Vážení a milí čtenáři, dovolte, abychom vám předložili 2. číslo našeho školního časopisu. Za redakci bychom rádi poděkovali všem přispěvatelům – bez vás bychom nemohli existovat! Doufáme, že se vám časopis líbí, najdete čas si ho přečíst buď v papírovém vydání nebo v internetové podobě na stránkách školy. Schránka pro vhazování příspěvků do časopisu byla umístěna v 1. patře budovy II. stupně v herním prostoru na stěnu nad košem. Budeme rádi, když se zapojíte do diskuze. Přejeme vám všem krásné Vánoce a šťastný nový rok. (redakce)
Ucho (čili Školňák) Jsem školní časopis. Jméno mé je Ucho. Jsem začátečník, a tak se neurazím, když na mne zavoláte: „Ty ucho!“, ani nepohrdnu shovívavostí, která se obvykle nováčkům poskytuje. Jaké si kladu cíle? 1) Ucho naslouchající i promlouvající Jsem totiž opravdu ucho, Ucho, které nechce, aby mu bylo jen nasloucháno, ale i Ucho naslouchající! Tudíž hodlám nejen bavit a zpravovat čtenáře, ale též naslouchat, aby to slyšené padalo na obdělávaná pole diskuzí. 2) Ucho coby prostor pro setkávání A přiznám se, že toužím být nejen vaše, tvé, jeho Ucho, ale rádo bych bylo především Uchem, kde se můžeme všichni setkávat na patřičné úrovni bez ohledu na názorové rozdíly. 3) Ucho nezávislé Ucho otevřené názorům, které nehodlám filtrovat, upravovat jejich smysl. Budu tudíž zastávat právo na skutečný názor, právo být vyslechnut, právo na skutečné odpovědi. 4) Ucho generačně mladé (zábava, vzdělání, studentská recese, poradna etc.) Problémům se nebudu vyhýbat, ale na výlučné stěžování jsem nevyrostlo! Jsem totiž mladé Ucho a k mládí patří neodmyslitelně i zábava a o tu, věru, nechci přijít. Přeji si být věčně mladé, radostné i posmutnělé, přemoudřelé i naivní, věrné i s odstupem k názorům, skutečné Ucho, Ucho, co není nikoho a přesto ucho pro všechny, kteří mají uši, duši, smysl pro studentskou recesi i úctu ke vzdělání. 5) Ucho – echo (závěrem) Ucho a echo, že už to někoho z vás napadlo?! Ano, Ucho, do něhož promluvíte a ono vydá ozvěnu, promluví! Živé Ucho. Takové Ucho musí umět zákonitě nejen naslouchat, ale i promlouvat. Ucho, kterým proleze velbloud na druhou stranu a je to stále nezkreslený velbloud. Čili, „Jedním uchem tam, druhým ven!“, ačkoliv se jedná o to samé ucho, školní časopis Ucho!
Vánoce Štěstí lidí, které milujeme, dáváme štěstí, dostáváme, celkově jsou to krásné chvíle. Někdo má mnoho dárků, někdo zase málo....Ale lidé ví, že tyto svátky jsou o štěstí a lásce, nikoliv o drahých dárcích. Večerní svíčky pomalu dohořívají, za oknem padá sníh, to jsou Vánoce....Vánoce má provázet smích...myslete i na ty, kteří jsou sami, nemají tolik štěstí…. Vánoce se blíží, Nemáme dárky pro známé, Obavy co koupit nás tíží, Proč jim jen pusu nedáme? Není to o dárkách drahých, Či věcech se zlatem na sobě, Hromada peněz vyhozených, Proč peníze tvoří radost v téhle době? Štěstí dělá Vánoce krásné, Společné Vánoce jsou ty pravé, Koledy zní hlasně, Neni důležité jestli jsou drahé, ale zdravé.... Jan, 9.A
Vločky krásně padají Ptáčci nám nezpívají Sníh je čistě bílý, Zima rychle sílí. Vánice zavála domy, Rostou tady krásné stromy V každém domě je jeden Je to jako pěkný sen. Vánoce se blíží City nás sblíží Smutek uleh ke spánku Práce žáků II. stupně
ÚJEZDSKÝ SKATEPARK Převážně většina lidí v našem skateparku, si stěžuje na neoriginalitu našich ramp, hlavně nám vadí, že rampy nepřestavěli, už když se natíraly. Nás jako skate partu napadlo, že by se mohly zbourat písečné rampy, protože na nich nikdo nejezdí a jen po nich běhají malé děti. Napadlo nás, že by se mohl písek prodat a z utržených peněz by mohl majitel Městské rady přistavit další rampy. Kdyby se to opravdu podařilo, tak bychom si přáli: jeden funbox, malé boxy, malé „rádiusy“ a nějaký bazének. Moc by se nám to líbilo. M.Rouček, J. Pilný, L. Domanický, D. Přibyl, D. Kotalík, K. Šimek, 7.B
Hraničářův učeň, John Flanagan Nedávno mě ke čtení přilákala velmi zajímavá knížka Hraničářův učeň, a tak vám ji představím. Hraničářův učeň je napínavá fantasy, kde se také dozvíte něco o tom, jak se nenápadně pohybovat. Will, sirotek, který nikdy nepoznal své rodiče, se se svými vlastnostmi hodí pro to, aby byl vycvičen na hraničáře ( hraničář je bojovník, který mistrovsky ovládá střelbu z luku, umí se díky své pláštěnce pohybovat nenápadně a chrání hranice Araluenu). Do učení si ho vezme Halt, nejlepší hraničář v celém Araluenu, a spolu s Willovým kamarádem Horácem zažijí spoustu dobrodružství. První až čtvrtá knížka na sebe navazují, takže po přečtení prvního dílu se začtete a zaručeně všech dvanáct dílů přečtete během chvíle. Matěj Bulíř, 7. B
Orion cup
a stav byl 3:0. Zde Stoliňská dala svoji první branku a utkání pokračovalo za stavu 3:1. Pak jsme se ujali vedení a utkání skončilo stavem 10:1 a naším vítězstvím.
Dne 10.12. se uskutečnil na ZŠ
Chodovická turnaj ve florbale. Na tento turnaj postupoval vítězný tým z našeho školního kola, tedy tým ve složení : Patrik Michalský ( brankář), Martin Entlicher, Daniel Andrš, Matyáš Slavík, Jan Císař, Jakub Hora, Samuel Fürst, Martin Rudolf, Jan Heteš a David Kny. Florbalový den nám začal okolo osmé hodiny ranní. Hráči se se nejprve rozehráli. Pro ně to byl asi běžný rituál před zápasem, ale pro nás, florbalové negramotky, to byla neuvěřitelná a nepochopitelná podívaná. Balónek mi přišel jako živý.
Jako další se utkala Chodovická ZŠ proti Ratibořické ZŠ. První dva body získala Ratibořická, ale Chodovická ke konci hry dorovnala a utkání skončilo remízou. Čtvrtý zápas byl zápasem mezi naším týmem a týmem Chodovického gymnázia. Tento zápas pro nás nebyl úspěšný jako ten předchozí. I přes naši snahu tento zápas skončil naší prohrou. Konečný stav byl 2:1.
Poté následovalo seřazení všech týmů, které se dosud dostavily a úvodní slova organizátora. Turnaj začal zápasem mezi Chodovickou ZŠ a Chodovickým gymnáziem. První bod získalo Chodovické gymnázium. Základní škola se ale nenechala zastrašit a dorovnala na 1:1 a po té získala ještě jeden bod, tudíž stav byl 2:1. V posledních minutách gymnázium dorovnalo a zápas skončil remízou. Do druhého zápasu nastoupili naši, tedy Masarykova ZŠ proti Stoliňské ZŠ. Náš tým dal hned tři góly za sebou
Stoliňská ZŠ proti Ratibořické ZŠ - tyto dva týmy proti sobě bojovaly v pátém utkání. Nejdříve vedla Stoliňská, ale Ratibořická pak sebrala síly a dorovnala. Zápas skončil remízou. Pro náš tým třetím, avšak pro turnaj
šestým utkáním, byla hra mezi Masarykovou ZŠ a Chodovickou ZŠ. Zprvu vedla Chodovická, ale my jsme dorovnali a tentokrát náš zápas neskončil prohrou, ale remízou.
Vedla Ratibořická 2:1. My dorovnali a přidali ještě jeden gól navíc, ovšem bez povšimnutí rozhodčích, a tak nám nebyl uznán. Zápas skončil remízou a postoupila Ratibořická ZŠ.
Další utkání bylo mezi Chotovickým gymnáziem a Stoliňskou ZŠ. Zde na plně čáře zvítězilo gymnázium a to za stavu 3:0.
Poté nám bylo poručeno opustit tělocvičnu, a tak vám nemohu přinést výsledek celého Orion cupu.
V osmé hře jsme bojovali my proti Ratibořické ZŠ. Toto byl pro nás rozhodující zápas, ve kterém by se rozhodlo, jestli postoupime do finále.
V tento den jsme my - redakce - chtěly udělat ještě rozhovory s hráči. Nálada naše i hráčů byla, kvůli nespravedlivému rozhodnutí rozhodčích pod bodem mrazu a nikdo neměl na rozhovory ani pomyšlení. Proto tentokrát bez rozhovorů. Pavlína Řeháková, 9. C
Přednáška sexuologa Radima Uzla, 18.12.2015 V pátek 18.12 jsme mĕli 8. a 9. třídy přednášku se sexuologem Radimem Uzlem. Můj osobní názor je, že to pan Uzel podal hodnĕ otevřenĕ a, jak se říká, nechodil kolem horké kaše. Pro nás jako puberťáky to bylo podáno i vtipnĕ, takže si myslím, že se u toho vĕtšina žáků nenudila. I mnĕ ta přednáška přišla dobře pojatá. Ovšem rozumím tomu, že nĕkomu se to mohlo zdát jako hodnĕ osobní téma a že nĕkteré vĕci by se mohly podat trochu citlivĕji... Celkovĕ si myslím, že na to, kolik jsme takových přednášek mĕli, tak tahle patřila mezi ty lepší. :) Natálie Garnotová, 8.C Myslím si, že přednáška na jednu stranu byla zajímavá, ale zase každý z nás moc dobře už v našem věku ví o ochraně a o sexu samotném hodně ...Je mi jasné, že touhle přednáškou chtějí ochránit co nejvíce dětí před pohlavními nemocemi a nechtěným otěhotněním ....Myslím si, že je to úplně zbytečné, protože jak jsem už řekla , tohle vše známe a je to už na osobě samotné, jestli se k tomu postaví rozumně nebo ne ... na tato témata jsou opravdu individuální názory. Rádi bychom se dozvěděli i ten Váš! Napište nám.....Valerie Wastlová, 9.A Danceport v Újezdě Danceport je újezdská firma, která pořádá taneční a jazykové kurzy pro děti, mládež a dospělé v různých stupních pokročilosti. V Újezdě působí od roku 2010 (nejprve v Levelu nyní v nových prostorách za Penny). Já od začátku pravidelně navštěvuji v úterý a ve čtvrtek taneční přípravku latinskoamerických tanců. V úterý nás trénuje Vladimír Lazarev a ve čtvrtek Tereza Smrčinová. O prázdninách se pravidelně konají soustředění. Dvakrát ročně vystupujeme před publikem – vánoční vystoupení v Masarykově ZŠ v Polesné a nakonci školního roku v pražském Salesiánském divadle. Martina Vlachovská, 7.B
Návštěva redakce školního časopisu na základní škole v Mělníce Dne 14.12. 2015 se vydala naše redakce školního časopisu (Klára Dlouhá, Valerie Wastlová, Petr Sedlák, Natálie Garnotová, Leontýna Hervertová, Filip Garnot, Ondřej Dittrich a Oliver Jaroš) navštívit redakci ZŠ J.Matiegky v Mělníku, kde mají časopis už několik let. Cesta byla dlouhá (asi 90 minut), ale myslím, že se vyplatila, protože jsme získali spoustu důležitých informací ohledně tvorby časopisu. Zvenku vypadala škola moderně, ale některé prostory uvnitř budovy nebyly moc hezké. Setkali jsme se s pěti žáky a jejich třídní, paní učitelkou Antonínovou, kteří časopis vedou. Měli jsme na ně spoustu otázek ohledně časopisu i školy. Před odjezdem zpátky do Prahy jsme si prohlédli některé učebny: mě zaujala například učebna dějepisu, kde žáci tráví výuku ve skupinách po šesti. Podle mě by tento způsob nebyl u nás možný. Dále nás zaujalo to, že na výuku anglického jazyka se žáci dvou tříd dělí podle úrovně znalostí do tří skupin (v jedné skupině je 12 ‐ 17 dětí). Petr Sedlák (tř. 8.A) Téma bufet ‐ V pondělí 14.12. jsme byli s naší skupinou, která se zabývá školním časopisem v ZŠ J.Matiegky v Mělníce. Já jsem se rozhodla napsat o jejich bufetu. Ano, jedna z našich prvních otázek, které jsme si připravili, byla, jestli ho ve škole mají. Ovšem tuhle otázku jsme jim ani nemuseli pokládat, protože když jsme dorazili do školy a hlídač nás navedl na místo určení (knihovna), kde jsme se měli setkat s tamní skupinou zabývající se školním časopisem, prošli jsme přímo kolem bufetu. Jejich bufet byla sice jen taková malá místnost s okýnkem, ale shodli jsme se, že by nám to bohatě stačilo (říkali jsme si, že by nám vlastně stačil i pouhý automat s nějakými sušenkami, sendviči apod. ‐ prostě takový ten klasický). V bufetu prodávala paní, která se o něj zřejmě i starala. Prodávala tam vše od různých sušenek, chipsů atd.. až po bagety a různé sendviče. Když jsme se na názor na bufet ptali žáků, říkali nám, že se u nich také často řešili věci kolem něj, ale spíše v tom smyslu, aby nebyl výběr zboží tak omezený. Říkali nám, že třeba chipsů se tam prodává už jenom jeden druh a sušenek atd. je tam také málo druhů, ale nám přišlo, že to bylo celkem v pohodě. Celkově jsme měli z bufetu dobrý pocit. Natálie Garnotová, 8.C
Téma školní parlament ‐ V pondělí 14.12 2015 jsme se vydali na návštěvu ZŠ J. Matiegky v Mělníku. Naše dvojice se zajímala o školní parlament a vše okolo něho. Některé rozdíly nás zaujaly, a tak jsme se rozhodli o něm napsat článek. Zdejší školní parlament má tu výhodu, že na zasedání školního parlamentu je přítomno vedení školy a větší zastoupení učitelů, takže nápady žáků hodnotí a posuzuje více pedagogů a popřípadě i ředitel školy. Na mělnické škole mají hlasy žáků váhu: pokud se něco navrhne, opravdu se o tom diskutuje a dělá se vše pro to, aby se nápad mohl uskutečnit. Zajímalo by nás, zda i u nás řeší nápady žáků více učitelů a zda se opravdu dělá vše pro uskutečnění nápadu, který se schválí. Ondřej Dittrich, Oliver Jaroš – 8.C Jak to funguje v Mělníce s časopisem? To je moje dnešní téma pro tento článek. Už víte z předešlého článku, že jsme byli na škole v Mělníce, kde jsme se sešli jako redakce a probírali časopis. Viděli jsme jejich vydaná čísla od začátku až po současnost. První vydaná čísla byla úplně stejná jako naše první číslo, tzn. pár sešitých listů papíru…Ale co se stalo, že najednou mají krásný a kvalitní časopis? To je jednoduché, našel se tatínek, který vlastní tiskárnu a po domluvě jim zadarmo tiskne ročně tři vydání časopisu (100 výtisků) s podmínkou, že tam dají reklamu na jeho firmu . Další zajímavá věc je, že časopis děti prodávají na třídních schůzkách, což si myslím, že je skvělý nápad, protože rodiče nejvíce zajímá , co se děje ve škole, a proto si časopis rádi koupí. Cena za jedno číslo činí 30 Kč. Teď se už vrhneme k samotné práci redakce. Děti napíšou články, které pošlou paní učitelce ke kontrole, píšou je ve Wordu. V určený den jede celá redakce s dokončenými články do tiskárny, kde použijí speciální program, kterým články připraví pro tisk a upraví design časopisu. Pokud jsou články dobré, upraví se už jen, aby se vešly přesně do stránek a dodělají se poslední úpravy vzhledu. Tento zájezd pro mě byl skvělý nápad ‐ poznali jsme skvělé nové lidi se stejnou vášní pro tuto práci a to nejhlavnější je, že jsme si vyměnili spoustu zajímavých nápadů a vy čtenáři se máte opravdu na co těšit. Valerie Wastlová, 9.A
TAEKWONDO Chtěli bychom vám představit újezdský tým Kangsim Dojang [dodžank]. Taekwondo je korejský bojový sport. Skládá se z 5 částí: Poomsae [Pomse] (sestavy), Kyorugi [kyrugi] (boje), Přerážení, Nunchaky [nunčaky] a sebeobrana. Závodně se věnujeme Poomsae a Kyorugi .Společně jsme po několikáté obhájili Národní ligu i 2. a 3. místo v celorepublikové Extralize. Tento rok se našemu týmu s největší pravděpodobností znovu podaří obsadit místo na stupních vítězů v Extralize. V našem týmu je 5 reprezentantů ČR. Většina reprezentantů se vybírá pouze na rok, ale Maroš Novák a Pavel Pospíšek jsou již dlouholetými členy. Na našich trénincích panuje přátelská a příjemná atmosféra. Děkujeme našim trenérům, že nás dostali tam, kde jsme. Přidej se k nám. # kangsim family (Aneta Procházková, 7.B)
Mikuláš - V pátek 4.12. nás přišel navštívit, jak už to tak chodí, Mikuláš, čert a anděl. Děti měly pocity všelijaké, někdo byl šťastný a těšil se na ně, no a ty zlobivější měly pěkně nahnáno. Mikulášům se jejich řeč opravdu povedla, čerti zase pěkně postrašili, dokonce i někoho odnesli do pekla a andělé byli letos opravdu krásní.
Po proslovu Mikuláše děti slíbily, že se do příště polepší a dostaly bohatou nadílku ovoce a sladkostí, všichni si to užili a těší se na příští rok. Klára Dlouhá, 9.C -V pátek 4.12. jsme ve škole měli takového trošku předčasného Mikuláše. Holky a kluci z 9. tříd, krásně přestrojení za několik čertů a Mikulášů, chodili po škole a špinili děti uhlím. Než přišli do nějaké třídy, pořádně zabušili na dveře a pak se vrhli dovnitř. Jak už to tak bývá, tak jsme jim něco museli zazpívat (i když se nám ze začátku moc nechtělo). Pak jen tak hodili mezi nás pár bonbónů a odešli. Musím říct, že opravdu nikdo neskončil s čistým obličejem. Jinak to bylo fajn zpestření dne. :) Natálie Garnotová, 8.C HRA ŽIVOTA - Markéta Soustružníková, 9.C Jan Císař, 9.A Když tvoje duše opouští zemi, Připadá ti jako bys už nebyl, Dotýkáš se pekelné brány, Je to skutečné, to nejsou fámy, Tvému tělu vládne smutek Nutí tě udělat zlý skutek Ze světa se vytrácí láska, Zdá se to být boží sázka, Tvá duše je ztracena v bludišti Pohybuje se na krvavém bojišti. Zdá se být konec a ty prohráváš, Své těla na zem pokládáš, Dýcháš pomalu z posledních sil Jako kdybys uběhl tisíce mil Tvá víčka klesají, Nebeskou pomoc hledají, Probouzíš se v temné místnosti Už ti není pomoci Prohrál jsi hru se svým životem, Neboť jsi hrál lstivým podvodem
Jsi jako kámen chladná, Ale stejně jak růže vnadná, Strachy se mi celý svět chvěje, Jsem nesvůj z toho, co vše se mi děje. Celý svět je pro mě ironie, Životem mým zní smutná melodie, Jsi jako kámen temná, Ale v duši tak jemná, Oči tvé hluboké jak studna, A vášeň tvá bludná, Teď tu ve smutku sedím, A ten temný kámen držím, Připomíná mi totiž tebe, Zlost a smutek mě vede
2x Rozhovor s vedoucí školní jídelny, paní Kateřinou Veselou 1. Baví Vás tato práce
Baví, kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. 2. Jak probíhá vaření jídla? Jako doma, pouze ve velkém množství. 3. Je složité vařit pro tolik lidí? Je to určitě složitější, než když se vaří doma. Vaří se tady 100 l omáčky, knedlíky houskové ze 40 kg mouky a 110 kg brambor jako příloha (tato množství platí pro II. stupeň). 4. Chtěla byste něco změnit v jídelně? Asi by to byla lepší vybavenost pro první stupeň.
5. Co rády vaříte? To, co se nevrací zpátky a co si rádi chodíte přidávat. 6. Kolik vás pracuje v kuchyni? V obou budovách pracuje dvanáct kuchařek a tři pomocné síly. 7. Je rozdíl ve vaření pro školu a školku? Vaří se ze stejných surovin, do školkových jídel se používá méně koření. 8. Jaká jídla se vrací nejčastěji zpátky? Luštěniny, ryby, někdy i pečené kuře.
Děkujeme za rozhovor - Barbora Bartošová, Kateřina Horáčková, Adéla Obrdová, 7. B Dále se rozhodly položit pár otázek paní Kateřině Veselé i žákyně 8.C: Naštěstí pro nás, byla paní Veselá velice ochotná a milá. A teď už na co jme se ptaly… Od minulého roku se jídelna zlepšila, co se Jak dlouho zde pracujete? změnilo? Pracuji tady 12 let. A baví vás to? Ano, pořád mě to baví. Kolik hodin denně trávíte v práci? Od 6‐ti ráno do dvou nebo půl třetí odpoledne. Jste vyučená kuchařka? Ano, jsem. Myslíte, že by jídlo bylo lepší, kdyby bylo více finančních prostředků?¨ Myslím, že finančních prostředků je dost. Nezměnilo se nic. Jaký je celkový rozpočet ŠJ? To záleží na počtu přihlášených strávníků, je to Co na ŠJ říkal nutriční poradce? Říkal, že vše je v pořádku. různé. Šlo by zjistit, která jídla žáci jedí nejméně a Slyšela jsem, že během měsíce musíte spotřebovat určité množství určitých surovin. Je nahradit je? Ne, nešlo, kvůli spotřebnímu koši. to pravda? Ano, říká se tomu spotřební koš. Je tam maso, Kdo dováží suroviny do ŠJ? Dováží je sem více dodavatelů. ryby, mléko, mléčné výrobky, tuky, cukry, Doufám, že vás náš rozhovor zaujal, a že jste zelenina, ovoce, brambory a luštěniny. zjistili alespoň něco nového. Leontýna Hervertová a Natálie Garnotová, 8.C
E-twinning – třídy 7. B a 9.C si dopisují se školou ve Finsku
Chodím po chodbách I. a II. stupně a sbírám do školního archivu výtvarné práce našich žáků. Některé z nich byly použity na koláže školních kalendářů a novoročních přání, která pravidelně používají již šest let starostové městské části Praha 21.
Naučit se cizímu jazyku je mnohem snazší, když máte možnost jazyk prakticky využít. Ani ve škole nezapomínáme, že nejlepším praktickým prostředkem je komunikace, a proto se snažíme navazovat kontakty se zahraničními školami. Už minulý školní rok jsme začali v rámci programu e-twinning aktivitu, která nás spojila se školou ve Finsku. Žáci z naší školy si vyměňují klasické dopisy se žáky z finské školy, k Vánocům jsme jim poslali krásná přání, která třída 7.B vyrobila za laskavého přispění paní učitelky V. Valentové.
Pro městské PF 2016 byl vybrán obrázek loňské 5. C, autorkou školního PF 2016 je Vanessa Vratná z 8. B
R.Howe, E.Danielová
Eva Danielová, asistent pedagoga, 7.B
Education – by Adam Střihavka, 9.C Education is the foundation for competitiveness. It would be in the interest of the state to have successful people. In some foreign countries, especially in Asia and Africa, are “leaders” that do not want to educate people. But the education system in most countries, like Czech Republic or USA…, does not respond to this. School as we know it, was created in the 18th century, due to industrialization. Societies needed technically educated people. At that time, education was still trivial compared with the current education system. Today, technically educated people are needed less, due to the replacement of humans by machines. For example, carmaker Tesla produces only cars with robots without the assistance of people. Today we are in the 21st century, but much has not changed. We live in a world that is constantly changing. Currently education is narrowly focused on a few education. Things that we learn at school, are now easy to find. So why go to school? But what schools are doing primarily is that they make students believe that mistakes are the worst thing you can do. Creative and successful people are not afraid to make mistakes, for this reason they are so important to other people and country where they live and even the world. Making mistakes and being creative is not the same, but all the people who are creative at times made mistakes. They were not afraid but other people are. The others were afraid. Maybe because it's taught in school ‐ but we do not know. Do schools kill creativity? I do not think that schools kill creativity, but the school system kills creativity. Why do we learn maths or any other subject the way we learn them? Probably because it is an established technique that "works". No one has yet invented, or not enforced better education system. Somebody can go to private school, where there are not such problems. But it causes higher segregation between rich people and other people. It is not a solution for the whole system. Although there are countries where they learn differently than in the Czech Republic and it works better than here – Finland. In Finland there is only one comparative exam. This exam is after high school. Where is only comparative you want only results, but you do not interested results of education. Schools aren't control by state. State only supports schools. Teachers are reputable. All kind of school are free for all people, but there are private schools too. Of course, schools in Finland have got mistakes. But we can teach something from their system and maybe we will be better than schools in Finland. It depends only on us, people. All education systems in the world have the same hierarchy of subjects: 1) Languages and Mathematics 2) The humanities 3) Arts ‐ in schools has its own hierarchy: 1) art and music 2) dance and theater The whole education system is built to produce university professors. Increasingly more people receive university titles, it causes the titles of the universities to lose value. Today, it is enough to have just a bachelor‐trained title to get a job. It may happen that, for example, after 20 years people will have to have at least a doctorate or post‐graduate titles. This is called academic inflation – the value of college titles will deteriorate. I cannot imagine that inflation in 20 years. How many titles we will have to have to get a job? But what are those changes that cause success or average education system? In Finland, school teachers study at elite schools. In the Czech Republic people who did not get into law, medicine or such schools ...The Czech Republic offers below the average salary to teachers (28 560 CZK) but the average salary is 55 000 to 63 000 CZK after conversion parity. In the Czech Republic teachers have generally bad reputation. In the world, it is generally a highly recognized profession.
Vzdělání – školství, český překlad R.Howe Vzdělání je základem pro soutěživost. Mělo by být v zájmu státu mít úspěšné lidi. Ale vzdělávací systém ve většině zemí tomu neodpovídá. Škola, jak ji známe, byla vytvořena v 18. století následkem průmyslové revoluce. Společnost potřebovala technicky vzdělané lidi. V té době bylo vzdělání triviální ve srovnání se současným vzdělávacím systémem. Dnes pociťujeme menší potřebu technicky vzdělaných lidí, neboť lidé jsou v této funkci nahrazováni stroji. Například výrobce aut Tesla vyrábí auta pouze s pomocí robotů, bez potřeby dělníků lidských. Dnes máme 21. století, ale mnoho se toho ve školství nezměnilo. Žijeme ve světě, který se stále mění. Vzdělání se však úzce zaměřuje pouze na omezené dovednosti. Věci, které se učíme ve škole, lze nyní lehce najít na internetu či jinde. Proč tedy chodit do školy? Ale v čem školy dělají největší chybu, je to, že učí studenty věřit, že udělat chybu je ta nejhorší věc, co můžeš udělat. Kreativní a úspěšní lidé se nebojí dělat chyby, proto jsou také tak důležití pro ostatní lidi, pro zemi, kde žijí, a i pro svět. Dopouštět se chyb a být kreativní nejsou stejné věci, ale lidé, kteří jsou kreativní, někdy chyby dělají. Nebáli se udělat chybu, ale jiní lidé se bojí. Možná proto, že se tomuto strachu naučili ve škole – ale nevíme to jistě. Zabíjí školy kreativitu? Nemyslím, že školy zabíjí kreativitu, ale školské systémy kreativitu zabíjí. Proč se učíme matematiku či jiné předměty tak, jak se je učíme? Pravděpodobně proto, že je to zavedená technika, která „funguje“. Nikdo ještě nevymyslel, ani neprosadil lepší vzdělávací systém. Někteří mohou zvolit soukromou školu, kde podobné problémy nejsou. Ovšem to způsobuje zvětšování rozdílů mezi bohatými a ostatními lidmi, což není řešením pro celý systém. I když existují země, kde se učí lépe než v České republice a funguje to lépe než zde, např. Ve Finsku. Všechny vzdělávací systémy na světě mají stejnou hierarchii předmětů: 1. Jazyky a matematika 2. humanitní předměty 3. Umělecké předměty v tomto pořadí: výtvarná výchova, hudební výchova, tanec, divadlo Celý vzdělávací systém je postaven způsobem, jako by měl produkovat samé univerzitní profesory. Neustále více a více lidí získává univerzitní tituly, což způsobuje, že univerzitní tituly ztratí svou hodnotu. Dnes k získání práce stačí, abychom měli titul bakaláře. Může se stát, že třeba za 20 let budou lidé muset mít alespoň doktorát či postgraduál. Tomu se říká akademická inflace – hodnota univerzitních titulů se zhorší. Neumím si to vůbec přestavit. Kolik titulů budeme muset mít, abychom získali práci? Ale co je to za změny, které způsobí, že nějaký systém je úspěšný nebo pouze průměrný? Ve Finsku na pedagogické fakulty berou pouze nejlepší studenty. V České republice se na ped.fakulty dostávají studenti, kteří se nedostali na práva, medicínu a jiné náročné školy. V České republice mají učitelé pouze průměrné platy (28 560 CZK), ale průměrný plat po přepočtu na kupní paritu je 55 až 63 tisíc korun. V České republice mají učitelé všeobecně špatnou reputaci. Ve světě jsou učitelé všeobecně uznávanou profesí.
Nejoblíbenější a neoblíbené předměty našich učitelů na základní škole Zajímalo mě, jaké předměty měli rádi naši učitelé a které naopak ne. Jak sami uvidíte, nejraději měli tělocvik a neradi chodili na dějepis. A co vy? Byli jste u někoho překvapeni? Učitel/ka
Oblíbený předmět
Neoblíbený předmět
Hlaváčková Marie
Tělesná výchova
Dějepis
Kurka Miroslav
Zeměpis
Ruský jazyk
Bělohubá Květoslava
Dějepis
Matematika
Řasa Jana
Fyzika
Dějepis
Štolcová Jitka
Tělesná výchova
Dějepis
Jančová hana
Matematika
Fyzika
Prager Tomáš
Tělesná výchova
Chemie
Holková Martina
Český jazyk
Matematika
Kousalová Anna
Tělesná výchova
Dějepis
Kurková Jana
Dějepis
Matematika
Brousková Dana
Matematika
Zeměpis
Poláková Ilona
Chemie
Branná výchova
Holasová Jana
Matematika
Hudební výchova
Howe Romana
Všechny předměty, zvláště ruský jazyk
Tělesná výchova
Middleton Jana
Český jazyk
Chemie
Najmanová Libuše
Tělesná výchova
-
Polanská Kateřina
Tělesná výchova
Dějepis
Púčeková Zdena
Výtvarná výchova
Fyzika
Sochůrková Alena
Matematika
Dějepis
Lukavcová Ivana
Tělesná výchova
Matematika
Verešová Šárka
Český jazyk a cizí jazyky
-
Směšné? Nikoliv, i nyní v prosinci to místo dokáže zaujmout svým zvláštním klidem, vlastním během času, nespěchajícího, ale vytrvalého. Skály jsou vypolštářované nacucanými mechy a kapradinami, nalézáme dokonce nehojnou kapradinu jelení jazyk či ojedinělý květ předčasně rozkvetlé podléšky. Jako holky modrooké upíráme oči do crčící vody a na poklidnou hladinu…..náhle se rozeběhnou kruhy v tom zrcadle a my spatříme modř oblohy. Užasle se ohlížíme dolů do údolí, kde se dosud líně válí mlhy proťaté zářivými sloupy světla a temnými stíny stromů a skal, a než se poslední kruhy dotknou okrajů tůňky, tak zamlaskají podrážky v blátě a vodopády se opět pohrouží do svého tajuplného mlčení, které osloví jen trpělivé.
Krátká exkurze Cíl: Bubovické vodopády a přilehlé terény (19.12.2015)
Ze srbského nádraží jsme se přes lávku dostali na druhý břeh Berounky a zvolna jsme stoupali po značené cestě korytem potoka svíraného skalami či zalesněnými stráněmi do strmějších a sevřenějších partií Národního parku Karlštejn (smíšené, převážně listnaté lesy), kde se vodopády nalézají. Během výstupu jsme hledali a vzájemně se upozorňovali na typické zástupce květeny i zvířeny (namátkou: kopytníky, podléšky, sleziníky, sýkorky, brhlíky etc.) Ačkoliv vodopády jsou po větší část roku
Znovu zazní hlasy, co kdo nalezl, sem tam nějaký žert doprovázený smíchem i škádlením, míjíme Svatý Ján se strmými skalami a s přitisklým klášterem k vápencovým stěnám, nepřehlédnutelný hřbitov a pod zjasnělým nebem kvapíme náročným terénem ke královskému městu Berounu.
„nevýrazné“ a ožívají na jaře nebo při vydatných srážkách, přesto na nás zanechaly příznivý dojem. Jedná se v podstatě o sestupnou soustavu čtyř mísovitých tůněk ve skalním terénu, které jsou propojené mokvajícími stružkami. Právě tyto stružky, zřejmě, když „ožijí“ dostatkem vody, zavdaly podnět k označení „vodopády“.
Zhodnocení: I v tomto ročním období se dá v přírodě učinit dostatek zajímavých nálezů. Zajisté putování ve skupině posiluje a prohlubuje přátelské vazby. Vedle pohybu na čerstvém vzduchu a estetických krajinných zážitků poutník nasaje i zvláštní atmosféru rozličných míst, třeba ono genius loci Bubovických vodopádů. (redakce)
Voda
se „řítí“ z 50 – 100 cm výše, čili skalní terén protkaný hojně kořeny mokvá a do tůněk zvolna crčí voda.
