Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS170709

ENCYKLOPEDIE

MùSTSK¯CH BRAN V âECHÁCH, NA MORAVù A VE SLEZSKU

Zdenûk Fi‰era

Nakladatelství Libri Praha 2007


Odborn˘ recenzent: Ing. Jifií Slavík © Zdenûk Fi‰era, 2007 Illustrations © Zdenûk Fi‰era, archiv autora a citovaná literatura, Jaroslav Slanec, 2007 © Libri, 2007 ISBN 978-80-7277-061-8


OBSAH Úvod a podûkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Ediãní poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Historick˘ v˘voj mûstsk˘ch bran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Stavební rozbor mûstsk˘ch bran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Îivot v branách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Katalog mûstsk˘ch bran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Slovníãek odborn˘ch termínÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 Prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 Seznam mûst s mûstsk˘mi vûÏemi na základní orientaãní mapû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298



ÚVOD A PODùKOVÁNÍ Encyklopedie mûstsk˘ch bran v âechách, na Moravû a ve Slezsku je knihou pojednávající o v‰ech znám˘ch a tradovan˘ch mûstsk˘ch branách, vãetnû bran dávno zanikl˘ch a bran nikdy neopevnûn˘ch mûst a mûsteãek. Poãet bran, branek a forten obsaÏen˘ch v této knize dosahuje poãtu 1 150. Pfii snaze o zpracování v‰ech mûstsk˘ch bran bylo asi nejobtíÏnûj‰ím úkolem zjistit, ve kter˘ch mûstech tyto brány skuteãnû stávaly. V pfiípadû mûst, kde je posud alespoÀ ãásteãnû viditelná linie mûstského opevnûní, se zachoval zpravidla dostatek písemn˘ch ãi hmotn˘ch dokladÛ o jejich existenci. Mnohem hor‰í byla situace u mûst se zcela zanikl˘m opevnûním ãi mûst, která sice nebyla opevnûna, ale pfiesto mûla mûstské brány. Na základû velice skromn˘ch údajÛ, napfiíklad pomístních názvÛ, bylo moÏné urãit i mûsteãka, kde tyto brány musely v minulosti rovnûÏ existovat. V nûkter˘ch pfiípadech je patrné, Ïe mûsto – v urãitém období – plánovalo v˘stavbu opevnûní, a tím i stavbu bran, av‰ak k realizaci tohoto díla jiÏ nestaãilo dojít. Hlavním dÛvodem patrnû b˘val nedostatek finanãních prostfiedkÛ. Tato kniha není v Ïádném pfiípadû vûdeckou studií a nelze ani tvrdit, Ïe jsou zde uvedeny v‰echny mûstské brány, které kdy existovaly. DÛkladn˘ prÛzkum archivních materiálÛ vãetnû nezpracovan˘ch mûstsk˘ch fondÛ by mohl objevit dal‰í doklady o branách existujících pouze krátce, nebo v hluboké minulosti. Nûkteré z nich proto ãekají na své znovuobjevení. Navíc fiada mûstsk˘ch bran ani není písemn˘mi doklady doloÏena a dnes by mohl jejich b˘valou existenci odhalit pouze archeologick˘ nález. Vûfiíme, Ïe i tento soupis mÛÏe do budoucna k takovému úkolu pfiispût. Podrobnûj‰í snaha o rekonstrukci podoby bran a jejich stavebního v˘voje s sebou pfiiná‰í i mnoÏství hypotéz. Dal‰í poznatky, tfieba právû z archeologick˘ch v˘zkumÛ, pfiinesou jistû nové v˘sledky a dosavadní závûry mohou b˘t zpochybnûny ãi pfiekonány. Stavební popis bran byl proveden za pouÏití pojmÛ bûÏnû srozumiteln˘ch ‰iroké vefiejnosti, na rozdíl od ãasto málo srozumiteln˘ch popisÛ v odborn˘ch publikacích. Ani v tûch v‰ak nepanuje jednotná terminologie (napfiíklad pfii uÏití slova fortna), o niÏ by se bylo moÏné spolehlivû opfiít. Tfieba tato práce bude i podkladem k dal‰í diskusi o zpfiesnûní pojmosloví. Autor se omlouvá ãtenáfiÛm za skuteãnost, Ïe v˘sledky bádání realizovaného po dokonãení této knihy pfiiná‰ejí nálezy dal‰ích mûstsk˘ch bran, které v‰ak uÏ do ní nemohly b˘t zafiazeny. Pfiíkladem jsou mj. âeská Tfiebová, Panensk˘ T˘nec, Pfiimda a ·luknov. Dodateãnû byly zafiazeny Klá‰terec nad Ohfií a Litice nad Orlicí. Pro jiÏ tak znaãn˘ rozsah knihy byla nakonec vynechána kapitola o poãetn˘ch mûstsk˘ch branách v zahraniãí, jmenovitû v polském Slezsku vãetnû Kladska a na Slovensku. Dan˘ rozsah knihy rovnûÏ neumoÏnil podrobnûji rozpracovat úvodní kapitoly. Encyklopedie mûstsk˘ch bran v âechách, na Moravû a ve Slezsku není první knihou, která o mûstsk˘ch branách vznikla. V roce 2003 vy‰la zcela prÛkopnická kniha Tomá‰e Koutka Mûstské brány v âechách. Tematikou bran se zaobíral jiÏ koncem 19. století historik Zikmund Winter, z posledních Franti‰ek Hoffmann. Nejvût‰ím pfiínosem k existenci mûstsk˘ch bran je postupnû vycházející Encyklopedie mûst a mûsteãek v âechách, na Moravû a ve Slezsku od Karla Kuãi.

Podûkování Na prvním místû dûkuji za pomoc pfii psaní této knihy své paní Daniele. Za velmi dÛkladné provedení korektur knihy dûkuji svému kolegovi z Klubu Augusta Sedláãka panu Jifiímu Slavíkovi z Kostelce nad Orlicí. Dále bych rád podûkoval ‰éfredaktorovi nakladatelství Libri panu Franti‰ku Honzákovi a jeho paní a redaktorce knihy Hanû Petrové. Za dodané materiály jsem zavázán sv˘m kolegÛm z Klubu Augusta Sedláãka: Franti‰ku Musilovi z Ústí nad Orlicí, Janu âíÏkovi z Náchoda, Jifiímu Slavíkovi z Kostelce nad Orlicí, ZdeÀku Procházkovi z DomaÏlic, Jifiímu Schierlovi z TouÏimi, a rovnûÏ tak svému kamarádovi Petru Randusovi z Nového Boru. Dále bych chtûl podûkovat Miroslavu Plaãkovi z Bzence. Za mnohé zku‰enosti dûkuji Jifiímu Úlovcovi a Karlu Kuãovi z Prahy. Velk˘m pfiínosem k sepsání této knihy byla pomoc, které se mi dostalo od starostÛ, kronikáfiÛ, zamûstnancÛ obecních a mûstsk˘ch úfiadÛ, mûstsk˘ch informaãních center, muzeí, Národního památkového ústavu, archivÛ a pracovníkÛ Onomastického oddûlení Ústavu pro jazyk ãesk˘ AV âR. Zejména bych chtûl podûkovat starostce mûsta Bene‰ova nad Plouãnicí paní Dagmar Tesarãíkové, starostce mûsta Vilémova paní Jaroslavû Dvofiákové, starostce Smeãna paní Danu‰i Noskové, starostovi mûsta Protivína panu Stanislavu Machovskému, starostovi mûsta Osoblaha panu Jifiímu Francovi, starostovi Hostounû panu Miroslavu Rauchovi, starostovi mûsta Boleradice panu Janu Horákovi, místostarostovi mûsta Benátek nad Jizerou panu Pavlu ·tifterovi, místostarostovi mûsta Pfielouãe panu Jaroslavu Paìourovi, tajemníkovi mûstského úfiadu v Teplé panu Jifiímu Devátému, vedení mûsta Benátek nad Jizerou, vedoucí odboru kanceláfie starosty mûsta Ostrov paní Lucii Mildorfové, vedoucí oddûlení kultury Mûstského úfiadu Vítkov paní Daniele Olbertové, tajemnici Mûstského úfiadu v Dubé paní Milu‰i Marklové, historiãce a kronikáfice magistrátu mûsta Mostu paní Petfie Trojnové, 7


ÚVOD A PODùKOVÁNÍ

paní Lence Navrátilové z mûstského úfiadu v Krupce, paní Ivû Gelnarové z mûstského úfiadu Klimkovice, panu Miroslavu ·imonovi z Mûstského úfiadu v Bûlé pod Bezdûzem, panu Bohuslavu Obstovi z Mûstského úfiadu Vamberk, panu Franti‰ku Koláfiovi z mûstského úfiadu v Trhov˘ch Svinech, panu Radku Skálovi z odboru ‰kolství, kultury a sportu magistrátu mûsta Teplic, pánÛm Vítu Karasovi a Jifiímu ·irokému z Ivanãic, zamûstnancÛm obecního úfiadu KnûÏeves u Rakovníka a Senomaty, zamûstnancÛm mûstsk˘ch úfiadÛ v âervené ¤eãici, Chy‰ích, Lokti, Novém Stra‰ecím, Pohofielicích, Smeãnû, Stfiíbfie, Vidnavû a Vraném. Dále pak jmenovitû tûmto kronikáfiÛm: paní Evû Horákové z Bíliny, kronikáfii Beãova panu Franti‰ku Jare‰ovi, kronikáfii mûsta Bílovce panu ZdeÀku Kuchtovi, kronikáfii mûsta Pfiíbor panu Lubomíru Loukotkovi, kronikáfii mûsta Hulín panu Vladimíru Úlehlovi, kronikáfii mûsta Plumlov panu Josefu Pálkovi, kronikáfii Hrádku u Jaroslavic panu Josefu ·kvorovi, kronikáfii Libochovic panu Josefu Knobovi, kronikáfii mûsta Klimkovic panu ing. Jifiímu Pillichovi, kronikáfii Opoãna panu Václavovi Rathouskému, kronikáfii a redaktorovi ·tûpánovska panu Jaromíru Vlãkovi, kronikáfii mûsta Îebrák panu Vladimíru Bene‰ovi, kronikáfii Rouchovan panu ·Èastnému, panu Milo‰i Charburskému z Lázní Bohdaneã, kronikáfii Solnice panu M. DaÀkovi a kronikáfiÛm z Nového Stra‰ecí, Slavûtína u Loun a Uherského Ostrohu. Dále paní Frankové z Pelhfiimova, panu Petru Medáãkovi z Budynû nad Ohfií, panu ZdeÀku Mateiciucovi z Oder, panu Janu Prchalovi z Polné, panu Pavlu Applovi ze Zábfiehu, panu Jifiímu Pajerovi ze StráÏnice, panu Milanu ¤iháãkovi z Dolních Kounic, panu Radku Vranému z Terezína a panu Josefu Matûjíãkovi z Kamenice u Jihlavy. RovnûÏ dûkuji zamûstnancÛm muzeí v âeské Lípû, Dobru‰ce, Fr˘dlantu v âechách, Chebu, Chomutovû, Jindfiichovû Hradci, Kutné Hofie, Lan‰krounû, Rokycanech, Teplicích v âechách, Plzni, Îamberku a Îatci. Jmenovitû historiãce muzea v Hofiicích v Podkrkono‰í paní Oldfii‰ce Tomíãkové, fieditelce muzea v Hustopeãích paní Sonû Nezhodové, paní Lucii Augustinkové z ostravského muzea, paní Marii Ripperové z velkomezifiíãského muzea, fieditelce muzea ve Zlat˘ch Horách paní Bohumile Tinzové, paní Janû Boháãové z muzea ve Skutãi, mûstské knihovnici paní Jifiinû ·a‰kové z Hole‰ova, paní Hanû ·ebestové z Polabského muzea v Podûbradech, paní Olze Mertlíkové z Jaromûfie, historikovi panu Karolu Bílkovi ze Star˘ch HradÛ, paní Jifiinû Pavlíkové z muzea v âeském Tû‰ínû, paní Daniele Netolické z muzea ve Dvofie Králové nad Labem, Jifiímu Beranovi z Krajského muzea v Sokolovû, historikovi muzea v Novém Jiãínû panu Radku Polachovi, panu Vladimíru Cisárovi z muzea v Bystfiici nad Pern‰tejnem, panu Petru Fulákovi z muzea Hodonín, knihovnici Krajského muzea v Hradci Králové paní Ivanû N˘vltové, knihovnici a historiãce muzea ve Vala‰ském Mezifiíãí paní Jifiinû Fabiánové, knihovníkovi muzea v Pfierovû panu Fialovi, fieditelce Mûstského muzea a galerie v Hranicích paní doktorce Hanû Svobodové, panu Stanislavu Milo‰ovi z Hranic, vedoucímu muzea v Chrasti panu Janu Schützovi, muzejníkÛm z Velvar, Turnova a Trutnova, panu Jifiímu Wolfovi z muzea v Duchcovû, panu Janu Kiliánovi z mûlnického muzea, panu Jifiímu Setínskému z muzea v Buãovicích, panu Jifiímu Karlovi z muzea v R˘mafiovû, panu Radoslavu Fikejzovi z muzea ve Svitavách, panu Petru Jufiákovi z muzea ve Fr˘dku, historikovi Muzea ·umavy v Ka‰persk˘ch Horách panu Vladimíru Horpeniakovi, historikovi mladoboleslavského muzea panu Pavlu Sosnovcovi, panu Jindfiichu Nusekovi z muzea ve Vla‰imi, vedoucí muzea v Mohelnici paní Hanû Heidenreichové, vedoucí poboãky Muzea Vysoãiny v Telãi paní Helenû Bene‰ové, panu âervenému z muzea v HoraÏìovicích, panu Jaroslavu ·vomovi z muzea mûsta Îìár nad Sázavou, historikovi muzea v Moravsk˘ch Budûjovicích panu Franti‰kovi Vlkovi, Jifiímu Pávovi a fiediteli Mûstského muzea Sedlãany panu Davidu Hrochovi. Dále plzeÀské archeoloÏce paní Lindû Forster-âihákové, paní Blance Mikulové z Ústavu archeologické památkové péãe Vy‰kov, paní Evû âerné z Mostu, archeologovi muzea v Havlíãkovû Brodû panu Pavlu Rousovi, archeologovi regionálního muzea v Chrudimi panu Janu Musilovi, panu Václavu Kolafiíkovi z Archaia Brno, vedoucí Archivu nálezov˘ch zpráv Archeologického ústavu âAV v Praze paní Libu‰i Hai‰manové, archiváfii ve v˘sluÏbû panu Ivanovi Kr‰kovi z Pot‰tátu, zamûstnancÛm Státního ústfiedního archivu v Praze-Dejvicích, zamûstnancÛm Národního památkového ústavu v Praze a Olomouci, pfiedsedovi Spoleãnosti ochráncÛ památek ve v˘chodních âechách panu Jifiímu Nûmeãkovi, zamûstnancÛm Státního okresního archivu v Hor‰ovském T˘nû, Jeseníku, Kadani, Tachovû, ·umperku, fiediteli Státního okresního archivu v Litomy‰li panu Oldfiichu Pakostovi, fieditelce Státního okresního archivu v Tachovû paní Markétû Novotné, fiediteli Státního okresního archivu ve Strakonicích panu Janu Olejníkovi, fiediteli Státního okresního archivu ve Slavkovû u Brna panu Karlu Mlateãkovi, archiváfii Státního okresního archivu PlzeÀ-sever panu Karlu Romovi, fieditelce Národní kulturní památky Vy‰ehrad paní Miroslavû Havelkové, Karlu Romovi, archiváfii Státního okresního archivu PlzeÀ-sever, kastelánce zámku v KromûfiíÏi paní ZdeÀce Dokoupilové, kastelánce hradu Lichnice paní Ivanû Matykové ze Starého Dvora, kastelánce zámku v Jevi‰ovicích paní Janû Kampfové, správci zámku v Novém Mûstû nad Metují panu Ivanu âe‰kovi, fiediteli Dûtského domova Budkov panu ZdeÀku Tfiískovi, panu Totovi, správci ze Stfiíbra, panu Danielu DoleÏalovi ze Státního okresního archivu v Pfiíbrami, paní Hanû Slavíãkové z poboãky Státního oblastního archivu v Dûãínû a zamûstnancÛm dal‰ích nav‰tíven˘ch Státních okresních archivÛ v âechách, na Moravû a ve Slezsku. Za dÛleÏité základní informace dûkuji v‰em zamûstnancÛm informaãních center, na která jsem se obrátil. Bez v‰ech tûchto osob by tato kniha nemohla b˘t napsána.

Ediãní poznámka Brány jsou v jednotliv˘ch mûstech fiazeny pfieváÏnû ve smûru hodinov˘ch ruãiãek od západu, zhruba od ãíslic 8–9.

8


HISTORICK¯ V¯VOJ MùSTSK¯CH BRAN Mûstské brány do 16. století JiÏ od samého poãátku své existence mûl ãlovûk snahu ochránit svÛj pfiíbytek pfied nebezpeãím. Ob˘van˘ prostor mohl b˘t umístûn na nepfiístupném místû ãi byl ohrazen. Zde se pak nacházel nejménû jeden stfieÏen˘ vstup. Nejãastûj‰ím druhem obrany bylo pfiehrazení pû‰ího vstupu. Pozdûji k jeho uzavfiení byla pouÏita brána nebo branka v podobû vrat. Podle úrovnû a stupnû opevnûní docházelo k v˘stavbû ohrazení s urãit˘m poãtem bran. Jako pfiíklad mÛÏeme uvést keltská oppida nebo slovanská hradi‰tû. Ve 12. století se ve struktufie hradi‰È zaãíná stále více oddûlovat ãást obydlená kníÏetem ãi kastelánem od ãásti s ostatním obyvatelstvem. Zaãínají se vytváfiet vladafiská a panská sídla a jejich protikladem se stávají nové urbanistické celky, pfiedchÛdce skuteãn˘ch mûst. Stavební v˘voj opevnûní od slovansk˘ch hradi‰È pfies hrady s podhradím a opevnûné dvorce aÏ ke stfiedovûkému mûstu byl postupn˘. Mûstské brány, na rozdíl od hradních bran, nelze chápat jako pouh˘ vstup do urãitého opevnûného prostoru, jejich v˘znam byl mnohem vût‰í. I bez hradeb pfiedstavovaly symbol samosprávy mûsta, celní a m˘tn˘ bod pfii vstupu do vnitfiního mûstského prostoru. Na‰e znalosti o podobû mûstsk˘ch bran v první polovinû 13. století jsou velmi mizivé. Je jisté, Ïe ménû v˘znamná mûsta je‰tû hluboko do stfiedovûku obklopovala pouze lehãí forma ohrazení v podobû palisády, pfiíkopu a venkovního valu. Vstupní brány do tûchto mûst byly pfieváÏnû dfievûné. Soudí se, Ïe skuteãn˘ rozmach kamenn˘ch opevnûní mûst na na‰em území (a zejména na Moravû) ovlivnil aÏ tatarsk˘ (mongolsk˘) vpád do stfiední Evropy v roce 1241. V˘stavbou fiady kamenn˘ch královsk˘ch opevnûní v âechách a zemûpansk˘ch na Moravû je pak charakteristické období posledních PfiemyslovcÛ. Pokud mûsto získalo dÛkladné ka-

menné opevnûní, pak jeho pfiím˘m pÛvodcem byl nûkter˘ z ãlenÛ pfiemyslovského panovnického rodu. Na prvním místû musíme jmenovat stavební aktivity krále Pfiemysla Otakara II. U biskupsk˘ch ãi ‰lechtick˘ch mûst zpravidla vznikaly obranné linie v mnohém je‰tû odpovídající opevnûní slovansk˘ch hradi‰È. Dfievûná opevnûní v‰ak nemusela znamenat, Ïe vstupní brány do mûst nebyly vyzdûné. Mûsta nûkter˘ch v˘znaãnûj‰ích ‰lechtick˘ch zakladatelÛ mûla jiÏ ve druhé polovinû 13. století opevnûní tvofiené alespoÀ kamennou zdí s branami. Za zmínku stojí HoraÏìovice BavorÛ ze Strakonic s masivní vûÏovou bránou. Podobnû tomu bylo i u men‰ích mûsteãek pfiihrazen˘ch k hradÛm. Pfiíkladem je hradba s branou mûsteãka Odranec pod hradem Stará Dubá pfii Sázavû. Hrazení mûst, která tvofiily pouze dfievûn˘ plaÀkov˘ plot ãi palisáda, pfiíkop a venkovní val, se zpravidla uplatnila u nûkter˘ch biskupsk˘ch mûst. V âechách je to napfiíklad Pfiíbram nebo Roudnice nad Labem, z moravsk˘ch mûst Hulín, Kojetín a nebo Osoblaha. O jejich branách mÛÏeme usuzovat, Ïe to byly pouze nízké hrázdûné vûÏe. âást opevnûn˘ch mûst mûla aÏ hluboko do stfiedovûku prostou kamennou zeì bez dal‰ích obrann˘ch prvkÛ, rovnûÏ s venkovním pfiíkopem a valem. Zdaleka nejvût‰í kvalitativní úroveÀ opevnûní mûla tedy královská mûsta. Jejich opevnûní v‰ak vznikala mnohdy pomûrnû dlouhou dobu. V nûkter˘ch pfiípadech mûlo opevnûní jiÏ parkánovou zeì. Dvojité opevnûní pfiirozenû vyÏadovalo i dvoudílnou bránu. Pfied vnitfiní branou se nacházelo pfiedbraní, a to mohlo b˘t rovnûÏ chránûno pfiíkopem a valem. Pouze u nejdÛleÏitûj‰ích mûst byla hlavní hradební zeì doplnûna vysok˘mi hranolov˘mi ãi válcov˘mi vûÏemi. Ve Dvofie Králové nad Labem nebo âáslavi tvofiily válcové vûÏe ochranu vstupních bran. Pfiíkladem hranolové vûÏe je posud stojící Vlkova vûÏ ve Znojmû. Mûstské brány se v prÛbûhu jednotliv˘ch

staletí odli‰ovaly rÛzn˘mi stavebními podobami. Nejvelkorysej‰ím typem se staly brány s dvojicí boãních hranolov˘ch vûÏí. Ty známe napfiíklad z Vysokého M˘ta. Nejobvyklej‰í mûstskou branou byla niÏ‰í ãi vy‰‰í hranolová prÛjezdní vûÏ s padacím mostem pfies ãelní pfiíkop. Nûkdy si brána udrÏela tuto podobu po celou dobu své existence, vût‰inou ale byla doplnûna pfiedbraním ãi v dal‰ích stavebních fázích rozsáhl˘m vnûj‰ím opevnûním. Skromnûj‰í poddanská mûsta jako napfiíklad Beãov nad Teplou mûla jedinou mûstskou bránu. ¤ada mûsteãek pfiistavûn˘ch jako podhradí k hradu mûla dvû protilehlé brány. Zde je nutno pfiipomenout, Ïe brány do hradu ãi tvrze nelze povaÏovat za mûstské brány, ale Ïe se jedná o pfiímou souãást panského sídla. V˘jimkou by mohly b˘t brány uzavfieného obranného okruhu mûsta proti hradu, nezávislé na nûm. Pfiíkladem je patrnû ·ternberk. Jedna z mûstsk˘ch bran byla vÏdy tou hlavní a nejdÛleÏitûj‰í. Jejím doplÀkem b˘vala vysoká hranolová vûÏ pro stráÏní a hlásné úãely. Hlavní branou vjíÏdûl do mûsta král, a proto zpravidla i její architektonické ztvárnûní bylo nejnákladnûj‰í. Pokud byla obrácena k hlavnímu mûstu, naz˘vala se ãasto PraÏská brána. NejdÛleÏitûj‰í brány mívaly mimo hlavní prÛjezd pro povozy i boãní branky pro pû‰í. Kromû hlavních a vedlej‰ích bran existovaly v mûstech men‰í branky a fortny. ¤ada mûst mûla ve své historii vodní branku umoÏÀující snadn˘ pfiístup k vodû. V nûkter˘ch mûstech byly katovské branky, kter˘mi vstupovali do mûsta mistr popravãí a jeho pacholci, pfiípadnû dal‰í „lidé neãistí“. Îidovské brány ãi branky v nûkter˘ch pfiípadech slouÏily jako vstup do Ïidovského mûsta a nebyly souãástí fortifikace, jindy byly vstupními branami do mûsta. Pfiíkladem je Îidovská brána v Olomouci ãi b˘valá Îidovská brána a pozdûji branka v Ivanãicích. U fiady mûst se vyskytuje v˘hradnû pojem fortna, u jin˘ch branka. Jejich velikost byla rÛz9


HISTORICK¯ V¯VOJ MùSTSK¯CH BRAN

norodá. Pojem fortna vznikl z nûmeckého die Pforte. Mezi brankou a fortnou neb˘vá – alespoÀ podle dobov˘ch dokumentÛ – v˘raznûj‰í rozdíl. Pfiesto za fortny lze povaÏovat spí‰e celé prÛchody z vnitfiní ulice mûsta ãi námûstí aÏ do linie hradeb s vlastní brankou. Brankou byla vÏdy mínûna brána men‰ích rozmûrÛ. Ta mohla tvofiit souãást fortny, nebo samotné mûstské brány. V pfiípadû pfiedmûstsk˘ch branek je zfiejmé, Ïe nemusely mít prÛjezd men‰ích rozmûrÛ neÏ brány a zdrobnûlina „branka“ byla pouÏita proto, Ïe vûÏ ãi budova branky byla skromnûj‰ích rozmûrÛ. Ke konci 14. století dochází k zásadnímu obratu ve v˘voji fortifikaãní architektury, a tím i ke zmûnû podoby mûstsk˘ch bran. JiÏ v dobû krále Václava IV. se totiÏ ukázala jako jeden z prostfiedkÛ k prolomení vstupu do obleÏeného objektu palná zbraÀ. Nejstar‰í doklad o pouÏití paln˘ch zbraní je z roku 1383 pfii dob˘vání arcibiskupského dvorce královsk˘m vojskem v Kyjích u Prahy. Podobnû pak roku 1398 pfii dob˘vání hradu Ronova u Îitavy a dal‰ího roku hradu Skály u Pfie‰tic. S trval˘m zavedením paln˘ch zbraní v dobû husitské bylo vzhledem k jejich niãivé síle nutné hledat cestu, jak nové situaci ãelit. Posud vyhovující fortifikace nejen hradÛ, ale i mûst musely b˘t rychle zdokonaleny. Ménû úãinnou for-

Stfiíbro, jeden z bezejmenn˘ch otvorÛ proraÏen˘ch v hradební zdi

mou byla vnûj‰í opevnûní bran v podobû jednoduchého pfiedbraní ãi opevnûní doplnûná ãelní vûÏí. ¤ada bran obdrÏela pfiedbraní aÏ v 15. století. Pokroãilej‰ím fie‰ením byl tzv. barbakán, jehoÏ pÛvod lze hledat uÏ na konci 14. století. Barbakán pfiedstavoval masivní stavbu oblého ãi vícehranného tvaru nacházející se pfied ãelní linií opevnûní, zpravidla v úrovni pfiíkopu. Plnil rovnûÏ úlohu ba‰ty vysunuté do pfiedpolí. Svou hmotou kryl bránu, s kterou byl propojen úzk˘m krãkem opevnûní, pfied dÛsledky dûlostfielby. Barbakánem vÏdy procházela pfiístupová komunikace, pro kterou bylo z dÛvodu lep‰í obrany charakteristické zalomení. Barbakán je vlastnû pokroãilej‰í formou pfiedbraní. U nûkter˘ch mûstsk˘ch bran není zcela jednoznaãné, zda se v jejich ãele se nacházel barbakán ãi pouhé pfiedbraní. Dokladem mÛÏe b˘t Nivnická brána v Uherském Brodû. V˘stavba barbakánÛ pfied mûstsk˘mi branami se v 15. století stala nutností. Zejména ãesko-uherské války za Jifiího z Podûbrad ukázaly nezbytnost budování tûchto vnûj‰ích ãástí bran. Brány se tak promûnily ve sloÏité soustavy vysunuté daleko do pfiedpolí mûsta a svou mohutností pfiipomínaly samostatné hrady. Ná‰ nejznámûj‰í a nejstar‰í barbakán, pocházející z druhé poloviny 15. století, tvofiil ãelo dnes jiÏ zaniklé impozantní PraÏské brány v Tábofie. Z fiady dal‰ích míst s barbakány uveìme Louny, KadaÀ nebo Jemnici. Fortifikaãní v˘voj vyuÏívající barbakány pokraãoval je‰tû i v první tfietinû 16. století. OpevÀování mûst s v˘stavbou nákladn˘ch bran se na pfielomu 15. a 16. století stalo bezmála prestiÏní záleÏitostí. Mûsta se snaÏila o pozvednutí své hospodáfiské a politické prestiÏe jako souãásti mocenského zápasu se ‰lechtou. Dal‰ím dÛvodem této aktivity bylo stoupající turecké nebezpeãí. Na rozdíl od popsaného v˘voje vznikaly ale v prÛbûhu 15. století také mnohem jednodu‰‰í formy bran. Byly souãástí novû opevnûn˘ch, zpravidla poddansk˘ch mûst. Brány tvofiily ãasto jen nízké vûÏe, nebo jedin˘m prvkem jejich zaji‰tûní byly ba‰ty. Napfiíklad Jiãínskou bránu v Sobotce chránila ba‰ta. Na konci 15. století vzniklo také nové opevnûní ·umperka. Mimo kamennou hradbu s nûkolika drobn˘mi ba‰tami obsahovalo jen dvû vûÏovité brány.

Po nezdafieném stavovském spiknutí v roce 1547 do‰lo k potrestání, vlastnû oÏebraãení, královsk˘ch mûst králem Ferdinandem I. ProtoÏe byl tûmto mûstÛm odÀat jejich majetek, nemûla je‰tû po celou tfietí ãtvrtinu 16. století na opevÀování Ïádné finanãní prostfiedky. Král rovnûÏ vydal nafiízení, kter˘m se bez královského souhlasu zakazovalo opravovat mûstské hradby. Podle nafiízení musela b˘t vrata bran a forten trestem stiÏen˘ch mûst trvale otevfiená ãi vysazená. V pfiípadû Îatce jiÏ ‰lo o snahu zbofiit mûstské brány úplnû. To znamenalo znaãnou ãi spí‰e úplnou degradaci mûstsk˘ch opevnûní. Poklesla moÏnost jejich údrÏby nebo dokonce vylep‰ení jejich obranyschopnosti nov˘mi fortifikaãními prvky. NeudrÏované hradby byly ãasto mimo fiádnû zfiízené branky novû doplnûny fiadou prÛchodÛ a otvorÛ slouÏících obyvatelstvu pro jejich osobní potfieby. O to hor‰í byla obranná úroveÀ mûstsk˘ch bran. V˘jimkou nebyla ani v˘znamná Kutná Hora. To se ukázalo ne‰tûstím jiÏ za dal‰ích sedmdesát let se zaãátkem tfiicetileté války. Pfiitom právû mûstské brány ãasto hrály klíãovou roli v koneãném v˘sledku.

Brány neohrazen˘ch mûst V fiadû ãesk˘ch ãi moravsk˘ch mûst a mûsteãek v celé jejich historii nedo‰lo k tomu, Ïe by byly po svém obvodu ohraniãeny mûstsk˘mi branami. A pokud brány vznikly, byly pouze právní, celní a policejní hranicí mûstského prostoru s jin˘m právním systémem. Takové brány nelze spojovat s ohrazením mûsta. Historick˘ mûstsk˘ znak mnoha mûst a mûsteãek se pfiesto py‰ní branou s hradebními vûÏemi. Tato skuteãnost nûkdy souvisí s tím, Ïe mûsto sice získalo od své vrchnosti právo ohradit se, ale z více pfiíãin k vybudování opevnûní nikdy nedo‰lo. Zásadní pfiekáÏkou obvykle byl nedostatek finanãních prostfiedkÛ. Pokud se mûsteãko nestaãilo vãas opevnit, nemusela jiÏ dal‰í vrchnost toto právo potvrdit. V pfiípadû Teplé získalo mûsteãko právo hradeb od krále Jifiího z Podûbrad, av‰ak klá‰terní vrchnost jeho stavbu nepovolila. Poddanská mûsta ovládaná sv˘mi drÏiteli se mnohdy opevÀovala se znaãn˘mi obtíÏemi. V Sobotce nebylo opevnûní mûsta s branami asi nikdy dostavûno do urãené podoby. Také v Turnovû bylo nejspí‰e ve 14.

10



a pak 16. století ohrazení stavûno, ale nikdy nebylo nedokonãeno. Pfii v˘stavbû mûstsk˘ch fortifikací totiÏ existoval urãit˘ sled stavebních prací. Jednou z moÏností bylo vystavût nejdfiíve právû vstupní brány, pfiípadnû jejich nejniÏ‰í ãást. ¤ada mûstsk˘ch bran pozdûji neopevnûn˘ch mûsteãek byla vlastnû zárodkem neuskuteãnûného ohrazení mûsta. V nûkter˘ch mûstech patrnû nedo‰lo ani v˘stavbû brány. Zjevnû k nim patfií napfiíklad Rosice na Brnûnsku. Neopevnûná mûsteãka vût‰inou budovala jednoduchou kulisovou bránu se zdí napojenou na dvojici protilehl˘ch domÛ v okrajové ãásti nebo na samém zaãátku námûstí. Pfii stfiízlivém pohledu lze tuto skupinu bran povaÏovat spí‰e za mûstská vrata.

Mûstské brány od 17. do 19. století Pokud budeme hovofiit o mûstsk˘ch branách od období tfiicetileté války aÏ do konce rakousko-uherského mocnáfiství, je nutné odli‰it mûsta pfiedstavující bastionové pevnosti a mûsta s doÏívajícím star‰ím opevnûním. Zaãátek tfiicetileté války zastihl ãeská a moravská mûsta co se t˘ká obrany aÏ na nûkolik v˘jimek zcela nepfiipravená. Stav opevnûní a funkãnost mûstsk˘ch bran z nich ãinily prakticky mûsta neopevnûná. Snahy o urychlené opravy mûstsk˘ch zdí byly jiÏ jen marnou snahou o nûco, co zastaralá opevnûní nemohla poskytnout. Jak se ukázalo, i hradbami obehnanou PlzeÀ bylo moÏné dob˘t. Jin˘m pfiíkladem byl Tábor. Z fiady mûst, která se bránila déle, pfiipomeÀme tfieba Lipník nad Beãvou. Obrana pevností vÏdy závisela na odhodlání obráncÛ a jejich materiálních moÏnostech. A to odhodlání v závûru tfiicetileté války v na‰ich zemích prakticky v‰ude scházelo, snad s v˘jimkou Brna v roce 1645 a Prahy v roce 1648. Zdaleka nejhor‰í situace nastala ve tfietím desetiletí války. ·védská taÏení v jejím závûru a následná okupace jednotliv˘ch mûst znamenaly úplnou pohromu. Na ‰védskou svévoli upomínají zprávy o úmyslném niãení mûstsk˘ch bran. K jejich zniãení do‰lo napfiíklad v Prostûjovû, ale i jinde. ¤ada pevností se nepfiíteli radûji vzdala, protoÏe mûla malou posádku, nebo dÛsledky ‰védské dûlostfielby byly niãivé. Z mûst neodolal zprvu úspû‰n˘ Lipník nad Beã-

Praha-Staré Mûsto, Pra‰ná brána, Leopold Peukert 1790

vou. Pfied ·védy nebylo moÏné udrÏet Litomûfiice, Uniãov nebo Jihlavu, se sv˘m zastaral˘m opevnûním neodolala ani Olomouc. Naproti tomu zmínûné obleÏení Brna se ·pilberkem bylo pro ·védy neúspû‰né, zde v‰ak sehrála svou úlohu silná vÛle obleÏen˘ch. Dûlostfieleckému, mnohem razantnûj‰ímu zpÛsobu dob˘vání jiÏ neodpovídaly nejen hradby, ale ani mûstské brány. Komplexy bran s vysok˘mi vûÏemi a masivními barbakány byly stejnû jako hradby niãeny velice úãinnou dûlostfielbou nepfiítele. I fiada mûst, která nakonec nebyla z rozliãn˘ch dÛvodÛ dobyta, utrpûla znaãné ‰kody a jejich opevnûní bylo silnû poniãené. ·védské obleÏení Starého a Nového Mûsta praÏského v roce 1648 mûlo za následek, Ïe pÛvodní Horská brána byla posléze zbofiena. Po ukonãení tfiicetileté války nebylo v ãesk˘ch zemích mnoho mûstsk˘ch pevností, které by bylo moÏné dobfie hájit. Rondelové opevnûní si udrÏely ·védy nedobyté Pardubice, hodnotn˘ byl i Uniãov. Rozhodnû k nim jiÏ nepatfiila PlzeÀ. Proto zaãaly vznikat tzv. zemské pevnosti s dÛkladn˘m, bastionov˘m opevnûní. Jejich úãelem bylo zajistit habsburské mocnáfiství pfied vnûj‰ím nepfiítelem, neboÈ ze severu hrozila expanze ·védÛ, od jihov˘chodu stále trvalo turecké nebezpeãí a koneãnû ani na západû

z nûmeck˘ch zemí se nedal oãekávat trval˘ mír. Jako první byly za zemské pevnosti prohlá‰eny Cheb, Praha a Kladsko. V roce 1655 byly vyhlá‰eny za ãtvefiici moravsk˘ch zemsk˘ch pevností Brno, Jihlava, Olomouc a Uherské Hradi‰tû. Posléze k nim v roce 1663 pfiibyl Loket. Bastionovou pevností se ke konci 17. století staly je‰tû âeské Budûjovice. Teprve mnohem pozdûji byly vybudovány pevnosti s mûsty uvnitfi, Josefov a Terezín, které mûly zemi ochraÀovat pfiedev‰ím pfied prusk˘m nebezpeãím. Vznik nov˘ch bastionov˘ch opevnûní ov‰em neznamenal, Ïe by star‰í vnitfiní opevnûní s branami bylo vÏdy zbofieno. Ve vût‰inû pfiípadÛ byly jak hradby, tak brány zachovány. PÛvodnû stfiedovûká mûsta byla posléze obklopena soustavou opevnûní podle rÛzn˘ch opevÀovacích systémÛ. Nejvût‰í a nejsloÏitûj‰í pevnostní systém pochopitelnû pfiedstavovala Praha. Lev˘ bfieh Vltavy s PraÏsk˘m hradem, Hradãany a Malou Stranou se stal západní ãástí pevnosti, protilehl˘ prav˘ bfieh se Star˘m a Nov˘m Mûstem navazoval na jiÏnûji poloÏenou vy‰ehradskou citadelu. Vstup do praÏské pevnosti byl v 18. století veden jedenácti branami a brankami. Nutno pfiipomenout, Ïe tyto brány nebyly v majetku vojska a Ïe se velice rychle dostaly do drÏení praÏsk˘ch mûst. V pfiípadû Nové brány se 11



tak stalo v roce 1661, Pofiíãské 1663, Vy‰ehradské 1683, Strahovské 1691, Nové Újezdské 1704 a Písecké 1721. Poãátek bran pevnostního charakteru lze hledat jiÏ ve stfiedovûku. Nûkterá mûsta dÛkladností svého opevnûní pfiedstavovala témûfi nedobytné pevnosti. Tady je nutno pfiipomenout PlzeÀ, Tábor nebo Jihlavu. Odolnost opevnûní byla zaloÏena i na dÛkladnosti mûstsk˘ch bran. Jako pfiíklad mohutnosti komplexu brány uveìme PraÏskou bránu v Tábofie. K ãásteãnému zaji‰tûní mûsta mohly doãasnou úlohu pfiední linie fortifikací plnit i ohrazená pfiedmûstí. Ale teprve od tfiicetileté války lze hovofiit o rozvoji pevnostních bran. Pro ty jsou charakteristické nûkteré spoleãné znaky. Z boãních stran jiÏ na takovou bránu nenavazovaly klasické hradby, n˘brÏ byla vestavûna mezi sypané, z ãela armované kurtiny. Uprostfied brány se vÏdy nacházel hlavní prÛjezd pro povozy a jezdce. Na jedné, ale zpravidla po obou stranách se nacházely men‰í prÛchody pro pû‰í. Vnitfiní prostor brány tvofiil aÏ trojit˘ klenut˘ koridor, dûlen˘ podélnû i pfiíãnû mohutn˘mi sloupy. Sálovit˘ vnitfiní prostor byl vÏdy zaklenut cihlov˘mi klenbami. Hlavní stfiední klenby byly zpravidla valené s v˘seãemi, boãní pak ãasto kfiíÏové. Vnitfiek brány byl doplnûn boãními klenut˘mi místnostmi jako skladi‰tû, stráÏnice apod. Tím se brány 17. století pfiíli‰ neodli‰ovaly od mlad‰ích pevnostních bran z 19. století. Napfiíklad z mlad‰í Cihelné brány na Vy‰ehradû v Praze vznikl vstup do boãních kasemat. Oproti tomu Terezská brána v Olomouci je dnes po odbourání navazujícího pevnostního valu osamocenû stojící stavbou na okraji men‰ího mûstského parku. Pokud mûly brány dal‰í podlaÏí, ‰lo o sklepní ãást nebo první patro. Vstup do prvního patra byl fie‰en z vnitfiního prostoru. V pfiípadû Cihelné brány na praÏském Vy‰ehradû nebyl nikdy dokonãen, nebyly realizovány ani omezené prostory prvního patra. Sklepní ãást nacházíme napfiíklad v Horní vodní bránû v Terezínû. Pevnostní bránu nemusela pfiedstavovat pouze impozantní, do ‰ancí zapu‰tûná hlavní prÛjezdná stavba. Pokud brána tvofiila souãást hlavní obranné pevnostní linie, v jejím ãele se nacházelo vnûj‰í opevnûní s venkovní branou. Ta pak byla vystavûna jako pfiedbraní v ravelinu.

Vût‰ina mûstsk˘ch pevnostních bran, vystavûn˘ch pfieváÏnû v barokním a pozdûji v klasicistním stylu, mûla stejn˘ osud jako star‰í gotické a renesanãní brány. Války v 19. století – jmenovitû prusko-rakouská válka v roce 1866 – jasnû ukázaly, Ïe vojenská taktika stavûná na nedobytn˘ch pevnostech je jiÏ pfiekonaná. Po zru‰ení statutu jednotliv˘ch pevností byly jejich brány vût‰inou zbofieny.

Ztráta obranné funkce bran UÏ z období od poloviny 17. století existuje fiada písemn˘ch archivních zpráv svûdãících o tom, Ïe se mûstské brány vyuÏívaly nejen pro obranné, komunikaãní a celní úãely. Asi nejdÛleÏitûj‰í jsou mûstské úãty, které dokládají bezpoãet drobn˘ch v˘dajÛ na údrÏbu bran ãi jejich vnitfiních prostor. Opravy oken, kamen ãi pavlaãí a rÛzné fiemeslnické práce dokazují, Ïe brány nebyly jen prosté prÛjezdy ven z mûsta, ale i dobfie vyuÏitelné stavby. V branách se nacházely byty mûstsk˘ch zfiízencÛ, pozdûji nájemní byty. Obranná funkce bran naopak stále více ustupovala do pozadí. V prÛbûhu 18. století jiÏ docházelo k ru‰ení padacích mostÛ u mûstsk˘ch bran a jejich nahrazení pevn˘m mostem ãi zasypáním pfiíkopu. RovnûÏ byly ru‰eny padací mfiíÏe. Koncem 18. století bylo upu‰tûno od zavírání mûstsk˘ch bran a jejich vrata byla vysazena. Dûlo se tak na základû nafiízení zemsk˘ch orgánÛ a mûsta se tomu aÏ do konce první ãtvrtiny 19. století bránila, protoÏe si logicky chtûla ponechat kontrolu nad tím, kdo vchází do mûsta a kdo ho opou‰tí. Napfiíklad brann˘ v Rokycanech uzavíral PlzeÀskou bránu aÏ do tfiicát˘ch let 19. století. V Nymburce byla v roce 1816 z bran odstranûna a prodána vrata. V mezibraní byly jiÏ dfiíve umísÈovány krámky, kde prodávající vstupujícím do mûsta nabízeli ke koupi rozliãné vûci. V období napoleonsk˘ch válek pfiedstavovaly brány stále je‰tû urãitou formu mûstské svébytnosti. V prÛbûhu první poloviny 19. století v‰ak ztratilo mûstské opevnûní s branami jiÏ zcela svÛj pÛvodní smysl. Znaãn˘ v˘znam pro ru‰ení mûstského opevnûní a mûstsk˘ch bran mûl rok 1858, kdy bylo zbofieno mûstské opevnûní ve Vídni, hlavním mûstû rakouského mocnáfiství. To se stalo vzorem pro fiadu dal‰ích

mûst. Îivelné bofiení hradeb a bran, v té dobû velmi oblíbené, bylo jedním z typick˘ch projevÛ moderní doby, kterou zapoãala prÛmyslová revoluce. Samotná mûsta obvykle ãinila tyto kroky s rozpaky a z pfiímého nafiízení vy‰‰ích úfiadÛ. Mnohem zdrÏenlivûj‰í k bofiení bran byly vrchnostenské správy a feudální vrchnosti. Tak tfieba v KromûfiíÏi se zachovala aspoÀ jediná brána. Nebyla v majetku mûsta, ‰lo o biskupsk˘ majetek. Jiné pfiíklady známe z v Ostrova nebo z Vimperka. V 19. století byla zbofiena vût‰ina mûstsk˘ch bran. Pfiidáme-li k tomu brány zniãené do konce 18. století a dále brány zbofiené ve 20. století, je to naprostá vût‰ina. Projevy nezájmu a názor, Ïe brány ãi vûÏe nemají Ïádnou historickou cenu, vypl˘valy z toho, Ïe tehdej‰í spoleãnost je‰tû nedospûla do stupnû, aby si uvûdomila, Ïe tyto stavby budou jednou vzácn˘m klenotem mûsta, státu a nedílnou souãástí celosvûtového kulturního dûdictví. V této dobû byla je‰tû památková péãe v zárodku a snahy jedincÛ o záchranu vzácn˘ch historick˘ch památek se vût‰inou nesetkaly s kladn˘m v˘sledkem. Z fiady obhájcÛ bran musíme jmenovat na‰eho známého historika Augusta Sedláãka. DÛvodÛ k bofiení mûstsk˘ch bran bylo bohuÏel nûkolik: a) fortifikace mûsta zcela ztratily svÛj vojensk˘ v˘znam; b) brány a hradby vadily prÛmyslovému rozvoji, protoÏe omezovaly prÛchodnost ulic a vysoké formanské vozy se do nûkter˘ch bran neve‰ly ãi uvázly; c) brány byly velmi lacin˘m zdrojem stavebního materiálu; d) v pfiípadû zchátralosti znamenaly nûkdy i znaãné náklady na údrÏbu; e) ‰patn˘ vztah obyvatelstva k historick˘m památkám ze strany mûsta, majitelÛ a vy‰‰ích rozhodujících úfiadÛ, jmenovitû krajsk˘ch úfiadÛ; f) ohroÏení obyvatelstva padajícími zdmi ãi kamením, nûkdy nebezpeãn˘ vstup do mûsta; g) nevábn˘ vzhled neudrÏované stavby; h) moÏnost získání v˘hodné stavební parcely na nov˘ objekt na okraji jádra mûsta; ch) pfii pfiípadném poÏáru mûsta tûsné brány

12



znemoÏÀovaly únik prchajícího obyvatelstva a sniÏovaly moÏnost ha‰ení ohnû; i) dÛvody byly nûkdy aÏ zcela nepodstatné, v pfiípadû Slánské brány ve Velvarech byla dÛvodem ku zbofiení pouze skuteãnost, Ïe stínila sousední zahradu. V nûkter˘ch pfiípadech k záchranû brány vedlo jen to, Ïe bylo moÏné prorazit ‰irokou komunikaci vybouráním sousedního domu ãi domÛ. Tuto situaci známe ze Staré Boleslavi nebo z Îatce. V PraÏské bránû v HoraÏìovicích byla umístûna s˘pka a nebyl Ïádn˘ jin˘ vhodn˘ objekt, kam by ji bylo moÏné pfiemístit.

Mûstské brány v souãasnosti Teprve po vzniku ãeskoslovenského státu se dostalo mûstsk˘ch branám lep‰í ochrany. Pfiesto i v období první republiky a v dobû socialistického státu do‰lo k nûkolika dal‰ím pfiípadÛm zniãení brány, neÏádoucím zásahÛm ãi odstranûní pozÛstatkÛ zb˘vající ãásti. Otfiesn˘ pfiípad se stal v Rokycanech. Zdej‰í barokní brána byla zbofiena v roce 1950! Nejmlad‰ím pfiíkladem je pak zniãení pozÛstatku

barbakánu Brtnické brány v Jihlavû ve druhé polovinû padesát˘ch let 20. století. Lhostejnost, neznalost, nezájem a sobectví mohou i dnes vést k zániku nûkteré z bran ãi jejích stavebních pozÛstatkÛ. V dne‰ní dobû je vût‰ina stojících mûstsk˘ch bran opravena a jejich pfiízemní prÛjezd je pfiístupn˘ vefiejnosti ãi slouÏí jako vefiejná komunikace. Vlastní budova ãi vûÏ brány je dostupná pouze v men‰ím poãtu pfiípadÛ. Za zmínku stojí Valdická brána v Jiãínû, Zelená brána v Pardubicích, Mûnínská brána v Brnû anebo v‰echny praÏské brány. Pfiíkladné vyuÏití mûstské brány nacházíme v Bûlé pod Bezdûzem. Tamní âeská brána slouÏí jako prodejní galerie, a je proto pfiístupná vefiejnosti. Byla vyuÏita i jako místo pofiádaní hudebních akcí. Nûkteré brány slouÏí muzejním úãelÛm ãi jsou urãeny pro pofiádání pfiíleÏitostn˘ch v˘stav. Do ãásti bran je pfiístup moÏn˘ za urãit˘ch podmínek. Jiné lze nav‰tívit pouze ve zvlá‰È urãen˘ch termínech, jako jsou Dny evropského dûdictví, poutû nebo Dny otevfien˘ch dvefií. Jsou brány, které slouÏí vefiejn˘m institucím a vstup do nich je moÏn˘

pouze po pfiedchozí dohodû a zdÛvodnûní úãelu vstupu. V Mohelnici je v prvním patfie brány – a podobnû téÏ v Brance v DomaÏlicích – umístûno holiãství a kadefinictví. Mnohem hor‰í je situace v pfiípadû, kdy se brána stala souãástí soukrom˘ch prostor. MÛÏe jít o nájemní byty ãi dokonce soukrom˘ majetek. Zde je vstup témûfi nemoÏn˘. Opravdu nepfiístupná je brána v Kyn‰perku nad Ohfií. V nûkter˘ch mûstech jsou ov‰em mûstské brány zcela nevyuÏité, pfiípadnû jejich vnitfiní stav je uboh˘ a za obnovenou fasádou a novou stfiechou se ukr˘vají zpráchnivûlé trámy, holubí trus, hnízda a zároveÀ pohfiebi‰tû mûstsk˘ch holubÛ. Brány zachované pouze ve zbytcích zdiva jsou pak viditelné v prostoru ulic, kde jsou typické zkosen˘mi úhly stûn, v˘stupky ãi dal‰ími útvary, pfiípadnû posud stojícími zbytky zdí v zástavbû budov. Ve ·tramberku na Moravû je z Horní brány zachován viditeln˘ kus zdiva. Úsek toãitého schodi‰tû vidíme v Nov˘ch Hradech u Tfiebonû.

13


STAVEBNÍ ROZB OR MùSTSK¯CH BRAN Bránu mÛÏeme charakterizovat jako komunikaãní prvek umoÏÀující prÛchod obrannou linií do nitra opevnûného celku. Brána tvofiila vût‰inou nejzranitelnûj‰í místo celé obrany. Po obvodu mûstsk˘ch opevnûní se mohlo nacházet více bran, pfiípadnû men‰ích branek zvan˘ch také fortny. Na rozdíl od hradebních zdí nevyznaãujících se zpravidla vysok˘m stupnûm architektonického ztvárnûní pfiedstavovaly mûstské brány ãasto reprezentativní stavby. Na jejich v˘stavbu a stavební úpravy byly vynakládány nemalé finanãní prostfiedky. Jak jiÏ bylo uvedeno, mûstské brány byly symbolem mûstské obce a projevem její svéprávnosti. Mûstské brány ve své historii ãasto pro‰ly sloÏit˘m stavebním v˘vojem a dodnes zachovan˘m branám je právem vûnována pozornost. O branách existuje velké mnoÏství literatury a studií, zpravidla pojednávajících o opevnûní jako uceleném komplexu. Bylo zpracováno i více stavebnû-historick˘ch prÛzkumÛ. Pfiedním odborníkem na v˘voj stfiedovûkého

mûstského opevnûní v âechách je PhDr. Vladislav Razím ze stfiedoãeské poboãky Národního památkového ústavu. Pfies znaãn˘ poãet odborn˘ch ãlánkÛ od nûj i mnoha dal‰ích autorÛ nelze v‰ak problematiku bran stfiedovûk˘ch opevnûní, vãetnû bran neopevnûn˘ch mûsteãek, plnû obsáhnout. O fiadû zbofien˘ch bran jsou k dispozici jen velmi povrchní údaje, rovnající se pouhé skuteãnosti, Ïe tyto brány musely existovat. Stavební rozbor mûstsk˘ch bran je nutné pro snadn˘ pfiehled ãtenáfiÛ zaãít rozdûlením bran podle jejich stavebních podob. Jedná se o základní stavební rozdûlení, fiada bran pro‰la sloÏitûj‰ím stavebním v˘vojem a jedna brána mohla v prÛbûhu svého v˘voje patfiit i k více typÛm. Pfii postupném stavebním v˘voji také vznikaly pomûrnû sloÏité komplexy mûstsk˘ch bran se tfiemi ãi dokonce ãtyfimi branami umístûn˘mi za sebou. I tady lze jednotlivé brány zafiadit do níÏe uveden˘ch typÛ.

âesk˘ Krumlov, fortna k fiece

Rozdûlení bran podle jednotliv˘ch typÛ: (pofiadové písmeno typu brány odpovídá oznaãení písmeny na jednotliv˘ch skicách) A) Jednoduchá vrata v palisádû nebo polském plotu. Takové ohrazení mûla mûsta zpravidla ve 13. století. Spí‰e neÏ o trval˘ stav se jednalo o provizorní fie‰ení. Opevnûní ze závûru stfiedovûku mûla zpravidla aspoÀ brány vyzdûné. B) Brána v podobû nízké dfievûné ãi hrázdûné vûÏe ãi budovy v palisádû nebo polském plotû, pfiípadnû jiÏ zapojená do zdûné hradby. Jde o pokroãilej‰í formu pfiedchozí varianty. Takové brány mÛÏeme pfiedpokládat po zdokonalení lehkého ohrazení ãi jako provizorní fie‰ení dlouhodobû budovan˘ch zdûn˘ch opevnûní. C) Kulisová brána byla zpravidla zaklenut˘m otvorem v mûstské hradbû nebo zdi pfiepaÏující prÛchod ulicí. D) Brána jednoduch˘m zpÛsobem proraÏená v hradební zdi, na vrcholu doplnûná vûÏiãkou nebo dfievûn˘m srubem pro hlásného ãi fortného. E) Pilífiovité brány – brány v podobû dvou postranních pilífiÛ, pÛvodnû opatfiené dfievûn˘mi ãi Ïelezn˘mi vraty. Pilífie stávaly samostatnû ãi navazovaly po obou stranách na prostou zeì ãi hradbu. Tyto brány vznikaly aÏ v období baroka. Vût‰inou nahrazovaly pÛvodní gotické, bohuÏel zbofiené brány, pfiípadnû ãásteãnû vyuÏívaly pÛvodní zdivo. Pfiíkladem mÛÏe b˘t dne‰ní PraÏská brána v Mladé Boleslavi nebo zbytek Horní brány ve Dvofie Králové nad Labem. Tyto brány mohly b˘t i zcela dfievûné. Pfiíkladem je nûkdej‰í mûstská brána v RoÏìalovicích. F) Brána v podobû jednoduché vûÏe s prÛjezdem, zapojená do hradební linie. Nejobvyklej‰í zpÛsob vzniku brány, roz‰ífien˘ od stfiedovûku aÏ po novovûk. Vût‰ina tûchto bran

14


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents