Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS196419


Miloval jsem antropoložku. Odjela do Mongolska studovat tamní gaye. Zpočátku si držela jejich kulturu od těla, ale pak došla k názoru, že jejímu polnímu výzkumu by prospěla asimilace. Usilovně pracovala na tom, aby byla co nejvíc jako oni, a postupně ji přijali mezi sebe. Po čase náš románek ukončila dopisem. Srdce se mi svíralo při představě, jak honí jaky po těch prochladlých kopcích, oči jí chrání před bodavým větrem špice kožešinové čapky, zápěstí ochable visí a rty jí nezahřívá nic než olbřímí knír.


Moje přítelkyně zemřela. Nebyli jsme spolu dlouho, bývala mi spíš lhostejná. Odkázala mi svůj popel. „Co s ním mám dělat?“ zeptal jsem se její rodiny. „Chtěla, abyste to rozhodl vy.“ Mně to bylo fuk. „Měli jste se tak strašně rádi. Necháme na vás, abyste vybral místo jejího posledního odpočinku.“ Byli tak neskutečně soucitní, a ten nátlak byl k nevydržení. Najednou jsem se ocitl ve vrtulníku, rozptyloval jsem ji nad loukou, kde jako malá jezdívala na poníku. Její rodina přihlížela, naříkavě se naposledy loučila a k zemi padaly malé šedé šupinky.


Těhotenství mé přítelkyně trvalo přes dva roky. „Doktor má možná pravdu,“ řekl jsem. „Třeba děťátko nakonec nepřijde.“ Neposlouchala mě. Dál nakupovala plenky, kousací kroužky, vlněné čepičky a rukavičky, a všelijaké drobnosti do dětského pokojíčku. Jednoho odpoledne jsem přišel domů a našel ji, jak chová zavinovačku. „Podívej,“ řekla. „Už se narodil. Je to kluk a má oči jako ty.“ „Jsi šikulka,“ řekl jsem. „Blahopřeju.“ „A já blahopřeju tobě. Otcem se člověk přece jen nestává každý den.“ „To asi ne. Ale všecku tu těžkou práci jsi udělala ty.“


Má přítelkyně je tak krásná, že nikdy neměla důvod vypracovat si nějakou osobnost. Lidi jsou vždycky celí bez sebe, když ji vidí, i když nedělá nic, než že posedává a kouří. A navíc je čím dál tím hezčí. Když posledně odešla z domu, způsobila šest dopravních nehod, dva infarkty, asi třicet manželských hádek a odhadem šest set nechtěných a zahanbujících erekcí. Zdá se, že ta spoušť, co působí, je jí naprosto lhostejná. „Skočím si do trafiky pro cigarety,“ řekne a zívne těmi šťavnatými, lesklými ústy. „Asi bys měl třeba zavolat pár sanitek.“


Přistihl jsem svou přítelkyni, jak naší dvouleté ratolesti rozbíjí kamenem palce u nohou. Řekl jsem jí, ať toho nechá. „Co to děláš!“ překřikoval jsem zmučené dětské kvílení. „Tomu bys nerozuměl,“ řekla a pevně ovíjela rozdrcené prstíky obvazem. „To je ženská záležitost. Pomáhá to při hledání přítele.“ „Ale miláčku, zapomnělas, co nám řekl doktor? Je to chlapeček.“ „Vážně?“ Vypadala překvapeně. „No co. I mužům sluší malé nohy. Stejně čekám, že bude gay. Trochu tak vypadá. Vidíš?“ Musel jsem uznat, že na tom něco je.


Začal jsem ztrácet zrak a moje přítelkyně toho využila jako záminky k nedbalému oblékání. V těch dobách, kdy jsem ji ještě viděl, vypadala vždy jako ze škatulky, chodila v nejnovějších modelech od těch nejlepších návrhářů. Teď si ale místo jehlových podpatků bere tenisky, místo hedvábných punčoch a krátkých sukní džíny a místo elegantních blůzek a šatů obepínajících tělo plandavá trika. Zatím na to nic neříkám, ale blíží se chvíle, kdy mi bude trapně, že mě s ní lidi vidí, až mne zas něžně povede za ruku po ulici a bude dávat pozor, abych nezakopl nebo do něčeho nevrazil.


Moje dívka je tak rozkošná, že je mi chtě nechtě líto všech jejích bývalých milenců. Určitě celé dny myslí jen na ni a přemítají, copak asi dělá. Každý měsíc jim proto rozesílám zpravodaj, kde se podrobně popisují všechny ty hezké věci, které řekla a udělala. Občas připojím onošené punčocháče nebo špaček tužky na obočí. Mám pocit, že bych měl udělat všechno, co je v mých silách, abych jim nějak vynahradil, že je opustila dívka s tak měkounkými hnědými vlasy a tak drobnýma nožkama, že je člověk málem přehlédne.


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents