Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS201729

Carmen Reid

SECRETS AT ST JUDE’S: NEW GIRL

Copyright © Carmen Reid, 2008 All rights reserved Translation © Eva Fuková, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být bez písemného svolení nakladatele reprodukována jakoukoliv formou ani prostředky mechanickými nebo elektronickými, ani fotokopírováním nebo zaznamenáváním na jakýkoliv nosič informací.

ISBN 978-80-7411-092-4


První kapitola Gina Petersonová neslyšela, jak se otevřela elektrická brána a jak na příjezdovou cestu vjel stříbrný kabriolet Mercedes. Nezaslechla bouchnutí těžkých vchodových dveří z tepaného kovu a skla ani klapot matčiných elegantních lodiček na parketové podlaze v rozlehlé impozantní vstupní hale. V Ginině pokoji byl takový hluk, že nemohla slyšet, jak matka, která spěchá nahoru po bílém mramorovém schodišti a táhne za sebou unaveného osmiletého syna, vztekle ječí. „Gino!“ vykřikla Lorelei Winkelmannová pronikavým hlasem. Při představě, že ji čeká další hádka s rozmazlenou dcerou, s ní lomcoval vztek. Bylo téměř sedm hodin večer a v Ginině pokoji probíhal holčičí večírek: její tři nejlepší kamarádky, Paula, Ria a Maddison, vtrhly do domu hned po vyučování. Dům nebylo zrovna výstižné slovo pro úžasné moderní sídlo s obrovskými okny, vzdouvajícími se záclonami 5


Carmen Reid

a jiskřivým výhledem na širý oceán a nekonečnou oblohu, které se nacházelo v Malibu v Kalifornii. Každé ráno v 6.20 skočila Lorelei do venkovního zářivě tyrkysového bazénu a plavala obvyklých padesát délek, aby se udržovala ve formě. O zahradu se staral zahradník, který pravidelně sekal trávník, zastřihával keře a zaléval květiny, zatímco hospodyně usilovně leštila javorové, chromované a mramorové povrchy, až se oslnivě blyštěly. Gina a její nevlastní bratr, Menzie Royce, žili v tomto přepychu od mala a oba neměli pouze po jednom pokoji, nýbrž malé apartmá s ložnicí, obývacím pokojem a koupelnou (Ginina byla laděna do růžova se zlatými kohoutky; Menzie si nedávno nechal sprchový kout obložit mozaikou zobrazující Supermana, za kterou se ale už styděl). Pokaždé, když se lidé Giny zeptali, čím se její matka Lorelei a její druh Mick, Menzieho otec, živí, Gina nenuceně odpověděla: „Zabývají se počítači…, softwarem. Vlastně skoro vymysleli internet.“ Maddison a Ria ležely na dvojlůžku a vzájemně si lakovaly nehty na rukou křiklavým odstínem růžové, zatímco Paula a Gina tančily v rytmu retrodiska, které vyřvávalo z hifivěže. Všechny čtyři na sobě měly ,parádní‘ (nebo, pro laiky, ,směšné‘) nové modely, které si důkladně vybraly z drahých topů, sukní, džínsů, bot, tašek, šperků, bund a slunečných brýlí poházených na podlaze, posteli, pohovce a všude, kam oko dohlédlo. 6


NOVÁ HOLKA @ TAJNOSTI V DÍVČÍ ŠKOLE

„Jde nám to senzačně!“ vyhrkla udýchaně Gina, kroužila boky a snažila se napodobit složitou kreaci, což ovšem v botách, které si vzala v matčině šatníku, nebylo vůbec snadné. „Nemůžu se dočkat příštího víkendu. Nemůžu! Se! Dočkat!“ „Takže tvoje máti souhlasila?“ zeptala se Paula hlasitě, aby přehlušila hudbu. „Víš… Řeknu jí, že pojedeš taky a že tvoje mamka ti to dovolila, takže,“ Gina si dala ruce za hlavu, pohodila dlouhými plavými vlasy a vlnila se, jak nejlépe to v deseticentimetrových podpatcích uměla, „to bude v pohodě.“ S Paulou, Riou a Maddison měly plán. Přespříští víkend si vyrazí s Pauliným přítelem, Martinezem, a třemi jeho přáteli včetně Aidana. Ano, určitě mezi nimi nebude chybět Aidan. Kdykoliv si ho Gina vybavila, útroby se jí příjemně sevřely. A pořád se trápila, jestli se mu Ria nelíbí více než ona. Gina snila o tom, jak s ním chodí na dlouhé procházky, povídá si s ním, drží ho za ruku a on ji objímá kolem ramen. Nerada si však představovala, jak ho líbá. Při pouhém pomyšlení na líbání se jí vybavil její poslední přítel: dala mu přezdívku Chobotnice, protože byl slizký, a když ji ohmatával, připomínal jí tohoto mořského tvora. Gina se zachvěla a snažila se vypudit Chobotnici z mysli. Společně pojedou autobusem na festival Water’s Edge, kde uvidí hrát některé z nejskvělejších skupin na světě, které jsou zrovna velice populární. A dvě noci stráví ve stanech, což si vzala na starosti Paula a Martinez. 7


Carmen Reid

„Přece nemůžeš přijít o panenství ve stanu, kde spí tvoji přátelé,“ upozornila ji Gina. „Není to vůbec romantické… ani slušné.“ „Do toho ti nic není,“ odsekla Paula. Zakoupili stany a spacáky a zamluvili vstupenky na festival. Zbývalo doladit několik posledních drobných detailů…, jako například získat souhlas rodičů. Jelikož se ale všichni báli, že jim rodiče výlet neschválí, nikdo zatím nesebral odvahu, aby se jich zeptal. „Chtěla jsem říct mamce, že tvoje není proti,“ řekla Paula a provedla taneční kreaci, kterou opět dokázala, že je nejlepší tanečnice. Gina tančila s Paulou a napodobovala každý její pohyb už od první třídy, ale její snaha byla marná: Paula byla tanečně nadaná, zatímco Gina někdy měla co dělat, aby si nevyvrtla kotník. „Žádný problém,“ ujistila Gina Paulu. „Obě jsou pořád v jednom kole, takže nemají čas, aby si spolu promluvily. Kristepane, jsou až trapně úspěšné.“ Podívala se na své malé stříbrné náramkové hodinky od Gucciho (samozřejmě). Většina jejích topů nesla značku Juicy a džíny měla ze 7 For All Mankind. Ginina parta si právě stanovila tato pravidla týkající se značkových věcí, která se musela dodržovat. „Je teprve sedm,“ pokračovala Gina. „Moje máti přijde domů nejdřív za hodinu, nebo možná později, jestli šla cvičit pilates. A tvoje?“ „Taky,“ odpověděla Paula. 8



Dívky proto byly, mírně řečeno, trochu překvapené, když se rozlétly dveře a objevila se v nich Ginina matka, Lorelei. S vyčesanými vlasy a v sukňovém kostýmu se před nimi tyčila na vysokých podpatcích. „Co to děláte? Co se tady sakra děje?“ vykřikla. „Ahoj, uklidni se, mami,“ opáčila Gina nevzrušeně. Přestože byla na tyhle řeči zvyklá, vzala dálkový ovládač a vypnula hudbu. Rozhostilo se ticho. Paula, Ria a Maddison zůstaly jako přikované. Stačil letmý pohled do tváře paní Winkelmannové, aby pochopily, že si mají co nejrychleji sbalit a vypadnout odsud. „Rozhlédni se!“ zvolala Lorelei a prohlížela si spoušť, kterou v ložnici teenagerky dokážou napáchat čtyři dívky při hledání dokonalého modelu. „Podívej se na sebe! Vypadáš směšně!“ dodala a očima putovala po Ginině krátkém tílku ozdobeném logem RICH & SKINNY, džínové minisukni, fialovomodrých pruhovaných nadkolenkách. Potom upřela zrak na své nové sandály na podpatku z černé lakované kůže. „Moje boty!“ zavřískla. „Okamžitě je sundej.“ „Dobře,“ prohodila Gina. Zadívala se matce do očí a vzdorovitě si založila paže na hrudi. „Takhle se na mě nedívej!“ varovala ji Lorelei výhrůžným tónem. „Žádám vysvětlení a omluvu. Jinak hodně dlouho nebudeš dostávat kapesné.“ „Za co?“ opáčila rozhořčeně Gina, zatímco si její přítelkyně sbíraly věci a plížily se ke dveřím. 9


Carmen Reid

„Patrně jsi zapomněla, kdo je tohle, že?“ prohodila Lorelei a přitáhla dopředu Menzieho, který stál za ní. Gina mlčela. Dnes je pátek? blesklo jí hlavou. Každý pátek po vyučování jezdila taxíkem vyzvednout Menzieho do jeho školy a pak se o něho starala, dokud nepřišla matka nebo Mick. Jelikož na to několikrát zapomněla, Lorelei jí vždy telefonovala, ale dnes Gina nechala mobil ve školní skříňce. A domácí pevná linka byla celé odpoledne obsazená, protože Ria se snažila zarezervovat lístek navíc na hudební festival. Lorelei nemohla zavolat ani Dominice, jejich hospodyni, protože dnes měla volno. Kdyby se Lorelei podařilo sehnat nějakého souseda, Gina by domovní zvonek stejně neslyšela, protože hudba řvala. Lorelei tedy musela opustit velice důležitou schůzi nebo ukončit činnost, které se věnovala, vyzvednout Menzieho u školníka či tam, kde strávil poslední dvě hodiny, a odvézt ho domů – což vysvětlovalo, proč tak zuří. „Asi už půjdu domů, paní Winkelmannová,“ špitla Paula a proběhla kolem ní. Lorelei ji probodla pohledem a napřáhla ruku. „Můj náhrdelník, prosím,“ vyštěkla. Paula jí ho podala. „Jejda…, už musím jít,“ vypravila ze sebe Maddison a zamířila ke dveřím. „Náušnice!“ zvolala Lorelei. Maddison si z uší stáhla perlové klipsy. 10



Ria je rychle následovala, přičemž vrátila Lorelei hedvábný šátek s třásněmi a cosi nervózně zamumlala. „Promiň, mami. Je mi to moc líto, Menzie,“ pravila Gina co možná nejkajícněji. V tom okamžiku se zabouchly dveře a Gina zůstala v pokoji sama, v matčiných botách a pitomých nadkolenkách a s hromadou věcí, které musí uklidit. Vzala dálkový ovladač, zapnula hifivěž a praštila sebou na postel. Nejhorší bylo, že teď bude muset čekat věčnost, než se bude moci matky zeptat, jestli ji pustí na festival. „A zeslab to!“ ozvalo se za dveřmi. Blížila se desátá hodina, když se Gina opět odvážila jít hledat členy své rodiny. Před hodinou šla do kuchyně, kde našla misku s kuřecím salátem. Matka a Menzie se už navečeřeli a bratr se nejspíš chystal do postele. Bohužel Mick, který na Lorelei působil uklidňujícím dojmem, ještě nebyl doma. Gina snědla salát a odebrala se do svého pokoje. Teď seběhla dolů a viděla, že se v matčině pracovně svítí. Dolehly k ní tlumené hlasy z televize. Otevřela dveře a po špičkách vstoupila dovnitř. Lorelei seděla u psacího stolu a upřeně hleděla na velký monitor. Z drdolu jí vyklouzlo několik tmavě plavých pramenů. Stále měla na sobě hedvábnou halenku a sukni, ale přezula se do žabek. Na stole stála sklenka s bílým vínem plná kostek ledu. 11


Carmen Reid

„Mami…,“ řekla Gina a kráčela dál. „Opravdu mě mrzí, že jsi musela Menzieho vyzvednout. Už se to nikdy nestane. Slibuji.“ Lorelei se na ni podívala a koutky úst se jí nepatrně zvedly. „Gino,“ šeptla. „Gino, Gino, Gino… Co si s tebou počnu? Co mám dělat?“ Gina usoudila, že přistoupit o kousek blíž bude bezpečné. Položila matce dlaně na ramena a začala jemně třít napjaté svaly. „Pořád se na tebe velice zlobím, takže nemá smysl snažit se mi podlézat. Asi bych ti také měla na rovinu oznámit, že vím o festivalu. A zastávám stejný názor jako Paulina matka. V žádném případě tě nepustím.“ Gina strnula. „Cože?!“ vyhrkla dobře známým pobouřeným hlasem. „Nežertuji, Gino,“ podotkla matka a otočila se k ní. „Skutečně sis myslela, že ti dovolím jet bůhvíkam s kluky, které neznám, a dělat tam bůhvíco, když ani nejsou prázdniny a zhoršila ses ve škole?“ Gina si vybavila dva stany, čtyři chlapce, svůj jasně červený spací pytel, vstupenku, kterou schovala do své šperkovnice, Aidana a Riu, která s ním bude na festivalu místo ní… A pocítila nával vzteku. „Chci tam!“ vykřikla. „Musím jet! Nepřichází v úvahu, že bych se festivalu nezúčastnila!“ „Jsi hrozně rozmazlená, Gino!“ opáčila matka a její 12



hlas nabíral na intenzitě. „Netušíš, jaké máš v životě štěstí, jakou svobodu a kolik věcí ti dopřáváme!“ dodala. „Když jsem byla v pubertě…“ Gina tetrálně protočila panenky. Tohle netoužila slyšet. Její matka snad ani nikdy nemohla být teenagerka! Přestože byla, to, co jí o svém dospívání vyprávěla, utvrdilo Ginu v přesvědčení, že je dcera podivínky a šprtky. Lorelei jí připomínala vzorného robota: bavilo ji dělat domácí úkoly navíc, dostávala výborné známky, stala se kapitánkou školního debatního kroužku, její pozornost nikdy nezaujal žádný kluk. Ginina matka byla nejchytřejší dívka v ročníku; studovala na prestižní univerzitě; získala odměny za ,vynikající výsledky‘; Ginina matka byla představena anglické královně; měla na prostředníčku mozol od toho, jak napsala stovky stran poznámek a esejí – ,Tenkrát jsme neměli počítače‘. Lorelei byla dokonalost sama a Gina nechovala naději, že by někdy splnila její očekávání. Proč by se tedy snažila? „Nemůžeš jet,“ řekla matka důrazně. „A hádej proč? Nebudeš totiž doma.“ „Cože?!“ O čem to matka hovoří? „Už toho mám dost,“ pokračovala Lorelei ostře. „Jsem z tebe vyčerpaná. Unavuje mě věčně se s tebou dohadovat, sbírat z podlahy tvoje věci, uklízet po tobě, řešit tvé problémy, dělat tvé domácí úkoly, Gino! Právě jsem si přečetla projekt do matematiky, který se chystáš ode13


Carmen Reid

vzdat, a je celý špatně. Je potřeba vypracovat ho znovu.“ „Ale…,“ vyjekla Gina popuzeně, když jí matka podala složku, kterou vytáhla ze školního batohu, aniž se jí dovolila. „Nehodlám nadále přihlížet, jak se z jedničkářky stáváš čtyřkařkou, a možná začneš propadat, jestli takhle budeš pokračovat. Brzo se pustím do nového, velice důležitého projektu a budu muset pracovat od rána do večera. Je to skvělá příležitost, která se neodmítá! Najala jsem proto chůvu, která se postará o Menzieho… Ale s tebou, Gino, je situace mnohem těžší. Musíme udělat zásadní krok, nebo tě čekají problémy. Zajímá tě jenom oblečení, kluci a abys byla cool, z čehož nic dobrého nevzejde. Vůbec nic!“ Matčin pohled Ginu znervóznil. Patrně má nějaký plán. Nevzpomínala si, kdy naposledy ji některý z matčiných nápadů nadchl. „Znáš St. Jude’s, že?“ zeptala se Lorelei. Ačkoliv by to teď poznal jen málokdo, Ginina matka nebyla Američanka, nýbrž Angličanka. Vlastně ne, její otec pocházel z Německa, ale školní léta strávila v Edinborrow, nebo jak se to město ve Skotsku jmenuje. Rodiče tam Lorelei poslali do dívčí školy St. Jude’s. To hodně vysvětluje, pomyslela si Gina. „Jo,“ prohodila Gina a založila si paže na hrudi. Co s tím vším má proboha společného škola, kam chodila její matka? 14



„Hovořila jsem s ředitelkou St. Jude’s,“ pokračovala Lorelei. „Vyprávěla jsem jí o tobě a projevila zájem…, soucit.“ „No a?“ hlesla zmateně Gina. „Mají v internátě volné místo. Většina žákyň je z Edinburghu a po vyučování jezdí domů, ale asi stovka dívek bydlí na internátě.“ „No a?“ zopakovala Gina. Teď konečně pochopila, co má matka v úmyslu. „Letní semestr zahájíš ve škole St. Jude’s v Edinburghu ve Skotsku.“ „Ne!“ vykřikla Gina. Lorelei ji ignorovala. „Ano. Pojedeš do St. Jude’s a nevrátíš se, dokud si výrazně nezlepšíš prospěch, Gino. Je mi jedno, jestli to potrvá semestr, celý rok, nebo dokonce celou školní docházku.“ „Nikam nepojedu!“ „Už jsem zamluvila letenku. Do Edinburghu dorazíš dvacátého čtvrtého dubna, den před začátkem semestru, stejně jako ostatní děvčata.“ „NE!!!“

15


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents