Ukázka knihy z internetového knihkupectví

��

��

�� Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Doc. MUDr. Vladimír Zboøil, CSc. (nar.1955 v Brnì), vystudoval Lékaøskou fakultu Univerzity J. E. Purkynì v Brnì, kde promoval v roce 1980. Po sloení atestace I. stupnì z vnitøního lékaøství v roce 1984 se zaèal vìnovat tomuto oboru pod vedením nestora brnìnské gastroenterologie doc. MUDr. K. Martínka, CSc. Díky svému uèiteli zamìøil pozornost od poèátku na idiopatické støevní zánìty. Po II. atestaci z oboru vnitøního lékaøství v r. 1988 pøeel na nové pracovitì Interní gastroenterologickou kliniku Fakultní nemocnice v Brnì-Bohunicích kde pracuje pod vedením prof. MUDr. P. Dítì, DrSc., dodnes. V poslední dobì absolvoval nìkolikamìsíèní stá na renomovaném gastroenterologickém pracoviti ve Vídni. Kandidátskou dizertaèní práci na téma Plazmaferéza v léèbì ulcerózní kolitidy obhájil v r. 1994. V r. 2003 se habilitoval prací Sekvenèní imunosuprese v terapii relapsù idiopatických støevních zánìtù. Publikoval více ne 130 sdìlení z gastroenterologické oblasti v domácích i zahranièních odborných èasopisech. Je hlavním autorem monografie Kortikosteroidy v léèbì nespecifických støevních zánìtù, která vyla v r. 2002. Dlouhodobì se podílí na aktivitách Èeské gastroenterologické a hepatologické spoleènosti Èeské lékaøské spoleènosti JEP.

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS181050

(©ISBtNG9i7r8š-a0dt2a47ě-6P21nu0-4b(eláikstrhoniveckágve,rzavr.esfozm2áet0uP1D)F

MIKROFLÓRA TRÁVICÍHO TRAKTU klinické souvislosti Hlavní autor: Doc. MUDr. Vladimír Zboøil, CSc. Spoluatoøi: MUDr. Lucie Prokopová MUDr. Milue Hertlová, CSc. Interní gastroenterologická klinika Fakultní menocnice Brno-Bohunice, Masarykova univerzita, Brno Recenze: Prof. MUDr. Václav Vacek, DrSc. © Grada Publishing, a.s., 2005 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS, 2005 Vydala Grada Publishing, a.s., U Prùhonu 22, Praha 7 jako svou 2196. publikaci Odpovìdná redaktorka Pavla Kováøová Ilustrace dodal autor Sazba a zlom Blaena Posekaná Poèet stran 156 Vydání první, Praha 2005 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s., Husova 1881, Havlíèkùv Brod Publikace vznikla s podporou grantového projektu NR/8071-3. Autoøi dìkují firmám Ardeypharm, Beaufour Ipsen, Interchemia Praha s.r.o., Medicom, Merck, PRO.MED.CS, Rougier s.r.o., Sanofi-Syntélabo a SOLVAY, které podpoøily vydání této publikace. Názvy produktù, firem apod. pouité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami pøísluných vlastníkù, co není zvlátním zpùsobem vyznaèeno. Postupy a pøíklady v této knize, rovnì tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepím vìdomím autorù. Z jejich praktického uplatnìní vak pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají ádné právní dùsledky. Vechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její èást nesmí být ádným zpùsobem reprodukována, ukládána èi roziøována bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 80-247-0584-2 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6210-4 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011


Obsah Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Z historie bádání o mikroflóøe trávicího traktu (Vladimír Zboøil) . . . 11 2 Fyziologie mikroflóry trávicího traktu (Vladimír Zboøil, Lucie Prokopová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Struktura fyziologické mikroflóry (Vladimír Zboøil) . . . . . . . 2.2 Funkce fyziologické mikroflóry . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Mikrobiální bariéra proti patogenùm a potenciálním patogenùm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Tvorba produktù mikroflóry a jejich vliv na prokrvení støevní mukózy a motilitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3 Stimulace imunitního støevního systému . . . . . . . . . . 2.2.4 Redukce bakteriální translokace . . . . . . . . . . . . . . 2.2.5 Produkce vitaminù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Vývoj a zmìny fyziologické mikroflóry v prùbìhu lidského ivota (Lucie Prokopová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Vývoj mikroflóry trávicího traktu po narození . . . . . . . 2.3.2 Konstituce mikroflóry trávicího traktu v dospìlosti . . . . 2.3.3 Zmìny mikroflóry trávicího traktu ve vyím vìku . . . . 3 Patologie mikroflóry trávicího traktu obecné souvislosti, primárnì patogenní a oportunní infekce (Vladimír Zboøil) 3.1 Obecné souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Patogenní infekce trávicího traktu . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Adherence (adhezivita) mikroorganizmu . . . . . 3.2.2 Invaze (prùnik) mikroorganizmu . . . . . . . . . 3.2.3 Produkce toxinù . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

4 Bakteriální translokace (Vladimír Zboøil) . . . . . . . . . . . . 4.1 Mechanizmus bakteriální translokace . . . . . . . . . . . . . 4.2 Modely bakteriální translokace . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Patofyziologie bakteriální translokace u nìkterých primárních patogenù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . 17 . . 17 . . 23 . . 23 . . . .

. . . .

27 28 30 31

. . . .

. . . .

34 34 38 38

. . . . . .

. . . . . .

42 42 43 44 46 47

. . . . 55 . . . . 55 . . . . 57 . . . . 57

5 Mikroflóra trávicího traktu v nemoci (Vladimír Zboøil, Milue Hertlová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 5.1 Imunodeficitní stavy (Vladimír Zboøil) . . . . . . . . . . . . . . . . 64


5.2

5.3 5.4 5.5 5.6 5.7

5.8

5.1.1 Primární a sekundární imunodeficience . . . . . . . . . . . 5.1.2 Imunokompromitace a infekce . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.3 Terapeutické monosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Infekèní onemocnìní trávicího traktu . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Novì diagnostikované infekce trávicího traktu . . . . . . . 5.2.2 Pseudomembranózní kolitida a Clostridium difficile . . . . . 5.2.3 Mykotické infekce digestivního traktu . . . . . . . . . . . . 5.2.4 Infekce patogenními E. coli . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.5 Virové infekce digestivního traktu . . . . . . . . . . . . . . Idiopatické støevní zánìty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Syndrom drádivého traèníku a jiná funkèní digestivní onemocnìní Kolorektální karcinom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Moèové infekce a jejich vztah k mikroflóøe trávicího traktu (Milue Hertlová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiná onemocnìní (Vladimír Zboøil) . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.7.1 Dermatologická onemocnìní . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.7.2 Autoimunní onemocnìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.7.3 Jaterní (porto-systémová) encefalopatie . . . . . . . . . . . Mikroflóra po chirurgických zákrocích na trávicím traktu . . . . .

6 Modulace mikroflóry trávicího traktu (Vladimír Zboøil, Lucie Prokopová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Dietní vlivy (Vladimír Zboøil) . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1 Kojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.2 Geografické vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.3 Dietní zvyklosti a podíl vlákniny ve stravì . . . . 6.1.4 Mikrobiologická problematika ve výivì . . . . 6.2 Antibiotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Negativní vlivy antibiotik . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Pozitivní vlivy antibiotik . . . . . . . . . . . . . 6.3 Prebiotika (Lucie Prokopová) . . . . . . . . . . . . . . 6.3.1 Definice prebiotik . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2 Charakteristika prebiotik . . . . . . . . . . . . . 6.3.3 Vláknina potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.4 Laktulóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.5 Jiné preparáty s potenciálem prebiotické aktivity 6.4 Probiotika, synbiotika, eubiotika (Vladimír Zboøil) . . . 6.4.1 Pøehled probiotik . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Jiné lékové a léèebné vlivy . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

64 65 66 69 69 69 71 75 76 82 91 94

. 96 104 104 104 104 108 117 117 117 118 119 120 122 122 124 132 132 133 133 135 138 140 141 148

Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150


Seznam zkratek

7

Seznam zkratek AAC AAD AIDS CFA CNF DNA EPEC ETEC EHEC EIEC Eps Ead GABA GALT G-CSF GIT HBD HNP IEL IFN IL IBD IBS LBP LEE MAC M-buòky MCT M-CSF MMDM NSA PAF PCR PET RNA SCFA SLT TDH Tir TLR

antibiotic associated colitis antibiotic associated diarrhoe aquired immunodeficiency syndrom colonising human adhesin cytotoxic necrotizing factor deoxiribonucleotid acid enteropathogenic E. coli enterotoxigenic E. coli enterohemorrhagic E. coli enteroinvasiv E. coli E. coli secreting protein entero-adeno virus gamma-amino-butyrate acid gastrointestinal associated lymphoid tissue granulocytes colony stimulating factor gastrointestinal tract human beta defensine human neurophile peptid intraepithelial lymphocyte interferon interleukin inflammatory bowel disease irritable bowel syndrome lipopolysacharid binding protein locus for enterocyty effacement Mycobacterium avium complex microfold (cells) midlle chain fatty acids macrophage colony stimulating factor Mund Magen Darm Mykose non-steroid antirheumatics platelet activating factor polymerase chain reaction plastid encoding protein ribonucleotid acid short chain fatty acids shiga-like toxin termostable direct haemolysin translocated intimin receptor toll-like receptor


8

Mikroflóra trávicího traktu

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Pøedmluva

9

Pøedmluva Zájem o mikroflóru trávicího traktu probudila pøed sto lety osobnost I. I. Meènikova, nicménì dalích padesát let minulého století se jí vìnoval jen úzký okruh zájemcù sdruených pøedevím kolem A. Nissla. V posledním desetiletí jsme vak svìdky nebývalého rùstu pozornosti, která je této problematice vìnována z hlediska patofyziologie, diagnostiky i léèby. Zájem se promítl také do laické veøejnosti jako móda probiotik. Domnívali jsme se proto, e by bylo vhodné utøídit souèasné poznatky o mikroflóøe trávicího traktu a jejich léèebném vyuití do pøehledného systému. Výsledek bychom nyní rádi nabídli lékaøské veøejnosti v takové podobì, aby v ní nalezla jak teoretická východiska, tak i praktické klinické závìry. Zda a nakolik se nám tento zámìr podaøil, posoudí ètenáøi sami. Chceme vyjádøit svùj dík vem naim spolupracovníkùm internistùm, gastroenterologùm a mikrobiologùm za cenné pøipomínky a rady. Zvlátní dík patøí recenzentovi knihy panu prof. MUDr. V. Vackovi, DrSc. Zapracování jeho pøipomínek znamenalo mnohdy pøestrukturovat celé kapitoly, ale bez nich by nae kniha zùstala jen pokusem a torzem. V neposlední øadì chceme podìkovat kolektivu redaktorù nakladatelství Grada za trpìlivost, vstøícnost a profesionální pøístup v koneèné fázi zrodu této kníky. Vzniklou drobnou monografii bychom rádi vìnovali nestorovi èeské gastroenterologie panu prof. MUDr. Zdeòku Maøatkovi, DrSc., jako výraz úcty a obdivu k jeho osobnosti nejen z hlediska medicínského, ale také lidského.

Vladimír Zboøil za kolektiv autorù leden 2005


10



Z historie bádání o mikroflóøe trávicího traktu

1

11

Z historie bádání o mikroflóøe trávicího traktu Vladimír Zboøil

Poznání o støevní mikroflóøe je spojeno hlavnì se jménem Roberta Kocha, Louise Pasteura, Theodora Eschericha, èasovì pak pøedevím s druhou polovinou 19. století. Starovìk Lékaøi ve starovìku si uvìdomovali úlohu trávicího traktu pro rozvoj øady nemocí, co se projevovalo jejich dùrazem na dietní návyky. V dílech Indické medicíny od Èaraky, Suruty a Hárity je pro úplné uzdravení nemocných dùleitá strava, k ní patøí dvanáct druhù poivatin: obiloviny, lutìniny, maso, listová zelenina, ovoce, koøenová zelenina, opojné nápoje, voda, mléko a mléèné výrobky, cukrová tøtina, tzv. pøipravované potraviny (povidla, zavaøeniny, kompoty, hoøèice, marinády apod.) a pøísady (sùl, koøení, sirupy apod.). Dìlení pokraèuje dále i uvnitø jednotlivých skupin, napø. Suruta ve svém spisu Surutahinta rozliuje osm druhù poivatelných mlék a rùzné druhy vody podle zdroje. I po staletích je zøejmá racionalita tohoto dìlení, vycházejícího ze zkueností. Pojetí diety bylo ve staroindickém lékaøství podle Hárity komplexní: A hned po jídle se nemá pracovat ani milovat. To je nezdravé. A nemá se jíst jídlo ani pøíli horké, ani pøíli studené, nebo to kodí. Pøed jídlem se nemá pít a bìhem jídla støídmì. Lépe a po jídle Tentý autor pokraèuje ve verích: Ztuèní, kdo po jídle tyje v sedì, kdo si lehne, sílí vùèihlednì, zvlátì na levém-li leí boku. Syt kdo se tve, nedoije roku. Pozoruhodný je popis pøíèiny prùjmù v Èarakovì diagnostice [2]: Náhlý prùjem zpùsobují patné jídlo, patná voda, malí èervíci a jedy. Trvá-li vak prùjem déle, pak to bývá nemoc støevní, jaterní èi aludeèní, nádor nebo velcí èervíci, cukrovka a podvýiva.


12


Výèet sám o sobì je a zaráející z hlediska etiologické pøesnosti, evropská støedovìká medicína se s ním nemùe mìøit, nás vak zajímají pojmy malí a velcí èervíci. V Atharvavédì [3] jsou viditelní a neviditelní èervíci povaováni za pùvodce nemocí. Staroindiètí lékaøi zavedli termín kullaka, doslova drobeèek, aby je rozliili od skuteèných a viditelných èervù cizopasníkù. Kullaky se podle nich dostávají do tìla jeho otvory, odtud se rozíøí krevním obìhem a zpùsobují rozmanité chorobné zmìny. Slunce a oheò kullaky nièí. Pøesnìjí souvislosti mezi kullakami, jednotlivými nakalivými nemocemi a tehdejí pøevánì rostlinnou léèbou známy nebyly, nicménì lékaøi zde urèitý vztah tuili. Odkud jejich tuení pochází, nevíme. Kullaky jsou vak první známou hypotézou o existenci mikroorganizmù; patogeneze jejich pùsobení je popsána zcela realisticky. Støedovìk a novovìk Podobný názor nalezneme a v díle G. Fracastora De contagione et contagiosis morbis eorumque curatione (O nákaze, nakalivých chorobách a jejich léèení), vydaném v Benátkách v roce 1546. Za pùvodce infekèních onemocnìní povaujeme malá tìlíska contagia, pøenosná z èlovìka na èlovìka pøímým stykem nebo výmìky, vzduchem i prostøednictvím vìcí [4]. Technickým pøedpokladem pro vznik mikrobiologie bylo sestrojení prvního dvouèoèkového mikroskopu v 90. letech 16. století holandskými brusièi brýlí bratry Johannesem a Zachariasem Jansenovými. G. Galilei jej pouíval od roku 1609 [5], název pøístroje pochází z roku 1614 od øeckého uèence Demiscianose. Jako tvùrce mikroskopu je ve vìtinì uèebnic uvádìn Antony van Leeuwenhoek [6], který v roce 1683 napsal londýnské uèené Královské spoleènosti své pozorování mikroorganizmù v povrchové vodì a v zubním hlenu. Jak velký byl vliv objevu mikroskopu, dosvìdèuje v 17. století vystoupení P. J. Fabreho na téma èervi a roztoèi, pùvodci vìtiny nemocí. Zaloil tím v patologii smìr, oznaèovaný jako pathologia animata (ivá patologie). Jeho názory naly øadu stoupencù, nicménì v jejich práci byl nedostatek empirického zkoumání nahrazovaný fantazií, take mnozí z nich vidìli ve svých mikroskopech právì to, co vidìt chtìli [5]. V roce 1658 uveøejnil A. Kircher v díle Scrutinium physico medico pestis výsledky mikroskopického vyetøování krve lidí nemocných malárií, pøièem pozoroval choroboplodné zárodky animalcula (zvíøátka), které ovem povaoval za následek hnilobného procesu, nikoli jeho pùvodce [7]. Století 19. a 20. Systematiètìjí výzkum bakterií se uskuteèòoval v 18. a 19. století. Prvním, kdo praktická pozorování prohloubil a podal vìdecké zdùvodnìní patogenní role mikroorganizmù, byl francouzský chemik Louis Pasteur. Jeho výzkum bakterií



13

byl podnícen potøebami francouzského národního hospodáøství (problematika vinného kvaení, choroba bource moruového, nález pùvodce slepièího moru), ale pøerostl do humánní medicíny. Pasteur nejen objevil mikrobiální pùvodce nemocí, ale zaèal pøipravovat ivné pùdy pro pìstování mikrobù. Zjistil, e je moné mikroorganizmy oslabit a vyuít jich v ochranì pøed onemocnìním, jako tomu bylo v pøípadì oèkování proti vzteklinì, které bylo zahájeno v roce 1885. V letech 18601861 popsal anaerobiózu a poprvé pouil termíny aeroby anaeroby. V roce 1888 byl otevøen v Paøíi Pasteurùv ústav, který od svého poèátku patøí ke svìtovým centrùm v problematice mikrobiologie [8]. Základní objevy, ale i systém do moderní bakteriologie pøinesl nìmecký vìdec Robert Koch. Byl objevitelem mikrobiálních pùvodcù snìti slezinné (1876), tuberkulózy (1882) a cholery (1883). Koch stanovil základní principy lékaøské mikrobiologie stran pùvodcù nemocí: pùvodce musí být nalezen v kadém pøípadì onemocnìní, je moné ho izolovat a pìstovat, pøi pøenosu na ivoèicha je moné jej znovu získat. Koch ovem ponìkud zjednoduoval vznik infekèních nemocí, kdy je chápal jako pouhý kontakt mezi mikro- a makroorganizmem [9]. V posledních letech 19. a na poèátku 20. století mikrobiologické objevy v humánní medicínì vrcholily, mimo jiné v roce 1880 objevil K. J. Eberth pùvodce bøiního tyfu Salmonellu typhi a roku 1898 K. Shiga pùvodce bacilární dyzentézie Shigellu dysenteriae. V letech 18761896 vypracoval P. Ehrlich metodiku barvení histologických preparátù, vytvoøil klasifikaci leukocytù a diferencoval rùzné formy leukémií. V roce 1884 H. Ch. Gram objevil metodu barvení bakterií za pouití metylénové violeti, jódu a alkoholu, která má význam pro odliení vzájemnì podobných bakterií grampozitivních a gramnegativních. V roce 1885 vyla v Paøíi první komplexní uèebnice o infekèních nemocech od A. V. Cornila a V. Babese Les bactéries et leur role dans étiologie, ¾ anatomie et ¾ histologie pathologiques des maladies infectienses (Bakterie a jejich úloha v etiologii, anatomii a patologické histologii infekèních nemocí). Tí autoøi publikovali v Journal des connaissances médicales studii, v ní se poprvé uvaovalo o principu antibioterapie, zaloeném na vzájemném boji bakterií. V roce 1885 popsal Theodor Escherich [10] Bacterium Coli (Escherichia coli) (obr. 1). Tento okamik bývá mnohdy symbolicky povaován za poèátek studií o fyziologii mikroflóry trávicího traktu. V roce 1892 D. I. Ivanovskij pøi výzkumu mozaikové choroby dokázal filtrabilnost pùvodce této nemoci. Objevil tak novou infektologickou jednotku, které se v roce 1898 dostalo názvu virus. V letech 18981899 J. Honl a nezávisle na nìm R. Emmerich izolovali látku, kterou produkuje Bacterium pyocyaneum a je má vzhledem k jiným bakteriím význam bakteriolyzinù. Objevitelé se domnívali, e úèinná látka je ferment


14

?


a nazvali ji pyocyanáza. Tato ve skuteènosti antibiotická substance zasahovala pùvodce snìti slezinné, zákrtu, cholery a bøiního typu. V pøedváleèném Èeskoslovensku se z ní vyrábìl lék pod názvem Anginol. K dalímu pokroku mikrobiologie, sérologie a imunologie pøispìl zásadním zpùsobem ruský vìdec a pracovník Pasteurova ústavu I. I. Meènikov objevem fagocytózy a vìdeckým zdùvodnìním podstaty imunitní reakce organizmu vùèi nìkterým nemocem. Jeho základní práce Etiologie a profylaxe infekèních nemocí. Imunita byla vydána v roce 1899. Meènikov také první upozornil na monost probiotické léèby, kdy konstatoval, e konzumace fermentovaných mléèných výrobkù zlepuje zdravotní stav [11]. Proces stárnutí dával do souvislosti s chemickou intoxikací mikrobiální flórou tlustého støeva. Tuto teorii opíral o sledování zpùsobu ivota bulharských venkovanù. Tissier v roce 1905 [12] upozornil na význam bifidobakterií, kdy pozoroval významný rozdíl fekální mikroflóry kojencù a nekojených novorozencù. Významným badatelem na poli problematiky mikroflóry trávicího traktu byl po celý svùj ivot Alfred Nissle. V roce 1916 publikoval svou základní práci [13], která vedla k patentování nepatogenního probiotického kmene E. coli dne 1. bøezna 1917. V téme roce pøevzala farmaceutická firma G. Pohl Schönbaum v Gdaòsku bakterie obsahující kapsle pod názvem Mutaflor. Preparát nejprve nael pouití v terapii digestivních infekcí, ale pozdìji také funkèních poruch typu chronické obstipace a tzv. dysbakterióz, terapii idiopatických støevních zánìtù, onkologické problematice a medicínské profylaxi. V roce 1922 objevil A. Fleming v rùzných organických látkách lidského tìla zásaditou bílkovinnou substanci, antibakteriální enzym lyzozym, který je faktorem pøirozené imunity. Krátce nato, v letech 19281929 popsal bakteriostatické vlastnosti látek, které produkuje plíseò Penicillium notatum [14]. První publikace z roku 1929 byla uveøejnìna v British Journal of Experimental Pathology. Jeho objevu bylo prakticky vyuito a za II. svìtové války, kdy v letech 19381944 H. W. Florey a E. B. Chain v Oxfordu zahájili výzkumy, které vedly v øíjnu 1943 k prùmyslové výrobì penicilinu. V roce 1935 se konal I. gastroenterologický kongres v Bruselu. G. Domagk objevil antibakteriální úèinky sulfonamidù, za co o ètyøi roky pozdìji obdrel Nobelovu cenu. V roce 1946 zaèíná J. Lederberg zkoumat sexualitu bakterií, aby posléze ve spolupráci s E. L. Tatumem objevil genetickou rekombinaci E. coli (v roce 1958 Nobelova cena). V prùbìhu dvacátých let vedly tyto objevy k takové explozi èinnosti na poli genetického inenýrství, e kdy se v roce 1974 konala v Asilomaru v USA I. mezinárodní konference o etických problémech molekulární biologie a genetického inenýrství, bylo vyhláeno doèasné moratorium na vechny pokusy s rekombinací genetického materiálu.

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz


15

V roce 1974 podává Parker první definici probiotik, která je roku 1991 revidována R. Fullerem do dnení podoby [15]. V roce 1987 byla vytvoøena první genomová karta E. coli popsaná jako YACs (Yeast Artificial Chromosomes). Kompletní genomová analýza patogennního E. coli K-12 kmen MG1655 byla publikována v roce 1997 [16]. Skupina F. Blattnera pracovala na této analýze 15 let, a výsledkem byl genom obsahující 4 639 221 megabázových párù kódovaných pro 4288 genù. Autoøi zjistili, e jedna bakterie E. coli K-12 mùe produkovat asi 1900 rùzných proteinù. Genomovou analýzou dnes problematika mikrobiální flóry trávicího traktu vrcholí. Literatura 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

MILTNER, V. Lékaøství staré Indie. Avicenum,1990, s. 103107. MILTNER, V. Lékaøství staré Indie. Avicenum, 1990, s. 138. MILTNER, V. Lékaøství staré Indie, Avicenum, 1990 s. 3541. NIKLÍÈEK, L., TEIN, K. Dìjiny medicíny v datech a faktech, Avicenum, 1985, s. 66 . NIKLÍÈEK, L., TEIN, K. Dìjiny medicíny v datech a faktech, Avicenum, 1985, s. 73. VOTAVA, M. Lékaøská mikrobiologie obecná, Neptun, 200, 13. NIKLÍÈEK, L., TEIN, K. Dìjiny medicíny v datech a faktech, Avicenum, 1985, s. 79. NIKLÍÈEK, L., TEIN, K. Dìjiny medicíny v datech a faktech, Avicenum, 1985, s. 107. NIKLÍÈEK, L., TEIN, K. Dìjiny medicíny v datech a faktech, Avicenum, 1985, s. 183. ESCHERICH, T. Die Darmabacterien des Neugeborenen und Saugling. Fortschr. Med.,1885, 3, p. 515522, p. 547554. METCHNIKOV, FF. The prolongation of life. London, William Heinemann, 1907. TISSIER, H. Reparation des microbes dans ¾ intestin du nourisson. Ann Inst Past, 1905,19, p. 109115. NISSLE, A. Über die Grundlage einer neuen ursachlichen Bekanmpfung der pahtologischen Darmflora. Deutschte Med. Wschr., 1916, 42 : 11811184. NIKLÍÈEK, L., TEIN, K. Dìjiny medicíny v datech a faktech, Avicenum, 1985, s. 250. FULLER, R. Probiotics in human medicine. Gut,1991 32, p. 439442. BLATTNER, FR., PUNKETT, G., BLOCH, CA. et al. The complete genome sequence of Escherichia coli K-12. Science, 1997, 277, p. 14531474.


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents