Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Frédéric Lenormand

Případy soudce Ti Tajemství čínské zahrady

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS217806

Frédéric Lenormand

Případy soudce Ti Tajemství čínské zahrady


Z francouzštiny přeložila Vlasta Misařová

les nouvelles enquêtes du juge ti le mystere du jardin chinois Copyright © Librairies Arthème Fayard, 2008 Translation © Vlasta Misařová, 2016 isbn 978-80-7407-311-3 (váz.) isbn 978-80-7407-313-7 (epub) isbn 978-80-7407-314-4 (mobi) isbn 978-80-7407-312-0 (pdf)


HLAVNÍ POSTAVY Ti Žen-ci, podprefekt v Pu-jangu Paní Lin Er-ma, První manželka soudce Ti Druhá a třetí paní, další manželky soudce Ti Peng Šen, inspektor Cenzorátu Paní z Krásného úbočí, císařovnina předčitatelka Paní Dvojího vidění, vědma Paní Zázvor, hospodyně Aj San-pao, voják Š’ Tuo-waj, bylinář Cchuej Che-lun, hospodářský správce Tu Ti-weng, malíř Nekonečná trpělivost, bonz Ting Kuan, zahradník, taoista Slavík, zahradníkův pomocník Chu Nung, obchodník s čajem


V roce 669 je soudci Ti třicet devět let. Je podprefektem v Pu-jangu, vzkvétajícím městě na Velkém císařském kanálu, který probíhá Čínou od severu k jihu. Vybudovat čínskou zahradu znamená vytvořit magický svět, oplývající rozmanitými druhy. Symbolizuje pozemský ráj, kde se podle starých legend nachází elixír dlouhověkosti, klíč k nesmrtelnosti.


Otevřel oči. Všechno tonulo v temnotě. Rozeznal dřevěné postranice napravo, nalevo a naproti němu. „Už je to tady,“ pomyslel si. „Jsem v hrobě. Sedmý a Osmý starče,* slitujte se nade mnou!“ Ležel na zádech. Hrob musel být dost prostorný, protože u zdi po pravé straně zahlédl obrysy stolu, křesla a truhlice na šaty. Nevěděl, odkud přichází slabá záře, která to všechno osvětluje. Otočil hlavu a podíval se na druhou stranu. Uviděl ji. Seděla u něj Pi-sia Jüan-ťun, bohyně Milosrdenství, ve své světelné záři. Měla na sobě brokátový šat a vlasy měla stočené do bohatého uzlu, upevněného pozlacenými jehlicemi. Chtěl se posadit, aby se mohl laskavému božstvu poklonit, ale bolest ho přinutila spočinout znovu na poduškách. „Ó, mocná paní,“ vyslovoval ztěžka mezi sténáním, „promiňte mi, že vám nemohu vzdát úctu tak, jak by se slušelo.“ „Netrapte se kvůli takové maličkosti,“ odvětila ta nádherná bytost. * Čchi-je a Pa-je, malý tlouštík s černou tváří a hubený dlouhán s červeným jazykem, mají za úkol hlásit hříchy lidí nebeským mocnostem. Když se ten malý utopil v řece, dlouhán byl tak zarmoucený, že se oběsil, proto zřejmě ten dlouhý červený jazyk. Za své zásluhy se stali strážci hříchů. Jsou oslavováni v podobě loutek.

11


Ulevilo se mu, uvolnil se a zhluboka se nadechl. Do nosu ho uhodila vůně smažené cibule. Mohl věřit, že toto místo je jeho hrob, že ho ta světelná bytost přišla uvítat na onom světě, ale jak si má vyložit, že v sídle blažených je cítit mastná kuchyně? Jeho první otázkou bylo: „Kdo jste?“ Bohyně stiskla rty. Ta malověrnost ji viditelně rozladila. „Uhodil jste se do hlavy. Není divu, že jste dezorientovaný. Já tu o vás pečuji, neznepokojujte se.“ Položil tedy druhou otázku, která ho trápila: „A kdo jsem já?“ Na tváři ženy korunované světlem se objevil jistý údiv. Chvíli váhala a mlčela, zdálo se, že váží pro a proti, jako kdyby jí bylo zatěžko rozhodnout se, jaké stanovisko má zaujmout. Nakonec se rozhodla: „Jste úředník šestého řádu, druhého stupně, který spravuje toto město, soudce v Pu-jangu, můj drahý choť Ti Žen-ci.“ V duchu si opakoval, co mu právě sdělila. Dáma ho s obavami pozorovala. „Vrací se vám paměť?“ Smířil se s tím, že svou božskou ochranitelku a podle všeho pečlivou manželku zklame: „Popravdě mi ta jména vůbec nic neříkají, lituji.“ Když vstala, pochopil, odkud pochází ten světelný nimbus, který ji obklopuje: seděla zády k oknu a viděl ji trochu rozmazaně.

12


Chvíli zůstal sám. Asi pro někoho šla, protože z chodby slyšel kradmý hovor. Když znovu vešla, doprovázel ji nějaký vzdělanec v nejlepších letech. „Slyšel jsem, že si Vaše Excelence nemůže vzpomenout, kdo je?“ Přikývl, že je to tak. Návštěvník si s dámou vyměnil spiklenecký pohled. „Snad vám mohu pomoci urovnat si vzpomínky. Já jsem krajský inspektor Cenzorátu Peng Šen, právě projíždím vaším okresem.“ Muž postižený ztrátou paměti byl ve strašných rozpacích; chtěl se zvednout, aby svého nadřízeného pozdravil podle protokolu. Bolest ho opět srazila na lůžko. Inspektor Peng byl tak laskav, že mu tu námahu ušetřil. „Velice lituji,“ omlouval se zraněný. „Kvůli ztrátě paměti jsem Vaši Milost nemohl poznat. Jsem neomluvitelně nezdvořilý. Už jsem byl neuctivý k bohyni,“ utrousil a ukázal na osobu stojící na druhé straně lůžka. Inspektor krátce pohlédl na „bohyni“. Navzdory vážné situaci jí přeběhl po rtech pobavený úsměv a dáma se lehce začervenala. Soucitně popleskal nemocného po ruce: „Abychom vám pomohli znovu nabýt rozumu, bude nejlepší, když vám vypovíme, co se stalo před vaší nehodou. Jsem si jist, že se vám pak myšlenky vrátí do přirozeného stavu.“ Soudce Ti poděkoval svému dobrodinci a připravil se na vyprávění o životě, na který dočista zapomněl.

13


I

Soudce Ti bojuje s kachnami a se svým nadřízeným; kachny a nadřízený vyhrávají.

Soudce Ti nikdy ničemu podobnému nečelil. Když uhynul celý jeden chov kachen, větřil v tom zlovolný čin a horlivě se pustil do rutinního vyšetřování. Poté co břehy Velkého císařského kanálu pokryly mrtvolky stěhovavých ptáků, hlas lidu z toho vinil dva tři kouzelníky, ale jejich uvězněním kalamity neskončily. Jen co se chovatelé pokusili udat mrtvou drůbež na trzích, pomsta lidu se obrátila proti úřadům a Ti už si nevěděl rady. Protože tu šlo o zločin bez zločince, nevěděl, koho má stíhat, a všechno to mohlo být jen horší a horší. Nejzámožnější obyvatelé pod jeho správou zůstávali v klidu, dokud se dalo soudit, že epidemie postihuje jen chudé rolníky. Ale když byl zpěvavý kos dam Tiových nalezen ve své bambusové klícce bez života, drama dosáhlo vrcholu. Všechny tři teď naléhaly, aby opustili město Pu-jang, zřejmě zamořené nakažlivými výpary. Ti se zmítal mezi 15


soudcovskými povinnostmi, které ho zavazovaly zůstat v úřadě, a povinnostmi hlavy rodiny. Věrnost státní službě měla zajisté přednost před všemi ostatními důvody, ale manželky mu byly fyzicky bližší než jeho nadřízení a musel brát ohled na jejich stanovisko. Neměl chvilku klidu, situace byla obtížná a o nic méně zamotaná. Nakonec se jeho ženy zavřely v ženských komnatách ja-menu i s dětmi a služkami. Když chtěl vstoupit, žádaly po něm, aby si svlékl šat a oblékl si čistou halenu, přichystanou jen pro tento účel; byl na ní vepředu i vzadu červeně nakreslen znak „zdraví“. Byly rozhodnuty, že pokud je bude držet v té čekárně na smrt, pěkně mu osladí život. Jelikož neštěstí nechodí nikdy samo, v kraji byl spatřen inspektor Cenzorátu. O dva dny dříve se objevil v sousedním okrese a bylo na místě obávat se, že se zastaví i u nich. Zpráva od jeho kolegy, která mu to oznamovala, zněla jako vyjádření soustrasti. A tak se Ti ani nepotřeboval ptát, o koho jde, když k němu do pracovny jako velká voda vtrhnul tajemník a křičel: „Je tu! Je tu!“ „Viděli ho na cestě do Pu-jangu?“ „Ach, vznešený soudce! Je na hlavním nádvoří!“ Vyslanec Cenzorátu vzal přímo útokem soudcovo město, jeho soud, ba dá se říci i samotného soudce Ti. Ten si upravil zelený šat, posadil si na hlavu černý čepec s naškrobenými křidélky a spěchal uvítat toho posledního člověka, kterého si přál vidět.

16


Zmožení nosiči právě položili na zem krásný palankýn obklopený vojáky na koních. Ti neočekával kdovíjak vřelé setkání. Po nepohodlném cestování, vždycky méně příjemném než posezení v křesle na polštářích, bývali mandaríni mrzutí. Bylo potřeba být dvojnásob milý. Sloužící rozhrnuli závěsy nosítek, jeden ze strážných vykřikl silným hlasem: „Sláva Peng Šenovi, váženému členu Cenzorátu!“ a všechen personál včetně soudce Ti padl tváří na zem. Vstal, teprve když odříkal uvítací proslov a když mu to Dlouhý život-Velký myslitel* dovolil. „Prosím Vaši Excelenci, aby omluvila skromnost tohoto uvítání. Kdybyste byl ráčil mi dát vědět, učinil bych opatření, aby vaše přijetí proběhlo, jak se sluší.“ „Kdybych dal předem vědět o svém příjezdu, nebyl bych inspektor,“ odpověděl pan Peng Šen a uhlazoval si záhyby na hedvábném šatu levandulové barvy. Protáhl se a rozhlédl se kolem. „Tak to je ten ja-men v Pu-jangu, kde se soudí víc nepravostí než v hlavním městě! A tady máme soudce Ti Žen-ci, o kterém mi tolik povídali!“ „Doufám, že jen v dobrém,“ řekl soudce a hluboce se uklonil horní částí těla. „Podle vašeho názoru mě posílají na inspekci k úředníkům, kteří pracují uspokojivě, Ti Žen-ci?“ Nádvořím zavál poryv ledového větru. Soudce věděl, že krajští inspektoři mají za úkol pronásledovat a stíhat úředníky zneužívající své moci. Jakmile se usadili v kanceláři k soukromému rozhovoru, pan * To je význam slov „Peng“ a „Šen“.

17


Peng se vytasil s tím, co měl v jádru na mysli, a srkal přitom ze šálku čaj. „Řekněte mi, Ti, vy přitahujete netvory, že? Vaše zprávy hovoří o neuvěřitelném množství rozsudků. Zločin kolem vás přímo vzkvétá!“ „Myslím, že zločin vzkvétá všude, ale tam, kde jsem já, je lépe vidět.“ Jeho Excelence Peng Šen zdvihl obočí. Ten malý podprefekt si o sobě moc myslí. „Dostali jsme na vás stížnosti. Obtěžujete vlivné lidi. Váš přístup odporuje veřejnému pořádku.“ „Odsoudil jsem pár bohatých vlastníků, ale proč se zabývat protesty viníků a jejich přátel?“ odvětil soudce. „Na vaše odsouzené kašlu! Stěžují si moji kolegové ze Čchang-anu! Příliš mnoho spisů k archivování! Příliš soudních případů ke kontrole! Vy sám vyháníte do závratné výšky počet kriminálních případů v celé provincii!“ Ti byl v pokušení poznamenat, že ho přijali proto, aby zatýkal provinilce, ale uhodl, že by inspektor pro tento argument neměl pochopení. „A ta ptačí epidemie!“ spustil zase pan Peng. „Ten zmatek v přírodě jasně ukazuje, že se vám nedaří udržovat rovnováhu jin a jang, která řídí běh světa!“ „Prosím Vaši Excelenci, aby mi prominula tu kuřecí nemoc,“ řekl soudce Ti a uklonil se. Peng Šen na něj upřel pronikavé oči, zvyklé vyčenichat ty nejčastější nešvary úředníků bdících nad veřejným blahem: lenost, rodinkaření a hamižnost. V tomto 18


případě byl přesvědčen, že stojí před něčím ještě horším: nadbytkem inteligence, což je u úředníka ta nejzávažnější vada. Snažil se seč mohl hovořit klidně: „Víte, co způsobuje epidemie, Ti?“ „Začínám v tom tušit obchod se zvířaty podél Velkého kanálu, který probíhá podél našeho dobrého města. Ta zvířata, nedobrovolně přestěhovaná, natlačená jedno na druhé a všechny druhy pohromadě, to není zdravé.“ Zdánlivý inspektorův klid už mu déle nevydržel. „Kuřata epidemie nezpůsobují, Ti! To dělají špatní soudcové! Takoví, co plní své poslání nevhodným způsobem!“ Peng Šen se k němu přiblížil tak, že se jim o sebe skoro otíraly nosy. „Poslechněte. Kvůli vám jsem musel udělat zajížďku do tohoto kraje, kde řádí kdovíjaká horečka. Slibuji vám, že to nebude nadarmo. Až předložím svou zprávu Cenzorátu, budete se moct považovat za šťastlivce, když vám svěří ke spravování tak leda chlívek.“ Měl v úmyslu doporučit jeho jmenování do jednoho z pustých krajů na severu, kde ten Ti Žen-ci nebude mít koho odsuzovat. „Nechystáte se soudit velbloudy nebo vepře, že ne?“ Popravdě si Ti vzpomínal na pár zajímavých případů s prasaty, o nichž kněží ujišťovali, že jsou posedlá zlými duchy, a která někteří jeho kolegové pohnali před soud. Zmínku o nich si však odpustil, aby poskytl inspektorovu obličeji šanci nabýt méně brunátné barvy.

19


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents