Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

11. ZÁŘÍ A TAJNÉ SLUŽBY MOJMÍR BABÁČEK

GRIMMUS | Politika



MOJMÍR BABÁČEK

11. ZÁŘÍ A TAJNÉ SLUŽBY PROMYŠLENÝ PODVOD

[ GRIMMUS ]


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Babáček, Mojmír 11. září a tajné služby : promyšlený podvod / Mojmír Babáček. -- 1. vyd. -- Všeň : Grimmus, 2010 ISBN 978-80-87461-00-6 355.40+351.746.1 * 323.285(73)“2001“ * (73) - zpravodajské služby -- Spojené státy americké - teroristické útoky 11. září 2001, Spojené státy americké - studie 355/359 - Vojenství. Obrana země. Ozbrojené síly [15]

Copyright © by Mojmír Babáček 2010 Copyright © by Grimmus 2010 Photo (cover) © by ČTK 2010 Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo kopírována v podobě mechanické či elektronické anebo šířena jakýmkoli jiným informačním systémem bez předchozího souhlasu držitelů autorských práv. (Děkujeme.) Nakladatelství Grimmus, CZ-512 65 Všeň 138, [email protected], http://grimmus.cz Odpovědný redaktor: Lukáš Kantor Návrh obálky a sazba: DTP Grimmus Tisk a vazba: Ekon, Jihlava První vydání. Printed in the Czech Republic.

ISBN 978-80-87461-00-6


Obsah

Úvod .............................................................................................................9 Prolog: Příběh Sibel Edmondsové – jak fungují americké zpravodajské služby a jak probíhá vyšetřování jejich nezákonné činnosti, když je „v zájmu státu“ ..................................11 I. DÍL: ZPŮSOB PRÁCE AMERICKÝCH ZPRAVODAJSKÝCH SLUŽEB PŘED 11. ZÁŘÍM SVĚDČÍ O TOM, ŽE PŘÍPRAVY ÚTOKŮ SLEDOVALY 1. CIA věděla o přípravách útoků od začátku roku 2000 ................. 26 2. Americká odposlechová služba zřejmě po celou dobu příprav útoků odposlouchávala telefonní síť al-Kájdy ................ 30 3. Americká vláda patrně zabránila týmu Able Danger v odhalení příprav útoků z 11. září .................................................. 37 4. Chálid Šejk Mohamed mohl připravovat útoky na území USA, přestože na jeho dopadení byla vypsána dvoumilionová odměna .............................................................................................. 49


5. CIA zatajila americké vízum al-Midhara před ostatními zpravodajskými a bezpečnostními službami ............................... 57 6. Otevřenou cestu do USA měl i organizátor teroristických útoků al-Kájdy „Chalad“ .................................................................. 65 7. Zprávy amerických vyšetřovacích orgánů nezveřejnily klíčové informace o sledování schůzky v Kuala Lumpuru .......... 68 8. CIA se snažila zabránit tomu, aby se dozvěděla o odletu účastníků schůzky v Kuala Lumpuru do USA ................. 70 9. FBI a teroristé v San Diegu ................................................................. 79 10. Německo ohlásilo odjezd hamburské buňky al-Kájdy do USA ................................................................................. 88 11. Někdo zřejmě sledoval v USA i další únosce z 11. září................... 94 12. CIA skrývala před FBI podíl účastníků schůzky v Kuala Lumpuru na teroristickém útoku na válečnou loď Cole ............. 98 13. FBI zřejmě zatajila před svými pracovníky zprávu o připravovaných únosech amerických letadel al-Kájdou ..... 114 14. Národní komise pečlivě vybírala, jaké informace o připravovaných útocích al-Kájdy má zveřejnit ....................... 127 15. Na to, aby FBI začala hledat teroristy na americkém území, bylo pořád ještě „brzy“ ...................................................... 131 16. CIA patrně utajovala zprávy o připravovaných útocích al-Kájdy v USA od cizích zpravodajských služeb ......... 133 17. CIA se rozhodla varovat prezidenta Bushe před teroristickými útoky al-Kájdy v USA ............................................... 137 18. Ředitelství FBI vědělo o přípravách únosů letadel al-Kájdou v USA .............................................................................. 140 19. Kdo všechno věděl předem o útocích z 11. září ......................... 142 20. Vyšetřování Zachariase Músávího – ředitelství FBI zabránilo odhalení příprav útoků ................................................. 148


21. FBI teroristy „nenašla“, přestože měli na svá jména řidičské průkazy, bankovní karty a telefonní číslo ...................... 169 II. DÍL: KDO POMÁHAL TERORISTŮM ? 22. Útoky na Spojené státy z 11. září 2001 .......................................... 178 23. Americká Správa civilního letectví neinformovala vojenské letectvo o unesených letadlech .................................. 182 24. Jak rychle kdo reagoval na útoky z 11. září ................................. 196 25. Budovy Světového obchodního centra nemohly spadnout tak rychle bez výbušnin a výbušniny byly nalezeny v prachu z pádu budov ............................................... 199 Závěr ........................................................................................................206 Poznámky ........................................................................................... 213 Seznam zdrojů .................................................................................. 237



Úvod

V roce 2000 Prezident Clinton zareagoval na stoupající ceny ropy tím, že si nechal na toto téma vypracovat studii. Studie – sponzorovaná Radou pro zahraniční vztahy a vypracovaná ve spolupráci s vůdčími představiteli amerických ropných a energetických společností, energetickými odborníky z předních amerických univerzit, ale také odborníky na národní bezpečnost – nazvaná „Výzvy strategické energetické politice“1, byla dokončena začátkem roku 2001 a předána viceprezidentovi Bushovy nové vlády Richardu Cheneymu. Ve studii se psalo, že „silný ekonomický růst na celé zeměkouli a vzrůstající globální poptávka po energii“ způsobily, že „svět je v současné době nebezpečně blízko dosažení maximální kapacity své globální produkce“ a že „Amerika nemůže dále předpokládat, že státy, které produkují ropu, jí vyprodukují více“. Dokument také konstatuje, že od roku 1990 se ceny ropy zdvojnásobily a „americký národ dál vyžaduje velké dodávky levné energie bez obětí a nesnází“, a vyvozuje z toho, že „naše reakce“ musí sahat až k „přehodnocení role energie v americké zahraniční politice“, toto přehodnocení „se dotkne americké politiky vůči Střednímu východu“ a USA „musí okamžitě přehodnotit svou politiku vůči Iráku, včetně vojenských, ekonomických, politických, diplomatických hodnocení“. Studie také navrhovala, aby tým vedený Dickem Cheneym, jenž se začal touto problematikou zabývat v Bushově vládě, přizval ke spolupráci americké ministerstvo obrany. Mojmír Babáček


9

Pod vedením Dicka Cheneyho byla v květnu 2001 vypracována nová zpráva o energetické situaci nazvaná „Národní energetická politika“2. V dokumentu se píše: „Bude-li výroba energie stoupat stejným tempem jako během posledních desetiletí, naše předpokládaná spotřeba energie vysoko přesáhne úroveň výroby. Tato nerovnováha, pokud bude pokračovat, naruší naši ekonomiku, naši životní úroveň a naši národní bezpečnost.“ Podle tohoto dokumentu vzroste americká spotřeba ropy během 20 let o 33 % a dokument z toho vyvozuje: „Protože cena naší domácí a dovážené ropy je určována světovým trhem… naše ekonomická bezpečnost vzroste, podnikneme-li nezbytné kroky k tomu, abychom realizovali potenciál Ameriky jako hlavního světového výrobce ropy a plynu.“ Toho mohla Amerika samozřejmě dosáhnout jedině tím, že by americké ropné společnosti získaly kontrolu nad světovými ropnými zdroji. Sám Dick Cheney ale v roce 1999 řekl, že „vlády a národní ropné společnosti kontrolují 90 % ropných majetků“3. Jak velké byly tedy šance, že se USA stanou největším světovým výrobcem ropy a plynu bez okupace arabských států bohatých na ropu? V lednu 2001, na prvním zasedání Národní bezpečnostní rady za prezidentství George Bushe, se podle bývalého ministra ﬁnancí Paula O’Neilla nikdo neptal, proč by měl být Irák okupován – „šlo jenom o to, jak to udělat… prezident říkal: ‚Jděte a najděte mi způsob, jak to udělat.‘“4 Na další schůzi o dva dny později, podle O’Neilla, už Donald Rumsfeld mluvil o poválečném uspořádání Iráku, včetně otázek spojených s těžbou irácké ropy. Šéf italské zpravodajské služby SISMI Nicolo Pollari se sešel se zástupcem poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Stevenem Hadleym 9. září 20015 a italská zpravodajská služba SISMI předala zástupci CIA v Itálii falšované dokumenty o iráckých nákupech uranu z Nigeru, které měly dokázat, že Irák vyvíjí atomovou bombu, „několik dní po útocích z 11. září“6. Dokumenty tedy musely být „vyráběny“ už před 11. zářím (podobně jako musely být už před 11. zářím připravovány antraxové útoky, které s největší pravděpodobností zorganizovala americká vláda7). Tomu, že americká vláda o připravovaných útocích al-Kájdy věděla, nasvědčuje i to, že už v létě 2001 vyjednávali náměstci amerického ministra obrany Douglas Feith, Paul Wolfowitz a Richard Perle s tureckým velvyslancem v USA o tom, aby Turecko poskytlo své území americkým vojákům k invazi do Iráku8. Bez útoků z 11. září by realizace tohoto plánu nebyla reálná. 10

11. ZÁŘÍ A TAJNÉ SLUŽBY


Prolog

PŘÍBĚH SIBEL EDMONDSOVÉ – JAK FUNGUJÍ AMERICKÉ ZPRAVODAJSKÉ A BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBY A JAK PROBÍHÁ VYŠETŘOVÁNÍ JEJICH NEZÁKONNÉ ČINNOSTI, KDYŽ JE „V ZÁJMU STÁTU“

V dubnu 2001 dostala FBI zprávu o tom, že se v USA připravují sebevražedné teroristické útoky s použitím letadel. Ke zveřejnění tohoto varování, jež bylo v USA zatajeno, došlo potom, co FBI dala výpověď své nové naivní zaměstnankyni Sibel Edmondsové. Její příběh je velmi poučný pro to, jakým způsobem americké vládní úřady zakrývají svou nezákonnou činnost a že drtivá většina jejich zaměstnanců nemá problém v tom, americké vládní úřady podpořit. Příběh Sibel Edmondsové je poučný i v tom, jakým způsobem probíhá vyšetřování, když dojde k situaci, ve které se o tyto přečiny začne zajímat veřejnost. Zpráva o jejím případu od generálního inspektora amerického ministerstva spravedlnosti1 se pokud možno vyhýbala ověřování informací, jež by mohly vést k trestnímu stíhání agentů FBI za nezákonnou činnost, a zároveň dávala částečně za pravdu Sibel Edmondsové. Fakta, o která ve skutečnosti šlo, ale vůbec nezveřejnila, protože se jednalo o korupci a trestnou činnost vysokých představitelů americké vlády a členů amerického Kongresu. Některé části zprávy, zejména ty, které se týkají útoků z 11. září, zůstaly utajeny. Mojmír Babáček


11

Sibel Edmondsová se narodila v Íránu, ale od 11 let žila v Turecku. V 17 letech tam napsala do školní soutěže práci, ve které kritizovala cenzuru knih a věznění disidentů. Ředitel školy požádal jejího otce, aby ji přesvědčil, aby napsala něco jiného, ale otec to odmítl. To způsobilo vážné rodinné problémy, neboť její strýc byl starostou Istanbulu. V 18 letech, v roce 1988, se proto rozhodla odjet studovat do USA. Tam začala studiem angličtiny a hotelové školy a později získala bakalářský titul v oboru trestního práva a psychologie. V roce 1997 si podala žádost o zaměstnání překladatelky v FBI. Ovládala turečtinu, ázerbajdžánštinu a íránský jazyk farsí. Do překladatelského oddělení FBI byla přijata krátce po útocích z 11. září. Jejím hlavním oborem byly překlady z turečtiny. Překládala pro kontrašpionážní, protiteroristická a kriminální vyšetřování. V roce 2009 byla Sibel Edmondsová předvolána ke svědectví v soudním případě, ve kterém republikánská kandidátka na zvolení do amerického Kongresu, Jean Schmidtová, žalovala demokratického kandidáta Davida Krikoriana kvůli tomu, že během volební kampaně rozšiřoval leták, v němž ji obviňoval, že přijala úplatek za to, že nebude v Kongresu hlasovat pro rezoluci uznávající, že se Turecko během první světové války dopustilo genocidy na svých arménských občanech 2. Obamova vláda, na rozdíl od vlády George Bushe, Sibel Edmondsové nezakázala svědčit v soudním řízení. Časopis American Conservative s ní pak udělal rozhovor, který toto svědectví shrnoval3. Po zveřejnění rozhovoru kontaktovala Sibel Edmondsovou řada známých novinářů z velkých amerických médií, kteří se chtěli tímto tématem zabývat, ale jejich šéfredaktoři se korupci amerických politických elit odmítli věnovat4. Pravdivost svědectví Sibel Edmondsové potvrdil v interview, jemuž se v USA také nedostalo širší publicity, John M. Cole, který pracoval ve vedoucích funkcích na kontrašpionážních vyšetřováních FBI od roku 1986 do roku 20045. V listopadu 2001 nastoupila do překladatelského oddělení FBI i jiná žena původem z Turecka, Melek Can Dickersonová, která se v Americe přejmenovala na Jan Dickersonovou. Ještě v Turecku se provdala za zaměstnance amerického vojenského letectva Douglase Dickersona, který v roce 1997 musel, společně s americkým velvyslancem v Turecku Marcem Grossmannem, Turecko opustit, když začal být vyšetřován podíl turecké vlády na mezinárodním obchodu s heroinem, do něhož byly zapleteny i USA. 12



V roce 1991 si turecká vláda obstarala z obchodu s heroinem, který převážela z Afghánistánu k prodeji do Evropy, 40–50 miliard dolarů. Drogy z Turecka do Evropy dopravovali turečtí diplomaté ve svých zavazadlech, jež nebyla na letištích kontrolována. Na každém tureckém konzulátu byl v té době úředník, který dostával peníze na zakládání kulturních center, které pocházely z obchodu s drogami. Peníze z prodeje drog se praly i v tureckých kasinech. Turecký stát si nechával polovinu všech peněz, jež z obchodu pocházely6. To znamená, že za jediný rok prodala turecká vláda heroin v hodnotě téměř sto miliard dolarů. Turecký státní rozpočet v té době činil 48 miliard dolarů7. Podle Interpolu zůstává Turecko i dnes hlavní dopravní cestou pro heroin dodávaný do Evropy8. Aby usnadnil průchod drog na turecké území, pokusil se dokonce turecký ministerský předseda zorganizovat státní převrat v Ázerbajdžánu. Převrat v Ázerbajdžánu znemožnil turecký prezident, který se o něm na poslední chvíli dozvěděl a varoval ázerbájdžánského prezidenta, jenž měl být zavražděn9. Sibel Edmondsová řekla, že heroin převážela do Evropy „v obrovských množstvích“ i letadla NATO a že z Evropy ho převážela do distribučních center v USA americká vojenská letadla. Blížily se zisky americké vlády z prodeje heroinu ziskům vlády turecké? Z výtěžku hradily USA náklady na akce, které jim měly získat přístup k energetickým zdrojům v postsovětských republikách, bohatých na ropu a zemní plyn. Turecko organizovalo výcvik a převoz bojovníků al-Kájdy do těchto republik a do Čečenska a Bosny. K cestám do cílových zemí jim poskytovalo turecké pasy. Do těchto akcí byli zapojeni i příslušníci rodiny bin Ládinů. Podle Sibel Edmondsové přepravovala letadla jedním směrem „mudžahedíny“ a zbraně a vracela se s nákladem drog, ze kterých byli tito bojovníci a zbraně placeny. K vyzrazení podílu turecké vlády na obchodu s drogami došlo, když v rámci války gangů byla poblíž tureckého města Susurluk zorganizována autonehoda, při níž zahynul Abduláh Katli, vrah najímaný tureckou vládou na vraždy politických oponentů z řad národnostních menšin a zároveň pašerák drog. Abduláh Katli byl od roku 1989 hledán Interpolem, ale „skrýval se“ v USA, kde dostal povolení k trvalému pobytu a odkud organizoval vraždy politiků, kteří v postsovětských republikách bohatých na ropu a zemní plyn spolupracovali s Ruskem. Pomáhal tak USA získat přístup k surovinovým zdrojům těchto států. Vrazi ázerbájdžánského preMojmír Babáček


13

zidenta, včetně Katliho, přijeli do Ázerbajdžánu z Chicaga10. Po autonehodě, při níž Katli zemřel, byly u něho nalezeny diplomatické pověřovací listiny od turecké vlády, vládní povolení nosit zbraň, odposlouchávací přístroje, drogy, tisíce dolarů a falešný pas na jméno Mehmet Ozbay – které předtím používal i Ali Ağca, zřejmě také vládní nájemný vrah, jenž nejdřív zavraždil tureckého novináře, a potom, když mu Katli pomohl utéct z vězení (těžko jinak než ve spolupráci s tureckou vládou), se pokusil zavraždit i papeže Jana Pavla II. Když Ağcovi z vězení pomáhal nájemný vrah turecké vlády, nešlo zřejmě při atentátu na papeže o sovětskou objednávku, jak se po atentátu tvrdilo11. Aby nemusel svědčit v procesu, ve kterém byl řešen podíl turecké a americké vlády na obchodu s heroinem, získal, po vypuknutí skandálu způsobeného zavražděním Katliho, americké občanství i Mehmet Eymur, bývalý šéf protiteroristické jednotky turecké zpravodajské služby. Spolupráce americké vlády s Tureckem z konce 90. let, zaměřená na to, aby USA získaly přístup k energetickým surovinám v postsovětských republikách, vysvětlovala, proč se Marc Grossmann po návratu z pozice amerického velvyslance v Turecku stal třetím nejvýznamnějším mužem na americkém ministerstvu zahraničních věcí, přestože Turecko musel opustit kvůli tomu, že byl zapleten do obchodů s drogami. Sibel Edmondsová dostala po svém nástupu k FBI mimo jiné za úkol překládat odposlechy telefonátů Marca Grossmana s tureckými a s nimi spolupracujícími izraelskými agenty. Douglas Dickerson, jenž musel opustit Turecko zároveň s Marcem Grossmannem, byl nejprve přeložen do Německa, kde jeho žena, Jan Dickersonová, začala pracovat pro organizaci pojmenovanou Americko-turecká rada, která organizuje oﬁciální americko-tureckou obchodní, politickou, vojenskou a kulturní spolupráci, ale jak se ukázalo, podílela se také na dovozu heroinu z Turecka do USA, podplácení amerických politiků a obchodu s americkými vojenskými tajemstvími. Při vyplňování formuláře žádosti o zaměstnání u FBI Dickersonová neuvedla, že pracovala pro Americko-tureckou radu, přestože si na formuláři mohla přečíst, že zamlčení informací je trestné. Zřejmě ji tak instruoval Marc Grossmann, který ji nejspíš k FBI vyslal, aby tam zabránila sledování těchto aktivit Americko-turecké rady i jeho samého. FBI fakt, že Dickersonová pracovala pro Americko-tureckou radu při prověrkách zřejmě úmysl14



Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents