Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS173429

Jean des Carreaux

Milostná růže


LA ROSE D’AMOUR Translation © Voloďa Miljuchin (dědicové), 1992 Czech edition © dybbuk, 2009 ISBN 978-80-86862-98-9


I

Ve věku sedmnácti let jsem díky pošetilé otcovské lásce svého tatíka hraběte de L… byl stále jakoby zazděn v našem starodávném zámku na pochmurném bretaňském pobřeží, kde mi společnost tvořili jen dva moji suchopární učitelé. Byl to nekonečný koloběh otravných vyučovacích hodin přerušovaný pouze nuceným studiem několika tuctů zaprášených knih. Byl jsem přirozeně liknavý a líný a ta dennodenní jednotvárná nuda tohoto života mi pila krev do té míry, až jsem si opravdu myslel, že nepřežiji ani další týden, nedojde-li k nějaké příznivější změně k lepšímu. Jednoho dopoledne mne z otravného studia vytrhl rachot kol jakéhosi kočáru, jenž drkotal přes kameny zámeckého dláždění. 5


To mne příjemně překvapilo a naplnilo jakousi nejistou nadějí. Hodil jsem knihu do kouta a honem jsem se hrnul dolů do haly. Tam jsem spatřil svého otce, jejž provázel můj strýc hrabě de B… a jeho dva synové, mládenci zhruba mého věku. Když jsem se s nimi přivítal a usedli jsme v salonu k improvizované svačině, sdělil mi otec, že byl jmenován velvyslancem v Rusku a že se chytá k odjezdu v nejbližší době. Můj strýc a bratranci zůstanou tu na zámku asi pět šest dní, pak se vrátí do Paříže a mne vezmou s sebou, protože se dohodli, že po dobu otcovy nepřítomnosti budu žít u nich. Nazítří mi otec poskytl množství dobrých rad a ponaučení, požehnal mi a vyrazil na cestu do Petrohradu. Brzy jsem zjistil, že moji bratranci Raoul a Julien jsou jako dvě nezvedená vlčata, a jakmile jsou bez dozoru (jejich otec měl nějaké řízení v sousedství), jsou schopni provádět jakékoli darebačiny, jen aby se vesele pobavili. Je samozřejmé, že se ze mne stal učenlivý žák. Jednoho dne jsem zašel pro Raoula do jeho pokoje, ale když jsem otevřel dveře, jako 6


když do mne zčistajasna uhodí blesk! Co jsem to neviděl! Na lůžku ležel můj bratranec Raoul v pevném objetí naší komorné Manetty, velice hezkého a urostlého děvčete s růžovými tvářičkami. Raoul ležel na Manettě, jež ho svírala nejen pažemi, nýbrž i nohama zkříženýma na jeho zádech a z jejich pohybů a vzdechů jsem vytušil, že spolu prožívají cosi veskrze uspokojujícího, příjemného. Byli do toho tak zabráni, že si ani nepovšimli mého příchodu. Ostatně už za ty prvé tři dny, co moji bratránkové dleli na našem zámku, jsem z jejich nevázaných řečí vyrozuměl mnohé, co se týče pokryteckých představ o takzvané ctnosti a cudnosti žen, což mne velice zmátlo, protože jsem se vlastně nikdy nedostal do ženské společnosti, ba ani mezi venkovanky ze vsi u zámku. Takže když jsem spatřil ty dva obcovat v posteli tímto způsobem, byl jsem z toho celý tumpachový, že jsem zůstal stát u dveří a jen jsem zíral a zíral, dokud se Raoul neodvalil a nevstal. Byl ke mně stále zády a Manette ještě ležela se zavřenýma očima, sukni a spodničku vyhrnuty, nohy široko od sebe, a tak vystavovala 7


mému dychtivému pohledu oblé bílé bříško, jehož spodní část zdobilo kučeravé ochlupení, a níže mezi buclatými stehny jsem objevil to, o čem jsem občas slýchával, ale ještě dosud nikdy neviděl — kundu. Uprostřed kudrnatých chloupků růžověly naběhlé a ještě rozevřené stydké pysky a mezi nimi taková miloučká štěrbinka zrosená jakousi bělavou pěnou. Moje smysly byly napjaty jak ty nejvyšší struny a byl jsem tak zkoprnělý a zmítaly mnou pocity tak zvláštní, že jsem nevědomky přistoupil k posteli. Vmžiku byla Manette pod pokrývkami, avšak Raoul mne vzal za ruku a otázal se. „Bratránku Louisi, cos všechno viděl? Jak dlouho už jsi tu v pokoji?“ Odpověděl jsem mu po pravdě, že ne dlouho sice, ale že jsem viděl dost. Raoul dívku odkryl, pozdvihl ji do sedu, objal ji jednou paží kolem pasu a řekl: „Bratránku Louisi, tys ještě nikdy neokusil rozkoše být přijat do náruče hezké dívky, a tudíž nevíš, jak nesnadné je odolat pokušení využít každé příležitosti a všech prostředků, jež jsou po ruce, jen aby byl ukojen mrzký chtíč. Jen pohleď, jak krásná a rozkošná je tahle Manette. 8


Kdo by jí odolal? Když mi prokázala tu čest a pozvala mne včera večer do své komůrky, nemohl jsem jinak než oplatit jí zdvořilost i dnes a pokračovat.” „Ano, je velmi rozkošná,“ přitakal jsem a pocítiv touhu nahlédnout za oponu těch potěšení, jež vyplývají ze spojení dvou pohlaví, položil jsem ruku na Manettino nahé koleno. Zmuchlaná pokrývka sotva zakrývala její stehna a rozšklebenou škvírku mezi nimi. Sjel jsem rukou až na huňatý pahrbek nad tou škvírkou, ale Raoul mne zadržel řka: „Promiň, milý bratránku, Manette je moje, aspoň prozatím. Shledávám však, že jsi dychtiv být uveden do mystérií kyperské bohyně, a doufám, že za Manettiny pomoci ti budu moci zaopatřit společnici na noc, že Manetto?“ A zlehýnka ji políbil na ouško. „Ano, samozřejmě,“ odpověděla dívka vesele a usmála se. „Dáme panu Louisovi mou mladší sestru Rosu, která je bezpochyby hezčí než já a také má větší ňadra. Jsem si jista,“ pokračovala oblékajíc se, neboť jsem na ni stále civěl jako u vytržení, „že s ní budete spokojen, až vám ji večer přivedu.“ 9


Ubezpečil jsem Manettu, že přivede-li mi svou sestru večer do pokoje, nikde nikomu o tom ani neceknu, a že zachovám v tajnosti i to, co jsem právě viděl. Pak jsem je opustil a odešel jsem. Večeři jsme ukončili brzy a já jsem se horečným rozechvěním tetelil ve svém pokoji asi hodinu, než se konečné otevřely dveře a vstoupila Manette držíc sestru za ruku. Rose byla velmi krásné děvče. Sotva vstoupila do pokoje, vyskočil jsem, objal jsem ji a vedl si ji k pohovce, kde jsem usedl vedle ní. Odstranil jsem šátek, který jí halil ňadra, opět jsem ji objal a zasypal ji žhavými polibky. Rose se pýřila jako pivoňka a snažila se vymanit z mého náručí. Manette řekla: „Pane Louisi, Rose ještě nikdy nebyla s mužem a je pochopitelně poněkud pozadu. Nicméně si velmi přeje zůstat tu s vámi. Jsem si jista, že splní všechna vaše očekávání, že, sestřičko, je to tak?“ Na to Rose tiše odvětila pohlížejíc na mne stydlivě: „Ano, prosím,“ a honem zabořila svou tvář do podušek. Manette mi připomněla, že víno je znamenitý ponoukač ducha a povzbuzovatel lásky 10


a že hned nějaké přinese. Vrátila se cobydup a přinesla nejen víno, nýbrž i různé zákusky a ovoce. Pak se vzdálila popřavši nám „šťastnou noc plnou toho“. Rychle jsem zamkl dveře, usadil jsem Rosu ke stolu vedle sebe a přemohl jsem se natolik, že jsem si zatím na ni nic nedovoloval. Zařekl jsem se také, že budu pít méně a že se budu držet o pohár za ní. Po chvíli se Rose rozpovídala. Začala se projevovat přirozená živost její povahy. Objal jsem ji a tiskna si ji k hrudi žhavě jsem ji líbal na našpulené rtíky. Pak jsem se jí jednou rukou vplížil pod halenku a hladil jsem a hnětl ta nádherně oblá a pevná ňadra, jež opravdu byla větší než Manettina. Přitom jsem ji neustále líbal. Nevěděla co s rukama, a tak mne objímala také. Potom jsem jí vykasal sukni až nad kolena, hladil jsem je a postupoval jsem stále výš a blíž, až jsem nahmatal chumáč mechově hebkých chloupků, jež bujely kolem vchodu do její panenské pičulky. Pohrával jsem si s těmi hedvábnými kudrnami, prohraboval jsem se jimi a čuchal jsem je, až jsem jakoby náhodou zabloudil prostředníkem mezi stydké pystíky. 11


Šimral jsem ji tam a dráždil tak něžně, až se začala vrtět na židli. Nemohl jsem to už vydržet. Byl jsem jako v ohni a krev mi v žilách jen vřela. Zvedl jsem ji ze židle a počal jsem ji svlékat. Co svlékat! Přímo jsem z ní ty hadry rval a trhal, dokud přede mnou nestála zcela nahá. Ó, pane Bože! Jaké vnady se to tady naskýtaly mým planoucím lačným zrakům! Jak nádherná ňadra, pevně tvarovaná a vyzývavě vztyčená! Vrhl jsem se na ně oběma rukama, tiskl jsem je, líbal, olizoval jsem je a sál ztuhlé tmavé bradavky. Svíral jsem její nahé tílko v objetí, jakoby posednut šílenstvím, plál jsem žárem dosud nepoznané vášně. Vmžiku jsem ze sebe shodil všechny své svršky i spodky, uchvátil jsem holčinu do náručí a odnesl jsem si ji do postele. Hodil jsem ji tam téměř neurvale. Můj panický pyj stál tak vzorně, že mne žaludem lechtal na břiše. Špičkami prstů jsem rozhrnul labia maiora i minora a zamířil jsem svou zbraní do úzkého průchodu. Snažil jsem se, seč jsem mohl, ale marná sláva: oba jsme byli začátečníci. Tlačil jsem a přirážel ze všech sil. Rose sténala a držela, leč nic platno. Po chvíli 12


však jsem cítil, že se začínám prosazovat. Má neúnavná snaha dosáhla úspěchu. Zmítal jsem sebou stále usilovněji a neopomínal jsem to nebohé děvče horoucně líbat, též jsem zpracovával ňadra. A najednou rrup! Rose vykřikla. A byl jsem tam až po kořen. Tento poslední poryv mne vynesl na vrchol blaženství. Klesl jsem Rose na ňadra a znaveně funě vychutnával jsem slastný pocit svého prvního milostného vítězství. Ta hodná Rose trpěla velmi hrdinsky, objímala mne láskyplně a byla mi všemožně nápomocna. V závěru se dokonce té vražedné akce ke zmaření jejího panenství velmi šikovně zúčastnila celým svým tělem i duší. Jak jsem tak zmožen spočíval na tom dívčím tílku a přerývaně oddychoval po mocném životním zážitku, pocítil jsem najednou, že můj osudový druh ožívá, že tuhne a že sebou nepokojně škube jako dostihový chrt před startem. Vyhověl jsem jeho naléhání, jež mi ostatně nebylo proti mysli, a už se střemhlav vřítil do toho temného oslizlého otvoru, ještě skropeného hojnou dávkou smetanového nektaru z mých nadržených semenných váčků. 13


Můj milostný píst pracoval cílevědomě, pravidelně a spolehlivě. Také zmučené Rose se to konání začalo líbit a na jejím obličeji se zahmouřenýma očima, jež tak vyhlížely jako pouhé čárky, se objevil blažený úsměv vyzařující lásku nebeskou. Objal jsem ji jednou paží kolem šíje a druhou kolem pasu a ona zkřížila nohy na mém hřbetě. Líbal jsem ji na růžové rtíky i na buclaté tvářičky ještě vlhké slzami utrpení, jež maně prolila jakoby na věčnou památku ztraceného panenství. Drahoušek Rose! Cítil jsem, jak její pipinka ožívá a jak dychtivě přijímá toho nezvedeného návštěvníka, jenž ještě nemá dost. Pohostinně mu vycházela vstříc. Ty střídavé pohyby tam a zpět, dovnitř a ven, tam a zpět, nás oba naplňovaly tak nesmírnou rozkoší, že jsme nevědomky zrychlovali a zrychlovali, až jsem opět vystříkl ze samé hloubi těla. Ale v těch pohybech jsem nepřestal. Pokračoval jsem dál s nezměněným úsilím, a získal jsem tím novou zkušenost. Zmítali jsme se jako klubko hadů a neměli jsme žádných myšlenek, naše osobnosti byly soustře14


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents