Účinnost rekvalifikací při zaměstnávání žen

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Účinnost rekvalifikací při zaměstnávání žen Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Jitka Dušková, Ph.D.

Eva Hanáková

Brno 2014

Na tomto místě bych ráda poděkovala především Ing. Jitce Duškové, Ph.D. za vedení mé práce, pohotovost, odborné rady a celkovou ochotu pomoci. Dále pak mé rodině a snoubenci, převážně za trpělivost během celé doby mého studia.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Účinnost rekvalifikací při zaměstnávání žen vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 21. května 2014

_______________________________

Abstract Hanáková E. The Effectiveness of Retraining Focused on Employment of Women. Bachelor thesis. Brno, 2014. This bachelor thesis aims to evaluate retraining as a key instrument of an active employment policy. The following text focuses on retraining programs for women and some high-risk subgroups (women coming back to the labour market after an extended period of absence e.g. maternity leave and the women over 55). The theoretical part of this thesis clarifies terms closely related to this issue. Purpose of the analytical part is to evaluate the training programs effectiveness. Public statistical data available on the Ministry of Labour and Social Affairs portal have been used to support the statements of the analytical part. Keywords Labour market, retraining, active labour market policy, unemployment, women.

Abstrakt Hanáková E. Účinnost rekvalifikací při zaměstnávání žen Bakalářská práce. Brno, 2014. Tato bakalářská práce se zaměřuje na zhodnocení účinnosti rekvalifikace jako jednoho z hlavních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Text cílí na rizikovou skupinu žen a některých vysoce rizikových podskupin (ženy vracející se na trh práce po mateřské dovolené, ženy starší 55 let a ženy dlouhodobě nezaměstnané). První (teoretická) část práce se zaměřuje na objasnění základních pojmů spojených s danou problematikou. Praktická část se pak věnuje samotné rekvalifikaci a hodnocením její účinnosti. Analytická část je podložena převážně daty z veřejně dostupných statistik Ministerstva práce a sociálních věcí. Klíčová slova Trh práce, rekvalifikace, aktivní politika zaměstnanosti, nezaměstnanost, ženy.

Obsah

9

Obsah 1

Úvod

15

2

Cíl práce a metodika

17

3

Literární přehled

20

3.1

Trh práce a nezaměstnanost........................................................................................ 20

3.2

Politika zaměstnanosti................................................................................................... 23

3.3

Rekvalifikace ...................................................................................................................... 26

3.3.1

Subjekty podílející se na rekvalifikaci ............................................................ 27

3.3.2

Rozdělení rekvalifikací......................................................................................... 28

3.3.3

Financování rekvalifikace ................................................................................... 30

3.3.4

Účinky rekvalifikace a její hodnocení............................................................. 31

3.4 4

Postavení žen na trhu práce......................................................................................... 33

Analytická část

36

4.1

Nezaměstnanost žen ....................................................................................................... 36

4.2

Rekvalifikace žen.............................................................................................................. 44

4.2.1

Využití rekvalifikace v porovnání s ostatními nástroji APZ .................. 44

4.2.2

Účast a úspěšnost rekvalifikačních kurzů .................................................... 46

4.2.3

Účinnost rekvalifikačních programů .............................................................. 49

4.2.4

Vzdělávací instituce a rekvalifikační kurzy................................................. 53

5

Diskuze

55

6

Závěr

59

7

Literatura

61

A

Příloha

65

10

Obsah

Seznam obrázků

11

Seznam obrázků Obr. 1 Obecná míra nezaměstnanosti v letech 2003 až 2012 (v %)

34

Obr. 2 Míra ekonomické aktivity dle věku v roce 2012 (v %)

35

Obr. 3 Struktura neumístěných uchazečů o zaměstnání dle pohlaví v letech 2007 až 2013

37

Obr. 4 Struktura neumístěných žen dle doby v letech 2007 až 2013 (k 31.12.)

39

Obr. 5 Struktura nezaměstnanosti žen dle vzdělání v letech 2007 až 2013 (k 31.12.)

40

Obr. 6 Struktura nezaměstnanosti žen dle věku v letech 2007 až 2013 (k 31.12.)

41

Obr.7 Využití nástrojů APZ včetně rekvalifikací v porovnání s počtem nezaměstnaných

45

Obr. 8 Obecná úspěšnost u závěrečných zkoušek (4. čtvrtletí)

48

Obr. 9 Úspěšnost u závěrečných zkoušek dle věku (4. čtvrtletí)

49

12

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1 Výdaje na státní politiku zaměstnanosti v ČR v letech 2005 až 2012 (v mil. Kč)

26

Tab. 2 Výdaje na rekvalifikaci v ČR v letech 2005 až 2012 (v mil. Kč) a podíl na celkových výdajích na APZ

30

Tab. 3 Obecná míra nezaměstnanosti (za osoby ve věku 15 a více let) od 2003 do 2012 (v %)

34

Tab. 4 Míra zaměstnanosti (za osoby ve věku 15 a více let) od 2003 do 2012 (v %)

35

Tab. 5 Vývoj počtu pracovních míst vůči uchazečům o zaměstnání

37

Tab. 6 Ekonomicky aktivní ženy dle věku (v tis.)

41

Tab. 7 podíl uchazeček o zaměstnání ve věku 15-64 let k obyvatelstvu ve stejném věku (v %)

42

Tab. 8 Zařazení uchazečů o zaměstnání do do programů APZ a rekvalifikace

45

Tab. 9 Uchazeči v rekvalifikaci od počátku roku (4. čtvrtletí)

46

Tab. 10 Uchazeči v rekvalifikaci od počátku roku dle věku (4. čtvrtletí)

47

Tab. 11 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců (4. čtvrtletí)

50

Tab. 12 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců dle délky nezaměstnanosti (4. čtvrtletí)

51

Tab. 13 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců dle věku (4. čtvrtletí)

51

Tab. 14 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců dle vzdělání (4. čtvrtletí)

52

Seznam zkratek

13

Seznam zkratek APZ ČR ČSÚ EU ESF ILO MPSV MŠMT OP LZZ OSVČ PPZ RIP SPZ ÚP VŠPS VÚPSV

Aktivní politika zaměstnanosti Česká republika Český statistický úřad Evropská unie Evropský sociální fond International Labour Office Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost Osoba samostatně výdělečne činná Pasivní politika zaměstnanosti Regionální individuální projekty Státní politika zaměstnanosti Úřad práce Výběrové šetření pracovních sil Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

Úvod

15

1 Úvod Vysoká míra nezaměstnanosti patří nepochybně mezi hlavní ekonomické problémy dnešního světa. Ztráta zaměstnání nepříznivě ovlivňuje jak jedince, tak celou společnost. Nezaměstnaná osoba primárně ztrácí prostředky pro krytí běžných nákladů a snižuje životní úroveň svoji i celé rodiny, dále pak může nezaměstnanost negativně ovlivňovat zdraví, rodinné vztahy, společenské postavení, sebevědomí či schopnost rozumně nakládat s časem. Masová nezaměstnanost má pak negativní dopady na celou společnost, nevyužití všech dostupných zdrojů totiž snižuje výstup ekonomiky a dochází ke zpomalení ekonomického růstu či hospodářské recesi. Nejenže ekonomika nedosáhne potenciálního výstupu, státní rozpočet je navíc zatížen vyplácení sociálních dávek, od nezaměstnaných není vybírán příspěvek na sociální a zdravotní pojištění a snižuje se kupní síla obyvatelstva. Cílem většiny dospělé populace je tedy stav zaměstnanosti. Zaměstnání člověku umožňuje kromě získání finančních prostředků možnost seberealizace, zvyšování sebevědomí či budování určitého společenského postavení. Trh práce je velice specifický a obecně nelze zajistit jeho rovnováhu pouze s využitím tržních mechanizmů.1 Většina vyspělých ekonomik, včetně České republiky, proto podporuje rovnováhu na trhu práce pomocí aktivit, které se souhrně označují jako politika zaměstnanosti. Díky výše zmíněným sociálním i ekonomickým dopadům se politika zaměstnanosti, především její aktivní složka, stává významnou součástí hospodářské politiky. Aktivní politika zaměstnanosti sestává z aktivit podporujících zařazení pracovníků na trh práce. Tato opatření jsou cílena především na skupiny obyvatel nejvíce ohrožených nezaměstnaností, tedy absolventů škol, osob bez kvalifikace, ženy, osob se zdravotním postižením, jedinců v předdůchodovém věku či ženy vracející se po mateřské dovolené nebo pečující o dítě. Jedním z nejvyužívanějších a nejefektivnějších nástrojů, především při řešení strukturální a dlouhodobé nezaměstnanosti, je rekvalifikace. Účelem rekvalifikačních programů je podpora nezaměstnaných osob za účelem rožšíření jejich stávající kvalifikace nebo získání nové a následnému začlenění zpět na trh práce. Ženy mají při uplatňování na trhu práce často stížené podmínky, díky mateřství jsou mnohdy nuceny opustit zaměstnání i na několik let.2 Kvůli neustálému technologickému rozvoji a dynamice pracovního trhu může několikaletý výpadek znamenat snížení či úplnou ztrátu kvalifikace. V neposlední řadě jsou ženy více ohroženy přímou i nepřímou diskriminací. Přestože jsem si Dle Kenese je třeba intervence do ekonomiky za účelem regulace nezaměstnanosti. Nutno podotknout, že dnešním cílem není dosažení plné zaměstnanosti, ale dosažení přírozené míry nezaměstnanosti či „stabilní a nízké nezaměstnanosti“. 2 Abstrahujeme zde od faktu, že na rodičovskou dovolenou mohou nastoupit i muži, jelikož jejich počet je v ČR stále zanedbatelný. 1

16

Úvod

vědoma faktu, že získání a především následná interpretace některých dat týkajících se rekvalifikace není nejsnazší a závěry nemusí být jednoznačné, shledávám problematiku nezaměstnanosti a rekvalifikace žen (a některých vysoce rizikových podskupin jako jsou ženy vracející se na trh práce po několikaleté odmlce po mateřské dovolené, dlouhodobě nezaměstnané ženy nebo ženy starší 55 let) za zajímavou a tudíž hodnou hlubšího prozkoumání na úrovni bakalářské práce.


17

2 Cíl práce a metodika Tato bakalářská práce si klade za cíl formulaci doporučení pro zvýšení účinnosti rekvalifikací jako jednoho z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR. Vzhledem k šíři cíle je práce zúžena na skupinu žen a dále některých vysoce rizikových podskupin. Pro splnění hlavního cíle je nutné zodpovědět několik dílčích otázek: • jak funguje nástroj rekvalifikace, • jaká je situace žen na trhu práce a které skupiny jsou nejvíce ohroženy nezaměstnaností, • jak efektivní je rekvalifikace při řešení nezaměstnanosti žen, • jaká jsou doporučení pro zvýšení účinnosti rekvalifikací žen a jaké jsou případné alternativy v rámci APZ. Naplnění těchto cílů vyžaduje užití metod deskripce, analýzy, syntézy, indukce, abstrakce a komparace a sestavení metodiky pro hodnocení účinnosti. Třetí kapitola (Literální přehled) se věnuje objasnění základních pojmů, které souvisí s cílovou problematikou a je zde využita především metoda deskripce. Kapitole je členěna na čtyři podkapitoly, z nihž první si klade za cíl seznámit čtenáře se základními pojmy z oblasti trhu práce, které jsou dále použity v analytické části. Druhá podkapitola je zaměřena na politiku zaměstnanosti. Třetí část literárního přehledu se věnuje rekvalifikaci a objasnění jejího fungování v České republice. Poslední podkapitola nastíní problematiku zaměstnanosti žen. Čtvrtá kapitola (Analytická část) se v první části věnuje analýze trhu práce a struktuře nezaměstnanosti žen, kde identifikuje rizikové skupiny dle různých parametrů (věk, vzdělání, délka nezaměstnanosti). Data pro tuto analýzu byla volena tak, aby zachytila již období těsně před krizí a následný vývoj. Dále posuzuje četnost využití a úsěpšnost rekvalifikačních programů u jednotlivých skupin. Následuje analýza účinnosti rekvalifikací při zaměstnávání žen a jednotlivých podskupin, posuzuje při tom primárně úspěšnost umístění na trhu práce po absolvování kurzu a dle těchto výsledků nastiňuje možné cílení rekvalifikací vzhledem k problematice žen. V páté kapitole jsou diskutovány možnosti a limity použité metodiky, její vhodnost při hodnocení účinnosti rekvalifikace a jejím alternativám. Dále je provedena diskuze výsledků a komparace s výsledky výzkumných prací na toto téma z předchozích let. V poslední, šesté kapitole, jsou shrnuty výsledky a závěry práce.

18


Zdroje dat a problematika sledování a získávání dat Primárním zdrojem dat pro tuto práci byly statistické údaje dostupné na Integrovaném portále Ministerstva práce a sociálních věcí (Portál MPSV). Tato data pochází z informačního systému OK Práce a jejich dostupnost je po roce 2011 značně limitovaná. Konkrétně se jedná o omezení v oblasti evidence statistických údajů týkajících se rekvalifikací (a ostatních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti), které v centralizované podobě neexistují od počátku roku 2012 a do současné doby nebyly plně obnoveny. Jednotlivé pobočky úřadu práce mají povinnost reportovat v podstatě jen základní informace (počet účastníků rekvalifikace v daném roce), které počítají ručně, jelikož současný informační systém vedení statistik nepodporuje. Všechny ostatní data jsou evidována a analyzována pouze dle uvážení jednotlivých pracovníků, z toho důvodu je prakticky nemožné porovnávat data v rámci regionů, provádět meziroční srovnání či jinak analyzovat výsledky spojené s rekvalifikací jednotlivých struktur uchazečů.3 Z níže uvedené části komunikace s RNDr. Touškovou z úřadu práce v Brně však kromě objasnění současného problému vyplývá i náznak nápravy – tedy navrácení původního systému OK Práce a znovuzavedení sběru dat: „Za roky 2012-2013 žádné statistiky prakticky nejsou. A nejen v rekvalifikacích. Nové programové vybavení, které zavedl na Úřady práce bývalý ministr Drábek prostě s žádnými statistikami nepočítalo. Takže se složitě ručně počítaly alespoň nějaké základní, ale pokud jde o struktury - tedy to, co byste potřebovala a co Vás zajímá, tak to opravdu není. (...) Od počátku roku 2014 se sice vrátil starý systém (OK Práce), ale statistiky za rekvalifikace stále nejsou funkční (nejsou doplněna všechna potřebná data, jsou problémy s migrací, některá předchozí systém vůbec neobsahoval...). Na odděleních rekvalifikací si jednotliví pracovníci různě dle svého uvážení a potřeb možná sami pro sebe nějaké statistiky vedli, ale obávám se, že nikoli v rozsahu, který by byl pro Vás použitelný. (...) V každém případě oficiální údaje neexistují (...) Nějaké srovnání s republikou nepřipadá v úvahu...“ (RNDr. Eva Toušková, krajská pobočka ÚP v Brně). Evidence dat vzdělávacích institucí je na tom ještě o poznání hůře. Tato zařízení jsou povinna poskytovat pouze základní statistická data o jejich kurzech. Tyto informace se vyplňují přímo přes stránky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) do on-line formuláře a týkají se počtu frekventantů v jednotlivých oborech, tzn. celkový počet účastníků jednotlivých akreditovaných programů za kalendářní rok a z toho celkový počet úspěšně ukončených. Žádné další bližší údaje zatím MŠMT nevyžaduje. Dle informací poskytnutých oslovenými zástupci rekvalifikačních institucí vyplývá, že další statistická data nijak neevidují (informace o rekvalifikantech jsou například dostupné pouze ve formě přihlášek Téma této bakalářské práce bylo zadáváno počátkem roku 2013. Mnohé statistiky a výroční zprávy jsou obvyhle publikovány v prvním či druhém črvrtletí následujícího roku. Informace, že rok 2011 byl posledním, ke kterému lze dohledat detailní statistiky o rekvlifikaci na celorepublikové úrovni tedy nebyl v době definice cílů této práce a ověřování dostupnosti dat znám.

3


19

do kurzů). Žádné zařízení se nevyjádřilo ve smyslu, že by evidovalo úspěšnost jejich absolventů na trhu práce. V neposlední řadě byla patrná neochota interní údaje s kýmkoli sdílet. Přestože tedy některá vzdělávací zařízení mohou vést vlastní evidence nebo databáze, možnost jejich zveřejnění je jen málo pravděpodobná. 4 Dalším významným zdrojem dat, především při hodnocení nezaměstnanosti a její struktury byly statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ) včetně dat z Výběrových šetření pracovních sil (VŠPS). Práce se dále opírá o výsledky z již uskutečněných výzkumů na téma hodnocení aktivní politiky zaměstnanosti a rekvalifikací (primárně kolektiv autorů Sirovátka, Kulhavý, Hora).

Jako součást analýzy reklvalifikace žen bylo kontaktováno na 45 rekvalifikačních a vzdělávacích zařízení s žádostí o poskytnutí dat za účelem statistického zpracování pro tuto práci, přičemž pouze jedno školící centrum bylo ochotno tato data za určitých podmínek dodat. Vzhledem k neprůkazné velikosti vzorku dat však ani zmíněné nabídnuté údaje nejsou v práci nakonec využity.

4

20


3 Literární přehled Následující kapitola čtenáře nejprve stručně seznámí se základními teoretickými pojmy, které budou využity v praktické části této práce a jejich objasnění je proto vhodné k pochopení zadaného tématu. Podkapitola 3.1 otevírá problematiku trhu práce a nezaměstnanosti, kde definuje základní pojmy, se kterými se pracuje v dalších částech práce. Sekce 3.2 se zabývá politikou zaměstnanosti, primárně jejím členěním a cíly. Na samotnou rekvalifikaci se podrobněji zaměřuje následující podkapitola 3.3. Ta definuje jak subjekty podílející se na rekvalifikaci, tak jednotlivé druhy rekvalifikace a jejich průběh včetně variant financování rekvalifikačních programů a metody hodnocení účinnosti. Jelikož jsou základní pravidla a principy rekvalifikace obecně platné pro všechny občany, není možné v této část práce cílit pouze na problematiku rekvalifikace žen. Text je tedy obecně platný pro celou populaci, kdekoli je to však možné a přínosné, dodává specifika týkající se žen, aby reflektoval zaměření práce. Samotná speficika zaměstnanosti žen jsou nastíněna v závěrečné kapitole literálního přehledu.

3.1

Trh práce a nezaměstnanost

Trh práce je poměrně specifický trh, kde je předmětem směny práce, na straně nabídky stojí zaměstnanci a na straně poptávy zaměstnavatelé. Cena práce je plat či mzda. Základní očekávání od trhu práce jsou (Krebs, 2010: 310): • zabezpečit ekonomiku potřebnými pracovními silami v požadované struktuře (oborové, profesní, věkové, vzdělanostní apod.), • zabezpečit zajištění pracovních sil odpovídajícími prostředky, především pracovními příjmy, a to v míře, která odpovídá jejich podílu na produkci. Práce je úzce spjata s osobností člověka a jeho lidským kapitálem (souborem vlastností souvisejících s jeho znalostmi, vzděláním, komunikačními dovednostmi, motivací atp.), proto zde standardní tržní mechanizmy nefungují stejně jako na jiných trzích, respektive samotný tržní mechanizmus nezaručuje rovnováhu na trhu práce. Jelikož má každý jedinec specifické předpoklady, schopnosti a dispozice a pracovní místa jsou samozřejmě také velice různorodá, je trh práce segmentován. Segmentace spočívá v existenci celé řady trhů práce, které jsou relativně samostatné a navzájem si nekonkurují, zároveň jsou však propojené a závislé. Z toho krom jiného vyplývá rozdílná cena za práci v různých odvětvích či na různých územích. V praxi tedy neočekáváme (není příliš běžné), že žena s vysokoškolským vzděláním v oblasti ekonomie hledá práci na stejném trhu jako žena se základním vzděláním, pocházející navíc z jiného koutu republiky. Tyto uchazečky si tedy na trhu nabídky práce navzájem nekonkurují, protože každá nabízí práci na jiném segmentu trhu, analogicky si lze představit poptávku po práci.


21

Trh práce je ze strany státu regulován, například stanovením minimální mzdy, úpavou pracovní doby či délkou základní školní docházky a dobou odchodu do důchodu, nepřímo i výší a podmínkami vyplácení finančních podpor v období nezaměstnanosti (Krebs, 2010: 310-311). Nezaměstnanost představuje jeden z nejsledovanějších jevů tržních hospodářství (Fuchs v Buchtová, 2002: 64). Z pohledu trhu práce můžeme obyvatelstvo rozdělit na ekonomicky aktivní a neaktivní. Mezi ekonomicky neaktivní patří děti, studenti, důchodci, ženy na mateřské dovolené či invalidé a také lidé v produktivním věku, kteří ovšem práci z jakéhokoli důvodu aktivně nehledají. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo jsou osoby, které nespadají do výše uvedené kategorie a dosáhly určité věkové hranice (15 let). Ty se dále dělí na zaměstnané, tedy osoby výdělečně činné (zaměstnanci či OSVČ) a nezaměstnané, tedy osoby, regstrované na úřadu práce, které práci aktivně hledají a jsou schopné do zaměstnání nastoupit nejpozději do 14 dní (dle metodiky IOL5). Podíl ekonomicky aktivních vůči všem osobám starším 15 let pak označujeme pojmem míra ekonomické aktivity. Nezaměstnanost lze vyjádřit pomocí celé řady ukazatelů, základní ukazatel se nazývá míra nezaměstnanosti a jeho konstrukce je poměr všech nezaměstnaných vůči celkovému počtu pracovních sil (Krebs, 2010: 313 a ČSÚ (c), 2013). Existují skupiny, které jsou nezaměstnaností ohroženy více, mezi ty patří osoby hendikepované, absolventi škol bez praxe nebo naopak jedinci v předdůchodovém věku, ženy vracející se na trh práce po mateřské dovolené a pečující o dítě a v neposlední řadě osoby s nízkou kvalifikací. Aby bylo možné nezaměstnanost analyzovat podrobněji, konstruují se detailnější, ukazatele (tzv. specifické míry nezaměstnannosti), například míra dlouhodobé nezaměstnanosti, míra nezaměstnanosti mužů a žen, dále se eviduje struktura nezaměstnanosti dle úrovně vzdělání, věku, regionu a dle doby trvání nezaměstnanosti atd. Tyto charakteristiky umožňují lépe analyzovat příčiny nezaměstnanosti a aplikovat a vhodně cílit preventivní a podpůrná opatření za účelem snížení nezaměstnanosti rizikové skupiny. Cílem vlád je udržet míru nezaměstnanosti v určité hladině, zvané přirozená míra nezaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti je „míra, při níž jsou jednotlivé segmenty tru práce v průměru v rovnováze, tj. některé vykazují převahu poptávky a volných pracovních míst, jiné naopak převahu nabídky, a tudíž nezaměstnanost“ (Krebs, 2010: 315). Jiná definice říká: „Přirozená míra nezaměstnanosti odpovídá úrovni zaměstnanosti, při které je míra inflace6 stabilní, neroste ani neklesá“ (Fuchs v Buchtová, 2010: 72). Jakmile přesáhne míra IOL – International Labour Organization – Mezinárodní organizace práce, založená krátce po první světové válce za účelem prosazování mezinárodních pracovních práv. 6 Inflací se rozumí všeobecný vzestup cenové hladiny, respektive pokles kupní síly peněžní jednotky (Fuchs v Buchtová, 2002:72). Stabilní a nízká inflace je jeden z tradičních cílů hospodářské politiky (Dušková,2013:26 ). 5

22


nezaměstnanosti přirozenou míru nezaměstnanosti, je třeba nastalou situaci aktivně řešit. Kromě nezaměstnanosti rozlišujeme i pojem zaměstnanost, tedy stav, kdy má daná osoba práci a obecná míra zaměstnanosti, která se počítá jako podíl počtu zaměstnaných ku počtu všech osob (15 a starší). Někdy může být počet osob omezen i shora (Dušková, 2013: 76). Na nezaměstnanost lze pohlížet z mnoha úhlů pohledů, z hlediska cíle této práce (nezaměstnanosti žen a rekvalifikace) nás bude nejvíce zajímat nezaměstnanost strukturální, nezaměstnanost dlouhodobá a nezaměstnanost nedobrovolná. Základní členění nezaměstnanosti je uvedeno níže. Nezaměstnanost dle typu (Mareš, 1994: 17-20): • frikční, je nezaměstnanost přechodná, spojená s hledáním nového (lepšího) pracovního místa, případně nezaměstnanost spojená s přechodem mezi zaměstnáními. Frikční nezaměstnanost se považuje za dobrovolnou a není z poledu ekonomiky příliš nebezpečná, • strukturální, některými prameny též nazývána jako technologická, související s nevyvážeností nabídky a poptávky na určitém pracovním trhu. Obvykle trvá déle než nezaměstnanost frikční a je způsobena například přesunem pracovních míst mezi odvětvími či zánikem pracovních míst v důsledku technologického rozvoje. Tuto nezaměstnanost je třeba řešit využitím nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, mezi vhodné nástroje v tomto případě patří především rekvalifikace, • cyklická, spjata s ekonomickým cyklem, roste v období hosodářského poklesu (při poklesu agregátní poptávky při hospodářské recesi), analogicky pak klesá v době hospodářského růstu. Principielně podobná je nezaměstnanost sezónní, která je ovšem namísto hospodářského cyklu spjata s ročním obdobím. Nezaměstnanost dle délky trvání: • dlouhodobá, trvající déle než jeden rok. Úřady práce se dle svých metodik také rozlišují mezník 6 měsíců trvající nezaměstnanosti, na tyto osoby pak směřují nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost je poměrně nebezpečná, kromě negativních finančních aspektů spojených s výpadkem příjmu může totiž mít devastující vliv i na psychiku člověka, jeho rodinné vztahy a zdraví. Ženy jsou ohroženy nezaměstnanosí více (viz. kapitola 4.1). Dlouhodobá nezaměstnanost bývá řešena rekvalifikací, • krátkodobá, nezaměstnanost kratší (do 6 měsíců), může být spojena s přechodem mezi zaměstnáními a není považována za příliš nebezpečnou, • v rámci této práce vymezujeme navíc pojem střednědobá nezaměstnanost, kterou rozumíme nezaměstnanost trvající od 6 do 12 měsíců. Ekonomická teorie také rozeznává nezaměstnanost skrytou, do této kategorie spadají osoby, které na hledání práce rezignovaly, nejsou tudíž registrovány na


23

úřadu práce a práci aktivně nehledají pomocí oficiálních nástrojů. Mezi jedince ohrožená skrytou nezaměstnaností můžeme řadit vdané ženy, mladistvé a osoby s nízkou kvalifikací a určitým hendikepem, které jsou pro své charakteristiky težko umistitelní a tudíž jsou odsunuti mimo trh práce (Mareš, 1994: 20).

3.2

Politika zaměstnanosti

Politika zaměstnanosti lze definovat jako soubor nástrojů a opatření, kterými se spoluvytváří dynamická rovnováha na trhu práce a efektivní využití pracovních sil. Nositeli politiky zaměstnanosti jsou jak vláda, tak zaměstnanci a zaměstnavatelé. Státní politika zaměstnanosti usiluje o (Portál MPSV (a), 2013): • dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, • produktivní využití zdrojů pracovních sil, • zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Politika zaměstnanosti je realizována úřady práce a je rozdělena na aktivní a pasivní. Úřad práce České republiky Úřad práce je orgánem státní správy a vznik v roce 1990 jako základní prvek služeb zaměstnanosti, které dříve řešily okresní národní výbory. Úřad práce byl zřízen v každém okrese. V roce 2011 došlo k restrukturalizaci, jejihž výsledkem je centrální Úřad práce České republiky (ÚP), který sestává z generálního ředitelství, krajských poboček a pobočky pro hlavní město Prahu. Součástí krajských poboček jsou pak kontaktní pracoviště. Krajské pobočky zajišťují především nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, kontaktní pracoviště pak agendy zprostředkování práce a státní sociální podpory. Nadřízeným orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). ÚP plní následující základní funkce (Portál MPSV (g): 2013 a Krebs, 2010: 326): • informační – poskytování informací o nabídce a poptávce na trhu práce, • poradenskou – poskytuje občanům poradenské služby spojené s hledáním zaměstnání, volbou povolání, odbornou výchovou a rekvalifikací, • zprostředkovatelskou – zprostředkovává vhodné zaměstnání uchazečům a zájemcům o zaměstnání, • podnikatelskou – podílí se na vytváření nových pracovních míst. Legislativně je funkce úřadu práce zachycena v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů; dále jen Z 435/2004).

24


Pasivní politika zaměstnanosti Pasivní politika zaměstnanosti (PPZ) řeší již vzniklé problémy, reaguje „EX POST“. Spadá sem především hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Hlavním smyslem je zabezpečit uchazeče o zaměstnání a zároveň ho motivovat k hledání dalšího zaměstnání, proto jsou podpory vypláceny pouze po určitou dobu a jejich výše je pouze určité procento ze mzdy, kterou uchazeč pobíral v předchozím zaměstnání (Krebs, 2010: 237). Aktivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti (APZ) reaguje „EX ANTE“, do této politiky patří celá řada aktivačních, preventivních a podpůrných opatření, která mají nezaměstnanosti předcházet, případně aktivně snižovat. APZ je soubor opatření, směřujících k zajištění maximální možné zaměstnanosti. K dosažení cílů využívá celé řady nástrojů, mezi které spadá (Portál MPSV a, 2013): • rekvalifikace, • investiční pobídky, • veřejně prospěšné práce, • společensky účelná pracovní místa, • příspěvek na zapracování, • příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. Cíle aktivní politiky zaměstnanosti Cíle aktivní politiky zaměstnanosti se řídí metodikou schválenou vládou České republiky a jsou v souladu s hlavními cíly strategie Evropa 2020. Pro rok 2013 byly cíle následující (Portál MPSV (e), 2013): Národní cíl: • Zvýšení celkové míry zaměstnanosti ve věkové skupině 20 – 64 let na 75%. Národní dílčí cíle: • Zvýšení míry zaměstnanosti žen věkové skupiny 20 – 64 let na 65%, • Zvýšení míry zaměstnanosti starších pracovníků 55 – 64 let na 55%, • Snížení míry nezaměstnanosti osob ve věku 15 – 24 let o třetinu oproti roku 2010, • Snížení míry nezaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací o čtvrtinu oproti roku 2010.


25

Z hlediska cílů následující práce nás zajímají především první dvě výše zmíněné kategorie obyvatel. V rámci aktivní politiky zaměstnanosti jsou dle metodiky upřednostňováni uchazeči o zaměstnání z následujících cílových skupin7: • • • • • • • • •

uchazeči o zaměstnání vedení v evidenci nepřetržitě déle než 5 měsíců, osoby se zdravotním postižením, uchazeči o zaměstnání – absolventi bez praxe, uchazeči o zaměstnání do 25 let věku, uchazeči o zaměstnání nad 55 let, ženy vracející se na trh práce po mateřské nebo rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání pečující o děti do 15 let, uchazeči o zaměstnání ohrožení dlouhodobou nezaměstnaností, uchazeči o zaměstnání, kterým je třeba věnovat zvýšenou péči (např. z důvodu ohrožení sociálním vyloučením).

Pro rok 2013 MPSV stanovilo, aby nástroji a opatřeními APZ Úřad práce ČR podporoval zejména uchazeče o zaměstnání, kteří jsou evidováni déle než 5 měsíců; uchazeče o zaměstnání, kterým je kvůli jejich zdravotnímu stavu, věku (mladí do 25 let, absolventi bez praxe a osoby nad 55 let) či péči o dítě věnována při zprostředkování práce zvýšená péče, či uchazeče o zaměstnání, u nichž existuje důvodný předpoklad dlouhodobého setrvání v evidenci Úřadu práce ČR, a dále uchazeče o zaměstnání, jimž je potřeba věnovat zvýšenou péči z jiného důvodu bránícího jejich vstupu na volný trh práce (např. ohrožení sociálním vyloučením z důvodu setrvávání v dlouhodobé nezaměstnanosti), dále byl úřad práce mimo jiné instruován, aby podporoval přístup žen k zaměstnání podporou technik vyhledávání zaměstnání a odstraňováním specifických překážek omezujících participaci žen na trhu práce, podporou harmonizace rodinného a pracovního života. (Portál MPSV (f), 2013: 5-6). Obdobné cíle nacházáme mezi cíly APZ i v předchozích letech, přičemž cíle pro rok 2012 byly prakticky totožné. Financování politiky zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti (SPZ) je financována z několika zdrojů (Krebs, 2010: 320-321): • účelově vytvářené fondy na bázi pojištění v nezaměstnanosti, • státní rozpočty, které čerpají prostředky na financování zaměstnanosti z daní.

politiky

Obecně lze konstatovat, že na pasivní politiku zaměstnanosti (PPZ), tedy vyplácení podpor je vydávána větší část rozpočtu. Výdaje jsou ovlivněny hospodářským cyklem a mírou nezaměstnanosti v daných letech (v období krize se zvyšovala Sirovátka a kol. ve svých studiích uvádí, že rizikové skupiny jsou natolik obecné, že v některých rizikových regionech obsáhnou až 80 % všech nezaměstnaných, což vede ke komplikacím při následném cílení nástrojů APZ.

7

26


nezaměstnanost, což zvýšilo výdaje na výplatu dávek, analogicky se výdaje na pasivní politiku snižují v obdobích hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti). Zbylá část rozpočtu je vydávána na aktivní politiku zaměstnanosti (APZ). Přehled celkových výdajů na politiku zaměstnanosti ilustruje tabulka č. 1 níže.8 Tab. 1

SPZ9 PPZ APZ

Výdaje na státní politiku zaměstnanosti v ČR v letech 2005 až 2012 (v mil. Kč) 2005 11 959 7 047 4 028

2006 14 202 7 308 5 301

2007 15 073 7 016 5 673

2008 15 681 7 115 6 132

2009 23 133 15 078 4 953

2010 22 736 13 355 6 171

2011 17 837 10 349 3 816

2012 15 274 8 759 2 595

Zdroj: portál MPSV (upraveno).

Po vstupu ČR do Evropské unie (1. 5. 2004) se otevřely nové možnosti financování politiky zaměstnanosti spočívající v schopnosti čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. (Sirovátka, 2006: 7) Vzhledem k tématu práce je nuté zmínit především Evropský sociální fond (ESF), který je jedním ze strukturálních fondů a je klíčovým nástrojem pro realizování Evropské strategie zaměstnanosti. V rámci fondů ESF dále rozlišujeme Operační programy, z nihž je z pohledu zaměření této práce nejdůležitější Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ), ten je totiž využíván i pro financování rekvalifikačních programů (ESF v ČR: 2013).

3.3

Rekvalifikace

Struktura pracovního trhu je dynamická v průběhu času se mění. Některá odvětví a povolání upadají nebo jsou méně žádaná, jiná se rozvíjí a poptávka po určité pracovní síle na daném trhu práce naopak roste. Rekvalifikace je v těchto případech vhodný a efektivní nástroj, díky kterému je možné pružně reagovat na potřeby trhu a doplnění vhodně kvalifikovaných pracovníků. Rekvalifikace je účinným nástrojem pro řešení strukturální a dlouhodobé nezaměstnanosti. „Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání“ (Z 435/2004, §108). Za rekvalifikaci se nepovažuje řádné studium na středních a vysokých školách. Do rekvalifikace dále nespadá jazykový kurz. Za rekvalifikaci se považuje získání kvalifikace pro pracovní uplatnění osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Celkové výdaje pro rok 2013 nebyla v době vzniku této práce ještě zveřejněny. Výdaje na státní politiku zaměstnanosti se nerovnají prostému součtu výdajů na APZ a PPZ. Některé výdaje totiž díky změně metodiky nejsou součástí APZ/PPZ, přestože zůstávají v celkových výdajích, více Dušková, 2013:84.

8 9


3.3.1

27

Subjekty podílející se na rekvalifikaci

Na rekvalifikaci se podílí několik subjektů. V první řadě jsou to zájemci o rekvalifikaci, účastníci rekvalifikace, absolventi rekvalifikace, tedy rekvalifikanti. Dále pak rekvalifikační (vzdělávací) zařízení v pozici poskytovatele rekvalifikačních kurzů a úřady práce v roli zprostředkovatele. Rekvalifikant je fyzická osoba, která usiluje o absolvování rekvalifikačního kurzu za účelem záskání vhodné kvalifikace a následného pracovního zařazení. Nárok na zařazení do rekvalifikačního kurzu mají osoby, která splňují několik požadavků, mezi které patří: • je v evidenci úřadu práce jako uchazeč nebo zájemce o zaměstnání, • má odpovídající vstupní kvalifikační předpoklady pro daný rekvalifikační kurz a pro výkon profese, na kterou se rekvalifikuje (např. příslušný stupeň vzdělání, některé znalosti a dovednosti – záleží na typu rekvalifikace), • je zdravotně způsobilá pro absolvování rekvalifikačního kurzu a pro výkon nové profese, • vzhledem k dosavadní kvalifikaci není schopna získat vhodné pracovní místo, rekvalifikace je tedy objektivně potřebná, • rekvalifikace musí být účelná - po ukončení rekvalifikace je reálná šance získat zaměstnání. Účastník rekvalifikačního kurzu není v žádném případě považován za studenta a tudíž mu neplynou žádné studentské výhody (slevy na MHD a pod.). Primárním účelem absolvování kurzu je získání či udržení zaměstnání. Sekundárním účelem je zvýšení účastníkovy zaměstnatelnosti v budoucnu (Portál MPSV (d): 2013). Rekvalifikační kurz nelze pochopitelně absolvovat kdekoli. Programem lze projít pouze ve vzdělávacím zařízení, které má platnou akreditaci. Tyto instituce se nazývají rekvalifikační zařízení a jsou to zařízení s oprávněním provádět rekvalifikace dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a spadají sem (Z 435/2004, §108): • zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem dle zákona o zaměstnanosti, • zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle zvláštního právního přepisu, • škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu, • zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu. Akreditovaným vzdělávacím programem rozumíme program (kurz), který v první řadě splňuje požadavky (lokálního) trhu práce a dále je na základě písemné žádosti obsahující obsah, formu, metody vzdělávání a způsob ověření výsledků schválen akreditační komisí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). MŠMT může akteritaci odejmout v případě, že zařízení program nedodržuje. Mezi

28


zařízení provozující rekvalifikaci řadíme jak soukromé vzdělávací instituce, tak veřejné i soukromé střední a vysoké školy a učiliště (MŠMT, 2013). Pokud školy realizují rekvalifikace v rámci oboru vzdělání, který mají zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu, pak akreditaci nepotřebují . (MŠMT, 2013) Abstrahujeme-li od faktu, že rekvalifikant si může rekvalifikační kurz obstarat a financovat i sám (tzv. soukromá rekvalifikace), protože ta není nijak regulována ani monitorována orgány státní správy, je třeba zmínit i třetí zásadní subjekt podílející se na rekvalifikačním procesu, kterým je úřad práce. Úřad práce plní úlohu zprostředkovatele. V jeho kompetenci je posoudit, zda daný uchazeč o zaměstnání splňuje podínky pro zařazení do požadovaného rekvalifikačního kurzu (posuzuje se mimo jiné dle aktuální kvalifikace, věku, zdravotního stavu, předpokladů pro danou profesi apod.) a jeho následné zařazení. Dohoda o realizaci rekvalifikace je vždy uzavřena písemě mezi úřadem práce a rekvalifikačním zařízením. Rekvalifikant spolupracuje s krajskou pobočkou úřad práce příslušnou podle místa jeho trvalého bydliště. (Portál MPSV (d), 2013) Do rekvalifikačního procesu může v určitých situacích vstoupit i čtvrtý subjekt, a to zaměstnavatel. Toto nastává v případě rekvalifikace nebo zvyšování kvalifikace zaměstnanců a zaměstnavatel plní funkci poskytovatele a/nebo zprostředkovatele rekvalifikace. V tomto modelu však nejsou rekvalifikanti nezaměstnaní a rekvalifikace v jejich případě jen napomáhá udržení stávajícího místa či získání jiné (lepší) pozice v rámci stávajícího podniku. 3.3.2

Rozdělení rekvalifikací

Z pohledu účelu rekvalifikace rozlišujeme rekvalifikace profesní a doplňkovou. Absolvováním profesní (specifické) rekvalifikace získá uchazeč kvalifikaci pro úplně novou profesi (např. účetní, zedník, kadeřnice, masér a pod.). Tato rekvalifikace by měla být volena dle požadavků lokálního trhu práce a je tedy vhodná v případech, kdy je stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nedostatečná nebo nepoptávaná na daném trhu práce. Absolvováním doplňkové (nespecifické) rekvalifikace získá rekvalifikant rozšiřující, doplňkové či prohlubující dovednosti, jejihž zisk je nezbytný či napomáhá k získání nového pracovního uplatnění v rámci současného oboru, ve kterém již byl zaměstnán. Do této kategorie můžeme řadit například kurz na obsluhu počítače či určité aplikace pro administrativní pracovníky, získání svářečského průkazu pro pracovníky v kovoprofesích nebo absolvování kurzu permanentního líčení pro kosmetičky. Z pohledu cílové skupiny rozlišujeme rekvalifikace pro nezaměstnané, které dále členíme na zabezpečené rekvalifikace a zvolené rekvalifikace a rekvalifikace zaměstnanců. • Zabezpečené rekvalifikace – model, při kterém je výběr a přidělění rekvalifikačního kurzu v kompetenci zaměstnance ÚP, ten na základě pohovoru s uchazečem o rekvalifikaci, analýzy momentálních požadavků trhu


29

práce, dostupnosti kurzů a vlastní zkušennosti a praxe vyhodnotí a přidělí vhodný kurz. Do konce roku 2011 byly zabezpečené rekvalifikace jedinou dostupnou alternativou pro nezaměstnané uchazeče o zaměstnání. • Zvolená rekvalifikace je poměrně nový model (zaveden 1. 1. 2012), vycházející z předpokladu, že uchazeč sám je schopný posoudit své předpoklady a možnosti. Jedná se tedy o druh rekvalifikace, o kterou může žádat uchazeč o zaměstnání sám. Uchazeč si dále může zvolit jak druh pracovní činnosti, na kterou se chce rekvalifikovat, tak rekvalifikační zařízení, které má rekvalifikaci provést. O zvolený kurz musí uchazeč požádat v souladu s platnými procesy krajského úřadu práce. Ten vyhodnotí, zda je rekvalifikace vhodná a v případě schválení uhradí kurzovné. Při posuzování klade zřetel jak na požadavky lokálního trhu práce, tak na zdravotní stav uchazeče a jeho předpoklady pro vykonávání zvolené profese (Z 435/2004, § 109a; Portál MPSV (f), 2013: 53). • Zaměstnanecké rekvalifikace spočívají ve zvyšování kvalifikace stávajících zaměstnanců. Rekvalifikace je prováděna buď přímo zaměstnavatelem nebo externím rekvalifikačním zařízením. Pokud je rekvalifikace prováděna na základě dohody s úřadem práce, může být kurzovné úřadem práce částečne či plně hrazeno státem, v opačném případě je hrazeno zaměstnavatelem. Rekvalifikační kurz je obvykle prováděn v průběhu běžné pracovní doby a zaměstnanci po tuto dobu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. (Z 435/2004, §110) Zaměstnanecké rekvalifikace patří mezi méně využívanou formou rekvalifikací10 a následující práce se jimi nebude dále zabývat. Průběh rekvalifikace Zabezpečení rekvalifikace mají na starosti krajské úřady práce. Uchazeč buď projde profesně-poradenským pohovorem, na základě kterého je mu doporučena vhodná rekvalifikace nebo si kurz v rámci zvolené rekvalifikace vybere sám.11 V obou případech je třeba dodat potřebnou administrativu v podobě formulářů a žádostí. Následně je mezi ÚP a rekvalifikačním zařízením sepsána dohoda o provedení rekvalifikace. Samotný průběh rekvalifikace probíhá většinou formou teoretické a praktické výuky. V závislosti na typu kurzu může rekvalifikace trvat od několika dní po několik měsíců a je ukončena závěrečnou zkouškou. Není běžné, aby trval kurz déle než jeden rok. (Portál MPSV (d), 1014)

Pro představu o využití zaměstnanecké rekvalifikace: dle http://portal.mpsv.cz/sz/stat/rek byl počet účastníků v posledních (dohledatelných) letech následující: rok:počet účastníků, 2008:439, 2009:856, 2010:311 , 2011:149. 11 Toto je možné od roku 2012. 10

30

3.3.3


Financování rekvalifikace

Účastníci rekvalifikace mají nárok na úhradu nákladů spojených s rekvalifikací. Tyto výdaje jsou hrazeny příslušnými ÚP. Náklady na rekvalifikaci spadají mezi náklady na APZ a tabulka č. 2 níže demonstruje, jaký díl z celkového rozpočtu na APZ náležel právě k úhradě nákladů spojených s tímto nástrojem. Z přehledu je patrné, že výdaje v prvních sledovaných letech 2005 a 2006 oscilovaly na hranici 400 mil. Kč ročně a v následujících letech 2007 a 2008 se podstatně snížily jak v absolutních hodnotách, tak poměrově vůči celkovým výdajům na APZ. Výdaje v letech 2009 až 2011 opět rostou a atakují desetiprocentní podíl na celkových výdajích na APZ. V roce 2010 dokonce celkové výdaje dosahují maxima ve sledovaném období (582 mil. Kč, tedy 9,4 % z výdajů na APZ), což může souviset i s faktem, že v letech 2009 naplno propukla krize následovaná skokovým růstem míry nezaměstnanosti a tudíž potřeba investovat do AZP a rekvalifikace větší obnos peněz. Rok 2012 naopak vykazuje ve sledovaném období vůbec nejnižší výdaje jak na APZ, tak na rekvalifikaci. Mezi faktory ovlivňující tento pokles můžeme řadit kromě rozpočtových omezení i restrukturalizaci ÚP na počátku zmiňovaného roku či zavedení institutu zvolené rekvalifikace, který zavádí změnu financování (omezení proplácení nákladů spojených a výplatu dávek). 12 Tab. 2 Výdaje na rekvalifikaci v ČR v letech 2005 až 2012 (v mil. Kč) a podíl na celkových výdajích na APZ

APZ Rekvalifikace % z AZP

2005 4 028 408 10,1

2006 5 301 357 6,7

2007 5 673 269 4,7

2008 6 132 271 4,4

2009 4 953 388 7,8

2010 6 171 582 9,4

2011 3 816 317 8,3

2012 2 595 146 5,6

Zdroj: portál MPSV (upraveno).

Jak bylo nastíněno výše, nárok na úhradu nákladů spojených se zabezpečenou a zvolenou rekvalifikaci se liší. Pro zabezpečené rekvalifikace platí, že rekvalifikační kurzy jsou hrazeny úřadem práce až do výše 50 000 Kč během tří po sobě jdoucích kalendářních let, pochopitelně za předpokladu, že je rekvalifikace úřadem práce schválena a jsou splněny všechny náležitosti vyplývající z dohody o rekvalifikaci. Úřad práce může v některých případech také hradit náklady spojené, jako je například úhrada nákladů na ubytování nebo jízdné. Na tyto náklady nevzniká právní nárok. Rekvalifikant zařazený do rekvalifikačního kurzu pomocí zabezpečené rekvalifikace má dále nárok na podporu, která dosahuje 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku z předchozího zaměstnání. Zájemci o zaměstnání pracující dříve jako OSVČ dosáhnou podpory dle výpočtu z posledního vyměřovacího základu. Výše podpory při rekvalifikaci je shora limitována a činí 0,65násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí

12

Celkové výdaje pro rok 2013 nebyly v době vzniku této práce ještě zveřejněna.


31

kalendářního roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci (Portál MPSV (d),(h), 2013). Účastník zvolené rekvalifikace má, stejně jako účastník rekvalifikace zabezpečené, nárok na úhradu kurzovného. Na zvolenou rekvalifikaci jednoho uchazeče smí úřad práce vydat maximálně 50 000 Kč během tří po sobě jdoucích kalendářních let. Uchazeči už ale nevzniká žádný nárok na úhradu přidružených výdajů (např. jízdné) a dále nemá nárok na finanční podporu při rekvalifikaci (Z 435/2004, § 109a, Portál MPSV (f), 2013: 53 a Portál MPSV (d),(h), 2013). Pokud rekvalifikant rekvalifikaci (ať zvolenou či zabezpečenou) bez vážného důvodu ukončí, je vyřazen z evidence úřadu práce a také je povinnen uhradit sankce ve formě ceny kurzu. Za vážné důvody k ukončení kurzu se považuje: • • • •

nezbytná osobní péče o dítě ve věku do 4 let, nezbytná osobní péči o fyzickou osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby, zdravotní důvody, jiné vážné osobní důvody, např. etické, mravní, náboženské, důvody hodných zvláštního zřetele, • ekonomická nebo studijní aktivita. Rekvalifikant je taktéž povinnen uhradit náklady na rekvalifikaci, pokud odmítne nastoupit na pracovní místo, které odpovídá jeho nově nabyté kvalifikaci. Pro účely následující práce lze náklady dále členit na přímé a nepřímé. Mezi přímé náklady patří především samotná cena rekvalifikačního kurzu, mezi ty nepřímé řadíme náklady spojené s vyplácením podpor v průběhu rekvalifikace. Lze předpokládat, že z pohledu nákladovosti je zvolená rekvalifikace z pohledu veřejných financí výhodnější a proto státem preferovaná a doporučovaná. OP Lidské zdroje a zaměstnanost Z pohledu financování může být kromě veřejných financí (pro standardní rekvalifikace) využito také krytí z rozpočtu ESF, především OP Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ). OP LZZ je zaměřený na snižování nezaměstnanosti prostřednictvím aktivní politiky trhu práce, profesního vzdělávání, dále na začleňování sociálně vyloučených obyvatel zpět do společnosti, zvyšování kvality veřejné správy a mezinárodní spolupráci v uvedených oblastech (ESF v ČR, 2014). V rámci těchto programů jsou realizovány Regionální individuální projekty (RIP), u kterých se očekává lepší možnost cílení programů vzhledem k lokálním potřebám trhu práce. 3.3.4

Účinky rekvalifikace a její hodnocení

Přestože patří rekvalifikace dlouhodobě k nejvyužívanějsímu nástroji aktivní politiky zaměstnanosti13, jsou účinky reklvalifikace poměrně težko hodnotitelné Z hlediska množství uchazečů o zaměstnání zařazených do některého z programů APZ, viz. kapitola 4.

13

32


a ovlivnitelné celou řadou faktorů. Tyto faktory se dělí na účinky snižující efekt programů a účinky zvyšující efekt. Mezi účinky snižující efekt programů řadíme především (Sirovátka, 2003 (b): 7-9): • mrtvá váha – umístění uchazečů, ke kterému by došlo i bez provedení rekvalifikace, • substituce – omezení náboru jiných pracovníků v důsledku přijetí účastníka rekvalifikace, tzn. kvalifikovaný pracovník existuje jinde a místo by bylo obsazeno i bez využití rekvalifikačního kurzu, • vytlačení – stávající pracovník je nahrazen osobou, která absolvovala rekvalifikační kurz, • efekt uzavření – účastníci rekvalifikace nemají dostatek času na hledání zaměstnání a odkládají hledání na pozdější dobu, • nevhodné cílování rekvalifikace – samo o sobě negativní efekty, • creaming efekt – upřednostění schopnějších uchazečů do programů před těmi, kteří by účast nejvíce potřebovali za účelem navýšení úspěšnosti programu. Mezi účinky zvyšující efekt programů (Sirovátka, 2003 (b): 7-9) řadíme pozitivní dopady na samotného účastníka rekvalifikace počínaje zvýšením sebevědomí, lepším nakládání s časem, motivace k dalšímu vzdělávání, tedy obecně zvýšením lidského kapitálu jedince. Z pohledu ekonomického lze zmínit obrat nezaměstnaných na trhu práce a snižování dlouhodobé nezaměstnanosti. Sirovátka dále hovoří o účincích efektů rekvalifikace na nezaměstnanost z pohledu času, tedy efekty krátkodobé, kam řadí získání zaměstnání v souvislosti s absolvováním rekvalifikace a efekty dlouhodobé, tedy vliv na kvalitu zaměstnání a zvýšení zaměstnavatelnosti účastníka, jeho schopnost setrvat v zaměstnání a pod. 14 Aby bylo vůbec možné hodnotit výsledky a dopady rekvalifikace, je nutné sledovat množství proměnných a statistických ukazatelů o účastnících, kurzech a (ne)zaměstnanosti. Mezi údaje, které jsou vhodné k analýze účinků rekvalifikace patří například tyto ukazatele: • • • • •

délka a zaměření rekvalifikačního kurzu, úspěšnost dokončení rekvalifikačního kurzu, obor a typ rekvalifikace, údaje o účastnících (dle pohlaví, věku, vzdělání, bydliště atp.), nalezení zaměstnání po absolvování rekvalifikačního kurzu do určité doby od dokončení kurzu, • nalezení zaměstnání (v oboru či mimo obor rekvalifikace), • vliv rekvalifikace na nalezení pozice, • udržení zaměstnání (zda se uchazeč opětovně navrácí do evidence úřadu práce). Nutno podotknout, že dlouhodobé efekty dopadů rekvalifikace na nezaměstnanost je obtížné hodnotit a tato analýza nespadá do obsahu této práce. 14


33

Na tomto místě je třeba podotknout, že možnosti sledování výše zmíněných hodnot v praxi naráží na mnoho bariér a omezení. Statistická data nejsou v mnoha případech monitorována úřady práce či rekvalifikačními institucemi. V období 2012 nastává v monitoringu rekvalifikace Ministerstvem práce a sociálních věcí navíc zásadní zlom spojený s restrukturalizací ÚP a zavedením nového programového vybavení, který neobsahuje modul pro statistické zpracování dat. Tato změna ovlivňuje (mimo jiné) i výsledky této práce. 15

3.4

Postavení žen na trhu práce

Ženy jsou dlouhodobě považovány za rizikovou skupinu na trhu práce. Faktory, které ovlivňují problematiku jejich zaměstnatelnosti se zabývá mnoho autorů, pro tuto práci se jeví vhodnou například komplexní definice Buchtové: „Nepříznivé postavení žen na trhu práce je způsobené tím, že zaměstnavatelé upřednostňují mužskou pracovní sílu pro její větší územní mobilitu a nezatíženost starostmi o domácnost. Zaměstnavatelé většinou nevytvářejí pracovní místa se zkrácenou pracovní dobou, ale dávají přednost vícesměnným provozům. S nadměrnou celodenní zaměstnaností žen však souvisí řada dalších problémů. Matky s malými dětmi mají časté pracovní absence narušující plynulost pracovního procesu, což způsobuje jejich negativní hodnocení a snižuje ochotu je zaměstnávat. Ekonomicky ohrožené jsou v současné době zejména neúplné rodiny. Nezaměstnanost a liberalizace cen vytváří pro značnou část neúplných rodin obtížnou sociální a životní situaci. Zaměstnanost žen je závažným celosvětovým problémem. Je totiž obtížné skloubit pracovní a mateřské povinnosti, dosáhnout přiměřené společenské angažovanosti žen. V řadě vyspělých zemí se hledá řešení v rozsáhlé nabídce zkrácených pracovních úvazků, v zavádění pružné pracovní doby, v dostupné péči o děti. Cesta k řešení v naší společnosti patrně povede přes nutné legislativní úpravy až k politické a finanční podpoře žen.“ (Buchtová 2002: 113) Není tedy velkým překvapením, že meziroční hodnoty vykazují vyšší míru nezaměstnanosti žen oproti mužů. Následující tabulka č. 3 zobrazuje vývoj nezaměstnanosti v ČR v rozdělení na muže a ženy. Je z ní možné pozorovat, jak reaguje míra nezaměstnanosti na ekonomickou situaci. Od roku 2004 až do roku 2008 sledujeme pokles míry nezaměstnanosti, přičemž v roce 2008 dosahuje tato míra ve sledovaném období svého minima jak u mužů (3,5 %), tak u žen (5,6 %). Hned v roce 2009 můžeme, především jako následek hospodářské krize, pozorovat skokový nárůst nezaměstnanosti a to opět v obou skupinách (muži 5,8 %, ženy 7,3 %), tedy meziroční nárůst o více než dva procentní body. V následujících letech se míra nezaměstnanosti mírně snižuje.

15

Tato skutečnost byla detailně probrána již v kapitole Cíl práce a metodika.

34


Tab. 3

Obecná míra nezaměstnanosti (za osoby ve věku 15 a více let) od 2003 do 2012 (v %) 2003 7,8 6,1 9,9

Celkem Muži Ženy

2004 8,3 7,0 9,9

2005 7,9 6,5 9,8

2006 7,1 5,8 8,8

2007 5,3 4,2 6,7

2008 4,4 3,5 5,6

2009 6,7 5,8 7,7

2010 7,3 6,4 8,5

2011 6,7 5,8 7,9

2012 7,0 6,0 8,2

Zdroj: ČSÚ (upraveno).

Níže uvedený obrázek č. 1 graficky znázorňuje vývoj a potvrzuje, že míry nezaměstnanosti klesají i rostou rovnoměrně u mužů i žen. Nedochází tedy k situaci, že by nezaměstnanost žen rostla, zatímco by nezaměstnanost mužů klesala či naopak. 12.0 10.0

8.0 celkem 6.0

muži ženy

4.0

2.0 0.0 2003

Obr. 1

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Obecná míra nezaměstnanosti (v %) v letech 2003-2012


Specifikem v hodnocení zaměstnanosti žen je samozřejmě i míra jejich participace na trhu práce. Zatímco zaměstnanost mužů osciluje v posledním desetiletí na hranici 65 %, zaměstnanost žen se pohybuje řádově o třetinu níže, tedy kolem 45 % až 46 %. Detailní meziroční přehled zobrazuje tabulka č. 4 na další straně.


Tab. 4

35

Míra zaměstnanosti (za osoby ve věku 15 a více let) od 2003 do 2012 (v %) 2003 54,8 64,5 45,8

Celkem Muži Ženy

2004 54,3 63,6 45,5

2005 54,7 64,3 45,7

2006 55,0 64,6 46,1

2007 55,6 65,5 46,4

2008 56,0 65,8 46,6

2009 54,8 64,3 45,7

2010 54,2 63,7 45,1

2011 54,4 63,6 45,6

2012 54,5 63,6 45,9


Tento rozdíl lze vysvětlit postavením rodičů na trhu práce. Zatímco matky preferují péči o rodinu, muži zůstávají na trhu práce aktivní. Toto tvrzení podporuje i následující obrázek č. 2 znázorňující strukturu ekonomické aktivity mužů a žen dle věku. Zatímco ekonomická aktivita mužů ve věku 25 až 34 let roste až nad hranici 90 %, u žen ekonomická aktivita zůstává pod 70 %. Rozdíl mezi aktivitou žen a mužů se snižuje až ve věkovém rozmezí 45 až 54 let, tedy v době, kdy se u žen již nepředpokládá soustavná péče o malé děti. Obrázek znázorňuje hodnoty pro rok 2012, stejný trend je však možné pozorovat v posledním desetiletí. 100.0 90.0 80.0 70.0 60.0 muži

50.0

ženy

40.0 30.0 20.0 10.0 0.0 15- 19

Obr. 2

20- 24

25- 29

30- 34

35- 39

40- 44

45- 49

Míra ekonomické aktivity dle věku v roce 2012 (v %)


50- 54

55- 59

60 +

36

Analytická část

4 Analytická část Analytická část této práce je zaměřena na hodnocení využití a účinků rekvalifikace a sestává ze dvou hlavních podkapitol. První si klade za cíl identifikovat rizikové faktory v oblasti zaměstnanosti žen dle analýzy počtu uchazeček o zaměstnání v různých skupinách (tedy dle věku, doby trvání nezaměstnanosti, dosažené úrovně vzdělání, péče o dítě, regionu atd.). Výstupy jsou použity pro doporučení v oblasti cílení APZ a rekvalifikace žen. Analýza v další části hodnotí úspěšnost rekvalifikantů v dané rizikové skupině a hodnotí účinnost těchto programů z pohledu krátkodobých efektů, tj. návratovosti na trh práce do 12ti měsíců od absolvování kurzu. Dlouhodobé efekty není možné v rámci této práce zachytit, proto se práce pouze odkazuje na další studie uskutečněné na toto téma jinými autory a abstrahuje data týkající se žen. Cílem této části je ověřit, na které skupiny nezaměstnaných pozitivně funguje využití nástroje rekvalifikace a kde je nutné či vhodné aplikovat nástro jiný. Dále se zaměřuje na množství rekvalifikantů v jednotlivých skupinách a porovnání s množstvím nezaměstnaných. Poslední podkapitola se stručně věnuje problematice zvolených rekvalifikací a vzdělávacích institucí.

4.1

Nezaměstnanost žen

Jedním z nejpodstatnějších faktorů ovlivňujícíh směřování nástrojů APZ, včetně rekvalifikačních programů je jejich cílení vzhledem k potřebám trhu práce. Tato kapitola si klade za cíl prozkoumat strukturu nezaměstnanosti žen dle různých parametrů. Cílem tohoto šetření je pak vyvození vhodných doporučení v oblasti směřování rekvalifikace žen na rizikové skupiny. Analýza pracuje s meziročními hodnotami a z pohledu rozsahu postihuje roky 2007 až 2013, aby bylo možné zachytit vývoj jednotlivých struktur nezaměstnanosti – počtu uchazečů v jednotlivých podskupinách již od doby těsně před počátkem krize i v jejím proběhu. Uchazečky o zaměstnání v porovnání s muži Na úvod se zaměříme na analýzu celé skupiny uchazečů o zaměstnání v rozlišení na ženy a muže. Z ročních statistik vyplývá, že v poměrovém zastoupení nezaměstnaných v prvních dvou sledovaných letech převládají ženy s 54 % zastoupením v roce 2007 a s 52 % zastoupením v roce 2008. V následujících letech jsou ženy, co se týče celkového množství v mírném závěsu za muži (48 % až 49 % žen a 51 % až 52 % mužů).16 Celkový počet neumístěných uchazečů o zaměstnání skokově vzrostl nad 500 tisíc osob v roce 2009 a od té doby se nad touto hranicí drží, přičemž loni dosahoval svého maxima (596,8 tisíc neumístěných uchazečů, Míra nezaměstnanosti je u žen ovšem vyšší po celou dobu sledování, protože ekonomicky aktivních žen je v ČR méně než mužů, jak již bylo naznačeno v předchozí kapitole (tabulka 4).

16

Analytická část

37

z čehož žen bylo 289,5 tisíc). Celkový přehled je znázorněn graficky na obrázku č. 3 a dokazuje poměrně rovnoměrné zastoupení mužů i žen v evidenci ÚP. 700,000 600,000 500,000 ženy

400,000

muži 300,000

celkem

200,000 100,000

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Obr. 3 Struktura neumístěných uchazečů o zaměstnání dle pohlaví v letech 2007 až 2013 (k 31.12.) Zdroj: ČSÚ z MPSV (upraveno).

Z výše zmíněného grafu lze odvodit, že celkové množství uchazečů o zaměstnání reflektuje průběh krize, což se projevilo především skokovým nárůstem počtu uchazečů v roce 2009, a to nezávisle na pohlaví. Tento negativní jev navíc provází pokles volných pracovních míst, jak demonstruje následující tabulka č. 5. a tím ještě více znesnadňuje postavení nezaměstnaných na trku práce. Z přehledu je patrný především strmý nárůst uchazečů na jedno pracovní místo ( z 3,22 uchazečů v roce 2007 na současných 14,5 uchazečů), což ve svém důsledku zvyšuje požadavky zaměstnavatelů na uchazeče, zvyšuje konkurenci mezi uchazeči a může mít dopad na úroveň mzdy. Tab. 5

Vývoj počtu pracovních míst vůči uchazečům o zaměstnání

Průměrný počet uchazečů o zaměstnání (tis. osob) Průměrný počet volných pracovních mist (tis. míst) Počet uchazečů na jedno volné místo

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

392,8

324,6

465,6

528,7

507,8

504,4

564,4

122,0

141,8

48,6

33,1

36,5

39,9

39,0

3,2

2,3

9,6

16,0

13,9

12,6

14,5

Zdroj: MPSV (statistické ročenky pro roky 2007 až 2013).

38

Analytická část

Doba trvání nezaměstnanosti uchazeček o zaměstnání Následující přehled sleduje strukturu nezaměstnanosti žen dle doby jejího trvání. 17 Krátkodobá nezaměstnanost dosáhla svého maxima (128,4 tisíc) v roce 2009, kdy v této kategorii přibylo meziročně 33 tisíc uchazeček. Poměrně vysoké množství nezaměstnaných přetrvává ještě v roce 2010 (124,1 tisíc) a od roku 2011 stagnuje na hodnotách od 110 tisíc až po 113 tisíc uchazeček o zaměstnání. Poměrně nebezpečný trend je patrný v oblasti střednědobé nezaměstnanosti, ta totiž v posledních třech letech konstantně roste, což může posilovat další navyšování počtu uchazeček v kategorii dlouhodobě nezaměstnaných. Z hlediska absolutních hodnot však tato kategorie dosahuje nejmenšího zastoupení. V kategorii dlouhodobě nezaměstnaných uchazeček pozorujeme nárůst počtu nezaměstnaných již od roku 2008, kdy bylo evidováno minimum ve sledovaném období (59,4 tisíc). V této skupině pozorujeme dlouhodobý růstový trend a zároveň nejvyšší zastoupení těchto žen v absolutním měřítku (v posledním sledovaném roce 2013 dosáhly tyto hodnoty maxima, tedy 123,4 tisíc žen, což je téměř 43 % všech uchazeček).18 Nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti lze spojovat s hospodářskou krizí a poklesem pracovních míst. Vzhedem k poklesu počtu volných volných pracovních pozic a nárůstu množství nezaměstnaných je pravděpodobné, že růstový trend v oblasti dlouhodobé nezaměstnanosti bude pokračovat. Detailní vývoj dle délky nezaměstnanosti zobrazuje obrázek č. 4 na následující straně.

ÚP rozlišují z pohledu trvání nezaměstnanosti 6 kategorií (trvání do 3 měsíců, 3 až 6 měsíců, 6 až 9 měsíců, 9 až 12 měsíců, 12 až 24 měsíců a více než 24 měsícu), pro účely této práce si však vystačíme s rozdělením na tři kategorie, tj.: do 6 měsíců (krátkodobá), 6 až 12 měsíců (střednědobá) a nad 12 měsíců (dlouhodobá). 18 Pro srovnání, v kategorii mužů spadá v tomtéž roce do kategorie dlouhodobě nezaměstnaných 113,5 tis. mužů, tedy 37 % uchazečů. 17

Analytická část

39

140,000 120,000 100,000 do 6 měsíců

80,000

6 až 12 měsíců 60,000

více než 12 měsíců

40,000 20,000

2007

Obr. 4

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Struktura neumístěných žen dle doby v letech 2007 až 2013 (k 31.12.)


Vzdělanostní struktura uchazeček o zaměstnání Struktura nezaměstnaných je evidována i dle stupně dosaženého vzdělání. Z tohoto pohledu je možné pozorovat, že uchazečky se základním vzděláním a vyučené jsou ohroženy nezaměstaností nejvíce. Dohromady zaujímají 60 % až 70 % všech uchazeček v průběhu celého sledovaného období. Maxima dosahují v posledním roce obě skupiny, ženy se základním vzděláním 80,1 tisíc a ženy vyučené dokonce 99,1 tisíc nezaměstnaných. Je nutné zmínit, že v procentuálním zastoupení ovšem pozvolna ustupují na úkor uchazeček s úplným středním vzděláním, kterých bylo ke konci roku 2013 69,8 tisíc a zaujímají tak pomyslnou třetí příčku v počtu uchazeček dle vzdělanostní struktury. Za zmínku stojí kategorie vysokoškolaček a uchazeček s vyšším vzděláním. Přestože není nezaměstnanost v absolutním měřítku vysoká, jsou to jediné dvě kategorie, kde bez ohledu na hospodářský cyklus a vývoj celkové nezaměstnanosti pozorujeme konstantní růstový trend v celém sledovaném období. Během tohoto období se zvýšil počet nezaměstnaných vysokoškolaček z 6,5 tisíc na 19,7 tisíc, tedy více než 3 násobek. Tento nárůst může souviset mimo jiné i s tím, že počet vysokoškolsky vzdělané populace roste, přestože pro tyto absolventky neexistuje dostatečné množství pracovních míst v požadovaném oboru.

40

Analytická část

100,000 90,000 80,000 70,000

základní vyučení

60,000

střední (bez maturity) 50,000

vyučení (s maturitou) úplnéstřední (s maturitou)

40,000

vyšší vysokoškolské

30,000 20,000 10,000 0 2,007

Obr. 5

2,008

2,009

2,010

2,011

2,012

2,013

Struktura nezaměstnanosti žen dle vzdělání v letech 2007 až 2013 (k 31.12.)


Věková struktura uchazeček o zaměstnání Tato podkapitola na uchazečky o zaměstnání pohlíží z pohledu věkové struktury. Jak demonstruje následující graf č. 6, v absolutních číslech je nejvíce zastoupena skupina žen ve věku 35 až 44. U této skupiny se předpokládá, že zahrnuje ženy navracejících se po mateřské dovolené či pečující o děti do 15ti let věku a mohou mít tudíž stížené podmínky při návratu na trh práce. Druhou, nejčetnější skupinou jsou ženy ve věku 45 až 54 let, u kterých ovšem pozorujeme mírný útlum v nárůstu počtu nezaměstnaných na úkor ostatních skupin. Poměrně strmý růst od roku 2011 pozorujeme u kategorie 55+, kde se celkový počet uchazeček navýšil o téměř 13 tisíc žen na současných 39,5 tisíc uchazeček. K tomuto fenoménu může, kromě stížených podmínek při hledání zaměstnání přispívat i tzv. stárnutí populace a navyšování celkového množství ekonomicky aktivních žen v této demografické skupině. Poměrně stabilní hodnoty vykazuje nejmladší kategorie žen do 24 let věku, kde již od roku 2009 zaznamenáváme počet nezaměstnaných kolem 40 až 44 tisíc osob.

Analytická část

41

80,000

70,000

60,000

50,000

do 24let 25- 34let

40,000

35- 44let 45- 54let 55 avícelet

30,000

20,000

10,000

2007

Obr. 6

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Struktura nezaměstnanosti žen dle věku v letech 2007 až 2013 (k 31.12.)


Pro větší objektivnost výše uvedených závěrů uvádím i přehled rozložení pracovní síly, tedy ekonomicky aktivních žen dle sledovaných věkových kategorií. Data z VŠPS ukazují, že na pracovním trhu je nejvíce zastoupena kategorie žen ve věku 35 až 44 let, následována kategorií žen 45 až 54 let. Každou z těchto skupin dlouhodobě zastupuje více než 600 tisíc žen. Ženy ve věku 25 až 34 let jsou na trhu práce zastoupeny zhruba půl milionem zástupkyň. Teorii o stárnutí populace podpořuje srovnání kategorie 55+, kde se množství žen z původních 300 tisíc v roce 2008 navýšilo na více než 350 tisíc v roce 2012. 19 Z pohledu ekonomické aktivity je nejméně zastoupenou skupinou kategorie ženy do 25 let věku, především díky předpokládané studijní aktivitě. Tab. 6

Ekonomicky aktivní ženy dle věku (v tis.)

Do 24 let 25 - 34 let 35 - 44 let 45 - 54 let 55 a více let

2008 170,37 558,21 614,34 622,85 300,77

2009 168,57 550,32 632,35 620,25 315,86

Zdroj: ČSU (VŠPS).

19

Data pro rok 2013 nejsou VŠPS zatím dostupná.

2010 159,17 530,27 650,53 615,37 324,48

2011 145,20 513,03 671,27 607,74 337,41

2012 150,79 492,90 692,84 612,36 351,34

42

Analytická část

Nezaměstnanost dle regionu Posledním parametrem, kterým tato práce pohlíží na nezaměstnanost žen je rozložení uchazeček o zaměstnání dle geografické polohy – krajů.20 Z tohoto srovnání vyplývá, že ženy jsou nejvíce ohroženy nezaměstnaností v ústeckém kraji, který vede žebříček nezaměstnanosti po celou sledovanou dobu a v posledním roce dosahuje celorepublikového maxima 11,2 %. Další kraje, postižené vysokou mírou nezaměstnanosti jsou olomoucký, karlovarský, liberecký a jihomoravský kraj. Všechny zmíněné se během celé sledované doby pohybují nad celorepublikovým průměrem (v posledním roce nad 8 %). Na opačné straně žebříčku je Praha, která vykazuje dlouhodobě nejnižší míry nezaměstnanosti následovaná kraji plzeňský, jihočeský, středočeský a královohradecký, kde v roce 2013 nezaměstnanost žen nepřekročila hranici 7 %. Tab. 7

podíl uchazeček o zaměstnání ve věku 15-64 let k obyvatelstvu ve stejném věku (v %) 2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Ústecký kraj

9,5

7,7

9,2

9,9

9,7

10,3

11,2

Olomoucký kraj

5,9

4,9

7,1

8,2

8,0

8,3

9,0

Karlovarský kraj

6,0

5,2

7,5

8,0

7,8

7,8

8,4

Liberecký kraj

5,1

4,8

7,3

8,1

7,7

7,7

8,4

Jihomoravský kraj

6,2

5,1

6,7

7,5

7,3

7,5

8,2

Vysočina

5,2

4,4

6,6

7,2

7,1

7,1

7,7

Pardubický kraj

4,7

4,1

6,1

6,7

6,2

6,4

7,0

Královéhradecký kraj

4,2

3,5

5,1

5,7

5,5

5,8

6,7

Středočeský kraj

4,0

3,4

4,7

5,7

5,8

5,9

6,6

Jihočeský kraj

4,0

3,4

5,2

5,7

5,7

6,0

6,6

Plzeňský kraj

4,2

3,7

5,9

6,5

5,9

5,8

6,5

Praha

2,1

1,8

2,5

3,4

3,6

3,8

4,7

Celkem ČR

5,4

4,5

6,1

6,9

6,7

6,9

7,6

Zdroj: portál MPSV – Nezaměstnanost.

Dílčí závěr Při cílení rekvaifikace je vhodné sledovat vývoj na trhu práce a respektovat jednotlivé specifické míry nezaměstnanosti. Dle výše provedených analýz můžeme formulovat několik základních doporučení pro zaměření APZ dle různých pohledů na nezaměstnanost žen. Zde pracujeme s procentuálním vyjádřením (podíl nezaměstnaných k obyvatelstvu). Předchozí statistiky v rámci kapitoly 4.1 pracovaly s absolutní hodnotou uchazeček k určitému datu. 20

Analytická část

43

Z hlediska délky trvání nezaměstnanosti bylo zjištěno, že poměrně dramaticky roste množství dlouhodobě nezaměstnaných žen. Tato kategorie zároveň dosahuje nejvyššího zastoupení v absolutním měřítku (v posledním sledovaném roce 2013 dosáhly tyto hodnoty maxima, tedy 123,4 tisíc žen, což je téměř 43 % všech uchazeček). Tyto ženy jsou přitom kromě snížení finančního standardu ohroženy i negativními změnami psychického stavu, snížením sebedůvěry, ztrátou schopnosti nakládat s volným časem, ovlivněním rodinných vztahů a oslabení motivace hledat práci. Této kategorii, díky její rizikovosti a četnosti by měla být věnován zvýšená pozornost při aplikaci nástrojů APZ. Vzhledem k momentálnímu nepříznivému ekonomickému vývoji, kdy je ekonomika v recesní mezeře lze dále předpokládat, že se bude dlouhodobá nezaměstnanost dále prohlubovat a tyto ženy budou mít na trhu práce, vzhledem k vysoké konkurenci a omezeném počtu volných pracovních míst, stále stíženější možnosti uplatnění. Nabízí se tedy otázka, nakolik bude pomoc ze strany státu efektivní a nakolik budou mít firmy zájem tyto ženy zaměstnat i po případné rekvalifikaci. Podle analýzy nezaměstnanosti podle vzdělanostní struktury lze navrhnout cílení rekvalifikačních kurzů na skupiny žen s nižším vzděláním (základní a vyučené). Právě u těchto skupin se předpokládá, že je jejich průvodní kvalifikace značně omezená a tudíž může rekvalifikace podstatně rozšířit možnosti jejich dalšího uplatnění na trhu práce – za využití stejných prostředků lze očekávat poměrně výrazné navýšení kvalifikace. V kontextu množství uchazeček o zaměstnání podle věku vůči jejich celkovému množství jsou ohroženy nezaměstnaností ženy do 25 let věku, tedy především absolventky bez praxe, u kterých dosahuje míra nezaměstnanosti téměř 30 %. V absolutním měřítku je však těchto žen méně než nezaměstnaných v ostatních kategoriích, navíc mají poměrně vysokou šanci uplatnění se na trhu práce i bez výrazné pomoci státu (jsou mladé, zdravé, s vyšším vzděláním). Dle demografických odhadů je očekáván nárůst populace ve věkové kategorii 55+. Nejenže nezaměstnanost této skupiny roste, také můžeme dlouhodobě očekévat příliv ekonomicky aktivních žen v této věkové kategorii z důvodu prodlužování odchodového věku do důchodu, omezování předčasného odchodu do důchodu a celkovému stárnutí populace (Kotlíková, 2013: 8). Tato skupina je dále ohrožena i diskriminací ze strany zaměstnavatelů. Z výše popsaných důvodů je této skupině vhodné věnovat zvýšenou pozornost a pomáhat těmto ženám při překonávání znevýhodnění na trhu práce, přestože efektivita těchto nemusí být tak vysoká (lze předpokládat nižší dopad creaming efektu). Dle geografické lokace by bylo vhodné směřovat nástroje APZ do okresů v krajích nejvíce postižených nezaměstnaností, tedy kraj ústecký, olomoucký, karlovarský, liberecký a jihomoravský, kromě samotné rekvalifikace žen dle požadavků trhu se zde nabízí i podpora tvorby pracovních míst. V rámci této kapitoly bylo určeno, které základní skupiny žen jsou ohroženy nezaměstnaností. V rámci rozsahu této bakalářské práce není prostor pro analýzu kombinací různých rizikových faktorů, obecné doporučení je, že aplikace nástrojů APZ by se dále mělo zaměřovat na ženy, u kterých se kumuluje několik rizikových

44

Analytická část

faktorů, například žena vyššího věku dlouhodobě nezaměstnaná nebo žena s nízkým vzděláním, pocházející z kraje s vysokou mírou nezaměstnanosti. Práce není dále schopna postihnout opakovanou nezaměstnanost, která je však samo o sobě také rizikovým faktorem. Zda jsou z pohledu efektivity vhodné rekvalifikační programy, či zda by se mělo využít jiných nástrojů bude předmětem následujících kapitol.

4.2

Rekvalifikace žen

Tato kapitola se věnuje využití rekvalifikací v ČR a primárním cílem bude ověřit, do jaké míry jsou v oblasti zaměstnanosti žen využívány reklvalifikace a jak jsou účinné. Zaměří se tedy na množství účastníků rekvalifikačních kurzů, jejich úspěšnost u zkoušek a možnosti následného umístění na trhu práce. Při vyhodnocení návratnosti považujeme za úspěšného účastníka kurzu osobu, které se podařilo umístit ve sledovaném roce na trhu práce do 12ti měsíců po rekvalifikaci21. Poměr účastnic vůči umístěným pak bude ukazovat účinnost jednotlivých skupin. Vyhledem k omezením spojeným se sběrem dat, které byly již objasněny v metodické části práce, obsahuje většina detailních analýz týkajících se rekvalifikací data pouze do konce roku 2011. 4.2.1

Využití rekvalifikace v porovnání s ostatními nástroji APZ

Jak již bylo řečeno v úvodu této práce, rekvalifikace patří dlouhodobě mezi nejvyužívanější nástroje APZ. Celkový počet uchazečů zařazených do některého z nástrojů či programů APZ a do rekvalifikací se však v jednotlivých letech značně liší. Celkový přehled využití rekvalifikací v kontextu s množstvím nezaměstnaných a jejich zařazení do nástrojů APZ přináší následující tabulka č. 8 na následující straně. Ze všech uchazečů, kteří byli zařazeni do některého z programů APZ je každoročně zařazeno více než 30 % do zabezpečené rekvalifikace. V roce 2010 činil podíl rekvalifikantů dokonce 51,8 % a dosáhl svého maxima i v absolutní hodnotě – do rekvalifikace bylo zařazeno více než 65 tisíc osob, což bylo o 20 tisíc více než v roce následujícím. Trh práce reaguje na krizi s určitým spožděním, tuto skutečnost lze tudíž vysvětlit cíleným využitím nástrojů APZ za účelem redukce následků krize z roku 2008/09 a snaze potlačit efekt histereze (nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti). (Sirovátka, Šimíková, 2013: 9)

Tato proměnná byla zvolena, protože je evidována ve statistikách MPSV, limitům, souvisejícím se zvolenou metodou se věnujeme dále. 21

Analytická část

Tab. 8

45

Zařazení uchazečů o zaměstnání do do programů APZ a rekvalifikace

Zařazení do programů APZ Z toho do zabezpečené rekvalifikace Z toho do zvolené rekvalifikace % v zabezpečené rekvalifikaci (celkem v rekvalifikaci) z APZ

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

133 464

94 188

102 273

126 448

97 310

52 408

89 478

53 846

36 451

39 831

65 453

45 521

18 631

27 877

6568

13561

35,5 (60,6)

31,2 (46,3)

40,3

38,7

38,9

51,8

46,8

Zdroj: MPSV - Statistické ročenky pro roky 2007 až 2013 (upraveno).

V letech 2012 a 2013 byl počet uchazečů v zabezpečené rekvalifikaci pouze 25 a 27 tisíc. V roce 2012 byla ale v rámci novely zákona o zaměstnanosti zavedena zvolená rekvalifikace, které v tom roce stihlo využít 6,5 tisíce osob. V roce následujícím se jejich počet zdvojnásobil. Celkově tak rekvalifikanti loni využili zvolenou rekvalifikaci v jedné třetině případů, což nasvědčuje nárůstu popularity této metody.22 600000 500000 400000 průměrný počet uchazečů o zaměstnání 300000

zařazeno do programů APZ zařazeno do rekvalifikace

200000 100000 0 2007

Obr. 7

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Využití nástrojů APZ včetně rekvalifikací v porovnání s počtem nezaměstnaných

Zdroj: MPSV - Statistické ročenky pro roky 2007 až 2013 (upraveno).

Pokud se zaměříme na celkové množství nezaměstnaných (Obr. 7 výše), můžeme konstatovat, že nejvíce nezaměstnaných bylo do některého z nástrojů APZ zařazeno v roce 2007 kdy se do nějakého programu dostalo 34 % všech nezaměstnaných. V následujícím roce to bylo jen 29 % a klesající trend pokračuje až do roku 2012, kdy bylo do programů APZ zařazeno pouze 10 % 22

Přestože není těmto účastníkům vyplácena podpora při rekvalifikaci.

46

Analytická část

nezaměstnaných (tento rok bylo na APZ zároveň vynaloženo historicky nejméně finančních prostředků, viz tabulka č. 2, což je pravděpodobně hlavním důvodem nízkého zařazení uchazečů do programů APZ). Loňský rok zaznamenal mírný nárůst na 16 % zařazených v poměru k celkovému počtu uchazečů, stále ale nedosahuje hodnot z let před krizí. Tento pokles účastníků zařazených do APZ lze přisuzovat rozpočtovým omezením či přerozdělení financí do sféry PPZ (výdaje na výplatu dávek rostou společně s nárůstem počtu nezaměstnaných). 4.2.2

Účast a úspěšnost rekvalifikačních kurzů

Počet účastníků v rekvalifikacích je tokovou veličinou a poměrně tězko se měří. Vzhledem k omezené dostupnosti dat jsou v práci při výpočtech týkajících se rekvalifikací využita vždy data k jednomu časovému bodu, konkrétně ke konci 4. čtvrtletí všech sledovaných let. K tomuto datu budou počítány souhrné roční informace (počty účastníků v rekvalifikaci, počty ukončených rekvalifikací, počet úspěšně umístěných uchazečů, počet uchazečů, kteří neuspěli u závěrečné zkoušky atd.) I s přihlédnutím k faktu, že každý kurz trvá jinak dlouho a začíná v různou dobu, byla tato metoda shledána jako nejvhodnější. Dle statistik dostupných na portálu MPSV lze říci, že z celkového počtu účastníku rekvalifikačních kurzů je každoročně zhruba 60 % žen, jak demonstruje tabulka č. 9, z toho více než ¼ osob pečujících o dítě do 15ti let. Ženy těhotné a kojící nejsou zastoupeny v hojné míře, což lze vzhledem k rodinné situaci očekávat. Tab. 9

Uchazeči v rekvalifikaci od počátku roku (4. čtvrtletí)

Celkem Muži Ženy - z toho těhotné, kojící - z toho péče o dítě do 15 let23

2007 63 417 23 280 40 137 380 10 979

2008 43 732 15 170 28 562 322 8 590

2009 44 354 18 904 25 450 244 7 320

2010 72 649 31 835 40 814 402 12 404

2011 50 561 21 357 29 204 241 8 908

Zdroj: Portál MPSV - Statistiky o rekvalifikacích (upraveno).

Z celkového množství ukončených kurzů lze dále dopočítat procentuální ůspěšnost absolventů rekvalifikací u závěrečných zkoušek. Ve sledovaných letech jsou data relativně pozitivní, jelikož se úspěšnost pohybuje kolem 90 %, přičemž ženy jsou v průměru o jeden procentní bod úspěšnější. Ženy kojící a těhotné jsou s úspěšností v kurzech mírně pod průměrem, naopak kategorie péče o dítě do 15 let věku zaujímá z pohledu úspěšnosti kurzů nejvyšší příčky. Celkový přehled úspěšnosti je na obrázku č. 8 na následující stránce.

U této kategorie není jasně rozlišeno, že se jedná pouze o ženy. V rámci této práce byl přijat předpoklad, že značná většina osob jsou ženy. 23

Analytická část

47

94.0% 92.0% 90.0% 88.0% celkem

86.0%

muži ženy

84.0%

z toho těhotné, kojící 82.0%

z toho péče o dítě do 15 let

80.0% 78.0% 76.0% 74.0% 2007

Obr. 8

2008

2009

2010

2011

Úspěšnost u závěrečných zkoušek (4. čtvrtletí)


Vzhledem k relativně podobné úspěšnosti mužů i žen můžeme poměrně přesně odhadnout i úspěšnost žen dle dalších kritérií, kde není informace o množství žen a mužů dostupná. Nejzajímavější data jsou v členění kurzů dle věku. U účastníků ve věkové kategorii do 24 let pozorujeme nejnižší úspěšnost u zkoušek, přestože je četnost jejich zařazování do kurzu poměrně vysoká. Na druhé straně tabulky jsou účastníci v kategorii 55+, kteří vykazují úspěšnost nejvyšší (jak demonstruje obrázek č. 9). Tab. 10

Uchazeči v rekvalifikaci od počátku roku dle věku (4. čtvrtletí)

Do 24 let 25 - 34 let 35 - 44 let 45 - 54 let 55 a a více

2007 13 220 17 085 15 460 13 966 3 686

2008 7 563 11 581 11 423 10 084 3 081


2009 7 429 11 433 12 022 10 430 3 040

2010 11 800 18 280 19 109 17 220 6 240

2011 8 867 12 498 13 094 11 725 4 377

48

Analytická část

95.0%

90.0%

do 24 let

85.0%

25 - 34let 35 - 44let 45 - 54let 80.0%

55 a a více

75.0%

70.0% 2007

Obr. 9

2008

2009

2010

2011

Úspěšnost u závěrečných zkoušek dle věku (4. čtvrtletí)


Dílčí závěr Analýza zaměřená na četnost a úspěšnost rekvalifikačních kurzů ukázala, že ženy jsou do těchto kurzů zařazovány častěji (zhruba 60 %) a jsou u závěrečných zkoušek i nepatrně úspěšnější (zhruba o 1 procentní bod). Poměrně vysoké zastoupení v kurzech vykazují osoby pečující o dítě do 15 let, ty vykazují i nadprůměrné výsledky v oblasti úspěšnosti u zkoušek. Dle věku účastníků bylo prokázáno, že účastníci v kategoriích 25 až 54 let jsou na tom, co se týče úspěšnosti i četnosti zařazení do některého z rekvalifikačních kurzů velice podobně. Výrazné výkyvy jsou patrné u kategorie mladých do 24 let, kde je úspěšnost nejnižší (80 % – 85 %). Nízká úspěšnost mladých rekvalifikantů může ovšem souviset s faktem, že si někteří uchazeči najdou zaměstnání již v průběhu kurzu a ten proto nedokončí. Dalším faktorem může být nezájem, zvýšená sebedůvěra či podcenění testu v souvislosti s věkem. Nejvyšší úspěšnost prokázala nejstarší sledovaná kategorie 55+. To sice samo o sobě negarantuje zvýšenou možnost úspěchu při hledání uplatnění na trhu práce, bezpochybně to ale prokazuje jistou míru motivace a odhodlání starších účastníků při hledání práce a jejich snahu o zvýšení vlastního lidského kapitálu. V neposlední řadě tento fakt podpoří doporučení na zvýšení cílenosti rekvalifikací na kategorii 55+. Z pohledu délky trvání nezaměstnanosti pak nebyly zjištěny žádné výrazné výkyvy v oblasti úspěšnosti absolvování závěrečných zkoušek (úspěšnost se pohybuje okolo 90 % bez ohledu na délku nezaměstnanosti). Podle množství účastníků je však vidět, že možnost zařazení do některého z rekvalifikačních programů mají již krátkodobě nezaměstnaní uchazeči (v roce 2007 až 2009 bylo více než 50 % absolventů nezaměstnáno krátkodobě – tedy maximálně 6 měsíců.

Analytická část

49

V letech 2010 a 2011 bylo krátkodobě nezaměstnaných v kurzech stále téměř 40 %). Nabízí se otázka, zda jsou krátkodobě nezaměstnaní zařazováni do rekvalifikace na úkor dlouhodobě nezaměstnaných, kteří to mohou potřebovat více, či zda je dlouhodobě nezaměstnaných zařazených v rekvalifikaci méně, protože již změnou či rozšířením kvalifikace prošli dříve, ale v evidenci ÚP přesto setrvávají. Odpověď na tuto otázku může (alespoň částečne) zodpovědět následující analýza, kde se zaměříme na úspěšností umístění na trhu práce po absolvování rekvalifikace. 4.2.3

Účinnost rekvalifikačních programů

Při hodnocení účinnosti rekvalifikačních programů bylo postupně vyhodnoceno, kolik účastníků po rekvalifikaci bylo během sledovaného roku úspěšně umístěno na trhu práce. Zdrojem dat jsou opět souhrnné statistiky ke 4. čtvrtletí každého roku. V rámci toho samého roku analýza sleduje, zda byl uchazeč umístěn či zda pokračuje do následujícího roku. Současně je sledováno, do které z rizikových skupin uchazeč náleží. Mezi limity analýzy patří především fakt, že je z daných dat nemožné určit, zda absolvování rekvalifikace soviselo s nalezení pracovního místa, zda je pozice v oboru rekvalifikace či zda se uchazeč po určité době navrací do databáze ÚP či nikoli. Jak ukazuje tabulka č. 10 na další straně, v evidenci ÚP je po absolvování rekvalifikace dlouhodobě více žen než mužů (roky 2007 až 2009 zhruba 65 % zastoupení žen, následující roky 60 %). Souhrná data dále ukazují, že co se týče úspěšnosti při umisťování jsou výrazně úspěšnější muži. V roce 2007, kdy tato analýza začíná se z celkového počtu 75 tisíc uchazečů podařilo umístit téměř 30 tisíc mužů (úspěšnost 83 %) a 21 tisíc žen (úspěšnost 46 %). Vzhledem k faktu, že v tomto „předkrizovém“ roce bylo stále poměrně dostatek volných míst (122 tisíc) a nízká nezaměstnanost (5,3 %), můžeme tento rozdíl přisuzovat několika faktorům, například neochotě žen příjmout místo za nabízený plat, případně diskriminaci žen ze strany zaměstnavatelů. V roce 2008 se v absolutních číslech podařilo umístit obdobný počet absolventů (18 tisíc žen, 19 tisíc mužů), co se týče procentuálního zastoupení jsou na tom muži však ještě lépe než v předchozím roce (89 % úspěšnost mužů, 46 % úspěšnost žen). V roce 2009 rapidně poklesl jak počet umístěných uchazečů, tak jejich procentuálná úspěšnost. Od tohoto roku je sice každoročne umístěno více žen než mužů, v procentuálním vyjádření jsou však stále nepatrně úspěšnější muži. Pokud se zaměříme na kategorii žen těhotných a kojících (dle metodiky MPSV i s dítětem do 9 měsíců věku), pozorujeme velice nízkou účast (řádově pouze ve stovkách účastnic ročně) a následnou naprosto mizivou úspěšnost (3 % až 4 %) při umístění na trhu práce. Toto je spojeno s rodinnou situací a zároveň může souviset s neochotou zaměstnavatelů nabírat tyto ženy (skrytá diskriminace). Ze statistických údajů lze tedy konstatovat, že je tato kategorie vysoce riziková a obtížně umístitelná na trhu práce. Nepříliš úspěšní jsou z pohledu návratovosti na trh práce i osoby pečující o dítě do 15 let. Historicky nejnižší úspěšnosti dosáhla tato skupina v roce 2008 (pouze 19 % z 12,7 tisíc uchazečů po rekvalifikaci),

50

Analytická část

v letech 2010 a 2011 se úspěšnost zvýšila až na 38 %. Z dlouhodobého hlediska však dosahuje nižší úspěšnosti než skupina žen. Tab. 11

Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců

Kategorie

Celkem

Muži

Ženy

Péče o dítě do 15 let

Ženy těhotné, kojící

Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost %

2007 73 326 35 374 48 % 25 921 13 638 53 % 47 405 21 736 46 % 13 836 5 798 42 % 630 22 3%

2008 58 290 35 108 60 % 19 244 17 071 89 % 39 046 18 037 46 % 12 754 2 409 19 % 638 17 3%

2009 49 792 16 071 32 % 19 511 6 583 34 % 30 281 9 488 31 % 9 647 2 769 29 % 424 15 4%

2010 84 661 37 077 44 % 36 729 17 358 47 % 47 932 19 719 41 % 15 139 6 085 40 % 630 23 4%

2011 75 897 30 977 41 % 31 292 13 994 45 % 44 605 16 983 38 % 14 097 5 339 38 % 602 23 4%

Zdroj: portál MPSV - Statistiky o rekvalifikacích (upraveno).

Po analýze a identifikaci rizikových skupin dle délky nezaměstnanosti se nyní analýza účinnosti podívá na úspěšnost jednotlivých uchazečů dle délky nezaměstnanosti. Vzhledem k nedostupnosti dat ohledně počtu mužů a žen v jednotlivých podkategoriích obsahuje následující analýza data souhrnná. Počty žen lze pouze odhadovat dle předchozích celkových údajů (zjednodušeně 60 % zastoupení žen v programech; 40 % úspěšnost při následném umístění). Souhrnná data jsou aplikována na následující tři analýzy (dle doby nezaměstnanosti, dle věku i dle vzdělání). Z tabulky č. 11 na následující straně lze vyčíst, že uchazeči o zaměstnání jsou z pohledu návratovosti na trh práce nejúspěšnější při nezaměstnanosti do délky trvání 6 měsíců. Těmto uchazečům se každoročně daří navrátit do pracovního procesu ve více než 50 % případů (výjmkou je rok 2009, kde je úspěšnost 43 %). Poměrně dobře jsou na tom i uchazeči v kategorii střednědobé nezaměstnanosti (6 až 12 měsíců). Tito uchazeči dosahují úspěšnosti nad 40 % (opět kromě roku 2009). Z hlediska délky nezaměstnanosti se nejméně úspěšnou jeví kategorie dlouhodobě nezaměstnaných, u které pozorujeme úspěšnost kolem 30 %, v roce 2009 dokonce pouze 15 %. U této skupiny nezaměstnaných je vhodné doporučit hlubší analýzu, nejlépe na úrovni jednotlivých krajů či okresů a pokusit se zefektivnit cílení APZ, samotná rekvalifikace v tomto případě (na úrovni celorepublikového srovnání) není příliš účinná.

Analytická část

51

Tab. 12 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců dle délky nezaměstnanosti Délka nezaměstnanosti

Do 6 měsíců

6 až 12 měsíců

Nad 12 měsíců

Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost %

2007 34 950 19 693 56 % 16 400 7 791 48 % 21 995 7 899 36 %

2008 28 963 16 452 57 % 12 341 5 953 48 % 16 994 5 667 33 %

2009 24 746 10 648 43 % 14 581 3 905 27 % 10 482 1 522 15 %

2010 32 632 17 522 54 % 31 126 14 030 45 % 20 928 5 534 26 %

2011 26 039 13 850 53 % 25 217 10 350 41 % 24 669 6 787 28 %


Dalším pohledem na účinnost rekvalifikace v rámci této práce je srovnání dle věku. V předchozí kapitole bylo zjištěno, že úspěšnost absolvování kurzů roste s věkem. Tab. 13

Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců dle věku

Věk

do 24 let

25 – 34 let

35 – 44 let

45 - 54 let

55 a a více let

Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Úspěšnost % úspěšnost Uchazečů Umístěných Úspěšnost %

2007 13641 8278 61 % 20052 9967 50 % 18269 8582 47 % 16937 7176 42 % 4427 1371 31 %

2008 8563 5208 61 % 15520 7887 51 % 15470 7329 47 % 14379 6293 44 % 4358 1353 31 %

2009 6866 2753 40 % 12668 4465 35 % 13705 4505 33 % 12589 3663 29 % 3964 685 17 %

2010 12502 6152 49 % 21079 9842 47 % 22793 10196 45 % 20928 8645 41 % 7359 2242 30 %

2011 11438 5713 50 % 18250 7938 43 % 20076 8155 41 % 18886 7192 38 % 7247 1979 27 %


Jak demonstruje tabulka č. 13, toto tvrzení ovšem neplatí pro úspěšnost při umístění na trhu práce, dle statistik a prezentovaných výpočtů zde platí opačná úměra opačná, tedy že s rostoucím věkem je úspěšnost návratu na pracovní trh stále nižší. Zatímco u osob do 24 let věku se úspěšnost pohybuje v rozmezí 40 % až 60 %, u uchazečů nad 55 let prakticky nepřevyšuje hranici 30 %. V roce 2009 dosáhla úspěšnost minima – z téměř 4 tisíc uchazečů po rekvalifikaci se podařilo najít práci pouze necelým sedmi stovkám, což je 17 %.

52

Analytická část

Posledním pohledem na účinnost rekvalifikací je účinnost dle vzdělání. Zde byla mírně upravena metodika a skupiny byly (oproti evidencím MPSV) zredukovány na kategorie nejnizší vzdělání (základní vzdělání a vyučení), u kterých víme, že u žen momentálně zaujímají zhruba 60 % až 70 % všech uchazeček o zaměstnání, dále na kategorii střední vzdělání ( s maturitou) a vysokoškolské, do této kategorie byli započítáni i uchazeči s vyšším odborným vzděláním a bakaláři. Z výpočtu je zřejmé, že vzdělání nemá na následnou úspěšnost při umisťování na trhu práce zásadní vliv. Nepatrně vyšší úspěšnost vykazují uchazeči se středním vzděláním. Pozitivním zjištěním této analýzy je fakt, že počty uchazečů s nejnižším vzděláním jsou nejvyšší a reflektují množství nezaměstnaných v ČR. Zároveň tak rekvalifikace plní své poslání, jelikož lze očekávat, že uchazeči bez kvalifikace či s kvalifikací minimální patří do kategorie nejpotřebnějších. Tab. 14 Uchazeči po rekvalifikaci a jejich umístění na trhu práce do 12ti měsíců dle vzdělání uchazečů Dle vzdělání Neúplné, základní, vyučení

Střední (maturita)

VŠ + vyšší odborné

Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost % Uchazečů Umístěných Úspěšnost %

2007 73 326 35 374 48 % 29 704 14 850 50 % 4 647 2 172 47 %

2008 58 290 28 070 48 % 23 196 11 838 51 % 3 944 1 830 46 %

2009 49 792 16 071 32 % 18 070 6 228 34 % 3 237 1 077 33 %

2010 84 661 37 077 44 % 30234 13 951 46 % 5 794 2 543 44 %

2011 75 897 30 977 41% 27 389 11 933 44 % 5 770 2 404 42 %


Dílčí závěr Dle výše předložených výpočtů je zřejmé, že ženy jsou po absolvování rekvalifikace dlouhodobě méně úspěšné při uplatňování na trhu práce. Jejich šance na umístění do jednoho roku po absolvování kurzu je ve sledovaných letech zhruba kolem 40 % ( v posledním sledovaném roce dokonce úspěšnost jen 38 %), což je zhruba o 5 procentních bodů méně než úspěšnost mužů. Extrémem byl v tomto ohledu rok 2009, kdy byla úspěšnost mužů 89 %, zatímco úspěšnost žen jen 46 %). Nízká úspěšnost při umístění na trhu práce je kriticky nízká u kategorie žen těhotných a kojících (pouhá 3 % žen se podaří umístit, mizivou úspěšnost zde však přikládáme hllavně okolnostem spojeným s rodičovstvím a dočasným přechodem do ekonomické neaktivity). Nižší úspěšnost pozorujeme i osob pečujících o děti do 15 let věku. U těch úspěšnost nepřesahuje hranici 40 %. Analýza dle věku pak ukázala velice nízkou úspěšnost osob ve věkové kategorii 55+, kde je návratovost na trh práce konstantně okolo 30 %. Z hlediska délky předchozí zaměstnanosti platí nepřímá úměra, tedy čím delší nezaměstnanost, tím nižší šance na úspěch na trhu práce.

Analytická část

53

V kontextu výše zmíněného lze doporučit postupné navyšování zařazování žen s nižším vzděláním do rekvalifikačních programů, kde očekáváme poměrně vysoký poměr „cena-výkon“. Vhodné je i cílit na ženy trpící dlouhodobou nezaměstnaností a jejich kombinací (dlouhodobě nezaměstnané s nižším vzděláním) za účelem udržení jejich konkurenceschopnosti na trhu práce a zvýšení motivace. Na tyto ženy doporučuji i cílení lokálních programů zaměstnanosti (RIP). 4.2.4

Vzdělávací instituce a rekvalifikační kurzy

Aspektem, kterým se analýza dosud nezabývala jsou samotné rekvalifikační kurzy a instituce, které je nabízí. Se zavedením institutu zvolené rekvalifikace je třeba při analýze rekvalifikací vzít v potaz i samotné rekvalifikační zařízení, nabízené kurzy a jejich propagaci. Zvolená rekvalifikace totiž umožňuje uchazečce o zaměstnání možnost volby jak kurzu, tak zařízení (ÚP musí samozřejmě volbu uchazeče schválit, viz 3.3.2). Momentálně v ČR dle databáze MŠMT existuje téměř 2800 akreditací (každá akeditace pak může obsahovat více vzdělávacích programů), nabídka je tedy poměrně široká a kvalita účastníků rekvalifikací je přímo úměrná kvalitě vzdělávacích institucí a úrovni akreditovaných kurzů. Součástí interních kontrolních procesů většiny komerčních institucí je proces ověření výsledků za účelem zdokonalování služeb (zvyšování kvality, snižování ceny). V rámci sběru dat pro tuto práci však bylo zjištěno, že většina poskytovatelů rekvalifikací nijak neeviduje, zda si absolventi po absolvování jejich kurzu dokázali díky jejich programu najít práci (samozřejmě ani doplňkové informace, například zda bylo nalezené uplatnění v oboru rekvalifikace, kolik času jim po rekvalifikaci hledání vhodného uplatnění trvalo atd.). Přestože k této evidenci soukromé instituce nenutí žádný předpis, je tento fakt poněkud alarmující. Poukazuje totiž na skutečnost, že je vzdělávacím zařízením v podstatě jedno, zda jsou jejich kurzy efektivní, tedy zda vedou k nalezení pracovního uplatnění jejich absolventů. Argument, že je tato zpětná vazba náročné a komplikovaná nepovažuji za příliš validní. V praxi lze poměrně rychle a levně sestavit jednoduchý elektronický dotazník, který lze po určité době po ukončení kurzu zaslat emailem daným účastníkům kurzu. Analogicky již tohoto principu dlouhodobě využívají internetové obchody, které tak získávají zpětnou vazbu a posouzení kvality jak daného obchodu, tak i prodaného produktu. Nezájem o výsledný efekt daného kurzu lze dále vysvětlit tím, že jsou tyto kurzy většinou financovány z veřejných financí, nikoli samotnými účastníky kurzu a je tudíž vázáno na počet účastníků, respektive počet otevřených kurzů, ne na výsledný efekt a dopad na zaměstnanost. Na tomto místě je nutno podotknout, že výše zmíněné, pomětně kritické vyjádření vychází ze zpětné vazby poskytnuté pouze oslovenými (náhodně zvolenými) vzdělávacími centry (napříč obory a kraji) a nevylučuji, že existují školící střediska, která statistiky vedou a o dopadu jejich kurzů na zaměstnatelnost účastníků dbají.

54

Analytická část

Dílčí závěr Z hlediska samotných vzdělávacích institucí mohu pouze doporučit, (naivně předpokládajíc, že jde institucím kromě maximalizace zisku i o zdokonalování svých služeb) začít evidovat data o účastnících a analyzovat jejich obsah. Dále pak zavést metodu zpětné vazby, například v podobě jednoduchého dotazníku zasílaného elektronickou formou či kontrolních telefonátů. Právě implementace návrhů a připomínek samotných účastníků totiž může vést k zvyšování kvality obsahu či formy kurzů, školitelů a následného zvýšení pozitivních dopadů na zaměstnanost (nejenom) žen. Existence zpětné vazby by mohla napomoci lepšímu cílení kurzů, případně úpravě jeho obsahu za účelem potlačení negativních účinků rekvalifikace (creaming efekt, efekt uzavření, mrtvá váha a nevhodné cílování). Ze statistických ročenek, vycházejících pod hlavičkou MŠMT vyplývá, že minimálně co se týče četnosti, je model zvolené rekvalifikace poměrně využívaným nástrojem (v roce 2013 měl třetinový podíl na všech rekvalifikacích). Vzhledem k nedohledatelnosti dalších informaci lze však tento institut jen velmi těžko hodnotit a dokud se neobnoví centrální statistická databáze, lze zvolenou rekvalifikaci považovat za „šedou zónu“ mezi nástroji APZ. Jediným doporučením, které lze navrhnout jako součást sady návrhů na zvýšení efektivnosti je preferovat zvolenou rekvalifikaci oproti té zabezpečené – a to za účelem úspory v oblasti veřejných financí.

Diskuze

55

5 Diskuze Tato kapiola se věnuje vhodnosti zvolené metodiky hodnocení účinnosti rekvalifikace, jejím omezením a alternativám. Následně je provedena diskuze výsledků a komparace s výsledky výzkumných prací na toto téma z předchozích let. Metodika hodnocení efektivity rekvalifikace a její limity Rekvalifikační programy byly hodnoceny ze tří základnách pohledů. V první části se pohlíželo na celkové množství účastníků v kurzech a jejich strukturu. Další část analýzy kontrolovala úspěšnost rekvalifikantů u závěrečných zkoušek. Poslední analýza týkající se rekvalifikací se věnovala návratovosti na trh práce po úspěšné m dokončení rekvalifikace. Všechny provedená analýzy ověřovaly úspěšnost a účinnost vzhledem k rizikové skupině žen a dalších podskupin. Komparace byla provedena proti skupině mužů. Nejrizikovější segmenty žen byly identifikovány na základě analýzy struktur nezaměstnanosti. Veškerá využitá data o rekvalifkaci byla pojena k jednomu data, konkrétně konci čtvrtého črvrtletí každého sledovanému roku. K tomuto datu byly prováděny veškeré výpočty pracující s množstvím uchazečů v rekvalifikaci, po rekvalifikaci, umístěných atp. Nyní je nutné zmínit limity výše provedeného šetření, vycházející především z nedostatečné dostupnosti dat. Poměrně kritickým nedostatkem v oblasti analýzy dat (jak již bylo několikrát zmíněno výše) se jeví odstávka systému OK Práce obsahující modul pro statistiky. Úřady práce byly nuceny přejít na nové systémové vybavení počátkem roku 2012 a k původnímu systému se vrátily až po dvou letech, tedy počátkem tohoto roku. Statistická data se teprve letos začínají znovu evidovat. Z tohoto důvodu je tedy prakticky nemožné hodnotit výsledky a efekty zvolených rekvalifikací ani více než dva roky po jejich zavedení do praxe. Data, která byla využita vykazují několik dalších nedostatků, spojených především s nemožností rozčlenit veškeré struktury obyvatelstva na muže a ženy (například dle věku nebo vzdělání), proto lze některé hodnoty pouze statisticky odvodit (dle poměru mužů a žen v základní skupině). Analýza nepostihuje kumulativní faktor nezaměstnanosti, tedy opakované registrace na ÚP před, ale ani po rekvalifikaci. V neposlední řadě není schopna zachytit, zda si účastník kurzu našel uplatnění v rámci oboru rekvalifikace. Odliv nezaměstnaných do ekonomické neaktivity či na sekundární trh práce (černá práce) byl dalším faktorem, který nebylo možné sledovat. Obecně je však tento parametr velice těžko kontrolovatelný i v odborných výzkumných studiích a jednotlivými úřady práce. Dále je vhodné zmínit, že data z výběrového šetření pracovních sil (VŠPS), jak již název naznačuje, pochází z informací poskytnutých během dotazování domácností, je tedy třeba počítat s určitými odchylkami souvisejícími především z nepřesností spojených se sběrem dat, možností chyby při zpracování a výběrem

56

Diskuze

množiny dotazovaných osob. V práci byla tato data využita především při analýze nezaměstnanosti a identifikaci a ověření rizikovosti jednotlivých skupin žen, toto však nepovažuji za zásadní problém předložené analýzy. Alternativní metody hodnocení Alternativní možnosti hodnocení efektivity rekvalifikací samozřejmě existují, jsou ovšem časově a organizačně náročné. Pro následující práce v oblasti hodnocení účinnosti rekvalifikací (a ostatních programú APZ) lze navrhnout sledování určitého vzorku nezaměstnaných (v ideálním případě vzorek čítající všechny uchazeče v daném čase a na daném místě šetření) před, v průběhu a po absolvování rekvalifikace. Toto pozorování by mělo probíhat v průběhu několika let (2 až 3), aby bylo možné postihnout i dlouhodobé efekty rekvalifikace či kumulaci efektů více nástrojů. Implementaci popsaného šetření si lze představit jako součást přípravy pro navazující diplomovou práci v oblasti rekvalifikace či jako samostatnou výzkumnou studii. Z pohledu územního navrhuji podobný typ studie cílit na úroveň samostatného kraje či okresu, aby bylo možné zachytit i strukturální složku nezaměstnanosti, vývoj počtu a struktury pracovních míst a podobně. Pozorování by (obzváště v dněšní době) mělo být prováděno formou elektronických dotazníků či formulářů sestavený dle konkrétních cílů dané studie a dle toho také opakována v požadovaných intervalech. Tento druh sledování účastníků by mohl eliminovat momentální limity v oblasti zpracování dat. Odpovědi na otázky, zda vede rekvalifikace k nalezení zaměstnání v daném oboru rekvalifikace, zda by (dle subjektivního pocitu rekvalifikanta) byl uchazeč schopný najít práci i bez rekvalifikace, zda se účastník vrací do evidence ÚP, případně zda (a proč) opouští ekonomicou aktivitu by byly jistě přínosné v oblasti dalšího cílení rekvalifikace. V neposlední řadě je navrhované řešení technicky jednoduše implementovatelné a administrativně snadné (ž pohledu času i financí). Komparace výsledků práce s předchozámi studiemi VÚPSV pod svoji záštitou vydává z pera kolektivů Sirovátka, Kulhavý, Hora, Horáková a Rákoczyová studie na téma hodnocení aktivní politiky zaměstnanosti a měření její účinnosti, včetně rekvalifikace v poměrně pravidelných intervalech. Jelikož bylo v rámci této bakalářské práce nereálné sledovat dlouhodobější účinky na zaměstnanost, využiji již proběhlé studie při interpretaci a odhadu výsledků mé analýzy (a zmíním další, dle mého názoru, přínosné poznatky). Patrně nejkomplexnější studie APZ, včetně hodnocení efektů rekvalifikace byla provedena v rámci výzkumu Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce, který sestává ze čtyř průbězných zpráv a proběhl v letech 2001 až 2003. Tento výzkum hodnotí dvouleté sledování plného vzorku nezaměstnaných a rekvalifikantů na lokálním trhu práce (Břeclavsko). Šetření se účastnilo 508 respondentů až do konce studie zůstaly zhruba dvě třetiny původních účastníků, což je, co se rozsahu týká nejrozsáhlejší práce v rámci ČR.

Diskuze

57

Vzhledem k rozložení účastníků se potvrdil trend vyšší účasti žen v rekvalifikacích, jihž již v roce 2001 vstupovalo do programů více než 60 %. Ty byly zařazovány častěji do všeobecných reklvalifikací (75 % účastníků těchto kurzů tvořily právě ženy). Z pohledu délky nezaměstnanosti bylo na základě dotazování zjištěno, že s nárůstem délky nezaměstnanosti klesá motivace a důvěra v nalezení zaměstnání. Z hlediska samotných kurzů bylo většinou respondentů uváděno, že jejich délka není dostatečná k procvičení a osvojení daných dovedností a praktických znalostí. Poměrně zajímavým odhalením byl fakt, že mezi zájemci o rekvalifikace dochází k selekci ze strany ÚP. Starší lidé s nižší úrovní lidského kapitálu se mohou zprostředkovatelům i realizátorům rekvalifikačních programů jevit jako méně perspektivní, a proto je raději zařazují do krátkodobých kursů, kde je obecně nižší riziko finančního plýtvání a celkově nízké účinnosti rekvalifikací na kultivaci pracovního potenciálu těchto osob, a naopak mladí, zdraví a kvalifikovaní lidé jsou mnohdy zárukou, ž e peníze investované do jejich rekvalifikace budou zúročeny následným odchodem těchto osob z evidence nezaměstnaných ( u této skupiny lidí tedy neprojevují pracovníci ÚP výraznější obavy z poskytnutí dražší a dlouhodobější rekvalifikace, naopak jsou přesvědčeni o užitečnosti takového kurzu pro mladé, kteří tak neztrácejí pracovní morálku a nepřinášejí riziko sociálně patologického chování). (Sirovátka, 2003 (a): 6-22) Tento trend, z pohledu snahy podpořit rizikové skupiny nezaměstnaných, nehodnotím příliš pozitivně. Z šetření dále vyplynulo, že rekvalifikace přináší největší čistý přínos především pro následující rizikové skupiny: lidé se základním vzděláním, lidé nad 50 let, zdravotně postižení, dlouhodobě nezaměstnaní a ženy. Dále z výsledného hodnocení vyplynulo, že nástroj rekvalifikace byl poměrně často cílen na osoby, které jsou schopné si uplatnění najít samy i bez pomoci státu. Zefektivnění cílení je tedy dle autorů oblast, na kterou by se měly jednotlivé krajské pobočky ÚP zaměřit. Výsledný efekt rekvalifikačních kurzů je pozitivní. Dlouhodobý efekt rekvalifikací byl zjištěn nižší než, přesto však rekvalifikace stále pozitivně ovlivňují možnost uplatnění uchazeče na trhu práce. Výsledky dle studie záleží samožřejmě i na subjektivních postojích a charakteristikách nezaměstnaných lidí. (Sirovátka (a), 2003: 58-61) Dalšími významnými monografiemi v oblasti APZ a rekvalifikací jsou studie Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti realizovaných v roce 2007 se zaměřením na rekvalifikace (struktura, cílenost, krátkodobé a střednědobé efekty na opuštění evidence) a Srovnání efektů aktivní politiky zaměstnanosti v České republice v období růstu (2007) a během první fáze krize (2009), které shrují efekty a účinky programů APZ a rekvalifikace před propuknutím krize a poté v jejím průběhu. Obě studie se odkazují na poznatky získané z předchozí analýzy lokálního trhu práce z let 2001 až 2003 a dle posuzování výsledků kontrolní skupiny vyplynulo, že během krize se účinky rekvalifikace mírně zhoršily, což souvisí především s faktem, že jsou rekvalifikanti sice teoreticky připraveni, ale na trhu pro ně není dostatek volných (vhodných) míst. Na druhou stranu analýza prokázala velmi dobrou cílenost na osoby s dlouhou nezaměstnaností. (Hora,

58

Diskuze

2012: 30-35) Monografie dále uznává, že hodnocení efektů jednotlivých nástrojů může být komplikovaná vzhledem k dynamickým změnám v oblasti APZ a dále díky překrývání jednotlivých programů a následné kombinaci efektů. (Hora, 2012: 44) Ze současných studií na téma rekvalifikace již můžu zmínit pouze práci Politika zaměstnanosti a další opatření na trhu práce v dlouhodobé perspektivě a v průběhu krize z roku 2013, která vychází z (dotazníkového) hodnocení vedoucích pracovníků ÚP, zahraničních studií a poznatků z již provedených (výše zmíněných) monografií a potvrzuje tragický nedostatek statistických dat. V této práci jsou opět diskutovány aspekty ekonomické krize a její důsledky v oblasti nezaměstnanosti. Z hlediska rekvalifikace byly poměrně pozitivně hodnoceny programy ESF a cílení kurzů vzhledem k rizikovým oblastem a rizikovým skupinám nezaměstných. (Sirovátka, Šimíková, 2013: 83-85) Ze studia výše zmíněných prací lze potvrdit předpoklad, že rekvalifikace má pozitivní dopad na zaměstnanost žen (ženy po rekvalifikaci maji vyšší úspěšnost umístění na trhu práce). Tento dopad byl prokázán i ze střednědobého a dlouhodobého hlediska, který nebylo možné samostatně ověřit v rámci této bakalářské práce.

Závěr

59

6 Závěr Cílem této práce bylo formulovat doporučení pro zvýšení účinnosti rekvalifikací jako jednoho z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR zaměřené na rizikovou skupinu žen. Formulace těchto doporučení byla založena na studiu statistických dat, sestavení metodiky hodnocení účinnosti jednotlivých skupin populace a následné interpretace výsledků vzhledem k analýze nezaměstnanostní struktury. Zdrojem dat byly především data z MPSV a ČSÚ (včetně VŠPS). Práce se dále opírá o předchozí studie na téma hodnocení rekvalifikací a ostatníh programů APZ, velkým zdrojem poznatků byly v tomto ohledu série odborných monografií publikovaných VÚPSV (kolektiv autorů Sirovátka, Kulhavý, Hora, Horáková a Rákoczyová). Na základě výše předložené analýzy bylo zjištěno, že do rekvalifikačních programů vstupuje dlouhodobě více žen (zhruba 60 %) a ženy jsou také úspěšnější u závěrečných zkoušek (tento rozdíl je však pouze nepatrný, meziročně zhruba 1 až 2 procentní body). Ženy jsou však po absolvování rekvalifikace dlouhodobě méně úspěšné při uplatňování na trhu práce (jejich šance na umístění do jednoho roku po absolvování kurzu je ve sledovaných letech zhruba o 5 procentních bodů nižší, extrémem byl v tomto ohledu rok 2009, kdy byla úspěšnost mužů 89 %, zatímco úspěšnost žen jen 46 %). Úspěšnost při umístění na trhu práce je kriticky nízká u kategorie žen těhotných a kojících (pouhá 3 % žen se podaří umístit, mizivou úspěšnost zde však přikládáme i okolnostem spojených s rodičovstvím a dočasným přechodem do ekonomické neaktivity) . Dále bylo zjištěno, že osoby pečující o děti do 15 let věku úspěšnost nepřesahuje hranici 40 %. Analýza dle věku pak ukázala velice nízkou úspěšnost osob ve věkové kategorii 55+, kde je návratovost na trh práce konstantně okolo 30 %. Jedním z dílčích cílů byla identifikace rizikových podskupin dle analýzy nezaměstnanosti, zde se jako rizikové jeví především skupiny starších žen (i s ohledem na demografický vývoj a postupné navyšování ekonomicky aktivních žen v kategorii 55+ v budoucnu). Z pohledu délky nezaměstnanosti je nutné zmínit ženy trpící dlouhodobou nezaměstnaností (déle než rok soustavné evidence na ÚP), kterých v posledních letech rapidně přibývá. Přestože rekvalifikace u těchto skupin nemusí vykazovat vysokou účinnost (návratnost na trh práce v důsledku rekvalifikace), považuji cílení nástrojů APZ na tyto kategorie, a to především skupiny, kde se rizikové faktory kumulují, za účelem zvýšení jejich lidského kapitálu a možnosti návratu na trh práce jako nezbytné. Alternativou ke změně kvalifikace však mohou být i další nástroje, například veřejně prospěšné práce a podpora tvorby pracovních míst (primárně v regionech s vysokým počtem uchazečů na jedno pracovní místo). Změnu rekvalifikace je dále vhodné doporučit skupinám žen se základním vzděláním či vyučeným, kde se za vynaložení stejných finančních prostředků nabízí možnost získání nové kvalifikace a výrazné posílení pozice na trhu práce v relativně krátkém časovém horizontu. V analytické části se práce potýkala s několika limitujícími faktory, z nihž nejzásadnějším je nedostatek statistických údajů o rekvalifikacích z let 2012

60

Závěr

a 2013. Díky této bariéře bylo nutné ukončit analýzu účinnosti rekvalifikačních programů již k roku 2011. Z tohoto důvodu není možné detailněji hodnotit dopady zvolených rekvalifikací a tuto škodu hodnotím jako nenapravitelnou. Pozitivním faktorem je zjištění, že původní informační systém byl navrácen a lze tudíž předpokládat brzké ukončení výpadku v oblasti evidence a statistického sběru dat. V části diskuze byl navrhnut alternativní metodický postup pro další sběr a analýzu dat v oblasti rekvalifikací. Dle veškerých studií, materiálů a dat, které jsem v průběhu psaní práce měla možnost studovat či analyzovat a rozhovorů, které jsem na téma rekvalifikace absolvovala shledávám tento nástroj vhodným typem APZ v oblasti zaměstnanosti žen. O to více to platí pro rizikové skupiny žen po mateřské dovolené, starší ženy a dlouhodobě nezaměstnané, u kterých je kromě primárního cíle (navrácení na trh práce) důležité i jejich zpětné začlenění do společnosti, zvyšování sebevědomí a psychické pohody. Rekvalifikace v neposlední řadě rozšiřuje konkurenceschopnost účastnic na trhu práce a rozšiřuje jejich obzory.

Literatura

61

7 Literatura BOONE J., OURS J. Effective Active Labor Market Policies Bonn: October 2004 (web pdf) [on-line]; dostupné z URL: http://ftp.iza.org/dp1335.pdf BUCHTOVÁ, B. A KOL.: Nezaměstnanost, psychologický, ekonomický a sociální problém, Praha: Grada Publishing, 2002 ISBN 80-247-9006-8 ČSÚ (a) Zaměstnanost, nezaměstnanost – časové řady [on-line]; [cit. 2013-12-15] dostupné z URL: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_cr ČSÚ (b) Zaostřeno na ženy a muže 2012 [on-line]; [cit. 2013-12-15] http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/1413-12-r_2012-14 ČSÚ (c) Metodické popisy ukazatelů VŠPS [on-line]; [cit. 2013-12-20] http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps DUŠKOVÁ, J. Hospodářská politika I. 1.vyd. Mendelova univerzita v Brně: Ediční středisko Mendelovy univerzity v Brně, 2013. ISBN 978-80-7375-747-2. EUROSTAT. 2013. Browse / Search Database. [on-line]. Dokument ve formátu HTML. [cit. 2013-11-28]. Dostupné na URL: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_datab ase] EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND V ČR . [on-line]. http://www.esfcr.cz/ HORA O, SIROVÁTKA T. , BARTÁKOVÁ H., VYHLÍDAL J. Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti realizovaných v roce 2007 se zaměřením na rekvalifikace (struktura, cílenost, krátkodobé a střednědobé efekty na opuštění evidence) Praha: VÚPSV, v.v.i., 2009. – 66 s. - ISBN 978-80-7416-045-5 HORA O, SIROVÁTKA T. Srovnání efektů aktivní politiky zaměstnanosti v České republice v období růstu (2007) a během první fáze krize (2009) Praha: VÚPSV, v.v.i., 2012. - 61 s. - ISBN 978-80-7416-106-3 INTERNATIONAL LABOUR OFFICE. Global Employment Trends for Women 2012 / International Labour Office – Geneva: ILO, December 2012. 71 p. ISBN 978-922-126658-7 (web pdf) [on-line]; dostupné z URL: http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---dgreports/--dcomm/documents/publication/ wcms_195447.pdf INTERNATIONAL LABOUR OFFICE. Main statistics (annual) - Unemployment [on-line]; [cit. 2013-11-28]. dostupné z URL: http://laborsta.ilo.org/applv8/data/c3e.html KEYNES, J. M. The general theory of employment, interest and money. Cambridge: Macmillan Cambridge University Press. 1936 KOTÍKOVÁ J. Podpora osob 50+ na trhu práce v praxi vybraných zemích EU Praha: VÚPSV, v.v.i., 2013. - 69 s. - ISBN 978-80-7416-132-2 [on-line];[cit. 2014-4-28] Dostupné z URL: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_364.pdf KREBS, V. A KOL. Sociální politika. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 544 s. ISBN 978-80-7357-585-4.

62

Literatura

MAREŠ P. Nezaměstnanost jako sociální problém Praha, Sociologické nakladatelství, 1994, 141 s., ISBN 80-901424-9-4. PORTÁL MPSV (A). Aktivní politika zaměstnanosti [on-line]; dostupné z URL: http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz PORTÁL MPSV (B). Náklady státu na jednoho nezaměstnaného [on-line]; dostupné z URL: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/vyzkumnestudie PORTÁL MPSV (C). Strategie Evropa 2020 [on-line]; dostupné z URL:portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/evropskastrateg/strategie_evropa_2 020_3.3.10.pdf PORTÁL MPSV (D). Rekvalifikace [on-line]; dostupné z URL: https://portal.mpsv.cz/sz/obcane/rekvalifikace PORTÁL MPSV (E). Úřad práce České republiky - krajská pobočka v Brně [on-line]; [cit. 2013-12-20] dostupné z URL: http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/jhm/apz PORTÁL MPSV (F) Statistická ročenka trhu práce v České republice [on-line]; [citace 2013-12-20] PDF dokument dostupný z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/statisticka_rocenka_trhu_prace_v_cr_v_roc e_2013.pdf PORTÁL MPSV (G) Úřad práce České republiky [on-line]; [citace 2013-12-20] dostupný z URL: http://portal.mpsv.cz/upcr PORTÁL MPSV (H) Rekvalifikace [on-line]; [citace 2014-01-18] dostupný z URL: http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/ulk/rekvalifikace MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY Realizace rekvalifikačních kurzů [online]; dostupné z URL: http://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsivzdelavani/realizace-rekvalifikacnich-kurzu ÚŘAD VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY. Investice pro evropskou konkurenceschopnost: Příspěvek České republiky ke Strategii Evropa 2020 (Národní program reforem České republiky 2012). duben 2012. 96 s. [on-line]; dostupné z URL: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan PALÁN, Z. Lidské zdroje : výkladový slovník : výchova, vzdělávání, péče, řízení. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002. 280 s. ISBN 80-200-0950-7. SIROVÁTKA T., KULHAVÝ V., HORÁKOVÁ M., RÁKOCZYOVÁ M. Hodnocení efektivity programů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR. Praha: VÚPSV - výzkumné centrum Brno, 2006. - 257 s. - ISBN 80-87007-06-9 SIROVÁTKA T., KULHAVÝ V., HORÁKOVÁ M., RÁKOCZYOVÁ M.(A) Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce: přínosy rekvalifikací a dalších nástrojů APZ na Břeclavsku (průběžná zpráva z pilotního výzkumného projektu). Praha: VÚPSV - výzkumné centrum Brno, 2003. – 65 s. [on-line]; [citace 2014-04-20] dostupné z URL: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/apz_3.pdf SIROVÁTKA T., KULHAVÝ, V., HORÁKOVÁ M.,RÁKOCZYOVÁ M. (B) Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce. Závěrečná zpráva

Literatura

63

z pilotního výzkumného projektu. Praha: VÚPSV - výzkumné centrum Brno, 2003. - 55 s. [on-line]; [citace 2014-01-18] dostupné z URL: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/apz_zav.pdf SIROVÁTKA T., ŠIMÍKOVÁ I., Politika zaměstnanosti a další opatření na trhu práce v dlouhodobé perspektivě a v průběhu krize.PRAHA: VÚPSV, V.V.I., 2013. - 95 S. ISBN 978-80-7416-114-8 [on-line]; [citace 2014-01-18] dostupné z URL: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_353.pdf SIROVÁTKA T.,M.,RÁKOCZYOVÁ M. Rozsah a cílenost programů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR, zájem o programy a motivace účastníků. Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce. Průběžná zpráva 1. etapy pilotního výzkumného projektu Praha: VÚPSV - výzkumné centrum Brno, 2002. - 99 s. WINKLER, J. -- KLIMPLOVÁ L. Nová sociální rizika na trhu práce a potřeby reformy české veřejné politiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 225 s. ISBN 97880-210-5352-6. ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI - č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů [on-line]; [citace 2014-01-30] dostupné na URL: http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/akt_zneni/ZOZ__1._LISTOPADU_2013.PDF

Účinnost rekvalifikací při zaměstnávání žen

Recommend Documents