Miloš Zeman: Tahle země je naše PRAHA | „Tahle země je naše a tahle země není a ani nemůže být pro všechny,” řekl prezident České republiky Miloš Zeman ve Vánočním poselství 2015. Vážení a milí spoluobčané, setkáváme se opět po roce, abychom společně přemýšleli o událostech, které se v tomto roce uskutečnily. Stejně jako v lidském životě, i v životě naší republiky jsou to události radostné i méně radostné, ale jsem velmi rád, že těch radostnějších je podstatně víc. Začnu tou první. S výjimkou Malty je Česká republika na prvním místě v Evropské unii z hlediska růstu své ekonomiky. Je to veliký úspěch a chtěl bych za něj poděkovat našim zaměstnancům, našim zaměstnavatelům a chtěl bych také ocenit českou vládu za její hospodářskou politiku. Jak řekl ministr financí, vláda „odšpuntovala ekonomiku“, a já bych k tomu jenom dodal, že ji vymanila ze svěrací kazajky škrtících opatření minulých pravicových vlád. Druhou dobrou zprávou je to, že podle našich statistiků průměrná mzda, měsíční mzda, vzrostla o tisíc korun. A je dobře, když je hospodářský růst doprovázen i růstem životní úrovně. Týká se to ostatně i našich starobních důchodců, kteří příští rok budou mít ubohou valorizaci čtyřicet korun měsíčně, ale v roce 2017 by měli získat, bez započtení inflace, třetinu růstu průměrné mzdy, tedy minimálně tři sta korun. Přál bych si jenom, aby tato částka byla pro všechny, protože jinak by se prohluboval rozdíl mezi starodůchodci a novodůchodci. No a poslední dobrá zpráva se týká nezaměstnanosti. Jsme na druhém místě v Evropské unii hned za Německem, pokud jde o nízkou míru nezaměstnanosti. A protože současně přibyla i volná pracovní místa, věřím, že ti, kdo opravdu chtějí pracovat, svoji práci najdou. To ovšem neplatí pro ty, kdo práci odmítají, aniž by k tomu měli vážné zdravotní důvody. Podporuji růst minimální mzdy, ale nepodporuji růst sociálních dávek, protože se domnívám, že právě nůžky rozevírající se mezi minimální mzdou a sociálními dávkami mají lidi nutit k užitečné a v budoucnosti i dobře placené práci. Kromě toho některé sociální dávky jsou naprosto nesmyslné. Například státní příspěvek na bydlení jenom vytvořil ubytovny a obchod s chudobou. Celkově tedy můžeme říci, že skončila blbá nálada a že je důvod pro opatrný a kritický optimismus, pro pozitivní očekávání, které je důležitým psychologickým faktorem ekonomického růstu, a že je také důvod, abychom se na sebe také občas usmáli, jako já teď na vás, protože s úsměvem jde všechno líp. Jsem někdy kritizován za to, že ve svých vánočních poselstvích nemluvím o vizi České republiky. Já jsem sice na toto téma napsal několik knih a pronesl řadu projevů, mimo jiné v Poslanecké sněmovně, ale velmi rád, ve vší stručnosti, svoji vizi České republiky ještě jednou představím. Je to vize založená na postupném přibližování našeho státu ke skandinávskému modelu sociálního státu, tedy modelu, který je založen na dvou pilířích. Na vysokých daních, což je velmi nepopulární, zejména na progresivním zdanění příjmů fyzických osob, kdy ti nejbohatší platí relativně nejvyšší daně. Nu a současně je založen na tom, že daňový výnos se nerozkrade, ale že je určen na investice do lidí, do veřejného sektoru. To znamená do zdravotnictví, do školství, ale také do vědy a výzkumu. Skandinávské země se umísťují na prvních příčkách žebříčku konkurenceschopnosti, což dokazuje nesprávnost pravicové neoliberální teorie, že čím nižší daně, tím vyšší ekonomický výkon. A kromě toho tyto země mají nejvyšší index kvality života včetně pravděpodobnosti dožití, nízké míry kriminality a tak dále. Toto je tedy moje vize, ale plně uznávám, že aby se jí podařilo dosáhnout, je zapotřebí nejdříve zacpat díry státního rozpočtu, jimiž unikají obrovské miliardy formou daňových podvodů. Budu proto podporovat všechny zákony, které čelí daňovým podvodům, ať je to zákon o elektronické evidenci tržeb nebo zákon o prokázání původu příjmů a majetku. Ti, kdo namítají, že těmito zákony se zasahuje do osobní svobody lidí, zapomínají, že nikdo nemá právo krást, nikdo nemá právo podvádět a že daňový podvod je ve Spojených státech druhý nejtěžší trestný čin po vraždě. Závěrem mi dovolte, abych se zmínil o zahraniční politice. Ekonomická diplomacie, kterou prosazuje současná vláda i já, zaznamenala v tomto roce významné úspěchy. Jsem rád, že se zlepšily ekonomické vztahy s Čínou, která se stává největší ekonomikou světa, že k nám přicházejí i investice z Korejské republiky a z řady dalších zemí, že se podařilo zlepšit i vztahy se středoasijskými státy, od nichž dostáváme podstatnou část ropy, a tak dále. A tak v zahraniční politice je jenom jediná temná skvrna, a tou je migrační vlna. Politici, kteří zavírají oči před tím, že se k nám tato migrační vlna ještě nepřelila, že se proto není čeho obávat, mi trochu připomínají jednoho bývalého pražského primátora. Tento primátor v době povodní stál na mostě a říkal: „Situace je nad míru výtečná“, a dvě hodiny poté voda zalila pražské metro. Někdy si připadám jako Kassandra, která varuje před 1
vtažením trojského koně do města, a jsem hluboce přesvědčen o tom, že to, čemu čelíme, je organizovaná invaze a nikoliv spontánní pohyb uprchlíků. Ti, kdo se zastávají migrantů, mluví o soucitu a solidaritě. Soucit je možný u starých, nemocných a především u dětí, ale velká většina nelegálních migrantů jsou mladí zdraví muži bez rodin. A já se ptám, proč tito muži nevezmou do ruky zbraň a nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. Jejich útěk objektivně posiluje Islámský stát. A já si nedovedu představit, že v době, kdy z protektorátu prchali naši mladí muži, prchali proto, aby ve Velké Británii dostávali sociální dávky. Prchali proto, aby bojovali za svobodu své země. A totéž samozřejmě platí i pro ty, kdo odcházejí ze zemí, kde se nebojuje, protože jejich odchod odsuzuje tyto země k další zaostalosti. Když se připravovala demonstrace zastánců migrace k 17. listopadu, tak jsem od jedné z našich zpravodajských služeb dostal informaci, že na transparentu této demonstrace má být nápis „Tahle země není naše – Refugees welcome“. Potom někdo poradil těmto organizátorům, že ten nápis je mimořádně hloupý, tak ho nahradili o něco méně hloupým nápisem „Tahle země patří všem – Refugees welcome“. A závěrem svého vánočního poselství bych vám chtěl říci dvě závěrečné věty. Tahle země je naše. A tahle země není a ani nemůže být pro všechny. Milí přátelé, šťastný a veselý nový rok.
Exspiro… conspiratio Změť informací se valí na příjemce ze všech světových i politických poledníků či rovnoběžek a není nám dáno, abychom se v tom spolehlivě zorientovali, pokud nejsme aspoň na dohled jejich zrodu. Vždyť většina novinářských a často i politologických úvah, se pohybuje také na poli spekulace, odkázaných rovněž víceméně jen na veřejně dostupné informace a dezinformace, a navíc jejich svoboda vyjadřování má svá různá omezení, což si jen neradi přiznávají. A dovolím si tvrdit, že organizátoři světa řeknou málo nebo nic, neboť to jediné stojí za řeč, o čem je třeba mlčet. Pokusme se s poněkud menšími zábranami spekulovat nad možným vývojem, pohnutkami, prostředky a záměry mocných tohoto světa. Globální prediktor, jak je teď módní nazývat pořád ještě nejmocnějšího z mocných, má svůj půvab, navzdory všem oponentům. Nezastírejme si tento fakt, protože bychom popírali úspěšnost vlastní civilizace. Dosáhl impozantních výsledků ve vědě, technice, okouzlil svět schopností své elity unisono ovládnout finanční i informační sféru a takový úspěch se nepromíjí. Není divu, že Američané nebo alespoň množina tamějších nestrádajících, považuje světem se šířící nelibost vůči jejich nadřazenosti za projev závisti či žárlivosti a snadno nalézají kdekoli, i zde, dostatek obdivovatelů, vyhřívajících se v zrcadlení půl sta hvězd, ačkoli sami světlo vydávat nejsou uzpůsobení. U nás je ironicky nazýváme kavárenskými sluníčky a právě takoví se stávají nejoddanějšími služebníky k nezaplacení. Člověk rozšířil sortiment nezbytných potřeb vysoko nad hladinu pouhého přebývání. Tím se stává jeho další existence ve stávající civilizační podobě nejen labilnější, ale je navíc ohrožena růstem počtu zájemců o planetární suroviny. V takovém dějinném okamžiku je globální mocnost postavena před povinnost zajistit přísun limitovaných zdrojů potřebných pro budoucí vlastní rozvoj a to lze jen omezením expanze potencionálních soupeřů, efektivní kontrolou distribuce surovin. V tom má současné agresivní chování Spojených států, resp. jejich vládců, logické odůvodnění. Nejvážnějším potenciálním soupeřem USA je Čína, která je mohutnou říši, introvertně obrácenou do sebe, podivuhodně a neuchopitelně žijící synkrezi náboženských směrů mahájánového buddhismu, taoismu a konfucianismu. Čína se chová strategicky ve všech směrech, kontroluje nejen své hranice, ale i svou ekonomiku a politiku. Odmítá diktát MMF či SB a nepřipouští ani omezování WTO. Je zvyklá rozšiřovat svůj vliv spíše obchodně než vojensky. Předností Číny, stejně jako její slabinou, je její obrovský lidský potenciál a mnohonárodnostní složení, ale s postupující modernizací také enormně zvýšená závislost na surovinách, jejichž přísunové cesty musí zajišťovat po moři i po souši a jsou nezbytnou podmínkou dalšího rozvoje Číny jako mocnosti. Historický kolonizační úspěch Britů spočíval nejen v porážkách námořních flotil konkurentů (Španělska, Francie, Portugalska a Holandska), ale především v dalším zadržování a znemožnění jejich obnovy. Poučen, musí dnešní prediktor k zadržování Číny včas využít všech mocenských prostředků především ke kontrole surovinových dopravních cest a majstrštykem by byl pokus o průnik do světa financí svého čínského protivníka, aby jej ovlivnil zevnitř. Předpoklady na takový úskok má, ale pravděpodobně narazí na limity dané čínským nacionalismem, jakkoli se hovoří o mocných finančnících, jako o jediné soudržné třídě. Námořní dopravní cesty budou Spojené státy kontrolovat svými námořními silami možná ještě několik desetiletí, ale 2
problémem jsou suchozemské cesty a noční můrou plánovaná Hedvábná stezka, či možnost etablování ekonomického Euroasijského giganta. Ukrajinskou krizi se sice podařilo odvrátit těsnější spolupráci EU a Ruska, ale ke kontrole největšího konkurenta je to jen dílčí krok. Pokud se Američanům nepodaří sevřít Čínu ze všech stran, nemohou být dlouhodobě úspěšní, navzdory své současné (a jen dočasné) technologické převaze. Na řadě je Irán a především Rusko. Nepřehlédnutelným záměrem musí být obsazení Sibiře a ruského Dálného východu nejen kvůli surovinám, ale také pro získání kontroly nad severní části čínských pozemních dopravních cest . Předpokladem je parcelace Ruska, cestou ekonomických a finančních operací, včetně korupce či zrady tamějších oligarchů a politiků. Pokud tato cesta nepřinese kýžený výsledek, je sice v současnosti válečný konflikt málo pravděpodobný, ale v budoucnu Američané reálně očekávají velký pokrok v konvenčních zbraních, který způsobí radikální zvrat ve způsobu vedení válek. Doufají, že odskokem ve zbraňové technice nad určitou úroveň se mohou rozhodnout pro postupnou parcelaci Ruska i vojenskou cestou a za spolupráce zrádné ruské oligarchie ochromí vůli politiků a generality k obraně natolik, aby se k jaderné odvetě neodhodlali. Nouzovou variantou může být podnícení čínsko-ruského konfliktu a lze očekávat také spor o Arktidu. Rusko bude tlačeno ze všech stran a je v nevýhodné pozici osamělého správce surovinově bohatého území, na které má zálusk příliš mnoho zájemců. Ve světle napsaného lze pokládat ostatní konflikty i při všech doprovodných hrůzách za epizodní války, za pouhou přípravu pole pro dosažení hlavního strategického cíle Spojených států - obsazením ruského Dálného východu kontrolovat Čínu. Američané nemají na výběr, pokud chtějí prosadit NWO. Chaos na Předním východě, na Ukrajině a organizováním imigrace připravovaný neklid v EU, je pouhým vytvářením vhodného podhoubí pro ovládnutí nástupního prostoru k východní expanzi. Improvizace v účelově vyvolaném chaosu vyžaduje intuitivní kreativitu, která se může snadno vymknout a nečekaně vyústit v tragický konflikt. Nezbývá nám než doufat v přetrvání sebezáchovného pudu a zdravého rozumu. Dalším vítaným výnosem exodu obyvatel Předního východu je oslabení soupeřů Izraele v oblasti a vyklizení území pro jeho budoucí rozšíření. Je výhodné vést proxy war, válčit v zastoupení a tak uvažuji, zda Arabové, hnáni do Evropy svými bratranci, organizujícími Spojené státy a celý svět, nejsou mimo jiné také přípravou na doplnění kanonenfutru evropských armád proti Rusku. Je pravděpodobné, že muslimové se většinově v Evropě nebudou integrovat, budou nadbyteční a pokusí se ji pouze rozvrátit. To jejich bratrancům za louži bude vyhovovat, rozvrácenou Evropu budou mít vojensky i ekonomicky (TTIP, TISA) tak či tak pod kontrolou nebo nám skroutí ruce. Příliv běženců je aktuální hrozbou Evropanům plánovanou dlouhodobě, jak dosvědčuji úvahy a výroky establishmentu, které je nutno neustále připomínat. Ten cíl pojmenoval již před léty, v roce 1971, Zbigniew Brzezinski: „…národní stát jako základní element organizovaného života člověka přestal být principiální tvůrčí silou: mezinárodní banky a nadnárodní korporace jednají a plánují způsobem, jenž je mnohem pokročilejší než politické koncepty národního státu …“. Představitel NATO, které v souvislosti s imigrací nehne ani prstem, Wesley Clark, vyřkl tato slova: „V Evropě už není prostor pro etnicky homogenní státy.“ A Thomas Barnett, poradce bývalého amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda oficiálně sdělil následující: „Konečným cílem globalizace je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světlé hnědé rasy v Evropě. Nepřátelé této globalizace budou zničeni. Kritiky zabijeme“. Coudenhove Kalergi (jeden ze zakladatelů EU), zase nabádal k míchání Evropanů s Afričany. Bývalý francouzský židovský president Sarkozy se nechal slyšet, že pokud se Francouzi nebudou křížit s jinými rasami dobrovolně, bude se republika muset uchýlit k násilnějším prostředkům. Americký občan Dienstbier (ČSSD) by k nám zase chtěl tahat 30 000 muslimů ročně, přesně podle Kalergiho a Thomase Barnetta. Ani naivní človíček nemůže věřit tomu, že jde o pouhý omyl či selhání elit, jak se dnes tento zločin omlouvá v mejnstrímu. Pokud nejde o obvyklou prodejnost naši „elity“ v kombinaci s idiolatrii, může jít jen a jen o jeji idiocii. Rusko je nebezpečně oslabeno vnitřní nestabilitou, typickou pro korporativní a korupci prolezlý kapitalizmus, s centrálně obtížně kontrolovatelnými oligarchy, často vzhlížejícími ke hvězdám na Západě. Jedinou jistotou a předpokladem udržení celistvosti Ruska v dnešní podobě je vlastenectví a odhodlanost ruského národa i proti vlastním zrádcům. To by mělo být pro nás poučením, a všechny snahy o dehonestaci národa, zesměšňování vzájemnosti lidmi, kteří jsou Čechy jen svým občanstvím, by se měly setkat s veřejným odsudkem a opovržením. Náš podřimující „Čech jako poleno“ prohlásil, že vzniká evropský lid - máme mu věřit jeho češství i když už shodil číro a zřekl se tím lehce také příslušnosti k indiánům kmene Čerokiů a Bavorů? Máme věřit v dobré úmysly Zbigniewa Brzezinského, že národní stát jako základní element organizovaného života 3
člověka přestal být principiální tvůrčí silou ...? a sdělil to také Netanjahuovi? Nikoli pane Brzezinski, naše civilizační nika dospěla ke svým limitům a čeká na obrození změnou paradigmatu ( jak se s oblibou říká), zduchovněním neboli obnovou metafyziky v rozšířeném úzu evropského myšlení, ne však v návratu do středověku za pokřiku muezzinů. Jen tak odoláme cizí moci organizovaného návalu muslimů nebo jiných cizorodých živlů, jejichž síla tkví právě v rigidním náboženském nároku na ovládnutí nevěrců, ne nepodobném přesvědčení Brzezinského a jeho druhů. Mentální obroda národa je úkolem dneška, udělá nás odolnými a odhodlanými k obraně nejen proti vnějšímu nepříteli, ale zejména proti vnitřnímu rozkladu. Kdybychom se měli dočkat vlastního morálního vzepětí až v zoufalství nad hrozícím zánikem, naše další národní existence bude zpochybněna.
Skandál: Staví se lavičky Havla, ale bourají pomníky Bezruče "Osobně jsem se setkal se čtyřmi důvody vyškrtnutí ze seznamu kulturních památek," pokračuje radní Středočeského kraje ve svém komentáři, který nazval Když na Bezruče narazí Bezmozek, přijde Beznaděj? "První byl, že se o v restitucích získanou památku desetiletí nikdo nestaral a pak již nebylo co chránit…," pokračuje Štefek. "V druhém případě se jednalo o most s původními gotickými prvky, které by mnozí památkáři rádi zachovali, ale kvůli protipovodňovým opatřením a ochraně obyvatelstva zkrátka zmizet musel," uvedl další příklad středočeský radní. "Třetí typ případů bych shrnul jako ústupky developerům – všichni máme v paměti osud rohového domu na Václavském náměstí," dodal ještě Štefek. "Ke čtvrtému typu případů bych zařadil právě zmiňovaný domek Petra Bezruče. Jeden z nejpřekládanějších českých autorů, jehož verše byly přeloženy do více než čtyřicet jazyků včetně čínštiny, japonštiny či korejštiny, je dle zdůvodnění Olomouckého kraje pouze přeceňovaným básníkem doby minulé," komentuje dál radní. "Význam Petra Bezruče je ve skutečnosti nejen pro Slezsko, Ostravsko, ale i pro celou zemi obrovský. Dokázal ojediněle zachytit téma útlaku slezského lidu, živě promlouvá k lidem i po více než sto letech. Ovlivnil zejména regionální literaturu, od počátku 20. století až do současnosti, a jeho dílo mělo dopady i na další umělce, z hudební, výtvarné i další scény. Na jeho počest vznikl v roce jeho úmrtí (1958) dokonce literární festival Bezručova Opava, který funguje po řadě proměn dodnes a v roce 2015 měl příznačně již 58. ročník téma »O pravdě a lži«. Po Bezručovi jsou pojmenovány i ulice, školy, kulturní domy, divadlo," argumentuje Zdeněk Štefek. "Útok na Petra Bezruče je tak třeba chápat v kontextu podobných útoků, a to nejen na umělce. V poslední době jsme svědky třeba snah o likvidaci pomníků a dehonestaci odkazu Antonína Zápotockého, Jana Švermy a dalších," upozorňuje Štefek. "Staví se lavičky Havla, ale bourají pomníky Bezruče. Staví se muzea a památníky Jana Palacha s pokřiveným odkazem »bojovníka proti komunismu«, ale pomník Zdeňku Adamcovi nebo Romanu Mášlovi, kteří se na protest proti současnému režimu a iráckému válečném utažení upálili v roce 2003, nepostaví nikdo… A tak budeme škrtat památky na umělce a osobnosti, které se nám politicky nehodí, mlčet o umělcích, kteří tvořili a tvoří kriticky, pálit knihy, likvidovat pomníky a stavět nové. Nepřipomíná vám to něco?" ptá se radní Středočeského kraje. "Když na tisíce Bezručů doráží opakovaně Bezmozci, může to vyvolat určitou Beznaděj. O to větší, pokud Bezmozci mozek i cíl svého snažení mají. Ale dvě věci by měly být jasné – odstranění domku Petra Bezruče nesmí vymazat jeho odkaz z myslí lidí. A nějakým pomníčkem či nápisem, pojmenováním všeho možného ani žádnou pompézní slavností se z králíčka král nikdy nestane," uzavřel komentář Když na Bezruče narazí Bezmozek, přijde Beznaděj? Zdeněk Štefek, radní pro kulturu Středočeského kraje, stínový ministr kultury (KSČM).
V Mosulu teroristé z Islámského státu popravili 837 žen Policejní generál Zanoun Al Sabavi z irácké provincie Ninive, řekl, že většina žen byla popravena poté, co Islámský stát zde zavedl právo šaría. Kromě toho, podle něj, teroristé pod různými záminkami odsuzovalii k smrti poslance provincie, státní zaměstnance, stejně jako ty, co pracovali jako právníci, notáři a kadeřníci. Podle některých médií, tyto údaje poskytlo Centrum soudního lékařství šaría v Mosulu, které eviduje mrtvá těla. 25 prosince irácký premiér Haider al-Abadi slíbil osvobodit Mosul od islamistů po dokončení operace v městě Ramadi. Bojovníci Islámského státu obsadili druhé největší irácké město 10.června 2014. Nicméně, Mosul není jediným místem, kde teroristé masivně zabíjeli ženy. EADaily již dříve oznámil, že v severním 4
Iráku v blízkosti města v Sindžáru byly objeveny masové hroby žen, které zabili ozbrojenci IS.
Instruktoři USA, Kanady a Litvy se "zabydlují" na Ukrajině Ukrajinský parlament schválil a Petro Porošenko podepsal zákon o plánu a nasazení cvičení cizích vojenských sil na Ukrajině a zároveň i o školení ukrajinských vojáků instruktory USA, Kanady a Litvy. Informuje ukrajinský portál Korrespondent. Cvičení na Ukrajině v roce 2016 se může zúčastnit několik tisíc vojáků NATO. Podle schváleného dokumentu na území Ukrajiny bude během roku 2016 cvičit až pět tisíc vojáků členských států NATO a účastníků programu Partnerství pro míru. V rámci cvičení Sea Breeze 2016 a Rapid Trident 2016 se plánuje nasazení až dvou tisíc vojáků členských států NATO. Schválený dokument definuje dobu cvičení, celkový počet jednotek jiných států, kterým má být povolen vstup na území Ukrajiny k účasti na cvičeních, druhy a množství zbraní a vojenského vybavení, délka pobytu a dislokace na území Ukrajiny. Připomeňme, že jsme v červnu 2015 psali o tom, že na Ukrajině už třetí měsíc "pracuje" na tři sta amerických instruktorů. Cvičí zde ukrajinské vojáky. "Přítomnost amerických vojáků na Ukrajině může být trvalá, podobně cvičili vietnamskou armádu američtí instruktoři, kterých neistále přibývalo, až vše skončilo válkou," uvedl k přítomnosti amerických instruktorů na Ukrajině Maxim Šepovalenko, odborník z moskevského Centra pro analýzu strategií a technologií pro americkou NBC. "Americká armáda školí ukrajinské vojáky v těsném sousedství Ruska a režim Vladimira Putina považuje tento krok za provokaci,"- řekl v rozhovoru pro NBC.
DWN: Schválený rozpočet Ukrajiny na rok 2016 je nereálný Schválený rozpočet umožní Kyjevu zabránit ukrajinskému úpadku a alespoň navenek splnit podmínku Mezinárodního měnového fondu, který Ukrajině může poskytnout další úvěrovou tranši ve výši 1,7 milardy dolarů. Roky špatného ekonomického řízení a konflikt ve východní části země dostali Ukrajinu na pokraj bankrotu, píše se dále v článku. Jen v letošním roce, Kyjev obdržel od Mezinárodního měnového fondu a dalších mezinárodních investorů téměř 10 miliard dolarů. Peníze měly být použity ke zlepšení finanční situace Ukrajiny, ale ta se příliš nezměnila. Míra korupce je stále vysoká, poznamenává autor článku. V takovýchto zemích je obvyklý ekonomický model takový, že tyto půjčky si řídí vlastní ministerstvo financí pomocí svých finačních kanálů, , vysvětluje Deutsche Wirtschafts Nachrichten. V noci z pátku, ukrajinský parlament přijal zákon o státním rozpočtu na rok 2016 se schodkem 3,7% HDP. Schválení na mimořádném zasedání v pátek v noci, podpořilo 263 poslanců, minimum bylo 226 hlasů. Dokument musí ještě podepsat prezident Porošenko.
Dienstbier zase pro jednou lhal. Tady je důkaz Podle informací britského deníku The Express se daří z Evropské unie deportovat zpět do jejich mateřských zemí pouze sedm uprchlíků denně. Co k tomu řekne sebevědomý Dientsbier, který veřejně proklamoval, že nebude problém migranty, kteří nebudou mít právo na azyl, bezproblémově vrátit zpět. Občanská konzervativní strana od počátku veřejně tvrdila, že garance Dientsbiera jsou jen prázdnými a lživými slovy a důkazy jsou nyní zde! Je třeba si uvědomit, že Dientsbier je ministr, tedy lže nám celá vláda.
Ve Švédsku masivně roste nenávist vůči přivandrovalým parazitům Švédsko v posledních dekádách patřilo k zemím s nejvíce otevřenou náručí všem migrantům. To se však v poslední době začíná měnit. Podle aktuálního průzkumu veřejného mínění Švédové další uprchlíky ve své zemi nechtějí. Prudký pokles sympatií odráží realitu Průzkum veřejného mínění udělala společnost Ipsos v období od třetího do čtrnáctého prosince letošního roku a oslovila při něm telefonicky 1 231 lidí. Pokles sympatií Švédů vůči přistěhovalcům otevřené migrační politiky 5
je znatelný. Zatímco v září souhlasilo s přijímáním dalších uprchlíků 44 %, nyní je podobného názoru jen 19 % švédské populace. Švédská středo-pravicová vláda, složená ze čtyř politických stran, v posledních týdnech oznámila své rozhodnutí znatelně snížit počet přicházejících migrantů do země. Vicepremiérka Romsonová dokonce v přímém přenosu plakala, když hovořila o tom, že země již nemůže přijímat další uprchlíky. Zdá se však, že ani tato opatření u voličů příliš nezabírají. Úřady kvůli uprchlické krizi volají SOS Švédsko dlouhodobě avizovalo svoji neschopnost čelit masivní migrační vlně, která „zaplavila“ zemi více než 160 000 migranty. V poměru k počtu obyvatel tak tato téměř desetimilionová země přijala nejvíce uprchlíků z celé Evropy. Nečekaně vysoký počet žadatelů o azyl směřujících do Švédska vyvolal napětí ve veřejnosti a částečně ochromil infrastrukturu. Úřady si stěžovaly na to, že nemají dostatek financí ani ubytovacích kapacit, aby nával migrantů zvládly. „Švédové zastávají v otázce přijímání uprchlíků velkorysý postoj. To však platí v případě, že vše normálně funguje. Obrat ve veřejném mínění je důsledkem přiznání vlády a místních úřadů, že tak obrovský počet migrantů nelze zvládnout,“ říká analytik Nicklas Källebring ze společnosti Ipsos. Švédští demokraté stále rostou Vzhledem k narůstajícím potížím v zemi získává stále větší podporu opoziční protiimigrantská strana Švédští demokraté. Zatímco v loňských parlamentních volbách získala strana necelých třináct procent, podle aktuálních průzkumů by ji dnes volilo již dvacet procent voličů. Kromě neúspěchu při přijímání uprchlíků přicházejících v posledních měsících čelí Švédsko také selhání v oblasti integrace přistěhovalců, kteří v zemi žijí po delší dobu. Podle švédské policie v zemi existuje několik desítek tzv. no go zón, což jsou městské čtvrti s vyšší koncentrací muslimských migrantů. Kromě vysoké nezaměstnanosti i kriminality zde nejsou dodržovány švédské zákony a jsou místo nich nahrazovány muslimským právem šaría.
VIDEO: Konec bezpečnosti Vašich platebních karet? Hackeři objevili brutální chybu v bezdrátovém protokolu platebních terminálů! [CZ Titulky] https://www.youtube.com/watch?v=1jELC0-nKUY Chtěl bych upozornit všechny čtenáře AE News na velmi závažnou bezpečnostní chybu bezdrátových platebních terminálů, které jsou hojně využívány v celé Evropě, v restauracích, v hotelech, na pobočkách mobilních operátorů a všude možně. Tým bezpečnostních analytiků z Berlína odhalil brutální chybu typu „fault-by-design“ v komunikačním bezdrátovém protokolu platebních terminálů bank a platebních institucí, se kterými se setkáte prakticky všude. Ochrana proti tomuto útoku spočívá jedině tak, že platební terminál připojí prodejce nebo obchodník ke své síti klasickým síťovým kabelem a zakáže bezdrátovou komunikaci terminálu s platebním serverem, ale zařízení jsou podle všeho zranitelná i po internetu, bez ohledu na způsob připojení terminálů k síti, takže co teď? Platit hotově? Video, ke kterému jsem narychlo udělal titulky, ukazuje model útoku pro běžné uživatele. Jako varování je to myslím dostatečný příklad. Samotná chyba a její využití útočníkem je ve videu záměrně zrychleno, aby televize RT nemohla být z něčeho obviněna. Přestože v minulosti existovalo mnoho typů útoků na platební terminály, tato nová metoda je jiná. Využívá chybu v komunikačním designu samotného protokolu. Exploit spočívá v podstrčení kryptografického klíče při zadávání pinu do terminálu skrze bezdrátovou síť, kterou je terminál připojený k platebnímu serveru prodejce. Útočník čeká na okamžik, kdy oběť odešle PIN z klávesnice. PIN se zakóduje kryptografickým klíčem (protipodpisem) útočníka, namísto podpisu legitimního serveru. Terminál si totiž nijak na úrovni protokolu neověřuje autoritu klíče, protože ani nemá jak. Po odeslání PINu oběti platba selže, pravý server jí odmítne, protože kryptografický klíč nesouhlasí. Ovšem útočník získá PIN a všechny údaje o kartě v pořádku, protože oběť zakryptovala informace z terminálu právě klíčem útočníka. Tato brutální chyba je typu „fault-by-design“, tedy je přímo součástí samotného návrhu protokolu platebních terminálů a její náprava bude znamenat přepsání celého protokolu a systému ověřování podpisových autorit. Banky se do změny protokolu nehrnou, protože to není jen tak. Každý nový protokol musí projít mnoha audity a zkouškami a jeho zavedení musí být schváleno na mnoha úrovních. Postiženy jsou jmenovitě terminály ZVT a Poseidon, ale také Verifone, které jsou v Evropě prakticky všude. Výzkumníci zjistili, že všechny terminály používají jeden stejný master key, což je něco naprosto neuvěřitelného, jak něco takového mohlo projít bezpečnostními bankovními audity před více než 15 lety. Každý terminál se tak může chovat jako jiný terminál. To je prostě neslýchané. Více podrobností naleznete zde. 6
Doporučuji se vyhnout všem platebním terminálům, které nejsou připojeny k pokladně drátem. Pokud Vám prodejce dá do ruky platební terminál a nevede z něho žádný kabel, jde o bezdrátový terminál, který je zranitelný instantně, to znamená okamžitě, a to někým v okolí. Použijte k platbě zásadně hotovost v takovém případě. Tato brutální chyba je typu „fault-by-design“, tedy je přímo součástí samotného návrhu protokolu platebních terminálů a její náprava bude znamenat přepsání celého protokolu a systému ověřování podpisových autorit. Banky se do změny protokolu nehrnou, protože to není jen tak. Každý nový protokol musí projít mnoha audity a zkouškami a jeho zavedení musí být schváleno na mnoha úrovních. Postiženy jsou jmenovitě terminály ZVT a Poseidon, ale také Verifone, které jsou v Evropě prakticky všude. Výzkumníci zjistili, že všechny terminály používají jeden stejný master key, což je něco naprosto neuvěřitelného, jak něco takového mohlo projít bezpečnostními bankovními audity před více než 15 lety. Každý terminál se tak může chovat jako jiný terminál. To je prostě neslýchané. Více podrobností naleznete zde. Doporučuji se vyhnout všem platebním terminálům, které nejsou připojeny k pokladně drátem. Pokud Vám prodejce dá do ruky platební terminál a nevede z něho žádný kabel, jde o bezdrátový terminál, který je zranitelný instantně, to znamená okamžitě, a to někým v okolí. Použijte k platbě zásadně hotovost v takovém případě.
Isljamov: MO Turecka poskytne pomoc organizátorům blokády Krymu Jeden z organizátorů blokády Krymu Lenur Isljamov prohlásil, že Ministerstvo obrany Turecka začalo poskytovat vojenskou pomoc dobrovolnickému praporu Nomana Celebicihana, který se vytváří na Ukrajině a bude se skládat z představitelů krymsko-tatarského národa. V interview pro Oděské krizové mediální středisko vyprávěl, že hlavní financování přichází zatím od dobrovolníků, a Ankara se zabývá zásobováním jednotky — v nejbližší době se očekávají dodávky stejnokroje a obuvi. Podle jeho slov bude v praporu 560 příslušníků, a do 15. ledna má mu být přiděleno číslo vojenské jednotky. Hlavním úkolem praporu bude „ochrana hranice Krymu v samotném Krymu". Isljamov se také vyjádřil v tom smyslu, že vidí cílem praporu „… zasazení úderů takovým způsobem, že jenom my to můžeme vědět". Isljamov řekl rovněž o nutnosti pokračovat v energetické blokádě Krymu, a také rozšiřovat potravinovou blokádu. Podle jeho slov, je možno „malými čluny útočit na lodě, které vezou na Krymu zboží", to je ale mimořádné opatření, a jsou také jiné, „zajímavější metody", jak zařídit námořní blokádu poloostrova.
Média: vojáci obsadili čtvrť u vládních budov v Ramádí Iráčtí vojáci vzali pod svou úplnou kontrolu čtvrť El Hoz v centru města Ramádí a očišťují od teroristů budovy vlády provincie Anbár, oznámila agentura Iraqi Media News Agency s odvoláním na vojenské zdroje. „Protiteroristické jednotky vstoupily do čtvrti El Hoz v centru města Ramádí, vzali ji pod svou úplnou kontrolu a přistoupili ke komplexu vládních budov", cituje agentura prohlášení vojenského velení. Jak oznámil agentuře vojenský zdroj, v okolí komplexu bylo zničeno 14 teroristů. V nejbližší době očekávají vojáci útěk zbývajících obklíčených teroristů. „V nejbližších několika hodinách vztyčíme nad komplexem vládních budov iráckou vlajku", prohlásil.
Rusko a Írán mohou zahájit platební styky v národních měnách Rusko a Írán mohou zahájit platební styky v národních měnách, oznámil v interview pro pořad Vesti v sobotu ministr průmyslu a obchodu RF Děnis Manturov. „Nevylučujeme mj. možnost platebních styků rubl-riál vycházejíce z toho, že se budou objemy obchodu zvyšovat, a tedy i rubly se objeví v íránských bankách. Mohou jimi platit za naše zboží", řekl Manturov. Podle jeho slov, v průběhu pěti let se muže obrat zboží mezi zeměmi zvýšit na asi 5 miliard USD. Jak oznámila íránská média s odvoláním na ministra spojů a informačních 7
technologií Íránu Mahmouda Vaeziho, projednávají RF a Írán podmínky podepsání měnové dohody, která usnadní výměnu valut a rozvoj ekonomických a obchodních styků. Dříve bylo oznámeno, že Írán ukončil přípravy na otevření společného bankovního konta s Ruskem pro usnadnění oboustranného obchodu v národních měnách.
„Myslitel roku 2015“ a nejčtenější český autor v Rusku Byl uveřejněn žebříček 100 nejvlivnějších „myslitelů roku“ (podle verze světových médií). Byl do něho zařazen Milan Kundera, který je považován v Rusku za nejvyhledávanějšího zahraničního autora. Zásluhu na tom má velkou měrou Nina Šulginová. Jí jako jeniné svěřuje živý klasik už 40 let překlady svých děl do ruštiny. Ruský soubor díla prozaika je dokonce obsažnější než analogický soubor ve vlasti. Otázka Nině Šulginové, majitelce vládního vyznamenání ČR, medaile «Artis Bohemiae Amicis»: Čím přitahují Kunderovy knihy ruské čtenáře? „Dlouho jsem se zabývala myšlenkou, proč jeho nová vydání u nás vycházejí v milionových nákladech, proč se léty nezmenšuje čtenářský zájem? Myslím, že důvodů je několik. S ruskou literaturou má společné „mytologické pole". A ještě — on často používá obrazy ruské klasiky, které jsou nám tak blízké. Ve velmi známém románu Nesnesitelná lehkost bytí je obraz Anny Kareninové, mytologicko-tvůrčí roli tady hraje pes jménem Karenin. Jeho Jakub ve Valčíku na rozloučenou je očividná paralela s Rodionem Raskolnikovem, hrdinou Dostojevského románu Zločin a trest. A Jaromil z románu Život je jinde paradoxně odráží osud ruského génia Lermontova, kterého Kundera tak miloval. Ale nejde ani tak o parafrázi s ruskou literaturou, ale tuto samotnou skvělou prózu, ve které se východoevropská tradice proplétá s intelektualizací západního romanopisectví. Zpravidla jde u Kundery o lehký přitažlivý milostný obsah, najdeme zde i filosofické úvahy o životě, mystifikace, ukázku dualismu duše a těla jako dvou pólů lidského bytí… Přičemž tragické prvky častou sousedí s komickými. Můžeme uvést jako příklad jeho povídku Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým". Šulginová vzpomíná, jak se poprvé setkala s dílem Kundery: „V dalekém roce 1987 jsem přijela do Holandska. A tam veškerá ruskojazyčná diaspora jedním dechem četla jeho román Nesnesitelná lehkost bytí, který právě vyšel v holandštině a v anglickém překladu. Dala jsem pochopitelně přednost českému originálu. A… byla jsem ohromena. Četla jsem knihu a plakala, jak tam byly popsány události roku 1968. Stejně jako mmoho mých kolegů v literárním oboru jsem hluboce prožívala vpád do Československa, tak jsem se styděla… Zkrátka, rozhodla jsem se seznámit s románem ruské čtenáře. A ačkoliv pravda o ostudné stránce historie už byla zveřejněna, můj rukopis nechtěl nikdo vytisknout. Pouze jeden časopis se odvážil — Inostrannaja litěratura. Ale bylo ještě zapotřebí dostat souhlas autora. A on, jelikož se už spálil s anglickým překladem, který změnil jeho strohý metaforický styl k nepoznání, studoval mou práci… čtyři měsíce. Potom, to je fakt, následoval nadšený ohlas a výlučné právo na všechny následující překlady". Nehledě na finanční krizi, celý rok 2015 Kunderovy knihy aktivně vycházely v Rusku. „Kolik bylo nových vydání, nevím", říká Šulginová. „Ale soudě podle honorářů, které dostávám za své překlady, zájem Rusů o Kunderovu tvorbu neklesá".
Příští rok nás čeká… MOBILIZACE! Česká armáda příští rok procvičí poprvé od roku 1989 mobilizační procesy a postupy, včetně povolání vojáků v aktivní záloze na vojenská cvičení. Na velitelském shromáždění armády to uvedl náčelník generálního štábu Josef Bečvář. A reakce Čechů??? *** Vždy připraveni! Pokud to není fór, tak jako generála bych dal fakt Stropnickýho, ten hrál v Bitvě o Moskvu, takže zkušenosti má! *** Zajímavá situace (pěkná šaškárna): Budeme nacvičovat mobilizaci. Ale koho? Ti, co mají základní vojenský výcvik, už jsou staří a mladí žádný výcvik nikdy neměli…… 8
*** V rámci zprávy o chystané cvičné mobilizaci prosím o instrukce! Jako modelový příklad můžu administrativě a logistice poskytnout svoji vojenskou knížku: a) Sloužil jsem v r. 82-84 v JČ kraji. b) ŘP na náklaďák jsem nikdy neměl,ale ve VK je uvedeno,že jsem najel s „vejtřaskou“ 18.000 km. c) Podle povolávacího rozkazu se mám hlásit v kasárnách, kde dnes stojí průmyslová zóna d) Po skončení ZVS jsem byl vzat do evidence a jsem údajně veden na OVS Žiar nad Hronom. S pozdravem „Míru zdar“ desátník v záloze XY *** Vítám zprávu o mobilizaci, včetně prověření záloh! Na co se mám připravit? a) Válka s Rusy b) Válka s NATO c) Válka s Islámem d) Válka s mloky Děkuji za jasnou odpověď ! *** Předmět: Vojín v záloze má aktuální dotaz: Vážený pane poslanče, ministr Stropnický chce mapovat počty mužů a žen schopných a ochotných podílet se na obraně vlasti. Rád bych se dozvěděl, co konkrétního chtějí politici abychom bránili? Zda a v jakém pořadí a) cizí kapitál? b) cizí banky? c) cizí média? d) cizí šachty? e) cizí hutě? f) cizí automobilky? g) cizí pozemky? h) majetky „kontraverzních“ zbohatlíků, korupčníků, gangsterů a tunelářů? i) majetky politiků a jejich rodin? Proč bychom měli pokládat životy za něco, co nám bylo ukradeno, za firmy, pro něž dřeme za 1/3 německých výplat, za obchodní řetězce, které zlikvidovaly drobné obchodníky a prodávají nám zdravotně závadný odpad, za majitele firmy, vlastnící ukradenou nám vodu? Proč bychom měli umírat za politiky, kteří celou tuto genocidu samostatného státu od roku 1989 umožnili, a kteří nám pravidelně nadávají do komunistů, lůzy, rusofilů a tvrdí ze svých restituovaných panství, že jsme si sami všechno prožrali? Šíří mezi lidmi nenávist a podporují světového agresora č.1 – USA, který má armádu statečnou a úspěšnou tak leda v hollywoodských filmech? Děkuji za odpověď. PS. Není bez zajímavosti, že armádu, kterou zničil Václav Havel pod vedením noblesního knížete a Krvavé Madly a další individua jemu podobná (viz ministr Vondra, Parkanová ap.), už nikdo neobnoví. Zmizela rozsáhlá technika, závody na výrobu a opravy techniky všeho druhu, zanikli specialisté. Z půlmilionové armády máme jakousi estrádní četu, co jezdí po světě jak Humberto, neschopnou hradní stráž, dvě kapely a pronajaté stíhačky ze Švédska, věčně v opravě, které navíc, podle smlouvy, nesmíme sami nasadit v přímém boji. *** Věcná připomínka: Zažil jsem poslední mobilizaci v roce 1989 a byl to mazec. Nejsem si zcela jist, jestli tahle země je dnes na podobnou akci připravena. Tenkrát jsme ochromili pomalu půlku západočeského kraje, a to zvedli jen pár útvarů… Budějovická divize šla do plných počtů a nefungovala téměř půlka republiky… Dnes např. dopravní prostředky (nákladní auta, autobusy i vlakové soupravy) jsou soukromé a v podivném stavu, kdo je dá armádě k dispozici? Jsem na tuhle psinu docela zvědavý, to bude šok pro všechny… NGŠ AČR by si to měl rozmyslet, nebo se islamisti počůrají smíchy, až uvidí ten chaos! 9
*** Co mám dělat? V mé vojenské knížce je povolávací rozkaz, že se mám v případe mobilizace dostavit do kina, které 23 let neexistuje, a na psí známce na krk mám napsáno, že jsem voják armády ČSSR, která také neexistuje? *** Zajímavé – vyzkoušet mobilizaci bez mobilizovaných. V rámci zkoušky přijede „jako“ fiktivní vlak s jedním fiktivním vagonem a GŠ si odškrtne „splněno úspěšně“. Pokud nastane mobilizace, ČD zjistí, že mají přepravit 100 tisíc povolanců, ale že nemají lokomotivy ani vagony, na trati je výluka, výstrojní sklady zjistí, že nemají uniformy, ani zbraně, natož boty… Státní rezervy nafty nám ukradla soukromá firma v Německu, nevíme, co obsahují zbrojní sklady a kde všude vlastně jsou, nakoupená technika je uzpůsobena bojům v pouštích a asijských velehorách… P.S. Mimochodem, ona je už válka na spadnutí? *** První mobilizace? Jak to? Vždyť už jsme jednu naši mobilizaci „po našem“ viděli – viz oblíbený film „S čerty nejsou žerty“! (Tenkrát armádě velel jiný známý komik – „kaprál“ pan Nárožný…..) *** Našemu GŠ AČR! Pokud jsou útoky islamistů nyní organizovány také z Bruselu, jako většina všech současných omezení a jako stanovení kvót, pak je spolupráce všech „Bruselských center“ (EU, NATO + ISIL) pravděpodobná. V tom případě se bude konečně hodit kdysi vybudovaný systém bunkrů a pevností! Prvním krokem by mělo být jejich opětovné vyvlastnění, zprovoznění a mobilizace až pak, jako příprava na konkrétního nepřítele – zdá se, že skutečně, ale skutečně nepřichází z východu, ale naopak! *** Předpokládám, že nyní všichni „bojovníci za pravdu“ – poslanci, rektoři, herci a ostatní umělci (zejména hrdinové ZTOHOVEN) už oprašují své modré knížky!
Ruský kosmonaut Leonov potvrdil, že americký let na Měsíc byl dotočen ve studiu Leonov však současně odmítl zvěsti o tom, že američtí astronauti Neil Armstrong a Edwin Aldrin nepřistáli na Měsíci. Alexej Leonov odmítl zvěsti o tom, že američtí astronauti Neil Armstrong a Edwin Aldrin nepřistáli na Měsíci. „Sledovali to specialisti, včetně mě, a naše lunární skupina je zajedno v tom, jak to proběhlo. Bormanův let s obletem, přistání, a také Apollo 13,“ řekl Leonov. V komentáři webu televize „Zvězda“ objasnil letec-kosmonaut a dvojnásobný hrdina Sovětského svazu, že část záběrů o letu Armstronga a Aldrina na Měsíc byla skutečně dotočena ve studiu. Bylo to však uděláno jen pro to, aby diváci mohli vidět „průběh akce od začátku do konce“. Skutečné snímky začínají poté, co Armstrong nainstaloval vysoce výkonnou anténu pro přenos signálu na zemi. „Kdo natočí otevření poklopu zvenčí, když tam, na Měsíci, nikdo není?“, vysvětluje Leonov, proč bylo nutné dotočení záběrů výsadku. Filmové záběry přistání amerických astronautů na Měsíci vyvolávají spory už několik desetiletí. Zvěsti o falzifikaci letu se rozšířily poté, co vdova amerického režiséra Stanley Kubricka řekla, že Nixon nadšený jeho filmem „2001: Vesmírná Odyssea“ požádal tohoto režiséra, aby natočil let amerických kosmonautů na Měsíc. „Ke Kubrickově ženě přišli novináři a ona jim řekla: Ano, těžce pracoval, když vytvářeli film ‘Přistání na Měsíci’. Tak to doslova řekla. A tohle (zvěsti o zfalšování přistání na Měsíci) jsou spekulace. O tom, že vlajka se třepotala, a přitom tam není vítr. Vlajka byla zarámovaná a zkroucená. A když ji postavili na zem, sundali kryt a vyztužená látka se zkroutila, což vyvolalo dojem, jako by se třepotala ve větru,“ vysvětlil legendární kosmonaut. Alexej Leonov v roce 2009 už hovořil o původu zvěstí tvrdících, že Američané v roce 1969 nebyli na Měsíci. Sovětský kosmonaut v interview agentuře RIA Novosti zdůraznil, že něčemu podobnému mohou věřit pouze „absolutně neznalí lidé“. 10
„Vážně věřit tomu, že Američané nebyli na Měsíci, mohou pouze naprostí ignoranti. A bohužel, celá ta nepěkná epizoda o údajně Hollywoodem zfalšovaných záběrech začla právě u samotných Američanů,“ řekl tehdy Alexej Leonov. Nedávno Američan Patrick Murray zveřejnil údajný rozhovor se Stanley Kubrickem , v němž se známý režisér přiznává, že video přistání na Měsíci natočil právě on v obyčejném studiu na Zemi. Interview režiséra se objevilo právě teď, když Murray musel podepsat osmdesátistránkovou dohodu o jeho utajení po dobu 15 let od smrti Kubricka. Nicméně neexistují žádné důkazy, že dané interview je pravé. Možná, že na záběrech je jenom herec, který se na známého režiséra velmi podobá.
Do práce se nám dojíždět nechce. Vezmeme si příklad z Libanonců? Dojíždění do práce je pro mnohé v současné době běžná praxe. Podle Českého statistického úřadu dojíždí za prací každý den kolem 300 tisíc osob. Většina lidí je nespokojená, že musí do práce dojíždět někdy i několik hodin. Není to ale nic ve srovnání s některými zahraničními rekordmany, kteří při pravidelné cestě do práce, stráví v dopravních prostředcích někdy řadu hodin. Za neoficiálního rekordmana je považován londýnský policista, který létal do práce 20 tisíc kilometrů, pocházel z Nového Zélandu. V České republice je největším poskytovatelem pracovních míst hlavní město Praha, podle posledních statistických údajů do ní dojíždí denně až 170 tisíc pracujících, většinou ze Středočeského kraje. Nicméně Česká republika může nemůže konkurovat překvapivému králi mezi dojíždějícími Libanonu. Zdejší letiště je každý den přecpané více než 400 tisíci Libanonci, kteří se snaží dostat do práce na pobřeží Perského zálivu. Celá cesta trvá v uvozovkách okolo 3 hodin, ale boj o místo v letadle je obrovský a kdo zaváhá, může velmi snadno přijít o práci. „Platy jsou tam 2,5 větší, ale člověk stráví většinu života v letadle. Cestuji někdy i lodí, ale občas se probudím a nevím, v jaké zemi zrovna jsem,“ okomentoval svou cestu do práce Salim Tayah, jeden z manažerů Fuji filmu. Dlouhé cestování do práce se týká i Evropanů. Těm se přezdívá přiléhavě Super-dojíždějící (Super-commuters). Obecně se za ně považují lidé, kteří jedou do práce více než 145 kilometrů denně. Mohli by sice strávit noc v hotelu, ale to se jim většinou nevyplatí, a tak cestují denně stovky kilometrů. Například Francouzka Kite pracující v Londýně říká, že se jí cesta finančně vyplatí. „V Londýně jsou mnohem lepší platy než u nás, ale ubytování je strašně drahé, takže se mi vyplatí dojíždět z Francie. Díky mé práci se mi podařilo splatit většinu svých dluhů,“ řekla Kite BBC. Londýnská policie jednu dobu zaměstnávala policistu, který dojížděl až z Nového Zélandu. Vždy přiletěl na dva měsíce a pak na dva měsíce odletěl domů. Jedna cesta je přibližně dlouhá 20 tisíc kilometrů, píše BBC. Na dojíždějících profitují i nízkonákladové letecké společnosti, které nabízejí na tisíce relativně levných spojů mezi evropskými státy. Zájemci si navíc mohou objednat různé slevové kupony nebo členství v klubech. Letenka je pak může vyjít na 40 euro a to se mnohým super-dojíždějícím vyplatí. Letecká společnost EasyJet například zaznamenala roční nárůst pasažérů dojíždějících do práce až na 12 miliónů.
Záchrana unie? Merkelová a Hollande kývli Britům na omezení dávek Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande nabídli britskému premiérovi Davidu Cameronovi kompromis ohledně omezení sociálních dávek pro občany Evropské unie (EU) přicházející do Británie. Merkelová a Hollande navrhují, že by Británie mohla pozastavit dávky na tři roky ve snaze udržet Albion v unii. Dva představitelé nejsilnějších zemí EU podle informací deníku Telegraph nabídli Cameronovi smírný plán ve snaze udržet jednání a také zachránit odchod Velké Británie z EU. Britský premiér totiž žádá reformu unie, která je podle něj podmínkou pro to, aby země v EU zůstala. V rámci reformy požaduje zastavení sociálních dávek pro nově příchozí do země. Cameronův plán původně počítal s omezením sociálních dávek po dobu čtyř let. Tím chce britská vláda omezit počet občanů EU pobírajících britské dávky. Nově příchozí tak podle původního plánu měli v zemi pracovat 11
čtyři roky a tím přispívat do místního sociálního systému a až poté by mohli mít nároky na případné dávky. Navržený kompromis počítá se třemi roky. Představitelé EU včetně českého premiéra Bohuslava Sobotky, Cameronův návrh odmítají, obávají se, že tak dojde k ohrožení principu volného pobytu. Německo a Francie ale nyní učinily krok, který si britský premiér podle Telegraphu pochvaluje a proběhlá jednání považuje za velmi úspěšná. Camorn slíbil voličům, že dokonce roku 2017 vypíše referendum o setrvání země v EU, do té doby chce však nicméně reformu unie. Britský premiér formuloval počátkem listopadu oblasti, ve kterých musí dojít ke změně, jako je ochrana zemí mimo eurozónu, dohoda o posilování konkurenceschopnosti unie i snaha, aby se Londýna netýkal závazek „stále těsnější unie“, který vyplývá z unijních smluv.
Berlín brání Bavorsku lépe střežit své hranice Dostat se do Německa přes bavorsko-rakouskou hranici je pro migranty poměrně snadné. Kontroly spolkové policie fungují jen na určitých místech, hlavně kvůli nedostatku personálu, a je lehké je obejít. V chybějících kontrolách uprchlíků spatřuje bavorský ministr vnitra Joachim Hermann (CDU) značné riziko. Zemská vláda v Mnichově chce proto hranice s Rakouskem opět kontrolovat sama, ale Berlín je proti. Existují hraniční přechody, které spolková policie nemůže střežit, řekl Hermann listu Welt am Sonntag. „Chtěli bychom být tady sami aktivní a hranici kontrolovat.“ Bavorsko podle něj samo spolkové policii nabídlo, že jí bude podporovat. „Stát to ale odmítá,“ postěžoval si bavorský šéf vnitra. „Nemám pro to pochopení. Není to kvůli tomu, že by spolková policie měla nějaký problém s policií bavorskou. Je to čistě politické rozhodnutí, které bylo učiněno v Berlíně,“ dodal. Podle Hermanna by Bavorsko mohlo s jednoduchým souhlasem spolkového ministerstva vnitra kdykoli kontrolovat svou hranici. Nyní se svobodný stát (Bavorsko) soustředí na pátrání po převaděčích, což částečně začíná už pouhých několik metrů za hraniční čárou. „S ohledem na bezpečnostní situaci v zemi říkám: ‚Tyto mezery (v kontrolách) nejsou bez rizika‘.“ Jako cíl Hermann uvádí stoprocentní kontrolu osob, které přijíždějí do schengenského prostoru. Riziko je vzhledem k organizovanému zločinu a hrozbě mezinárodního terorismu ohromné. Je podle něj špatným vysvědčením, že Německo několik týdnů po atentátech islamistů v Paříži neuskutečňuje tváří v tvář jasnému nebezpečí spolehlivé hraniční kontroly. Vedoucí činitelé německých policejních odborů začátkem týdne přiznali, že řádně zkontrolovat, včetně sejmutí otisků prstů, se policii na hranici podaří pouze deset procent přicházejících migrantů. Německé úřady netuší, kdo všechno do země přichází a pohybuje se v ní. Jde minimálně o desítky tisíc migrantů. Bavorský ministr vnitra prohlásil, že počet uprchlíků musí v novém roce klesnout. „Musíme dosáhnout, aby se příliv uprchlíků snížil na v průměru tisíc denně,“ řekl. Aktuálně přichází podle něj přes bavorskou hranici do Německa až čtyři tisíce uprchlíků denně. „Přijmout a integroval bychom roku 2016 mohli tak 350 tiisíc uprchlíků. Avšak ne znovu více než milion,“ dodal pro Welt am Sonntag.
Policie v Chicagu omylem zastřelila matku pěti dětí Policie v americkém Chicagu řeší další velice nepříjemný incident. V současnosti ji už federální úřady prošetřují kvůli kontroverzním případům použití střelných zbraní, mimo jiné i vůči černochům. Nyní americká policie v Chicagu nedopatřením zastřelila matku pěti dětí, když zasahovala proti násilníkovi. Ten byl při zásahu také zabit. Obě oběti jsou černé barvy pleti. „Policisté čelili agresivní osobě, což vyústilo ve výstřel z policejní zbraně, který smrtelně zasáhl dva lidi,“ uvedla v prohlášení chicagská policie. Ta dále sdělila, že 55letá žena byla náhodně zasažena a tragicky zabita. „Oddělení vyjadřuje hlubokou soustrast rodině a přátelům oběti,“ dodala policie. Tragédie se odehrála v bytovém domě při zásahu proti 19letému útočníkovi, který baseballovou pálkou ohrožoval svého otce. Jedna ze střel, kterou policie vypálila, proletěla dveřmi do bytu ženy, kde ji vážně zranila. Žena krátce poté podlehla těžkému zranění v nemocnici. Chicagskou policie v současné době prověřuje 12
federální inspekce z možných rasově motivovaných zákroků. Pozornost úřadů vyvolal případ sedmnáctiletého černošského mladíka, kterého loni zastřelil nejméně šestnácti ranami bělošský policista. V uplynulých letech vedly zásahy bělošských policistů proti často neozbrojeným černochům ve Spojených státech k růstu napětí. K nejsledovanějším případům, které vyvolaly i pouliční nepokoje a demonstrace, patří smrt černochů Michaela Browna ve Fergusonu, Freddieho Graye v Baltimoru či Erika Garnera v New Yorku.
Finsko uzavřelo hranice pro cyklisty i běžence na kolech Finská pohraniční stráž zakázala na dvou nejsevernějších hraničních přechodech s Ruskem překračovat hranici na kole. Důvodem je podle úřadů v nynějších zimních podmínkách bezpečnost účastníků silničního provozu, uvádí finská média. Bicykly k přejezdu pomezí využívali běženci, neboť Rusové nepouštějí přes hranice pěší. Nově je možné nejsevernější hraniční přechody Raja-Jooseppi a Salla pouze vozem. Finská televize YLE uvedla, že od středy do pátku nepřekročil rusko-finskou hranici v Laponsku žádný běženec. V sobotu pak přijelo z Ruska autem s jedním Rusem pět lidí, kteří požádali o azyl. Zmíněný Rus nyní čelí podezření z organizování nelegální přeshraniční přepravy běženců, uvedla agentura TASS. Takzvaná severní migrační trasa vedoucí přes Rusko do Norska či Finska se jeví lidem prchajícím před válkou a chudobou bezpečnější a levnější alternativou nebezpečné přeplavby Středozemního moře. Migranti navíc v Rusku díky turistickým či studentským vízům pobývají legálně, což jim cestu k hranicím usnadňuje. Letos už ve Finsku požádalo o azyl asi 30 000 lidí, celkem jich vláda očekává až 35 000. To je takřka desetinásobek proti loňsku, kdy se ochrany v této pětiapůlmilionové zemi dožadovalo 3650 lidí. Finsko již avizovalo, že odmítne všechny, kteří do země nepřicházejí kvůli válce či pronásledování ve své vlasti, ale v touze zajistit si vyšší životní úroveň. Týkat se to podle vládních odhadů bude asi dvou třetin žadatelů.
Češi se ozbrojují. Bojí se prý islamizace Evropy Prodejci zbraní letos zažívali žně. Po teroristických útocích ve Francii a otevření hranic Evropské unie uprchlíkům se Češi začali výrazněji ozbrojovat. Jen za první půlrok 2015 nakoupili dvakrát více zbraní, než za celý loňský rok. Podle obchodníků se mnoho z jejich zákazníků bojí islamistů. Zájem mají hlavně o pistole, revolvery nebo pušky. „Je to reakce na politiku Evropské unie, lidé se bojí islamizace Evropy. Nárůst zájmu o průkazy i koupi zbraní jsme zaznamenali po útocích na redakci Charlie Hebdo a poté, co Merkelová oznámila otevření hranic. Pro ty, kteří ohledně zbrojních průkazů váhali, to byla poslední kapka,“ řekl deníku ECHO24.cz Luděk Srubian z kyjovské prodejny zbraní Gundrak. Prodejce současně odmítl, že by nárůst zájmu lidí o zbrojní průkazy mohl souviset s chystanou novelou zákona o zbraních. Návrh ministerstva vnitra počítá se zpřísněním pravidel pro nakládání s municí i zkrácením platnosti zbrojního průkazu z deseti let na pět. Resort novelou reaguje na „tragické události ve Vrběticích a Uherském Brodě“. „Mnozí z těch, kteří si zbrojní průkaz dělají, o zpřísnění legislativy ani neví. A ti, kteří povědomí mají, si naivně myslí, že se to pak na ně nebude vztahovat,“ doplnil Srubian s tím, že největší zájem mají lidé ze střelných zbraní o samopal vzor 58. „Je to česká zbraň a mnoho zákazníků ji používalo na vojně, umí ji tak ovládat,“ dodal. Na odbyt jdou pistole, revolvery a brokovnice Zvýšení zájmu o zbraně ze strany českých zákazníků potvrdila deníku ECHO24.cz i prodejna z pražského Motola. „Ano, prodej zbraní se zvedl, zejména pak po teroristických útocích v Paříži. Na odbyt jdou nejvíce zbraně vhodné na obranu, to znamená pistole, revolvery nebo brokovnice,“ uvedl Radek Libovický za obchod Prodej-Zbrani.cz. Z devadesáti procent chodí do obchodu se zbraněmi nakupovat muži. I podle tohoto prodejce chtějí lidé zbraně hlavně na svou obranu. Kromě toho si pak zákazníci pořizují zbraně i za účelem sportu, častí jsou prý i zákazníci z řad myslivců. Celkový počet legálně držených zbraní podle údajů Policejního prezídia narostl za první půlrok 2015 o 32 tisíc 13
na zhruba 808 tisíc. To je dvakrát více, než činil přírůstek za celý loňský rok. V roce 2013 bylo evidováno u držitelů zbrojních průkazů a licencí přibližně 760 tisíc zbraní, o rok později tomu bylo 776 tisíc. Držitelé průkazů stárnou, mnohým z nich se neprodlouží Oproti tomu množství těch, kteří zbrojní průkazy vlastní, podle statistik ubývá. V letech 2013 a 2014 bylo držitelů zbrojních průkazů okolo 292 tisíc. Letos jich policie zatím registruje k červnu 290 tisíc, další dva tisíce pak mají zbrojní licenci. „Jedná se o dlouhodobý trend a zcela logický. Mnoho žadatelů, kteří například chtějí zbrojní průkaz po uplynutí jeho platnosti prodloužit, už nesplňuje zákonné podmínky pro jeho udělení,“ komentovala pro server ECHO24.cz mluvčí Policejního prezidia Ivana Nguyenová s tím, že se to týká především starších lidí. Zpřísnit legislativu týkající se prodeje a držení zbraní navrhla po teroristických útocích v Paříži v polovině listopadu i Evropská komise. Chce zamezit mimo jiné tomu, aby se k automatickým a některým poloautomatickým zbraním dostali civilisté. Návrh počítá ale například i s tím, že by byl potřeba zbrojní průkaz na hračky a další předměty, které zbraně svým vzhledem pouze připomínají. Evropský úřad si za svoji směrnici vysloužil ostrou kritiku mnoha českých politiků. Podle nich se tím omezí pouze ti, kteří zákony dodržují, a hrozba útoků se tím nesníží. „Teroristé si přece nechodí žádat o zbrojní průkaz,“ komentoval to například poslanec za TOP 09 František Laudát.
Výzkum: Navzdory Angele, na Němce padla úzkost. Z uprchlické krize Poslední průzkum v Německu ukázal jak velká je propast mezi elitami a občany v přistěhovalecké krizi. Pouze 16 % Němců považuje uprchlíky za přínos pro německou ekonomiku. Něco málo přes 20 % respondentů uvedlo, že přijetím emigrantů získá Německo uznání mezi ostatními státy. Avšak majorita Němců (56%) zastává názor, že Německo není připravené přijmout najednou takové množství lidí. S odkazem na Ipsos Institut to na svých stránkách zveřejnila německá stanice Deutsche Welle. Průzkum také poukázal na to, že pouze 18% dotázaných německých obyvatel hledí do budoucna s optimismem a sebevědomím. Oproti 50% procentům, kteří patří do kategorie tzv. skeptiků. Čísla jsou o to varující ve srovnání s minulým rokem, kdy optimisticky hledělo do budoucna 45% respondentů. Podle provedené analýzy tak většina Němců propadá úzkosti a strachu z budoucna. Podle experta Horsta Opaschowského je to tím, že Němci nedůvěřují vládnímu programu pro řešení uprchlické krize. Podle něj počet běženců, kteří proudí do Německa, nekontrolovaně roste, a nálada ve společnosti se kontinuálně horší. Horst Opaschowski, který je renomovaný futurolog a politický a ekonomický poradce, a který průzkum uskutečněný Ipsos zadal, míní, že přistěhovalectví by nemusely provázet problémy, kdyby pro vzájemné soužití ve společnosti platily jasné zásady jako v USA. Jako příklad uvádí americké firmy, které zaměstnávají pracovníky až osmdesáti různých národností, v nichž je ale vše stanoveno AÍZENO až do nejmenších detailů prostřednictvím pravidel a kontrol. Ukazatelem do budoucna jsou podle Opaschowského „pravidla chování“. Průzkum Ipsos dále ukázal, že většina Němců se domnívá, že uprchlická krize přerostla politikům přes hlavu. 56 procent si myslí, že aktuální výzvy politici zvládají čím dál méně. Větší skepse existuje v obcích s méně než pěti tisíci obyvateli, tam už od politiků nečeká řešení 66 procent respondentů. Obecně se víra v politiku zmenšuje, uvádí Opaschowski. Nedávno tento expert a hamburská Nadace pro otázky budoucnosti (BAT) hovořili o návratu takzvaného „German Angst“ (obsahově širší a složitější termín pro typicky německý strach, obavy, světabol, utrpení…). Poprvé po řadě let hledí většina Němců na nový rok spíše se strachem než s důvěrou. Počet pesimistů výrazně převyšuje optimisty. Opaschowski uvádí, že občané na to reagují tím, že hledají více mezilidské důvěry v privátní oblasti, v rodině a u přátel. Dokládají to i cifry Spolkového statistického úřadu, podle nichž klesl počet rozvodů a manželství jsou stabilnější. Nadace BAT dokonce hovoří o renesanci „lidské blízkosti“. Podle průzkumu agentury GfK očekává 44 procent respondentů, že lidé se v příštím roce více semknou. To je o tři procenta než před rokem. Z průzkumů nevycházejí dobře ani německé sdělovací prostředky, důvěra v ně v uplynulých měsících rovněž postupně klesala. Aktuální průzkum Demoskopického institutu v Allensbachu (IfD) zjistil, že se zpravodajstvím mainstreamových médií o uprchlické krizi je zcela nebo částečně nespokojena více než polovina Němců – přesně 51 procent. 14
Mnozí mají dojem, že zpravodajství je jednostranné, zavádějící či neúplné. Zhruba každý druhý si stěžuje, že se vynechávají důležitá fakta, a 41 procent má dojem, že se ve velkém potlačují kritické hlasy. Že média přinášejí realistická obrázek o složení uprchlíků a jejich kvalifikací, se domnívá pouze 25 procent dotázaných. Hesla o „lživém tisku“ (Lügenpresse), která skandují mimo jiné příznivci hnutí Pegida (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu), považuje podle IfD za oprávněné 53 procent těch, kdo mají pocit, že jim média přinášejí falešné informace. K práci svých německých kolegů v informování o uprchlické krizi se občas kriticky stavějí i některá renomovaná západní média. Poměrně tvrdý byl v tomto směru švýcarský list Neue Zürcher Zeitung (NZZ), který doslova hovoří o jednostrannosti, odhlížení od faktů, kamuflovaném zpravodajství, propagandě vítací kultury, morální a emocionální extázi, ztrátě kritického odstupu a snaze dostat domácí pod tlak a vychovat je ke kladnému přijímání uprchlíků. „Ze zpravodajství (o uprchlících) se stala kampaň,“ uvedl NZZ.
15
