ÚLET NAD ŘEZEM Na semináři „Kůrovcová kalamita - argumenty zastánců zdravého rozumu“ v Praze 12.10.2011 ministr Chalupa mimo jiné také promluvil o druhém nejstarším smrku Šumavy (zkráceno): … přežil rekatolictví, Bachův absolutismus, nacismus i komunismus a v roce 2004 ho zabil kůrovec…a teprve po 350 letech (cca v r. 1810), kdy dostal prostor díky hospodaření v lese se rozrostl…..celý záznam řeči: http://video.idnes.cz/?idvideo=V111012_183608_tv-zpravy_nov iDNES.cz je nejsledovanější internetový portál a tak se tahle demagogická řeč dostala k velkému okruhu diváků a posluchačů. Proč je tento krátký projev demagogie: 1) snaží se vyvolat emoce (ale – spojit kůrovce a nacismus, to chce odvahu) 2) uvádí nepřesná fakta: místo, na němž „Smrk“ žil, spadalo původně do Státní přírodní rezervace „Trojmezenský prales“, vyhlášené v r. 1933, dnes je to Přírodní památka - I. zóna NPŠ. Důvodem vyhlášení bylo to, že území bylo velmi málo dotčené lidskou činností. Porosty v rezervaci, kromě nejvýše položených vrcholových částí mezi Plechým a Třístoličníkem nebyly pravděpodobně nikdy úmyslně těženy (Jelínek 1997 Dendrologická analýza (Svoboda, Čada 2011) uvádí, že k zásadnímu proředení porostu kolem smrku došlo mezi roky 1807 – 1810, tedy v době, kdy již byl v provozu Schwarzenberský kanál, těžbu (lesnické hospodaření) v místě „Smrku“ tak nelze ani úplně vyloučit, ale ani z žádných dostupných dokladů prokázat. Uvolnění růstu „Smrku“ mělo pravděpodobněji přírodní původ (větrný nebo sněhový polom, žír lýkožroutem smrkovým…) Analýza 10 pařezů z okolí „Smrku“ (Hubený 2011) ukazuje, že porost okolo něho vznikal mezi roky 1780 až 1870, tj. cca 90 let. První skupina (20%) vznikla v období 1780-1790, další výraznější –50% - mezi roky 1820-1840. Další skupina vznikla kolem roku 1870. Porost v okolí „Smrku“ byl tedy nestejnověký. Zatímco porosty s věkovým rozpětím do 40 let lze ještě považovat za kultury, ostatní už musíme považovat za převážně přírodě blízké nebo přírodní - viz „Věková struktura šumavských lesů“ (Hubený 2010) Terén v místě „Smrku“ je severovýchodní, silně kamenitý prudký svah, špatně dostupný, nadmořská výška 1155 m.
Informační tabule u pařezu „Smrku“
Kamenitý terén pod informační tabulí a pařezem „Smrku“, zřetelná samoobnova lesa
Svah pod informační tabulí
Strmá stráň v okolí „Smrku“, bezzásahový režim, mrtvé jen horní stromové patro, samoobnova lesa bez pomoci člověka
Z uvedených skutečností lze dovodit vyšší pravděpodobnost, že v okolí „Smrku“ se lesnicky nehospodařilo. „Smrk“ skončil svůj život způsobem pro smrky přirozeným. Příčiny velkoplošné disturbance v okolí „Smrku“ kolem r. 2004 vysvětluje práce „Co vyprávějí šumavské smrčiny“ (Šantrůčková, Vrba a kol. 2010) O důvodech, proč je nepravděpodobné, že smrk v hospodářském lese nedosáhne vyšší věk (nad cca 200 let) píše Pavel Hubený do připravovaného posledního čísla časopisu Šumava 2011 v článku „Nejstarší šumavské smrky“
Nelze tedy před národem dávat dosažený věk „Smrku“ do souvislosti s dobrým lesnickým hospodařením v minulosti a jeho konec se špatným lesnickým hospodařením po r.1991. I jiné šumavské smrky, díky svým rozměrům a dožívanému věku, bývají bohužel předmětem propagandy, uvedu pár příkladů (náš „Smrk“ bude co se týče věku spíš na 3-4 místě):
„Zázračný smrk“ (422 let) z okraje Boubínského pralesa, poražen u příležitosti okresní výstavy v r.1882 (Mánek, Mareš) „Stožecký smrk“ (525 let), u Černého Kříže, pokácen nesmyslně v r.1832 a ponechán na místě (Mánek, Mareš) „Boubínský smrk“ (370 let) přímo z Boubínského pralesa, pokácen v r. 1939 po projevu vedoucího tajemníka NSDAP, údajný dar městu Berlín (Mánek, Mareš) „Želnavský smrk“ (585 let – v literatuře někdy uváděno 1170 let), pokácen 1866. Výřez z jeho kmene byl dopraven do Vídně. Ve Vídni byl rozřezán na čtyři stejně velké díly, které měly být poslány na světovou výstavu do Paříže, Londýna a Berlína. Smrk bez označení pokácený na Boubíně J.Haasem v roce 1864 (Hubený) Lukenský smrk, starý až 600 let, dnes v Info středisku Idina Pila (Hubený) Prášilský smrk starý 580 let, zámek Ohrada u Hluboké (Hubený) Smrk z Plešného starý 544 let, zámek Ohrada u Hluboké (Hubený)
Tyto smrky, až na Lukenský, padly k zemi rukou hospodáře. Náš „Smrk“ z roku 2004 posloužil k zdůvodnění „boje“ proti kůrovci v národním parku ústy ministra Tomáše Chalupy za asistence ředitele NPŠ Jana Stráského a jeho náměstka Jiřího Mánka a to všechno pod záštitou presidenta republiky Václava Klause. V letošním roce tak demagogie na téma „kůrovec“ konečně opustila regionální úroveň, přešla do nejvyšších politických pater a bohužel i na Správu NPŠ. Zveličování – jen pár příkladů - vyhlášení tisícileté kůrovcové kalamity samotným NPŠ v červnu 2011, vytváření dojmu mrtvé krajiny po žíru kůrovcem, prezentování místních obcí a lidí jako obětí zřízení NPŠ (1300 obyvatel v produktivním věku), výběr lokality Ptačí potok uprostřed bezzásadových zón, ale poblíž aktivního starosty Modravy, (kůrovec graduje i v ostatních lesích ČR, ovšem bez medializace)…..bagatelizování důsledků masové turistiky, viz např. dokument „Stanovisko STUŽ č. 121 na www.stuz.cz k lanovce na Hraničník.
To vše vytváří kouřovou clonu, určenou zejména pro tzv. širokou veřejnost. Tyhle kouře a mlhy odchylují pozornost od skutečnosti, že na hranicích NPŠ, vytýčených v r. 1991 z rozumu i nadšení netrpělivě přešlapuje lidský „rozvoj“ v podobě
dřevařského a turistického průmyslu, jeho předvoj je plzeňský návrh zákona o NP Šumava a v současné podobě i návrh MŽP. Poznámka na závěr do vlastních řad: Mám dojem, že většina z nás si nějak neuvědomuje, že před dnešní rozvojovou (gradační) silou živočicha jménem Homo sapiens (Člověk moudrý) neobstojí prakticky žádný „nežádoucí“ živočich nebo rostlina. Jeden z mnoha příkladů: Lynx Lynx - Rys ostrovid (loví např. srnčí a to vadí), Ačkoliv je řádný původní obyvatel Šumavy, znovu zde přežívá jen a jen z rozhodnutí lidí, sám o sobě už by na Šumavě neměl sebemenší šanci. Z jeho teritoria, které zabere lanovka na Hraničník tiše zmizí, jeho názor nedokážeme zjistit, do parlamentu ho nedostaneme, jednat o něm ale budeme. Karel Schneider Lčovice
LITERATURA: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)
Co vyprávějí šumavské smrčiny (Šantrůčková, Vrba a kol. 2010) Zpráva o dendrologické analýze… (Svoboda, Čada 2011) Struktura horského smrkového dřeva v oblasti Trojmezní…. (Svoboda 2005) Historický průzkum – Ověřování genofondu smrku ztepilého…. (Jelínek 1997) Věková struktura lesů Šumavy (Hubený 2010) Časopis Šumava 2006, článek „Rekordy stromů“ (Mánek, Mareš) Časopis Šumava Zima 2011, článek „Nejstarší šumavské smrky“ (Hubený)
