně ve formě útoků proti kriminálním rivalům (např. konkurenčním dealerům) a státnímu aparátu, který se snaží potlačit aktivity OZ. Komercionalizaci loajalistického terorismu (i loajalismu samotného) pomůže ilustrovat i fakt, že jednotlivé loajalistické skupiny si navzájem platí za to, že jedni mohou distribuovat drogy na území druhých (Shanty, Mishra 2008: 148).

Závěr Po předložení závěrů analýzy jednotlivých prvků můžeme tvrdit, že ulsterský loajalistický terorismus během svého vývoje postupně konvergoval k organizovanému zločinu. Tato proměna však nebyla nijak zvlášť výrazná, zejména z důvodu, že počátečním stavem vývoje byla již určitá fáze nexu mezi terorismem a OZ. V současnosti můžeme označit loajalistické aktivity spíše pojmy související s organizovaným zločinem. Najít příčiny přechodu od terorismu k OZ je poměrně složitá záležitost. Určitě mezi ně můžeme zařadit samotný koncept loajalistického terorismu. Jeho pro-státní pojetí, tedy hájení daného statu quo jej silně limituje v mnoha aspektech, zejména v získávání finančních prostředků, které musí získávat jinou cestou. Loajalistický terorismus není přímým konkurentem státu. Naopak, snaží se podporovat státní zájem, i když svými vlastními (často velmi radikálními a nekompromisními) způsoby. Ačkoliv jeho význam v

117

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz jistých fázích konfliktu (zejména v počátku) byl poměrně opodstatněný, postupně se loajalistické aktivity stávaly spíše nadbytečnými, až kontraproduktivními. Neschopnost či neochota ke kompromisním řešením ze strany loajalismu tak často stála v přímém rozporu s oficiální státní politikou. V návaznosti na podstatu loajalistického terorismu můžeme jako další důvod uvést personální nezvládnutí původní politické pozice. S přítomností určité konkurence v boji za stejnou věc – britského státu, je členství v paramilitárních organizacích záležitostí spíše těch méně schopných, méně majetných, méně vzdělaných a více náchylných ke korupci, kriminalitě a brutálnímu násilí. Výzkum R. Clarkeho a S. Lee (2008) konstatoval, že v případě organizace PIRA je typologie nexu terorismus – OZ od T.Makarenko nepřesná a zavádějící. Autoři argumentují faktem, že PIRA má vytvořenou strukturu, kvůli které de facto okupuje různé stupně nexu zároveň. Pozice loajalistického terorismu je však mnohem jednodušeji identifikovatelná a s danou teorií poměrně dobře koresponduje. Pokud zde využijeme komparace s republikánskými organizacemi, můžeme pozorovat značný kvalitativní rozdíl. Loajalistický terorismus ve srovnání s republikánským představuje nižší vývojový stupeň. Je méně organizovaný, hůře materiálně i personálně vybavený a má větší tendence ke korupci a nejednotnosti. Loajalistický terorismus jako kvalitativně nižší forma (ve vztahu k republikánskému terorismu) lépe splňuje podmínky dané typologie. Typologie T. Makarenko je tedy evidentně - což konstatovali Clarke a Lee - méně přesná v adaptaci na složitější, dlouhodobě působící a kvalitativně vyšší formy teroristických organizací jako představuje například PIRA. Výzkum přechodu od terorismu k organizovanému zločinu a vice versa je důležitý pro efektivní potírání těchto fenoménů. Terorismus jako politický fenomén je nutné řešit odlišnými způsoby než organizovaný zločin. Právě určení daného stupně provázanosti mezi terorismem a OZ může napomoci k určení skutečného stavu a často změnit společenská dogmata při náhledu na konkrétní problémy. Celkový pohled na možné úrovně souvztažnosti mezi terorismem a OZ je však poměrně rozmanitý. Můžeme se setkat s termíny nexus, symbióza nebo hybridní formy organizace (srov. Makarenko 2004;

118

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Shelley, Picarelli 2002; Shelley, Picarelli 2005; Hutchinson, O'Maley 2007). Aplikace těchto teoretických postupů a konceptů na případ Severního Irska může přinést důležité poznatky. Severní Irsko je oblastí, kde dlouhá léta probíhal poměrně intenzivní konflikt, jehož následky nejsou dodnes plně vyřešeny. V rámci konfliktu se pak setkáváme s různými formami politického násilí (včetně terorismu) a jiných fenoménů ohrožujících bezpečnost (organizovaný zločin). Faktem také je, že ani stát s dlouhodobou demokratickou tradicí, disponující poměrně velkými prostředky, kterým je Velká Británie, nedokázal tento konflikt dlouhá léta efektivně potlačit. Konkrétní příklad ulsterských loajalistických skupin představuje specifickou problematiku politicky pro-státně orientované aktivity, která postupně degeneruje a ve výsledku je pro stát přímou hrozbou. Seznam použitých zkratek BA

(British Army) Britská armáda

CIRA (Continuity Irish Republican Army) Pokračující Irská republikánská armáda IICD

(International Independent Commission on Decommissioning) Mezinárodní

nezávislá komise pro odzbrojování IMC

(Independent Monitoring Commission) Nezávislá monitorovací komise

INLA (Irish National Liberation Army) Irská národně osvobozenecká armáda IRA

(Irish Republican Army) Irská republikánská armáda

LVF

(Loyalist Volunteer Force) Loajalistický dobrovolnický sbor

NIO

(Northern Ireland Office) Úřad pro Severní Irsko

OCTF (Organized Crime Task Force) Operační skupina pro organizovaný zločin OKS

Organizovaná kriminální skupina/skupiny

OV

(Orange Volunteers) Oranžští dobrovolníci

OZ

Organizovaný zločin

PIRA (Provisional Irish Republican Army) Prozatímní Irská republikánská armáda (známá také jako Provos) PSNI (Police Service Northern Ireland) Policejní služba Severního Irska

119

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz PUP

(Progressive Unionist Party) Progresivní unionistická strana

RHD (Red Hand Defenders) Obránci červené ruky RIRA (Real Irish Republican Army) Pravá irská republikánská armáda RUC (Royal Ulster Constabulary) Královský Ulsterský policejní sbor SI

Severní Irsko

UDA (Ulster Defence Association) Ulsterské obranné sdružení UDP (Ulster Democratic Party) Ulsterská demokratická strana UDR (Ulster Defence Regiment) Ulsterský obranný sbor UFF

(Ulster Freedom Fighters) Ulsterští bojovníci za svobodu

UVF (Ulster Volunteer Force) Ulsterský dobrovolnický sbor UWC (Ulster Workers Council) Ulsterská dělnická rada NICRA (Northern Ireland Civil Rights Association) Severoirská asociace pro lidská práva Použitá literatura a zdroje Bruce, S. 1992. The Red Hand. Protestant Paramilitaries in Northern Ireland. Oxford: Oxford University Press. Bruce, S. 2004. Turf War and Peace: Loyalist Paramilitaries since 1994. Terrorism and Political Violence, Vol. 16., No. 3.: 501-521 Cejp, M. a kol. 2004. Organizovaný zločin v České Republice III. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/301.pdf, ověřeno ke dni 29.9.2010. Clarke, R., Lee, S. 2008. The PIRA, D-Company, and the Crime-Terror nexus. Terrorism and Political Violence, 20.: 376-395. Curtis, G.E., Karacan, T. 2002. The nexus among terrorists, narcotics traffickers, weapons proliferators, and organized crime networks in Western Europe. Washington: Library of Congress – Federal research division. Finckenauer, J. 2005. Problems of Definition: What is Organized Crime? Trends in Organized Crime, 3/2005.: 63-83.

120

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Frank, J. 2006. Konflikt v Severním Irsku. Praha: Triton. Gallaher, C. 2007. After the Peace: Loyalist Paramilitaries in Post-Accord Northern Ireland. Ithaca: Cornell Uviversity Press. Goldstock, R. 2004: Organised Crime in Northern Ireland: A report for the Secretary of state. Dostupné z: http://www.nio.gov.uk/government_response_to_goldstock_report.pdf, ověřeno ke dni 29.9.2010 Hagan, F.A. 2006. „Organized Crime“ and „organized crime“: Indeterminante Problems of Definition. Trends in Organized Crime, vol.9, no.4.: 127-137. Hutchinson, S., O′Malley, P. 2007. A Crime-Terror Nexus? Thinking on Some of the Links between Terrorism and criminality. Studies in Conflict and Terrorism, vol. 30.: 1095-1107. Makarenko, T. 2004. The Crime-Terror Continuum: Tracing the Interplay between Transnational Organised Crime and Terrorism. Global Crime, vol. 6, no. 1.: 129-145 Mareš, M. 2005. Terorismus v ČR. Brno: Centrum strategických studií. Moore, M., Sanders, A. 2002. Formations of Culture: Nationalism and Conspiracy Ideology in Ulster Loyalism. Anthropology Today, Volume 18, Issue 6.: 9-15 Moran, J. 2004. Paramilitaries, ‘ordinary decent criminals’ and the development of organised crime following the Belfast agreement. International Journal of the Sociology of Law, 32.: 263-278. Picarelli, J.T., Shelley, L.I. 2007. Organized crime and terrorism. In: Giraldo, J.K., Trinkunas, H.A. eds. Terrorism financing and state responses: a comparative perspective. Stanford: Stanford University Press, s. 39-55. Rolston, B. 2005. An effective mask for terror: Democracy, death squads and Northern Ireland. Crime, Law and Social Change, Volume 44, Number 2.: 181-203 Ryder, C. 2009. Organised Crime and Racketeering in Northern Ireland. In: Dingley, J. ed. Combating Terrorism in Northern Ireland. Abingdon: Routledge, s. 128-136. Shanty, F., Mishra, P. 2008. Organized Crime: From trafficking to terrorism. Santa Barbara: ABC-CLIO. Shelley, L.I., Picarelli, J.T. 2002. Methods not Motives: Implications of the Convergence of

121

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz International Organized Crime and Terrorism. Washington: Transnational Crime and Corruption Centre. Shelley, L.I., Picarelli, J.T. 2005. Methods and Motives: Exploring Links Between Transnational Organized Crime and International Terrorism. Trends in Organized Crime, vol.9., no. 2.: 52-67. Silke, A. 1998. In Defence of the Realm: Financing Loyalist Terrorism in Northern Ireland. Part One – Extortion and Blackmail. Studies in Conflict and Terrorism, 21.: 331-361. Silke, A. 1999. Ragged justice: Loyalist vigilantism in Northern Ireland. Terrorism and Political violence, 11.: 1-31. Silke, A. 2000. Drink, Drugs, and Rock’n’Roll: Financing Loyalist Terrorism in Northern Ireland—Part Two. Studies in Conflict and Terrorism, 23.: 107-127. Silke, A., Taylor, M. 2000. War without end: Comparing IRA and Loyalist Vigilantism in Northern Ireland. Howard Journal of Criminal Justice, XXXIX, Issue 3.: 249-266 Smolík, J. 2007. „Úvod do problematiky organizovaného zločinu“. In: Smolík, J., Šmíd, T., Vaďura eds. Organizovaný zločin a jeho ohniska v současném světě. Brno: Masarykova Univerzita. Strmiska, M. 1995. Severní Irsko: etnický konflikt a perspektiva usmíření. Politologický časopis, II, 2/1995: 169 – 172. Strmiska, M. 1996. Politický terorismus. Úvod do studia politického terorismu v demokratických zemích. Brno: Masarykova Univerzita. Strmiska, M. 2001. Terorismus a demokracie: Pojetí a typologie subverzivního teroristického násilí v soudobých demokraciích. Brno: Mezinárodní politologický ústav. Šmíd, T. 2009. Organizovaný zločin v Ruské Federaci. Brno: Mezinárodní politologický ústav. Wood, I.S. 2006. Crimes of loyalty: History of UDA. Edinbourgh: Edinbourgh University Press.

122

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Internetové zdroje BBC News 2005a. Agency can seize LVF man's assets. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/northern_ireland/4329251.stm, ověřeno ke dni 29.9.2010. BBC News 2005b. Six held over loyalist's killing. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/northern_ireland/4311130.stm, ověřeno ke dni 29.9.2010. CAIN Project – Population. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/ni/popul.htm, ověřeno ke dni 29.9.2010. CAIN Project – Religion. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/ni/religion.htm, ověřeno ke dni 29.9.2010. Good Friday Agreement. Dostupné z: http://www.taoiseach.gov.ie/attached_files/Pdf %20files/NIPeaceAgreement.pdf, ověřeno ke dni 29.9.2010. IMC 2004. First Report of the Independent Monitoring Commission. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/docs/imc/imc200404.pdf, ověřeno ke dni 29.9.2010. IMC 2005. Fifth Report of the Independent Monitoring Commission. Dostupné z: http://www.independentmonitoringcommission.org/documents/uploads/IMC_Report.pdf, ověřeno ke dni 29.9.2010. IMC 2006. Tenth Report of the Independent Monitoring Commission. Dostupné z: http://www.independentmonitoringcommission.org/documents/uploads/ACFEF3.pdf, ověřeno ke dni 29.9.2010. IMC 2009. Twenty-Second Report of the Independent Monitoring Commission. Dostupné z: http://www.independentmonitoringcommission.org/documents/uploads/Twenty-Second %20Report.pdf, ověřeno ke dni 29.9.2010. Independent.ie 2005. UDA leader 'Doris' and the €30,000 Dublin party. Dostupné z:

123

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz http://www.independent.ie/national-news/uda-leader-doris-and-the-30000-dublin-party473229.html, ověřeno ke dni 29.9.2010. OCTF 2006. Annual Report of Threat Assessment 2006: Organized Crime in Northern Ireland. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/issues/police/organisedcrime/octf190606.pdf, ověřeno ke dni 29.9.2010. OCTF 2009. Annual Report of Threat Assessment 2009: Organized Crime in Northern Ireland. Dostupné z: http://www.octf.gov.uk/getattachment/cc694aeb-3a3a-4e00-9a63218e5b570b0d/Publication-3.aspx, ověřeno ke dni 29.9.2010. ___________ 1 Jako jiné formy financování terorismu mimo OZ můžeme jmenovat například legální podnikání, zneužívání příspěvků místních komunit, financování z diaspor a státní příspěvky (Makarenko 2004; Picarelli, Shelley 2007) 2 Zde můžeme ovšem citovat G. Schweitzera, který tvrdí, že rozdíly v operačních kapacitách jsou zvláště v poslední době již velice nejasné. Schweitzer poukazuje na fakt, že v současnosti většina teroristických skupin a OZ vychází ze společného „globálního podsvětí“ při plánování ilegálních aktivit (cit. dle Clarke, Lee 2008). 3 Zde je možné předložit argument, že většina autorů opomíjí situaci teroristických skupin, které nikdy nepřijímaly přímou finanční podporu od jakéhokoliv státu a tedy užití metod organizovaného zločinu se vyskytuje v rámci celého působení teroristické skupiny bez ohledu na globální uspořádání mezinárodního systému. Tato situace je typická právě pro Severoirský konflikt, jak bude přehledněji popsáno v další části této práce. 4 V této souvislosti se však nejedná o pronikání do politických a veřejných struktur za účelem získání výhodnější pozice při maximalizaci zisku, např. pomocí korupce, což můžeme označit jako jeden z hlavních rysů „klasického“ OZ. V tomto případně konvergence OZ s terorismem můžeme hovořit spíše o snahu změnit status quo, což je jeden z významných rysů politického terorismu. 5 Například spolupráce s jihoamerickými FARC. 6 Celé území irského ostrova bylo až do roku 1921 součástí Británie. 7 Pojmy unionismus a loajalismus bývají velmi často stavěny synonymně. Jsou zde však podstatné rozdíly z hlediska přístupu k nacionalismu samotnému a hlavním politickým otázkám. 8 Potažmo náboženství, ale náboženský prvek je zde spíše určujícím faktorem etnicity (Gallaher 2007:1). 9 Věznice speciálně vytvořená pro uvězněné členy republikánských a loajalistických paramilitárních organizací. Více např.: http://news.bbc.co.uk/hi/english/static/in_depth/northern_ireland/2000/maze_prison/ 10 Tento fakt se projevuje mimo jiné i tím, že loajalismus jako takový za dobu svého působení nevytvořil plně životaschopnou politickou větev (Gallaher 2007).

124

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz 11 Což bylo výhodou zejména pro republikánské skupiny, které často využívají zázemí a úkrytu právě na území Irské republiky. 12 V loajalistickém kontextu jde většinou o velitele brigád, z nichž každá připadá na jednu ze 6 částí provincie. 13 Republikánské paramilitární organizace mají spíše vertikální organizační strukturu. Většina aktivit tedy podléhá jednomu, nejvyššímu velení (Clarke, Lee 2008). Na druhou stranu, loajalistické skupiny jsou organizovány spíše horizontálně a velitelé jednotlivých brigád mají poměrně rozsáhlou autonomii (srov. Silke 1998; 2000; Bruce 1992). 14 Většina členů paramilitárních organizací v SI jsou oficiálně nezaměstnaní (Silke 1998). 15 Příkladem tohoto je například spolupráce s republikánskými skupinami při dělbě teritoria pro páchání organizované kriminality, zejména obchodu s drogami a vydírání (Silke 2000). 16 Předčasné propouštění vězňů po roce 1998 eliminovalo potřebu finančně podporovat jejich rodiny. Propuštění členové paramilitárních skupin se navíc z velké části znovu zapojili do získávání finančních prostředků (Silke 2000). 17

Sám J. Adair, jeden z čelních představitelů UDA, byl od mládí drogově závislý. To se později odrazilo i na činnosti jeho C-Company působící v Belfastu v oblasti Shankill Road (Wood 2006).

125