PŘÍSTUP FINANČNÍ ANALÝZY ORIENTOVANÝ NA POTŘEBY MEZIPODNIKOVÉ KOMPARACE EKONOMICKÉ VÝKONNOSTI 15.1 Základní pojmy, úprava účetních výkazů 15.2 Základní ukazatele 15.1 Základní pojmy, úprava účetních výkazů Metodika prosazovaná ve Francii, orientovaná na potřeby mezipodnikové komparace ekonomické výkonnosti vychází z maximálně srovnatelných informací, často centrálně shromažďovaných. Primární požadavek srovnatelnosti ukazatelů finanční analýzy mezi jednotlivými podniky se promítá i do potřeb jejich očištění od faktorů ovlivnitelných finanční politikou podnikového vedení, což jsou zejména odpisy, opravné položky a tvorba rezerv. K dispozici je potřeba mít minimálně účetní výkazy v úplném znění. Účetní toky a účetní převody Účetní toky – reálné změny s okamžitým či opožděným dopadem na peněžní prostředky podniku. Účetní převody – změny, které mají dopad jen na výsledek hospodaření či jeho rozdělení, ale ne na peněžní prostředky.
Účetní toky a) ve všech případech jsou doprovázeny současně fyzickou změnou nebo změnou, kterou bychom mohli klasifikovat jako reálnou b) mají nebo budou mít dopad na peněžní prostředky podniku (okamžitý – operace za hotové, odložený – dodávky na obchodní úvěr). Účetní převody – např. odpisy, tvorba rezerv, přecenění aktiv, převod části výsledku hospodaření do fondů tvořených ze zisku; převody nemají dopad na peněžní prostředky, ale pouze na výsledek hospodaření období a jeho rozdělení. Funkce podniku Pro zjištění vazby mezi výsledkem hospodaření a kapitálovými masami je třeba vymezit schéma podnikových aktivit čili funkci podniku. Podnik chápeme jako soubor tří současně probíhajících odlišných aktivit: a) provozní činnost – je vymezena negativně, tzn. odpovídá operacím, které nepatří ani do investiční činnosti, ani do financování. b) investiční činnost – představuje souhrn operací, které jsou nutné pro růst nebo snižování dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku a pro nákup a prodej dlouhodobých podílů a vkladů v jiných podnicích za účelem získání kontroly nebo účasti v jiných podnicích (finanční investice) => získané aktivum dovoluje vytvářet v budoucnosti kladné peněžní toky pro podnik, a je proto zařazeno v rozvaze do aktiv podniku; majetek nesmí být spotřebován v době kratší než jeden rok.
c) financování – týká se operací nutných k tomu, aby podnik finančně zajistil jak svou investiční, tak provozní činnost. Působí na strukturu finančních zdrojů a v zásadě se zajišťuje dvojím způsobem => prostřednictvím vlastníků; prostřednictvím věřitelů. Rozvaha Odlišnosti „ekonomické“ rozvahy od rozvahy účetní: a) veškeré položky aktiv jsou vykazovány jako „brutto“ hodnoty b) oprávky a opravné položky jsou vykazovány v pasivech a tvoří součást tzv. vlastního kapitálu vnitřního původu c) rezervy tvořené na vrub nákladů nejsou jako u nás zařazeny do cizích zdrojů financování, ale tvoří obdobně jako oprávky a opravné položky součást tzv. vlastního kapitálu vnitřního původu Vlastní kapitál vnitřního původu - výsledek hospodaření podniku za sledované období - fondy tvořené ze zisku - nerozdělený zisk (neuhrazená ztráta) min. období - oprávky a opravné položky - rezervy Kapacita samofinancování Ukazatel kapacity samofinancování má pro tento přístup k finanční analýze značný význam. Můžeme jej získat dvěma způsoby výpočtu: a) nepřímou metodou – tzn. korekcí výsledku hospodaření o účetní převody. Vychází se z výsledku
hospodaření daného období; tento výsledek je korigován o všechny účetní převody, které jsou v něm zohledněny s opačným znaménkem oproti znaménku, s jakým do výsledku hospodaření vstoupily (funguje to podobně jako při sestavování výkazu cash flow). b) přímou metodou - při této metodě se identifikují a sčítají všechny účetní toky v daném období. Při výpočtu z rozvahy kladné účetní toky položek aktiv (pasiv) kapacitu samofinancování zvyšují (snižují) a naopak. Při výpočtu z výkazu zisku a ztráty kladné účetní toky na straně výnosů (nákladů) kapacitu samofinancování zvyšují (snižují) a naopak. Nepřímá metoda vychází ze skutečnosti, že všechny tři účetní výkazy účetní závěrky – rozvaha, výkaz zisku a ztráty a výkaz cash flow – obsahují stejnou veličinu, a sice výsledek hospodaření za účetní období. Tím je tato metoda přístupnější i pro uživatele účetních informací. Ekonomický význam ukazatele kapacity samofinancování Kapacita samofinancování je úhrnem účetních toků vyprodukovaných v daném účetním období. Pro podnik je žádoucí její co nejvyšší hodnota. Pro potřeby finanční analýzy je používána kapacita samofinancování v tokovém vyjádření: Kapacita samofinancování = úhrn účetních toků mezi počáteční a konečnou rozvahou
Pracovní kapitál ve funkčním a finančním pojetí Potřeba pracovního kapitálu Složky potřeby pracovního kapitálu Aktiva Zásoby Pohledávky z obchodního styku a jiné Náklady příštích období Kurzové rozdíly aktivní Pasiva Závazky z obchodního styku Daňové závazky a závazky ze sociálního pojištění Závazky z dodávek dlouhodobého majetku Výnosy příštích období Kurzové rozdíly pasivní Aktiva – Pasiva = potřeba pracovního kapitálu Potřeba pracovního kapitálu trvá, pokud potřeba financování aktiv je vyšší než zdroje financování a celkový rozdíl má kladné znaménko. Pokud jsou financující pasiva vyšší než aktiva, jež je třeba financovat (rozdíl má záporné znaménko), hovoříme o zdroji (přebytku) financování pracovního kapitálu. Potřeba pracovního kapitálu má stálý charakter a mizí teprve s ukončením činnosti podniku. Pro zdravé finanční řízení podniku je tedy zapotřebí, aby byla kryta stálým financováním obdobně jako stálá aktiva podniku. Je tedy nutné, aby podnik disponoval tak vysokým přebytkem dlouhodobých zdrojů financování nad stálými aktivy (tj.
čistým pracovním kapitálem), aby dostačoval k pokrytí potřeby pracovního kapitálu. Finanční pojetí pracovního kapitálu Finanční pracovní dlouhodobé užití
kapitál
=
Stálé
zdroje
–
Stálé zdroje = vlastní kapitál + rezervy; finanční závazky se splatností delší než jeden rok Dlouhodobé užití = stálá aktiva, pohledávky se splatností delší než jeden rok Aktiva dlouhodobého užití musí být v podniku kryta dlouhodobým kapitálem, krátkodobé závazky mají být kryty hotovostí a aktivy na hotovost rychle a s jistotou přeměnitelnými. Hodnocení ukazatele finančního pracovního kapitálu a) finanční pracovní kapitál > 0 => podnik má vyváženou finanční strukturu s bezpečnostní marží pro případ výkyvů b) finanční pracovní kapitál = 0 => podnik má vyváženou finanční strukturu bez bezpečnostní marže c) finanční pracovní kapitál < 0 => podnik nemá vyváženou finanční strukturu. Funkční pojetí pracovního kapitálu Funkční pracovní kapitál = Trvalý (dlouhodobý) kapitál – Stálé užití
Trvalý (dlouhodobý) kapitál = výsledek hospodaření, fondy ze zisku, oprávky, opravné položky a rezervy; vlastní kapitál externí (základní kapitál a emisní ážio); dlouhodobé a střednědobé finanční závazky a jiné stálé finanční závazky Stálé užití – dlouhodobý majetek brutto, potřeba pracovního kapitálu, krátkodobé cenné papíry Funkční pracovní kapitál je přebytkem trvalých zdrojů nad jejich trvalým dlouhodobým užitím. Funkčně vymezený pracovní kapitál se používá k vymezení pravidla finanční rovnováhy: potřeba pracovního kapitálu musí být kryta funkčním pracovním kapitálem. Výkaz zisku a ztráty V této podobě finanční analýzy je daleko větší důraz kladen na analýzu údajů ve výkazu zisku a ztráty. Sestavují se dva různé výkazy zisku a ztráty, vedoucí odlišným způsobem ke stanovení stejné finální veličiny – čistého výsledku hospodaření. a) výkaz založený na brutto hodnotách – k výsledku hospodaření dospívá přes kategorii kapacity samofinancování b) výkaz založený na netto hodnotách tvorba výsledku hospodaření brutto a netto metodou BRUTTO HODNOTY NETTO HODNOTY Výroba období Výroba období Jiné provozní výnosy a Jiné provozní výnosy a převody výnosů převody výnosů
Celkový výnos období Spotřeba materiálu (externí dodávky) Jiná spotřeba externích služeb a nákladů Vyrobená přidaná hodnota Daně a poplatky Osobní náklady Jiné provozní náklady Vnitřní náklady podniku
Celkový výnos období Spotřeba materiálu (externí dodávky) Jiná spotřeba externích služeb a nákladů Vyrobená přidaná hodnota Daně a poplatky Osobní náklady Jiné provozní náklady Vnitřní náklady podniku „nadhodnota“ z prodeje DHM a materiálu Hrubý provozní přebytek Hrubý provozní přebytek I. II. Odpisy Saldo tvorby a zúčtování opravných položek a rezerv Finanční výnosy Čistý provozní přebytek z finančních investic a z krátkodobých cenných papírů Finanční náklady bez Finanční výnosy úroků z úvěrů z finančních investic a z krátkodobých cenných papírů Celkový hrubý přebytek Finanční náklady bez úroků z úvěrů Úroky z úvěrů Celkový čistý přebytek před úroky a zdaněním (EBIT)
Daň z příjmů Kapacita samofinancování odpisy Saldo tvorby a zúčtování opravných položek a rezerv Jiné („nadhodnota“ z prodeje aktiv) Čistý výsledek hospodaření
Úroky z úvěrů Daň z příjmů
Čistý hospodaření
výsledek
Pojetí odpisů Finanční analýza považuje kumulované odpisy za fond obnovy dlouhodobého majetku. Při posuzování odpisů z hlediska finanční analýzy se setkáváme se dvěma problémy, které významně ovlivňují jejich vykazovanou výši, a tím i velikost výsledku hospodaření: a) délka životnosti – používaná účetní doba odepisování bývá podstatně kratší, než je skutečná doba používání předmětného aktiva. b) účtování odpisů na bázi historických nákladů – jednotlivé složky majetku jsou z pohledu finančního účetnictví zaúčtovány do stálých aktiv v pořizovacích cenách a během jejich odepisování se tato původní cena neupravuje (pokud je v zemi vyšší míra inflace, může to způsobit výrazné zkreslení). Na zkreslení může též působit cenový vývoj konkrétního aktiva.
Oba problémy bychom měli zohledňovat a při finanční analýze provádět přepočty odpisů – jedná se však o mimoúčetní postup, pouze pro potřeby analýzy resp. finančního řízení. Přepočet odpisů kapitálovým koeficientem: Kapitálový koeficient = (dlouhodobý majetek v brutto hodnotě / přidaná hodnota) * 100 Pokud je hodnota koeficientu vyšší než 100 (pro získání přidané hodnoty 1 Kč je zapotřebí investovat více než 1 Kč), je nové ocenění majetku pro účely finanční analýzy potřebné. 15.2 Základní ukazatele Poměrové ukazatele používané ve finanční analýze orientované na potřeby mezipodnikové komparace ekonomické výkonnosti Hlavní rozdílem mezi poměrovými ukazateli finanční analýzy anglosaského přístupu a přístupu francouzského je váha, kterou přikládají údajům z jednotlivých účetních výkazů. Zatímco přístup orientovaný na externí uživatele (anglosaský) vychází z rozvahy jako nejdůležitějšího zdroje informací, francouzský přístup klade značný důraz na výkaz zisku a ztráty, resp. na výkaz cash flow. Ziskovost, výnosnost, rentabilita Ziskovost => schopnost podniku vytvářet pomocí přidané hodnoty určitou výši výsledku hospodaření
Míra ziskovosti vlastního kapitálu = (čistý výsledek hospodaření - EAT / přidaná hodnota) * 100 Výnosnost => schopnost podnikového kapitálu vytvářet určitou úroveň přidané hodnoty Míra výnosnosti vlastního kapitálu = (přidaná hodnota / vlastní kapitál) * 100 Rentabilita => schopnost podniku vytvářet výsledek hospodaření ze svého kapitálu Míra rentability vlastního kapitálu = (čistý výsledek hospodaření - EAT / vlastní kapitál)
