Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS173437

E. D.

Výboje mladistvého záletníka


VÝBOJE MLADISTVÉHO ZÁLETNÍKA Translation © Petr Letar, 2009 Czech edition © dybbuk, 2009 ISBN 978-80-86862-83-5


Čtenáři, domníval jsem se, že má mladistvá dobrodružství by mohla přátele radovánek zaujmout, proto jsem se rozhodl je zveřejnit. Mluví pro ně to, že jsem je prožil a že jsou až na několik podrobností naprosto přesná. Počínaje dcerou ředitele školy, o níž je řeč v první kapitole, až po Zlatohřívku, jíž dílo končí, jsou hrdinky zpodobněny tak přesně, že to až bije do očí, hlavně pokud jde o popis dolejšků, které se mi fotograﬁcky uchovaly v paměti. Netřeba jistě zdůrazňovat, že jména a místa jsou pozměněna. Zaujmou-li Výboje mladistvého záletníka čtenáře a pobaví mé okouzlující čtenářky, vyprázdním kapsy a předložím jejich očím druhý svazeček, pojednávající o pikantních příhodách, jež prožil zralý muž a které si zaslouží, aby také spatřily světlo světa. E. D.



I. DCERA ŘÍDÍCÍHO UČITELE

Bylo mi čtrnáct, když mě poslali k panu Laférulovi, řediteli penzionu v malém sousedním městě. Můj otec dbal velmi o mé vzdělání, takže i přes svůj mladý věk už jsem chodil do deváté třídy. Dosud jsem se nikdy nepustil matčiných sukní, a pokud jde o ženy, byl jsem stále neuvěřitelně hloupý a naivní. Mezi našimi dvěma rodinami existovaly velmi dobré vztahy, a tak jsem byl občas připuštěn k učitelskému stolu. Sedával jsem mezi oběma manželi, naproti mladé Martě, 7


jejich dceři, která byla stejně stará jako já. Vypadala jako neviňátko, to zdánlivě mírné a naivní dítko, se svýma azurovýma očima, čirýma a jasnýma, a krásnými blond vlásky. Marta se nikdy nečílila, když ji kárali; přijímala pokárání se sklopenýma očima a uzardělou tváří. Stávalo se to ale jen málokdy, protože byla příkladně způsobná. Dovolovali nám, abychom si v hodinách volna spolu hráli, protože já jsem byl také skutečný svatoušek i přes to, že jsem byl na svůj věk velmi vyspělý. Nikdy mě nenapadlo, že by mezi mnou a Martou existoval sebemenší tělesný rozdíl a taky bych si to byl dlouho neuvědomoval. Jenže ta malá netykavka, která navzdory svému andělskému vzhledu byla ovládána ďábelskými pudy, si vzala za své, že mě o tom rozdílu poučí. Když jsme jednoho dne ráno naproti sobě čurali v parku (to vymyslela ta zlomyslná holčice), ačkoliv nám to pan učitel výslovně zakázal, já vestoje, ona v podřepu s ko8


leny u brady a vysoukanými sukněmi, všiml jsem si, že jí to prýští z jakési malé škvíry, zatímco to moje tryskalo z jakéhosi malého kohoutku. Že se ženy při té záležitosti takhle chovají, to jsem vlastně věděl, ale neměl jsem to nikdy příležitost spatřit. Marta se dívala na můj malý kohoutek s rozzářenýma očima, takové jsem u ní neznal. Místo toho, aby byly mírné a bázlivé jako obvykle, svítily jako dva oharky; a když jsem se jí zeptal, jak to, že ta její věcička nevypadá jako u chlapců, lehce se zarděla, a pak posměšně vyhrkla: „Ty velký hlupáčku, tys asi nikdy neviděl žádnou holčičku. Všechny vypadají jako já, mají malou puklinku, kterou čurají jako já, a která je taky na jiné věci, ale to ti povím jindy. Tady na zahradě by nás mohli vidět; jestli přijdeš do skleníku, tak ti ukážu, jak jsem stvořená, ale zato ty mi musíš dovolit, abych se podívala na tu tvou malou zakřivenou šavličku.“ 9


„Mou šavličku? Čemu to říkáš malá šavlička?“ „Ale přece té maličkosti, co ti visí mezi stehny. Přijď do skleníku, tam se nám bude mnohem líp mluvit a já ti taky povím o moc krásných věcech.“ Šel jsem za ní, protože vzbudila mou pozornost tajemným způsobem, jakým mluvila o těch krásných věcech, o nichž mě ve skleníku chtěla poučit. Sotva se za námi zavřely dveře, Marta mi bez sebemenšího zaváhání rozepnula poklopec, vytáhla můj drobný nástroj, vzala ho do ruky a poručila mi, abych jí zvedl sukničky a hladil jím to, co má pod nimi. Vykasal jsem jí sukničky i s košilkou a pak jsem jí rukou vklouzl rozparkem do kalhotek a přitiskl ji na její malou štěrbinku. „Nech tam tu ruku. Hle, cítíš, jak se ta tvá malá věcička vzdouvá a tuhne mi mezi prsty. To znamená, že už jsi připraven k dílu. Mužští strkají celý tenhle nástroj do naší 10


škvírky, a tak potom vznikají děti; ale můj otec ho má daleko větší než ty. Viděla jsem ho, když močil.“ „Ale jak jen je možné nacpat takového macka do tak malé a uzoučké škvírky?“ „Ta se sama roztáhne jako teď ta moje pod tvými prsty, ale čím to je, to nevím. Mé přítelkyni Leontýně, ta už je velká, tak té to její kamarád Pavel dělal víckrát a ona mi pak vysvětlila, že pokud nejsme vdané, je to nebezpečné; děti si nemají počínat jako táta s mámou. Ale můžeme si přivodit potěšení docela bez nebezpečí, když já ti budu hladit a honit tvůj malý ocásek a ty mi budeš třít štěrbinku, pěkně po kraji. Leontýna mi taky ukázala svůj malý knoﬂík, co je krásně k vidění hned u vchodu a vypadá jako malý zelený hrášek; třela mi ten můj či spíš místečko, kde jednou bude, protože zatím nijak nevyniká a vidět ho není, jsem ještě moc malá. I tak mi způsobila hodně rozkoše, když mě hladila tam, kde teď máš prst. Říká se tomu onanovat. 11


I malé chlapce je možné onanovat. Viděla jsem dva kluky, Leona a Adolfa, jak si je honí na chodbě, a viděla jsem, jak z těch jejich drobečků vytrysklo cosi bílého a oni se přitom tvářili nesmírně blaženě. Leontýna mi ukázala, jak se má malému klukovi nahonit, když mu ztvrdne, a ten tvůj je tvrdý jako kůl, tak mi hlaď krajíčky klína, lechtej mě tam špičkou prstu a já ti ho budu hladit.“ Marta svírala můj oudeček ztuhlý tak, jak jsem ho nikdy neviděl. Třásla jím a přejížděla po tom napnutém sloupku prstíky, zatímco já jsem se snažil ze všech sil hníst kraj její pukliny. Vnímal jsem jako náramnou rozkoš, když jsem cítil, jak jemná bílá ručička tiskne můj oudek, a netrpělivě jsem čekal, až uvidím, jak vystříkne bílá tekutina, o níž mluvila. Brzy mě zalilo jakési horko, jež mi proběhlo trubicí. Náhle se však otevřela vstupní vrata; dostal jsem strašnou facku na levou tvář, zatímco z mého žaludu vytryskl horký proud 12


a pocákal šaty řediteli školy, protože on to byl, kdo nás zrovna v tom nejlepším přerušil. Ale má rozkoš byla tak silná, že můj proutek, vyděšenou onanistkou opuštěný, se zlomil sám od sebe a jen se ještě malinko škubal, což mi působila tak silnou rozkoš, že jsem ani necítil bolest na zarudlé tváři. Marta k vrcholu nedospěla, její bytostí nic neotřáslo, jen pohled na rozhněvaného otce ji přiměl k tomu, že zděšeně pokusila utéci. Jenže ji zachytil v běhu, vyhrnul jí sukně, stáhl kalhotky, ohnul ji přes koleno a svýma žilnatýma rukama jí nadělil strašný výprask. V okamžiku měla zadek celý dokrvavený, ale ta stoická holčice nevydala ani hlásek. Mně to svůdné představení působilo takové potěšení, že zatímco surovec přísně řezal ten krásný zadeček, můj drobný nástroj, který mi vězel se schlíplou hlavičkou v kalhotách, kam jsem ho skryl, se vzchopil. Otec pak dceři znovu navlékl kalhotky, stáhl sukně a dvěma pohlavky ji porazil na zem. 13


Kopnutím do zadku ji znovu postavil na nohy. Mě pak za ucho odvedl do žalářní cely. Když jsem ji pak zase potkal, našla si příležitost, jak se na temné chodbě pomazlit s mým proutkem. I já jsem jí prokázal přitom stejnou službu a tentokrát s úspěchem, protože mi potřísnila prsty. Přiznala se také, že dosáhla vyvrcholení na otcových kolenou, když ji tloukl. Velká rozkoš, kterou při tom cítila, jí pomohla snést bolestivé pálení na zmučené kůži. Neuronila jedinou slzičku.

14


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents