Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS173402



Alfred de Musset

Gamiani

aneb Výstřední noci


ISBN 978-80-86862-71-2


NOC PRVNÍ

Odbíjela již půlnoc, avšak v salonech hraběnky Gamiani W. dosud zářila oslňující světla. Hosté se oddávali požitkům tance, uneseni opojnými zvuky neúnavného orchestru. Nádherné toalety a třpytivé šperky podtrhovaly krásu přítomných žen. Pořadatelka plesu byla přívětivá a laskavá. Zjevně ji těšil úspěch této okázalé slavnosti, kterou pro příslušníky vyšší společnosti připravila s velikými výlohami. Obvyklá slůvka lichotek a pochlebování, jimiž ji snad 7


Utajen ve skromné úloze nezaujatého pozorovatele…


každý z přítomných zahrnoval oplátkou za pozvání, vyvolávala na její líbezné tváři pokojný úsměv. Utajen ve skromné úloze nezaujatého pozorovatele, povšiml jsem si již nejedné věci, jež mne zbavovala povinnosti připomínat jí její nesporné zásluhy. Soudil jsem o ní jako o dámě z lepšího světa. Zbývalo mi ještě prozkoumat její nitro, a potom snad zamířit pitevním nožíkem své analýzy do krajiny srdeční… Nicméně cosi těžko postižitelného, cosi podivně nezvyklého bránilo mé zkoušce. Ač nejsem v psychologii nováčkem, v tomto případě bylo pro mne nesmírně obtížné ujasnit si a pochopit vnitřní podstatu oné dámy, z jejíhož dokonalého chování nebylo možné ničeho vypozorovat. Byla to mladá, snad pětadvacetiletá žena, nesmírně bohatá, hezká, možno říci krásná podle vkusu většiny lidí. Neměla rodičů ani intimních přátel, jsouc jakousi osamocenou jednotkou ve společnosti. Plýtvala 9


samojediná svým majetkem, na nějž, jak se proslýchalo, nejeden spekulant pomýšlel ve svých smělých úvahách. Kol krásné ženy vlál pohádkově mystický závoj spředený z dohadů, jimž na impertinenci, ale i na fantastičnosti ničeho nescházelo. Protože však nebylo pro žádné ze „zaručených“ tvrzení nejmenšího důkazu, zůstávala hraběnčina osobnost i nadále tajemná a nevyzpytatelná. Jedni ji nazývali Theodorou,1 frigidní ženou bez srdce a temperamentu, jiní jí přisuzovali jemnou, hluboce zraněnou duši, jež se chce napříště vyhnout bolesti nového zklamání. Chtěl jsem se stůj co stůj zbavit své nejistoty a alespoň pomocí logických dedukcí dospět k uspokojivému závěru, avšak marně. Zlobilo mne to a byl bych již pustil předmět svého zájmu se zřetele, když jsem nechtěně vyslechl rozmluvu dvou postarších pánů. 1

Žena bez srdce, Balzacův román

10


„Řekněte mi,“ pravil jeden, „kdopak je vlastně jejím milencem?“ Druhý se hlučně rozesmál. „Ale můj milý, ta žádného nemá, ta nejspíš bude teplá!“ Bylo to jako blesk, jenž mne osvítil: tím by bylo vše vysvětleno. Ano, za tohoto předpokladu se všechno shodovalo, v mých kombinacích nebylo teď nelogičnosti. To slovo zní našemu sluchu přinejmenším nezvykle. Vyvolává zmatené představy neznámých, nepřirozených či zvrácených rozkoší… Je to podivná posedlost — je to prostopášná, horká vášeň, jež zůstává neukojena? Marně jsem od sebe tyto myšlenky zapuzoval, rozvířily v plné míře mou obraznost. V duchu jsem viděl hraběnku nahou, s rozpuštěnými vlasy, ztěžka oddychující v náručí druhé ženy… udolanou, ještě se zachvívající dozníváním předešlých slastí… Krev ve mně vřela, smysly se mi bouřily. Klesl jsem jako omámený na pohovku. 11


Když jsem se probral, přinutil jsem se chladně uvažovat, jak bych se mohl dopátrat pravdy. Musil jsem tak učinit stůj co stůj. Rozhodl jsem se ji dnes v noci pozorovat, ukryt někde v její blízkosti. Ihned jsem se odebral nahoru, do její ložnice. Štěstí mi přálo, neboť přímo naproti jejímu lůžku jsem objevil zasklené dveře, vedoucí do toaletního pokojíku. Naprostá výhodnost jeho polohy byla očividná. Skrývaje se za zástěnou plnou dámských šatů, chtěl jsem zde trpělivě vyčkat hodiny sabatu. Očekával mne ještě celý zbytek noci, a proto jsem odložil kabát, zul si boty a uvelebil se co nejpohodlněji. Byl jsem sotva hotov, když se objevila hraběnka a zavolala svou komornou. Objevila se ztepilá, sličná dívka tmavé pleti a nádherných prsou. „Milostivá si přeje?“ „Julie, dnes večer se obejdu bez vás. Jděte spát. A kdybyste snad zaslechla v mém po-

12


koji hluk, neznepokojujte se a nevstupujte. Chci býti samotna.“ „Prosím.“ Tato slova mne znovu úplně roztřásla. Jimi začínají dramata. Byl jsem uchvácen pomyšlením, že tu stojím a mohu vše pozorovat. Poznenáhlu se hlasy v salonech utišovaly. Zvuk odjíždějících kočárů mi prozradil, že ples končí. Potom se před mýma očima objevila hraběnka provázena svou přítelkyní, slečnou Fanny B. „Taková mrzutá překážka,“ přistoupila dívka k oknu a poodhrnula těžkou záclonu. „Tolik prší, jak já se teď dostanu domů!“ „Jsem zrovna tak zarmoucena jako vy, má milá,“ odvětila hraběnka. „Naneštěstí je můj kočár právě v opravě.“ „Mamá bude mít o mne starost.“ „Toho se neobávejte, vzkázala jsem již paní matce, že strávíte noc u mne. Ráda vám poskytnu pohostinství.“

13


„Jste velmi laskavá. Působím vám nesnáze.“ „Řekněte raději potěšení. Je to pro mne milá povinnost, jež mne navíc pobaví. Ale nechci vás poslat samotnou spát do studeného pokoje. Zůstaneme spolu.“ „Proč? Budu vás rušit ve spánku.“ „Oh, nikterak. Pohleďte, lůžko je dostatečně široké.“ „Přesto si nejsem jista, nezneužívám-li vašeho pohostinství.“ „Jste příliš obřadná, má milá,“ přistoupila k ní hraběnka a objala ji. „Buďme přítelkyněmi, jako dvě mladičké chovanky pensionátu.“ Sladký polibek spečetil tuto úmluvu. „Pomohu vám při svlékání, má komorná už šla spát, musíme se obejít bez ní,“ pokračovala hraběnka. Když dívce obratně stáhla plesové šaty, zvolala s upřímným obdivem:

14


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents