PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY KATEDRA APLIKOVANÉ GEOINFORMATIKY A KARTOGRAFIE
Ročníková práce
Tvorba vektorové vrstvy regionů NUTS 2 Evropské unie a vybraných kandidátských zemí
Josef Tesař
Vedoucí ročníkové práce: Mgr. Přemysl Štych Praha 2004
Prohlašuji, že jsem zadanou ročníkovou práci vypracoval sám a že jsem uvedl veškerou použitou literaturu a prameny.
V Praze, dne 27. května 2004
…….………………………………
2
Děkuji Mgr. Přemyslu Štychovi za vedení ročníkové práce, cenné rady a připomínky a veškerou odbornou, ale i technickou pomoc při jejím vzniku.
3
Obsah 1. Úvod
6
2. Cíle práce
7
3. Tematická kartografie – rešerše
8
4. Úvod do problematiky
10
4.1 Co je NUTS?
10
4.2 Stručná historie NUTS
10
4.3 Kódové označení regionů
12
4.4 Neunijní oblasti patřící členským státům EU
13
4.4.1 Dánsko
13
4.4.2 Francie
13
4.4.3 Nizozemsko
13
4.4.4 Velká Británie
13
4.4.5 Řecko
14
5. Metodologie
15
5.1 Základní pojmy
15
5.2 Použitý software
16
5.3 Použité metody
16
5.3.1 Pohledová pyramida
16
5.3.2 Georeferencing, transformace, převzorkování
17
6. Tvorba vrstvy regionů NUTS 2
20
6.1 Podklady pro tvorbu vrstvy
20
6.2 Tvorba vrstvy
22
6.2.1 Přípravné práce
22
6.2.2 Georeferencování mapových podkladů
24
6.2.3 Vektorizace regionů
25
6.3 Naplnění databáze
27
6.3.1 Zdroje dat
27
6.3.2 Tvorba databáze a přičlenění k vrstvě nuts2
27
4
7. Výsledky, využití práce
29
8. Závěr
30
9. Abstrakt
31
10. Seznam zkratek
32
11. Literatura a prameny
33
12. Příloha
35
5
1. Úvod Není tomu tak dávno, co Česká republika spolu s dalšími devíti zeměmi vstoupila do Evropské unie. Psal se 1. květen 2004, tisíce lidí, mezi nimiž jsem nemohl chybět, sledovaly slavnostní ohňostroje doprovázející tento historický okamžik. Většina lidí vstup své země do tohoto společenství vítá, uvědomujíce si množství výhod, které jim tato skutečnost přinese. Zřejmě tou nejočekávanější je přísun peněz ze strukturálních fondů EU. Tyto prostředky jsou přerozdělovány na základě statistických údajů vedených za územní jednotky – regiony NUTS. Regionů NUTS 2 se týká nejvýznamnější kategorie v oblasti regionální a strukturální politiky, a sice tzv. Cíl 1. Do něj mohou být zařazeny regiony úrovně NUTS 2, ve kterých hrubý domácí produkt na obyvatele je menší než 75 % průměru členských zemí EU. Když moje sestra minulý rok pracovala na své diplomové práci, potřebovala k ní doložit několik tematických map regionů NUTS 2 států jižní Evropy. Aby nemusela regiony pracně vybarvovat v nějakém grafickém programu, slíbil jsem jí, že seženu vektorovou vrstvu regionů NUTS 2. Mapy by pak pohodlně vytvořila např. v programu ArcView. Předpokládal jsem, když jsou regiony NUTS 2 tak významné, že nebude problém vektorovou vrstvu regionů sehnat. Ale zmýlil jsem se. Nebyla k dispozici na žádné z geografických kateder, nebyla ani mezi datovými soubory v počítačových učebnách. Prostě neexistovala. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že ji sám vytvořím a dám k dispozici všem zájemcům.
6
2. Cíle práce Hlavním cílem této práce bylo vytvořit vektorovou vrstvu regionů NUTS 2. Za cílové území, jehož regiony jsem se rozhodl vektorizovat, jsem vybral státy Evropské unie, nové členské státy a dvě kandidátské země Rumunsko a Bulharsko (ty by měly vstoupit do EU v horizontu několika let, předpokládá se, že v roce 2007). Turecko je také kandidátská země, ale v práci není zahrnuto, protože jeho vstup do Unie je v nejbližších letech méně pravděpodobný, přístupová jednání dosud ještě ani nezačala. Dalším cílem práce je doplnit vektorovou vrstvu co nejobsáhlejší databází z dostupných dat publikovaných Statistickým úřadem Evropské komise (Eurostat). Posledním cílem práce je dát její výsledek k dispozici všem uživatelům, pro které by mohla být užitečná (např. pro tvorbu tematických map, analýz). Zároveň věřím, že popsaná práce a metodika by mohla sloužit jako modelový postup a inspirace dalším zájemcům, kteří by chtěli podobně zpracovat jiná území.
7
3. Tematická kartografie – rešerše Ke zvolenému tématu bylo poměrně problematické najít relevantní literaturu. Protože by ale tato práce měla sloužit k tvorbě tematických map, zaměřil jsem se na publikace z oblasti tematické kartografie. Tematickou kartografií se nezabývá mnoho samostatných publikací, avšak v žádné kartografické knize nechybí část tomuto tématu věnovaná. Většina autorů knih o kartografii se tematickou kartografií zabývá ve dvou kapitolách. V jedné obvykle hodnotí metody interpretace jevů a ve druhé druhy tematických map. Pro účel této práce byla důležitější část věnovaná kartografickým vyjadřovacím prostředkům. Samostatnou knihou na toto téma je Tematická kartografie od Zdeňka Murdycha z roku 1988 (Murdych 1988), pojatá jako „dočasná vysokoškolská učebnice“1. V pěti kapitolách se zabývá obecnými základy, kam řadí např. vyjadřovací metody nebo generalizaci, značný prostor však věnuje i rozdělení map podle účelu. Názorně na mapkách a obrázcích vysvětluje jednotlivé metody (kartodiagram, metodu izolinií…). V části věnované dělení tematických map nabízí
ke každé příklady vhodných vyjadřovacích
metod. Ve stejném roce se výše uvedený autor spolupodílí s kolegou Novákem na knize Kartografie a topografie (Murdych, Novák 1988). Je znát, že se drží stejného členění, ovšem zde již samozřejmě nemohl tematické kartografii věnovat tolik prostoru. Zvláště část věnovaná kartografickým vyjadřovacím prostředkům je velmi zkrácena. Tematická část je obsažena i v dalších dvou knihách věnovaných kartografii. Zatímco Hojovec se v Kartografii (Hojovec a kol. 1987) věnuje téměř výhradně klasifikaci interpretačních metod a parametrům značek, Čapkova Geografická kartografie (Čapek a kol. 1992) je více vyvážená. Hojovec v kapitole Tvorba tematických map a atlasů pouze uvádí členění tematických map na několik oddílů (kartografická díla pro školy, pro veřejnost, tvorba map ve fyzické geografii…). Čapek věnuje klasifikaci tematických map možná až příliš prostoru. Velmi podrobně se věnuje i kartografickým vyjadřovacím prostředkům a metodám znázorňování. Mezi zdroje tematického obsahu řadí tematické mapování v terénu, ale i interpretaci leteckých a družicových snímků a upozorňuje, že význam tematické kartografie nesmírně vzrostl. To lze i dnes (po dvanácti letech od vydání) jen potvrdit, zvláště význam interpretace a využívání snímků DPZ neustále roste. 1
Doslovný název díla je Tematická kartografie (Dočasná vysokoškolská učebnice).
8
Mezi další zdroje informací lze jistě řadit tematické atlasy. Např. tematické mapy ve Školním atlase dnešního světa (Školní atlas dnešního světa 2001) zobrazují nepřeberné množství jevů fyzickogeografické i socioekonomické sféry a využívají množství zobrazovacích metod. I na internetu se dá přinejmenším nalézt nespočet stránek a publikací využívajících tematické mapy, které tak slouží jako informační zdroj o nejvíce používaných metodách. Dá se z nich vyčíst, které metody jsou vhodné pro znázornění toho určitého jevu. Eurostat zveřejňuje např. Regions: Statistical Yearbook (Eurostat 2002), kde na desítkách map hodnotí (na úrovni NUTS 2) pomocí kartogramů dopravu, zemědělství, turistický ruch a mnoho dalších.
9
4. Úvod do problematiky 4.1 Co je NUTS? NUTS je zkratka z francouzského „La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques“ a znamená klasifikace územních statistických jednotek2. Eurostat, ve spolupráci s členskými státy, shromažďuje statistická data pro jednotlivé úrovně, především pro úroveň celostátní (NUTS 0), regionální (NUTS 2) či NUTS 3. Takto získaná data slouží jednak k interním účelům ve Společenství, jednak pro širokou veřejnost. Výhodou statistických dat Eurostatu je jejich porovnatelnost, protože jsou pro všechny členské státy, či dokonce pro některé třetí země, získávána podle jednotné metodiky. Nicméně veřejně dostupné jsou pouze statistické údaje na úrovni zemí. Databáze údajů pro úrovně nižší (nejčastěji NUTS 2, eventuelně NUTS 3) jsou dostupné pouze za úhradu. Kromě toho lze však zdarma získat vybrané údaje obsažené v publikacích Eurostatu (např. Statistics in Focus), případně v publikacích Evropské komise (např. DG Regio a jeho Kohezní zprávy, které vždy obsahují statistickou přílohu věnovanou právě regionům NUTS 2). Velice důležité je použití statistických jednotek NUTS pro potřeby regionální a strukturální politiky. Na základě statistických informací za jednotlivé úrovně jsou pak pro regiony NUTS 2, a v některých případech i NUTS 3 a NUTS 0, přidělovány prostředky ze strukturálních fondů.
4.2 Stručná historie NUTS Seznam jednotek sestavil na počátku 70. let Eurostat ve spolupráci s příslušnými státy a odděleními Evropské komise. Tyto regiony byly vytvořeny pro potřeby statistické a analytické, nemají administrativní charakter, avšak podle možností k administrativnímu či samosprávnému uspořádání konkrétního státu přihlížejí3. Od roku 1988 se členění NUTS začalo používat i v legislativě Společenství. Od počátku prováděl vymezení regionů NUTS Eurostat po domluvě (často složité)
2 3
Český překlad podle Evropské agentury pro životní prostředí Eurostat, European Regional Statistics. Changes in the NUTS Classification 1981-1999
10
s jednotlivými
státy.
Tyto
změny
zásadně
ovlivňovaly
možnosti
porovnávání
shromažďovaných dat. Na jaře 2000 se proto začalo pracovat na znění Nařízení, které by uzákonilo členění a vymezení NUTS v rámci Evropské unie. Toto Nařízení, přijaté Evropským parlamentem a Radou v květnu 2003 (v platnosti od července téhož roku) pod číslem 1059/2003, nahrazuje původní systém vymezení regionů NUTS4. Jelikož se jedná právě o „nařízení“, nikoliv směrnici, má toto charakter zákona, bezprostředně platného ve všech členských státech, a ty by ho měly dodržovat. Hlavním smyslem je minimalizovat dopad změn, ke kterým by došlo při modifikaci administrativních hranic v členských státech, aby nebyla ohrožena porovnatelnost a dostupnost statistických údajů. V tabulce č. 1 jsou uvedeny limity počtu obyvatel pro vymezení regionů NUTS, region NUTS 2 je definován jako území s minimálně osmi sty tisíci. Uveden je také celkový počet regionů v jednotlivých úrovních (včetně francouzských zámořských departementů apod.). Tab. č. 1: Hraniční limity pro průměrné regiony NUTS (počet obyvatel) Stupeň NUTS 1 NUTS 2 NUTS 3
Minimum 3 000 000 800 000 150 000
Maximum 7 000 000 3 000 000 800 000
Počet regionů 72 213 1091
Zdroj: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/basicnuts_regions_en.html
Vydáním Nařízení 1059/2003 došlo zároveň k zatím poslední modifikaci hranic regionů. Na úrovni NUTS 2 se změny týkaly pěti států – Portugalska, Španělska, Itálie, Německa a Finska5. V Portugalsku došlo ke změnám hranic v souvislosti s přerozdělením NUTS 3 regionů v okolí hlavního města. NUTS 2 region Lisboa se tak zmenšil na úkor regionů Centro a Alentejo. Dvě španělské enklávy v Africe, Ceuta a Melilla, které původně tvořily jeden region, byly rozděleny. V Itálii byl rozdělen NUTS 2 region Trentino-Alto Adige na Bolzano/Bozen a Trento.
4
Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1059/2003 z 26. května 2003 ustavující společnou klasifikaci územních jednotek pro statistické účely 5 Eurostat, European Regional Statistics. Reference Guide.
11
Brandenburg v Německu byl také rozdělen na dva regiony, Brandenburg - Nordost a Brandenburg - Südwest. K největším změnám došlo ve Finsku. O jeden se snížil počet regionů NUTS 2. Region Uusimaa byl včleněn do regionu Etelä-Suomi, ale jeho severní část byla přičleněna k regionu Länsi-Suomi (dříve Vali-Suomi).
4.3 Kódové označení regionů Až do rozšíření Evropské unie v roce 1995 byly členské státy označovány číslicemi jedna až devět a pro země přijaté v 80. letech byly zvolena písmena: „A“ pro Řecko, „B“ pro Španělsko a „C“ pro Portugalsko. Před takovýmto kódem se navíc často udávalo ještě písmeno R (region). V roce 1995, kdy se k Unii připojily další tři státy (Rakousko, Finsko, Švédsko), došlo ke změně systému kódů. Pro každou zemi byl vytvořen speciální dvoumístný kód (např. DE – Německo), za kterým následovaly jedna až tři číslice podle stupně NUTS. Pokud nestačily číslice 1-9, tedy regionů na určité úrovni NUTS bylo více, číslice byla nahrazena písmenem od začátku abecedy. Pokud nebyl určitý region dále dělen, zůstávalo mu označení regionu vyššího řádu. Tab. č. 2: Změny kódování států a regionů NUTS (1981-2001) Úroveň NUTS Stát NUTS 1 NUTS 2 NUTS 3 Stát NUTS 1 NUTS 2 NUTS 3
Region Itálie Sud Puglia Bari Lucembursko Luxembourg* Luxembourg* Luxembourg*
Od 1981 R3 R39 R391 R3912 R6 R6 R6 R6
Od 1995 IT IT9 IT91 IT912 LU LU LU LU
Od 2001 IT IT9 IT91 IT912 LU LU0 LU00 LU000
Zdroj: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/codelist_en.cfm * Oficiální označení regionu Luxembourg (Grand-Duché)
K poslední změně došlo v roce 2001. Stejné označení již nesmí označovat více regionů, pokud jsou některé regiony územně stejné, označení regionu nižšího řádu je 0. Uvedené změny jsou názorně doloženy v tabulce č. 2. Například Itálie se již změny z roku 2001 nedotkly, v případě Lucemburska bylo naopak podle pravidel z roku 2001 odlišeno několik regionálních úrovní se stejným názvem.
12
4.4 Neunijní oblasti patřící členským státům EU Jako pozůstatek koloniální minulosti má dosud řada členských států závislá území. Jedná se o oblasti s různou mírou autonomie, které nejsou součástí Evropské unie nebo z ní na vlastní žádost vystoupily6. Tudíž ani systém NUTS tato území nepokrývá.
4.4.1 Dánsko Grónsko – ještě v roce 1981 vytvořilo Grónsko samostatný region NUTS 1, ale v roce 1985 Evropskou unii opustilo a bylo tak i vyřazeno ze systému NUTS. Faerské ostrovy – nejsou součástí Evropské unie, nejsou proto součástí žádného regionu NUTS.
4.4.2 Francie Territoires d’Outre Mer (zámořská území) nejsou (na rozdíl od zámořských departementů) součástí Evropské unie a netvoří tedy ani žádný region NUTS. Patří sem Francouzská Polynésie, Mayotte, Nová Kaledonie, Saint Pierre a Miquelon, Wallis a Futuna.
4.4.3 Nizozemsko Nizozemské Antily, Aruba – netvoří žádný region NUTS, nejsou součástí Evropské unie, mají značnou autonomii.
4.4.4 Velká Británie Man, Normanské ostrovy (Guernsey, Jersey), Gibraltar – nejsou součástí Evropské unie, netvoří tedy a ani nepatří do žádného regionu NUTS. NUTS netvoří ani další britská území – Anguilla, Bermudy, Britské antarktické území, Britské indickooceánské teritorium, Britské Panenské ostrovy, Falklandy, Jižní Georgie, Jižní Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, Montserrat, Pitcairnovy ostrovy, Svatá Helena a dependence (Ascension, Tristan da Cunha, Gough), Turks a Caicos.
6
Zpracováno podle Školní atlas dnešního světa (str. 164), Velký atlas světa (str. 154-157), http://atlas.netway.cz, www.informatuttonet.com/atlante/homepage.htm, www.un.org, www.simplemaps.iofm.net/countries.php
13
4.4.5 Řecko Agio Oros – Autonomní mnišská republika na hoře Athos je velice specifickým případem v tomto přehledu. Jedná se o území, které je sice součástí Řecka, ale nepatří pod žádný region NUTS 2.
14
5. Metodologie V této části bych se věnoval metodám, které jsem používal při vytváření vektorové vrstvy regionů NUTS 2. Na úvod bych uvedl několik základních pojmů vztahujících se k problematice mé práce.
5.1 Základní pojmy Většina objektů a jevů reálného světa se vyskytuje nebo má vztah k nějakému místu na zemském povrchu. Tyto objekty však nejsou samostatné, naopak se navzájem ovlivňují. Informace, které se vztahují k zemskému povrchu a obsahují údaje o poloze, vlastnostech a vzájemných vztazích mezi objekty, nazýváme geografické a právě těmito informacemi se zabývá moderní obor – geografické informační systémy (GIS). Pod pojmem GIS si můžeme představit organizovaný souhrn počítačové techniky, programového vybavení, geografických dat a zaměstnanců navržený tak, aby mohl efektivně získávat, ukládat, aktualizovat, analyzovat, přenášet a zobrazovat všechny druhy geograficky vztažených informací7. GISy pracují s digitálními daty (analogová se musí buď naskenovat nebo digitalizovat pomocí digitizéru). Ta se dají rozdělit na vektorová a rastrová. Během vytváření vrstvy regionů NUTS 2 jsem pracoval s oběma. U rastrových dat je nositelem informace tzv. pixel. Je to nejmenší rozlišitelná ploška obrazu. V rastrovém modelu tvoří jeden pixel jeden bod, linie a polygon (plocha) jsou pak tvořeny souborem pixelů, které na sebe navazují. Na velikosti plošky závisí kvalita rozlišení obrazu a přesnost vymezení objektu. K jednotlivým pixelům jsou dále přiřazeny další informace, které vypovídají o vlastnostech těchto objektů (Novotná 2000). Čím je ploška menší, tím více informací je schopen obraz nést, ale zároveň vzrůstá velikost datového souboru. Druhým typem je model vektorový. V něm charakterizuje bod jedno místo, izolovaný objekt. Linii tvoří úsečky spojující minimálně dva nestejnolehlé body a podobně polygon tvoří uzavřená linie (úsečky spojují minimálně tři nestejnolehlé body). Pokud určíme, který bod je počáteční a který koncový, získáme tak směrovou orientaci. Úsečka, 7
www.arcdata.cz/uvod/co_je_gis
15
která má takto určenou orientaci, se nazývá vektor (odtud název modelu). Každý typ objektu je tedy ve vektorovém modelu vytvořen sestavou bodů (Kolář 2003). Informace je nesena pomocí tzv. atributů, které charakterizují daný objekt vektorového modelu (bod, linii, polygon). Atributy jsou součástí tabulky dat (databáze) a s objekty vektorového modelu je spojuje identifikátor (udává, která data patří ke kterému objektu).
5.2 Použitý software Dva hlavní programy, které jsem používal, byly ArcMap 8.3 a ArcView 3.1. Kromě nich jsem používal ještě Adobe Photoshop 7.0 pro úpravu map a pro úpravu obrázků Microsoft Paint 5.0. Databázi jsem si připravil v programu Microsoft Excel. ArcMap je součástí programového balíku ArcGis prodávaného americkou společností ESRI, Inc. (Environmental Systems Research Institute). ArcMap jsem používal po většinu mé práce, georeferencoval jsem v něm mapy států a vektorizoval regiony. Program ArcView potom sloužil k připojení databáze a vytvoření vzorových layoutů. Vrstva byla vytvořena hlavně pro využití v programu ArcView (více v kapitole 7).
5.3 Použité metody Přestože nabízí GISy nepřebernou škálu možností použití a metod, v této kapitole se budu zabývat jen několika metodami, které přímo souvisí s mou prací a které jsem použil v programu ArcMap.
5.3.1 Pohledová pyramida Při načítání větších rastrových souborů se program automaticky ptá, zda chceme nechat vytvořit pohledovou pyramidu (pokud ji soubor nemá již vytvořenu). Pohledová pyramida se vytváří pro urychlení zobrazení a usnadnění manipulace s velkými rastrovými daty. Využívá se při tom omezené rozlišovací možnosti monitoru. Pohledové pyramidy jsou v podstatě kopie původního rastru, které mají menší rozlišení (Vokounová 2003). Program načte rastr nejdříve v nízkém rozlišení. To se pak mění podle toho, jak přibližujeme nebo oddalujeme rastr. Pyramidy se vytváří postupným převzorkováním původních pixelů podle úrovně snižujícího se rozlišení. Každá úroveň vytváří pixely, které pokrývají dvojnásobnou vzdálenost pixelu předchozí úrovně (Vokounová 2003). Názorně
16
to ukazuje obrázek č. 1. Délka pixelu se zvětší dvakrát, tím pádem plocha celého bloku (v tomto případě 10x10 pixelů) čtyřikrát. Obr. č.1: Změna rozlišení a plochy bloku 10x10 pixelů. Jestliže bylo původní rozlišení rastru 0,5m, tak v následující úrovni bude 1m. Plocha se zvýší z 25m2 na 100m2.
Zdroj: Vokounová (2003), str. 67.
5.3.2 Georeferencing, transformace, převzorkování Načtená rastrová data neobsahují informace o souřadnicovém systému. Nevíme, kam zobrazené území patří na zemském povrchu (Minami 2000). Když georeferencujeme rastr, definujeme, jak jsou data umístěna v mapových souřadnicích (Minami 2000). K tomu slouží společné body. Ty se postupně umísťují na dobře identifikovatelná místa na rastru a vektorové vrstvě (těžiště malých polygonů, křížení linií, zlomy linií…). V programu ArcMap se umísťuje společný bod, znázorněný zeleným křížkem, nejdříve na rastr a potom na vektorovou vrstvu (červený křížek). Protože k nejjednodušší (afinní) transformaci v ArcMap je zapotřebí čtyř bodů, zobrazí se tři body ještě bez chyby do stejného místa. Od čtyř bodů se však objevuje odchylka jako modrá úsečka spojující bod na rastru s bodem na vektoru. Tato odchylka se číselně zobrazuje v transformační tabulce, kde je také přehled všech bodů s jejich souřadnicemi (x-ová a y-ová souřadnice bodu na rastru a vektoru). Člověk tak má přehled o probíhající transformaci obrazu rastru, může vymazat bod, pokud je jeho chyba velká. Na 17
obrázku č. 2 je pro ukázku zobrazena transformační tabulka pro georeferencovanou mapu Německa. Obr. č. 2: Transformační tabulka georeferencování mapy Německa
S přibývajícím počtem bodů roste tzv. RMS chyba (Root Mean Square Error). Jedná se o odmocninu střední kvadratické chyby, kterou Dobrovolný, citovaný na http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc, definuje jako vzdálenost mezi polohou bodu v původních, tzv. zdrojových souřadnicích, a jeho polohou vypočtenou na základě transformačních rovnic opět ve zdrojových souřadnicích8. Její hodnota by, podle stejného zdroje, neměla překročit 1,0. Protože se chyba RMS počítá na základě transformačních rovnic, mění se v závislosti na použitém stupni polynomu. ArcMap nabízí celkem tři transformace. Nejjednodušší je transformace polynomu prvního stupně (afinní). Pro tuto transformaci je zapotřebí minimálně čtyř bodů. Při transformaci dochází k posunu, rotaci a změně měřítka. Linie zůstanou liniemi, ale čtverce se změní v rovnoběžníky s libovolným měřítkem a orientací úhlů (Minami 2000). Složitější jsou transformace polynomu druhého (minimálně šest bodů) a třetího (minimálně deset bodů) stupně. Transformace vyšších řádů nejsou v ArcMap k dispozici. 8
http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc
18
Transformace prvního řádu by měla být dostačující, pokud je potřeba rastr pouze posunout, změnit úhel nebo měřítko. Pokud je nutné rastr zaoblit (curved) nebo ohnout (bent), je potřeba použít polynom druhého nebo třetího stupně. Během transformace do souřadného systému dochází k pootočení rastru a probíhá tzv. převzorkování obrazu, jak je zobrazeno na obrázku č. 3. Při tomto procesu je každému pixelu rastru přiřazena nová hodnota vypočtená na základě použití jedné ze tří metod. Těmi jsou nejméně přesná metoda nejbližšího souseda (nearest neighbour), přesnější kubické konvoluce (cubic convolution) a bilineární interpolace (bilinear interpolation). Obr. č.3: Schéma převzorkování obrazu
Zdroj: http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc
Metoda nejbližšího souseda je nejrychlejší, hodnotu výsledného pixelu počítá z nejbližšího okolí zdrojového pixelu. Zbylé dvě metody počítají hodnotu výsledného pixelu z mnohem většího okolí9.
9
Převzorkování zpracováno podle Minami (2000) a http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc
19
6. Tvorba vrstvy regionů NUTS 2 6.1 Podklady pro tvorbu vrstvy Dostupných podkladů pro vektorizaci regionů NUTS 2 není mnoho. Jediná analogová mapa regionů NUTS 2 všech států rozšířené Unie a Rumunska a Bulharska, kterou se mi podařilo získat, tvoří přílohu k pravidelně vydávané statistické ročence Eurostatu10. Jako podklad pro vektorizaci však nebyla vhodná, jelikož hranice regionů byly příliš generalizované. Slícování při georeferenci nebylo, vzhledem k rozloze oblasti, přesné. Proto jsem použil digitální podklady. Jako hlavní digitální podklad jsem použil vektorovou vrstvu admins z datového souboru Data and Maps od společnosti ESRI. Tato vrstva byla součástí CD s vrstvami pro Evropu, Ameriku, Kanadu, USA, Mexiko a svět. Obsahem této vrstvy jsou regiony států Evropy, které však nejsou vzájemně porovnatelné. Žádný stát nezobrazoval přímo regiony NUTS 2. Některé aministrativní regiony jim však odpovídaly, v databázi byly označeny jako provincie. Hlavní výhodou byla možnost využít vnější hranice Evropy a ostrovy, které by jinak bylo velmi složité vektorizovat (fjordy v Norsku, řecké ostrovy). Hranice Evropy byly vektorizovány poměrně kvalitně, stejně tak hranice většiny států i hranice regionů států západní Evropy. Další výhodou bylo, že hranice některých regionů odpovídaly hranicím NUTS 2 (jak bylo uvedeno v kapitole 4.2, regiony NUTS mohou být shodné s administrativními regiony). Nevýhodou dat byla nízká kvalita vektorizace hranic některých států a regionů, což je překvapivé u dat prodávaných renomovanou společností. Nejproblémovější byly hranice regionů států střední Evropy, např. bývalé Německé demokratické republiky, České republiky nebo Slovenska. Porovnání kvality vektorizace vybraných oblastí zobrazuje obrázek č. 4. Protože však mým záměrem bylo vytvořit podklad využitelný pro tvorbu tematických map Evropy, nebyla nutná naprostá přesnost vektorizovaných hranic. Proto 10
Eurostat, Regions: Statistical Yearbook 2002. Publikace je v tištěné podobě k dispozici na příklad v knihovně Pavla Eislera, na VŠE.
20
jsem upravoval jen nejviditelnější chyby ve vektorizaci hranic států a regionů. Doplnil jsem také chybějící známý německý ostrov Helgoland. Obr. č. 4: Porovnání kvality vektorizace hranic regionů vrstvy admins (Francie – vlevo, Česká republika – vpravo)
Zdroj: Esri Data and Maps
Protože vrstva admins zabírá celou Evropu až po kontinentální hranice na Uralu, tvoří její značnou část státy východní Evropy. Naopak její součástí nejsou Kanárské ostrovy (na rozdíl od Azorských) a překvapivě také Kypr. Další zvláštností vrstvy je, že obsahuje také kavkazské státy (Arménie, Gruzie, Ázerbajdžán). Je to dáno tím, že data pochází od americké společnosti a americké pojetí hranic Evropy je odlišné od evropského. Pro doplnění Kanárských ostrovů a Kypru jsem použil jinou vrstvu z dat společnosti Esri. Obsahem vrstvy nazvané province jsou mnohem podrobnější regiony, než ve vrstvě admins, ale opět v některých případech neodpovídají hranicím regionů NUTS 2. Jako nejvhodnější podklad pro vektorizaci se ukázaly mapy, které jsou dostupné na internetových stránkách Eurostatu v databázi Ramon11. Pro každý stát EU, nové členy i Rumunsko a Bulharsko je zde k dispozici mapa regionů až do úrovně NUTS 3. Mapy jsem si stáhl jako obrázek bmp, jehož rozlišení bylo 2479x3508 pixelů. Stejné mapy, ovšem v menší kvalitě, jsou součástí dvoudílné publikace Eurostatu Regions – Nomenclature of territorial units for statistics – NUTS – 2003, která pomocí map a tabulek představuje země EU 15, dokumentuje změny hranic a klasifikace od roku 1999, kdy vyšla tato publikace naposledy. Z této publikace jsem použil názvy regionů NUTS 2 a jejich kódové označení. 11
http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/home_regions_en.html
21
Posledním zdrojem, který jsem používal, byla digitální mapa opět dostupná v databázi Ramon12. Zde má návštěvník stránek dvě možnosti vyhledání regionu NUTS (až do úrovně NUTS 3). Buď pomocí jména nebo kódu regionu, které vyplní do příslušných polí, nebo pohodlněji na interaktivní mapě. Tento zdroj jsem používal pro kontrolu příslušnosti některých ostrovů k regionům.
6.2 Tvorba vrstvy 6.2.1 Přípravné práce Nejdříve jsem si rozdělil země na několik skupin, podle typu regionů ve vrstvě admins. Samostatnou skupinu tvořily státy, které nepatřily do žádné ze zájmových skupin, ale ve vrtsvě admins byly také rozděleny na regiony. V tabulce č. 3 jsou uvedeny počty regionů NUTS 2 pro státy EU 25 a Rumunsko a Bulharsko. Osm států tvoří pouze jeden region NUTS 2 shodný s regionem vyššího stupně NUTS 1. Naopak nejvíce regionů NUTS 2 má Německo, kde jsou spolkové země děleny na regiony NUTS 2. Tučně jsou v tabulce vyznačeny státy, jejichž regionální dělení ve vrstvě admins se shodovalo s hranicemi regionů NUTS 2. Tab. č. 3: Počet regionů NUTS 2 v EU 25 a v Rumunsku a Bulharsku. Tučně jsou vyznačeny státy, kde se hranice regionů shodovaly s hranicemi NUTS 2 Stát Německo Velká Británie Francie Itálie Španělsko Polsko Řecko Nizozemsko Belgie Rakousko Česká republika Rumunsko Švédsko Maďarsko
Počet NUTS 2 42 37 22 21 17 16 13 12 11 9 8 8 8 7
Stát Portugalsko Bulharsko Finsko Slovensko Irsko Dánsko Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Malta Slovinsko
Počet NUTS 2 6 6 5 4 2 1 1 1 1 1 1 1 1
Zdroj: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/codelist_en.cfm
12
http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/maps_searchpage_en.cfm
22
Právě státy, kde již byly regiony se shodnými hranicemi s regiony NUTS 2, jsem si zařadil do jedné skupiny. U těchto států zbývalo pouze prověřit přesnost vektorizace hranic regionů i států. Další byly státy, které tvořily malé regiony (např. NUTS 3 u Dánska nebo distrikty13 u Lucemburska). Ty jsem musel sloučit, ale dalších úprav nebylo třeba. Největší skupinou pak byly státy, kde jsem mohl využít část hranic regionů (ale zbylé jsem musel dovektorizovat), nebo hranice neodpovídaly (případně byly špatně vektorizovány), takže jsem musel celou síť regionů vytvořit sám. Měl jsem k dispozici mapy jednotlivých států, ovšem velikost souboru ve formátu bmp byla 24,9 MB. S tak velkým souborem by bylo obtížné pracovat. Proto jsem mapy načetl do programu Adobe Photoshop 7.0 a ořezal je o veškerý obraz mimo hranice států. Následně jsem soubor uložil ve formátu tiff. Nepoužil jsem žádnou z nabízených kompresí, abych mohl soubor načíst do programu ArcMap a mohl s ním dále pracovat. Takto upravené soubory měly maximální velikost 9 MB, ale většinou byly ještě menší. Dále jsem již pracoval v programu ArcMap 8.3. Nejdříve jsem pomocí funkce Add Data načetl vrstvu admins. Vrstva byla v zobrazení UTM, souřadnicovém systému WGS 1984 a s greenwichským poledníkem (0° v.d.) jako základním. Hlavně severní oblasti Evropy byly velmi zkreslené. Nemohl jsem ovšem zobrazení měnit, protože vrstva regionů NUTS 2 je určena pro využívání v programu ArcView, a přestože jsou oba programy od stejné firmy, nepodporují stejná zobrazení. Nabídka systémů v ArcMap je velmi bohatá, ale obsahuje spíše národní systémy, zatímco ArcView nabízí základní zobrazení a projekce. Abych mohl vrstvu upravovat, zapnul jsem editování. Ještě než jsem přistoupil k úpravě zájmových států, věnoval jsem se ostatním státům, kterých bylo celkem devatenáct. Jednalo se o státy sdružené v EFTA – Island, Švýcarsko, Norsko a Lichtenštejnsko14. Další státy byly ze tří oblastí – východní Evropy (Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko15), západního Balkánu (Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora, Makedonie, Albánie), Kavkazu (Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán) a kromě ministátů (Andora, Monako a San Marino) bylo posledním velkým státem Turecko.
13
http://zeme.sopka.cz/zeme_detail.php?idZeme=136 http://secretariat.efta.int 15 Název státu podle www.mzv.cz 14
23
Protože by bylo zbytečné, aby polovinu mapy zabíraly východoevropské státy, rozhodl jsem se je z vrstvy úplně vypustit. Zachoval jsem pouze státy, které leží mezi státy EU (Švýcarsko), nebo dotvářejí svým tvarem a polohou tvář evropského kontinentu (Norsko, balkánské státy). Ze stejných důvodů jsem zachoval i ruský Kaliningrad a tureckou část Kypru. U států, jež jsem zachoval, jsem vybral všechny regiony pomocí funkce Select a v nabídce Editor použil funkci Merge (sloučit, spojit) k jejich sloučení. Zůstaly tak zachovány jenom jejich státní hranice. Z důvodů odlehlosti jsem z vrstvy vypustil i některé regiony členských států EU. Francouzské departementy Guadeloupe, Martinique, Guyana a Réunion jsou natolik vzdálené od Evropy, že nebylo možné je do vrstvy umístit. Ve vrstvě se neobjeví portugalské regiony Madeira a Azory, ani španělské Kanárské ostrovy a Ceuta a Melilla.
6.2.2 Georeferencování mapových podkladů Tuto metodu jsem již vysvětloval v kapitole 5.3.2, proto zde budu popisovat jen postup prací. Pro georeferencing jsem používal zvlášť mapu pro každý stát, aby byla odchylka co nejmenší. Nejdříve jsem načetl vrstvu admins, poté mapu státu. Při načítání map mi bylo nabídnuto, zda chci nechat vytvořit pohledovou pyramidu, protože jsem ale nepracoval s tak velkým objemem dat a samotné vytváření pyramid je poměrně dlouhé, tuto možnost jsem nedával. Protože načtená mapa byla podstatně menší než vrstva (mapa zobrazovala jen jeden stát), využíval jsem funkci Fit to Display z nabídky Georeferencing. Ta vrstvu a mapu zobrazí zhruba přes sebe a usnadní tak hledání společných bodů. Obvykle jsem používal sedm až deset společných bodů. Jak je vidět na obrázku č. 5, pro jejich umístění jsem volil výrazné zlomy hran státních hranic nebo, pokud to bylo možné, průsečíky státních a regionálních hranic. Body jsem volil tak, aby byly rovnoměrně rozloženy na hranicích státu a postupně proti sobě. Pokud jsem jeden bod zvolil na JZ okraji státu, další bod byl na SV. Když jsem umístil dostatečný počet bodů, vybral jsem si transformaci. Používal jsem transformaci druhého polynomu. U všech zemí jsem se vešel do limitu chyby RMS, nejvyšší chyba byla u Finska (0,01120), nejnižší u Portugalska (0,00143). Přestože byla chyba této transformace o něco vyšší než u transformace třetího polynomu, mapa se
24
deformovala přesně a hranice pasovaly nejlépe. Nakonec jsem mapu rektifikoval, abych trvale uložil souřadný systém. Nyní jsem již mohl začít s vektorizací hranic regionů. Obr. č. 5: Ukázka georeferencování mapy Německa (tmavý podklad) na základě vektorové vrstvy (červeně)
6.2.3 Vektorizace regionů Podle toho, jak byly vektorizovány regiony ve vrstvě admins a jak odpovídaly skutečným hranicím, volil jsem postup vytváření polygonů regionů NUTS 2. Nejdříve jsem sloučil malé regiony do větších celků. V některých případech (Lucembursko, Dánsko) již dalších úprav nebylo třeba. Většinou však hranice neodpovídaly. Buď hranice zhruba pasovaly, ale vektorizace byla nepřesná a bylo potřeba úprav (případně bylo jednodušší zvektorizovat hranice znovu), nebo častěji nešlo hranice regionů využít vůbec a musel jsem vytvořit nové. Z nabídky nástrojů editování jsem používal funkci Cut Polygon Features. Takto jsem postupně z polygonu „odřezával“ menší. Příkladem je obrázek č. 5, zobrazující
25
georeferencování mapy Německa, kde jsem měl k dispozici hranice spolkových zemí, které se shodují s regiony NUTS 1. Jednotlivé NUTS 1 jsem podle hranic rektifikované podkladové mapy rozčlenil na regiony NUTS 2. Pracnější byla např. vektorizace Velké Británie, kde ve vrstvě admins byly pouze hranice historických zemí Anglie, Walesu a Skotska (Severní Irsko tvoří jeden NUTS 2 region) a musel jsem vektorizovat 36 regionů, nebo Řecka, kde jsem nemohl využít téměř žádné hranice, případně jsem je musel upravovat. K úpravám hranic jsem opět používal funkci Cut Polygon Features, podrobný postup je znázorněn na obrázku č. 6: a) Hranice z vrstvy admins nesouhlasí s hranicemi podkladové mapy b) Vektorizoval jsem polygon vyplňující mezeru mezi hranicemi c) Označil jsem vytvořený polygon a polygon regionu, ke kterému jsem ho chtěl připojit d) Pomocí funkce Merge jsem je spojil Obr. č. 6: Úprava hranice regionu pomocí funkce Cut Polygon Features
Musel jsem dávat pozor na správné přičlenění ostrovů k regionům. Některé jsem musel vektorizovat, protože ve vrstvě admins nebyly. Používal jsem k tomu funkci Create New Feature. V databázi vrstvy jsem si vytvořil nový sloupec (funkcí Add Field) typu Short Integer a nazval jsem ho code. Tento sloupec jsem použil při přiřazování databáze k upravené vrstvě, kterou jsem přejmenoval na nuts2 (více kapitola 6.3.2).
26
6.3 Naplnění databáze 6.3.1 Zdroje dat Data pro databázi jsem získal ze tří publikací dostupných na internetu. a) Regional Gross Domestic Product in the European Union 2001 b) Regional Gross Domestic Product in the Candidate Countries 2001 c) Third Report on Economic and Social Cohesion (příloha „Main regional indicators“), neboli pod v Česku používaným názvem Třetí kohezní zpráva. První dvě publikace (vydané Eurostatem v sérii Statistics in Focus) uvádějí nejnovější dostupná data o hrubém domácím produktu v EU a v kandidátských zemích16 na regionální úrovni. Poslední uvedená publikace, Třetí kohezní zpráva, vydaná v únoru 2004 Evropskou komisí obsahuje širší soubor údajů charakterizujících jak státy EU, tak i nové členské
země,
a
Rumunsko
a
Bulharsko
z hlediska
národního
hospodářství,
(ne)zaměstnanosti, školství a struktury obyvatelstva.
6.3.2 Tvorba databáze a přičlenění k vrstvě nuts2 Ze souborů pdf jsem zkopíroval údaje do programu Microsoft Excel. Zde jsem data upravil. První sloupec jsem nazval code. Stejně se jmenovalo pole v tabulce vytvořené vrstvy. Pro spojení dvou tabulek v prostředí GIS je nutný nějaký společný identifikátor, například jím může být stejný název pole v obou tabulkách. Program musí vědět, jak tabulky spojit. Názvy polí jsem psal v angličtině a stejně jako jména regionů bez veškeré diakritiky, aby nedošlo k problémům při ukládání ve formátu DBF a hlavně při připojování databáze k vrstvě. Pole v prvním řádku databáze obsahovala jména sloupců. Protože však názvy sledovaných statistických jevů byly delší, musel jsem pro ně volit zkratky. Tyto zkratky spolu se seznamem všech ukazatelů jsou součástí přiloženého CD (textový soubor readme.txt). Díky změnám hranic (viz. kapitola 4.2) neexistovala za některé nové regiony NUTS 2 většina údajů. Pro regiony nově přistupujících zemí nebyla k dispozici data za nezaměstnanost v roce 1992. Tyto pole jsem vyplnil číslem –99999, v databázi budou takto charakterizovány regiony, pro které nebyly údaje dostupné.
16
Do části věnované kandidátským zemím patří většina dnes již členských států EU, neboť publikace vyšla v březnu 2004.
27
Pro uložení souboru ve formátu DBF jsem musel dodržet několik pravidel. Kromě zkrácených názvů polí prvního řádku, jsem musel nastavit formát těchto polí jako text (formát ostatních polí jsem nastavil jako obecné číslo). Databáze nemůže obsahovat více listů, proto jsem ostatní musel odstranit. Při ukládání jsem si mohl vybrat mezi formáty DBF2, DBF3, DBF4. Zdánlivě se liší jen podle možností počtu sloupců, formát DBF2 může obsahovat maximálně 32 sloupců (což bylo pro vytvářenou databázi dostatečné), formát DBF3 maximálně 128 a DBF4 dokonce 256 sloupců. Program ArcView však nepodporuje soubory ve formátu DBF2, neotevře je. Proto jsem tabulku vytvořenou v Excelu uložil jako DBF4. Tabulky jsem se rozhodl sloučit v programu ArcView 3.1, protože jsem měl se slučováním tabulek v tomto programu již zkušenosti. Nejdříve jsem načetl vytvořenou vrstvu nuts2 a její databázi. Potom jsem načetl i vytvořenou databázi se statistickými údaji. V obou tabulkách jsem měl jeden sloupec shodně nazvaný code. Ten jsem použil pro sloučení. Označil jsem oba sloupce (první ten ve vytvořené databázi) a pomocí funkce Join jsem přiřadil databázi se statistickými údaji za regiony NUTS 2 k databázi vrstvy nuts2. Protože jsem nyní měl v nové databázi dva sloupce code, nechal jsem aktivní pouze jeden a databázi jsem pak vyexportoval pod názvem nuts2.dbf.
28
7. Výsledky, využití práce Výsledkem mé práce je vektorová vrstva regionů NUTS 2 pětadvaceti členských států Evropské unie a dvou kandidátských zemí nazvaná nuts2 a přiložená k práci na CD. Kromě této jsou součástí CD i další tři vrstvy regionů úrovně NUTS 2 – Kanárských ostrovů (canarias), Azorských ostrovů (acores) a Madeiry (madeira). Využití těchto vrstev by bylo velmi omezené, obsahují proto i obsáhlou databázi statistických údajů z let 1992 a 1995 až 2002. Nejvíce údajů je za rok 2001. Kromě hrubého domácího produktu nebo hustoty zalidnění je to dále například struktura obyvatelstva podle věku, nejvyšší dosažené vzdělání, struktura národního hospodářství. Vrstva nuts2 obsahuje i některé další státy Evropy, k dispozici k nim nejsou ale žádná data. Jejich účelem je zachování hranic Evropy. Hlavním účelem vrstev je aplikace v geografických informačních systémech. Pomocí těchto moderních programů se dají statistické údaje snadno analyzovat a vizualizovat ve formě tematických map. GISy umožňují měnit zobrazovací metody, barvy, velikost i tvar značek, přiřadit legendu i popis, takto jednoduše lze vytvořit přílohu k prezentaci i dokumentaci k vědecké práci. Samostatné vrstvy souostroví dokumentují další využití zdánlivě statické vrstvy. Všechny tři souostroví leží daleko od kontinentální Evropy. Pokud by byly součástí vrstvy nuts2, zobrazovala by se Evropa mnohem menší a regiony by byly těžko rozpoznatelné. Proto byly uloženy do vlastních vrstev, dají se libovolně upravovat, nezávisle na ostatním území Evropské unie, ale v případě potřeby se dají ve vhodném měřítku vyexportovat jako obrázky a připojit k layoutu ostatních regionů. Vektorizace byla provedena co nejpečlivěji s ohledem na fakt, že někteří uživatelé nemusí potřebovat mapu celé Unie, když chtějí porovnat nějaký jev jen mezi několika státy nebo dokonce analyzovat jen jeden region. Ve vhodném programu si lze vybrat jen ty regiony, které uživatel potřebuje, a vytvořit novou vrstvu se stejnými možnostmi jako vrstva nuts2. Stejně jako lze libovolně upravovat samotnou vrstvu, lze rozšiřovat i databázi. Každý si tak může vytvořit vlastní vrstvu podle svých požadavků a potřeb.
29
8. Závěr Na začátku práce jsem si vytyčil tři cíle: vytvořit vektorovou vrstvu regionů NUTS 2, doplnit ji databází a výsledky práce dát k dispozici ostatním uživatelům. Věřím, že se mi tyto cíle podařilo splnit. Na podkladě dostupných map a s využitím hranic států vrstvy admins jsem vytvořil vektorovou vrstvu regionů NUTS 2 zemí Evropské unie a kandidátských zemí (většina z nich vstoupila do EU 1. května 2004). Tuto vrstvu jsem nazval nuts2. Přestože podkladové mapy nezobrazovaly hranice regionů naprosto přesně, snažil jsem se o co nejpřesnější vektorizaci, aby byla vrstva použitelná i pro tvorbu map středních měřítek. Zároveň jsem si však byl vědom toho, že hlavním účelem vrstvy bude tvorba map s tematickým obsahem, a proto nebyla přesnost tím nejdůležitějším kritériem. Tím byla využitelnost. A s ní souvisí můj druhý vytyčený úkol – databáze. Vrstvu jsem připravil pro okamžité používání. Z volně dostupných dat Eurostatu jsem shromáždil data ze socioekonomické oblasti. Za přínos považuji to, že jsem každý region označil kódem, který je jedinečným identifikačním ukazatelem v rámci členění NUTS. Tento kód je mnohem stabilnější než název regionů. Bohužel se mi nepodařilo získat údaje o rozloze regionů NUTS 2. Rozloha regionů nebyla součástí publikací, ze kterých jsem čerpal údaje. Posledním úkolem, který byl pro mě vůbec nejdůležitějším, bylo výsledek mé práce zveřejnit. I tento úkol jsem ke své spokojenosti splnil, protože již v současné době vrstvu nuts2 využívá několik studentů. A jejich počet jistě poroste. Protože jsem používal pouze volně dostupné materiály, nezatížené poplatky za autorská práva, je vrstva nuts2 ke stažení na internetových stránkách http://nuts.wz.cz. Pracuji i na anglické verzi stránek, aby byla vrstva k dispozici i zahraničním uživatelům. Pevně doufám, že má práce poslouží i jako inspirativní studijní materiál pro další zpracovatele a popsaná metodika je povede při jejich vlastních projektech.
30
9. Abstrakt Ročníková práce se věnuje tvorbě vektorové vrstvy statistických regionů pro využití v geografických informačních systémech. Je rozdělena do několika kapitol. Podává stručný přehled historie regionů NUTS, popisuje použité metody, ale její hlavní část se zaobírá vlastní tvorbou vrstvy regionů NUTS 2 a databáze. Na závěr předkládá dosažené výsledky a možnosti využití.
31
10. Seznam zkratek BMP – Bitmap DBF – Database formát DPZ – Dálkový průzkum země EFTA –The European Free Trade Association ESRI – Environmental Systems Research Institute EU – Evropská unie EU 15 – 15 států Unie do rozšíření v květnu 2004 EU 25 – Evropská unie po rozšíření Eurostat – Statistický úřad Evropské komise GIS – Geografické informační systémy HDP – Hrubý domácí produkt NUTS – Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques PDF – Portable Document Format PPS – Purchasing Power Standard RMS – Root Mean Square TIFF – tag-based image file format UTM – Universal Transversal Mercator WGS – World Geodetic System
32
11. Literatura a prameny Zdroje dat: ESRI Data and Maps (Media Kit). ESRI 2002 Commission of the European Communities (2004): A new partnership for Cohesion: convergence – competitiveness – cooperation, Third report on Economic and Social Cohesion. Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg. Eurostat (2004): Regional Gross Domestic Product in the European Union in 2001. Statistics in Focus. Theme 1, 1/2004. Eurostat (2004): Regional Gross Domestic Product in the Candidate Countries in 2001. Statistics in Focus. Theme 1, 2/2004. Eurostat (2003): Regions - Nomenclature of territorial units for statistics NUTS 2003 (Part 1). Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg. Eurostat (2003): Regions - Nomenclature of territorial units for statistics NUTS 2003 (Part 2). Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg. Knihy: Čapek, R. a kol. (1992): Geografická kartografie. Státní pedagogické nakladatelství Praha. 373 stran. Hojovec, V. a kol. (1987): Kartografie. Geodetický a kartografický podnik v Praze. 660 stran. Kolář, J. (2003): Geografické informační systémy 10. ČVUT Praha, Praha. 161 stran. Minami, M. (2000): Using ArcMap. Environmental Systems Research Institute, Inc. Redlans. 528 stran. Murdych, Z. (1988): Tematická kartografie (Dočasná vysokoškolská učebnice). Ministerstvo školství ČSR. Praha. 248 stran. Novák, V., Murdych, Z. (1988): Kartografie a topografie. Státní pedagogické nakladatelství Praha. 318 stran. Školní atlas dnešního světa (2001). Nakladatelství Terra. Praha. 183 stran. Velký atlas světa (2001). Kartografie Praha. 288 stran. Další publikace: Eurostat (2004): European Regional Statistics. Reference Guide. Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg. Eurostat (2002): Regions: Statistical Yearbook 2002. Office for Official publication of the European Communities. Luxembourg.
33
Eurostat (2002): European Regional Statistics. Changes in the NUTS Classification 19811999. Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg. Novotná, M. (2000): Geografické informační systémy. Geografické rozhledy, 9, č. 3, str. I-III Vokounová, L. (2003): Návrh struktury datového modelu pro správu elektrických distribučních sítí ZČE v GIS analýzou mezinárodního datového modelu ArcFM. Diplomová práce. Katedra matematiky. Západočeská univerzita v Plzni. 152 stran. Právní texty: Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1059/2003 z 26. května 2003 ustavující společnou klasifikaci územních jednotek pro statistické účely. Internetové zdroje: ArcData: www.arcdata.cz/uvod/co_je_gis Atlante Geografico: www.informatuttonet.com/atlante/homepage.htm Atlas světa: http://atlas.netway.cz/jizamer/falkland.htm Evropská agentura pro životní prostředí: http://glossary.eea.eu.int Evropské sdružení volného obchodu: http://secretariat.efta.int Internetový portál evropského práva Eur-Lex: www.europa.eu.int/eur-lex Ministertsvo zahraničních věcí ČR: www.mzv.cz Oficiální server Evropské unie: www.europa.eu.int Organizace spojených národů: www.un.org Server Eurostatu RAMON: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/ Server Eurostatu “Rozšíření EU”: http://europa.eu.int/comm/eurostat/Public/datashop/ print-product/EN?catalogue=Eurostat&product=enlarge-EN&file=enlarge-EN.html Simple maps of the World: www.simplemaps.iofm.net/countries.php Sopka.cz: http://zeme.sopka.cz/zeme_detail.php?idZeme=136 Statistický úřad Evropské komise (Eurostat): www.europa.eu.int/comm/eurostat Další internetové stránky: http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc
34
12. Příloha
K práci je přiloženo CD obsahující vrstvy nuts2, acores, canarias, madeira.
35
