Ukázka knihy z internetového knihkupectví

1

2

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Markéta Nocourová Nahá před Bohem lásky Eroika

3

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS219214

Markéta Nocourová

Nahá před Bohem lásky

Eroika | Praha | 2016

5


© Markéta Nocourová, 2016 © Eroika, 2016 Cover picture © Lela Geislerová, 2016 ISBN 9788087409336

6


Je čas začít končit, pisálkové

Takže ta chvíle je tady… Zkrátka nezbylo nic jinýho, než abych si urvala pár chvilek ze svýho mladýho života a napsala tady tu knížku, kerou budou všichni chtít číst… Teda všichni, samozřejmě spíš všechny, protože chlapi sou na knižním trhu zanedbatelná menšina, jak ví každej, kdo má trochu pod čepicí. Tohle bude knížka, kerou si budou rádi číst všichni ty, co nečtou. Tohle je knížka pro všechny ty, kerý by si rádi četli, ale všechna ta literatura je zkrátka votravuje. Nejdřív furt ve škole, že jo, ta povinná četba… Hele, ruku na srdce, nuda jak bič, zdlouhavý, špatný, prostě fakt nudný… A navíc – teď pozor –, protože na tohle byste asi sami nepřišli: Vůbec to nesouvisí s našima životama! Zato tahle knížka bude s vašima životama souviset. A navíc nad ní nestrávíte se

7


znuděnýma ksichtama půl života. Ne, budete jí mít přečtenou, než řeknete Addis Abeba. A budete litovat, že nepokračuje, nebo že neexistuje žádná další, kerá by byla stejně prima. A s mým životem bude tahle knížka souviset mimo jiný i tim, že ho zkrátka kus obětuju, abych jí pro vás napsala… Ne, neděkujte… Jsem chytrá, mam talent – a hlavně mam už veškerý tý „literatury“ fakt plný zuby, toho všeho naparování, přeceňování, těch tlachů, těch nedoceněných ksichtíků, těch zoufalců, co si myslí, bůhvíjaký nejsou frajeři… Houby, já vám řeknu, jak to je… Neumí psát, to zaprvé. Nic nezažili, to zadruhé. Píšou jenom proto, že nemaj co jinýho na práci. To je ten hlavní rozdíl mezi nima a mnou… Je to zkrátka jejich náhradní život, sou to duševní lazaři, životní srabíci s mentální kopřivkou. Žádný holky s nima nechtěj chodit a – protože se do toho začalo montovat i čim dál víc nebohých cácorek – taky žádný chlapi s nima nechtěj chodit. Nemaj holku, tak hned smolí román. Nemaj s kym mít děti, tak hned taky smolí román. Ale kdo to jako má číst? Koho to zajímá? Je to nudný, je to zdlouhavý, žádná legrace, žádný napětí, jenom nekonečný

8


množství stránek prázdných slov… Protože holky a děti pořád nejsou na obzoru… Kdyby se našly holky ochotný chodit s těmadle nudnýma bačkorama, kdyby se našli chlápci, kerý by měli s těma unylejma chytroprdkama děti… Dejte na mě, druhej den nebude v knihkupectví kromě pohledů a chlazenejch nápojů u vchodu co prodávat! Hele, já nejsem žádná cáklá intelektuálka, ale selskej rozum mi stačí na to, aby mi bylo jasný, že ta literatura je stejně virtuální svět jako všechny ty krachující finanční trhy – faktický peníze už za těma číslama nejsou. A obdobný je to s tou literaturou – opravdový životy v ní nejsou. A to proto, že to píšou hejhulové, co nic nezažili. Vychodili ňáký univerzity, pak dostali granty, mamky jim upečou buchty a voni píšou a píšou, až by člověk nudou chcíp. A potom tuhle supernudnou přiboudlinu v novinách pochválí ňáký další hejhulové, a pochválí jí tak nedůvěryhodně, že je z toho člověku šoufl. Hele, já si schválně pár recenzí přečetla, abych jako byla ve vobraze. Vo všem ty rádoby recenzenti píšou, jak dyby do smrti už nechtěli číst nic jinýho, každá druhá slátanina je knihou roku… No, bláboly, že by to snad vymýtilo i bolševník…

9


Přitom ty vychvalovaný pisálkové neumí to základní – vyprávět příběh, kde by byly výrazný postavy… Jen jim řekněte, ať vám ve třech větách poví děj svýho románu… Začnou koktat, polejou se džusem, a dyž se dojdou umejt na záchod, tak se vrátí a nejistě vám začnou šeptat, že jejich román se ve třech větách zkrátka převyprávět nedá, že to je složitější a že má ta jejich kopice zbytečných kydů hlubší poslání. Bych se z nich picla! A tuhle vobrovskou díru na tý svý hóchliterární ponožce se pak snaží zalátat různýma trapnýma trikama, spíš možná tikama, jako že každou chvíli vypráví někdo jinej, a často ani člověk neví kdo – a navíc ho to ani nezajímá… A taky tam mnohdy začne vystupovat ten samotnej autor, ale potom se zas řekne, že to neni ten autor, že to je vypravěč… Jo, vypravěč… Prostě nudný kličky, že by z toho pošlo stádo dromedárů… Možná si říkáte, že to kritizuju, a přitom to sama teď dělám místo toho, abych už se teda pustila do vyprávění toho svýho velkýho příběhu, kerej všichni zblajznete jak lívance s borůvkama a šlehajdou vod babičky… No jo, je to pravda, ale já sem ta výjimka potvrzující pravidlo, protože přece mě nechcete

10


srovnávat s těma nudnýma literátskýma puchejřema… To byste mě vážně namíchli, protože já se tady pro vás hrbim u stolu místo toho, abych někde dávala na odiv svoje krásný mladý tělíčko… Takže to prr… Markéta neni jako ty vostatní pisálkové, vona ani neni pisálek. Dělá to jenom proto, abyste vůbec viděli, že eště může vzniknout knížka, kerou budete hltat a kerou pak s klidným srdcem budete moc doporučit známým. A ty vám následně budou děkovat – a všichni nakonec budete děkovat mně. A já už teď říkám: Neni zač. A taky: Rádo se stalo… Protože ke svýmu talentu a schopnostem má člověk zkrátka jistou zodpovědnost, že jo. Takže jako na pohůdku.

11


Předehra

13


Je náhradní řešení štěstím?

A najednou se to stalo, jak to tak chodí. Na jednou to Tomáš nadhodil a ostatní kluci postávající na zahradě u grilu a popíjející pivo se přidali. A holky, které v kuchyni připravovaly salát a další věci a při tom si povídaly, to zaslechly. Respektive začaly kluky poslouchat, protože je slyšely pořád, akorát jim předtím nevěnovaly pozornost. Jelikož se kluci začali bavit o tom, s jakou ženskou by chtěli něco mít, kdyby to bylo možný. A holky nejdřív poslouchaly a po tom se tomu začaly smát, protože věděly, že je to nereálné. Kluci totiž vykřikovali jména hereček, zpěvaček, sportovkyň… A sami se tomu pak smáli. A potom se o tomtéž za čaly bavit holky v kuchyni, i když salát už byl hotový… A taky jmenovaly herce, zpě váky a sportovce. Načež se sebraly a šly na zahradu, protože

15


kluci už měli maso hotové… Byl to pěkný večer, srpnová sobota. A nikdo z těch osmi mladých lidí opravdu neměl nic, co by tíži lo jeho mysl, ani nic, pro co by musel v ne děli rychle odjíždět, aby to měl do ponděl ka dodělané. Takže se skutečně rozhostil klid. Pili pivo, jedli steaky a salát a povída li si… Později večer se dokonce šli všich ni vykoupat do Sázavy, která tekla hned pod chatou. Jenže právě tehdy se to stalo. Těžko říct, co Karolínu tak naštvalo… Jestli to, že Jakub se mezi ostatními nahými holkami choval moc rozjařeně… Nebo jestli toho už vypila moc… Nebo jestli byla nervózní z toho, že je nahá, a při tom si namluvila, že ostat ní holky, jak je pozorovala, vypadají dale ko líp… Zkrátka najednou začala být na Jakuba nevrlá. Začala na něj, když stoupali od řeky k chatě, chrlit různé výčitky. Jakub i všichni ostatní, ještě mokří po plavání, to nejdřív brali jako takový ten folklor a smáli se, ale když s tím Karolína nepřestávala, ani když se vrátili na zahradu, pochopili, že klidný večer skončil. Ale to už Karolína nekřičela jenom na Jakuba, ale i na všechny ostatní. „Na co si

16


to tady teda hrajeme? Žijeme jeden s dru hým, říkáme, že se milujeme, ale přitom… Dyť sme to neska večer slyšeli a všichni sme to i řekli… Kdyby to bylo možný, tak bysme chtěli žít s někym jinym! No, neni to prav da?“ třeštila oči Karolína na všechny ostat ní, kteří postávali okolo, upíjeli ze sklenek, utírali se ručníkem nebo jenom mlčeli. A to ne snad ani tak proto, že by neměli co na mítnout, ale proto, že brali Karolínu s re zervou, jak se tak berou přiopilí. „Všechny ty dnešní řeči o hercích, zpěvač kách a sportovcích… Co to je jinýho? Všich ni děláme, jak sme z toho, jak to je, šťastný, a přitom to je jenom náhradní řešení! Pro tože si na víc netroufáme… A protože taky víme, že i dybysme si troufli, tak víc stej ně nedostanem. Všichni sme se s tim pros tě spokojili…“ Všichni kolem Karolíny vycítili, že bude nejlepší, když sedánek co nejrychleji roz pustí a půjdou spát. Pěkný večer už se ne vrátí, tak snad aspoň přijde klidné ráno… Ovšem Bůh lásky se naopak po Karolíni ných slovech probral z dřímoty a rozhodl se zasáhnout, protože se od nikoho nene chá takhle osočovat, takhle obviňovat z ne činnosti!

17


Po lásce touží každý, někdo marně

Nechci se ňák chlubit nebo sama sebe hodnotit, ale myslim, že se mi ta předehra jako povedla, na to, že sou to fakt první odstavce, co sem v životě napsala. Možná se budu postupem času eště lepšit, ale na druhou stranu sem věděla, že předehra musí bejt krátká, řekla bych i prudká, prostě musí se to začít na člověka sypat. A hlavně nezdržovat se zbytečnýma podrobnostma, kerý stejně zapomenete… Já nevim, jesi to znáte, ale třeba přídete někam na večírek, kde je plno lidí, kerý neznáte. A teď vás někdo začne seznamovat, pořád si s někym podáváte tlapku, usmíváte se na sebe, ale s většinou už pak během večera neprohodíte ani slovo. Anebo se jich potom musíte znova zeptat, jak se menujou. Takový to: Ehm, promiň, teď mi to ňák vypadlo… Zuzana, nebo Alena?

18


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents