Ukázka knihy z internetového knihkupectví

®

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Česká republika a Evropská unie Dan Marek a Michael Baun

Barrister & Principal

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS199913

Adamovi, Jakubovi, Tereze a Matthewovi

Kniha vychází s podporou Konrad Adenauer Stiftung.

Dan Marek and Michael Baun: The Czech Republic and the European Union © 2011 Dan Marek and Michael Baun All Rights Reserved Authorised translation from the English language edition published by Routledge, a member of the Taylor & Francis Group © Barrister & Principal, o. s., 2010 ISBN 978-80-7485-032-5


Obsah

Seznam map, tabulek a grafů Předmluva I Předmluva II Poděkování Seznam zkratek Informace o autorech

7 8 10 11 12 15

Úvod Evropeizace – hodnocení evropského vlivu Česká republika jako unijní aktér Obsah a struktura knihy

17 17 21 23

1 Návrat do Evropy: od sametové revoluce po vstup do Evropské unie 1.1. Konec komunismu a sametový rozvod 1.2. Obrat k Západu: první kroky 1.3. Evropská dohoda: nová etapa vztahů 1.4. Kodaňský příslib členství 1.5. Žádost o členství 1.6. Posudek Evropské komise 1.7. Přístupové negociace 1.8. Smlouva o přistoupení a členství

25 25 26 28 32 33 36 38 42

2 Domácí zdroje evropské politiky: národní identita, veřejné mínění, politické strany a elity 2.1. Národní identita a evropská integrace 2.2. Veřejné mínění a členství v Evropské unii 2.3. Politické strany a Evropská unie 2.4. Dva Václavové

45 45 48 54 66


Česká republika a Evropská unie

3 Institucionální adaptace a změny: státní instituce a regionální samospráva 3.1. Vláda a státní správa 3.2. Parlament 3.3. Soudní systém 3.4. Regionální samospráva a územní politika

71 71 77 82 86

4 Hospodářství a evropská integrace 4.1. Ekonomická transformace a vývoj po roce 1989 4.2. Ekonomická integrace před vstupem do Evropské unie 4.3. Ekonomické dopady vstupu do Evropské unie 4.4. HMU a ekonomická konvergence 4.5. Podpora hospodářské konkurenceschopnosti

93 93 95 97 106 109

5 Implementace evropských politik: environmentální, zemědělská a regionální politika 5.1. Environmentální politika 5.2. Zemědělská politika 5.3. Regionální politika

113 113 118 123

6 Česká republika jako unijní aktér 6.1. Česká republika v Bruselu 6.2. Česká republika a politiky Evropské unie

131 131 140

7 České předsednictví Evropské unie 7.1. Příprava na předsednictví Evropské unie 7.2. Šest obtížných měsíců 7.3. Hodnocení českého předsednictví

151 152 159 162

8 Závěr 8.1. Vliv členství v Evropské unii 8.2. Česká republika jako unijní aktér

167 167 172

Bibliografie Rejstřík

177 215


Seznam map, tabulek a grafů

Mapy 3.1 Samosprávné kraje v České republice Tabulky 2.1 Vlády a jejich předsedové 2.2 Typologie politických stran s ohledem na jejich postoj k Evropské unii 4.1 Růst HDP v České republice, 1993–2003 (%) 4.2 Růst HDP v České republice a Evropské unii od roku 2004 (%) 4.3 Míra nezaměstnanosti v České republice (%) 4.4 Míra inflace v České republice a Evropské unii (%) 4.5 Souhrnná čistá pozice České republiky ve vztahu k rozpočtu Evropské unie, 2004 – červen 2009 4.6 Celkový vládní dluh (v % HDP) 4.7 Celkový vládní deficit (v % HDP) 6.1 Českoslovenští/čeští velvyslanci při ES/EU Grafy 2.1 Měla by Česká republika vstoupit do Evropské unie? 2.2 Procento populace vnímající Evropskou unii „pozitivně“ nebo „spíše pozitivně“ 2.3 Procento populace vnímající členství v Evropské unii jako „dobrou věc“ 2.4 Procento populace zastávající názor, že země profituje z členství v Evropské unii 4.1 Vývoj cen zemědělských výrobků, 2001–2009 4.2 Postoje české veřejnosti k přijetí eura, 2004–2009

7 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS199913


Předmluva I

První květnový den roku 2010 jsme si připomněli šesté výročí vstupu České republiky do Evropské unie. Jednalo se o událost mimořádného významu, jež znamenala završení jedné éry polistopadového vývoje. Svým vstupem do Evropské unie se Česká republika definitivně přihlásila k hodnotám společenství západních demokratických států a naplnila jeden ze svých nejvýznamnějších strategických cílů z počátku devadesátých let formulovaný jako „návrat do Evropy“. Zároveň se však nejednalo o nikterak jednoduchý vývoj. Vždyť již samotný přístupový proces představoval pro Českou republiku značnou výzvu, což mohu potvrdit jako přímý účastník pracovních skupin připravujících strategické dokumenty, které s integrací naší země do Evropské unie úzce souvisely. Vstup do Evropské unie nadto znamenal pouhý počátek dlouhé cesty. Během svého dosavadního působení v Evropském parlamentu a jeho nejsilnější frakci Evropské lidové straně (dříve nesla název Evropská lidová strana – Evropští demokraté) jsem se naučil celou řadu důležitých věcí. Poznal jsem například, že procedury a postupy, jež se v Evropském parlamentu odehrávají, jsou mnohem složitější, než jsem si původně představoval. V roli europoslance jsem zjistil, jak je obtížné prosazovat své postoje v rámci široké, mnohonárodnostně složené politické frakce a jak je důležité znát správné metody, shromažďovat kontakty, získávat spojence a rozvíjet vzájemnou spolupráci se svými kolegy. Evropský parlament mě překvapil širokým prostorem pro odbornou diskusi, svojí kultivovaností, slušnou a věcnou atmosférou a smyslem pro fair-play, kdy se politické cíle dosahují přesvědčivostí a silou argumentů, a nikoli silou a intenzitou osobně motivovaných útoků. Na rozdíl od národního parlamentu je zde kladen větší důraz na dosažení konsenzu a snahu sladit pokud možno co nejširší spektrum názorů. Naučil jsem se principům dosahování politické shody, neboť v tomto heterogenním uskupení není oceňovaným vítězem ten, kdo získá vítězství za každou cenu, nýbrž ten, kdo v projednávaných záležitostech dokáže dospět k politickému konsenzu. Mezi svým působením v Evropském parlamentu a členstvím České republiky v Evropské unii spatřuji mnoho zajímavých analogií. I naše země je v Evropské unii zatím šest let; i ona musela projít (a neustále prochází a i nadále procházet bude) nelehkým procesem politické socializace a učení. Podobně jako já v Evropském parlamentu byla i naše země po svém vstupu do Evropské unie nucena vyrovnat se s počátečními těžkostmi a mnohými překvapeními. Ve snaze plnohodnotně se zapojit do rozhodování evropských institucí se Česká republika postupně učí orientovat se ve složitých unijních procesech a strukturách, přizpůsobit se tamním zvyklostem, flexibilně a kreativně reagovat na aktuální výzvy, koordinovat své postoje s ostatními členy, metodicky využívat svých nabytých zkušeností, předkládat alternativy a zejména pak pochopit význam kompromisu. Právě úsilí o dosažení konsenzu a oproštění se od osobně motivovaných bojů je totiž jedním ze základních předpokladů, jak v tomto multikulturním prostředí dosáhnout úspěchu při prosazování národních i evropských politických zájmů 8 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Předmluva I

a neocitnout se na okraji unijního dění. Chce-li se země stát respektovanou součástí evropského týmu, musí si uvědomit, že její členství (obdobně jako europoslanecký mandát) s sebou nese mnoho závazků, povinností a především pak velkou zodpovědnost. Česká republika se přirozeně snaží prosazovat na evropské úrovni své národní zájmy a spoluutvářet evropskou politiku v souladu s vlastními prioritami. Jedinečnou příležitost jí k tomu poskytlo šestiměsíční předsednictví Rady Evropské unie v první polovině roku 2009, jehož se ujala jako teprve druhá z nových členských zemí. Ačkoli nemělo předsednictví na růžích ustláno ani doma, ani v zahraničí a muselo se vypořádat nejen s nedůvěrou ostatních členských zemí, ale následně i s pádem české vlády a jinými domácími peripetiemi, v mnoha bodech své agendy uspělo. Česká republika ukázala, že se naučila v evropské politice orientovat a že i v náročném období celosvětové hospodářské krize umí cítit sounáležitost s ostatními evropskými národy a hledat konsenzus ve prospěch společných zájmů Evropské unie jako celku. Na druhé straně však bohužel svůj potenciál nedokázala plně využít a promeškala příležitost projevit se jako vyzrálý, předvídatelný a spolehlivý partner. Pro efektivní obhajobu národních zájmů je nezbytné, aby země byla zběhlá ve vyjednávací taktice, realisticky uměla zhodnotit své možnosti, jednala korektně, činila strategická rozhodnutí a nejednou byla schopna nadřadit prospěch celku svému vlastnímu prospěchu. Místem tvrdého prosazování národních zájmů je mj. i Evropský parlament, jehož vliv, role a kompetence se neustále zvyšují. Vždy však záleží na tom, zda a do jaké míry této možnosti daný stát dokáže využít. I přes mnohé nezdary a skutečnost, že se zatím stále jedná o unijního nováčka, si může naše země během svého působení v evropských strukturách na své konto připsat již řadu úspěchů. Mezi ně patří například alokace finančních prostředků na kohezní politiku v období let 2007 až 2013 či ochranné známky pro tradiční výrobky, v jejichž podávání a uznávání jsme nejúspěšnější ze všech nových členských států. Navzdory těmto úspěchům je však třeba připomenout, že se jedná o běh na dlouhou trať a Českou republiku v budoucnu čeká s ohledem na její roli a postavení v rámci Evropské unie ještě řada závažných výzev. Šest let je již dostatečně dlouhá doba pro identifikaci nejdůležitějších dopadů vstupu země do Evropské unie. Členství v Evropské unii přineslo České republice mnoho změn, od dopadů v legislativní, politické a hospodářské rovině až po změny v oblasti zemědělské či environmentální. Kvalitně a objektivně zanalyzovat proces vstupu a samotné členství země v Evropské unii je však nesmírně obtížné. Proto s potěšením vítám tuto knihu, jejíž autoři se tohoto nelehkého úkolu zhostili. Na rozdíl od četných černobílých hodnocení objevujících se v médiích i na pultech knihkupectví totiž mapuje vztah mezi Českou republikou a Evropskou unií komplexně, nezkresleně a vyváženě. Jan Březina člen Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku Evropského parlamentu



Předmluva II

S nabytím platnosti Lisabonské smlouvy v prosinci 2009 vstoupila Evropská unie do nové éry své integrační historie. Při ratifikaci reformní smlouvy bylo nezbytné nalezení konsenzu všemi nynějšími 27 členskými státy. Česká republika se při tom stala příkladem toho, jak mohou politické rozdíly na národní úrovni působit na úroveň evropskou a jaké těžkosti z toho plynou. Ty také dokazují, jak citlivé politikum Lisabonská smlouva je, neboť se týká národní suverenity. Rozšíření většinového systému rozhodování v Radě Evropské unie představuje v tomto ohledu zásadní změnu. S výjimkou zahraniční politiky bude nyní převážná část politických rozhodnutí přijímána na základě demokratické většiny. Tím, že Evropská unie bude nyní také navenek zastoupena samostatně jmenovaným úřadem, se ještě více zdůrazní proces sjednocení. Tento vývoj staví členské státy před nové úkoly, a tím i před nové možnosti. Přizpůsobit se těmto změnám je nyní logickým závěrem pro každý členský stát, který chce i nadále efektivně realizovat své národní zájmy. V průběhu svého šestiletého členství Česká republika již prošla procesem přizpůsobení se a „europeizace“, na kterém lze dále konstruktivně stavět. České předsednictví nakonec také prokázalo, že navzdory stranickým střetům byla vytvořena kompetentní administrativa, která je beze zbytku schopna plnit technické nároky členství. Z těchto důvodů se jeví jako obzvlášť smysluplné zachytit dosavadní úspěchy a poznatky z členství České republiky v Evropské unii a následně zhodnotit, zda novým podmínkám v rámci evropských struktur postačují. Přitom bude důležité detailně analyzovat různé politické oblasti a deklarovat prioritní témata, na jejichž projednávání by měla Česká republika aktivně zaměřit svoji pozornost s přihlédnutím k novému politickému a institucionálnímu uspořádání Evropské unie. Přínosem této publikace je na jedné straně to, že podporuje vlastní pozici České republiky v Evropské unii a na straně druhé poskytuje sebepoznání, ze kterého mohou být vyvozeny závěry pro stanovení budoucích postupů a partnerství. Rovněž představuje významný příspěvek pro úspěšnou realizaci změn, které byly schváleny v Lisabonu. Neboť pouze aktivní a technicky způsobilá Česká republika, která si je vědoma vlastních cílů a priorit a v Unii aktivně vyhledává své partnery, může přispět k úspěchu další integrace Evropy a posílit vlastní pozici ve společenství. Hubert Gehring ředitel kanceláří Konrad Adenauer Stiftung v Praze a Bratislavě


Poděkování

Při práci na této knize jsme využili pomoci mnoha lidí. Rádi bychom poděkovali zejména následujícím expertům za jejich komentáře a doporučení týkající se různých částí knihy v různých fázích jejích příprav. Petr Ježek, Kristina Larischová, Libor Manda, Martin Mík, Jiří Šedivý, Pavel Telička a několik pracovníků Ministerstva zahraničních věcí České republiky a Úřadu vlády nám umožnili lépe porozumět různým specifickým tématům. Pomohly nám rovněž komentáře Tima Haughtona, Kierana Williamse, Terezy Novotné, Frederica Meranda, Martina Dangerfielda a Heather Mbaye, stejně jako dalších účastníků panelů k příspěvkům souvisejících s touto knihou, jež byly prezentovány na akademických konferencích v letech 2008–2009. Také bychom rádi poděkovali Monice Meislové a Lucii Závičákové za jejich asistenci při výzkumu. Komentáře, návrhy a pomoc výše uvedených kolegů značně zvýšily kvalitu této knihy, nicméně za jakékoli chyby, opomenutí nebo dezinterpretace samozřejmě nesou odpovědnost sami autoři. Michael Baun by rád poděkoval fondu Marguerite Langdale Pizer na Valdosta State University, který podporuje eponymní profesuru, jejímž je držitelem, za financování výzkumných a cestovních výdajů spojených s touto knihou a za zproštění učitelských povinností, jež bylo nezbytné k jejímu napsání. Zároveň by rád poděkoval VSU Center for Faculty Development za jeho finanční podporu při výzkumných a konferenčních cestách. Zvláštní poděkování patří Nadaci Konrada Adenenauera (KAS), a zvláště pak jejímu řediteli Hubertu Gehringovi a projektovému manažerovi Tomislavu Delinicovi, za poskytnutí finanční podpory na vydání české verze této knihy. Poděkování náleží rovněž redakčnímu týmu v nakladatelství Barrister & Principal, zejména Ivo Lukášovi, Čestmíru Kučerovi, Františku Mikšovi a Aleně Němcové za jejich pomoc a trpělivost v průběhu přípravy českého vydání této knihy. Dan Marek a Michael Baun červen 2010



Seznam zkratek

AK ČR CEFTA COREPER CRR CZ PRES ČNB ČR ČSFR ČSSD ČSÚ ČTK DPH EBOP EBRD ECU EHP EIB EP EPP EPS ERF ERM ES ESD ESVO EU Eurostat EZFRV EZPZF GŘ HDP HMU HPRV IMPEL IOP ISPA

Asociace krajů České republiky Středoevropská zóna volného obchodu (Central European Free Trade Association) Výbor stálých zástupců Centrum pro regionální rozvoj České předsednictví Evropské unie (Czech Presidency of the European Union) Česká národní banka Česká republika Česká a Slovenská Federativní Republika Česká strana sociálně demokratická Český statistický úřad Česká tisková kancelář Daň z přidané hodnoty Evropská bezpečnostní a obranná politika Evropská banka pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development) Evropská měnová jednotka (European Currency Unit) Evropský hospodářský prostor Evropská investiční banka Evropský parlament Evropská lidová strana (European Peoples’ Party) Evropská politika sousedství Evropský rybářský fond Mechanismus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism) Evropské společenství Evropský soudní dvůr Evropské sdružení volného obchodu Evropská unie Evropský statistický úřad Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond Generální ředitelství Hrubý domácí produkt Hospodářská a měnová unie Horizontální plán rozvoje venkova Sítě Evropské unie pro implementaci a prosazování práva životního prostředí Integrovaný operační program Nástroj předvstupních strukturálních politik (Instrument for Structural Policies for Pre-Accession)


Seznam zkratek

KDU-ČSL KSČM LFA MERCOSUR MF MMF MMR MPSV MSP MZE MZV MŽP NATO NKS NKÚ NNO NPR NRP NSRR NUTS

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová Komunistická strana Čech a Moravy Méně příznivá oblast (Least Favored Area) Sdružení volného obchodu zemí Latinské Ameriky Ministerstvo financí Mezinárodní měnový fond Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvo práce a sociálních věcí Malé a střední podniky Ministerstvo zemědělství Ministerstvo zahraničních věcí Ministerstvo životního prostředí Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organization) Národní koordinační skupina Nejvyšší kontrolní úřad Nevládní nezisková organizace Národní program reforem Národní rozvojový plán Národní strategický referenční rámec Nomenklatura územních statistických jednotek (Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques) OBSE Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Organization for Security and Cooperation in Europe) ODA Občanská demokratická aliance ODS Občanská demokratická strana OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development) OP Operační program PČR Parlament České republiky PEL-GUE/NGL Konfederace evropské sjednocené levice a severské zelené levice (Confederal Group of the European United Left-Nordic Green) PES Strana evropských socialistů (Party of European Socialists) PHARE Pomoc při hospodářské transformaci Polska a Maďarska (Poland and Hungary: Aid for Restructuring Economies) PPS Standardy kupní síly PRV Program rozvoje venkova PZI Přímé zahraniční investice RKS Resortní koordinační skupina ROP Regionální operační program RVHP Rada vzájemné hospodářské pomoci RVMZ Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství SAPARD Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova (Special Accession Program for Agriculture and Rural Development) SAPS Režim jednotné platby na plochu (Single Area Payment Scheme) SOP Sektorový operační program



SPI SPS SROP SÚE SVE SZ SZBP SZIF SZP TOP 09 USA US-DEU ÚV V4 VEZ VV WTO

Soud první instance Režim jednotné platby (Single Payment Scheme) Společný regionální operační program Smlouva zakládající ústavu pro Evropu Střední a východní Evropa Strana zelených Společná zahraniční a bezpečnostní politika Státní zemědělský intervenční fond Společná zemědělská politika Tradice, Odpovědnost, Prosperita 09 Spojené státy americké Unie Svobody – Demokratická unie Úřad vlády Visegrádská skupina Výbor pro evropské záležitosti Věci veřejné Světová obchodní organizace (World Trade Organization)

14 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Informace o autorech

Dan Marek je Jean Monnet lektorem evropské politiky na Katedře politologie a evropských studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je autorem několika knih a řady odborných článků, včetně publikací v Journal of Common Market Studies, Regional and Federal Studies a Publius. Spolu s Michaelem Baunem je spolueditorem knihy EU Cohesion Policy after Enlargement (Palgrave Macmillan 2008). Michael Baun je Marguerite Langdale Pizer profesorem mezinárodních vztahů na Valdosta State University, USA. Je autorem, spoluautorem a spolueditorem šesti knih o různých aspektech Evropské unie a evropské integrace. Rovněž publikoval mnoho odborných článků o Evropské unii a evropské politice, včetně těch zabývajících se Českou republikou a Evropskou unií, které vznikly ve spolupráci s Danem Markem.


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents