Ty už nepřebýváš v lidském těle. aneb. Okno očekávání. Olga Nytrová

Ty už nepřebýváš v lidském těle aneb Okno očekávání

Olga Nytrová 2010

1

Vydal Blahoslav 2010 Autorka: Olga Nytrová Obraz na obálce, ilustrace: Tomáš Rafl Grafická a redakční úprava: Markéta Hlasivcová, Václav Strachota Tisk WOW, s. r. o. © Olga Nytrová 2007 Illustrations © Tomáš Rafl ISBN 978-80-7000-048-9

2

Motto Vše se může v demoralizovaném světě změnit, jen ne lidské srdce a jeho žízeň po lásce a touha po Bohu. Marc Chagall Víra nás činí v slabostech silnými, v chudobě bohatými, v smrti živými. Charles H. Spurgeon

3

Věnuji svému manželovi Ing. Václavu Strachotovi, který má se mnou již téměř třicet let nebeskou trpělivost a obětoval mi velkoryse část svého vzácného tvůrčího času, v němž by se tak rád byl zabýval tvorbou hudby, svých povídek a dalších projektů.

4

TY UŽ NE Předběžnou recenzi nové básnické sbírky Olgy Nytrové Ty už nepřebýváš v lidském těle uvádím první slokou, kterou jsem jí před časem věnoval – Lze-li se ozvat Olze:

OBLE SE VINOU OLŽINY SLOKY LÍSAJÍ SE K NOHÁM PRAŽSKÉ ARTEMIS GALAPÁGY S PRVOTNÍMI TVORY HLÍDAJÍ SVÉ TOKY A KNĚŽNA OLGA HLÍDÁ SI SVŮJ TIS Olga Nytrová je spisovatelka, publicistka, redaktorka, scenáristka, laskavá kvočna klubu Dialog na cestě, především však básnířka – to jí sedí nejvíc a také jí to právě v tomto žánru nejvíce sluší. Psala básně od školních let, v postpubertálním stádiu jejího dychtivého života napsala pod vlivem Jiřího Hurty svou sbírku dýchající čirými, i když trochu naivními ideály. Směřováním svého kuropějivého básnění navazuje nyní již jako zralá básnická osobnost na svou předchozí knížku Mince duše v úplňku (Blahoslav 2007). Nejde o dlouhé poémy, běží před námi kratší sevřené útvary připomínající vojenské formace. Milostná nota tu zní spoře, neboť erotika je jen pokožka lásky. Láska není na ploše viditelna a zjišťovatelna patrná a obecně evidovatelná. To platí pravděpodobně i o celku poezie znovu se představující básnířky. Lidé, kteří jsou hodni lásky, nepřebývají již vlastně v lidském těle. Jejich tělo je vizitka,kterou věnujeme po číši dobrého moku svým přátelům, anebo, kterou ohlašujeme širokému a jakoby rozteklému světu, že tady jsme, ano – my, tady. Bytí překračuje strmě naši existenci. Lampa lásky se rozsvěcuje toliko v srdci, tam dole, kam sestupujeme po imaginárním schodišti, aniž bychom si byli jisti, že vstupujeme do labyrintu, z něhož není úniku. Ale serafové nepřipustí, aby si nestvůry a nestvůrky pochutnaly na naší duši. Naše duše, nejen vědomí a podvědomí, má kosmický rozměr. Jsme pevně spjati se všemi a se vším, čemu Bůh či živá Pravda nedá padnout do podsvětí pralidských úzkostí a rmutných či sžíravých mizérií. Už tovaryš hoblující prkna v dílně paní Olgy ví, že mimo ztracenost vede jen okno očekávání. Spása, duchovně celozrnná záchrana lidí od vnějších i vnitřních temnot, je skutečnost tak výsostná, že o ní můžeme koktat, jen koktat, dík i za to. Neboť tady „hodně“ a „málo“ splývají a kýženě se prostupují. A tak se naše nitro krásní (v navázání na básníka Zdeňka Svobodu). S Kristem, ale možná i se Sókratem, si můžeme, zachvátí-li nás radost v přehršli, vypít sklenku červeného vína. Ochutnáváme praticho, stáváme se sami sebou, laskáme se s meditací, zkoušíme dýchat věčno, naše srdce čeká na srdce někoho blízkého nebo i doposavad velmi vzdáleného, svéřepě se učíme(po)kání. Střechou nad hlavou nám může být kralická Bible, kterou milují nejen ostře vnímaví lidé, ale snad i ten náš kocour. Básně jsou rozpjaty mezi tímto a oním – budoucím světem, mezi smrtelností a nadfenomény věčna. Naše básnivá Artemis věnuje některé básně vysloveně svým přátelům, mezi nimiž neschází ani krásně sršatý filosof Hejdánek. Potěcha patří i rodinným příslušníkům, i těm, co jsou už tam – na oné, to znamená dobré, straně.

5

Dobře naklíčené metafory převažují v přítomném dílku nad nákusy a předkusy vbízející se povrchovosti, která vyžaduje někde razantnější osedlání.

6

Ty už nepřebýváš v lidském těle Jako když mluvím ve snu s někým kdo už nežije a on za mne strčí ruku možná do ohně protože jemu už se nemůže nic stát Provede mě ohnivým schodištěm za ruku a ještě se usmívá jako seraf Jeho vidění není omezeno prostorem čas ho nesvírá Jeho bytí září a rozestupuje se do vějířů duhového nekonečna Lampa lásky v srdci se rozsvěcuje Oči nevidí nic ale duše všechno

7

Barva tvého ovoce Na čem záleží? Na úsměvu na slabice na růži Květ očekávání a trpělivosti dozrává postupně a barvu svého ovoce zahlédneš už jen na vteřinu

8

Úplněk kosmické rosy Úplněk vztahu má dlaň na druhém břehu úplněk vztahu vyzařuje věčnost Neviditelné – já tě vidím Nedotknutelné – já se tě dotýkám Křehké otazníky se podobají květinám plným kosmické rosy a miliardy atomů náhle zaznívají v jediném akordu spásy

9

Lpím na Slově Ticho vládne křídly slov a srdce slov tepe tajemstvím vesmíru Lpím na tobě Slovo jsem přesvědčena o tvém vítězství a vcházím v naději do krůpěje spásy

10

V zrcadle metafory V zrcadle metafory otevírám přístav stvoření Na hřbetu vln češu záblesky pravěkých sluncí a myriády nadějí mi kanou mezi prsty jako tekuté světlo

11

Šleh metaforou Nejsvobodnější projev ducha je šlehnout metaforou smyslu

12

Pokora zrání Člověk je ve svém zrání tak netrpělivý zranitelný chtěl by popohnat spřežení ale jen bolest jede na rychlém koni a pouze s pokorou vzlétáme když jsme dokázali být na kolenou

13

S námi zůstává Prožitá láska s námi zůstává zabarvuje naše sny pozvedá křídla dává naší cestě pečeť touhy po věčnosti pomáhá odemykat vězení naší smrtelnosti

14

S kosmickou duší Sobotní klid hladí duši v tichosti vztaženou ke kosmu souřadnice dní přestoupily na okamžik jinam Mám dnes odpoledne přídatnou kosmickou duši

15

Intuice otevírá křídla Nech se vést intuicí ta ví o zrození i smrti o úkladech a intrikách o závisti a žárlivosti nech se vést intuicí nabízí čistou vodu ze studánky moudrosti zasvítí na povrchu zakalených zrcadel otevírá příchod duhy

16

Vůně setkání Vůně je výzva a splynutí setkání voní slabikami duše Vznešená příležitost setkání formuje složky charakteru očekávání je plné ticha Ticha nepředmětného a svobodného které povstává samo ze sebe mezi slovy proniká spleť významů a z břicha věčna se rodí děti slov Souznějí s našimi kroky víry a zasvěcení s hloubkou nitra a kvalitou důvěry Ticho jež nevezmeš jako věc nebo hračku přijde v lásce a plnosti ke které nemáme klíč Je hluboko zakopán

17

Úžas budí skryté Charismata se probouzejí Věčnost má s každým z nás své záměry uchystává si nás pro úkol stejně jako si nás pak připraví pro umírání Beránek Malého prince ukrytý v krabici Tajemství zavonělo tváře se dotýká vůně úžasu

18

Stará Bible a kocour Oheň v krbu obrazy krajin jsou laskavé Mourovatý kocour se mazlí jako o život Ve svícnu na stěně se klinká plamen stará Bible v kožené vazbě ta nejtišší kniha Její slovo má dívčí prsty

19

Odpoutat se Ladislavu Hejdánkovi Odpoutat se od sebe a vejít do bran nicoty Nic jsi a ve vše se obrátíš Ladislave nespěchej tam ještě Co víme o posledních rozměrech ticha Stoicky pohlížíš na krajinu před sebou Dopověz filosofický pohled na Desatero Proč by z nás mělo něco zůstat? Co je na nás důležitého kromě lásky? Kromě víry a cesty ven? Vy psavci se bojíte smrti proto píšete Já se smrti nebojím tak nepíšu Už bych rád šel pryč jsem připraven Barth psal o tom že Bůh je Nic vzešli jsme z Ničeho A přece vcházíme do naděje a z toho tajna se nám zdvíhá žaludek

20

Obtížný Bůh Kdo jsem Co znamená můj charakter Co proměňuje Bůh S čím se počítá v mých činech jaké zápasy drhnutí kolapsů nakřáplá rozhodnutí Jak obtížné je zvolit směr a dodržet styl vlastní životní stezky Jak obtížný je Bůh

21

Jasnozřivost přátelství Milanu Balabánovi Přítel cítí mé naděje které v duši tlučou křídly jako motýli odezírá tep srdce z mých uklidněných zorniček nevyřčené slovo z mých rtů Pomyslně stiskne moji ruku jasnozřivost přátelství dává rady v pravý čas Vyzařuje milost načerpanou v závanu tajemství

22

Okno očekávání Mám ráda okno otevřené do noci prostor ví co tuší proroci Jsem hostem ve svých vlastních dnech Čekám tu na dary na slovo na úsměv na otevřené závory

23

V moci nicoty Největší sny mají svůj konec a u nejvyšších zaslíbení zívají propasti nenasytné černé díry kosmu Kdo má v moci jejich nicotu?

24

Koktání o spáse Nepotkáš v životě úplného člověka kterému by život nezkarikoval podobu veškeré završení je nad naše představy neumíme ani vykoktat slovo spása

25

Na hraně úzkosti Očistnou ozdravnou chvílí jak koupel nemluvněte mžikne naděje na hraně obavy

26

Za božským praobrazem Zbloudilé srdce v bezkrevné hrůze zas může potkat svůj božský praobraz nezdanitelnou cestou milosti

27

Zvony vyzvánějí Zvony kříž věčný tvar v nás Pokání nad vyhaslými nadějemi cesta je zšeřelá jak veřej kostela než dveře otevřeš plamen svíce padne na tvou tvář ruku ti podají rybáři věčna

28

Mé nitro se krásní V náručí intuice mystické růže na vteřinu zastydí se i obzor Mé nitro se krásní Na minutu ji zastihl v úsměvu Giocondy Michelangelo V jinochovi Davidovi promluvila skrytá síla víry kdo vedl jeho ruku když mířil na Goliášovo čelo?

29

Inspirace na plátku růže Růže ty víš královno mystiky symbole křehké lásky Řád tvarů hebké okvětí

30

Ticho jež chrání Zachraň mě ticho nedávej mě napospas nálepkám a přihrádkám drtivému tlaku betonových prefabrikátů myšlenek ale ani řeckým a hebrejským gramatikám Nepromarním čas spojený s kroky síly s žehnající inspirací se svěžestí trávy a bříz zurčících potůčků Zachraň mě ticho vyčisti mou mysl připrav své slovení

31

Sókratova sklenka Oči plné slz to pražské ovzduší dráždí unavené průdušky zhnisaný nosohltan Zase vdechnout čistý doušek vzduchu zaslechnout racky u moře chytit se rytmu vln Sklenku Sókratova červeného vína postavit vedle vonných tyčinek a štíhlé svíce Nechat slova plynout jako melodii jejich šťavnatou dužinu vnímat jako rajskou ovocnou pláž

32

Dráp se zaťal Ďáblův dráp se zaťal uvedl v pohyb tvou ruku Kdosi sklopil hledí nevidíš nic v nic nedoufáš Ale tvá zmatená mysl vnímá pseudonaději ztracenců a otroků kropenaté magie

33

Pouštění Nechte mě být chci vyběhnout po sněhu a čechrat oblaka Vítat pupence slova blízkých kteří dovedou naslouchat a odpouštět Vezměte mě za ruce i já chci promíjet S úsměvem letět s divokými husami do dálky kde se silokřivky bouře protínají s větrem a smrští a všechno se pak zklidňuje pod vlídnou oblohou domova

34

Zkoušení Očistný oheň zkoušek vzplane téměř s pravidelností v krbu dní vyšlehují plameny Jednu zkoušku si můžeš odškrtnout jako ve škole Však při novém nadechnutí blíží se zkouška další a svobodné hejno ptáků na obzoru se zase plaší

35

Neprobouzet síly temnot Svatý stává se podnebesí vzorem že se nedívá sám na sebe není samolibý narcista proto září Svatý je zakotven v božím klidu Právě že se nesváří proto nemůže se nikdo s ním svářiti a probouzet síly temnot

36

Cézanne Cézanne řekl o Tintorettovi „než namaloval tuhle radostnou roztančenou růži jistě mnoho trpěl...“ Přiblížit pravdu a krásu bolí až k smrti Je to dotyk kosmického vyzařování a chabá lidská síla se pod náporem světla bortí

37

Velký umělec Pieta můj poslední obraz to jsem já ten stařec na kolenou před Kristem ležícím na Mariině klíně šeptá si Tizian Vecellio Nemám už sílu domalovat pryč jsou zářivé barvy života zbývá pokora ústup z vnějšího jasu do vnitřního usebrání Jsem připraven předstoupit před Boží tvář S očima sklopenýma ke kolenům odevzdávám sílu vracím pohyb štětcem i oči které viděly srdcem

38

Ambrosie a nektar Milanu Balabánovi Povinnost není nikdy bezbolestná pomáhat se neobejde bez rizika Ambrosii a nektar naslouchání dostáváme od přátel téměř jako nebeskou manu Životními střety se hrany obrousí a zahaleni na chvíli do pláště tajemství dýcháme vůni metafor Vlasy hvězd hladí vítr který vane kam chce Nic nemuset a nikam nemuset směřovat k usebrání rozumí tomu paprsek na hladině lesního potůčku dar ticha prožívá zasněžená louka Srdce sevřené povinností a odpovědností alespoň na okamžik vnímat dolce far niente slastné oproštění dýchání v rytmu nové galaxie Touha po klidu a odstupu žhne jako spalovaný sen Proměna bolí odhodit všechno nelpět a jít k podstatě Trpké víno života nelze neochutnávat Kleště otázek nepovolují mysl touží projít branou Světla a vyzařovat klid Srdce si přeje dotýkat se tepem mystérií a vzplanout energií kosmu

39

Nežít nesmyslný život Milanu Balabánovi Díky za to že nemusíš žít nesmyslný život bez Boha osvobozen od nicotností prožíváš ryzí synovství dědice Království Božího Buď přítomna Boží spáso ve Tvém srdci Směrovka Tvé duše září – příteli

40

U jesliček Na víčku poezie se třpytí krystal slzy slova žhnou na rtech otazníky klíčí v srdci úžas unavených pastýřů u jesliček Radost z přítomnosti posvátně probuzeného Slova Ježíš sytí svým chlebem a v plnosti lásky vstupuje do našeho nepokojného srdce zachraňuje nás z beznadějí časných i věčných a na víčku poezie se třpytí slza vděčnosti

41

Pozvedání Vidím kráčet po úzké cestě toho kdo nese břemena některé kroky pálí žhnou drtí jednomu se rány nehojí jiný přijímá do dlaně rosu milosti všechny rány se mu zacelují a srdce se pozvedá k tajemnu nebes

42

Tobě Příteli ty myslíš vždy na to „aby ve všem byl oslavován Bůh“ a proto Tvá radost pramení z Ducha svatého a Tvá vyprávění září jako směrovky na cestě na níž hledáme to pravé

43

Slova se otevírají U pramene Ducha svatého je kruh bezpečí láskyplná diagonála a svěžest slov kterými věřící člověk pojmenovává vše na co hledí jeho srdce co v pokoře vnímá jeho mysl Vše vzkvétá pod dotekem Ducha svatého napřimuješ se do srdce vklouzne metafora básnický obraz tančí myslí slova Písma se otevírají jako jiskřivý pramen živé vody nová příchuť a lehkost vyzařuje z tvé tváře Kalné prameny omylů mizí Boží dary plné radosti a chuti tančí ve tvé mysli připravené jít cestou pravou

44

Na cestě za pravdou Cesta nemůže být pravá bez odolnosti statečnosti stálosti Utrpení učí trpělivosti a nápěv naděje zní čistě podoben křišťálu Cesta nemůže být pravá bez ticha odříkání bez klidu důvěry Slaboch věří spíše svým zmateným představám a vyhýbá se Pravdě

45

Slovo k příteli Pokoj duše přeji ti příteli nikdy ti nebyla cizí sofrosyne pokorně držíš míru kterou ti vyměřil Bůh Tvá básnická duše jiskří metaforami zrozenými z pravého zdroje

46

Být sama sebou Jsem sama sebou když píšu básně Choulím se do své duše otevírám srdce kosmu Schoulené ticho v dlani naděje kolik modřin uštědří život kolik zlomenin i ochrnutí mysli Přeslabikuji ještě své jméno? Dovedu jako doposud naslouchat nejtajnějším odleskům slov a cítit sílu ducha jako už tolikrát? Bránit si svou míru věcí a nepouštět nikoho přes hranice vlastní energie? Zůstávám sama sebou v bezedné číši metafory v tichu které hřeje v dlani naděje

47

Je nadání vždycky požehnáním? Když už z tebe chtějí bezostyšně vydrápnout všechnu energii je to jako když žárlivý psychopat chce vyrvat z klína své milenky počaté dítě Braň svou svobodu k nadechnutí a někdy i tvrdými prostředky Braň svobodu pro své slovo na rtech

48

Ochutnávám praticho Plně sama sebou jsem ve verších ve slovech která pramení v mém srdci tam svoboda chutná pratichem a křídly

49

Stezkami meditací Život zraňuje každý den nikdo neunikne palčivosti ran pachuti jizev a přece je možné odpoutat se od všeho pocítit oproštěnost nevýslovné chuti v doušcích meditace

50

Ať létám vesmírem Vezmi mne do náruče spánku ať smaže všechny jizvy po slzách a létám kosmickými krajinami v plicích vnímajíc dech věčnosti

51

Krajiny pokušení Dary jsou i pokušení je třeba najít motiv daru svazuje vede krajinami kterými jít mi nepřísluší

52

Dar vody Voda omývá mé ruce a nohy Jsem mezi těmi kteří chtějí být pospolu jedna z mnoha a nést chyby selhání a zklamání přítomných Voda ve mně vyvolává pokoru voda pramenící ze stvořitelských darů smývá nečistotu a pozvedá k nebesům

53

Osudí Kroky osudu jsou vždy překvapivé namíchají nový koktejl setkání a konfrontací všechno dostane jiné barvy a kontury očekávání je třeba přečíslovat a přednost dostává to co nikdo nečekal Je to dobře že nemáme osud ve svých omylných rukou co všechno bychom přehlédli a jaké zlé děje rozpoutali

54

Hledání společného jmenovatele Odpustit to je jako vyhodit pytel s pískem aby se balon vznesl odpustit to znamená že roucho zbělí a všechny síly v srdci najdou jmenovatel lásky

55

Kódy silokřivek Bud pochválena velkorysost Boží lásky která na nás nechá svobodné rozhodnutí netlačí naše kroky na určitou cestu i když co je v nás zakódováno patří do přesných silokřivek

56

Srdce čeká na tvé srdce Slavíme očekávání ponořeni do ticha odpoutáváme se zapalujeme první svíci na adventním věnci voní jehličí a v očích se třpytí paprsek blízkosti Srdce čeká na Tvé srdce na Tvé Slovo – na Tvé Světlo dar spásy prostupuje mysl která se jako růže otevírá Světlu Přijď Světlo – duše očištěná modlitbou očekává náruč adventu jsme kolem stolu Pane připraveni srdce bdí otevřeno Světlu

57

Ježíš zjevil tajemství maličkým Dveře adventu se tiše pootevírají a dětské oči září nadějí a hravostí dítě ten malý mystik hladí dlaň anděla a šeptá prosbičku do šumění křídel Dítě si hraje v rajské zahradě tančí na louce Božího království věří celým srdcem a má klid v duši ví že Světlo přemohlo tmu a připravilo nám z lásky nejkrásnější dary Dítě tuší že přijde tříbení dospělosti slzám a ztrátám se nikdo nevyhne leč pokušení dospělých mu zůstávají milosrdně skryta a jeho radost z příchodu Světla je plná bez jedu pochybností proto svá tajemství Ježíš zjevil maličkým

58

Hájemství poezie Blíží se půlnoc číše úlevy chladí spánky osvěžuje rty slova usedla na parapet jak mlčenlivé hrdličky Rty chtějí zašeptat slova díků Hájemství poezie se dotýká dlaně a očí O sluch mi zavadil příběh o němž jsem netušila že bude můj

59

Melodie kajícníka Kajícnost měla by být denním chlebem střídku a kůrky vůně kmínu chuť soli a česneku Kajícná melodie na dně srdce provází děje vystýlá vzpomínky a vyčištěná mysl se srdcem plnícím se odvahou se zase vzpíná vzhůru

60

Nabízí dary na dlani Obětavost má nenápadnou melodii kdo dává ze srdce nepočítá Otevírá svou duši a její dary nabízí na dlani nedělá zářezy na pažbě dne O svá obdarování se podělí nečeká že mu do dlaně vtisknou minci vděčnosti

61

Na gejzíru intuice Prokletí tvořivé mánie uzurpuje i zachraňuje Diktát ducha je někdy sveřepý a strohý a vzápětí plný romantických příslibů Gogol se bál svých „Mrtvých duší“ proto druhý díl spálil Gogol kající mystik prožíval vesmírný pramen intuice až do sebezničení Prokletí tvořivé mánie Studna tvořivosti nevysychá jen čerpadlo je závislé na odvaze a síle pokory vůči životu na gejzíru intuice který podlomí vše prkenné a zavánějící potěmkinovskou vesničkou

62

Rosné slzy Výhry – prohry – váhání nebo jen ticho ve kterém svačí pokora okvětní plátky darovaných růží Příběhy kanou jako slzy rosy a nebe nad starým dubem je modřejší o příslib mlhavé naděje

63

Mlčení skal Mlčení se podobá skále síním Hospodinova hradu kolika nádvořími procházíme než duše zahlédne svoji korouhev vztyčí vlajku svého malého vnitřního království a pozná svá oněmělá křídla připravená k zdráhavému letu

64

Lesní probouzení Ráno se dere do vědomí nahlašuje očekávané události mít méně povinností a odpovědnosti kdo by si to nepřál kdo by nechtěl romanticky spočinout v půldni sladkého dolce far niente Přehodit výhybku Zavoní ostružiny a paseka je plná slunce prsty modřínů pročesávají mech veverka znehybní srnka přeskočí cíp mýtiny a zmizí v namodralém lese

65

Orloj vlastní cesty Jak je těžké rozumět orloji svého života Číst v symbolech slyšet vítr rozumět barvě půdy slovům a gestům předků Jak obtížné je najít melodii na dně srdce přidat k ní pár tónů verše a metafory jak náleží s otiskem pravdy bez falše I když to znamená velké trmácení řadu proher na cestě kamenité a příkré

66

Mistr Jan Hus v Kostnici Sklepení žaláře vlhké a studené mučen bolestí zubů horečkou zmítán Tíží ho tělo nemyté neholen a nečesán Myslí na smír na Pravdu samu na jazyk mu přicházejí slova jeho posledního kázání které už nesměl pronést V nitru vnímá Ježíše prožívá sílu Pravdy vzpřímen na cestě nejvyšších rizik píše poslední list Všem věrným Čechům

67

Vnitřní chrám Tomáši Buttovi Stavět vnitřní chrám pokornými modlitbami meditačním ztišením tichým očekáváním naděje Podejme si ruce se všemi staviteli chrámů řetěz bratrských srdcí má sílu sesterské lásce se otevírají nebesa Bůh sestupující přichází do našeho vnitřního chrámu očekáván v katedrále srdce

68

Kameny pro chrám Tomáši Buttovi Přinášíme kameny pro chrám kameny dobré vůle kameny pokory kameny pomoci Stavba srdce se vzpíná k nebesům sny a touhy naplňují mysl skloněnou k modlitbě Dobré a požehané dny mějte sestry a bratři v chrámu při společném setkávání s živým Kristem

69

O víře Víra nesmí zastarat ani o hodinu V co jsi věřil a co miloval včera není tak podstatné Důležité je v co věříš dnes Dnešní kroky k lásce a naději jsou živé a pravé

70

Bohuslavu Reynkovi Básníku ty nechceš aby milující „přilévali naději do plamenů tvé Žízně“ Citlivý s nahou duší vzdoruješ nepřátelům „jako dítě sláb kdy věčná hoře s tebou procitají odpočatá hladová“ Však zůstáváš rozsévačem čekáš na radost která přilétá jako pták a „hoříš nadějí že věci které se nedějí se stanou“

71

Janu Zahradníčkovi Každý máme „svůj vrub“ své viny pády omyly Tvá slova slyším bolest a úděl krutý v nich na dně dříme „Svit hořké pravdy padá na dny klamné slyš za ni modlím se a ona za mne“ Bereš v sýpkách andělů Věříš že „novým souzvukem ...nové zpěvy zmrtvýchvstanou“ Hledáme naději v náruči Pravdy uchystanou

72

Přijetí údělu Přijmout úděl to chce odvahu sílu pokory a moudrosti Je to zápas který podstoupili i proroci Pryč s chtivostí Radovat se z charismat nebažit planě po jiných darech které ke smyslu mé cesty nenáležejí Nitro se probouzí pozvolna vstupuje do nové měsíční fáze den se naplňuje zárodkem slova Okno očekávání se otevírá

73

Pozvedat a napřimovat To čemu rozumím ve svém dnešním nejniternějším nitru rozpoložení mysli rozvaha a nadhled je lepší než vzněty vrtkavého mládí nejasné a příkré stezky přeskoky z kamene na kámen jako u divokého kamzíka Zmatené pokusy o harmonii V šedesáti mám „zlatý věk svého života“ pociťuji radost z možnosti rozdávat a pozvedat Zralé víno života chutná po sókratovské moudrosti Na babickou metodu hledání pravdy v ulicích Athén navazuje Ježíšův dar spásné lásky Malichernosti a lidské slabosti mnou nepohnou Nikdy nebudu tak štíhlá jako zamlada ale také ne tak pošetilá motýlek přeskakující z květu na květ hledající ukotvení u lidí Trvalo než jsem pochopila že u lidí zakotvena nebudu Jen ve Stvořitelově náruči je kotva nepostrádající smyslu Já svým lidským tvarem mám se této kotvě připodobnit pak budou má slova zakotvená v pravdě a milosti a budu moci rozdávat ještě víc Na cestě do nevýslovna pozvedat a napřimovat

74

Vložit kresbu sepjatých rukou T9-26015cccff.jpg

75

PhDr. Olga Nytrová, 1949 „Kladný vztah k životu je duchovní čin, jímž člověk přestává žít naplano a začíná se svému životu oddávat s úctou, aby jej přivedl k jeho opravdové hodnotě.“ Albert Schweitzer Spisovatelka, publicistka, básnířka, esejistka, moderátorka, vysokoškolská pedagožka, duchovní. Členka Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu (KALF). V letech 1968 – 1973 absolvovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor bohemistika a historie; souběžně na mimořádném denním studiu Divadelní fakultu Akademie múzických umění. Později vystudovala na UK ještě novinářský postgraduál (1980) a obhájila zde i doktorát filosofie. Od roku 1974 až do roku 1991 působila jako dramaturg v Hlavní redakci pořadů ze zahraničí, v dokumentaristické skupině. Kromě výběru a zpracování jednotlivých dokumentů pro vysílání připravila autorsky i dramaturgicky několik studiových střihových pořadů – např. seriály Filmové písničky (moderátor I. Štědrý), Móda v celuloidu (mod. Jitka Molavcová), dále Jak se klube vynález (mod. Ondřej Havelka). Spolupracovala také na Černobílých perličkách, na cyklu Komik a jeho svět apod. V této době psala také původní a adaptované televizní a rozhlasové pohádky, vydala dětskou knížku v Albatrosu a v Panoramě. Souběžně s televizní prací se v letech 1985-6 věnovala dramaturgii v Divadle Spejbla a Hurvínka. Upravovala texty her, napsala seriál s těmito dětskými hrdiny pro rozhlas, dále scénky, s nimiž vystupoval Spejbl a Hurvínek na pražském Výstavišti apod. Od roku 1991 spolupracovala s Českým rozhlasem – na Regině se jako publicistka řadu let věnovala kultuře, především divadlu, literatuře, etice i filosofii. Přes dva roky zde také připravovala pravidelnou rubriku o handicapovaných. Hovořila s nimi i s odborníky o jejich životě a problémech, připravila pro ně literární soutěže. V Českém rozhlase přispívala publicisticky i na stanici Vltava, Praha, Radiožurnál, mimo něj také do Radia Proglas aj. Vedle práce v rozhlase byla činná jednu sezónu jako dramaturg v Hudebním divadle v Karlíně (1991-2). Po těchto publicistických zkušenostech (přes 2 tisíce pořadů v rozhlase i televizi, desítky článků v různých časopisech a novinách) dozrála i k profesi autorky literatury faktu. Věnuje se memoárové literatuře, především ve spolupráci s manželem, Ing. Václavem Strachotou, publicistou, spisovatelem a hudebním skladatelem. Oceňuje, že její muž se pohybuje také v technickém oboru, pracuje totiž již 30 let v Národním filmovém archivu jako specialista na informační a komunikační technologie. Vytvořil zde a spravuje databázi rozsáhlých filmových sbírek NFA. Kromě jiného se její manžel podílí se i na přípravě mezinárodně oceňované řady publikací o českém hraném filmu (zatím vyšel Český hraný film I. – V., zahrnující období 1898 – 1980, v tomto roce vychází VI. díl, do roku 1993). Spolupracuje také na mezinárodních projektech evropských filmových archivů, které mají prostřednictvím internetu přiblížit kulturní a dokumentární bohatství filmových sbírek odborné i širší veřejnosti. Zároveň se Václav Strachota věnuje umělecké tvorbě, trvalý vztah k hudbě ho vedl k vystudování skladby a aranžování na pražské konzervatoři Jaroslava Ježka. Olgu Nytrovou zajímá mimo publicistiky a literatury faktu také pomezí filosofie, teologie a poezie. Je dlouhodobě zaměřena na metaforu v poezii, zabývá se hermeneutikou a fascinuje ji téma dialogu. Spolupracuje v této oblasti od počátku 90. let s prof. Evangelické teologické fakulty, ThDr. Milanem Balabánem, starozákonním odborníkem a vedoucím religionistou, nositelem státní ceny za celoživotní teologickou práci. Váží si dlouholetého

76

inspirativního přátelského vztahu s tímto originálním myslitelem, výrazným básníkem a esejistou. Důležité zkušenosti z oblasti pomáhajících profesí O. Nytrová získala, když jeden rok pracovala s bezdomovci jako členka managementu pražské Armády spásy. Navíc zde založila a vedla Literární a dramatický klub, dále připravovala biblické hodiny. V roce 2004 učila O. Nytrová etiku na Husově institutu teologických studií. Na Univerzitě J. A. Komenského přednáší od roku 2005. I nadále působí v CČSH, podílí se na duchovenské práci. Je zakladatelkou (2003) a ředitelkou Literárně dramatického klubu Dialog na cestě, otevřeného společenství tolerantních lidí, kteří respektují svobodu názoru. Pokoušejí se být si navzájem bližními, pomáhají si, mohou se na sebe navzájem spolehnout. Kladou si stále otázky a reflektují základní životní hodnoty (viz www.husiti.cz/dialognaceste). Členy klubu i další zájemce a příznivce na této půdě O. Nytrová zasvěcuje do tvůrčího psaní a rétoriky, rozhlasové specifiky, do psaní scénářů, do publicistických žánrů i do literatury faktu apod. Protože se ráda podílí na obohacující a inspirativní týmové spolupráci, s klubisty organizuje pravidelná vystoupení – autorské pořady, přednášky, vernisáže, prezentace knih apod. Pokračuje v esejistické a publicistické tvorbě, jako editorka vydává sborníky, píše knihy, moderuje, spolupracuje s rozhlasem a televizí, pro kterou v loňském roce připravila také dva scénáře dokumentárních filmů (Patriarcha Špak, 90 let Církve československé husitské). Jako scenáristka letos spolupracovala na výstavě Husitství ve filmu v prostorách Prašné brány a rovněž na scénáři výstavy Od Husa k dnešku v prostorách Novoměstské radnice v Praze 2.

Knihy a sborníky: Jak si Lenka udělala zahrádku, Albatros, Praha, 1982 Dopis babičce, Panorama, Praha, 1984 (znovu v Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky (2), BMMS-START, Praha, 1999) Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. století /spoluautor univ. prof. ThDr. Milan Balabán/, OIKOYMENH, Praha, 1997 Herecké svátky /spoluautor Petr Hořec/, Goldstein & Goldstein, Praha, 1997 Sváteční rozjímání /spoluautor Petr Hořec/, Formát, Praha, 1998 Být tak svým psem aneb Veselá i smutná povídání o pejscích a jejich lidech, Regia, Praha, 1998 Králové, královny, princové a princezny českého filmu /spoluautor Václav Strachota/, Formát, Praha, 1998 Jak slavívali a slaví slavní /spoluautor Petr Hořec/, Knižní klub, Praha, 1999 Študáci a kantoři aneb Hvězdy českého filmu za školou /spoluautor Václav Strachota/, Formát, Praha, 1999 Opravdové příběhy zvířat /spoluautor Václav Strachota/, Formát, Praha, 1999 Můj pes, má kočka /spoluautor Václav Strachota/, TEVIS, Praha, 2000 Z tajného deníčku Mariky S. aneb Karel Gott je jen jeden /spoluautoři Marika Sörösová a Václav Strachota/, Hart, Praha, 2001 Sex náš vezdejší aneb Příběhy o zločinech psaných erotikou /spoluautor Jan Kaštánek/, Erika, Praha, 2002 Světlo na hřbetech vln – sbírka básní publikovaná na internetovém útvaru LITTERATE, http://v-art.envision.cz, 2003 Děti slavných /spoluautor Václav Strachota/, Erika, Praha, 2004

77

O čem sní muži aneb Jak to vidí otcové / spoluautoři Eduard Bakalář a Václav Strachota/, Beta Books, Praha, 2005 Dialog na cestě 1 (sborník), Blahoslav, Praha, 2005 /editorka a spoluautorka / Naše a evropská společnost, Sborník projevů pronesených na slavnostním setkání u příležitosti 156. výročí narození T.G.Masaryka v budově poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Církev čs. husitská a Dialog na cestě, Praha, 2006 /editorka a spoluautorka/ Dialog na cestě 2 (sborník), Blahoslav, Praha, 2006 /editorka a spoluautorka / Masarykova nepolitická politika, Sborník projevů pronesených na slavnostním setkání u příležitosti 157. výročí narození T.G.Masaryka v budově poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Církev čs. husitská a Dialog na cestě, Praha, 2007 /editorka a spoluautorka/ Biblický třpyt v české poezii XX. století : Ohlasy Nového zákona v české poezii 20. století /spoluautor univ. prof. ThDr. Milan Balabán/, Beta Books, Praha, 2007 Etika a logika v komunikaci /spoluautor Marcela Pikálková/, Univerzita Jana Amose Komenského, Praha, 2007 Mince duše v úplňku (básnická sbírka), Blahoslav, Praha, 2007 Res publica – věc veřejná, Sborník projevů pronesených na slavnostním setkání u příležitosti 157. výročí narození T.G.Masaryka v budově poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Církev čs. husitská a Dialog na cestě, Praha, 2008 /editorka a spoluautorka/ Osudové lásky slavných /spoluautor Václav Strachota/, Alfa nakladatelství, Praha, 2008 O smyslu vzdělanosti a jiná zamyšlení, Sborník projevů pronesených na slavnostním setkání u příležitosti 159. výročí narození Tomáše Garrigue Masaryka v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Církev čs. husitská a Dialog na cestě, Praha, 2009 /editorka a spoluautorka/ Blahoslav 2010, kalendář Církve československé husitské, Blahoslav, Praha, 2010 /editorka a spoluautorka / Dialog mezi hodnotami aneb Hodnoty vyřčené a hodnoty žité /spoluautor Marcela Pikálková/, Praha, Univerzita Jana Amose Komenského, 2010 Dialog na cestě 3 (sborník), Blahoslav, Praha, 2010 /editorka a spoluautorka / e-mail: [email protected] Webové stránky: www.husiti.cz/dialognaceste

78

Tomáš Rafl akad.mal.         

16. 2. 1948 v Praze na Vyšehradě Akademie výtvarných umění v Praze 1968 – 1974 Studoval v malířském atelieru u profesora Jana Smetany Stipendijní pobyt na Academie des Beaux Arts – Paris - 1978 Člen spolku Mánes Zabývá se figurální i abstrahující, převážně však expresivní malbou Zúčastnil se svými obrazy množství výstav doma i v zahraničí Je zastoupen ve sbírkách galerií a soukromých sběratelů v Česku i zahraničí Mimo malířskou tvorbu se zabývá restaurátorskou činností na významných památkách na celém území státu. Specializuje se na restaurování kamenných a štukových sochařských děl včetně obnovy celých historických objektů.  Další činností jsou realizace fontán a sochařských děl v architektuře  Žije a tvoří v Praze a v okolí Zasažen náhlou modří Známý český výtvarník, Tomáš Rafl, zcela jistě bývává „náhlou září“ barev ze spektra duhy občas zasažen. A to je zřejmě důvodem, že takto poeticky pojmenovával svá plátna během figurativního období své tvorby v průběhu 90. let již minulého století. Vzpomínám na jeho tehdejší obrazy v životní velikosti, na kterých se postavy setkávaly se Smrtí. Fascinován sebepřesahem, zápasem s Nicotou, protrpěl si autor svá témata až na dřeň kosti. Autentická bolest – ale i její překonávání – ostatně vyzařuje sugestivně z celého jeho výtvarného díla. Překvapivá, poněkud drsná energie se u tohoto tvůrce pojí se silnou intuicí. Ráda prozrazuji, že Tomáš Rafl je stejný knihomol jako já. Zasáhl ho zejména magický realismus, především Marquézova povídka Láska a běsi. Během procesu tvorby si pouští moderní hudbu, a také hojně operní árie. Nevím jak dnes, ale dříve při malování během poslechu vlastně přímo kolem plátna „tančil“. K Tomášově inspiraci výrazně přispívají i místa, kde se zdržoval. Již od dětství prožíval vztah k mystériu pražského Vyšehradu a vnímal i génia loci Vinohrad, kde v Budečské ulici měl léta ateliér „pod střechou“. Silně ho oslovil Činoherní klub v Ústí, divadlo mu dávalo výtvarné i emotivní podněty. A možná je tomu i naopak. Když jsem totiž před několika lety natáčela rozhovor pro rozhlas s tehdejším šéfem činohry Národního divadla, spatřila jsem v jeho pracovně na zdi Raflovo plátno. Na vernisážích v Mnichově a v Paříži jsem nebyla, ale vím, že Francií je Tomáš fascinován. Jeho duše, okouzlená „městem lásky“ i Provencí, zde našla svůj druhý domov již v čase studií, kdy ve Francii pobýval na stáži. Vyprávěl mi, že jednou strávil tři dny a noci v muzeu, obklopen kresbami výsostných mistrů. Soustřeďoval se tehdy v onom milostivém čase na kresby zejména Michelangela, Goyi, Rembrandta a Lautreca. „Víš, malba může mnohé zakrýt, zakamuflovat, ovšem kresba ne. Ta je nahá a všechno prozradí,“ řekl mi na závěr našeho setkání. Tomáše Rafla si vážím a těší mne, že vytvořil originální abstraktní kresby pro skripta Dialog mezi hodnotami, které jsem napsala, ve spolupráci s Marcelou Pikálkovou, pro studenty Univerzity Jana Amose Komenského v Praze. Vyjádřil zde výtvarně dvanáct vybraných hodnot, od lásky, naděje, odpovědnosti, odpuštění až po víru, zdraví a život.

79

Ke svým veršům jsem si přála něco, co má blíže k figurativnosti, s níž jsem u něho více sžitá. Během přemýšlení o ilustracích k mé sbírce, kterou měl doma po několik měsíců – zatímco jsem psala scénáře dokumentárních filmů a výstav a připravovala k vydání sborníky s jinou tématikou – dospěl Tomáš k názoru, že mé verše přímo figurativně necítí. V souladu s uměleckým naladěním tohoto období se rozhodl, že zvolí jako motiv svých kreseb do mého souboru básní cosi skutečně nosného a vydávajícího svědectví o každém z nás – lidské ruce. Dětské a ženské ruce by podle jeho pocitu téma tříštily, takže se rozhodl jen pro archetypální mužské ruce. A jak jsem po shlédnutí úvodní ilustrace hned poznala, modelem se mu staly jeho vlastní paže. Ve výsledných kresbách, které mají v originálu každá více než metr čtvereční, cítím sílu, drsnost, emotivní razanci i intuitivní „naslouchavost“. Vznikaly postupně, autor vždy o námětu dva či tři dny přemýšlel a pak se pustil s plnou energií do díla. Ještě na závěr prozradím, že kromě malířství a sochařství věnuje Tomáš Rafl svou obdivuhodnou energii a invenci také práci restaurátora. Vrací pro nás k životu sochy a výzdobu na významných dílech minulosti, například v Praze (věž na Karlově mostě), v Olomouci (Svatý kopeček), Žďár nad Sázavou (chrám sv. Jana Nepomuckého stavitele Jana Blažeje Santiniho na Zelené hoře). Vážení čtenáři, ještě bych na rozloučenou ráda uvedla, že s Tomášem Raflem, touto renesanční osobností, se přátelím a diskutuji s ním o tvorbě již takřka tři desítky let. Máme obdobné „kosmické naladění“. Známe navzájem své vnitřní zápasy, hledání smyslu života, zralý postoj ke smrti a k životním hodnotám, k lidskosti a odpovědnosti, k transcendentnu. Oba také oceňujeme slovo, sílu daru mateřštiny. Můžeme bez námitek souhlasit s tvrzením, že řeč je „tím prvním předpokladem naší dočasné věčnosti“. Ať „modrá modř“ zmodří v modru Boží laskavosti. Olga Nytrová

80

František Weiss Narozen 15. 9. 1961 v Chomutově, původním povoláním automechanik. Sám uvádí, že o fotografování se začal zajímat asi ve 13 letech, vážněji pak po skončení vojenské služby, kdy se stal členem fotoklubu v Sušici a poté i členem Svazu českých fotografů. Následovala asi patnáctiletá přestávka (cestování, založení rodiny aj.), ale rok 2003 byl počátkem opravdového návratu k fotografii. V tomto roce se umístil mezi deseti finalisty soutěže Mistr svazu českých fotografů a též obsadil 1. Místo ve fotosoutěži časopisu @ - Magazín (kategorie Člověk a technika). Hned poté, v roce 2004, zvítězil ve fotosoutěži TOP FOTO (kategorie Experiment). V roce 2007 získal ocenění od firmy FOMA v kategorii nejlepší černobílá fotografie (časopis PHOTO life). V roce 2009 byl Františku Weissovi udělen titul Kandidát mistra Svazu českých fotografů a v témže roce titul Autor Svazu českých fotografů. V letech 2007 – 2009 proběhla výstava jeho fotografií ve Svojšicích u Sušice, od roku 2009 má stálou výstavu v restauraci Včelín (Kodaňská 319, Praha 10). Též je autorem ilustrací pro Kalendář Blahoslav 2010. Vzorem je pro něho Robert Vano, který ve své tvorbě věnuje velkou péči celému procesu vzniku fotografie. Sám při fotografování využívá digitální či analogovou techniku dle potřeby. Ve své tvorbě se František Weiss nevyhýbá žádným tématům, která život přináší – např. z oblasti techniky, jak o tom svědčí jeho kalendáře pro firmu IVECO – Strojservis z let 2004 – 2006, fotografování pro firmu K + B Elektrotechnik nebo fotografie pro firmu HUYNDAI. Jeho všestrannost dokazují i fotoreporáže (např. z návštěvy Hillary Clinton v Rádiu Svobodná Evropa) či fotografie pro knihu „Proměny krajky“. Já osobně mám nejraději jeho fotografie malebných zákoutí Prahy nebo jeho „portréty“ květin. Má je rád, jednou nám vyprávěl, že někdy čekává dlouho do noci, až některé rostlinky rozkvetou, protože tehdy jsou jejich květy nejkrásnější. Ostatně více informací o Františku Weissovi, jeho tvorbě, jakož i další informace o jeho aktivitách i kontakt můžeme získat na jeho www stránkách: http://www.fotoweiss.cz/

81

Obsah Ty už ne (předmluva Milana Balabána) Ty už nepřebýváš v lidském těle Barva tvého ovoce Úplněk kosmické rosy Lpím na Slově V zrcadle metafory Šleh metaforou Pokora zrání S námi zůstává S kosmickou duší Intuice otevírá křídla Vůně setkání Úžas budí skryté Stará Bible a kocour Odpoutat se (Ladislavu Hejdánkovi) Obtížný Bůh Jasnozřivost přátelství (Milanu Balabánovi) Okno očekávání V moci nicoty Koktání o spáse Na hraně úzkosti Za božským praobrazem Zvony vyzvánějí Mé nitro se krásní Inspirace na plátku růže Ticho jež chrání Sókratova sklenka Dráp se zaťal Pouštění Zkoušení Neprobouzet síly temnot Cézanne Velký umělec Ambrosie a nektar (Milanu Balabánovi) Nežít nesmyslný život (Milanu Balabánovi) U jesliček Pozvedání Tobě Slova se otevírají Na cestě za pravdou Slovo k příteli Být sama sebou Je nadání vždycky požehnáním? Ochutnávám praticho Stezkami meditací Ať létám vesmírem

82

Krajiny pokušení Dar vody Osudí Hledání společného jmenovatele Kódy silokřivek Srdce čeká na tvé srdce Ježíš zjevil tajemství maličkým Hájemství poezie Melodie kajícníka Nabízí dary na dlani Na gejzíru intuice Rosné slzy Mlčení skal Lesní probouzení Orloj vlastní cesty Mistr Jan Hus v Kostnici Vnitřní chrám (Tomáši Buttovi) Kameny pro chrám (Tomáši Buttovi) O víře Bohuslavu Reynkovi Janu Zahradníčkovi Přijetí údělu Pozvedat a napřimovat O autorech: Olga Nytrová Tomáš Rafl Zasažen náhlou modří (malá esej pro Tomáše Rafla) František Weiss

83