Informace z Teplicka 22/2012
Kontakt :
[email protected] Telefon : 417 633 573 720 130 393 ICQ :
365485543
Úřad práce je nově v Krupce
V souvislosti s rozsáhlými změnami na úseku sociálních služeb museli všichni příjemci různých sociálních podpor od počátku letošního roku cestovat z Krupky do Teplic na kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR. Tato nepříjemná situace znamenala pro každého komplikace, čas a samozřejmě i peníze za dopravu. Nyní je ale vše jinak. Vedení města po předchozích jednáních a dohodách se zástupci Úřadu práce v Teplicích vytvořilo všechny podmínky k tomu, že cestování nebude nutné, a všechny záležitosti si krupští občané mohou nadále vyřizovat přímo v budově krupské radnice na Mariánském náměstí. Jedná se konkrétně o agendu státní sociální podpory, kterou budou vykonávat tři další pracovnice. Ty posílí tým dvou současných, které zajišťují oblast hmotné nouze. Úřední hodiny zůstávají stejné, v pondělí a ve středu od 8:00 hod. do 17:00 hod., úterý a čtvrtek od 8:00 do 13:00 hod., pátek je vyčleněn pro nové a pozvané žadatele. Na dislokovaném pracovišti v Krupce se tedy budou vyřizovat dávky hmotné nouze – příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádné dávky a dále dávky státní sociální podpory – přídavek na dítě, příplatek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. Veškeré spisy budou automaticky převedeny dle bydliště žadatele. V souvislosti s výše uvedeným rozšířením poskytování služeb nevyplývá pro stávající klienty, kteří si vyřizovali své požadavky na kontaktním pracovišti v Teplicích žádná nutnost podání žádostí o převedení spisové dokumentace do Krupky. Zbývající agenda zaměstnanosti a dávek pro osoby zdravotně postižené ale nadále zůstává přímo na kontaktním pracovišti v Teplicích. Krupka je tímto vůbec prvním „neokresním“ městem v Ústeckém kraji, a pravděpodobně i v celé ČR, kde se to takto podařilo pro tisícovky občanů v jejich prospěch a užitek zařídit. Karel Schön Zpravodajství Teplicka z iTeplice.cz
V Teplicích nouzově přistál Měsíční modul Měsíční modul musel nouzově přistát v Teplicích poté, co s ním Evropská kosmická agentura /ESA/ ztratila kontakt nad územím Asie. Modul přistál po několika pokusech přímo uvnitř nákupního centra Olympia Teplice. Jedinečná výstava Děti na Měsíci je tady. Od 26. června do 15. července 2012 proškolení průvodci provedou děti historií vesmíru a v Měsíčním modulu zažijí pocity skutečných kosmonautů na Měsíci. K vidění jsou neuvěřitelné modely sluneční soustavy, skafandr astronauta v životní velikosti a také model vesmírné stanice. V sobotu 30. června si navíc můžete užít vesmírné dobrodružství. Před Olympia centrem se koná zábavné odpoledne. Moderuje Míra Šimůnek a začíná ve 14 hod. "Naučíte se vesmírnou chůzi, vesmírný tanec robotů, postavíte UFO a možná Olympia centrum vypustí i raketu... Na zákazníky čeká mnoho zábavných soutěží a her," slibují pořadatelé. (red)
Teplické školky o prázdninách budou otevřené Rodiče předškoláků v Teplicích nemusí mít v období letních prázdnin obavu z toho, že nebudou mít kam dát své ratolesti. Školky na území lázeňského města Teplice budou mít nepřetržitý provoz. V červenci vznikne 433 míst a v srpnu 550. Od 2. července do 27. července budou moci rodiče umístit své dítě do těchto před školských zařízení: MŠ Na Stínadlech, Hlávkova, J. Suka a do MŠ Zelená. Karel Schön
Ve školách se množí adopce na dálku Téměř všichni žáci 1. AG z duchcovského gymnázia přispěli na tibetského chlapce jménem Lobsang Gyaltsen, jehož životní podmínky se z daleka nemůžou rovnat těm našim a tím se stali kmotry na dálku. S návrhem před třídu předstoupily dvě studentky a na internetových stránkách www.protibet.org vybraly tohoto chlapce, protože stejně jako ony je v 6. ročníku školy. Žáci spolu s třídní učitelkou a zastupující třídní učitelkou vybrali 6 800,- Kč, které byly poslány na účet nadace. (red)
Do muzea za zmizelou Krupkou
Již od června v Regionálním muzeu Teplice běží výstava s názvem Zmizelá Krupka. Ta má za úkol představit na vybraných snímcích z podsbírky Historická fotografie (HF) zaniklou historickou tvář města Krupky, tedy ta její místa a stavby, které dnes již neexistují nebo zásadně změnily svou tvář. Součástí budou ale kromě reprodukovaných fotografií také tři trojrozměrné modely a nábytková sestava z krupské pobočky, stejně jako doprovodný text o stavebněhistorickém vývoji města. Za zmizelou Krupkou lze do muzea vyrazit až do 26. srpna. (red)
Zpravodajství Teplicka z iTeplice.cz
Na zámku v Duchcově vystaví sochy zasloužilého umělce Stanislava Hanzíka
Labyrint duše, vozataj srdce. Návraty Stanislava Hanzíka – to je název nové výstavy, kterou zpřístupní správa zámku v Duchcově během hlavní sezóny v zámecké Galerii Giacomo. Na retrospektivní výstavě bude „v návratech“ připomenuta řada významných děl renomovaného sochaře včetně nejednoho překvapení. Pocta Braunovi, Můj kraj a Jablko sváru – tři rozměrné plastiky doplňují během letních měsíců první nádvoří duchcovského zámku jako optická protiváha soch Matyáše Bernarda Brauna, tvořících důstojný vstup na zámecký čestný dvůr. Sochy se před Galerií Giacomo neobjevují náhodou, jsou totiž poutačem na výstavu soch renomovaného umělce, jedné z nejvýraznějších osobností českého sochařského umění 20. století – akademického sochaře Stanislava Hanzíka, jenž v zámecké galerii rekapituluje svou uměleckou dráhu. Stanislav Hanzík se narodil 24. července 1931 v Mostě. V letech 1951–1956 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ve škole prof. Jana Laudy. V letech 1962–1964 byl aspirantem u prof. Vincence Makovského, avantgardního sochaře a člena předválečné skupiny surrealistů. Za plastiku Svářeč získal v roce 1961 hlavní cenu Biennale de la Jeunesse v Paříži a na své působení ve Francii často rád vzpomíná: „Toto ocenění, protože bienále bylo aktivitou francouzského ministerstva kultury, mi umožnilo stipendijní výjezd do Francie a studium na École des Beaux-Arts u Henri Adama a Osipa Zadkina. V Paříži jsem měl svůj vlastní ateliér, kde jsem pracoval. Svou práci jsem mohl na své vůbec první samostatné výstavě v Maison de la Culture v Le Havru v roce 1963 konfrontovat se světovou tvorbou.“ Od roku 1963 tvoří Hanzík ve svém ateliéru v horské vesnici Křížatky, kam se přestěhoval po svém návratu ze stipendijního pobytu v Paříži. V letech 1964–1990 působil na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze jako profesor sochařství a v letech 1991–1996 se stal zakládajícím profesorem katedry výtvarné tvorby s multimediálním programem na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Po celou dobu se věnuje především volné plastice, portrétu a realizacím v architektuře. Dílo Stanislava Hanzíka vyrůstá z několika inspiračních zdrojů. Nepochybně jej ovlivnil okruh prožitků rodného Mostecka, kam se neustále navrací svou tvorbou. „Heroický a zároveň tragický patos země, v níž se odehrává moderní drama, země, kterou člověk obrací naruby, přemisťuje její geologické i kulturní vrstvy, svým dramatismem určil celé Hanzíkovo sochařské dílo. Vědomí hlubinných souvislostí a lpění na dějinné kontinuitě člověka na vykořeněné zemi poznamenaly i dramatický, drsný tvar a povrch jeho plastik“, poznamenal Petr Wittlich. Podobně jako tomu bylo i u jiných velkých sochařů, i Hanzík se do jisté míry ztotožnil s vlivy svých učitelů. U Jana Laudy a Vincence Makovského našel jistoty garantované tradicí české plastiky moderní doby. Třetím a bytostně charakteristickým zdrojem inspirace je pro Stanislava Hanzíka umění minulosti, zejména to barokní a antické. Hanzík, zosobněný Braun i Feidiás progresivního proudu českého sochařství na přelomu druhého a třetího tisíciletí, po celou dobu tvoří v neustále obnovovaném dialogu s antikou, která mu definuje zákony sochařské práce a s barokem, v němž se přiznává k dědictví domova. Tato inspirační historizující dvojkolejnost Hanzíka je však jen zdánlivá, pokud přijímáme v potaz další, neméně důležitý zdroj inspirace mnohem mladšího data, na který však Hanzík přistoupil již během svého pobytu ve Francii. Podle Jiřího Kotalíka je to snaha sochaře o organickou jednotu myšlenkové představy a skladebního ztvárnění, v povědomí „velkého proudu“ moderního evropského sochařství, který je předznamenán olbřímým dílem Augusta Rodina, a v
kontinuitě vývoje objímá usilování několika generací, od Jacquese Lipschitze k osobnosti Germainy Richierové; a do něhož se zařazují též někteří představitelé sochařství italského či anglického – všichni, jimž snaha o aktuální vyjádření současnosti neznamená popření závazných hodnot dosavadního vývoje. „Úsilím o pochopení tajemství života, zhmotněním myšlenky v kameni či kovu se sochař přibližuje k ozřejmění smyslu člověka i práce, smyslu jeho pobytu ve světě víc než modelací běžných témat a znaků. Proto Hanzíkovy sochařské znaky jdou vždy nad téma k obecné humanistické a dějinné myšlence.“, uzavírá Wittlich. Během své padesátileté kariéry sochaře uspořádal Stanislav Hanzík desítky výstav a vytvořil mnoho sochařských děl, které mapují jeho výstavní katalogy. Za svou tvorbu byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. V roce 1985 získal Národní cenu a československá vláda mu udělila v roce 1988 čestný titul zasloužilého umělce. V roce 1999 londýnská společnost The Society of Portrait Sculptor London ocenila prof. Hanzíka medailí Jeana Massona Davidsona za portrét Bohumila Hrabala. Díla Stanislava Hanzíka zdobí nejen četné interiéry, ale i veřejná prostranství mnoha měst. Z bohatého seznamu uveďme například Zápas lva s hadem a heraldickou stěnu v atriu Parlamentu České republiky v Praze (1987), bysty Stanislava Neumanna (1969), Josefa Kemra (1972) a Rudolfa Hrušínského (1973) v Národním divadle v Praze, Tři lvy z prachatického dioritu pro kašnu Karolina University Karlovy v Praze (1972) nebo pamětní desky Alfonse Muchy v Paříži (1999) a New Yorku (2000). Dobře známý je i Hanzíkův Lev pro budovu mosteckého magistrátu (1978), Kůň ve Vrchlického sadech v Teplicích (1990) či sochy Dobrého pastýře (1976) a Ukřižovaného (2000) v rotundě sv. Jiří a sv. Vojtěcha na Řípu. V loňském roce oslavil pan Hanzík významné životní jubileum – osmdesátiny – a chystá se bilancovat. Znovu vystaví díla, známá i ateliérová, jež mají pro něj v současné životní etapě zvláštní význam. „V expozici Stanislava Hanzíka se objeví například Vozataj (Kuros 1944), který se stal ústředním motivem výstavy a bude zároveň tvořit protiváhu baroknímu sousoší Čas unáší krásu od Matyáše Bernarda Brauna, kterému prof. Hanzík na své výstavě vzdává hold. Bysta Paní Božena – Dolorosa představí hanzíkovsky svébytnou podobu významné české spisovatelky Boženy Němcové, která – stejně jako pan Hanzík – v mnohém předznamenala svou dobu. Návštěvníky výstavy ovšem čeká i nevídané překvapení. Bude zde jako novinka vystaveno dílo, které bude veřejnosti představeno úplně poprvé. Dílo vzniklo jako důsledek vyzrálé umělecké inspirace Hanzíka duchcovským zámkem spojovaným s osobností Giacoma Casanovy, jenž zaujal umělce svým nezapomenutelným odkazem. A nakonec je tato výstava poctou manýrismu jakožto významného inspiračního zdroje, ke kterému se Stanislav Hanzík často ve své tvorbě rád vracel a na který reagoval. Jeho výstava v Galerii Giacomo je návratem výjimečného umělce, vozataje srdce s duší velikosti labyrintu“, uvedl kastelán duchcovského zámku Marian Hochel. Realizaci výstavy Stanislava Hanzíka v zámecké Galerii Giacomo podpořilo sdružení sochařů Memento a město Litvínov. Výstava je otevřena od 28. června do 26. srpna denně kromě pondělí od 10:00 do 17:00 hodin. Vstupenky v hodnotě 20 Kč lze zakoupit v pokladně zámku. Mgr. Marian Hochel, Ph.D.
Informační centrum pro mládež Teplice Masarykova 70, tel: 417 633 573 ( 1.patro DDM) www.icm-teplice.cz e-mail:
[email protected] , ICQ 365-485-543 =======================================================
Otevírací doba o prázdninách
od 19.6 – do 31.7.2012 Po: Út: St: Čt: Pá:
9.00 – 15.00 hod. 9.00 – 14.00 hod. 9.00 – 15.00 hod. 9.00 – 14.00 hod. 9.00 – 12.00 hod.
od 1.8. – do 31.8.2012 Po: 9.00 – 15.00 hod. St: 9.00 – 15.00 hod.
NAVŠTIVTE NAŠE WEBOVÉ STRÁNKY WWW.ICM-TEPLICE.CZ
ICM Teplice
vám přeje krásné prázdniny
