z nuzných poměrů. Po absolvování vojenské služby v Japonsku studuje literaturu, kterou později také přednáší. Je sužován depresemi, hospitalizován, propadá pití, hlavně však píše křehké básně a poezii také překládá.Kromě jiných ocenění získává za své Sebrané básně také Pulitzerovu cenu.
n e z l o m í
mu stává průmětem celé Ameriky. Pochází
bevědomí a společenští, je Wright tichý,
svou pokorou a niterností protipól halasných beatniků, Wrightových generačních druhů. Tam, kde jsou mnohomluvní, sepokorný a osamělý. Tam, kde druzí útočí
v ě t e v
Narodil se Ohiu na Středozápadě, který se
Básně ze sbírky Tahle větec se nezlomí tvoří
a šokují, Wright šeptá a konejší. Wright znamená v angličtině řemeslník.
t a h l e
James Wright (1927 – 1980)
s e
J a m e s Wr i g h t
Toto nenápadné slůvko bývá často součástí adjektivních složenin: wheelwright je například kolář, shipwright zase lodní tesař. V případě sbírky Tahle větev se nezlomí se na-
sbírky a James Wright se stává „kultovním
bízí spojení skromně obyčejného autorova
dosud nepronikl a tato sbírka je vůbec první Wrightovou knihou, která se v českém kontextu a překladu do češtiny objevuje.
J a m e s
americkým básníkem“. K nám jeho věhlas
W r i g h t
Posmrtně vycházejí ještě tři jeho básnické
ta h l e v ě t e v s e n e z l o m í
příjmení se slovem naděje. Hopewright je ten, který opracovává naději.
z nuzných poměrů. Po absolvování vojenské služby v Japonsku studuje literaturu, kterou později také přednáší. Je sužován depresemi, hospitalizován, propadá pití, hlavně však píše křehké básně a poezii také překládá.Kromě jiných ocenění získává za své Sebrané básně také Pulitzerovu cenu.
n e z l o m í
mu stává průmětem celé Ameriky. Pochází
bevědomí a společenští, je Wright tichý,
svou pokorou a niterností protipól halasných beatniků, Wrightových generačních druhů. Tam, kde jsou mnohomluvní, sepokorný a osamělý. Tam, kde druzí útočí
v ě t e v
Narodil se Ohiu na Středozápadě, který se
Básně ze sbírky Tahle větec se nezlomí tvoří
a šokují, Wright šeptá a konejší. Wright znamená v angličtině řemeslník.
t a h l e
James Wright (1927 – 1980)
s e
J a m e s Wr i g h t
Toto nenápadné slůvko bývá často součástí adjektivních složenin: wheelwright je například kolář, shipwright zase lodní tesař. V případě sbírky Tahle větev se nezlomí se na-
sbírky a James Wright se stává „kultovním
bízí spojení skromně obyčejného autorova
dosud nepronikl a tato sbírka je vůbec první Wrightovou knihou, která se v českém kontextu a překladu do češtiny objevuje.
J a m e s
americkým básníkem“. K nám jeho věhlas
W r i g h t
Posmrtně vycházejí ještě tři jeho básnické
ta h l e v ě t e v s e n e z l o m í
příjmení se slovem naděje. Hopewright je ten, který opracovává naději.
z nuzných poměrů. Po absolvování vojenské služby v Japonsku studuje literaturu, kterou později také přednáší. Je sužován depresemi, hospitalizován, propadá pití, hlavně však píše křehké básně a poezii také překládá.Kromě jiných ocenění získává za své Sebrané básně také Pulitzerovu cenu.
n e z l o m í
mu stává průmětem celé Ameriky. Pochází
bevědomí a společenští, je Wright tichý,
svou pokorou a niterností protipól halasných beatniků, Wrightových generačních druhů. Tam, kde jsou mnohomluvní, sepokorný a osamělý. Tam, kde druzí útočí
v ě t e v
Narodil se Ohiu na Středozápadě, který se
Básně ze sbírky Tahle větec se nezlomí tvoří
a šokují, Wright šeptá a konejší. Wright znamená v angličtině řemeslník.
t a h l e
James Wright (1927 – 1980)
s e
J a m e s Wr i g h t
Toto nenápadné slůvko bývá často součástí adjektivních složenin: wheelwright je například kolář, shipwright zase lodní tesař. V případě sbírky Tahle větev se nezlomí se na-
sbírky a James Wright se stává „kultovním
bízí spojení skromně obyčejného autorova
dosud nepronikl a tato sbírka je vůbec první Wrightovou knihou, která se v českém kontextu a překladu do češtiny objevuje.
J a m e s
americkým básníkem“. K nám jeho věhlas
W r i g h t
Posmrtně vycházejí ještě tři jeho básnické
ta h l e v ě t e v s e n e z l o m í
příjmení se slovem naděje. Hopewright je ten, který opracovává naději.
DAUPHIN
TAHLE VĚTEV SE NEZLOMÍ
James Wr ight
TAHLE V ĚTEV SE NEZLOMÍ
Tato kniha se těší laskavé podpoře Ministerstva kultury České republiky.
Copyright © 1961 by John Cage Translation © Aleš Palán, 2011 © Dauphin, 2011 Photo © Jan Horáček, 2011 ISBN 978-80-7272-387-4
Ach, könt‘ ich dorthin kommen, Und dort mein Herz erfreu’n, Und aller Qual entnommen, Und frei und selig sein. Ach, jenes Land der Wonne! Das seh’ ich oft im Traum. Doch kommt die Morgensonne, Zerfliesst’s wie eitel Schaum.
Někdo vzpomene nás, říct to snad smím, rovněž i později. Sapfó
K dy ž n a k o n c i z imy p ře k ra č uji k a lu ž , mys lím n a p ra d áv né ho č ín s ké ho úředn í k a
Jak bych mohl, já, zrozen v těžkých časech a osvěžen tolika nezdary, prosit o laskavost osudu? napsáno roku 819
Po Jü-ji, ty starý politiku s řídnoucími vlasy, k čemu to všechno? Myslím na tebe, jak jsi váhavě vplouval do soutěsek Jang-c’ , jak tě vláčeli peřejemi proti proudu, kde na tebe čekala kdovíjaká politická práce ve městě Chung-šou. Na místo jsi dorazil, tuším, po setmění. Ale teď je rok 1960, znovu předjaří, a vysoké skály Minneapolisu vystavěly můj osobní černý soumrak z bambusových provazů a vod. Kde je Chuan-čen, přítel, jehož jsi miloval? Kde je to moře, které kdysi vyřešilo veškerou osamělost Středozápadu? Kde je Minneapolis? Nevidím nic, jen
13
ten velký, strašlivý dub, s postupující zimou víc a víc temný. Našel jsi za horami město mužů odříznutých od světa? Nebo jsi držel tisíc let jen konec roztřepeného lana?
14
S bohe m p oe z ii z váp n í k u
Tmavé cypřiše. Svět je rozpačitě šťastný: to všechno bude zapomenuto. Theodor Storm
Matko kořenů, kvůli mně jsi vysoké jasany osamělosti nesázela. Proto teď odcházím. Kdybych znal jméno, tvoje jméno, všechny pergoly vinic a pradávný oheň by ožily, aby strašlivě otřásly mou Zemí, matko hledání ve spirále, hrozivá legendo, mýte z vápníku, dívko. Dnes odpoledne jsem se znovu plížil plevelem, bezstarostný, a snil o tom, že mě možná nesrazíš k zemi. Matko okenních parapetů a cest, ty, která žehnáš rukama, co škrábou, pohled na mého slepého muže ve mně vyvolává pláč. Kormidlo ve vlnách nebo v čemkoliv jiném, ženo či muži, matko kořenů nebo otče diamantů, Podívej se – nejsem nic. Nemám ani popel, který bych si vetřel do očí.
15
V o bavá c h ze s k liz n í
Už se to stalo dřív – jen kousek odtud nozdry pomalých koní rovnoměrně dýchají a hnědé včely táhnou své vysoké girlandy ztěžka k úlům ze sněhu.
16
T ř i s t r of y z G oetha
Ale tam stranou, kdo to? Jeho stezka v roští se tratí a křoví za ním se uzavírá, i tráva povstává, je pohlcen pouští. Ach, kdo mu bolesti zhojí, když balzám stal se mu jedem? Když on z plnosti lásky vždy pil jenom zášť! Dřív pohrdnut, pohrdá nyní, skrytě stravuje vlastní cenu svou v sobectví nenasyceném.
17
Zní-li v žaltáři tvém, otče lásky, jen tón, jejž by postihl uchem, srdce občerstvi v něm! Otevř mu podmračný zrak pro tisíc pramenů, které ten žíznivý v pustině své neumí najít!
(Poznámka: Tyto tři strofy pocházejí z Goethovy básně Harzreise im Winter. Jsou to verše, které Brahms od básně oddělil a použil je jako text ke své Altové rapsodii z roku 1869.)
18
P odz im za č ín á n a Mar tin s ké m p ř ívoze v O hiu
Na fotbalovém stadionu Shreve High myslím na Poláky, jak v Tiltonsville usrkávají zvětralé pivo, na šedé tváře černochů od vysoké pece v Benwoodu a na nočního hlídače z Wheeling Steel, stiženého kýlou, jak sní o hrdinech. Každý z těch pyšných otců se stydí jít domů. Jejich ženy kdákají jak vyhladovělé slípky a prahnou po lásce. A proto začátkem října jejich synové začínají být sebevražedně krásní a strašlivým tryskem se řítí tělo proti tělu.
19
Zatímc o jse m l e ž e l v houpa c í s íti n a far mě W i l liama D uf f yho n a P ine Is l an d v Min ne s ot ě
Nad svou hlavou vidím bronzového motýla spát na černém kmeni, jako list povlává v zeleném stínu. Roklí za prázdným domem kravské zvonce jeden za druhým odcházejí do dálek odpoledne. Po mé pravici na poli zalitém sluncem mezi dvěma borovicemi se koblihy loňských koní proměňují v zlaté kameny. Ležím na zádech, zatímco večer tmavne a trvá. Mladý jestřáb přeletí nade mnou, hledaje svůj domov. Promarnil jsem svůj život.
20
K l e n ot
Někde v prostoru za mým tělem je ta jeskyně, které se nikdo nedotkne – klášter, ticho se uzavírá okolo ohnivého květu. Zatímco stojím vzpřímen ve větru, mé kosti se promění v temné smaragdy.
21
D o t vá ře ne n ávi s ti
Děsí mě smutek prchajících zvířat. Had se zvolna plazí za horizont žlutého kamene. Bohatá sklizeň trestanců setřásla okovy a spěchá přes zeď tvých očí. Jejich pohyby jsou sladěny, většina z nich už pláchla kolem řeky. Jen dva kluci, sledováni stíny zbytnělé policie, se bezúčelně promění v šlehající černý bez. Jeden volá po smrti svého otce a druhý, ten tichý, naslouchá v chodbách temného listu.
22
S t ra c h je to, c o mi d ává e ne rgii
1. Mnoho zvířat, která naši otcové v Americe zabili, mělo nepokojné oči. Rozhlížela se nezkrotně kolem, když měsíc tmavnul. Do nákladových nádraží měst na jihu padá nový měsíc. Ale jeho ztráta v temném objetí Chicaga je jelenům na tomhle severním poli lhostejná. 2. Co to ta vysoká žena tam na stromech dělá? Slyším společný šepot králíků a divokých holubů v tmavé trávě, tam pod stromy. 3. Nezkrotně se rozhlédnu kolem.
23
Vz k a z sc ho vaný v p rázdné l a hvi od vín a, kte r ou jse m jedn é n oc i, v d o bě, kdy k a ž dý s lu š ný č l o vě k s pí, h odi l d o s t r ouhy v r oube né javo r y
Ženy tančí kolem ohně vedle rybníka plného kreozotu a odpadních říčních vod ve vlhkých mlhách Ohia. Jsou mrtvé. Jsem tu sám a sahám po měsíci, který vychladlý volně visí na tmavé révě. Neumyté stíny vysokých pecí z Moundsville v Západní Virginii se plíží přes jámy povrchových dolů krást hrozny v nebi. Nikdo jiný neví, že jsem tady. Dobrá... Vylez, vylez, umírám. Stárnu. Sova vzlétne z ramene pohrabovače.
24
Et apy ce s t y n a zápa d
1. Začal jsem v Ohiu. Pořád ještě se mi zdá o domově. Na podzim blízko Mansfieldu vcházejí do stinných stodol tažní koně, mohou tam lenošit, žvýkat jablíčka nebo dlouze spát. Ale teď v noci se můj otec krade do front na příděl potravin, nemohu ho najít – je tak daleko, snad na patnáct set mil, a přesto mohu sotva spát. Stařec v modrých cárech se belhá k mé posteli a vede slepého koně něžnosti. V roce 1932 mi celý zašpiněný od strojů zpíval ukolébavku husopasek. Venku před domem čekaly hromady škváry. 2. Právě teď v západní Minnesotě jsem zase usnul.
25
Ve snu jsem se choulil nad ohněm. Jediné lidské bytosti mezi mnou a Pacifikem byli staří indiáni, kteří mě chtěli zabít. Sedí na bobku a strnule zírají do ohýnků tam daleko v horách. Ostří jejich seker jsou zašlá tukem obrovitých tichých bizonů. 3. Svítá. Třesu se i pod obrovskou peřinou. Včera v noci jsem se vrátil opilý a nechal vychladnout naftová kamna. Už dlouho naslouchám poryvům větru. Sníh všude kolem skučí z liduprázdných prérií. Zní jako hlasy tuláků a hazardních hráčů, rachotí skrz opuštěné nevěstince z devatenáctého století kdesi v Nevadě. 4. Je poražen – už nebude znovu zvolen, polovzdělaný šerif z Mukilteo ve státě Washington zase začal chlastat. Potácíme se bok po boku vzhůru k útesu.
26
Opilí staneme mezi hroby. Zlatokopové při cestě na Aljašku si zde odpočinuli. Ve vzteku zakopali těla svých zlomených žen do jam v trávě rosičce. Lehnu si mezi náhrobky. Na úpatí útesu je Amerika vyřízená. Amerika, opět ponořená do hlubokých brázd moře.
27
Ja k mě p ře š l a ho re č k a
Stále ji slyším. Belhá se po schodech dolů do kuchyně. Proklíná nádobí. Mrskne své zamaštěné hadry do koše a pověsí si ho na vyhublé předloktí, zkroucená nenávistí dupe si to ven. Slyším svého otce dole pod schody, stojí bez kabátu v otevřených zadních dveřích a přes zasněženou pláň volá na tu starou můru. Zapomněla si svůj černý šál, ale já ji vidím oknem, jak se šklebí, a třepetá se vzhůru k jakémusi tmavému kostelu na kopci. Potřebuje se setkat s někým jiným a nemá to smysl, nechce poslouchat, je pryč.
28
Ho r n íc i
1. Policie dnes v noci pátrá po tělech dětí v černých vodách předměstí. 2. Pod chemickými peřejemi řeky Ohio drapáky delikátně pročesávají vodu mezi vraky malých člunů a písčitými mělčinami, dokud nesevřou prsty. 3. Někde v žíle Bridgeportu ve státu Ohio, hluboko v uhelné hoře za jménem Hanna, pod výklopníky uhlí a temný jako ospalý svišť lesní, muž sám a sám klopýtá po vnějších zámcích hrobu a šeptá: Ach, pusťte mě dovnitř.
29
4. Mnoho amerických žen stoupá po dlouhých schodištích v šachtách domů, usínají a náhle se ocitají v palácích, jejichž patra se kymácejí.
30
V O hiu
Bílé klisny přivázané k dvoukolkám tiše klušou kolem rozebraného zábavního parku nedaleko jezera Buckeye. Zřídlo v pískovcových kvádrech ochlazuje zelený mech. Slunce se sklání k obzoru, malý zlatavý citrón se rozpouští ve vodě. Sním, zatímco se nakláním přes račí ústa. Sklepení strašidelných domů jsou dávná města, spadaná za velkou hromadu jablek. Vdova na zápraží sešpulí rty a zašeptá.
31
D vě bá s n ě o p re z id e nt u Hardingo vi
První: Jeho smrt V Marionu padají dřezovce trojtrnné. Každý ve městě si pamatuje ty bílé vlasy, kampaň ztraceného léta, přední veranda otevřená veřejnosti a přitrouble užaslý úsměv šťastlivce. „Sousede, chci ti být nápomocen,“ řekl jednou. A později: „Myslíš si, že jsem čestný, že ano?“ Opile pofňukával. Jsem opilý dnes večer roku 1961, chlastám za svého krajana, který se během návratu z Aljašky otrávil krabím masem. Každý ten vtip zná. Kolik dřezovců popadalo, zřítilo se kořeny napřed do otevřených hrobů povrchových dolů, od chvíle, kdy skončila první světová válka a Wilson, ten vyhublý jáhen, vběhl zasmušile
32
Nakladatelství Dauphin tel.: 777 120 613 http://www.dauphin.cz
[email protected] Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví na adrese www.dauphin.cz a www.kosmas.cz Naše knihy distribuuje firma Kosmas, e-mail pro knihkupce:
[email protected] www.firma.kosmas.cz
