Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS173403

anonym

Hříšné vášně


HŘÍŠNÉ VÁŠNĚ Czech edition © dybbuk, 2008 ISBN 978-80-86862-55-2


NA NÁDRAŽÍ hlavního provinciálního města vzbuzovala všeobecný obdiv společnost krásných a elegantních mladých dam a aristokratické postavy gentlemanů. Tito proběhli vesele se bavíce širokou nádražní halou na ulici, pronajali si tři pohodlné kočáry, z nichž v každém byl zapřažen pár teplokrevných koňů. Společnost usedla a bujní oři cvalem ujížděli ulicemi, pak silnicí a hustým lesem k lovčímu zámku. Byli intimními přáteli pána honitby, markýze de Bouleaunet. 5


V prvním kočáře seděl třicetiletý baron Jan Schildheim se svojí čtyřiadvacetiletou paní Gisou, která robustně zdravým vzhledem a vším ostatním příslušenstvím dominovala po boku svého zemanského chotě, který se nijak neuplatňoval vedle jejích pikantních půvabů s povšechným vzhledem kultivované čistokrevné aristokratky. Druhý kočár byl obsazen šestadvacetiletým hrabětem Elimarem Falkonzem a rozkošnou hraběnkou Jenny, kterýžto pár byl před čtvrtrokem oddán. Všichni nezáviděli hraběti pouze štěstí, nabyté touto partií, nýbrž spíše nad pomýšlení skvostné půvaby kučeravé hlavinky jednadvacetileté blondýnky Jenny. Její pučící krásně modelovaná ňadra obdivuhodné bujnosti a její něžná mladistvě ladná postava, tulící se mile k svému choti, vzbuzovala za jízdy městem oprávněný obdiv kolemjdoucích, takže se tito vzájemně upozorňovali lačně diskrétním šepotem: „Ta je k nakousnutí, což?“ 6


Ve třetím voze seděli třiadvacetiletý Ludvík, svobodný pán z Ostenstattu, a osmnáctiletá pomilováníhodná baronesa Molly, jeho sestra. Tito byli oblíbenými miláčky celého okolí a jejich přátelství si markýz de Bouleaunet velmi vážil. Ludvík nebyl zajímavý jenom svým zjevem, nýbrž byl též prvotřídním sportovcem a nevyčerpatelným a milým společníkem. Molly bylo sladké čisté děvčátko, s jemným chováním a velikou inteligencí, stvoření k zulíbání, před celičkým světem odvážné, neúlisné, a přitom nepozbývající půvabů své veselé naivity. Ačkoli vraníci tryskem uháněli, potřebovali více než čtvrt hodiny, aby dorazili doprostřed lesa a konečně pak k zámku, skrytém hluboko v lesním zátiší, který byl cílem jejich cesty. Lovčí zámek býval oblíbeným cílem markýze de Bouleaunet, jejž si nechal vybudovati před lety podle svých návrhů. Prostranné zasmušilé haly, obrovské jídelny a slavnostní 7


sály, konečně v obvyklých rozměrech obytné a hostinské pokoje, které byly osvětlovány jen skrze vrcholky vysokých stromů, což bylo charakteristicky věrným obrazem zbudovatele zámku. Markýz de Bouleaunet totiž miloval především klidný život v zasmušilých komnatách svého začarovaného zámku. Promluvilo-li se v těchto rozlehlých prostorách, hluboké sonorní tóny odpovídaly ozvěnou, takže přes pádnost architektury tyto sály dosahovaly v ladění více odstínů než mnohé pestré ornamentální výzdoby zámeckých zdí. Zde nemíval rád s sebou mnoho služebnictva: v panském době bydleli jen starý kastelán Bohumír a Estrella, mladá panská pro dámskou obsluhu. Všichni ostatní, kočí, služky a komorníci, byli umístěni v myslivně, vzdálené od zámku čtvrt hodiny. Když hosté přijeli a po schodišti vstoupili do cennými loveckými trofejemi vyzdobené haly, přispěchal markýz se svojí chotí, by se s milými mu hosty pozdravil. 8


Černookému pánu domu černé kroucené kníry a špičatá bradka, jakož i vlasy nespočetnými stříbrnými nitkami protkané dodávaly interesantní vzhled, což s jeho energicky přísným, avšak mladistvě svěžím obličejem krásně kontrastovalo. Byl pětatřicetiletý, elegantní, štíhlé a svalovité postavy. Vedle něho honosila se elegancí a majestátní postavou jeho choť, šestadvacetiletá Simona, která pány přivítala stiskem ruky a dámy srdečně políbila. Byla bruneta, snesitelně kyprá Francouzka velkých smějících se očí a smyslných rtů. Její sestra, slečna Germaine d’Orgaule, byla nápadně hezká dívka, tmavovlasá blondýnka alabastrově bílé pleti a klasicky nádherného poprsí. Byla o čtyři léta mladší své sestry, a jak tomu již nynější lepost nasvědčuje, bude kráskou, která nebude hned tak vbrzku zastíněna jinou krasavicí. Nyní romanticky zasmušilý a kouzelně světu uzavřený zámek byl jako bodrá, z života se radující malá víska. 9


Tři dny společnost náruživě holdovala lovecké rozkoši. Čtvrtého dne se dostavil prudký liják, cesty a pěšiny rozmokly, takže se staly neschůdnými, a tím bylo znemožněno dokončení honu. Avšak společně prožité trmácení prvních tří dnů obnovilo a utvrdilo intimnost všech přátel, takže všichni užili i deštivé dny v zámku při veselé zábavě. Večer, kdy markýz opustil tabuli v jídelně a dámy se odebraly do svých ložnic, zašli pánové ještě dolů do kuřáckého salonu, aby sehráli partii whistu nebo ecarté. ~~~ TAK SEDĚLI též devátý večer pohromadě při hře karet. V pause zpozoroval Elimar, že si zapomněl v jídelně pouzdro s cigaretami. Pán domu chtěl mu nabídnouti ze svých, avšak hrabě dal přednost své obvyklé značce cigaret. 10


Šel proto nahoru, kdež nepřirozeně dlouho setrval, a navrátiv se asi po deseti minutách zpět do kuřáckého salonu, byl tak bledý a rozrušený, že markýz od něho žádal vysvětlení, co se vlastně přihodilo: „Probůh, co jest ti?“ Elimar mu sdělil, že nyní nelze mu odpověděti. „Sečkej, až budeme sami.“ Hráli dále, avšak markýz zpozoroval, že hrabě těžce zasmušen přemáhá své rozčilení, a proto skončil hru tohoto večera dříve. Když konečně spolu osaměli, byl Elimar žádán o vysvětlení, co se mu přihodilo. Tentokráte se však již nemohl vyhnouti své odpovědi. „Nic, nic! Byl jsem pomaten, když povážím, že tato záležitost může se mne eventuálně dotknouti — avšak, to jest zcela nemožné, absolutně nemožné!“ „Poslyš,“ odvětil markýz, „v prvé řadě mluvíš v hádankách a za druhé jest vidno, 11


že ty, který jsi byl dříve docela spokojeným, nyní jsi jako vyměněný, nejsi již svůj! Buď přece mužem a svěř se svému příteli!“ Elimar přisedl k němu a započal vyprávěti: „Tedy slyš! Šel jsem nahoru vyhledati svoji dosu s cigaretami. V tom momentě, když jsem chtěl stisknouti kliku u jídelny, slyším zřetelně šepot dvou dámských hlasů. Přitisknu ucho na dveře, bych mohl zjistiti, o čem se dvě z našich dam nebo dvě panské radí. Tu slyším zřetelně hluboký rozkošnický vzdech, slyším zřetelně slova, kterými chválila nadšeně krásu ňader své společnice, slyším, jak si různé části těla oplácávají, vzájemně si obdivují svá ohanbí, hebkost chloupků na nich a podobně. Přiložil jsem ucho ještě těsněji, bych lépe slyšel. Brzy se mně zdá, jako by to byla moje paní a Gisa, brzy — promiň — rozpoznávám hlas Simony a Molly, brzy bych přísahal, že jest to Germaine. Jedním jsem byl jist: komorné to určitě nebyly. Ty by se zcela jinak vyjadřo12


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents