X. Doktorandská konference Brno 26. – 27. května 2016 Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, 602 00 Brno budova C, 2. patro, zasedací místnost děkanátu http://www.phil.muni.cz/wufv
čtvrtek 26. května 14.00 zahájení
I. blok příspěvků 14.05 – 15.25, chair: Lucie Česálková Jan Trnka Ústav filmu a audiovizuální kultury, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita Brno
Laureát státní ceny Josef Neuberg a atributy groteskní karnevalizace ve scénáři filmu Anděl na horách (1955)
Cílem disertační práce je skrze analýzu dlouholeté praxe profesionálního scenáristy Josefa Neuberga porozumět procesu psaní a vývoje scénáře a objasnit, jaký vliv na tento proces měly historické průmyslové a kulturní normy. Vzhledem k velkému množství scénářů (téměř padesáti), které J. Neuberg od 20. do 60. let napsal, mě zajímají také otázky proměn jeho postavení v poli filmové produkce a kontinuity a diskontinuity v jeho tvorbě. V rámci prezentace nejdříve zběžně představím, v jaké pozici se tento veterán v první polovině 50. let nacházel. Na příkladu scénáře Anděl na horách (1955) poté rámcově přiblížím, jakým způsobem a za jakých okolností došlo v tomto případě ke kontaminaci oficiální estetické doktríny socialistického realismu postupy typickými pro Neubergovu prvorepublikovou veselohru. Pro vysvětlení jako východiska využiji konceptu „karnevalu“ ruského literárního teoretika Michaila M. Bachtina.
Jan Černík Katedra divadelních a filmových studií, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc Technický scénář a Hlavní správa tiskového dohledu 1953 – 1962
Příspěvek je shrnutím dílčí kapitoly disertační práce, ve které se věnuji technickým scénářům dlouhých hraných filmů v Československu v letech 1945–1962. Ve své disertační práci popisuji okolnosti institucionalizace technických scénářů po roce 1945, vývoj formální podoby technických scénářů a funkci technických scénářů v procesu výroby filmu. Cenzurní kontrola spadá do poslední oblasti a může nám pomoci nahlédnout do procesu kontroly vznikajících filmů v decentralizované filmové dramaturgii a produkci druhé poloviny 50. let. V dokumentech ustanovujících proces vývoje filmového projektu (např. Směrnice, organizační řády a jiná ustanovení v archivu společnosti Barrandov) se zmínky o cenzurních kontrolách neobjevují. Z literatury však vyplývá, že cenzura scénářů byla součástí tohoto procesu. Milan Bárta se ve svém textu Cenzura československého filmu a televize v letech 1953 – 1968 (Securitas imperii 10, 2003) věnuje kontrole scénářů Hlavní správou tiskového dohledu v průběhu 50. let přehledově a v obecných rysech. Mým cílem je prohloubit poznání cenzurní kontroly v oblasti technických scénářů, tedy posledních verzí scénářů před natáčením. Technický scénář hraného filmu byl jedním ze stupňů kontroly, spolu s literárním scénářem, servisní kopií a hotovou kopií. V příspěvku se budu věnovat tomu, jak probíhala kontrola technických scénářů, co jim bylo vytýkáno a s jakým odůvodněním (státní tajemství, obecný zájem, umělecká hodnota). 15.25 – 15.45 coffee break
II. blok příspěvků 15.45 – 17.05, chair: Šárka Gmiterková
Rachel Schaff Department of Cultural Studies and Comparative Literature, University of Minnesota
Classifying Czech Melodrama: Miss Morality Sweeps through the Protectorate of Bohemia and Moravia
This paper examines the way the National Film Archive in Prague retroactively catalogued 69 films made between 1930 and 1944 as melodramas. With the exception of two films from the 1980s, no other films are categorized as melodrama; the genre simply disappears after 1944. That the NFA would so classify films made during the period of Nazi occupation and its immediate prelude suggests a desire to locate these films firmly in the domestic sphere, thereby distancing them from the charged realm of geopolitics and national politics. I argue that these films offer a litmus test of the way in which ordinary Czech and Slovak citizens negotiated the cataclysmic shifts in the public sphere in the context of their homelives. To do this, I link the archival practice of these films’ genre classification not only to the social and historical contexts in which they were produced and released, but also to the historical moment in which classification occurred. Further, I seek to define how the genre functioned within the context of interwar Czechoslovakia and the Protectorate of Bohemia and Moravia. This is a difficult task because Czechoslovak cinema is a particularly unstable national case that does not have a clearly articulated melodramatic tradition. Ultimately this case study demonstrates how popular genre films that cater to a nationally specific moral consciousness are usually dismissed as frivolous entertainment, unless they deal with heightened social problems that register morality legible on a global scale (i.e., film movements, art cinema, historical films). These heightened moral contexts move sentiment away from gender and the family to ‘more serious’ ideological formations like the nation.
Petr Dvořák Katedra divadelních a filmových studií, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Využití audiovizuálních médií v současném českém divadle – reflexe postupů v teoretickém rámci intermediality
Předmětem disertačního projektu jsou současné roviny využití audiovizuálních médií v českém profesionálním divadle, konkrétněji v oblasti činoherního, pohybového a mezidruhového divadla. Výzkum se zaměřuje na způsoby, jakými jsou audiovizuální média v různých technických podobách, rozdílnými koncepty a v různých významech zapojena do inscenačních tvarů jako jejich nerozlučné součásti. Klíčovým hlediskem je fakt, že nejsou pouze promítána či přehrávána, ale plnohodnotně inscenována. Vstupují se svými specifickými vlastnostmi a v průběhu nové mediální výměny – ta je neustále v popředí, nejdůležitějším zůstává samotné představení dané inscenace, jež pro tento proces vytváří hlavní rámec – dále vstupují do nových vztahů a možností využití. Aktuálně rozeznávám čtyři specifické módy zapojení, a sice mód záznamu, mód přímého přenosu, hybridní mód a interaktivní mód. S problematikou bývá spojen kontext pojmů, jakými jsou multimedialita, intertextualita, transmedialita či remediace. V příspěvku dané souvislosti osvětlím a uvedu, proč pro odbornou reflexi volím jako hlavní východiska právě intermediální teorie, spjaté především s okruhem autorů kolem mezinárodní výzkumné skupiny Theater and Intermediality Working Group, utvořené pod International Federation for Theatre Research. Závěrem představím návrh modelu pro analýzu intermediálních vztahů v divadelních inscenacích, v němž spojuji koncepty Chiela Kattenbelta, Fredy Chapple a Sarah Bay-Cheng.
18.00 večeře MFG Bistro, Starobrněnská 16/18 vnitroblok / 1. poschodí (nad pivnicí U Poutníka)
pátek 27. května 10.00 zahájení
III. blok příspěvků 10.05 – 11.25 chair: Jan Černík Alena Šlingerová Katedra filmových studií, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova Praha Intimní prostor v českém filmu 2. poloviny 50. let Příspěvek představí hlavní východisko a některá dílčí témata disertační práce pracovně nazvané Intimní prostor v českém filmu 2. poloviny 50. let. Záměrem této práce je nahlédnout vybraný úsek české kinematografie skrze uspořádání fikčního prostoru, které se nějak vyrovnává se soukromím současného člověka. Druhá polovina padesátých let je při tom spíše odrazovým, nikoli finálním časovým ohraničením výzkumu. Byla to etapa, v níž se právě ve vztahu filmu k soukromí (jakožto prostoru i jakožto tématu) objevily tendence chápané jako obrat i jistá revize předchozího „budovatelského“ období, kdy státní filmová dramaturgie
vše privátní a intimní spíše redukovala a upozaďovala. V prezentaci bude na konkrétních příkladech naznačeno, co a jakými způsoby se o tomto předpokládaném revizionismu dozvídáme při analýze jednotlivých snímků a z jejich scenáristické geneze. Jako modelové případy pro sledování „přesunu“ filmových postav a jejich jednání z kolektivně sdíleného (například pracovního) prostředí do soukromí poslouží filmy jako Roztržka (1956) nebo Tam na konečné (1957). Mimo filmy samotné je zásadním materiálem i jejich dobová propagace a recepce, jež otevírají širší kulturní, mediální a společenské rámce. Disertační projekt se doposud zaměřuje na hrané filmy, ale předmětem úvah je i přesah do nonfikční kinematografie a vztažení k různým odvětvím populární kultury (počátkům české televizní tvorby atd.). Tatiana Ďuricová Ústav české literatury a komparatistiky, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova Praha Filmová rozprávka 50-tych rokov – archetyp vs. ideológia? Príspevok bude venovaný analýze československých filmových a televíznych rozprávok z 50. rokov (napr. Pyšná princezná, Byl jednou jeden král..., Hrátky s čertem, atď.). Postulát rozprávky sa v tomto období ocitol „v službách“ komunistickej ideológie, ktorá sa (okrem iného) obracala na jej folklórny pôvod a akcentovala najmä obyčajnú prácu, odvahu a agilitu prostého ľudu. V tomto prostredí sa zároveň začala formovať istá tradícia československých filmových rozprávok, ktorá predurčila ich špecifické žánrové charakteristiky a smerovanie aj do ďalšieho obdobia. Interpretáciou primárnych zdrojov identifikujeme predovšetkým jednotlivé diferencie, podieľajúce sa na vytváraní nových funkcií a podôb rozprávkových hrdinov. Pri analýze filmových rozprávok sa taktiež nevyhnutne dotkneme ideologického posolstva, mnohokrát podmieňujúceho nielen tematickú, ale aj výrazovú rovinu. Jednotlivé tvrdenia potvrdzujeme a rozvíjame na základe výskumu archívnych a dobových materiálov, ako sú napríklad explikácie, synopsy, ideové zámery, poznámky tvorcov, ale aj články a recenzie v rôznych periodikách.
11.25 – 11.45 coffee break
IV. blok příspěvků 11.45 – 13.05, chair: Jana Bébarová Jiří Neděla Katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého Didaktická funkce grafických editorů a videoeditorů při tvorbě (pohyblivého) obrazu Narůstající dostupnost softwarů k tvorbě (pohyblivého) digitálního obrazu vede k širokému využívání těchto médií nejen profesionály, nýbrž i učiteli, kteří je chápou jako kreativní didaktické nástroje a vyučují práci s nimi na základních a středních školách na bázi zájmových kroužků. Tvorba (pohyblivého) digitálního obrazu má nepopiratelný didaktický aspekt, který ovšem kvůli relativní novosti není dostatečně teoreticky podchycen. Moje dizertační práce si proto klade za cíl tuto mezeru zaplnit a nastínit didaktický přínos práce s grafickými editory a videoeditory mezi tvůrci, kteří se nepohybují v profesionálním prostředí a svá díla vytvářejí s primárním ohledem na jejich estetické kvality – tj. žáky. Metodologické uchopení práce
vychází ze sémiotického chápání výtvarného díla (případně pohyblivého obrazu) jako systému znaků, sestávající z elementárních výrazových prostředků jako je barva, tvar, linie, sekundárně pak také rytmus a pohyb. Zřetel bude brán na estetickou hodnotu, kterou organizace těchto základních prvků vytváří, na reflexi této hodnoty ze strany tvůrce, na systematičnost, s níž jí dosahuje. To vše s přihlédnutím ke specifickým možnostem, nástrojům a uživatelskému rozhraní grafických editorů a videoeditorů. Při své práci využívám jak svých dovedností při práci s grafickými editory a videoeditory, tak širokých zkušeností s výukou a s úzkým kontaktem s pracovníky řady škol.
Petra Filipová Katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého Možnosti začlenění umění nových médií do výuky výtvarné výchovy na gymnáziích Příspěvek představuje aktuální stav disertačního výzkumu, který se zaměřuje na začlenění neomediálního umění do výuky výtvarné výchovy na středních školách gymnaziálního typu. Výzkum mapuje současný stav výuky umění nových médií v předmětu výtvarná výchova a možnosti interdisciplinárních přesahů. Hlavním tématem příspěvku je hledání možných inovativních přístupů a alternativních tendencí ve výtvarné edukaci. Strukturu příspěvku tvoří uvedení do řešeného problému výzkumného projektu, cíle a otázky výzkumu, použité metody, podmínky jejich výběru i kritéria v rámci výzkumného terénu, nálezy a jejich interpretace. Jedním z hlavních cílů výzkumu je nastínit na základě získaných poznatků, které jsou dále ověřovány a zpracovávány v rámci workshopů vedených ve skupinách oslovených respondentů, problematiku současného výtvarného vzdělávání v rámci umění nových médií a audiovizuální kultury a navrhnout možné perspektivy využití umění nových médií jednak jako cesty k dílům médií tradičních, jednak v rozvoji vizuální gramotnosti studentů gymnázií jako takové. 13.05 zakončení ***
