Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Gayle Callen

NEVER DARE A DUKE

Copyright © Gayle Kloecker Callen, 2008 All rights reserved Translation © Eva Fuková, 2013 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být bez písemného svolení nakladatele reprodukována jakoukoliv formou ani prostředky mechanickými nebo elektronickými, ani fotokopírováním nebo zaznamenáváním na jakýkoliv nosič informací. SBN 978-80-7411-102-0 (e-kniha) ISBN 978-80-7411-068-9 (váz.)

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS207762

Mojí tetě a kmotře, Marilyn Coxové Ty a moje matka jste mi ukázaly, jak blízké si mohou sestry být, což pro mě bylo úžasné poučení. Velice ti děkuji za všechny návštěvy, smích a podporu, díky níž jsem se cítila spíše jako tvoje dcera, a ne neteř. Miluji tě.


1. kapitola

Londýn, Anglie, 1845 „Tamhle je!“ Abigail Shawová pootočila hlavu. „Kde?“ sykla. „Víš jistě, že je to vévoda?“ Kočí, jenž řídil otevřený kočár lady Gwendoliny Warfieldové, se obratně vyhýbal ostatním dopravním prostředkům na rušné cestě uprostřed Hyde Parku. Gwen mávala a usmívala se na návštěvníky parku. Její černé vlasy částečně skryté pod malým kloboukem se na slunci leskly. Abigail se zamračila. „Gwen!“ „Jede na koni a nikdo ho nedoprovází. Už ho vidíš? Je to ten tmavovlasý muž, co právě smekl klobouk před Foggesovými,“ procedila Gwen mezi zuby, aniž zvážněla. Abigail ho konečně spatřila. Christopher Cabot, vévoda z Madingleye, měl černé vlasy, černé oči a olivovou pleť po své matce, která pocházela ze Španělska. Na koni seděl vznešeně jako král. Abigail věděla, že ho příslušníci smetánky, kteří se tady dnes odpoledne sešli, velice obdivují za jeho šlechetné skutky. Gwen se však zmínila, že je s jeho osobou spojován jakýsi skandál, který se ututlal penězi a výhrůžkami ze strany aristokracie. Dříve by Abigail žádné pomluvy nezajímaly, ale vzhledem k nečekaným okolnostem jí nezbývá, než jich využít. 7


Byla dcerou vydavatele novin, který se chlubil tím, že bojuje za spravedlnost, a už od dětství toužila stát se novinářkou. Všichni lidé si zaslouží, aby se s nimi jednalo na rovinu a měli přístup k pravdivým údajům. Svět se mění a už nezáleží pouze na šlechtě. Jako žena to ovšem neměla snadné. Její otec zatím netušil, že přispívá do jeho novin. Nejprve psala anonymní literární recenze a později se zaměřila na divadelní kritiky. O finančních problémech Morning Journalu se dozvěděla teprve nedávno, když jí šéfredaktor oznámil, že ji už nemůže platit. Ačkoliv tato situace měla pro její rodinu vážné následky, nepodlehla panice. Věřila, že dokáže otci pomoci. Průzkumem konkurenčních novin zjistila, že lákadlem pro čtenáře jsou hlavně klevety. Lidé ze střední třídy rádi čtou o slabostech a skandálech těch výše postavených, a proto musí Journal svým čtenářům kromě důležitých zpráv přinášet také novinky ze společnosti. Gwen jí řekla, že nejskandálnější rodinou jsou Cabotovi. Přinejmenším po tři generace byli snem každého novináře. Daniel Throckmorten, Christopherův bratranec, se nedávno oženil s dívkou, kterou vyhrál v sázce. V Morning Journalu bylo otištěno pouze oznámení o jejich sňatku a Abigail tuto událost považovala za promarněnou příležitost. Přestože se o Cabotových psalo všude, veřejnost toužila dozvědět se o nich více. Vévoda se jako jediný z rodiny tvářil, že se ho skandály spojované s jeho příbuznými netýkají. Neměl špatnou pověst a byl považován za dobrou partii. Podle Gwen se ale šušká, že prý skrývá strašlivé tajemství a za mlčení dostal horentní sumu. Abigail vadilo, že vévoda předstírá, jak je dokonalý, a že k němu lidé vzhlížejí, když se jeho pověst zakládá na lžích. Odhalit jeho tajemství tedy považovala za svoji povinnost vůči upřímným čtenářům. Nový příběh by desetinásobně zvýšil prodej otcových novin, přilákal by zámožné inzerenty – a zachránil Morning Journal před krachem. Otcova pověst by byla napravena a mohl by i nadále pomáhat lidem. Za tento nápad je Gwendolině vděčná, 8


avšak skutečný důvod, proč musí tento článek napsat, jí ještě neprozradila. „Co jsem ti říkala?“ promluvila Gwen tichým hlasem, zatímco se pořád usmívala na své přátele, které potkávali. „Není hezký?“ „Ano, je.“ Očekávala, že zjistí, že je vévoda nečestný a arogantní. Nebyla ovšem připravená na to, že bude tak hříšně hezký. Jezdecké sako zvýrazňovalo jeho široká ramena a úzké boky. Kalhoty mu obepínaly svalnatá stehna a vyleštěné vysoké boty se blýskaly. „Je až příliš dokonalý,“ podotkla Abigail. Gwen se na ni pobaveně podívala. „Myslíš pro tvůj článek?“ „Ano,“ přitakala Abigail. „Nikdo není dokonalý a nikomu by nemělo být dovoleno, aby klamal ostatní.“ Jak se k nim vévoda blížil, Abigail pocítila trochu závrať. Příčinou určitě byl žár letního slunce, ne ponurý netečný pohled, který na ně vrhl. Když se na ni podíval, cosi v nitru se jí sevřelo. Jeho pohled byl sice letmý, ale pronikavý. Uvědomovala si, co viděl: malou baculatou ženu s rovnými hnědými vlasy a hnědýma očima. O takovou by žádný vévoda neprojevil zájem. To je jedině dobře, připomněla si. Jestli má odhalit jeho tajemství, nesmí zaujmout jeho pozornost. Vzápětí od ní odvrátil zrak a nadzvedl klobouk. „Dobré odpoledne, Vaše Milosti,“ křikla Gwen a mávla na něho. „Dnes je hezký den, lady Gwendolino,“ řekl vévoda a opět pohlédl na Abigail. „Slečno.“ Ačkoliv prý hovořil plynně španělsky, v jeho hlase nezazněl sebemenší náznak cizího přízvuku. Vévoda zpomalil a ostražitý kočí udělal totéž. Abigail měla málo zkušeností v novinařině a při představě, že se ocitla tváří v tvář muži, v jehož minulosti bude brzo pátrat, se málem ocitla v rozpacích. Přikývla a stále se usmívala. Prosím, ať pokračuje v cestě! 9


Gwen se nepatrně nahnula dopředu. „Vaše Milosti, dovolte, abych vám představila svoji nejdražší přítelkyni, slečnu Abigail Shawovou. Slečno Shawová, toto je vévoda z Madingleye.“ Abigail byla opět vystavena jeho zkoumavému zraku. Modlila se, aby si její velice běžné příjmení nespojil s otcovými novinami. Jelikož se nemohla uklonit, zase přikývla. Připadala si jako loutka. Potom se mu zadívala do očí, rozhodnutá pustit se do nového úkolu s odvahou. „Rád vás poznávám, slečno Shawová,“ řekl. Tón, jakým vyslovil její jméno, ji nadchl. Zároveň si ale za to v duchu vynadala. Jak mohla tak snadno začít obdivovat cizího muže jenom proto, že je vévoda? Nejsem o nic lepší než moje naivní čtenářky, blesklo jí hlavou. „Nápodobně, Vaše Milosti,“ pronesla spíše chladně než podlézavě. Jeho pohled se však stal ještě pronikavějším, jako by nebyl zvyklý hovořit s rozumnými ženami. Abigail si skousla ret, aby nepoznamenala něco, čím by situaci zhoršila. „Slečna Shawová přijela do Londýna teprve nedávno, Vaše Milosti,“ pravila Gwen. „Vyrůstala v Durhamu.“ Abigail strnula. Proč Gwen lže? Co se děje? Vévoda obdaroval Gwen oslnivým úsměvem. „Jsem si jistý, že má správnou společnici, lady Gwendolino. Patrně si prohlížíte památky. Které jste již navštívily?“ Nečekaná otázka vyvedla Gwen na okamžik z míry. „Nové Britské muzeum, Vaše Milosti. Velice se mi líbila čítárna,“ vyhrkla Abigail. „Knihy, slečno Shawová? Ne obrazy nebo sochy?“ Ach, proboha, mohla by ze sebe udělat ještě obyčejnější a nudnější dívku? Vévoda se pořád usmíval. Zřejmě je hodně zkušený, pokud jde o skrývání soucitu. Gwen otevřela ústa, avšak Abigail bez rozmýšlení pokračovala: „Kdybych řekla, že se zajímám o obrazy, Vaše Milosti, určitě byste se zeptal, jestli mám raději akty, nebo krajinky.“ 10


Vévoda zamrkal. Gwen ztuhla a Abigail pocítila rozpaky. Po chvilce se Christopher zasmál. „Chytrá odpověď, slečno Shawová. Užijte si projížďku městem, dámy,“ pravil. Jakmile se vzdálil, Abigail se pomalu uvolnila. Kočí pobídl koně a zase se rozjeli. Gwen vybuchla smíchy. „Za všechno můžeš ty!“ řekla Abigail a zlostně se na ni podívala. „Ani jsi mě předem neupozornila, že máš v plánu nás představit.“ Gwen uchopila její ruce a stiskla je. „Zaujala jsi jeho pozornost, ale to nevadí. Pamatuj si, že všichni hoří nedočkavostí něco si o něm přečíst,“ pronesla nevzrušeným hlasem. „Je hezký a tajemný. Tvůj otec jistě pochopí, že si zasloužíš psát do novin!“ „Vždyť jsi o mně vévodovi lhala! Proč je důležité, aby si myslel, že bydlím v Londýně teprve krátce?“ „Věř mi, Abby. Všechno ti vysvětlím. Jednám pouze v tvém nejlepším zájmu.“ „Ale…“ „Neuděláš se mnou rozhovor? Mohla bych být tvůj anonymní zdroj.“ Ačkoliv se Abigail chtěla držet svého tušení a otázek, váhavě se zasmála. Gwenin otec poslal svoji dceru do školy, kde studovala s dívkami ze střední třídy. Gwen se nikdy nepovažovala za lepší než ostatní a vždy byla důvěryhodná přítelkyně. Když kdysi byla Abigail přesvědčená, že jeden protivný učitel je ve skutečnosti loupežník v přestrojení, Gwen si o půlnoci tajně vypůjčila kočár ze školní stáje a několik hodin jezdily ulicemi, jenom aby se potvrdila Abigailina teorie. Při představě, co by se jim mohlo stát, kdyby se ten muž pouze nedvořil dceři místního faráře, se Abigail zachvěla. Abigail si uvědomovala, že je příliš zvídavá a nutí Gwen, aby se vrhla do nějakého dobrodružství. Má teď Gwen v plánu nové? Abigail se obrnila trpělivostí a vzala si tužku a zápisník. „Jak dlouho má vévoda titul?“ 11


Gwen zvážněla. „Moje matka mi řekla, že Jeho Milosti bylo osmnáct, když jeho otec před devíti lety zemřel. Tehdy jsem byla ještě ve škole a moc si z toho nepamatuji. Stejně jako jeho předci měl studovat na univerzitě, což vzhledem k novým povinnostem, které ho čekaly, nebylo možné,“ odpověděla. „Člověk by předpokládal, že mladý muž, jenž se ocitne v takové situaci, bude zdrcený,“ pravila Abigail zamyšleně. Kéž by se odvážila otočit a pozorně si ho prohlédnout! „Pokud tyto pocity zažíval, nikdy je nedal najevo. Stal se hlavou rodiny. Většinu času tráví v rodinném sídle Madingleyových v Londýně, zatímco jeho matka dohlíží na jejich venkovský dům nedaleko Cambridge.“ „Jeho otec se do jeho matky zamiloval ve Španělsku, že?“ „Ano. Byl z toho velký poprask, jelikož ona pochází z chudé rodiny. Smetánka umí být krutá a ona nikdy mezi její příslušníky nezapadla. S vévodou však byli do sebe velice zamilovaní, takže jí to patrně nevadilo.“ „A teď tvrdíš, že nový vévoda, který je údajně dokonalý, je zapletený do skandálu.“ Gwen pokrčila rameny. „Je na tobě, abys to zjistila. Vím pouze, že snad někdo někomu jménem vévody zaplatil za mlčení. Domníváš se, že by se mohlo jednat o vydírání? Nebo o nemanželské dítě? Či dokonce uplácení vládního úředníka?“ „Takové dohady jsou k ničemu,“ podotkla Abigail. „Abychom mohly učinit konkrétní závěr, musíme shromáždit důkazy.“ „Znám dokonalý způsob, jak to můžeš provést,“ řekla Gwen a vzala ji za ruku. „Abby, uvědomuji si, že jsi nikdy nic podobného neudělala, ale chci, aby ses nad tím důkladně zamyslela.“ „Co jsem neudělala?“ zeptala se zmateně Abigail. „Nad čím se mám zamyslet?“ „Dostala jsem pozvánku na večírek, který se koná v Madingley Courtu, vévodově venkovském sídle. Je první, který ovdovělá vévodkyně pořádá. A zřejmě proto, aby se její dcera, která byla nedávno uvedena do společnosti, seznámila s vhodnými mladými 12


muži. Moje teta mě bude doprovázet jako garde a jistě ji přesvědčím, že by s námi měla jet moje drahá přítelkyně, jejíž otec je gentleman.“ Abigail na ni užasle hleděla. „Určitě nemáš na mysli mě. Tak proto jsi mu řekla, že jsem v Londýně nová?“ Gwen se zasmála a otáčela slunečníkem. „Jak jinak jsi chtěla pátrat v minulosti muže, jako je vévoda?“ „Jsem přece talentovaná novinářka.“ „Očekávala jsi, že bude souhlasit s rozhovorem? Nebo že ti jeho příbuzní ochotně prozradí všechno, co…“ „Ale Gwen, mlč! Ty jsi to naplánovala! Když jsi dostala pozvánku na večírek, záměrně jsi mi navrhla, abych se zaměřila na Cabotovy,“ přerušila ji Abigail a založila si ruce na hrudi. „Měla bych s vévodou navázat kontakt v jeho vlastním domě a lhát mu?“ „Že jsi dcera gentlemana? Copak není tvůj otec dobrý člověk?“ „Vlastní vydavatelství novin! Bez ohledu na jeho uhlazené chování a bohatství by ho vyšší vrstva gentlemanem nikdy nenazvala. Na živobytí si musí vydělávat.“ „Můj otec prohlašuje, že nazývat gentlemany jenom majitele rozlehlých pozemků je hloupost.“ „Tvůj otec si to jako hrabě může dovolit tvrdit.“ „Víš, že nedělá mezi lidmi rozdíly a…“ „Gwen, tvého otce mám velice ráda. Nebýt jeho pokrokového smýšlení – klidně by se mu mohlo říkat Američan –, my dvě bychom se nepotkaly. Navždy budu jeho dlužnicí za to, jak laskavě se ke mně a k mé rodině choval.“ „Dovol mi tedy, abych tohle pro tebe udělala. Je to pouze malá lež. A mít u nich svoji nejlepší přítelkyni bude zábavnější. Společenské události někdy bývají pěkně nudné, obzvláště pokud je ošklivé počasí. Kolik dopisů dokáže člověk napsat, aby si ukrátil den? V tomto období vévoda jezdí na venkov jen zřídkakdy. Parlament zasedá každý den, takže nemá čas zúčastnit se nějakého večírku.“ 13


„Jsi si jistá, že tam nebude?“ zeptala se Abigail. Při vzpomínce, jak se právě ponížila, se zachvěla. „Naprosto,“ odpověděla Gwen a usmála se. „Jako další z hostů se budeš procházet po domě a povídat si s jeho rodinou a služebnictvem. Dozvíš se tak o něm všechno potřebné. Přesně tohle děláš při rozhovorech s lidmi, ne?“ „Samozřejmě, ale zatím jsem měla jen pár příležitostí udělat s někým rozhovor. Nezapomínej, že obvykle zhlédnu divadelní hru a potom napíši recenzi,“ opáčila Abigail unaveně. Před pouhým rokem začala nadšeně psát anonymní příspěvky do otcových novin. Bylo to její tajemství. A šance předvést své dovednosti, kterou by však ztratila, kdyby noviny přestaly vycházet – to by zničilo hlavně otce, což musela brát v úvahu nejdřív. „Nyní se ti naskytne možnost ukázat světu, čeho je talentovaná žena schopna,“ pokračovala Gwen. Abigail klesla níž a zavřela oči před oslnivými slunečními paprsky. „Gwen, začíná to být příliš velké pokušení.“ „Je to, jako by ti osud nabídl dokonalou příležitost ve formě výjimečného pozvání. A předtím než namítneš, že nejsi pozvána, tě můžu ujistit, že i tebe budou očekávat. Jsi moje nejdražší přítelkyně. O tom jim přece nebudu lhát. Řekni ano,“ pravila Gwen. Vemlouvavě zamrkala a její úsměv byl plný naděje. Abigail zaváhala, ale zdravý rozum nakonec zvítězil. „Já… popřemýšlím o tom.“ Gwen našpulila rty. „Pospěš si. Do dvou dnů musím poslat odpověď.“ „Zítra ti řeknu, jak jsem se rozhodla.“ Gwen si přehnaně povzdechla. Opřela se a slunečník naklonila tak, aby na Abigail neviděla. „Odpustíš mi, jestli nebudu s tvým šíleným plánem souhlasit?“ zeptala se Abigail a potlačila nutkání zasmát se. Gwen se na ni podívala přimhouřenýma očima. „Nejspíš ne.“ „To je další důvod, proč musím tvůj návrh důkladně zvážit.“ „Příliš přemýšlíš. Přestaň s tím a začni vznešeně přikyvovat. 14


Nikdy nevíš, jestli nepotkáme někoho zajímavého, kdo navštíví večírek, který vévodkyně pořádá ve svém venkovském sídle.“ Abigail zvážněla a hleděla na nádherné kočáry a krásné lidi, které míjeli. A Gwen si nedokázala představit, že by Abigail mezi ně zapadla a že tuší, co se od dcery gentlemana očekává. Ten večer se Abigail usadila vedle svého otce ke stolu pokrytému novinami. Tyto chvíle milovala. Otec byl statný muž a užíval si spokojený život díky penězům, které vydělal tvrdou prací. Šedivé vlasy na temeni měl prořídlé a bez doutníku by jeho ústa byla neúplná. Několikrát týdně nosíval domů články, na nichž pracovali jeho zaměstnanci, a od své dcery chtěl vědět, jak jejich obsah působí na ženy. Abigail to lichotilo, jelikož otcovy noviny vyvolávaly diskuse v parlamentu a zlepšovaly stav společnosti. „Co tenhle, Abigail?“ zeptal se a položil před ni další papír, ačkoliv ten předchozí ještě nedočetla. Abigail článek letmo přelétla. Psalo se v něm o těžkém údělu osamělých přistěhovalkyň a o tom, co musely dělat, aby přežily. Ovládla se, aby sebou netrhla. Ji samotnou takové problémy nikdy nepotkají – má plány do života a pomůže jí její nadání, které zdědila po otci. Na okamžik ji napadlo, že se mu se vším svěří. Vtom jí otec list vytrhl z ruky. „Tenhle jsi číst neměla. Ještě jsem ho neredigoval a pro ženské oči je příliš barvitý.“ „Papá, už jsem dospělá. Tvé noviny čtu mnoho let. Před životem mě chránit nemusíš.“ Nepřítomně se na ni usmál, zcela zabraný do práce. „Je to otcova povinnost, kterou později převezme tvůj manžel.“ Abigail si povzdechla. Dokud mu nedokáže, jaký má opravdu talent, bude ji pořád považovat za svoji malou holčičku. Pátráním po vévodově minulosti by se jí to mohlo podařit. Opět přemýšlela o Gwenině nabídce, aby ji doprovodila na večírek v Madingley Courtu, a s ní spojeným rizikem. Kdyby bylo v jejích silách pomoct Morning Journalu – a otcově pověsti –, neudělala by pro to vše? 15


Vtom zazvonil zvonek u hlavních dveří, ale ani jeden tomu nevěnoval pozornost. „Promiň, Lawrenci,“ ozval se krátce nato ženský hlas. Abigail s úsměvem vzhlédla. Ve dveřích stála její matka Henrietta. Byla subtilní a světle hnědé vlasy jí šedivěly. Jako dcera krejčího si nikdy úplně nezvykla na přepych, kterým ji zahrnoval její manžel. Nebyla sama. Mladý muž s upřímným výrazem plným naděje v hezké tváři, který ji doprovázel, se na Abigail váhavě usmál. Jeho středně vysoká atletická postava svědčila o tom, že vede aktivní život. Otec vstal a zářivě se usmíval, zatímco Abigail si rezignovaně povzdechla. Zjištění, že otec, jehož odmala uctívala, plánuje její sňatek s mužem vyššího postavení, ji vyděsilo. Co může obyčejná dcera podnikatele nabídnout šlechtici – kromě peněz? Otec se nikdy nezmínil, že jeho finanční problémy ve vydavatelství jsou jedním z důvodů, proč ji chce provdat. Jak by ho nemohla nemilovat bez ohledu na to, že otec zákony srdce a lásky nerespektuje? Když se zvedla, otec ji popostrčil dopředu. „Abigail, rád bych ti představil pana Wadswortha. Tráví v Londýně sezonu a po předcích zdědil nemovitost v Lake Districtu.“ Otec se tvářil příliš pyšně a Abigail bylo ihned jasné, že pan Wadsworth je gentleman v pravém slova smyslu. Odevzdaně se uklonila. „Pane Wadsworthe, toto je moje dcera, slečna Shawová.“ Mladý muž se uklonil. „Odkud se s mým otcem znáte, pane?“ Růžolící obličej pana Wadswortha ještě víc potemněl. „Nedávno jsem se stal členem parlamentu, slečno Shawová a Morning Journal pravidelně přispíval na několik účtů, které financuji.“ Abigail se usmála na otce. „On se velice zajímá o to, jak pomáhat lidem,“ pravila. 16


Potom letmo pohlédla na matku. Ta si zaujatě prohlížela výšivku, aby skryla pobavení. „Pozval jsem pana Wadswortha na večeři. Nadšeně souhlasil, obzvláště když se dozvěděl, že se seznámí s celou naší rodinou,“ pokračoval otec. Včetně dcery na vdávání, dodala v duchu Abigail. Tohle tedy bude její budoucnost? Chce ji otec provdat za vhodnou partii, dokud má ještě peníze na její věno? Podlehne jeho zoufalému naléhání a bude doufat, že po svatbě bude moci své rodiče finančně podporovat? Jak by otec přežil ponížení spojené s krachem svého vydavatelství? Ne, něco takového nemůže dopustit. Napíše příběh, který vrátí Journalu čtenáře a otci respekt. Zachrání svoji rodinu. Cabotovi mají půdu, peníze a moc, ale pořád si myslí, že můžou pomocí nezákonných prostředků utajit své zločiny. A to není čestné vůči všem slušným lidem. Pravda – a spravedlnost – musí vyjít najevo. Využije proto Gweninu nabídku a navštíví vévodovo sídlo na venkově. Představa, že se bude vydávat za někoho jiného, byla náhle velice lákavá.

17


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents