Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Encyklopedie fiímské a germánské archeologie v âechách a na Moravû Eduard Droberjar

Nakladatelství Libri Praha 2002

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS170655

Eduard Droberjar

E N C Y K L OP E D I E

fi í m s k é A germÁnskÉ AR CHEOLO GIE V âECHÁCH a NA MORAVù

Nakladatelství Libri P r a h a 20 0 2


Madlence

© PhDr. Eduard Droberjar, Dr., 2002 Illustrations © PhDr. Eduard Droberjar, Dr., Lenka Káchová, Mgr. Martin Stecker a citovaná literatura, 2002 Odborn˘ recenzent: PhDr. Jifií Musil, PhD. ISBN 80-7277-106-X


OBSAH

Pfiedmluva 7 Nástin bádání o dobû fiímské a stûhování národÛ na území âeské republiky Slovník 11 Tematick˘ rejstfiík 395 Archeologické lokality podle jednotliv˘ch krajÛ 395 Archeologické památky a soubory nálezÛ, druhy pramenÛ 398 Archeologické a historické pojmy 399 Badatelské instituce a osobnosti 400 Historická místa a mocenské útvary, etnika, události 401 Historické osobnosti 401 Obory lidské ãinnosti, v˘robní postupy a materiály 401 Obecnûj‰í pojmy, duchovní svût, marginálie 402 Literatura 403 Prameny 447 Seznam obrázkÛ a jejich pÛvod 448

8

5



P ¤ E D M L U VA

P ¤ E D M L U VA

Pro na‰e zemû dosud neexistovala souborná práce zab˘vající se archeologií doby fiímské a stûhováním národÛ nebo, pfiesnûji fieãeno, dûjinami GermánÛ a ¤ímanÛ v âechách a na Moravû. Potfieba zpfiístupnit ‰iroké vefiejnosti a souãasnû i odborníkÛm (archeologÛm, historikÛm a numismatikÛm) dÛleÏit˘ úsek dûjin formou lexikonu vedla autora k soustfiedûní hlavních poznatkÛ dosavadního teoretického i terénního v˘zkumu. Pokusil jsem se poprvé podat soupis v‰ech nejdÛleÏitûj‰ích lokalit (pohfiebi‰È a hrobÛ, fiímsk˘ch táborÛ, hlavních sídli‰È, depotÛ mincí a ojedinûl˘ch nálezÛ). Vedle toho slovník obsahuje germánské kmeny a útvary, kultury, jednotlivé typy nálezov˘ch pfiedmûtÛ, dále rÛzné pojmy, historické osobnosti a události, instituce a badatele, ktefií se vûnují v˘zkumu germánského a fiímského osídlení. Do soupisu lokalit (pfies pÛl tisíce poloÏek) jsem vloÏil nûkteré zajímavé a dosud nepublikované nebo nejnovûji objevené nálezy. K vût‰inû hesel je pfiipojena základní literatura, ãímÏ mÛÏe b˘t encyklopedie vítanou pomÛckou pro specialisty a rovnûÏ pro studenty. Seznam literatury lze povaÏovat za v˘bûrovou bibliografii k obûma popisovan˘m obdobím v âeské republice. Obsahuje i nejdÛleÏitûj‰í práce ze zahraniãní produkce. Poãetné obrázky pfiedvádûjí pestrou ‰kálu bohatého nálezového fondu a terénních situací. JelikoÏ území, jeÏ je pfiedmûtem publikace, sehrálo v prvních ‰esti stoletích po Kristu v˘znamnou roli v rámci evropského dûjinného v˘voje, byla a je mu vûnována velká pozornost. Vznikem prvního germánského útvaru, jímÏ se stala fií‰e markomanského krále Marobuda, se teritorium na‰eho státu zafiadilo spolu s fiímsk˘ch impériem k nejdÛleÏitûj‰ím ãinitelÛm kontinentálních dûjin. Dal‰í pfievratná epocha, markomanské války, jejichÏ podstatná ãást je doloÏitelná pfiímo na území Moravy, na nû znovu obrátila zájem antického svûta. Poslední v˘zkumy archeologÛ dokonce prokazují, Ïe zasáhly do kvádského osídlení na sever od Dunaje mnohem intenzivnûji, neÏ se dosud pfiedpokládalo. Stopy fiímsk˘ch legií máme doloÏeny aÏ v okolí Brna a dokonce i Olomouce. Snad scházelo jen velmi málo, aby na‰e zemû byly za vlády Marka Aurelia zaãlenûny coby jedna z fiímsk˘ch provincií do struktury této velefií‰e. Ne bezdÛvodnû se pfiijímá také teze o tom, Ïe poãátky formování státÛ a národÛ souãasné Evropy mají kofieny v dobû stûhování národÛ. To potvrzují i dÛleÏité nálezy s hunsko-germánsk˘mi prvky na jiÏní Moravû, langobardsk˘ pobyt a postupná slovanská expanze. Na pÛdû na‰eho území se nacházejí i lokality vpravdû evropského v˘znamu. AÈ jiÏ se jedná o jedno z nejvût‰ích a nejdÛleÏitûj‰ích germánsk˘ch pohfiebi‰È ze star‰í doby fiímské v Tfiebusicích, kníÏecí (královsk˘) hrob z téhoÏ období v Mu‰ovû, kter˘ je moÏno povaÏovat za dynastickou hrobku kvádsk˘ch králÛ, nebo hrob barbarského náãelníka ãi pfiímo krále z 5. století v Bluãinû. RovnûÏ fiímské polní tábory z doby markomansk˘ch válek, které reprezentují novum na‰í archeologie, nûkterá dÛleÏitá langobardská pohfiebi‰tû (napfi. LuÏice, Holubice) a dal‰í nalezi‰tû patfií k nesmírnû cenn˘m zdrojÛm poznávání historie âech, Moravy a Slezska. Na závûr je mou milou povinností podûkovat v‰em, ktefií pfiispûli mal˘mi ãi vût‰ími informacemi a radami ke zdárnému dokonãení této práce, jmenovitû Mgr. J. BlaÏkovi, PhDr. M. Lutovskému, Mgr. J. Militkému, PhDr. K. Motykové, DrSc., Mgr. J. Musilovi, PhD., PhDr. J. Pe‰kovi, Dr. D. Quastovi (RGZM Mainz/D), PhDr. V. Sakafiovi, CSc., PhDr. M. Slabinovi, doc. PhDr. J. Tejralovi, DrSc., PhDr. V. Vokolkovi a PhDr. P. Zavfielovi. Za technickou spolupráci pfii zhotovování obrazov˘ch pfiíloh dûkuji L. Káchové. Zvlá‰tní dík patfií PhDr. Jifiímu Hartlovi, CSc. a mé Ïenû Magdalénû Hartlové za nev‰ední trpûlivost nejen s jazykov˘mi korekturami. Praha – Lysá nad Labem, 21. záfií 2001 7


NÁSTIN BÁDÁNÍ

NÁSTIN BÁDÁNÍ O DOBù ¤ÍMSKÉ A S T ù H O VÁ N Í N Á R O D Ò N A Ú Z E M Í âESKÉ REPUBLIKY V následující kapitole se pokusím naãrtnout souãasn˘ stav v˘zkumu v oboru fiímsko-germánské archeologie. Poãátky zájmu o tuto vûdní disciplínu, zab˘vající se dobou fiímskou a dobou stûhování národÛ, lze v na‰ich zemích sledovat jiÏ ve druhé polovinû 19. století. Poprvé se u nás dobou fiímskou z hlediska archeologick˘ch pramenÛ zab˘val J. E. Wocel. Upozornil na v˘znam tohoto období a na kontakty s antick˘m svûtem. JelikoÏ je‰tû neexistovalo mnoho nálezÛ, jimiÏ by bylo moÏno objasnit historii prvních století po Kr., ãerpaly se poznatky jen z útrÏkovit˘ch písemn˘ch pramenÛ antick˘ch autorÛ. Zásadní zmûny zapoãal aÏ ‰iroce koncipovan˘ v˘zkum amatérsk˘ch archeologÛ, které v âechách koordinoval J. L. Píã. V˘zkumy dÛleÏit˘ch pohfiebi‰È z doby fiímské (Piãhora a Tfiebická u Dobfiichova), ale také z doby stûhování národÛ (Praha-Bubeneã/Podbaba) postupnû zaãaly nejen naplÀovat vitríny Musea království âeského (dne‰ního Národního muzea), ale nastalo téÏ období, kdy se stále více badatelÛ zajímalo o kulturní pfiíslu‰nost a stáfií vykopan˘ch pozÛstatkÛ. K tomu postupnû pfiib˘valy odkryvy na dal‰ích lokalitách, zejména v PÀovû (J. Hellich). JiÏ poãátkem 20. století rozpoznal A. Stock˘ v˘znam sídli‰È doby fiímské, které do té doby ponûkud zastiÀovaly hrobové nálezy z cenn˘mi pfiedmûty, a sv˘mi v˘zkumy v Novém BydÏovû – Chudonicích zapoãal bádání v této problematice. Na Moravû byla situace na konci 19. století sloÏitûj‰í, neboÈ dosud chybûl rozsáhlej‰í materiál, jenÏ by umoÏnil bliÏ‰í pohled na studovaná období. RÛzné soupisové práce, zejména I. L. âervinky, registrovaly pouze ojedinûlé nálezy nebo archeologické prameny z rozru‰en˘ch hrobÛ a sídli‰È. Ke zmûnû do‰lo aÏ ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech století následujícího. Napomohl tomu vznik samostatného ãeskoslovenského státu a zvlá‰tû zaloÏení Státního archeologického ústavu v Praze (1919). Tehdy se uskuteãnily první vût‰í v˘zkumy pohfiebi‰È z doby fiímské ve Velaticích (I. L. âervinka) a zejména Kostelci na Hané (A. Gottwald), ale také na pohfiebi‰ti v Novém ·aldorfu (I. L. âervinka). Touto v˘zkumnou ãinností byl poprvé vûnován vût‰í zájem rovnûÏ dobû stûhování národÛ. K jejímu poznání napomohly i sídli‰tní objevy ve Velk˘ch Nûmãicích. Nelze opomenout ani v˘zkumy na sídli‰ti z pozdní doby fiímské v Jifiíkovicích (J. Poulík), kde se podafiilo u nás poprvé odkr˘t hrnãífiské pece s vytáãenou keramikou. Souãasnû byla pozornost upfiena i k soupisÛm germánsk˘ch památek (E. Beninger – H. Freising a I. L. âervinka). Na konci dvacát˘ch let se podafiilo odkr˘t dvû fiímské stavby na Mu‰ovû (A. Gnirs), ãímÏ bádání naãerpalo nov˘ch podnûtÛ, neboÈ od této doby bylo jiÏ zfiejmé, Ïe ¤ímané dorazili aÏ na Moravu. RovnûÏ v âechách znamenala dvacátá a tfiicátá léta rozvoj v˘zkumn˘ch aktivit, které byly nejlépe sledovány v ãinnosti Státního archeologického ústavu a Národního muzea. Jedná se zejména o v˘zkumy v˘znamn˘ch pohfiebi‰È z doby fiímské v Tfiebusicích a z pozdního stupnû doby stûhování národÛ v âelákovicích-ZáluÏí (J. Schránil). Velké zásluhy mûla vedle toho i nadále ãinnost amatérsk˘ch archeologÛ, ktefií se postupnû vypracovávali ve znalce regionálních problémÛ. Nejzáfinûj‰ím pfiíkladem je rozsáhlá terénní ãinnost B. Dubského v jiÏních âechách, která vyvrcholila v˘zkumy na pohfiebi‰ti z pozdní doby fiímské a ãasného stûhování národÛ v Pfie‰Èovicích a následnou monografickou publikací. Nezaostávala ani teoretická bádání, která se stala doménou E. ·imka, J. Dobiá‰e a postupnû i B. Svobody. „Temn˘m vûkem na‰í historie“, jak byla doba stûhování národÛ tehdy naz˘vána, se obíral L. Niederle. V˘znamn˘ podíl na zkoumání germánského osídlení mûla nûmecká archeologie, u nás reprezentovaná zejména H. Preidlem. Bûhem druhé svûtové války, kdy jsme bohuÏel zaznamenali i nesãetné pokusy o zneuÏívání germánské historie v prvních stoletích po Kr., se bádání soustfiedilo pfiedev‰ím na teoretické problémy (E. Beninger), ale i na terénní v˘zkum. V âechách pokraãovaly vykopávky v Tfiebusicích, na Moravû byla zejména pfiiãinûním J. Poulíka zkoumána germánská sídli‰tû ve TvaroÏné a pohfiebi‰tû ve Velaticích. Zásluhou B. Svobody do‰lo k revizi celého nálezového fondu z Dobfiichova-Piãhory, na níÏ se podílel bûhem svého pÛsobení v Národním muzeu. Zde zaãal i jeho komplexní zájem o dobu stûhování národÛ. 8


NÁSTIN BÁDÁNÍ

Po druhé svûtové válce se rozebûhl zejména v˘zkum velk˘ch lokalit, Ïárového pohfiebi‰tû z pozdní doby fiímské a kostrového z doby stûhování národÛ v ·araticích a mauzolea z doby stûhování národÛ na vrchu ÎuráÀ u Brna. Vedle toho byly zkoumány i dal‰í lokality, jako napfi. birituální pohfiebi‰tû z doby fiímské v Mikulovû. Na poãátku 50. let 20. století do‰lo k neãekan˘m objevÛm smolínského pohfiebi‰tû a bohatého kostrového hrobu v Bluãinû (K. Tihelka). Tím se doba stûhování národÛ zaãala postupnû jevit v jiném svûtle. Opomenuta nezÛstala ani souborná zpracování. Po válce vydává B. Svoboda âechy a fiímské Imperium (1948). E. ·imek pokraãoval v publikování ‰iroce koncipovaného historicko-archeologického díla o Velké Germanii Klaudia Ptolemaia. Koncentrováním vûdeckého v˘zkumu do pracovi‰È Akademie vûd s Archeologick˘mi ústavy v Praze a Brnû se v padesát˘ch a ‰edesát˘ch letech 20. století zmûnil zájem o dosud stále zanedbávaná období. Pfiitom nelze opomenout, Ïe ve spoleãnosti orientované ponûkud opaãn˘m smûrem se studiu osídlení na‰ich zemí germánsk˘mi kmeny pfiíli‰ velk˘ prostor pro komplexní vûdecké zkoumání nenabízel. I tak pfiibylo specialistÛ, ktefií peãlivûji veden˘mi v˘zkumy pfiiná‰eli do té doby neznámé prameny. NejdÛleÏitûj‰í byly v˘zkumy, jejich postupné zhodnocování a teoretické práce B. Svobody, K. Motykové (pohfiebi‰tû z doby fiímské v Ti‰icích a Tfiebusicích), J. Zemana (pohfiebi‰tû z doby stûhování národÛ v Mochovû), A. Rybové (plaÀansk˘ horizont), J. Bfienû (kostrové hroby star‰í doby fiímské), V. Sakafie (fiímské importy), R. Pleinera (germánské hutnictví), O. Kytlicové (pohfiebi‰tû v LuÏci nad Vltavou), J. Kudrnáãe (pohfiebi‰tû z doby stûhování národÛ v Kluãovû), I. Pleinerové (germánské sídli‰tû ze sklonku 5. a prÛbûhu 6. století v Bfieznû) ad. Na Moravû se zkoumala jak sídli‰tû, tak i pohfiebi‰tû, napfi. Komofiany a Velké Hostûrádky (K. Ludikovsk˘), ·itbofiice (R. M. Perniãka). Základy sídli‰tního v˘zkumu poloÏil aÏ I. Pe‰kafi sv˘mi v˘zkumy v Kfiepicích, Bluãinû a Mu‰ovû-Na Pískách. V tomto období vznikaly i dÛleÏité syntetické práce, jak˘mi byla díla I. Pe‰kafie (Morava v 1. a 2. století, nepublikovaná disertace) a K. Motykové-·neidrové (soupisové publikace o nálezech ze star‰í doby fiímské v âechách a následná zevrubná studie o poãátcích doby fiímské), jimiÏ poloÏila základy chronologie doby fiímské. V roce 1965 zvefiejnil B. Svoboda obsáhlou monografii o dobû stûhování národÛ v âechách, ãímÏ vytvofiil hlavní bázi k dal‰ímu zkoumání. Rozpoznal a definoval tzv. vinafiickou skupinu, nazvanou podle lokality Vinafiice, která byla známa z nálezÛ jiÏ od 70. let 19. století, ad. Komplexní pohled na na‰e zemû z hlediska písemn˘ch pramenÛ zpracoval J. Dobiá‰. Je tfieba zdÛraznit i dÛleÏité poznatky zahraniãních badatelÛ, ktefií ãerpali z na‰ich nálezÛ, pfiedev‰ím dílo mnichovského profesora J. Wernera o Langobardech. Na konci 60. a poãátkem 70. let 20. století vstoupil sv˘mi pracemi mezi badatele J. Tejral, kter˘ se vûnoval zejména poãátkÛm doby fiímské, pozdûji mlad‰ím a pozdním fázím tohoto období. Postupnû systematicky zkoumal i dobu stûhování národÛ, a to, jak je pro nûj pfiíznaãné, v ‰irok˘ch historick˘ch a geografick˘ch souvislostech stfiedního Podunají. JiÏ v této dobû správnû rozpoznal, Ïe nelze vytrhávat jednotlivé problémy a malé geografické útvary z celkového vnímání zákonitostí v˘voje. Aãkoliv v sedmdesát˘ch letech pokraãovaly nûkteré v˘zkumy zapoãaté jiÏ v pfiedchozím období, do‰lo ke sledování dal‰ích problémÛ. Pfiedev‰ím bylo jasné, Ïe stále nové v˘zkumy a obrovské mnoÏství pfiib˘vajících nálezÛ a poznatkÛ je tfieba systematicky zpracovávat a fie‰it. Proto se postupnû pfiistupovalo k jejich vyhodnocování. Nûkteré terénní odkryvy se jiÏ zamûfiovaly na zodpovûzení pfiedem kladen˘ch otázek (Mu‰ov-Burgstall, Borotice, Zliv), jiné musely vyjít potfiebû záchrany stále více ohroÏovan˘ch památek, zejména pohfiebi‰È. Zkoumaly se dÛleÏité nekropole z doby fiímské i stûhování národÛ v Ploti‰ti nad Labem (A. Rybová a V. Vokolek) a Lochenicích (J. Zeman). Zvlá‰È v˘znamné byly v˘zkumy vyvolané velk˘mi stavbami na Moravû, pfii nichÏ se záchrann˘mi pracemi brnûnského Archeologického ústavu podafiilo objevit zcela nové a velmi dÛleÏité lokality, jak˘mi byly pohfiebi‰tû z doby stûhování národÛ ve Strachotínû a Holubicích, v 80. letech k nim pfiibylo velké pohfiebi‰tû v LuÏicích. V dosud nevídaném rozsahu se zkoumala i sídli‰tû z doby fiímské (Vy‰kov) na Moravû a v âechách severozápadních (Kyjice a Trmice) a stfiedních (Mlékojedy). Od konce 70. let dodnes je systematicky sledováno v˘‰inné opevnûní z doby markomansk˘ch válek na Mu‰ovû-Burgstallu (J. Tejral). Tyto v˘zkumy pfiinesly jedineãné pohledy na pfiítomnost fiímské armády na Moravû. V devadesát˘ch letech byly za pomoci leteckého snímkování objeveny polní (pochodové) tábory fiímského vojska, kte9


NÁSTIN BÁDÁNÍ

r˘ch dodnes bylo zdokumentováno velké mnoÏství na fiadû jihomoravsk˘ch lokalit. Za nejsevernûj‰í nalezi‰tû lokalizované v nedávnû dobû mÛÏeme oznaãit tábor v Olomouci-Nefiedínû. Dal‰ím dÛleÏit˘m mezníkem v bádání o fiímsko-germánské archeologii byl rok 1988, kdy do‰lo k objevu dosud nejbohat‰ího hrobu ze star‰í doby fiímské v Mu‰ovû (J. Pe‰ka), ve kterém spoãíval se v‰í pravdûpodobností v˘znamn˘ pfiedstavitel germánské aristokracie, ne-li pfiímo kvádsk˘ král. Zásluhou J. Pe‰ky a J. Tejrala vznikl mezinárodní vûdeck˘ t˘m ke komplexnímu vyhodnocení a publikování tohoto unikátního hrobového celku. V souãasné dobû je jiÏ v tisku rozsáhlá monografie, která bude znamenat posun dosavadních vûdomostí o 1.–2. století po Kr. v celé stfiední Evropû. Zcela zásadní v˘znam pro dobu fiímskou a stûhování národÛ mají poãetná díla (studie a monografie) J. Tejrala, kter˘ se vûnoval témûfi v‰em nejdÛleÏitûj‰ím tématÛm a lze jej povaÏovat za vÛdãí osobnost soudobého bádání. Rozpoznal horizont markomansk˘ch válek, definoval poãátky doby stûhování národÛ, zhodnotil roli podunajského kulturního okruhu pro vznik struktur ranû stfiedovûké Evropy. Na sklonku 20. století se zrodila díla o sídli‰tích ze star‰í doby fiímské na Moravû (E. Droberjar), o dÛleÏit˘ch pohfiebi‰tích v Dobfiichovû-Piãhofie (E. Droberjar) a v Opoãnû (I. Pleinerová). Zaãaly se fie‰it i opomíjené otázky, jako je problematika Marobudovy fií‰e (E. Droberjar), historick˘ v˘znam zásahu fiímského impéria do barbarika (J. Tejral, J. Musil, O. ·edo, B. Komoróczy) ad. V souãasné dobû je teoretick˘ v˘zkum soustfiedûn pfiedev‰ím do tfií pracovi‰È, kde se fie‰í velké projektové úkoly (granty). Na Moravû se fiímsko-germánské archeologii vûnují ve Stfiedisku archeologie doby fiímské a raného stûhování národÛ Archeologického ústavu Akademie vûd âR v Brnû (J. Tejral, B. Komoróczy, O. ·edo) a v âechách v Oddûlení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze (E. Droberjar) a v Ústavu pro klasickou archeologii Univerzity Karlovy v Praze (J. Bouzek, J. Musil). Velk˘m úsilím pfiispívají k poznání doby fiímské a stûhování národÛ ãetní badatelé-specialisté pracující v dal‰ích institucích, zejména v Archeologickém centru Vlastivûdného muzea v Olomouci (J. Pe‰ka, M. Kalábek), Archeologickém ústavu AV âR v Praze (M. Janão), Jihoãeském muzeu v âesk˘ch Budûjovicích (P. Zavfiel), Polabském muzeu v Nymburce (K. Motyková), Ústavu archeologické památkové péãe severozápadních âech v Mostû (J. BlaÏek), Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brnû (E. Kazdová) a Ústavu pro pravûk a ranou dobu dûjinnou Univerzity Karlovy v Praze (L. Ko‰nar).

10


AGILIMUND

A AGILIMUND (AGILIMUNDUS) – kvádsk˘ subregulus. Patfiil mezi podkrále (subreguly), ktefií vládli ve druhé polovinû 4. století v západní ãásti kvádské zemû pod králem Viduariem. AISTOMODIUS – germánsk˘ král. Není jisté, zda byl markomansk˘m, nebo – pravdûpodobnûji – kvádsk˘m králem. V roce 193 jej pfiimûl Septimius Severus (193–211) k poslu‰enství. Také o nûm víme, Ïe mu jeho bratfii Septimius Philippus a Septimius Heliodorus, ktefií pfiijali od císafie fiímské obãanství, postavili v Carnuntu náhrobek. ALBOIN – langobardsk˘ král. Byl synem a nástupcem langobardského krále Audoina a matky Rodelindy, dcery durynského krále Herminafrida. Mezi lety 560–565 nastolil vládu nad Langobardy. Za Ïenu si vzal Chlodswindu († pfied rokem 567), dceru franského krále Chlothara I. V poãáteãních letech své vlády bojoval s Gepidy. V roce 567 zabil gepidského krále Kunimunda a vzal si za Ïenu jeho dceru Rosamundu. Následujícího roku (duben 568) odvedl Langobardy z Podunají do severní Itálie. Zemfiel v roce 572 nebo 573(?), pravdûpodobnû pfii obléhání mûsta Pavie. Literatura: Wenskus 1970a; Wolfram 1998, 396–397, 398–401. ALMANDIN – drah˘ kámen, krychlov˘ nerost, kfiemiãitan ze skupiny hlinit˘ch granátÛ. Má fialovû ãervenou barvu (tzv. barvu holubí krve). Vyskytuje se také u nás (âáslavsko, Kutnohorsko, âesk˘ les, Kru‰né hory a na severní Moravû). Dal‰í v˘skyt je znám pfiedev‰ím v Tyrolsku, ve Skandinávii ad. Ve starovûku byl zpracováván v Malé Asii pod názvem carbunculus. V âechách a na Moravû se na‰el ve ‰percích z doby stûhování národÛ (spony a závûsky). Nejvíce kusÛ pochází

z kníÏecího hrobu z Bluãiny, kde bylo do rÛzn˘ch ‰perkÛ a pfiedmûtÛ pouÏito celkem 158 kusÛ (!) brou‰en˘ch almandinÛ. Literatura: Mrázek 1996, 112–132. ALMGREN Oscar, Prof., Dr. (9. 11. 1869–1945) – v˘znamn˘ ‰védsk˘ archeolog. Pracoval ve Státním historickém muzeu (Statens historiska Museum) ve Stockholmu. Byl také profesorem prehistorie na univerzitû v Uppsale. O. Almgren je povaÏován za zakladatele systematického studia fiímsk˘ch a germánsk˘ch spon. Systém svého tfiídûní pfiedloÏil v disertaci v roce 1897 (Almgren 1897), která pak vy‰la je‰tû jednou s drobn˘mi doplÀky v roce 1923 (Almgren 1923). Pro na‰e zemû má vedle jiÏ zmínûné knihy velk˘ v˘znam také jeho studie o germánské bronzové industrii na území âech v Marobudovû fií‰i (Almgren 1913). Literatura: Kunow (ed.) v tisku. AMMIANUS MARCELLINUS (330–400) – fiímsk˘ historik fieckého pÛvodu. Ve svém velmi barvitû psaném díle Rerum gestarum libre (pfieloÏil J. âe‰ka, Soumrak fiímské fií‰e. Praha 1975) popsal tento rodák z Antiocheie fiímské dûjiny od císafie Nervy po Valentiniana. Zachovaly se pouze knihy, v nichÏ líãí období let 353–378. Pro nás, resp. pro na‰e sousední oblasti je dÛleÏit˘ tím, Ïe zaznamenal boje ¤ímanÛ na území Slovenska a boje s Huny. ANGO viz O·TùPY ANTONINUS PIUS (138–161) – fiímsk˘ císafi. Za jeho vlády proÏívala fiímská fií‰e hospodáfisk˘ rozkvût. Jím poãíná dynastie AntoninÛ. Tento vladafi má také vztah k území na‰eho státu, neboÈ nûkdy v letech 140–144 dosadil KvádÛm nového krále. O tom se nám zachovalo svûdectví na Antoninov˘ch mincích

s nápisem Rex Quadis datus, kter˘ vysvûtluje nové utvrzení klientského pomûru kvádsk˘ch panovníkÛ k ¤ímu. ANTROPOFAGIE – projevy antropofagie, resp. kanibalismu nejsou u nás v dobû fiímské a stûhování národÛ pfiíli‰ ãasté. Nûkteré doklady v‰ak pfieci jen známe. Jedná se napfiíklad o ãást lidské lebky ze star‰í doby fiímské objevené v sídli‰tním objektu v Komofianech. Podle celkového vzhledu je zfiejmé, Ïe lebka nebo její ãást pro‰la varem a poté byla rozfiezána. Více dokladÛ o antropofagii lze najít v jin˘ch geografick˘ch oblastech. Literatura: Alt 2000. ANTROPOLOGIE – tato vûdní disciplína, resp. historická antropologie, zkoumající lidské kosti získávané pfiedev‰ím z terénních v˘zkumÛ, má pro archeologii zcela zásadní v˘znam. Pfiitom nejdÛleÏitûj‰í je urãení pohlaví a vûku zemfiel˘ch, a teprve pak i dal‰í hlediska (napfi. velikost lidí nebo choroby, jejichÏ studiem se zab˘vá paleopatologie). Pro urãování pohlaví a vûku se pouÏívá celá fiada metod. Nejvhodnûj‰ími ãástmi kostry k detailnímu zkoumání jsou lebka, chrup, pánev, pátefi ad. Mnohem sloÏitûj‰í situace je u Ïárov˘ch hrobÛ, ve kter˘ch se zachovávají obtíÏnû urãitelné malé, nûkdy aÏ stfiednû velké zlomky kostí, vznikající technicky pomûrnû vyspûl˘m zpÛsobem kremace. U Ïárov˘ch pohfibÛ, které jsou v dobû fiímské nejãastûj‰í, antropologové sledují zejména mnoÏství (hmotnost) pozÛstatkÛ, velikost zlomkÛ, stupeÀ spálení, zastoupení a velikost tûlních ãástí, urãení pohlaví, doÏit˘ vûk, tûlesnou stavbu, svalov˘ reliéf a zpÛsob uloÏení pozÛstatkÛ. Základní charakteristika germánské populace se opírá o souãasné poznatky z hrobÛ Ïárov˘ch (LuÏec nad Vltavou, Ploti‰tû nad Labem, Ti‰ice, 11


ARAHARI

Tfiebusice) a kostrov˘ch (pfiedev‰ím z doby stûhování národÛ). Podle Ïárov˘ch hrobÛ z doby fiímské lze konstatovat, Ïe prÛmûrn˘ doÏit˘ vûk muÏÛ ãinil 45,5–48,7 a Ïen 39,6–43,6 roku. Îeny mûly kostry vût‰inou gracilní, drobné a pravdûpodobnû nízkorostlého fyzického typu. U muÏÛ pfievaÏují skelety pfiedev‰ím stfiedních aÏ vyslovenû robustních forem. Pro tuto dobu mÛÏeme charakterizovat vy‰‰í antropologickou heterogenitu populaãních skupin, v˘raznûj‰í stupeÀ sexuálního dimorfismu, kde pfievaÏuje niÏ‰í nebo nejv˘‰e stfiední vzrÛst, ale souãasnû také vût‰í ‰ífie fyzick˘ch a typov˘ch forem. Nejvíce byly zastoupeny dva základní typy: gracilní drobná forma s men‰í tûlesnou v˘‰kou, a naopak robustnûj‰í typ s vût‰í tûlesnou v˘‰kou. V Tfiebusicích byl zji‰tûn také cromagnoidní antropologick˘ typ, pro nûjÏ je charakteristick˘ hlubok˘ a ‰irok˘ kofien nosu, nízká hranatá oãnice, masivní a ‰irok˘ ãelní v˘bûÏek jafimové kosti a masivní a evertovaná gonia mandibuly. PrÛmûrná tûlesná v˘‰ka (podle v˘zkumÛ v Ploti‰tích nad Labem a Tfiebusicích) ãinila v dobû fiímské v âechách u muÏÛ 164–166 cm a u Ïen 152–156 cm. Na nejvût‰ím zkoumaném pohfiebi‰ti z mlad‰í a pozdní doby fiímské (Ploti‰tû nad Labem) byl definován znaãnû heterogenní soubor. Pfiesto k nejãastûj‰ím skupinám patfií: 1) skupina s nízk˘m obliãejem, úzk˘m nosem, nízk˘mi i vysok˘mi oãnicemi, nízkou a plochou mandibulou, invertovanou a rovnou goniou a podprostfiední tûlesnou v˘‰kou; 2) skupina s nízk˘m obliãejem, úzk˘m a prominujícím nosem, nízk˘mi a stfiedními oãnicemi, nízkou, stfiední a plochou mandibulou, podprostfiední aÏ nadprostfiední tûlesnou v˘‰kou; 3) skupina s nízk˘m obliãejem, úzk˘m a prominujícím nosem, nízk˘mi i vysok˘mi oãnicemi, úzk˘m ãelním v˘bûÏkem, nízkou, stfiední i vysokou mandibulou, invertovanou goniou, podprostfiední aÏ stfiední tûlesnou v˘‰kou. Typick˘ pro dobu fiímskou je pomûrnû mal˘ podíl pohfibÛ nedospûl˘ch jedincÛ.

Pomûr hrobÛ muÏÛ a Ïen je rÛzn˘. V LuÏci nad Vltavou pfievaÏují muÏi, na ostatních lokalitách dominují pohfiby Ïen (v Tfiebusicích v pomûru 2:3, v Ti‰icích a Ploti‰ti nad Labem dokonce v pomûru 1:5). Podafiilo se zjistit i nûkteré nemoci. Napfi. na ãelistech se projevovaly ãasté intravitální ztráty zubÛ, nûkdy ãásteãná aÏ celková atrofie, hnisavá onemocnûní, ostitická loÏiska, granulomy a cysty. Sledováno bylo také onemocnûní pátefie i dal‰ích kloubních ãástí. K velmi ãast˘m pfiíznakÛm patfiily artrotické zmûny obratlov˘ch tûl, nûkdy aÏ patologické stadium zánûtliv˘ch kloubních procesÛ artritického rázu. Nálezy kostrov˘ch pohfibÛ byly z antropologického hlediska zkoumány jen ojedinûle a navíc vykazují fiadu rozliãností. Obyvatele doby stûhování národÛ mÛÏeme zkoumat pfiedev‰ím na základû cel˘ch koster. Podle studia lebek M. Stloukal rozli‰uje pût základních skupin. Hranice mezi jednotliv˘mi skupinami nejsou zcela zfietelné. K nejvût‰í skupinû (1) náleÏí typ mezo-dolichomorfní s úzk˘m aÏ stfiednû ‰irok˘m obliãejem a vût‰ím tvarem tûla, zastoupen˘ muÏi i Ïenami pfiibliÏnû v pomûru 1:1. Dal‰í kostry se fiadí k tûmto skupinám: 2) leptodolichomorfní s nízkou mozkovnou a niÏ‰í tûlesnou v˘‰kou; 3) eury-dolichomorfní s mezo-dolichomorfní lebkou a se ‰irok˘m obliãejem; 4) etrémnû leptodolichomorfní (dolicho- aÏ hyperdolichokranní a leptoprosopní lebka s úzk˘m nosem, vy‰‰í tûlesná v˘‰ka); 5) brachykranické se stfiednû ‰irok˘m obliãejem a vysok˘mi oãnicemi. Pomûrnû ãast˘m jevem na kostrách z doby stûhování národÛ je v˘skyt deformovan˘ch lebek. Obecnû lze fiíci, Ïe u GermánÛ pfievaÏoval severoeuropoidní typ. Literatura: Chochol 1963; t˘Ï 1970; t˘Ï 1977; t˘Ï 1980; Strza∏ko – Piontek – Malinowski 1972; Schwidetzky 1973; Stloukal 1974; Caselitz 1995; Stloukal (ed.) 1999; Schröter 2000. ARAHARI (ARAHARIUS) – kvádsk˘ král. Kolem poloviny 4. století vládl v˘chodním oblastem

kvádského území. V dobû vyhrocené situace, kdy Kvádové v roce 357 vpadli do provincie Valerie a kdy byl nucen sám císafi Constantius II. (337–361) ãelit tomuto nebezpeãí, nabídl Arahari ¤ímanÛm mír, a to i za svého vazala, sarmatského velmoÏe Usafera. ARCHEOLOGICKÉ CENTRUM Vlastivûdného muzea v Olomouci – pÛvodnû existovalo archeologické oddûlení Vlastivûdného muzea v Olomouci (VMO). Vedle toho byl v roce 1995 zaloÏen delimitací ãásti Památkového ústavu v Olomouci Ústav archeologické památkové péãe Olomouc (ÚAPPO). Postupnû se obû tato archeologická pracovi‰tû (muzejní a památkové) slouãila pod zastfie‰ující instituci Vlastivûdného muzea, ãímÏ vzniklo Archeologické centrum VMO. Zásluhu na vzniku nové struktury terénního a teoretického v˘zkumu v Olomouckém kraji má J. Pe‰ka, kter˘ se mimo jiné také podílí na v˘zkumech z doby fiímské. NejdÛleÏitûj‰ím je nepochybnû objev fiímského polního tábora a sídli‰tû z pfielomu 4. a 5. století v Olomouci-Nefiedínû. Dobû fiímské se v Archeologickém centru vûnuje rovnûÏ M. Kalábek. Zvlá‰È dÛleÏit˘ je jeho v˘zkum przeworsk˘ch Ïárov˘ch hrobÛ z konce 1. století pfi. Kr. v Dolanech. Adresa: Karoliny Svûtlé 2a, 779 00 Olomouc. ARCHEOLOGICK¯ ÚSTAV Akademie vûd âR v Brnû – ãetné a rozsáhlé záchranné v˘zkumy sídli‰È z doby fiímské (napfi. Kfiepice, Bluãina, Vy‰kov) a pohfiebi‰È z doby stûhování národÛ (·aratice, ·akvice, ÎuráÀ, Smolín, Strachotín, LuÏice, Holubice, Borotice, âejkovice) vytvofiily rozsáhlou pramennou základnu nejen pro soupisové práce, ale také pro teoretické zkoumání. Germánsk˘m a fiímsk˘m osídlením se zab˘vala fiada badatelÛ: zejména J. Tejral, I. Pe‰kafi, K. Ludikovsk˘, Z. TrÀáãková, O. ·edo, E. Droberjar, B. Komoróczy. Z tohoto dÛvodu a také proto, Ïe zde pÛsobí v˘razná osobnost evropské archeologické

12


AT T I L A

(protohistorické) vûdy, jakou je J. Tejral, vzniklo v Archeologickém ústavu u nás první a dosud jediné specializované pracovi‰tû na dobu fiímskou a dobu stûhování národÛ (Stfiedisko archeologie doby fiímské a raného stûhování národÛ, pracovi‰tû Dolní Dunajovice). Vûnuje se zejména vûdeck˘m projektÛm na základû komplexního terénního v˘zkumu zázemí fiímského vojenského leÏení v Mu‰ovû-Burgstallu, fiímsk˘m vojensk˘m aktivitám v barbariku a sociokulturním a chronologick˘m otázkám germánské spoleãnosti ve stfiedním Podunají se zvlá‰tním zfietelem k jiÏní Moravû. Archeologick˘ ústav vydává pravidelnû nûkolik publikací, z nichÏ mají nejvût‰í v˘znam Spisy ARÚ AV âR Brno, vûnované rÛzn˘m problémÛm v rámci mezinárodních sympozií Grundprobleme der frühgeschichtlichen Entwicklung im nördlichen Mitteldonaugebiet. Adresa: Královopolská 147, 612 64 Brno. ARCHEOLOGICK¯ ÚSTAV Akademie vûd âR v Praze – v minulosti realizoval rozsáhlé terénní v˘zkumy germánsk˘ch pohfiebi‰È v Ti‰icích, Tfiebusicích, Ploti‰ti nad Labem a sídli‰tû v Mlékojedech. V tomto nejvût‰ím archeologickém pracovi‰ti u nás se dobou fiímskou a stûhováním národÛ zab˘valo velmi dÛkladnû nûkolik v˘znamn˘ch osobností: B. Svoboda, V. Sakafi, K. Motyková, A. Rybová, J. Zeman. S jejich odchodem se zamûfiení ústavu na sledovaná období zmûnilo a ponûkud stagnovalo. Pozornost se nyní soustfieìuje na nûkteré vybrané problémy, napfi. sledování v˘voje osídlení v oblasti Lovosicka (V. Salaã) a na dílãí otázky sídli‰tních v˘zkumÛ (M. Janão). Pfiitom právû M. Janão se aktivnû snaÏí v problematice germánsk˘ch sídli‰È navázat na úspû‰nou generaci badatelÛ 50.–70. let. Adresa: Letenská 4, 118 01 Praha 1. ARIOGAISOS – kvádsk˘ král. V dobû markomansk˘ch válek, nejspí‰e v roce 173, byl zvolen za krále KvádÛ. Císafi Marcus Aurelius jej

v‰ak, i vzhledem ke klientskému pomûru KvádÛ k fiímské fií‰i, nepotvrdil. Ariogaisos mûl b˘t nástupcem svrÏeného krále Furtia. V roce 174 nebo 175 padl ¤ímanÛm do rukou a poté byl internován v egyptské Alexandrii. ARISTOKRACIE – u GermánÛ je moÏno hovofiit o pÛvodní rodové vládnoucí vrstvû (rodová ‰lechta). Nûkdy b˘vá tento pojem nahrazován oznaãením nobilita, kter˘ má ale ponûkud odli‰n˘ v˘znam. V písemn˘ch pramenech v‰ak není vÏdy a dÛslednû obsah rozli‰ován, coÏ platí zvlá‰tû pro rané fáze protohistorického období. ARMINIUS – cherusk˘ kníÏe. Patfiil k nejznámûj‰ím germánsk˘m velmoÏÛm. V pûtadvaceti letech se stal kníÏetem CheruskÛ. Pocházel ze vzne‰ené rodiny, jeho otcem byl Segimer. Víme také, Ïe mûl Ïenu Thusneldu a syna Thumelika. NáleÏel mezi velmi ambiciózní osobnosti a chtûl se vyrovnat schopnostem Marobudov˘m. V roce 6 po Kr., v dobû fiímského taÏení proti markomanskému králi do âech, dokonce velel pomocnému (auxiliárnímu) sboru germánsk˘ch bojovníkÛ, ktefií stáli na stranû ¤ímanÛ. Nejvíce je znám jako hlavní protagonista bitvy v Teutoburském lese: v roce 9 po Kr. totiÏ porazil celé tfii fiímské legie v ãele s místodrÏícím a vrchním velitelem por˘nského vojska P. Q. Varem. Do konfliktu mezi Cherusky a ¤ímany chtûl Arminius zatáhnout téÏ markomanského krále Marobuda. Na znamení úspûchu mu do âech zaslal Varovu hlavu. Marobud ji v‰ak nepfiijal, neboÈ si nechtûl rozhnûvat ¤ímany, a poslal ji do hlavního mûsta impéria. AÏ v bitvû na pláni Idistaviso v roce 16 po Kr. fiímské legie pod vedením Germanika porazili Arminiovy Cherusky. Je‰tû pfied touto událostí se Thusnelda se sv˘m synem dostaly do zajetí, které proÏívaly ve stejné dobû i v témÏe mûstû jako Marobud, tj. v Ravennû. Je velmi pravdûpodobné, Ïe Arminius nikdy nemohl vidût své dítû. Je‰tû v roce 17 po Kr. se Arminiovi podafiilo po-

razit Marobuda v bitvû mezi Cherusky a Markomany, ke které do‰lo nûkde na území na sever od âech. Postupnû zaãala slábnout dÛvûra vlastní cheruské ‰lechty v Arminia i dÛvûra velmoÏÛ z okolních germánsk˘ch kmenÛ. Nakonec byl v roce 21, ve sv˘ch pouh˘ch tfiiceti sedmi letech zavraÏdûn okruhem nejbliÏ‰ích pfiíbuzn˘ch. Jeho vláda nad Cherusky trvala dvanáct let. Literatura: von Petrikovits 1966; Timpe 1970; Wiegels – Woesler (eds.) 1995. ATTALUS – markomansk˘ král. Vládl na území dne‰ních âech zfiejmû v prÛbûhu druhé poloviny 3. století a poté pravdûpodobnû Ïil na jihu od tohoto území. Jeho dcerou byla Pipa nebo Pipara. Je o nûm známo, Ïe od císafie Galliena (253–268) dostal území nûkde v Horní Panonii, kam se mûla ãást MarkomanÛ v jeho ãele pfiesídlit. ATTILA (434–453) – hunsk˘ král. Otcem Attily byl Mundiuch (Mundzuch), bratr Rua. Attilla nastoupil na hunsk˘ trÛn spolu se sv˘m star‰ím bratrem Bledou v roce 434, po smrti jejich pfiedchÛdce a str˘ce Rua. V roce 445 zavraÏdil Attila svého sourozence, a stal se tak neomezen˘m vládcem HunÛ. Pod jeho vedením Hunové spolu s dal‰ími podmanûn˘mi národy úspû‰nû bojovali v dolním Podunají. Hunsk˘ král se postupnû stal postrachem celé Evropy. Roku 451 pfie‰li Hunové pfies stfiední Evropu a pronikli do Galie. Byli zastaveni aÏ v bitvû na Katalaunsk˘ch polích (dne‰ní Champagne), kde Attila utrpûl poráÏku. Následujícího roku podniká úspû‰né taÏení do severní Itálie, ale z dÛvodu moru a hladomoru opou‰tí Pádskou níÏinu. Zemfiel roku 453, po sÀatku s germánskou princeznou Ildikou. Lokalizace jeho hrobu není známa. Pfiítomnost pobytu Attily v na‰ich zemích se nedá prokázat. Je v‰ak velmi pravdûpodobné, Ïe k urãitému hunskému zásahu k nám do‰lo (viz téÏ Hunové). Literatura: Thompson 1948; t˘Ï 1999; Altheim 1951; Werner 1956; Wenskus – Beck 1972. 13


AUDOIN

AUDOIN – langobardsk˘ král. Byl nástupcem krále Wachona, vládl od roku 539/540. Po smrti Walthariho (asi v roce 546) vládl Audoin jako král do roku 558. Víme, Ïe jeho druhou manÏelkou byla Rodelinda, dcera durynského krále Herminafrida, s níÏ mûl syna a svého nástupce Alboina. Za vlády Audoina vedli Langobardi nûkde ve stfiedním Podunají tûÏké boje s Gepidy. Pfii tûchto bojích padl Turismond, syn gepidského krále Turisinda. Literatura: Wenskus 1970b; Wolfram 1998, 394–396. AUGUSTUS (27 pfi. Kr.–14 po Kr.) – fiímsk˘ císafi. Patfií nepochybnû k nejv˘znamnûj‰ím fiímsk˘m císafiÛm v‰ech dob. Pocházel z plebejského rodu OctaviÛ. Jeho otec byl Ïenat s netefií Iulia Caesara. Po smrti Augustova otce jej Caesar brzy adoptoval a pojal za svého nástupce. Neomezen˘m pánem fiímské fií‰e se Augustus stal po vítûzné bitvû nad spojen˘mi vojsky Antonia a Kleopatry u Aktia v roce 31 pfi. Kr. Roku 27 pfi. Kr. se stal imperátorem. Od roku 12 pfi. Kr. byl také nejvy‰‰ím pontifikem (pontifex maximus), tj. pfiedstavitelem nejvy‰‰ího fiímského knûÏského kolegia. V zahraniãní politice se více ménû spokojoval se zaji‰Èováním hranic impéria, bojoval s Germány, Parthy ad. Z ¤íma vybudoval skuteãnou svûtovou metropoli. Za jeho vlády doznala fiímská fií‰e obrovského rozsahu a v˘znamu. Zemfiel ve vûku 76 let a rozhodnutím senátu byl prohlá‰en za boha. Na dvofie Augustovû vychovávali také napfi. Marobuda a mnohé dal‰í dûti barbarsk˘ch králÛ a velmoÏÛ. Vzdûlaní barbar‰tí jedinci byli ãasto dosazováni jako klientní vládci. Tímto zpÛsobem si pak ¤ímané mohli mnohem jednodu‰e-

Augustus, fiímsk˘ císafi (27 pfi. Kr.–14 po Kr.). ji podmaÀovat a kontrolovat kmeny v okrajov˘ch a sousedních oblastech fií‰e. S Marobudem byl Augustus v hlavním mûstû v blízkém kontaktu. Lze se dokonce domnívat, Ïe k nûmu projevoval jisté sympatie. I poté, co Marobud ode‰el z ¤íma

do barbarika, udrÏoval s císafiem kontakt, a to v duchu pfiátelském i váleãném. Literatura: Dobiá‰ – Jiráni – Salaã 1933; Jones 1970. AUXILIA viz VÁLEâNICTVÍ

14


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents