Ukázka knihy z internetového knihkupectví

��

��

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

��

��

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS183327

��

��


I©(eSltGBkitrNšaodnti9acěk7Pá8náuv-be8lriz0seh-v2iveren4fgo7,rm-a7.ást0zu12Pe)0D1-F9)

doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc., a kolektiv

ZÁKLADY KLINICKÉ ADIKTOLOGIE Autorský kolektiv: MUDr. David Adameèek PhDr. Jiøí Broža MUDr. Jiøí Dvoøáèek, PhD. PhDr. Dana Dobiášová PhDr. Magdalena Frouzová PhDr. Martin Hajný, PhD. Mgr. Barbara Janíková MUDr. Petr Jeøábek, PhD. Mgr. Aleš Kuda MUDr. Stanislav Kudrle MUDr. Jakub Minaøík Mgr. Lenka Miovská doc. PhDr. Michal Miovský, PhD. Mgr. Pavlína Gabrhelíková Müllerová MUDr. Petr Popov PhDr. Martina Richterová Tìmínová MUDr. Vratislav Øehák MUDr. Tomáš Zábranský, PhD. Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3436. publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Jindrová Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 392 Vydání 1., 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2008 Cover Photo © profimedia.cz ISBN 978-80-247-1411-0 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7010-9 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

verze osvit 1, Friday, Wednesday, 17th September, 2008, oøíznout


OBSAH

PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

ÈÁST I. BIO-PSYCHO-SOCIÁLNÍ MODEL V TEORII A PRAXI 1. BIO-PSYCHO-SOCIÁLNÌ-SPIRITUÁLNÍ MODEL ZÁVISLOSTI JAKO VÝCHODISKO K PRIMÁRNÍ, SEKUNDÁRNÍ A TERCIÁRNÍ PREVENCI A KVALIFIKOVANÉ POMOCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Koøeny závislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Primární prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Sekundární prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Terciární prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

17 18 18 20 22

2. NEUROBIOLOGIE ZÁVISLOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Systém odmìny a jeho pøirozená funkce . . . . . . . . . . . . . 2.2 Další funkènì blízké mozkové systémy . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Droga jako umìlý zdroj odmìny . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Funkèní zmìna systému odmìny – „rozmazlený“ mozek . . . . . 2.5 Craving . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Odvykací stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Dùsledky neurobiologického modelu na pojetí závislosti a terapie

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

25 26 27 28 33 33 34 35

3. PSYCHOLOGICKÉ, VÝVOJOVÉ A RODINNÉ FAKTORY VZNIKU A UDRŽOVÁNÍ ZÁVISLOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Rodinné faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Psychologické mechanismy, vývojové potøeby a závislost . . . . . . . 3.3 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

41 41 46 51

4. PSYCHOPATOLOGIE ZÁVISLOSTI . . . . . . . . . . . . . 4.1 Fenomén závislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Syndrom závislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Osobnostní dispozice ke vzniku závislosti a kodependence 4.4 Motivace látkovì závislých . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5 Psychopatologie komplikací . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6 Psychopatologie duální diagnózy . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

53 53 54 56 64 67 70

5. PSYCHIATRICKÁ KOMORBIDITA . . . . . 5.1 Vymezení pojmu psychiatrická komorbidita 5.2 Prevalence psychiatrické komorbidity . . . 5.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

75 75 77 80

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .


5.4 5.5 5.6

Dùsledky psychiatrické komorbidity pro léèbu . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Zvládání psychiatrické komorbidity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Kazuistické ilustrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

6. SOMATICKÉ KOMPLIKACE A KOMORBIDITA . . . . . 6.1 Lokální komplikace spojené s aplikací drog . . . . . . . . 6.2 Postižení orgánù a systémù v souvislosti s užíváním drog . 6.3 Krví pøenosné infekèní choroby u injekèních uživatelù drog

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

88 89 90 92

ÈÁST II. METODY PØEDLÉÈEBNÉ INTERVENCE, LÉÈBY A NÁSLEDNÉ PÉÈE 7. HARM REDUCTION: ÈASNÉ INTERVENCE V NÍZKOPRAHOVÝCH SLUŽBÁCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 7.1 Harm reduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 7.2 Kritika harm reduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 7.3 Nízkoprahový pøístup a nízkoprahové programy . . . . . . . . . . . . . . . 104 7.4 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 8. PORADENSTVÍ V TERÉNNÍ A KONTAKTNÍ PRÁCI . . 8.1 Obecné vymezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Poradenství v programech pro uživatele návykových látek 8.3 Principy poradenství u uživatelù návykových látek . . . . 8.4 Poradenství v terénu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Poradenství v kontaktním èi poradenském centru . . . . . 8.6 Poradenství s uživatelem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.7 Znalosti, dovednosti a osobnost poradce . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

111 111 112 114 116 116 117 118

9. PORADENSTVÍ A PRÁCE S MOTIVACÍ . . . . 9.1 Vývoj pohledu na „motivaci ke zmìnì“ . . . . 9.2 Cíle motivaèního rozhovoru . . . . . . . . . . 9.3 Teoretická východiska motivaèního rozhovoru 9.4 Základy metody motivaèního rozhovoru . . . 9.5 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

121 121 122 123 125 128

10. ZVLÁDÁNÍ AKUTNÍ INTOXIKACE A ODVYKACÍCH STAVÙ 10.1 Alkohol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2 Opioidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3 Kanabinoidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4 Sedativa a hypnotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.5 Stimulancia (zejména pervitin a kokain) . . . . . . . . . . . . . . 10.6 Halucinogeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.7 Rozpouštìdla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

131 133 135 137 138 140 141 141

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .


11. FARMAKOTERAPIE PORUCH VYVOLANÝCH ÚÈINKEM NÁVYKOVÝCH LÁTEK A SUBSTITUÈNÍ LÉÈBA . . . . . . . . . . . . . . 145 11.1 Farmakoterapie poruch vyvolaných jednotlivými látkami . . . . . . . . . . . 146 11.2 Substituèní léèba u závislostí na opioidech . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 12. PSYCHOTERAPIE V LÉÈBÌ ZÁVISLOSTÍ . . . . . . . . . . . . . 12.1 Obecnì o psychoterapii a psychoterapiích . . . . . . . . . . . . . . 12.2 Transteoretické úèinné faktory v psychoterapi u návykových poruch 12.3 Terapeutický vztah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4 Psychoterapie zamìøené na zmìnu chování . . . . . . . . . . . . . 12.5 Psychoterapie zamìøené na zmìnu osobnosti a podporu jejího zrání 12.6 Skupinové terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.7 Závìr: psychoterapie v kontextu léèby závislostí . . . . . . . . . . Pøíloha: Pùvodní metody skupinové psychoterapie se závislými: „synanonský“ encounter a bonding . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

187 187 191 192 195 196

14. TERAPEUTICKÁ KOMUNITA A JEJÍ APLIKACE . . . . . . . 14.1 Definice terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.2 Historie a vývoj terapeutických komunit . . . . . . . . . . . . 14.3 Spoleèné znaky terapeutických komunit . . . . . . . . . . . . . 14.4 Terapeutické komunity v Èeské republice . . . . . . . . . . . . 14.5 Charakteristika terapeutických komunit pro závislé . . . . . . . 14.6 Cíle a prostøedky terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . Pøíloha: Úèinné faktory terapeutické komunity v léèbì závislostí (Kooyman, 1993; úprava Kalina, 2000) . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

199 199 199 201 202 203 206

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . 180 . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . .

159 159 160 164 167 172 175 179

. . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . .

16. PREVENCE A ZVLÁDÁNÍ RELAPSU 16.1 Co je vlastnì prevence relapsu . . . . 16.2 Recidiva nebo relaps? . . . . . . . . 16.3 Vysoce rizikové situace . . . . . . . 16.4 Craving (bažení) . . . . . . . . . . . 16.5 Dovednosti zvládání . . . . . . . . . 16.6 Pocit vlastní úèinnosti . . . . . . . . 16.7 Syndrom porušení abstinence . . . .

. . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . .

15. SOCIÁLNÍ REHABILITACE A NÁSLEDNÁ PÉÈE 15.1 Sociální rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2 Nezbytné složky programu následné péèe . . . . . 15.3 Tým programu následné péèe . . . . . . . . . . . 15.4 Praxe následné péèe . . . . . . . . . . . . . . . . 15.5 Návaznost v systému péèe . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . .

13. RODINNÁ TERAPIE A PRÁCE S RODINOU 13.1 Východiska a vývoj rodinné terapie . . . . . 13.2 Skupiny s blízkými závislých . . . . . . . . 13.3 Rodinná terapie . . . . . . . . . . . . . . . . 13.4 Pravidla pro práci s rodinou . . . . . . . . . 13.5 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . 210

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

215 216 217 221 221 222

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

225 226 226 229 229 230 231 231


16.8 Dynamika relapsu – skrytí pøedchùdci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 16.9 Prevence relapsu v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233

ÈÁST III. PRÁCE SE SPECIFICKOU KLIENTELOU 17. ZÁVISLOST NA PROCESECH . . . . . 17.1 Gambling . . . . . . . . . . . . . . . 17.2 Závislost na komunikaèních médiích 17.3 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøíloha: Anketa „podivného chování“

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

237 237 243 249 249

18. DÌTI A MLADISTVÍ . . . . . . 18.1 Charakteristika cílové skupiny 18.2 Dìti . . . . . . . . . . . . . . 18.3 Dospívající . . . . . . . . . . 18.4 Závìr . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

253 254 255 257 262

19. ŽENY A MUŽI JAKO SPECIFICKÉ CÍLOVÉ SKUPINY . . . . . 19.1 Genderová specifika žen – uživatelek drog . . . . . . . . . . . . 19.2 Genderovì vstøícné léèebné programy . . . . . . . . . . . . . . . 19.3 Genderový problém v terapeutické komunitì pro drogovì závislé 19.4 Genderová specifika mužù – uživatelù drog . . . . . . . . . . . . 19.5 Genderová citlivost a rovný pøístup . . . . . . . . . . . . . . . . 19.6 Závislé matky s dìtmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

265 265 266 268 270 271 272

20. UŽIVATELÉ DROG V KONFLIKTU SE ZÁKONEM . . . . . . . . . 20.1 Pachatelé drogové kriminality ve statistických datech . . . . . . . . . 20.2 Pachatelé drogové kriminality – z jakých cílových skupin se rekrutují 20.3 Specifika práce s uživateli drog v konfliktu se zákonem . . . . . . . 20.4 Specifické služby pro uživatele drog v konfliktu se zákonem . . . . . 20.5 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

275 276 277 279 287 288

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

293 293 295 298 300 301 303

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

ÈÁST IV. PODPORA ÚÈINNÝCH INTERVENCÍ 21. FAKTORY VÝZNAMNÉ PRO LÉÈBU, ZMÌNU A ÚZDRAVU 21.1 Faktory na stranì klienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.2 Faktory v prùbìhu léèby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.3 Faktory úzdravy: co znamená zmìna . . . . . . . . . . . . . . 21.4 Faktory životních etap, vývojové úkoly . . . . . . . . . . . . . 21.5 Faktory na stranì léèebného programu a zaøízení . . . . . . . . Pøíloha: Co znamená úèinná léèba . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

22. EVALUACE ADIKTOLOGICKÝCH PROGRAMÙ A SLUŽEB . . . . . . . 307 22.1 Základní pøedpoklady pro provádìní evaluace . . . . . . . . . . . . . . . . 307 22.2 Teoretická východiska a aplikaèní možnosti evaluace . . . . . . . . . . . . . 309


23. VÝZKUM V ADIKTOLOGII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 23.1 Kvantitativní drogová epidemiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 23.2 Kvalitativní drogová epidemiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331

PØÍLOHY PØEHLED PSYCHOTROPNÍCH LÁTEK A JEJICH ÚÈINKÙ 1. Alkohol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Opioidy a opiáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Zneužívaná farmaka s psychotropním úèinkem . . . . . . . . 4. Konopné drogy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Halucinogeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6. Psychomotorická stimulancia . . . . . . . . . . . . . . . . . 7. Tìkavé látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8. MDMA a taneèní drogy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9. Tabák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

339 341 344 349 351 354 356 360 362 364

SYSTÉM PÉÈE A JEHO SLOŽKY . 1. Terénní programy . . . . . . . 2. Nízkoprahová kontaktní centra 3. Detoxifikaèní jednotky . . . . 4. Substituèní léèba . . . . . . . . 5. Ambulantní léèba . . . . . . . 6. Denní stacionáøe . . . . . . . . 7. Støednìdobá ústavní léèba . . . 8. Terapeutické komunity . . . . 9. Doléèovací programy . . . . . 10. Ostatní zaøízení a služby . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

369 370 372 375 376 378 379 381 382 382 384

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

SEZNAM ZKRATEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387


/ 11

PØEDMLUVA

Pojem „adiktologie“1 se v naší odborné veøejnosti šíøí od poèátku tohoto desetiletí a je stále více pøijímán. Znaènou zásluhu na tom má zejména odborný èasopis Adiktologie, který vychází od roku 2001, a bakaláøský studijní obor Adiktologie, zahájený na 1. lékaøské fakultì Univerzity Karlovy v roce 2005. Adiktologii chápeme jako multidisciplinární obor, který se zamìøuje na prevenci, léèbu a výzkum užívání návykových látek a jiných forem potenciálnì závislostního chování, jejich dopadù na jedince a na spoleènost a na sociální reintegraci osob, které v dùsledku takových forem chování strádají. Obor vznikl v dùsledku postupnì narùstajícího propojování nových poznatkù o pøíèinách a rozvoji závislého chování z oborù medicíny, psychologie, sociologie a sociální práce. Jeho jádrem je bio-psycho-sociální model závislosti a léèby podle Svìtové zdravotnické organizace (WHO), souèasnì však obor reflektuje i poznatky z dalších vìdních oborù, jako jsou napø. ekonomika, právo, kriminologie, pedagogika, politologie, religionistika èi kulturní a sociální antropologie. Ke studiu specifických forem lidského chování s potenciálem vytvoøení závislosti tedy adiktologie pøistupuje v širším výkladovém rámci studia kulturních, historických, sociálních, ekonomických, environmentálních a strukturálních podmínek a faktorù, jež ovlivòují chování èlovìka.2 V jádru tohoto pojetí adiktologie je tudíž to, co Jaroslav Skála v minulosti nazýval „ATologie“ (alkoholismus a toxikomanie). Multidisciplinární pøístup, který volíme, pak odpovídá jednomu ze zøetelných soudobých trendù vývoje vìdních oborù a odborné práce: vedle stále vìtší diverzifikace a hyper-specializace, která je patrná od samého poèátku vìdy v naší civilizaci, se stále více dostává ke slovu mezioborová integrace, zamìøená z rùzných stran na urèitý problémový okruh, ohnisko èi téma. Pøíkladem v nám blízké oblasti mùže být napø. obor veøejného zdraví (public health) nebo duševního zdraví (mental health).3 Byl to ostatnì právì Jaroslav Skála, zakladatel èeské adiktologie, který mezioborový pøístup zastával a prosazoval v dobách, kdy to bylo neobvyklé a kdy dominoval pøístup biomedicínský v konfrontaci s pøístupy sociálnì-výchovnými a morálními.4 Jedním z paradigmat patriarchy oboru, v nichž 1

2

3

Z latinského „addictus“ a øeckého „logos“. Pojem je tvoøen obdobnì jako napø. antropologie, gerontologie nebo neonatologie. Poslednì jmenovaný název oboru pak ukazuje, že se pøipouští i kombinace latinského a øeckého základu, což je v pøípadì adiktologie nezbytné: øecké „exartemenón“ èi „exartemené“ je slovo mimo Øecko zcela neznámé a spojení „exartemologie“ by asi všechny pøekvapilo, zatímco latinský výraz je pøes anglické „addict“ široce srozumitelný a obèas se setkáváme i s anglickými termíny „addictology“, „addictologic/al“. Viz Výroèní zpráva za rok 2006, Centrum Adiktologie, Psychiatrická klinika 1. lékaøské fakulty UK v Praze. Toto pojetí odpovídá okruhu témat, jímž se zabývá souèasná Spoleènost pro návykové nemoci Èeské lékaøské spoleènosti J. E. Purkynì (SNN ÈLS JEP), která je nejvíce „mezioborová“ ze všech odborných spoleèností ÈLS JEP. Za zmínku stojí, že na podporu práce a rozvoje SNN byl v roce 2007 založen Èeský adiktologický institut. Viz napø. Miovský, M. (2007). Zdravotnický obor adiktologie: reflexe vzniku, souèasného vývoje a budoucího smìøování kvalifikaèního studia. Adiktologie, 7 (2), s. 138–153.


12

/

Základy klinické adiktologie

se – leckdy k vlastnímu pøekvapení – stále pohybujeme, je i to, že rozvoj oboru má odpovídat na soudobé poznatky i potøeby praxe a jít vždy o krok dál za tuto aktuální reflexi. Co je tedy „klinická adiktologie“? Tento pojem zužuje ohnisko na témata relevantní pro pøímou práci s pacientem èi klientem. 5 Jde tedy o „léèbu“ v širším slova smyslu, kam napø. v pojetí EMCDDA6 patøí nejen medicínské služby, ale všechny specializované služby, medicínské i nemedicínské, které jsou poskytovány souèasným nebo bývalým uživatelùm drog v souvislosti s jejich užíváním psychotropních látek, tj. rùzné typy ambulantní léèby a služeb, nemocnièní péèe, rezidenèní léèba v terapeutických komunitách, nízkoprahové služby zamìøené na snižování rizik plynoucích ze zneužívání drog, léèba a služby ve vìzení atd.7 Tento okruh jsme v této publikaci rozšíøili o práci s rodinou a blízkými identifikovaného klienta èi pacienta, což je nedílná a efektivní souèást øady uvedených programù a služeb (v ÈR opìt Skálovou zásluhou). Prozatímním vrcholem mezioborového pojetí adiktologie je dvousvazková publikace „Drogy a drogové závislosti“ z roku 2003.8 Rozsáhlá publikace (cca 830 stran, 90 kapitol, 40 autorù), známá pod pracovním názvem Textbook, je pokládána za významný edièní i autorský èin, který ukázal, že èeská odborná obec je dostateènì kompetentní a sebevìdomá, aby mohla takové dílo vytvoøit z vlastních zdrojù a netìžit pouze z pøekladù. Èasem se však ukázalo potøebné pokroèit dál a více do hloubky. Témìø po pìti letech jsme k tomu pøistoupili se zúženým a ponìkud obmìnìným autorským týmem a v zúženém rozsahu (19 autorù, 25 kapitol èi obdobných celkù) s ohniskem ve výše vysvìtleném úseku klinické adiktologie. Z mnoha dùvodù nebyla možná ani žádoucí pouhá replika kapitol v Textbooku: bylo nezbytné pøinést urèitou „pøidanou hodnotu“, ať už ve formì tematické integrace, nebo ve formì obohacení o nové poznatky z praxe èi z literatury. Vìøím, že se to podaøilo v pøesvìdèivé míøe. Publikace je rozdìlená do nìkolika èástí. První èást zobrazuje rùzné dimenze bio-psycho-sociálního modelu WHO a pokraèuje v pokusu jej rozšíøit na model bio-psycho-sociálnì-spirituální, pøièemž pojem „spirituální“ reflektuje v poslední dobì vzrùstající zájem zahranièních i našich autorù zabývajících se léèbou závislostí o problematiku smyslu života, o duchovní, hodnotový a existenciální rozmìr, jehož deficit u alkoholismu kdysi jasnozøivì spatøil Carl Gustav Jung. Druhá èást pojednává o metodách, které se v rámci bio-psycho-sociálního modelu používají a které jsme charakterizovali jako „léèba v širším slova smyslu“: jde o metody pøedléèebné intervence, léèby, sociální rehabilitace a následné péèe. Tøetí èást se soustøeïuje na spe4 5 6 7 8

Viz Kalina, K. (2003). Modely závislosti a pøístupy k uživatelùm drog. In: Kalina, K., et al. Drogy a drogové závislosti – mezioborový pøístup. Kapitola 1/8. Praha: NMS/Úøad vlády ÈR. „Kliné“ je øecky „lùžko“; pojem „klinický“ však i v medicínì dávno pøesáhl okruh nemocnièní léèby. European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addictions, agentura Evropské unie se sídlem v Lisabonu. Viz Zábranský a Miovský: Výzkum v adiktologii, kapitola 23 v této publikaci. Kalina, K., et al. (2003). Drogy a drogové závislosti – mezioborový pøístup. Praha: NMS/Úøad vlády ÈR. Publikace vznikla za podpory Rady Evropy – Skupiny Pompidou v rámci programu DDRSTP II (Drug Demand Reduction Staff Training Programme); èeský projekt DDRSTP II-CR vedl Josef Radimecký. V rámci projektu DDRSTP II-CR vznikla ještì pøedtím publikace lexikonového typu: Kalina, K., et al. (2001). Mezioborový glosáø pojmù z oblasti drog a drogových závislostí. Praha: Filia Nova / Úøad vlády ÈR. Tìmito dvìma publikacemi jsme promluvili sami k sobì i do Evropy o své tradici a úrovni: kromì dìl v anglickém, francouzském a nìmeckém jazyce nic podobného neexistuje.


Pøedmluva

/

13

cifickou klientelu a kromì jiného pøivádí do okruhu pozornosti – v duchu výše uvedeného pojetí oboru adiktologie – i závislostní chování, ve kterém nehraje roli látka vyvolávající závislost, ale proces (hráèství nebo podlehnutí komunikaèním médiím). Jakkoli jejich zaèlenìní mùže vyvolat spory, je zøejmé, že vnìjší substance nemusí být výhradní determinantou vzniku chování závislostního typu. Tzv. nelátkové závislosti (dosud øazené do kategorie nutkavých poruch) hrají stále vìtší roli v našem problémovém okruhu a lze si pøedstavit budoucnost, kdy užívání nìkterých návykových látek již bude nahrazeno právì „procesy“. Ètvrtá èást knihy pøináší kapitoly z obecnìjších oblastí, významných pro adiktologickou praxi a podporujících úèinné intervence. Pøílohy podávají podle jednotné osnovy pøehled jednak o jednotlivých návykových látkách, jejich úèinku a riziku, jednak o jednotlivých složkách systému odborné péèe o uživatele a závislé. V pozadí publikace je nepøíliš snadná editorská práce, nezbytná k tomu, aby publikace tohoto typu byla více než sborníkem. Adiktologie je nejen mezioborovou, ale v naší zemi i meziosobnostní a mezigeneraèní záležitostí. Stejnì jako v pøedchozích pøípadech je zøejmé, že kolektivní monografie je zrcadlem stavu naší odborné komunity. Kromì jiného ukazuje, že støední èi zralejší generace, která èást své odborné dráhy prožila (nebo ji alespoò zaèínala) v podmínkách mezinárodní izolace, nedostatku odborné literatury a minimálních publikaèních možností, mùže i dnes pøedstavovat mimoøádný zdroj praktických zkušeností a tvoøivých myšlenek. Na druhé stranì lze zaznamenat dynamický nástup mladé generace, která plnì využívá soudobých možností a jejíž pøíslušníci se v relativnì nízkém vìku stávají kompetentními profesionály i ve smyslu kultury psaní odborných textù. Mezigeneraèní soutìž pøináší nové podnìty; zároveò je jasné i bez rozpletení odborných anamnéz, vlivù a následovnictví, že zde v tom nejlepším smyslu slova existuje i mezigeneraèní èi transgeneraèní kontinuita. Pøi tak velkém rozsahu díla a poètu autorù je pochopitelnì problémem vnitøní jednota, soudržnost a nepøekrývání obsahu jednotlivých kapitol. Nìkterá témata se vícekrát opakují, obvykle však z rùzných pohledù a v rámci autorské logiky pøíslušné kapitoly èi pøílohy. Nahrává tomu i prùniková koncepce kapitol a pøehledových pøíloh. V prùøezu rùzných autorských prezentací se také leckdy setkáváme s jakýmsi „panelem“ názorù k urèitým tématùm a problémùm, jako je napø. motivace k léèbì, vztah psychoterapie a farmakoterapie, užití medikamentózní léèby v urèitých situacích, akcent na behaviorální (èi kognitivnì behaviorální) a/nebo psychodynamické komponenty v nefarmakologických intervencích apod. I když tyto prùniky a vnitøní diskuse èasto nesplòují požadavek „uèebnicové jednoznaènosti“, nebylo mým zámìrem tento zajímavý rozmìr publikace eliminovat. Zároveò se objevuje øada tematických mezer. Pøes veškerou snahu jsme stále mnoho dlužni tématu legálních a tolerovaných drog: tìkavým látkám, tabáku a zejména alkoholu, i když jeho akèní rádius ve smyslu zdravotních a sociálních škod má pøibližnì desetinásobný rozsah než nelegální drogy. Nejsou zcela sjednocené farmakoterapeutické pøístupy a jejich postavení vedle pøístupù psychosociálních; v nich pak chybí zejména podrobnìjší zpracování repertoáru poradenských, èasných a skupinových intervencí èeskými autory. Dalším dluhem je téma „case management“ jako rámce a zázemí odborných intervencí. Co se týèe specifické klientely, vzrùstá dùležitost etnických minorit a migrantù, ale k odbornému zpracování praktických zkušeností èas


14

/

Základy klinické adiktologie

zatím ještì nedozrál. Tato prázdná nebo nedostateènì zaplnìná místa jsou výzvou k autorské a editorské práci v dalších letech. Nakonec v celé koncepci publikace i v jednotlivých kapitolách se jistì najde øada nedostatkù a na samém konci zùstává, jako vždy, pocit, že by se všechno ještì mìlo pøepracovat. Ale jednou je nutné dílo uzavøít a podìkovat všem, kteøí se na nìm v jakékoli roli podíleli, i tìm, kteøí je v pracovních i osobních vztazích pøi tom podporovali. Sám za sebe chci podìkovat: nakladatelství Grada za to, že se publikace ujalo, a oborové šéfredaktorce paní Mgr. Gabriele Plickové za trpìlivost s ponìkud opoždìným dodáním publikace (1 rok a 1 mìsíc oproti poèáteèní dohodì); n autorskému týmu za jeho odpovìdný pøístup vùèi tématùm i vùèi mé editorské aktivitì – v øadì pøípadù mi to pøineslo korektivní emoèní zkušenost v pozitivním smyslu ve srovnání se spoluprací v minulosti; n sdružení SANANIM a Centru adiktologie za kolegiální podporu pøi této odborné práci; n své rodinì a nejbližším blízkým za osobní podporu a toleranci vùèi èlovìku, který tráví veèery, noci a víkendy u poèítaèe s prazvláštní neziskovou motivací; též s vdìènou vzpomínkou na mou zemøelou ženu Janu, která tohle dobøe znala celých 30 let. n

Jménem autorského týmu vìnuji tuto publikaci památce zakladatele èeské adiktologie, doc. MUDr. Jaroslava Skály, CSc., nositele státního vyznamenání Za zásluhy. Náš velký uèitel, který odešel 25. listopadu 2007 ve vìku 91 a pùl roku, by z ní mìl jistì radost. Praha, listopad 2007

doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc.


I. Bio-psycho-sociální model v teorii a praxi


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents