TURISTICKÝ PROGRAM PRO CESTOVNÍ KANCELÁŘE DO POHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Vysoká škola polytechnická Jihlava katedra Cestovní ruch

TURISTICKÝ PROGRAM PRO CESTOVNÍ KANCELÁŘE DO POHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČESKÉ REPUBLIKY Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Autor práce:

Mgr. Pavla Křenová

Lenka Miklíčková, DiS. Jihlava 2009

1

Anotace Bakalářská práce „Turistický program pro cestovní kanceláře do pohraničních oblastí České republiky“ se zaměřuje na tvorbu turistických tras a oslovení cestovních kanceláří na trhu s touto nabídkou. V práci lze nalézt jak popis charakteristiky pohraničních oblastí, tak praktické tipy pro vytvořené trasy. Práce by měla čtenáři nabídnout přehled zajímavých turistických aktivit.

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Pavle Křenové, vedoucí bakalářské práce, za odborné vedení a rady. Mé poděkovaní patří i panu Ing. Janu Zvěřinovi z Oddělení státních hranic Ministerstva vnitra ČR a rovněž všem dotázaným cestovním kancelářím za jejich čas při hodnocení nabídky a vyplňování dotazníku. V neposlední řadě děkuji svému příteli a všem lidem z blízkého okolí za podporu.

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu použité literatury a zdrojů. Souhlasím, aby má práce byla uložena v archivu Vysoké školy polytechnické v Jihlavě a zpřístupněna ke studijním účelům. V Jihlavě dne 15. května 2009

…………………………………………

4

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1. Cíl, hypotézy a metodika práce..................................................................................... 7 1.1 Cíl práce: ................................................................................................................. 7 1.2 Úkoly práce: ............................................................................................................ 7 1.3 Metodika práce: ...................................................................................................... 7 2. Teoretická část .............................................................................................................. 9 2.1 Úvod do turistiky .................................................................................................... 9 2.1.1 Význam turistiky............................................................................................ 10 2.1.2 Druhy turistiky ............................................................................................... 11 2.1.3 Turistika a ekologie ....................................................................................... 13 2.2 Úvod do geografie České republiky ..................................................................... 13 2.2.1 Chráněná území v ČR .................................................................................... 14 2.2.2 Státní hranice a trojmezí ................................................................................ 15 2.3 Popis vybraných oblastí ........................................................................................ 16 2.3.1 Ašsko – Chebsko ........................................................................................... 16 2.3.2 Šumava........................................................................................................... 17 2.3.3 Jižní Morava – Pálava a Slovácko ................................................................. 18 2.3.4 Moravskoslezské Beskydy ............................................................................. 19 3. Praktická část .............................................................................................................. 21 3.1 Příprava a plánování tras....................................................................................... 21 3.2 Zmapování konkurence......................................................................................... 21 3.3 Trasy po jednotlivých oblastech ........................................................................... 22 3.3.1 Západní Trojmezí (od nejzápadnějšího bodu ČR po Střed Evropy) .............. 22 3.3.2 Jižní trojmezí – Šumava ................................................................................. 29 3.3.3 Východní trojmezí – Pálava a Slovácko ........................................................ 38 3.3.4 Severní trojmezí – Moravskoslezské Beskydy .............................................. 47 3.4 Dotazník pro cestovní kanceláře ........................................................................... 52 Závěr ............................................................................................................................... 55 Seznam použité literatury ............................................................................................... 56 Přílohy............................................................................................................................. 60 Seznam příloh: ................................................................................................................ 60

5

Úvod Turistika, v jakékoliv svojí formě, patří mezi populární volnočasové aktivity, v České republice zejména, protože díky svým přírodním podmínkám nabízí pestrou škálu různých typů zaměření. Jejím cílem je spojovat fyzické aktivity s poznáváním krás naší přírody. Turistika po státních hranicích České republiky je unikátní hned několika způsoby pohraničí je pro svoji dlouholetou nedostupnost velmi atraktivní a dosud ne zcela objevenou oblastí pro provozování této aktivity, a zároveň díky této nedostupnosti je zde zachován původní ráz krajiny, včetně biotopů specifických pro tyto oblasti, což může rozšířit řady milovníků aktivního trávení volného času o turisty z řad milovníků fauny a flory. Státní hranice je hranice, která definuje vnitřní území každého státu. Vzhledem k historickému vývoji je většina státních hranicemi přírodními, tj. kopírují již existující překážky, například pohoří, moře nebo řeky (wikipedie). Státní hranice České republiky (dále ČR) ohraničuje celé území - Česko je vnitrozemským státem. Hraničí s Německem (délka společné hranice 810 km), s Polskem (761,8 km), se Slovenskem (251,8 km) a s Rakouskem (466,1 km). Současná podoba hranic vychází z roku 1997, kdy došlo k úpravě hranic se Slovenskem. Do roku 1990 bylo před hranicemi se Západním Německem a Rakouskem umístěno tzv. hraniční pásmo, které bylo téměř vysídlené a sloužilo pouze pro bezpečnostní účely. Později došlo k jeho revitalizaci, obnově uzavřených míst a jejich otevření převážně pro turisty, například na Šumavě nebo v Podyjí. Počet hraničních přechodů se na této straně také zvýšil. Od 1. května 2004, kdy je republika členem Evropské Unie, došlo k zjednodušení provozu na hranicích, zrušily se celní kontroly a odpadly tak dlouhé kolony vozidel. Po začlenění země do Schengenského systému (21. prosince 2007) pak kontroly odpadly úplně a hranicemi je možné procházet zcela bez zastavení. V případě potřeby však země může své hranice opět dočasně uzavřít (wikipedie). Protože je Česká republika vnitrozemským státem, součástí hranic jsou rovněž trojmezí – tedy hraniční styky tří různých států. Jsou to místa s bohatou historií a často díky uzavřenému hraničnímu pásmu se zachovalým rázem krajiny, proto je tato práce zaměřena právě na ně. Na hranicích ČR se nachází celkem 4 mezinárodní trojmezí – republika se zde sbíhá s rakousko – německou hranicí, s rakousko – slovenskou, slovensko – polskou a polsko – německou hranicí. V rámci hranic rozlišujeme i trojmezí oblastní, kdy hranice prochází stykem dvou různých oblastí. Je to například trojmezí bavorsko – saské, česko – moravské nebo moravsko – slezské.

6

1. Cíl, hypotézy a metodika práce 1.1 Cíl práce: Základním cílem práce je vypracovat zajímavou nabídku turistických a cykloturistických tras v českém pohraničí, zejména na trojmezích, a s touto nabídkou pak oslovit cestovní kanceláře, eventuelně s nimi navázat spolupráci a jejich prostřednictvím pak oslovovat zájemce z řad zákazníků.

1.2 Úkoly práce: o Prvním úkolem mé práce je průzkum terénu a sběr dostatečného množství dat pro vytvoření jednotlivých tras ve čtyřech lokalitách českého pohraničí. o Dalším úkolem je sestavení těchto tras do ucelené nabídky a s ní pak oslovení cestovních kanceláří na trhu. o Pomocí dotazníku zjistit atraktivitu této nabídky pro cestovní kanceláře a vyhodnotit její konkurenceschopnost na trhu cestovního ruchu.

1.3 Metodika práce: Ve své práci jsem použila metody popisu a měření: Popis Popis, je přesný záznam pozorovaných jevů. Základem popisu jsou materiální pojmy – popisují kvantitativní a kvalitativní určení věcí (např. váha, délka, rychlost). Dalším důležitým charakteristickým rysem popisu je jeho úplnost. Je nesmírně důležité nejen popsat pozorované jevy, ale stejně pečlivě popsat způsoby získání informací. Tuto metodu jsem použila zejména při mapování terénu a sběru dat v jednotlivých oblastech. Měření Měření je jistým rozšířením a upřesněním popisu. Měření, tak aby bylo objektivní, musí probíhat opakovaně. Za výsledek se pak obvykle bere průměrná hodnota měření. Na rozdíl od měření kvant je velmi obtížnou oblastí měření kvalit, ty jsou většinou subjektivní. Tuto metodu jsem využila zejména při tvorbě a pak následném vyhodnocení dotazníku cestovními kancelářemi. Při zpracování bakalářské práce jsem informace a data získávala následujícími způsoby: o samotná činnost v konkrétních lokalitách - měření vzdáleností, vyhledávání turisticky atraktivních cílů, zjišťování aktuálního stavu cest (povrch, dostupnost),

7

o tištěné publikace a internet - zejména pro charakteristiku jednotlivých oblastí, místopisy tras, o mapy - využití pro určování polohy jednotlivých míst a výchozích bodů, zmapování profilu tratí včetně nadmořských výšek a převýšení, o vlastní fotodokumentace důležitých míst na jednotlivých trasách.

8

2. Teoretická část 2.1 Úvod do turistiky Turistika je komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě a má za cíl poznání přírodních a společenských poměrů ve zvolené oblasti a k tomu využívá odborně technické znalosti a dovednosti (Neuman, 2000). Turistika umožňuje vyváženě skloubit poznávací a fyzickou složku této aktivity. V turistice nejde jako ve sportu pouze o dosažení co nejvyšší výkonnosti, ale poskytuje také velké možnosti smyslového vnímání. Tvoří základ při upevňování zdraví každé věkové kategorie (Sýkora, 1986). Hlavním motivem pro turistiku a cestovní ruch vůbec je krása přírody. Turistika a sporty v přírodě se uplatňují ve volném čase. Volný čas je definován velkým množstvím odborníků, jejichž názory se určitým způsobem prolínají a překrývají, ale do jisté míry se i odlišují. První vymezení volného času pochází z období starověkého Řecka a to filosofem Aristotelem, který chápe volný čas jako „čas na rozumování, čtení veršů, setkávání se s přáteli a poslouchání hudby, nemá nic společného s lenošením a nicneděláním“ (wikipedie). Karel Marx „chápe volný čas jako sféru lidské svobody, svobodného rozhodování a svobodné činnosti. Práci charakterizuje jako říši nutnosti, volný čas jako říši svobody“. V. Spousta (1996) „chápe volný čas jako zbytkový, který zbývá po splnění všech povinností – pracovních, studijních, rodinných i po uspokojení všech fyziologických potřeb.“ M. Pásková a J. Zelenka (2002) „považují za volný čas ten, kde lidé nevykonávají činnosti pod tlakem pracovních závazků či rodinného systému.“ Obecně je potom volný čas definován jako „čas, v němž člověk nevykonává činnost pod tlakem závazků plynoucích ze společenské dělby práce, nebo z nutnosti zachování biofyziologického či rodinného systému“ (Winkler, Petrusek, 1997). Stručný přehled historického vývoje turistiky a sportů v přírodě S nástupem renesance a humanismu ve 14. století se člověk vrací k přírodě a jejímu poznávání, podniká dobrodružné cesty s cílem poznat svoji historii. Tento trend nadále pokračuje i v období romantismu (18. – 19. stol.), roku 1830 se formuje organizovaná turistika, zvyšuje se cestovní ruch, objevuje se pojem „turista“ (člověk, který přespí v oblasti, do které koná cestu, alespoň jednu noc - Stendhal), J. Murray vydává v Anglii tzv. Red Book s popisem památek a krás vybraných zemí, K. Bedecker vydává průvodce Porýním, Angličan T. Cook organizuje první společnou cestu a zakládá cestovní kancelář (Neuman, 2000).

9

Roku 1857 byl v Londýně založen první horolezecký klub na světě – Alpin Club, roku 1888 u nás založen Klub českých turistů a o 31 let později i Svaz junáků (Neuman, 2000). S příchodem II. světové války (1939 – 1945) byla u nás většina organizací z politických důvodů zakázána, na Slovensku byl aktivní pouze Klub slovenských Turnov a lyžiarov, v českých zemích měl omezenou činnost Klub českých turistů jako jediná masová organizace. Svoji činnost tyto organizace obnovily až po roce 1989 (Neuman, 2000).

2.1.1 Význam turistiky Turistika dle Vyškovského (1997) ve všech svých formách plní tři hlavní cíle: 1.

Vzdělávací cíl:

rozvíjí pohybové schopnosti a dovednosti potřebné pro aktivní zvládnutí jednotlivých druhů turistiky, učí novým odborně technickým dovednostem, podporuje manuální zručnost (táboření, opravy jízdních kol, lodí apod.), rozšiřuje kulturní rozhled a znalosti, dává poznatky a vědomosti z mnoha oborů lidské činnosti, dochází k ověřování poznatků při praktické činnosti. 2.

Výchovný cíl:

působí na osobnost člověka. Tělesný pohyb, poznávací a odborné činnosti vytvářejí předpoklady mnohostranné tvůrčí aktivitě, umožňuje bezprostřední aktivní působení učitele, rozvíjí volní a další vlastnosti, nutné k absolvování plánované túry, podporuje víru ve vlastní síly. Turistika a různé formy pobytu v přírodě se používají jako terapie u narušené mládeže. K upevnění vztahu mezi členy rodiny pomáhají rodinné formy turistiky, člověk uspokojuje svoji potřebu sociálních vztahů, poznání přírodních a uměleckých krás pomáhá utvářet estetický vkus, podporuje navázání citových vztahů k přírodě, kultuře a lidem. 3.

Zdravotní cíl:

dochází k aktivnímu spojení tělesného pohybu s příznivými vlivy přírodního prostředí, upevňuje a rozvíjí vytrvalost, jež má klíčový význam z hlediska dobré tělesné kondice, zlepšuje otužilost a odolnost organismu, pobyt v přírodě uvolňuje psychické napětí, je vhodná i pro lidi s nižší úrovní tělesné zdatnosti, prodlužuje aktivní stáří, v přiměřené míře pomáhá při léčení oběhového a dýchacího systému. Dále dle Vyškovského (1992) rozlišujeme turistiku: o

organizovanou (vedená učiteli ve škole, cvičiteli nebo průvodci a instruktory cestovních kanceláří) a neorganizovanou (malé skupiny složené podle zájmů, v rodinách, nebo zcela individuálně),

o

rekreační (příležitostná) a výkonnostní (soustavná činnost vyžadující určitou tělesnou zdatnost, zvládnutí řady odborných dovedností),

o

letní a zimní (podle ročního období).

10

2.1.2 Druhy turistiky Turistiku dle Vyškovského (1992) rozdělujeme zejména podle toho, jakým způsobem ji provozujeme. Základní druhy turistiky tedy jsou: •

pěší turistika,

•

vysokohorská turistika,

•

lyžařská turistika,

•

vodní turistika,

•

cykloturistika,

•

kombinovaná turistika (kombinace dvou uvedených druhů),

•

jiné (např. mototuristika).

Pěší turistika Turistika je typickým představitelem sportu pro každého - je namáhavá přesně tak, jak potřebujeme, je zábavná, jak si naplánujeme a je dostupná vždy a bez jakéhokoliv vybavení, když se nám zrovna chce. Využívá chůze jako nejpřirozenějšího pohybu, jsou při ní zapojovány všechny tři základní složky turistiky - pohybová složka, kulturně poznávací činnost a odborně technické činnosti (Vyškovský, 1992). Základní formou pěší turistiky podle Vyškovského (1992) jsou: vycházky, výlety, túry, turistické pochody, putování a putovní táboření, k výkonnostním formám pak patří náročné túry a přechody horských hřebenů, kde se už ovšem předpokládá soustavná fyzická příprava a odpovídající vybavení. Turistika je na českém území populární již velmi dlouho. Svědčí o tom i fakt, že si čeští turisté v čele s Vojtou Náprstkem založili již v roce 1888 vlastní klub - Klub českých turistů, jak již bylo uvedeno v historickém přehledu. Právě jejich nápadem a dílem je systém značení oblíbených turistických tras. Značeny jsou vždy čtverečkem se třemi horizontálními pruhy - dvěma bílými krajními a prostředním barevným - červeným, žlutým, modrým nebo zeleným. Toto značení se objevuje vždy pravidelně po určité vzdálenosti, značení je doplněno o ukazatele umisťované na rozcestích, které udávají kilometráž do významných míst na značené trase. Na turistické značení jsou navázány také propracované turistické mapy. V nich jsou zakresleny turistické trasy, a to vždy stejnými barvami, kterými jsou značeny i v terénu. Rozvoj turistiky v České republice stimuluje také velké množství turistických cílů mezi ty patří nejrůznější rozhledny, hrady a zámky, hory, vyhlídky, jezera, pamětní kameny, zříceniny nebo propasti (kct.cz).

11

Cykloturistika Cykloturistika umožňuje intenzivní prožívání volnosti pohybu a bezprostřední spojení s přírodou. Kolo jako dopravní prostředek umožňuje dokonalejší kontakt s přírodou a stává se součástí moderního životního stylu. Cykloturistika zažívá v českých a moravských zemích obrovský rozvoj. Budují se nové regionální a tematické cyklistické stezky. Česká republika má pro rozvoj tohoto způsobu aktivního trávení volného času skvělé předpoklady. Nabízí množství krás přírody ve spojení s historií ukrytou v památkách (Landa, Lišková, 2004). Podle Martinka a Soulka (2000) dělíme cyklistiku do čtyř skupin: •

rekreační (cykloturistika a jiné účelové jízdy, např. jízda do práce),

•

silniční (na úrovni zájmové, sportovní nebo výkonnostní),

•

horská (na úrovni zájmové, sportovní nebo výkonnostní),

•

dětská kola.

Cykloturistiku můžeme dále rozdělit podle prostředí, kde je provozována, a jaký druh kola je používán: •

silniční kola – cykloturistika prováděná po silnicích,

•

trekinková kola – tvoří mezistupeň mezi silničními a horskými koly,

•

horská kola – speciálně upravená kola určená pro pohyb v terénu.

Cykloturistické akce můžeme rovněž dělit na (Skeřil, Čegan, 2003): •

Putování je klasickým druhem cykloturistiky. Skupina se přesunuje po naplánované trase z jednoho místa ubytování na druhé. „Bagáž“ si vezeme na kole nebo v doprovodném vozidle. Denní trasa je buď společná (celá skupina je na přibližně stejné výkonnostní úrovni) nebo k místu dalšího ubytování volíme několik různě náročných tras (různá výkonnostní úroveň).

•

Hvězdicové vyjížďky jsou nejvhodnějším druhem pro děti a začínající cyklisty. Skupina je ubytovaná na jednom místě a vyjíždí do okolí na různě dlouhé trasy. Denní trasa je opět společná nebo volíme několik tras podle výkonnosti.

•

Kombinovaná cykloturistika je vhodná pro delší akce. Máme - li k dispozici autobus s přívěsem na kola, podnikáme hvězdicové vyjížďky z několika různých míst ubytování nebo kombinujeme vyjížďku s přesunem v autobusu.

•

Dálkové jízdy jsou vhodné pro zdatné cyklisty. Jsou zaměřeny spíše na výkonnost. Lze je však podnikat i jako cykloturistické akce. Jsou však náročné na organizaci. Doporučuje se je podnikat se specializovanými cestovními kancelářemi.

Nutnou preventivní podmínkou provozování cykloturistiky je pravidelné používání cyklistické přilby jako ochranné pomůcky, hlavně před zraněním při pádu z kola.

12

2.1.3 Turistika a ekologie Sport a jeho infrastruktura může přímo nebo nepřímo poškozovat ekosystémy a přírodní zdroje. Týká se to především sportovních událostí konaných v přírodě, ale i rekreačních pohybových aktivit. Aktivity v přírodním ekosystému mohou působit na přírodní prostředí buď velmi silně, nebo na něj mají jen slabý nebo nepatrný vliv. Pěší turistika a cykloturistika patří mezi aktivity se slabým vlivem na přírodní prostředí, ale za předpokladu, že při sportovní činnosti ve volné přírodě budou respektovány značené trati turistických cest, tím, že účastníci pohybových aktivit chrání rostliny a živočichy, nepoškozují lesní porosty, nenechávají v přírodě odpadky, neznečišťují vodní zdroje. Tato pravidla by měli dodržovat všichni návštěvníci přírodního prostředí, pro cykloturistiku patří ještě ohleduplnost k pěším turistům na značených cestách, a jízda ve vyjetých stopách - neobjíždět je např. při blátivém povrchu stopy (sumavanet.cz). Trasy pro cykloturistiku vedou převážně po zpevněných komunikacích, ať již veřejných nebo účelových. Zde je potřeba počítat s provozem vozidel zajišťujících hospodářskou činnost a dodržovat pravidla silničního provozu (sumavanet.cz).

2.2 Úvod do geografie České republiky Česká republika (dále jen ČR), je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km) z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km, na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Rozkládá se na území tří historických zemí – Čech, Moravy a části Slezska – a jeho plošná rozloha činí přes 78 tisíc km2. V současnosti (2009) má přes 10 milionů obyvatel. Administrativně se dělí na 14 samosprávných krajů a jeho hlavním městem je Praha (wikipedie). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohor (Šumava, Český les, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (1 %) ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m. Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Podnebí se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně

13

v Čechách a na Moravě, ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů. Velký vliv na podnebí má nadmořská výška a reliéf (wikipedie.org).

2.2.1 Chráněná území v ČR Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích. Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky. V chráněných územích platí přísnější režim ochrany, vztažený na konkrétní území s přesným plošným vymezením (Balák, 2003). V ČR rozlišujeme několik kategorií chráněných území (Míchal, Petříček, 1999): Národní park (NP) Je to celosvětově užívaná kategorie, v níž jsou vyhlašována mezinárodně nebo celostátně významná a jedinečná území s dochovanými přírodními nebo málo ovlivněnými ekosystémy. Jsou zřizovány zákonem. Na území Česka jsou dosud vyhlášeny čtyři národní parky s celkovou rozlohou 119 500 hektarů. Chráněná krajinná oblast (CHKO) Je to naše národní kategorie, určená k ochraně rozlehlejších území nebo celých geografických oblastí s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristickým reliéfem a převahou přirozených ekosystémů. V současné době je v této kategorii chráněno 25 území. Národní přírodní rezervace (NPR) Poskytuje ochranu jedinečným přírodním ekosystémům nebo jejich souborům, vázaným na přirozený reliéf ojedinělým svou strukturou, zachovalostí a přítomností význačných přírodních fenoménů. V současné době je vyhlášeno 110 území (například Černé a Čertovo jezero). Národní přírodní památka (NPP) Je to zpravidla území menší rozlohy s cílem zachování určitých specifických přírodních objektů vysoké hodnoty. Jejich ochrana spočívá v zákazu takových činností, které by objekt mohly poškodit nebo zničit. Jako NPP je vyhlášeno celkem 102 území. Přírodní rezervace (PR) Je určena k ochraně ekosystémů význačných pro určitý region či geografickou oblast. Přírodních rezervací je u nás v současné době 750. Přírodní památka (PP) Je obdobou národní přírodní památky, avšak pouze s regionálním významem. Podobně jako u přírodních rezervací zřizuje její ochranu příslušný krajský úřad. Tato kategorie je co do počtu nejobsáhlejší – je v ní chráněno 1180 území a objektů (Míchal a Petříček, 1999).

14

2.2.2 Státní hranice a trojmezí Jak jsem již zmiňovala v úvodu, součástí hranic republiky jsou i mezinárodní a oblastní trojmezí. V této práci se budu věnovat mezinárodním trojmezím s jedinou výjimkou protože trojmezí Česká republika – Německo – Polsko je turisticky neatraktivní a polohově špatně dostupné, rozhodla jsem se nahradit ho oblastním trojmezím Česká republika – Bavorsko – Sasko, které díky jeho historické významnosti nelze vynechat. Státní hranice je vyznačena hraničními kameny. Hraniční kámen je obvykle kamenný kvádr přímo označující bod na státní hranici mezi sousedními státy. Na bočních stranách hraničního kamene se nacházejí písmena či symboly označující, ke kterému státu náleží příslušná strana státní hranice. V minulosti se hraničními kameny vyznačovala i hranice mezi různými regionálními útvary či panstvími v rámci jednoho státu (regionální hranice). Hranice je pak obvykle tvořena přímo spojnicí jednotlivých kamenů, což však neplatí v případě hraničních vodních toků, kdy se hraniční kameny umísťují na oba břehy vodního toku, a v tom případě je na nich umístěn popis, v jaké vzdálenosti a směru od hranice se nacházejí (wikipedie.org). Po celé délce státní hranice se nachází celkem 39 154 hraničních kamenů, z toho 11 500 na hranici s Polskem, 4 791 na hranici se Slovenskem (naše nejmladší hranice), 6 617 kamenů na hranici s Rakouskem a nejvyšší počet – 16 246 na hranici s Německem. Hraniční kameny jsou zapuštěny do zemního nebo skalního podloží alespoň 50 cm. Pod hraničními kameny v hloubce 25 cm jsou uloženy kamenné desky o rozměrech 15 x 15 x 4 cm s vyrytým geodetickým křížem uprostřed. Křížem jsou označeny i horní patice hraničních kamenů. Kameny jsou usazeny tak, že geodetický kříž na horní ploše kamene se shoduje s geodetickým křížem kamenné destičky pod hraničním kamenem. Je tak zajištěno vytyčení onoho bodu hraniční linie, kdyby hraniční kámen někdo povalil nebo odstranil (trojmezí.wz.cz). Pro lepší orientaci rozlišujeme 4 druhy hraničních kamenů, kterými jsou hranice osázeny: •

monolity – největší hraniční kameny umístěné na trojmezích. Jedná se o trojhranné jehlany, samotné vysoké asi 2 metry, se základnou minimálně 70 cm, na trojmezích začíná číslování hraničních kamenů vždy č. 1,

•

základní kameny, které státní hranici dělí na jednotlivé úseky. (například na česko-slovenské hranici je jich celkem devět v průměrné vzdálenosti asi 25 km od sebe). Tyto základní kameny mají rozměry 30 x 30 cm,

•

hlavní kameny, kterými jsou označeny všechny lomové body hraniční čáry. Je-li hraniční čára přímá, pak musí být alespoň 1000 m od sebe. Mají rozměr 25 x 25 cm

•

mezilehlé kameny – vyplňují vzdálenosti mezi jednotlivými hlavními kameny. Vzdálenost mezi jednotlivými mezilehlými kameny nesmí být větší než 150 metrů a musí být z jednoho na druhý dobře vidět, mají rozměry 20 x 20 x 86 cm.

15

2.3 Popis vybraných oblastí 2.3.1 Ašsko – Chebsko Ašsko-Chebsko se rozkládá v nejzápadnějším koutu České republiky, a z větší části tvoří státní hranici s Německem. Směrem do vnitrozemí odděluje Chebsko od Krušných hor Lubský průsmyk, od Českého a Slavkovského lesa řeky Ohře a Odrava. Oblast leží v poměrně vysoké nadmořské výšce - průměr 600-700 m, nejvyšším vrcholem této oblasti je Háj (757 m). Geologicky patří tato oblast k severozápadní části Českého masivu, který je tvořen čtyřmi hlavní celky: Českým lesem, krušnohorskými Smrčinami, Karlovarskou vrchovinou a Chebskou pánví. K vytvoření Chebské pánve došlo koncem třetihor. Ta byla po několika postupných poklesech zaplněna jíly, břidlicemi a pískovci a časem se zde vytvořily uhelné sloje. Oblast Ašska vyplňují v severní části Smrčiny, směrem jižně Mokřiny a Hazlovská pahorkatina. Klimaticky náleží Ašsko-Chebsko k přechodné mírně teplé oblasti s mírným létem a mírnou zimou. Vody z převážné části území jsou odváděny do řeky Ohře. Ta pramení v Bavorsku a na území naší republiky dosahuje její tok délky 257 km. Na severovýchodě oblasti přibírá řeka Ohře přítoky Odravu, Plesnou, Sklanou a Slatinku. Jižní část odvodňují přítoky řeky Mže, která pak teče do Vltavy. Jako ochrana před možnými povodněmi byly na některých řekách vybudovány vodní nádrže – u města Chebu je to údolní nádrž Skalka, na řece Odravě se nachází Jesenická přehradní nádrž. Vodní nádrž Horka na Libockém potoku je zásobárnou pitné vody pro Sokolovsko a Chodovsko. Zmínka o prvních lidech pochází již ze starší doby kamenné. Již v 6. století byla oblast osídlena českým kmenem Hbanů a v 10. století byla přiřazena k Bavorskému vévodství jako součást markrabství Nordgau. V období od 8. století do počátku 12. století zde sídlilo slovanské obyvatelstvo. Z roku 1061 pochází první písemná zpráva o Chebu, který vznikl jako původní slovanské hradiště při brodu přes řeku. Začátkem 11. století bylo Chebsko připojeno k Německé říši a stalo se hraničním opěrným územím proti českému státu. Ve středověku byl Cheb významné a velmi bohaté město a byl politickým a obchodním centrem střední Evropy. Městem Cheb vedla významná obchodní stezka zvaná Via regia. V Chebu se odehrávala důležitá politická setkání tehdejších státníků. Z tohoto titulu měl Cheb mnoho privilegií. Po celé říši byli Chebští obyvatelé osvobozeni od placení cel a mýt, měli vlastní zemský sněm a soud (Vít, 2007). V 18. století dochází k rozvoji textilní výroby, která následně po dlouhou dobu ovlivňovala život ve zdejším kraji. Ve venkovských domácnostech se tkaly látky pro vlastní potřebu a od roku 1786 se zdejší lněné a bavlněné výrobky začaly vyrábět i na prodej. Úspěšný rozvoj zastavila až 30 letá válka, která byla pro západní Čechy skutečnou pohromou. V tomto období opustilo zemi tisíce lidí a ti, kteří zůstali, byli nuceni, hledat si nový zdroj obživy. Jelikož se zemědělství v tomto kraji nikdy moc

16

nedařilo, začala se rozvíjet řemesla a obchod. Lidé se živili také dobýváním přírodních zdrojů - cín, olovo, stříbro a uhlí. Znovu se rozrůstal také průmysl textilní, sklářský a výroba porcelánu (Vít, 2007). Od 18. století začíná nabývat na významu lázeňství, neboť Západní Čechy jako oblast léčivých minerálních pramenů byly čím dál častěji cílem pacientů s dlouhodobou rekonvalescencí - jen ve Františkových lázních jich bylo objeveno jednadvacet. V roce 1918, především po založení ČSR, začaly sílit národnostní a sociální problémy. Zdejší němečtí obyvatelé se snažili o oddělení pohraničního území, ke kterému nakonec došlo v roce 1938. Československá vláda tehdy přijala Henleinovy požadavky, podřídila se mnichovskému diktátu a celá oblast byla připojena k Německu. Po osvobození území roku 1945 došlo k odsunu německých obyvatel a celý kraj musel být znovu osídlován. Dostupnost Ašska a Chebska je velmi dobrá. Využít lze jak silnice, tak i železniční tratě. Město Cheb je hlavní silniční křižovatkou. Kvalitní autobusová doprava zajišťuje spojení mezi množství městeček a obcí. Z Chebu vedou také důležité železniční tratě do Karlových Varů, Plzně, Aše a do Německa (Jetmar, 2007). V souvislosti se západními Čechami lze zaslechnout i mnoho pojmů, které se staly jejich skutečnými symboly, mezi něž patří například minerální vody Magnesia, Mattoni, lázeňské oplatky a karlovarský porcelán (Feřtek, 2007).

2.3.2 Šumava Šumava je rozsáhlé pohoří na hranicích Česka, Rakouska a německého Bavorska a prochází jí hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem (wikipedie.org). Podle geomorfologického členění Česka náleží pohoří Šumava do geomorfologické provincie Česká vysočina, do Šumavské subprovincie a do geomorfologické oblasti Šumavská hornatina. Oblast Šumavská hornatina je členěna na 4 geomorfologické celky: Šumava, Šumavské podhůří, Novohradské hory a Novohradské podhůří (wikipedie.org). Šumava je nejvyšší částí Šumavské hornatiny. Délka protáhlého pohoří činí 190 km, přičemž na severozápadě navazuje na Šumavu Český les, na východě její podhůří hraničí s Novohradskými horami. Šumava má charakter ploché hornatiny s poměrně příkrými jihozápadními svahy na bavorské straně, zatímco severovýchodní svahy na české straně pozvolna přecházejí do Šumavského podhůří (wikipedie.org). Nejvyšší horou Šumavy je Velký Javor v Německu (1456 metrů), na české straně hranice je to Plechý (1378 metrů). Plechý je zároveň i nejvyšší horou rakouské Šumavy. Většina území Šumavy náleží k povodí Severního moře a řeky Vltavy, menší část patří k povodí Černého moře a přítoků Dunaje. Pohoří je prameništěm několika významných řek - např. Vltavy, Otavy, Úhlavy nebo Řezné. Specifickým jevem jsou na Šumavě přirozená ledovcová jezera, která se vyskytují v nadmořské výšce kolem 1000 m. Jsou to jezera: Plešné, Prášilské, Čertovo, Černé, Roklanské, Velké a Malé Javorské jezero a jezero Laka.

17

V oblasti Šumavy se průměrné roční teploty pohybují v závislosti na nadmořské výšce od 6 °C (v 750 m n. m.) do 3 °C (ve 1200 – 1300 m n. m.). Výjimku tvoří některé inverzní lokality - např. údolí Vltavy od Horní Vltavice až k Lipnu a lokality v oblasti Plání (Jezerní slať, Horská Kvilda, slatě jihozápadně od Modravy). Průměrná roční teplota oblasti Jezerní slatě tak činí pouhé 2 °C a absolutní šumavské minimum ze stejného místa činí -41,6 °C (1987). Teplotní maximum bylo zaznamenáno ve Vyšším Brodě roku 1983 a činilo 36,8 °C (wikipedie). Centrální části Šumavy/Bavorského lesa jsou dnes chráněny jako národní parky. Společně tvoří jeden z nejznámějších národních parků a s celkovou plochou více než 900 km² i jeden z nejrozsáhlejších bilaterálních národních parků Evropy. Na české straně byla v roce 1963 zřízena Chráněná krajinná oblast Šumava. Její nejvzácnější partie, pro které byl schválen přísnější režim ochrany, se v roce 1991 staly národním parkem (69 030 ha), ze zbytku původní CHKO se zároveň v podstatě stalo ochranné pásmo nového národního parku s rozlohou 94 448 ha se zvláštním statusem mezi českými CHKO. Na německé straně byl roku 1970 vyhlášen Národní park Bavorský les (Balák, 2003). Od roku 1990 je také území Šumavy o rozloze 167 000 ha chráněno jako Biosférická rezervace UNESCO. Šumava je také významné ptačí území (163 000 ha) a ptačí oblast (wikipedie.org).

2.3.3 Jižní Morava – Pálava a Slovácko Pálava se rozkládá od Znojma až na hranice s Rakouskem, přírodní hranici tvoří řeka Dyje. Okrajově CHKO Pálava zasahuje i do dyjsko-svratecké nivy, která byla v minulosti radikálně pozměněna výstavbou novomlýnských nádrží. Asi nejznámější částí tohoto území jsou Pavlovské vrchy, které představují nejzápadnější výspu Karpat. I když jejich nadmořská výška není nijak závratná (400 600 m n. m.) tvoří významnou dominantu jinak ploché jižní Moravy. Před 16 miliony let tyto vrcholky oblévalo moře, které napomohlo vzniku geologicky zajímavých míst. Po nějaké době, asi milion let, došlo k poklesu východní části. Ta se pak stala součástí tzv. Vídeňské pánve, která byla zalita tropickým mořem. Později v důsledku horotvorných činností Ztratila vídeňská pánev spojení se světovým oceánem a stala se vnitrozemským brakickým mořem. Chladné klima doby ledové mělo za důsledek zvětrávání druhohorních vápenců a dalo za vznik krásným vápencovým věžím (nppodyji.cz). Rozmanitost fauny, stejně jako rozmanitost květeny, je rozhodující měrou způsobeno přírodními podmínkami, a to jak přítomností vápnitého substrátu, tak na české poměry výjimečně teplým a suchým podnebím. Významnou úlohu hraje přitom poloha Pavlovských vrchů na hranici dvou zoogeografických provincií - panonských stepí a středoevropského listnatého lesa. Nejtypičtějším biotopem Pavlovských vrchů jsou skalní stepi a krasové lesostepi se svou typickou faunou i flórou, vyskytuje se zde několik kriticky ohrožených druhů.

18

Chráněná krajinná oblast Pálava vznikla v roce 1976, v roce 1986 byla organizací UNESCO zařazena do mezinárodní sítě biosférických rezervací chránících ukázky nejvýznačnějších světových ekosystémů (wikipedie.org). Slovácko, zastarale Moravské Slovensko, je národopisná oblast jižní a jihovýchodní Moravy jihovýchodně od Brna, jejíž přirozené hranice tvoří na severu a severozápadě pohoří Ždánický les a Chřiby, na jihovýchodě hřeben Bílých Karpat na moravskoslovenském pomezí a na jihu tok řeky Dyje. Slovácko zahrnuje okres Hodonín a Uherské Hradiště, zasahuje do okresů Zlín a Břeclav. Členění Slovácka prošlo za poslední století významným vývojem. Změny souvisely především s rozvojem národopisných poznatků. Rozdělení na podoblasti je založeno na odlišnostech typu krajiny, bývalého způsobu života, zemědělství, původu obyvatel, nářečí, lidové hudby, původní lidové architektury apod. Významným prvkem je tradiční lidový oděv. Dělí se na národopisné podoblasti: Dolňácko, Horňácko, Podluží a Moravské Kopanice. Ke Slovácku je nově přiřazována i oblast Podpálaví v okolí Mikulova, kde došlo po Druhé světové válce k odsunu původního, převážně německy mluvícího obyvatelstva, a taktéž místních chorvatských usedlíků (sumavanet.cz).

2.3.4 Moravskoslezské Beskydy Moravskoslezské Beskydy jsou členitá hornatina na severovýchodě Moravy, při hranici se Slovenskem a jsou součástí vnější části Západních Karpat. Jsou naším největším a nejvyšším pohořím karpatského typu s charakteristickým reliéfem. Nejvyšším vrcholem je Lysá hora (1323 m). Celkem je zde 27 hlavních tisícovek rozmístěných v celém pohoří. Geologické složení je typicky flyšové, střídají se zde série jílovců, pískovců a slepenců. Celá souvrství jsou pak ukloněna a vyvrásněna, s tektonickými poruchami. Pohoří je tvořeno výraznými hřbety, ve střední části i několika izolovanými masivy (Lysá hora, Travný, Smrk). Svahy jsou prudké, údolí řek jsou hluboce zaříznutá. Pramení zde přítoky Odry, např. Ostravice a Morávka, dále pak pravostranné přítoky Rožnovské Bečvy (tipynavylety.cz). Moravskoslezské Beskydy jsou chráněny ve stejnojmenné CHKO, která je svou rozlohou 1 160 km největší v ČR. Předmětem ochrany jsou zejména zachovalé lesní porosty a typická luční společenstva. Navíc je zde okolo 25 maloplošných chráněných území. Původní jedlobukové pralesy se zachovaly jen ojediněle, dnes jsou lesy tvořeny převážně druhotnými smrčinami. Lesnatost území je vysoká, přesahuje 70 %. Významnými jsou zde velcí savci – rys a vzácněji vlk, ze Slovenska občas migruje medvěd, který zde v posledních letech i zimuje (Balák, 2003). Výchozími místy pro Moravskoslezské Beskydy jsou města Rožnov pod Radhoštěm, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdlant nad Ostravicí, Morávka a Jablunkov, případně se lze do hor dostat ze slovenských Javorníků a Kysuce. Klima hor odpovídá nadmořské výšce. Lysá hora s průměrnými ročními srážkami přes 1 500 mm je jedním

19

z nejdeštivějších míst u nás. Pro zimní období je typické časté vydatné sněžení a v polohách nad 800 m n. m. i stálá sněhová pokrývka. Hřebeny poskytují dostatek lyžařských tras (tisicovky.cz).

20

3. Praktická část 3.1 Příprava a plánování tras Pečlivá a efektivní příprava trasy je důležitým předpokladem úspěšné realizace. Stanovení konkrétního cíle je jedním z nejdůležitějších úkolů, neboť se od něj odvíjí zaměření dalších etap přípravy. Cíl by měl odpovídat schopnostem a možnostem účastníků. Podle toho vybíráme oblast a plánujeme konkrétní trasy, studujeme mapy, průvodce i zkušenosti jiných osob, vypočítáváme přibližnou dobu trvání přesunu (skupina turistů ujde za jednu hodinu 4 km po rovině, 400 m převýšení při výstupu a 500 m výškového rozdílu při sestupu), sledujeme předpovědi počasí a informujeme se na centrálách vybraných oblastí. Rovněž porovnáme nabídky pojištění pro případný zájem účastníků a zajistíme materiálně technické zabezpečení - mapy, podrobné průvodce a alespoň základně vybavenou lékárničku na túru a lépe vybavenou lékárničku v dopravním prostředku (Neuman, 2000). Mapy Dobrá mapa je nezbytná, ukazuje krajinu z ptačí perspektivy, dá se podle naplánovat trasa a zjistit momentální poloha. Mapa musí být ve vhodném měřítku, odpovídat současnému stavu a rovněž je potřeba se ujistit, zda rozumíme všem jejím vysvětlivkám (McManners, 1999). Měřítko mapy je vždy uvedeno ve vysvětlivkách, obvykle jako poměr jednotky délky na mapě a vzdálenosti, kterou tento úsek představuje v týchž jednotkách ve skutečnosti. Například obvyklé měřítko turistických map 1:50 000 znamená, že jeden centimetr na mapě odpovídá ve skutečném trénu vzdálenosti 500 m (McManners, 1999). Dalším důležitým prvkem mapy jsou vrstevnice. Vrstevnice je myšlená čára sledující povrch terénu v určité výšce. Každá vrstevnice je označena číslem, jež udává její nadmořskou výšku. Sledováním vrstevnic zjistíme, zda terén v daných místech mění svou výšku (McManners, 1999).

3.2 Zmapování konkurence Na trhu cestovních kanceláří v České republice působí několik desítek subjektů, které se zaměřují na různé oblasti nabídky – poznávací zájezdy, pobytové zájezdy v turisticky atraktivních oblastech tuzemska i zahraničí, nabídky zaměřené na vinařskou turistiku či náboženskou turistiku, lyžování či vodáckou turistiku, atd. Tvorbě a prodeji zájezdů zaměřených pouze na pěší a cykloturistiku, které se v této práci věnujeme, se

21

v současnosti v České republice věnuje několik cestovních kanceláří na různých úrovních a v různém rozsahu nabídky. Zde je jejich stručný popis: •

Cestovní kancelář Turistika a hory (www.turistika-hory.cz):

Cestovní kancelář fungující od roku 1992 se zaměřuje na zájezdy pěší turistiky do horských prostředí s aktivně-sportovním programem zejména na Ukrajině a částečně po České republice. Zájezdy ovšem vyžadují alespoň základní předcházející zkušenosti a znalosti pohybu v horském prostředí a dobrou fyzickou zdatnost, proto se tedy v tomto případě nedá hovořit o plnohodnotné konkurenci. •

Cestovní kancelář Mamut tour (www.mamut-tour.cz):

CK Mamut působí na našem trhu již 18 let a nabízí autokarové zájezdy jak pro pěší (i v České republice), tak pro cykloturistiku (pouze v zahraničí). Věnuje se rovněž organizování turistických pochodů po ČR (program Mamutí stopou – okolí Karlštejna). Z hlediska konkurence můžeme CK Mamut považovat za největšího konkurenta. •

Cestovní kancelář Poznání (www.poznani.cz):

Cestovní kancelář s nabídkou bohatou na zahraniční zájezdy pěší a cykloturistiky, zejména po celé Evropě, v ČR se zaměřuje pouze na organizování cykloturistických výletů, čímž se řadí mezi naše konkurenty v této oblasti. Při mapování konkurence nesmíme opomenout i tvorbu a nabídku jednotlivých regionů a mikroregionů, které prostřednictvím svých informačních kanceláří a kontaktních center nabízejí rovněž tyto sportovně-rekreační aktivity pro turisty přijíždějící do jejich kraje.

3.3 Trasy po jednotlivých oblastech 3.3.1 Západní Trojmezí (od nejzápadnějšího bodu ČR po Střed Evropy) TRASA I Hranice - Trojmezí (obec)- Trojmezí (hranice ČR – Bavorsko - Sasko) - Aš - Pomezí Hraničná - Starý Hrozňatov Popis trasy: délka trasy: 53 km (50 km kolo, 3 km pěší) Trasa začíná v Hranicích, odkud vyrážíme na kole po silnici do vesničky Trojmezí, kde se napojíme na červeně značenou trasu Klubu českých turistů (dále jen KČT). Z vesnice pokračujeme po červené nezpevněnou polní cestou až k Tromezí (Dreiländereck). Odtud se musíme vrátit zpátky 2 km - k místu, kde se červené značení odděluje od cyklotrasy č. 2058 (totožné se signální silnicí), po které dále pokračujeme k Lužnímu potoku. Lužní potok je cílem naší cca 3 km dlouhé procházky, poté návrat ke kolům, pokračujeme stále po signální silnici přes Pastviny a Újezd směrem k Aši přes úbočí Štítarského vrchu, těsně před Aší se potkává s kolejemi do Hranic, podél kterých vede

22

asi 1 km. V Aši se opět napojíme na červené značení KČT, které nás dovede až k významným historickým mezníkům, dále pak přes Kančí údolí, Přírodní park Smrčiny, rybníky Kamenný a Kladivo až k Pomezné u vodní nádrže Skalka. Vodní nádrž objedeme po pravém břehu se zastávkou v Klesti, kde se na chvíli napojíme na modrou turistickou značku, po které dojedeme ke Komorní Hůrce. Odtud opět po červeném značení do obce Skalka, naším cílem je pak hotel Stein na břehu nádrže, eventuelně město Cheb s početným ubytováním. Místopis trasy HRANICE Hranice jsou nejzápadněji položené město České republiky. Nejvýznamnější památkou Hranic je barokní evangelický kostel z roku 1682. S vnitřním vybavením od doubravského řezbáře Zeitlera, který je významným představitelem tzv. Ašského baroka. Další památkou je římskokatolický kostel "Navštívení Panny Marie" ve slohu novorománském, se dvěma věžemi z roku 1894. V okrajových částech města je možné najít zajímavé hrázděné a roubené patrové domy z 18. a 19. století, které jsou památkově chráněné. Z drobných památek je zajímavý kámen s jehlancovým zakončením, z jehož textu vyplývá, že označuje základní bod trigonometrické sítě vojenského mapování za císaře Františka I. z roku 1808. TROJMEZÍ Trojmezí je osada, kde se setkávají hranice Čech, Bavorska a Saska. Původně zde byl hamr (Kaiserhammer), zaniklá osada poprvé zmíněná v roce 1555. Na konci 19. století bylo Trojmezí prosperující vesnicí s mnoha domy, školou, hasičskou zbrojnicí a pěti mlýny, po kterých zbyl náhon, mlýnský kámen a jímací štola. Vesnice byla po roce 1945 vysídlena a během následujících let byla téměř zničena. Historický hraniční kámen z roku 1722, který se zde nacházel, byl nahrazen betonovým, téměř 3 metry vysokým pylonem, který vyznačoval styčný bod Česka, Bavorska a Saska. Po roce 1990 byl nedovoleně přesunut na soukromý pozemek v Německu (Sýkora, 2004). TROJMEZÍ – HRANICE Přímo u trojmezného bodu na potoce Rokytnice (Regnitz) je dnes v místě přechodu hranice postavená nová lávka. Jsou tu vedle sebe tři hraniční kameny. Na našem území je to styčný hraniční kámen č. 1/1 a dva vyšší hraniční kameny. První označuje území Saska a druhý území Bavorska. Na obou kamenech je rok 1844 a šipka označující přesnou hranici uprostřed potoka, kde by měly oba kameny správně stát. Hraniční turistický přechod Trojmezí byl po 50 letech znovu otevřen roku 2006. Je určen pro pěší, cyklisty a lyžaře. Na České straně je ve stráni jakýsi vstup do podzemí, uzavřený kovovými dveřmi. Kolem dveří je vyzdění z kamenů a je v něm zazděn také malý mlýnský kámen z Dolního mlýna. (Sýkora, 2004). Obrázek č. 1 – Západní trojmezí

23

LUŽNÍ POTOK Přírodní rezervace Lužní potok byla vyhlášena roku 1989. Její výměra je 123 ha, povodí zabírá plochu 18 km² a délka toku je 10 km. Potok se odborně nazývá oligotrofní (chudý na živiny) a je domovem velmi vzácného měkkýše - perlorodky říční, jejíž výskyt je závislý na složitých ekologických vazbách v celém povodí. Pro vývoj larev těchto měkkýšů je potřeba existence pstruha potočního nebo i lososa obecného, v jejichž žábrách se larvy dočasně vyvíjejí. Spolu s perlorodkou zde ještě žijí kriticky ohrožení mihule potoční a rak říční. V 17. a 18. století se v Lužním potoku těžil cín (wikipedie.org). PASTVINY Pastviny jsou zaniklá obec, první zmínka o vesnici je z roku 1417. Před rokem 1945 byly Pastviny poměrně velkou vsí s téměř 1000 obyvateli, z toho ovšem pouze 5 české národnosti. Po roce 1945 bylo odsunuto německé obyvatelstvo, vesnice sice nezanikla, ale v 50. letech se ocitla těsně při hraničních zátarasech. To znamenalo rozsáhlé ničení, takže téměř 90 procent domů bylo zbořeno. Z pozdější etapy naopak zbyla kasárna Pohraniční Stráže. Dnes patří Pastviny k nejmenším dosud osídleným lokalitám Ašska, kde trvale zde žije jen 15 obyvatel. ÚJEZD Zaniklá obec Újezd se nachází cca 3 km od Pastvin. První zmínka o osadě je z roku 1331. V okolí se těžila železná ruda a existoval zde hamr. Ves byla typická nepravidelnou zástavbou bez návsi, kromě toho k ní patřilo několik menších osad a velké množství samot rozptýlených v okolí (např. na hraničním potoce Rokytnice bylo 6 mlýnů, dnes stojí pouze jeden na německé straně). Dnes zde trvale žije pouze několik obyvatel. Také zde můžeme nalézt zbytky středověkého tvrziště ze 14. století (wikipedie.org). AŠ Aš se nachází v nadmořské výšce 666 m n. m. První písemná zmínka pochází z r. 1270. V průběhu 14. století získávají celou oblast Zedwitzové, kteří ovlivňovali ašské dějiny dalších 600 let. Díky jejich vlivu zůstalo Ašsko po 30 – ti leté válce jediným protestanským územím v Čechách. Od 18. století se zde začíná rozvíjet textilní výroba, která po dlouhou dobu udávala charakter zdejšího kraje. Ve městě se zachovala řada významných památek např. budova radnice, muzeum, kde je možné shlédnout v Evropě ojedinělou sbírku 25 000 párů rukavic. K nejstarším drobným památkám patří kamenné smírčí kříže. Jejich celostátní evidence je vedena a spravována právě ašským muzeem. V Aši máme neopakovatelnou možnost shlédnout sochu reformátora Luthera, jedinou v Čechách. V Aši je možné Obrázek č. 2 – město Aš

24

navštívit evangelický kostel Nejsvětější Trojice. Tento kostel, původně z r. 1622 byl přestavěn barokně v letech 1747-49. Po požáru v r. 1960 zůstalo zachováno pouze obvodové zdivo a východní věž, v níž byla zachována sakristie (Vít, 2007). VÝZNAMNÉ HRANIČNÍ MEZNÍKY Mezníky se nacházejí nedaleko Nového Žďáru mezi hraničními kameny č. 7/10 a 9/8. Mezníky jsou z různých historických dob - sedm mezníků se znakem Zedtwitzů a erbem rodu von Lindenfelsů z Erkersruethu, datovaných léty 1718 a 1754, hraniční kámen tzv. Schősselstein s křížem, vysekaným před rokem 1718 (Feřtek, 2007). PŘÍRODNÍ PARK SMRČINY Přírodním parkem byla tato oblast o rozloze 63 km² vyhlášena roku 1990. Z hlediska ochrany přírody jde o uchování přírodních jedinečností, které se zde vytvořily během omezené přístupnosti parku, který v podstatě zaujímá bývalé zakázané hraniční pásmo. ÚDOLNÍ NÁDRŽ SKALKA Vodní nádrž Skalka byla vybudována v roce 1964. Kamennou hrází, 17 m vysokou a 115 m dlouhou, byla přepažena řeka Ohře, a tak vznikla vodní plocha 385 ha. Vzniklou nádrží je zatopeno ploché údolí, z pravé strany rovinaté s lesy, z levé strany s mírnými svahy a roztroušenými remízky lesů. Krajina je zde klidná a čistá. Má dobré podmínky pro sportovní rybolov a provozování téměř všech druhů vodních sportů (wikipedie.org). POMEZNÁ Dřívější vesnice Pomezná se nachází na severním břehu vodní nádrže Skalka. Dříve se jmenovala Markhausen, což v němčině znamená "domy stojící na hranicích dvou zemí". Pomezná byla založena zřejmě již ve 12. století rodem Markhausenů. Rod ve 14. století zanikl a Pomezná se stala majetkem kláštera Waldsassen. Od roku 1348 se zde majitelé střídali a od nich postupně obec odkupovalo město Cheb. První panské sídlo bylo asi ve 14. století přestavěno. Jeho pozůstatkem je velká čtyřhranná věž dosahující ještě dnes výšky dvou pater. Vzhledem ke své poloze se obec Pomezná po roce 1950 ocitla v hraničním pásmu, což znamenalo zánik obce. Postupně byly zbořeny všechny stavby, jako poslední zmizel starý mlýn u Ohře, na jehož místě stojí nyní malá vodní elektrárna a most přes Ohři. Za starou tvrzí se nachází stará pískovna, kde se těžilo od počátku 20. století a písek byl použit například i při stavbě hráze Skalky. Pískovna se začíná postupně ztrácet v rozrůstající se vegetaci. KOMORNÍ HŮRKA Komorná hůrka je naše nejmladší sopka. Naposledy činná byla podle odhadů vědců na počátku čtvrtohor, tedy před milióny let. Je vysoká pouze 503 m. n. m. Nápadný kráterovitý útvar, který na něm najdeme, není ovšem původní kráter, ale starý lom, který je nyní přeměněn v louku. Pro historii geologie je Komorní hůrka významným místem. Svá geologická pozorování tady prováděl i J. W. Goethe. Je tady i jeho památník - ve skále je zasazená pamětní deska a reliéf jeho hlavy. Od roku 1933 je toto

25

území chráněné. Dnes je Komorní hůrka chráněnou přírodní památkou o rozloze 7,1 hektaru, kde byla zřízena i naučná stezka. TRASA II Starý Hrozňatov – Dyleň – Střed Evropy – Vysoká Popis trasy: Délka trasy: 34 km (28 km kolo, 6 km pěší) Trasa začíná ve Starém Hrozňatově, odkud vyrážíme na kole po signální cestě s červeným turistickým značením přes Loretu, Kozly a Mýtinu na Kyselecký Hamr (kombinace značení žlutá a červená). Kola necháme na rozcestníku a turistického přístřešku (k pramenu je to cca 300 m pěšky). Odtud už opět jen po červeném značení přes Oldřichov na vrchol Dyleň, z vrcholu pak sjedeme dolů ke Středu Evropy, kde nás čeká 6 km dlouhá trasa pěší turistiky. Ze Středu se vrátíme zpět na rozcestí červeného a zeleného značení, po zelené pojedeme cca 1 km až na křižovatku s cyklostezkou 36A, po které dojedeme na rozcestí U Alexe a odtud do Vysoké, našeho cíle. Místopis trasy: STARÝ HROZŇATOV Ves Starý Hrozňatov se poprvé připomíná k roku 1217, kdy byl v hladomorně věže tamního hradu umořen hlady pán Hroznata. Po získání panství chebskou jezuitskou kolejí roku 1658 dosáhl rektor koleje Jan Jiří Dasselmann v roce 1664 vybudování poutního místa. Ve vsi je připomínán gotický hrad, ze kterého se zachovala válcová věž z klasového zdiva a cimbuří. Hrad byl koncem třicetileté války vypálen a přestavěn na zámek s křídlem do tvaru L. Do něj je přístup přes most. U zámku rostou dva duby ve stáří 180 a 250 let a javor ve stáří 150 let a obvodem kmene 440 cm (Vít, 2007). Obrázek č. 3 – Starý Hrozňatov

LORETA Na blízkém návrší nad Hrozňatovem byla vystavěna v letech 1664 – 1689 loreta s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Budova má čtyři nárožní kaple, které jsou spojeny krytými ambity. V areálu lorety je soustředěna venkovní sochařská výzdoba. Podle legendy uhodil kdysi do loretánského domku blesk a stavbu rozpůlil, přičemž omítka odpadla. Pouze tam, kde byla namalovaná Panna Marie, zůstala omítka bez poškození. Proto se v interiéru ponechalo viditelné režné zdivo s ostrovy původní omítky a s naznačenou klikatou trhlinou po blesku. Jedinečné poutní místo se však v padesátých letech 20. století ocitlo v pohraničním pásmu a obec byla z naprosté většiny vysídlena. Areál je postupně obnovován od roku 1992, roku 1995 byly loretě darovány a vysvěceny nové zvony. Asi 500 metrů od lorety je postavena kaplička

26

Božího hrobu z roku 1688, u níž končí křížová cesta s původně devětadvaceti zastaveními. Křížová cesta začínala u Červeného mlýna (dnes zatopen Jesenickou přehradou), jednotlivé objekty stály v takových rozestupech, jaké mají pamětní kameny v Jeruzalémě (Vít, 2007). KOZLY První zmínka o Kozlech je z roku 1352, před II. světovou válkou zde bydlelo v deseti domech 76 obyvatel, po válce jako obec zanikly. V současnosti se ruiny opuštěných domů opravují, některé z nich se přestavují na rekreační zařízení, jako například Vraní dvůr, ve kterém je dnes penzion s restaurací. MÝTINA Před válkou ve vesnici Mýtina žilo ve 150 domech 932 obyvatel, z toho 42 české národnosti, dnes zde trvale žije 18 obyvatel. Dva dochované domy jsou chráněnou památkou. Ve vesnici je barokní kaple, která ovšem stojí na soukromém pozemku. Najdeme zde také rozestavěnou a od roku 1996 nedokončenou stáčírnu minerálních vod. Do katastru Mýtiny spadá i nedaleká Národní přírodní památka Železná hůrka – pozůstatek třetihorní sopky. Přírodní památkou byla bohužel vyhlášená až roku 1961, po několika letech těžké těžby pro stavební účely. KYSELECKÝ HAMR Pramen vyvěrá v údolí Stebnického potoka. Pramen vyvěrá na okraji chebské pánve, ale složením patří ke skupině uhličitých vod Mariánských Lázní. Voda má nízké pH (4,9) a vysoký obsah CO2, který probublává vodním sloupcem v jímce. Kyselka je zde jímána poněkud neobvyklým způsobem a to kamenným pažením vyrobeným z granitu, které se až do současnosti dochovalo z roku 1648 (obvykle se dříve kyselky jímaly ve vydlabaných kmenech stromů). Kyselecký pramen je jedinečný tím, že obsahuje vyšší množství lithia a dává údajně přes 200 litrů vody za minutu. Po revoluci se pramen snažilo využít sdružení podnikatelů a chtělo pramen stáčet. Kolem roku 1996 se v Mýtině rozestavěla, ale nedokončila stáčírna, kterou si zde dodnes můžeme prohlédnout. Obrázek č. 4 – Kyselecký hamr

OLDŘICHOV Vesnice Oldřichov ležela na úpatí vrchu Dyleně 13 km jihovýchodně od Chebu a byla od roku 1293 majetkem chebských klarisek. V průběhu 15. století byl Oldřichov několikrát zpustošen procházejícími vojsky. Po třicetileté válce byla vesnice nově postavena včetně dvou mlýnů. Oldřichov byl především zemědělskou vsí a 15 zdejších sedláků se po zrušení kláštera klarisek v roce 1782 stalo poddanými církevního dobročinného fondu St. Klára. Polovinu katastrálního území Oldřichova tvořily lesy, které byly využívány jako honitby. Počátkem 30. let 20. století zřídila firma Mayer

27

na úpatí Dyleně farmu s chovem stříbrných lišek. V této době měl Oldřichov 127 obyvatel, kteří bydleli ve 27 domech. Poloha vesnice u hranic rozhodla po roce 1945 o jejím dalším osudu. Na mapě z roku 1955 jsou již oba mlýny a vesnice označeny jako rozvaliny. Až do poloviny 60. let zůstal stát jeden velký statek, který byl používán pohraničníky. Ten však byl záhy také rozbourán a použit jako stavební materiál při stavbě chat důstojníků pohraniční stráže, kteří si začali v hraničním pásmu budovat svá rekreační sídla, zejména na bavorské straně. DYLEŇ Dyleň je druhá nejvyšší hora Českého lesa (940 m). Původně zde stávala turistická chata s rozhlednou, dnes se zde nachází věž, která sloužila od počátku 70. let vojenským účelům jako radarová stanice pro odposlechy v sousedním Bavorsku. Dnes je vysílač v soukromém majetku radia Egrensis (Eger = Cheb). Zvláštností této věže bylo, že celá stavba byla provedena bez jediného kousku železa a trámy jsou spojeny šrouby ze silikonu. I dnes je věž zajímavá stavba a kousek níže u plotu je ještě stará nefunkční odposlechová anténa. Z Dyleně je pěkný výhled na část Chebska a Německa. U vrcholu jsou různé menší skalní útvary a také schránka cykloturistů s pamětní knihou. STŘED EVROPY Geologický střed Evropy u vrchu Dyleň je součástí Česko-bavorského geoparku. Tato příkopová propadlina je geologicky nejaktivnější oblastí Českého masivu. Najdeme zde žulový kámen s nápisem: „Střed Evropy - Mittelpunkt Europas“. Geografický bod byl zde stanoven již v roce 1865 (wikipedie.org). Otázkou zůstává samotná definice středu Evropy. Může to být bod, který má nejmenší vzdálenost od nejvzdálenějšího bodu povrchu Evropy. Může to být těžiště desky ve tvaru Evropy. Může to být místo, které má nejblíže ke všem mořím, omývajícím břehy Evropy. Záleží i na tom, zda k Evropě přičteme i její ostrovy. Některé definice za Evropu nepovažují například Rusko. Obrázek č. 5 – Střed Evropy

VYSOKÁ V obci Vysoká je hlavním turistickým lákadlem romanticky upravené torzo pozdně románského kostela sv. Jana Křtitele. V jeho blízkosti se nachází také pramen kyselky.

28

3.3.2 Jižní trojmezí – Šumava TRASA I Nová Pec – Nové Údolí – Třístoličník – Trojmezí – Plechý – Plešné jezero – Nová Pec Popis trasy: Trasu začínáme v Nové Peci, odkud přejedeme vlakem do Nového Údolí. Z Nového Údolí půjdeme po červeném značení až k Rosenauerově nádrži, odtud stále po červené na vrchol Třístoličníku. Z Třístoličníku vystoupáme po kamenných schodech na Hochstein. Zpět přes Třístoličník stále po červené na Trojmeznou, odtud pokračujeme na Trojmezí, dále přes Rakouské louky až na Plechý. Z Plechého sejdeme po žlutém značení přes Kučerovu vyhlídku k Plešnému jezeru, od Plešného sejdeme po zeleném značení na Rossbach (akvadukt), kde se napojíme na cestu podél Schwarzenberského kanálu, po které půjdeme až k Raškovu, dále stále po zelené do výchozího místa naší trasy – Nové Pece. Délka: 43,5 km (21 km vlakem, 22,5 km pěší) Místopis trasy: NOVÁ PEC Nová Pec byla založena v rámci českokrumlovského panství jako dřevařská osada v 17. století, název vesnice pravděpodobně souvisí se vznikem smolných pecí – v okolí rostlo velké množství borových lesů. Na počátku 18. století zdědili panství Schwarzenbergové, jimž patřilo až do počátku 20. století. V období po 2. světové válce byla téměř vysídlena. Dnes je střediskem letní rekreace, nachází se na horním konci Lipna, tedy skvělé podmínky pro jachting a rybaření. V obci nejsou dochovány žádné významnější památky, šumavskou architekturu připomínají renovované původní vesnické chalupy s typickou zvoničkou na střeše (wikipedie.org). NOVÉ ÚDOLÍ Nové Údolí je zaniklá osada, která byla založena jako dřevařská osada v roce 1795. Na podzim roku 1910 zde byla od Černého Kříže postavena železnice, po 2. světové válce byli všichni osadníci vystěhováni a byla zbudována železná opona. Z původních budov se v Novém Údolí dochovala jediná stodola. Železniční trať z Černého Kříže zůstala sice zachována, ale osobní vlaky končily ve Stožci a do Nového Údolí jezdily jen kontrolované manipulační vlaky se dřevem. Provoz osobních vlaků do Nového Údolí byl na české straně obnoven 30. června 1990. V roce 1994 byl založen spolek Pošumavská jižní dráha, který symbolicky obnovil koleje o délce 105 m až přímo na státní hranici, kam je možné se svézt replikou parní lokomotivy a šlapací drezínou. V květnu 1997 zde spolek otevřel malé muzeum šumavských lokálek umístěné v historickém železničním voze (regionální informační systém risy.cz).

29

ROSENAUERŮV POMNÍK A NÁDRŽ Tato uměle vybudovaná nádrž byla začátkem Schwarzenberského plavebního kanálu, sloužila k lepší regulaci vody. Josef Rosenauer byl architektem knížete Schwarzenberga. Nedaleko bývalé nádrže je Rosenauerův pomník. TŘÍSTOLIČNÍK Třístoličník (německy Dreisessel) je nejvyšším místem na české straně pohraničním hřebeni, který v Německu pokračuje skupinou tří výrazných skal, místa s krásným výhledem – Hochstein. Vymezení státní hranice je na Třístoličníku opravdu zajímavé, cíp českého území se v ostrém úhlu dotýká skal. Podle pověsti byla kdysi ve skále tři sedadla, na nichž mohla sedět tři knížata, rozmlouvat spolu a přitom být stále na svém území, proto byl Třístoličník až do roku 1765 místem styku hranic tří států, poté se přesunul na Trojmezí. Na bavorské straně dnes stojí hotel s restaurací. Hezkou procházkou je výstup na zmíněný Hochstein, pod jehož vrcholem stojí kaple philadelphského biskupa Jana Nepomuka Neumanna, původem z Prachatic (lipno-online.cz). Obrázek č. 6 - Třístoličník

TROJMEZNÁ Hora Trojmezná se nachází přímo na hraničním hřbetu mezi Českou republikou a Německem a je součástí šumavského pohraničního hřebene. Z jejího vrcholku lze za hezkého počasí dohlédnout až na Alpy. Na jejích svazích jsou četná kamenná moře, tvořená odpadlými kusy skal (v důsledku mrazového zvětrávání). Většina území hory je součástí přírodní rezervace Trojmezná hora, která byla vyhlášena roku 1933 a její současná rozloha je 609 hektarů (Balda, 2003). TROJMEZÍ Trojmezí (německy Dreieckmark) je místem, kde se od roku 1765 oficiálně potkávají hranice České republiky, Německa a Rakouska. Původní mezník byl roku 1993 nahrazen trojbokým žulovým kamenem se státními znaky všech tří zemí.

Obrázek č. 7 – Jižní trojmezí

RAKOUSKÉ LOUKY Rakouské louky se nachází v sedle, jedná se o typickou „holi“ – bezlesou plochu s porostem horské trávy, přecházející pásem smrčin v mimořádně cenné horské vrchovištní rašeliniště, jedno z nejvýše ležících v oblasti Šumavy.

30

PLECHÝ Plechý je nejvyšší vrchol české části Šumavy a je součástí přírodní rezervace Trojmezná. Z Plechého není možnost výhledu – je porostlý původními smrčinami. Plechý je na hranici možnosti lesního porostu – ve vyšší nadmořské výšce by se les už neudržel. Plechý byl až do roku 1989 nepřístupný z obou stran (regionální informační systém risy.cz). KUČEROVA VYHLÍDKA A STIFLERŮV PAMÁTNÍK Protože z vrcholu Plechého není dostatečný výhled, je potřeba (pokud stojíme o krásný výhled na Plešné jezero) popojít o pár set metrů dál - zde se dostáváme na místo, kde rád vyhlížel i vážený botanik RNDr. Stanislav Kučera (1944 - 1992), po kterém je vyhlídka pojmenována. Odtud se nám naskýtá první nádherný pohled na jezero a dále na krajinu pod Plechým až k jezeru u Horní Plané (Balda, 2003). Druhou vyhlídkou nad jezerem je Stiflerův památník 1,5 km od vrcholu Plechého. Jde o 14,5 m vysoký památník spisovatele a básníka Adalberta Stiftera (1805 – 1868), který mu zde, v obtížně přístupném srázu nad jezerem, postavili v letech 1876 - 1877 šumavští kameníci na místě, odkud rád vyhlížel do kraje. Cestu k Plešnému jezeru popsal ve svém románu Hvozd. PLEŠNÉ JEZERO Plešné jezero je jedním z pěti ledovcových jezer na české straně Šumavy. Jezero je elipsovitého tvaru o délce 540 m a šířce 150 m, s obvodem 1242 m. Má rozlohu 7,48 hektarů a maximální hloubka činí 18,3 m. Objem zadržované vody představuje 617 000 m³. Z jezera vytéká Jezerní potok, který se u Želnavy vlévá do Vltavy. Morénová hráz je vysoká 30–40 m, kamenné moře sestupuje až 150 m pod jezero. Ledovcový kotel (kar) je zahlouben do severovýchodního svahu. Jezerní stěna je vysoká 260 m. O vyhloubení karu se postaral svahový ledovec, jeden z jedenácti, které na Šumavě existovaly v době čtvrtohor. Dosahoval šířky až 1 km a byl ze všech nejširší. Po jeho ústupu zbyl na okraji karu val z mohutných balvanů, který vytvořil přirozenou hráz (wikipedie.org). V roce 1911 byla na hrázi jezera postavena Lucemburská chata, později majetek Klubu českých turistů. Po roce 1948 ji zabrala Pohraniční stráž a upravila ke svým účelům. Pohraniční stráž svoji budovu roty opustila, poté byla v roce 1989 zbořena. Správa Národního parku provedla v roce 1999 opravu hráze a prostoru byl alespoň z části navrácen přírodní ráz. Na hrázi je rovněž pamětní kámen připomínající návštěvu osmiletého prince Jana ze Schwarzenberku roku 1898. ROSSBACH A RAŠKOV Akvadukt u Rossbachu je součástí Schwarzenberského plavebního kanálu a je zároveň viaduktem nad Koňským potokem přitékajícím od napájecí nádržky Říjiště. Plavební kanál je významná technická památka, spojující povodí Vltavy a Dunaje. Umožňoval dopravu dřeva z těžko přístupných šumavských lesů k Dunaji, později k Vltavě a železnici. Kanál byl postaven podle projektu z roku 1775 inženýra Josefa Rosenauera.

31

Byl stavěn proti směru toku ve dvou etapách, délka vlastního kanálu je 44 km, v rámci nichž je započítáno i 429 m délky tunelu. Délka včetně smyků a regulované části potoka Zwettlbach je 89,7 km. Kanál byl napájen vodou z 27 potoků, tří nádrží a Plešného jezera. Průměrná šířka kanálu je 3,5–4 m a průměrná hloubka 1 m. První zkušební plavba se uskutečnila 15. 4. 1791 (dřevo dorazilo do Vídně za osm dní), celý kanál byl plně zprovozněn 5. 5. 1824. Roku 1891 byla ukončena pravidelná plavba do Rakouska, a definitivně pro nízkou produktivitu plavba celková roku 1961. Na kanálu byly rekonstruovány některé kratší úseky s ukázkovými plavbami. Zelené turistické značení vede kolem kanálu k Raškovu, bývalé osadě, u které je dnes záchytné parkoviště pro motoristy (wikipedie.org). Obrázek č. 8 – Schwarzenberský plavební kanál

TRASA II Zadní Zvonková – Ježová - Koranda – Vítkův kámen – Rakovská zátoka Lipno – Račín – Přední Zvonková – Zadní Zvonková Popis trasy: Na kole vyjíždíme ze Zadní Zvonkové podél toku Schwarzenberského kanálu, přejedeme hranice do Rakouska a podél toku pokračujeme po modrém turistickém značení až na další hraniční přechod Ježová, přejedeme zpět do České republiky. Z Ježové budeme stále pokračovat kolem kanálu přes rozcestí U Korandy až na hraniční přechod Koranda. Odtud se vrátíme zpět na rozcestí, napojíme se nejprve na žluté a poté na červené značení, které nás dovede k lesovně Svatého Tomáše. Zde výšlap na Vítkův kámen. Na kole se vracíme na rozcestí U Korandy, odtud pokračujeme po české straně hranice po silnici k Janově cestě, dále pak po červeném značení k mostu na břehu Lipenské přehrady, přes kterou přejedeme (Rakovská zátoka). Po červené pak jedeme po celou dobu po břehu přehrady přes Kyselov, Račín a Přední Zvonkovou, odtud přejedeme do našeho výchozího bodu – Zadní Zvonkové. Délka: 49 km (48 km cyklo, 1 km pěší) Místopis trasy: ZADNÍ ZVONKOVÁ A HRANIČNÍ PŘECHOD Z. ZVONKOVÁ Zvonková vznikla v 17. století na staré obchodní stezce mezi Čechami a Horními Rakousy. Již v 1. polovině 14. století tudy vedla jedna z pobočných větví Zlaté (Solné) stezky z Pasova do Čech. Obec založili uhlíři a dřevaři, povolaní do těchto močálovitých končin majiteli panství, knížecím rodem Eggenbergů. Roku 1791 došlo k jejímu podstatnému zvětšení, když byla přes její území realizována trasa Schwarzenberského plavebního kanálu. Po vzniku Československé republiky se Zvonková stala vyhledávaným turistickým střediskem lyžařů a běžkařů, kteří využívali i rakouský Hochficht za hranicemi.

32

Na hraničním přechodu Zvonková-Schöneben byla r. 1925 vystavěna nejprve budova rakouského celního úřadu a posléze roku 1927 i celnice československá, zbouraná po tažení železné opony. Po 2. světové válce byl osud Zvonkové velmi typický pro tuto oblast – německé obyvatelstvo bylo odsunuto, téměř všechny původní domy se zbouraly. Zadní Zvonková se ocitla v zakázaném hraničním pásmu, Přední Zvonková sice administrativně přežila, ale jedinými obyvateli se jí stali příslušníci Pohraniční stráže. Až po roce 1989 se za pomoci německých rodáků podařilo obnovit kostel sv. Jana Nepomuckého (1990-1992), který sloužil dlouhou dobu jako vojenské skladiště, a přilehlý hřbitov, kde je dnes 100 původních náhrobků (zanikleobce.cz). SCHWARZENBERSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL Schwarzenberský kanál je významná technická památka Šumavy, popis kanálu viz trasa první. HRANIČNÍ PŘECHOD JEŽOVÁ Ježová (německy Igelbach) je hraniční přechod mezi Českou republikou a Rakouskem. V tomto místě se Schwarzenberský kanál vrací do České republiky. U KORANDY Drobná vesnička vznikla na počátku 19. století nedaleko stejnojmenného kopce a stala se tak nejmladším sídlem v oblasti. Rod Schwarzenbergů zde měl umístěn sklad piva, po válce obec zanikla – stejně jako většina v této oblasti. Rozcestí U Korandy bývá tradičně využíváno jako místo setkání a kulturního dění při plavení dřeva po Schwarzenberském kanálu. HRANIČNÍ PŘECHOD KORANDA Tento poklidný přechod do Rakouska ožil 21. srpna 1999 při odhalení třímetrové sochy, kterou její autor, absolvent uměleckoprůmyslové školy v Linci Gideon Koval, nazval příznačně “Spoj to!”. Z rakouské strany hranice vyčnívá obří zástrčka. Vzhledem k odlišné technické normě zůstává nespojena se zásuvkou, která do prostoru vyčnívá z české strany. V symbolu ukazuje naše postavení před připojením České republiky do Evropské unie. Kousek za hranicemi Schwarzenberský kanál končí a přechází v udržovaný potok. Obrázek č. 9 – hraniční přechod Koranda

SVATÝ TOMÁŠ Svatý Tomáš je bývalá osada v podhradí Vítkova kamene, které vévodí osamoceně stojící gotický kostel z první poloviny 14. století zasvěcený utrpení Krista. Další zajímavou stavbou je lovecký zámeček z poloviny 19. století, který v roce 1990 vyhořel. Dalším lákadlem je pak stavba bývalé schwarzenberské lesovny z roku 1872, která byla zrekonstruována v letech 2003 - 2005 a v současné době slouží jako horský hotel. Objekt je zařazen na seznam národních kulturních památek.

33

VÍTKŮV KÁMEN Na stejnojmenném vrchu se tyčí zbytky hradu, který je nejvýše položeným hradem u nás. Ve 13. století ho založil Vítek z Krumlova, později přešel do majetku Rožmberků. Roku 1719 jej zdědili Schwarzenbergové, o šest let později jej nechali částečně opravit a zřídili v něm sídlo knížecího polesného. V polovině 18. století byl hrad již opuštěn, roku 1815 byla jeho věž upravena na rozhlednu. Do současnosti se kromě hranolové věže dochovaly i zbytky opevnění. Obrázek č. 10 – Vítkův kámen

SILNIČNÍ KŘIŽOVATKA U MOSTU Most zde překonává zátoku lipenské nádrže, dosahující až těsně k rakouské hranici. Vodní nádrž Lipno je největší vodní plocha v naší zemi, Lipenská přehrada je součástí vltavské kaskády a je jejím nejvýše položeným stupněm. Gigantická údolní nádrž Lipno byla vybudována v letech 1952 - 1959 na horním toku Vltavy. Její vody zalily převážnou část rozlehlé vltavské kotliny s četnými nevytěženými rašeliništi. Plocha hlavní nádrže je asi 4650 ha, objem 306 milionů m3, nadmořská výška 726 m. Malá vyrovnávací nádrž (Lipno II), spojená s hlavní nádrží podzemním tunelem, je nad Vyšším Brodem. V době, kdy toto dílo vznikalo, bylo ojedinělým technickým řešením, umístěným do mimořádných přírodních podmínek (lipno-online.cz). Obrázek č. 11 – Lipenská přehrada

KYSELOV Toto přístaviště přívozů bylo původně obcí, většina obce byla ovšem zatopena Lipnem nebo zbourána kvůli ochrannému zátopovému pásmu. Dnes stojí na rozcestí pouze velký dřevěný kříž. Z Kyselova se dále pokračuje na nedaleký, nově otevřený hraniční přechod Kyselov – Aigen (Rakousko). RAČÍN A RAČÍNSKÁ PRAMENIŠTĚ Račínská prameniště jsou přírodní památkou od roku 1992. Na rozloze 123,27 hektarů najdeme komplex pramenišť, luční a rašeliništní vegetace se samovolně vzniklými lesy (Balák, 2003). PŘEDNÍ ZVONKOVÁ Zvonková vznikla v 17. století na staré obchodní stezce mezi Čechami a Horními Rakousy. Již v první polovině 14. století tudy vedla jedna z pobočných větví Zlaté (Solné) stezky z Pasova do Čech (její trasu na české straně dodnes zčásti kopíruje silnice mezi Zvonkovou a Horní Planou). Zlatá stezka byla jednou z nejvýznamnějších obchodních cest, která přinášela nemalé peníze městům na její trase. Bohatství těchto

34

měst plynulo především z povinnosti kupců uskladnit náklad, zaplatit za něj clo a nabídnout zboží místním obchodníkům. V rakouském Waldkirchenu sídlí muzeum Zlaté stezky. Přední Zvonková je obec, která (byť jen administrativně) jako jedna z mála přežila vysídlování v padesátých letech. Z původní zástavby se toho moc nezachovalo, dnes je zde zástavba typizovaných montovaných domků (zanikleobce.cz). TRASA III Železná Ruda – Černé jezero – Čertovo jezero – Bílá Strž – Ostrý – Hamry – Hojsova Stráž – Železná Ruda Popis trasy: Trasa začíná v Železné Rudě, modré turistické značení nás z centra dovede k pomníku A. Kašpara, kde se napojíme na červené značení vedoucí k Čertovu a dále pak kolem vrcholu Malého Špičáku k Černému jezeru. Stále po červené přes Bílou Strž ke Statečku, odkud odbočíme po modrém značení ke státním hranicím, naším cíle je hraniční vrchol Velký Ostrý. Vrátíme se zpět ke Statečku a stále po modrém značení podél Bílého potoka do Hamrů, ze kterých po stejné barvě dojdeme k železničnímu nádraží Hojsova Stráž. Vlakem se pak vrátíme do Železné Rudy, našeho výchozího místa. Délka: 39,5 km (23,5 km pěší, 16 km vlak) Místopis trasy: ŽELEZNÁ RUDA Železná Ruda byla založena v první polovině 16. století v blízkosti nově objevených ložisek železné rudy. Koncem 16. století zde byla zřízena první pec na tavení rudy a víska byla přejmenována z Hutní na Železnou Rudu. Od roku 1579 do roku 1757 patřila obec k Bavorsku. V 17. století těžba v Železné Rudě upadala a začalo se rozvíjet sklářství. V roce 1711 koupil obec sklář a průmyslník Jan Jiří Hafenbrädl, jehož potomci podporovali zdejší sklářskou výrobu až do 19. století, kdy s příchodem nových technologií ve světě začaly hutě upadat, až zcela zanikly. Umění sklářského řemesla dokladuje Muzeum Šumavy, které je umístěno ve vile bývalého majitele železnorudské sklárny Abeleho, v níž psal K. Klostermann román Skláři (čerpal z osudů tohoto sklářského rodu). V muzeu nalezneme ukázky šumavského skla a podrobný seznam všech šumavských skláren (Boudová, 2003). Roku 1877 byl proražen 2 km dlouhý tunel pod Špičákem, čímž byla dokončena stavba železnice napojené na bavorské dráhy. Existence železnice přinesla Železné Rudě další rozvoj obchodu a zejména turistiky. Místní železniční stanice je společná pro Železnou i Bavorskou Rudu, státní hranice vede nádražní budovou. Dominantou města je vrcholně barokní kostel Panny Marie Pomocné. Neobvyklá stavba byla postavena v letech 1727 - 1732 na místě starší kaple. Základem kostela je dvanáctiúhelník, z něhož vybíhá šest kaplí. Věž byla přistavěna o třicet let později.

35

Technickou zajímavostí Železné Rudy je hamr (kovářská dílna, vybavená stroji poháněnými vodním kolem) z druhé poloviny 16. století, nejstarší dochovaný na Šumavě, na zkujňování železa, který byl v provozu do roku 1947, zhotovovalo se nářadí i náročné kovářské výrobky, vyráběné rovněž pro vývoz (Boudová, 2003). ČERTOVO JEZERO Čertovo jezero patří společně s nedaleko ležícím Černým jezerem do skupiny pěti ledovcových jezer na české straně Šumavy. Po Černém jezeře je to druhé největší šumavské jezero. Rozkládá se na jihozápadním svahu Jezerní hory v nadmořské výšce 1 030 m. Jezero vzniklo působením ledovce, má rozlohu asi 10 hektarů a jeho největší hloubka je přibližně 37 m. Jezero napájejí dva potoky a vytékáz něj Jezerní potok. Na rozdíl od Černého jezera (které patří k povodí Vltavy a Labe) patří Čertovo jezero k povodí Dunaje (úmoří Černého moře). Mezi oběma jezery, která jsou od sebe vzdálena vzdušnou čarou pouze 1,5 km, prochází hranice hlavního evropského rozvodí. Ve dvacátých letech 20. století byla pod jezerem postavena první přečerpávací elektrárna na našem území s umělou vodní nádrží. Elektrárna je dnes technickou památkou. Obrázek č. 12 – Čertovo jezero

ČERNÉ JEZERO Černé jezero je největší z šumavských jezer. Jméno dostalo podle své zdánlivě černé vody, která je ovšem kombinací hloubky jezera a odrazem okolních lesů v jeho hladině. Jezero, které bývá zváno také Bystřické, Desenické nebo České, vzniklo působením ledovce a nachází se v nadmořské výšce 1 008 metrů. Nad ním se tyčí ledovcem vytvořená 330 metrů vysoká skalní stěna zvaná Jezerní, která dosahuje téměř k vrcholku Jezerní hory. Jezero dosahuje hloubky až 40 metrů a má rozlohu 18,5 hektarů. K ochraně Černého a Čertova jezera byla zřízena přírodní rezervace, zejména kvůli ochraně zde žijícího tetřeva (mavlast.cz). Obrázek č. 13 – Černé jezero

BÍLÁ STRŽ Národní přírodní rezervace Bílá strž je v údolí toku Bílého potoka s jediným velkým vodopádem na Šumavě. Toto území bylo vyhlášeno Národní přírodní rezervací v roce 1972 a zaujímá rozlohu 79,02 hektarů. Rezervace je ukázkou přirozeného horského porostu a síly vodní eroze, jež nebyly narušeny lidskou činností. Nad vodopádem je zbudována vyhlídková terasa, přístup k samotnému vodopádu je zakázaný. Kromě

36

vodopádů tu jsou i obří hrnce, vymodelované na kamenech v řečišti potoka. Na stráních nad řečištěm se dochovaly zbytky původního lesa, který má pralesní podobu. VRCHOL OSTRÝ Ostrý je považován za nejkrásnější horu Šumavy s krásným kruhovým výhledem, dříve nazývaný též Prsa Matky Boží, protože je tvořen 2 vrcholy spojenými sedlem. Velký Ostrý (Grosser Osser) je společný vrchol na státní hranici mezi Českou republikou a Německem, druhým, menším vrcholem je Malý Ostrý (Kleiner Osser), ležící již na bavorské straně hranice. Oba vrcholy jsou označeny křížem. Ve středověku stálo na tomto místě pomezní strážní stanoviště. Sedlo mezi oběma vrcholy bývalo nazýváno Vlčí propast a je s ním spojena historka o zázračném střelci, který žil v 17. století v jejím sousedství. Jeho příběh inspiroval Karla Mariu Webera ke zkomponování opery Čarostřelec. Kousek pod vrcholem je německá horská chata Osser (ceskehory.cz). HAMRY Obec Hamry byla králováckou rychtou, jednou z osmi na Šumavě (její obyvatelé byli poddanými krále), dříve zvaná Přerostlé. Toto jméno si udržela až do 18. století, kdy získala název Přerostlé Hamry. Obec si dodnes zachovala historickou půdorysnou strukturu, kterou tvoří skupiny chalup a domů po obou stranách řeky Chrudimky. V obci zůstalo dochováno několik staveb velké hodnoty typických pro zdejší podhorský kraj. Nedaleko Hamrů při cestě do Hlinska se nachází barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století, postavená nad studánkou s léčivou vodou. Na počátku 20. století byla na horním toku Chrudimky postavena jedna z nejstarších sypaných hrází v Čechách, vzniklá nádrž dostala název Nýrsko (dnes zdroj pitné vody). HOJSOVA STRÁŽ Hojsova Stráž vznikla jako hornická osada v 16. století u dolů na železnou rudu. Tehdy zde také sídlila královácká rychta. Obyvatelé Stráže měli rovněž práva a povinnosti spojené se střežením hranice jako Chodové. V roce 1850 zde byl založen pivovar, který byl ale po necelém století zrušen. Nepříliš významná obec se stala známější teprve ve 20. století s rozvojem turistického ruchu na Šumavě. Ve vsi stojí kostel Neposkvrněného početí Panny Marie z let 1824 - 1826. V kostele je umístěn oltář z původní kaple, na jejíchž základech je postaven. Vesnice má i svůj zámeček. TUNEL POD ŠPIČÁKEM Špičácký tunel leží mezi zastávkou Hojsova Stráž – Brčálník a stanicí Špičák. Tunel byl projektován pro dvě koleje, položena byla nakonec však jen jedna. Byl postaven v letech 1874 - 1876, slavnostně otevřen byl v roce 1877. Má délku 1 747 m a až do roku 2007 byl nejdelším železničním tunelem v Česku. Nedávno byl předstižen Březenským tunelem, který je o 11 m delší. Tunel vede na východním svahu hory Špičák. Na stavbě se podíleli dělníci z nejrůznějších zemí tehdejšího Rakouska Uherska (z Bosny, Dalmácie, Chorvatska, Tyrol). Při stavbě jich několik desítek zahynulo. Pohřbíváni byli na hřbitov Barabů, který se nachází asi 100 m za kapličkou

37

Svaté Barbory (patronky horníků), která stojí pod železniční zastávkou Železná Ruda město a pochází z let 1836 - 1839. V ní se odehrávaly pohřební obřady dělníků, neboť tehdejší magistrát v obavách před nepokoji a epidemiemi nedovolil provádět obřady v hlavním kostele (zelpage.cz).

3.3.3 Východní trojmezí – Pálava a Slovácko TRASA I Mikulov – Sedlec u Mikulova – Úvaly – Rajstna – Valtice – Poštorná - Břeclav Popis trasy: Délka trasy: 33 km (kolo) Z Mikulova centra vyrážíme směr rakouské hranice, za železničním přejezdem odbočíme doleva na cyklostezku č. 411. Trasa vede na jedné straně podél státní hranice, na druhé straně podél železnice. Jedeme kolem Nového rybníka s Loveckým zámečkem a kolem Sedlece – Kolonie do vesnice Úvaly. Odtud dále na Rajstnu, na rozcestí U Rajstny odbočíme na červené značení KČT ke kolonádě, po červené pokračujeme do Valtic, odtud opět po cyklostezce směr Břeclav kolem Bořího dvora, dále kolem bývalého vojenského krytu (kterých je v kraji několik), až přejedeme silnici č. 55. Objedeme Františkův rybník a přes Boří les a Poštornou dojedeme do centra Břeclavi. Tato trasa je relativně krátká, počítáme ovšem s větším časovým zdržením při prohlídce měst a památek, na které je tato trasa opravdu bohatá. Místopis trasy: MIKULOV Město vyrostlo na jantarové stezce a na dlouhá staletí se stalo sídlem mocných šlechtických rodů – Lichtensteinů a Dietrichsteinů. Ti z něj učinili významné duchovní centrum, středisko moravských Židů, město zaslíbené novokřtěncům, též zvaným habáni, i katolickým poutím. V Mikulově dokázali lidé různých vyznání vedle sebe žít v míru. Působil zde i legendární stvořitel Golema – Rabi Löw. Mikulov byl ale také důležitým politickým centrem, blíže Vídni než Praze, v němž například probíhala mírová jednání po bitvě u Slavkova a po Prusko-rakouském konfliktu. Centrum Mikulova patří mezi nejkrásnější historická centra moravských měst. Dominantou Mikulova je zámek, který získal současný vzhled velkorysou přestavbou předchozího objektu po požáru roku 1719. K nejzajímavějším součástem zámku patří zámecká knihovna a sál předků. Nyní je zámek sídlem Regionálního muzea v Mikulově a naleznete zde hned několik zajímavých expozic. O přízeň návštěvníků Mikulova soutěží se zámkem malebné náměstí, kde nejvíce zaujme zcela neobvyklá hrobka Dietrichsteinů, jejíž hlavní viditelné části jsou zachovanými zbytky původního kostela sv. Anny, zničeného požárem. Mikulov je také známý jako vinařské město. V Regionálním muzeu můžete shlédnout expozici vinařství. Mikulov se také nachází v samotném centru vinařství, proto zde

38

nechybí ani vinařské stezky se zastávkami v místních a rodinných vinných sklípcích či degustace vín ve vinárnách a vinotékách. Kozí hrádek patří k jedné ze tří skalnatých dominant města Mikulova, odedávna se podílel na strategické kontrole cest spojujících Brno s Vídní. Na vrcholu Kozího vrchu byla v 15. století vybudována dvoupatrová dělostřelecká věž s ochozem. Svatý kopeček je jednou z dalších výrazných přírodních dominant Mikulova. Pro bohatý výskyt chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů bylo jeho území vyhlášeno roku 1992 za přírodní rezervaci. Na vrcholu Svatého kopečku naleznete poutní kostel sv. Šebestiána, zvonici a další sakrální stavby křížové cesty. Jeskyně Na Turoldu je největší a nejvýznamnější jeskyně Pavlovských vrchů. Délka všech chodeb, síní a dómů přesahuje 1 km. Jeskyně je zvláštní svojí tzv. „turoldskou“ výzdobou a je významným zimovištěm netopýrů (mikulov.cz). Obrázek č. 14 - Mikulov

NOVÝ RYBNÍK Nový rybník jako přírodní rezervace je významným hnízdištěm vodních a mokřadních ptáků. U rybníka stojí zřícenina loveckého zámečku. SEDLEC U MIKULOVA Obec Sedlec u Mikulova byla založena pravděpodobně za německé kolonizace v polovině 13. století – původní název byl Voitelsbrunn. Od roku 1322 náležela ves k Mikulovskému panství a byla spravována Lichtensteiny. Leží na samotné hranici s Rakouskem na břehu největšího moravského rybníku Nesytu. Poloha Sedlece byla příhodná pro pěstování kvalitní révy vinné, proto také vinice již před třicetiletou válkou zabíraly téměř čtvrtinu půdy (Obůrková, 2005). ÚVALY Úvaly vznikly kolonizací kraje pasovskými biskupy po tzv. Řezenském míru v roce 1041, kdy kraj severně od Dunaje připadl německému císaři Jindřichu III. Úvaly byly známé rozlehlými vinnými sklepy, které byly po roce 1968 z velké části zasypány z důvodu útěků do Rakouska právě těmito chodbami. V obci se nachází filiální kostel sv. Stanislava postavený kolem roku 1800 v klasicistním slohu. Vnitřní vybavení kostela tvoří oltářní obraz Madony, trojdílná varhanní skříň s barokní řezbou, zlacené dřevěné svícny a dřevěná výplň zábradlí mezi presbytářem a lodí. Socha sv. Kryštofa v blízkosti kostela je datována do 2. poloviny 19. Století (wikipedie.cz). KOLONÁDA NA RAJSTNĚ Stavba kolonády (Památníku otci a bratřím) byla dokončena roku 1817 podle projektu vytvořeného Josefem Hradtmuthem. Na půdorysu obdélníku byla vybudovaná kolonáda

39

s korintskými sloupy tvořící "triumfální oblouk", obklopeného dvanácti sloupy ve dvou řadách. Nad celým objektem je kryté patro, na rovné střeše se nachází vyhlídková plošina. Kolonáda na Rajstně neplní pouze funkci vyhlídky, ale také památníku zemřelým členům rodiny. Nechal ji postavil kníže Jan I. z Lichtensteina k památce zesnulých bratří a otci Františku Josefu I. Jelikož se kolonáda nachází v hraničním pásmu, které bylo do roku 1989 střeženým vojenským prostorem, nebyla jejímu stavu věnována náležitá péče a docházelo k celkové degradaci objektu. Po roce 1989je objekt ve správě Státního památkového ústavu v Brně a v roce 1997 byla započata celková obnova objektu. Dnes v rámci Lednicko – valtického areálu patří na seznam památek Unesco (wikipedie.cz). Obrázek č. 15 – kolonáda na Rajstně

VALTICE První písemné zmínky o obci pocházejí z 12. století, původně v držení rodu Seefeldů, poté Lichtenštejnů. Valtice se pyšní oficiálním titulem „hlavní město vína“. Sídlí zde několik vinařských organizací - Národní vinařské centrum, které provozuje veřejnou degustační expozici Salon vín České republiky, nebo Vinařská škola. Dominantou města je zámek, který stojí na místě hradu pasovského biskupa z konce 12. století. V roce 1395 koupili i toto panství Liechtenštejnové, hrad několikrát přestavěli a v 16. století renesančně upravili na zámek. Za třicetileté války byl zámek těžce poškozen švédskými vojsky. Později byly poničené objekty kompletně přestavěny do současné podoby, na přestavbě se podíleli přední umělci své doby. Liechtenštejnové vytvořili z okolí obou zámků (Lednice a Valtice) ucelený krajinářský komplex - nechali vysázet alej, spojující obě liechtenštejnská sídla. Konečnou podobu získal Lednicko-valtický areál v 19. století v období romantismu. V anglickém parku byla vybudována řada romantických staveb, například Apollónův chrám, empírový chrám Tří grácií a na bývalé moravsko-rakouské hranici hraniční zámek. V roce 1996 byl Lednicko-valtický areál zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (slovacko.cz). POŠTORNÁ Poštorná je místní část Břeclavi, původně samostatná obec, do roku 1920 součást Dolního Rakouska. V centru Poštorné se nachází památkově chráněný soubor budov z konce 19. století (kostel, fara, škola a dvě další budovy), které byly postaveny s použitím dnes už nevyráběných cihel a glazované krytiny z místní knížecí cihelny. Dominuje jim farní kostel Navštívení Panny Marie, postavený v letech 1895 – 1898. Obrázek č. 16 – kostel Poštorná

40

BŘECLAV Břeclav je okresní město s rozlohou 87,17 km², které čítá zhruba 25 000 obyvatel, je důležitou železniční křižovatkou. Město pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. jako pohraniční hrad pojmenovaný po něm - odtud jméno Břeclav, který byl poté jedním z nejvýznamnějších správních center Moravy. Ve 13. století, kdy jej získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Významným mezníkem v rozvoji Břeclavi bylo zavedení železnice - příjezd prvního vlaku se konal 6. června 1839 – a následné vybudování prvního železničního uzlu v Rakousku (1841). Mezi hlavní památky města patří renesanční zámek vybudovaný kolem poloviny 16. století na místě původního přemyslovského hradu. Významným motivem zámku je arkádová pavlač v patře. V první polovině 19. století byla provedena romantická přestavba do podoby umělé zříceniny. V okolí je zámecký park volně navazující na les Kančí obora s malým jezírkem Bruksa. Dalším je farní kostel sv. Václava na náměstí T. G. Masaryka z poloviny 18. století, který byl při náletu v roce1944 zničen, na jeho místě byla v roce 1995 dokončena moderní stavba podle návrhu Ludvíka Kolka. Dále je ve městě synagoga, volně stojící stavba z roku 1868 s maurskými prvky, postavena na místě starší stavby ze 17. století (slovacko.cz) TRASA II Břeclav – Pohansko – Reintal – Rabensburg – Hohenau – hr. přechod Rakousko/Slovensko – hr. přechod Slovenská republika/Česká republika – Mikulčice – Hodonín Popis trasy: Délka trasy: 68,5 km (kolo) Z Břeclavi – centra vyjíždíme po zeleném značení KČT směr Pohansko, kde se napojujeme na cyklostezku, která vede přes železniční přejezd k Františkovu rybníku. Odtud pokračujeme po cyklotrase č. 42, která se prolíná se silnicí č. 55, na kterou se napojíme a přibližně 1 km od Poštorné po ní pojedeme po státní hranici. Po kilometru odbočíme směrem do Rakouska a po cyklotrase E9 přijedeme k silnici č. 47, po které dojedeme do Bernhardsthalu. Zde opustíme značení a vydáme se východním směrem – k hraničnímu toku Dyje. Podél toku dojedeme až k soutoku Dyje a Moravy a po silnici překročíme hraniční přechod mezi Rakouskem a Slovenskem. Za hranicemi se napojíme na cyklotrasu 004, po které dojedeme k hranicím mezi Slovenskem a Českou republikou, po přejezdu hraničního mostu odbočíme doprava a pojedeme po břehu Moravy. Přibližně po 13 km se cyklotrasa odklání od řeky do vnitrozemí k Anglické aleji a pokračuje na Mikulčice. Přes Skařiny se pak po zeleném značení vracíme k toku Moravy, od kterého se definitivně odpojujeme u ramene Staré Moravy. Stále po zelené pak dojedeme až do Hodonína, našeho cíle. Tato trasa je sice dlouhá necelých 70 kilometrů, ovšem vzhledem k téměř nulovému převýšení terénu a malém počtu významnějších zastávek po cestě není tak náročná. Tato trasa je tentokrát ryze zaměřená na státní hranici, přímo po ní vede celých 28 km, tedy téměř polovinu celkové trasy.

41

Místopis trasy: BŘECLAV Okresní město, popis viz předchozí trasa. POHANSKO Pohansko je rozsáhlé velkomoravské hradiště z 9. až 11. století vybudované navýspě mezi rameny řek Dyje a Moravy (v té době protékala východněji, než je dnešní řečiště). Spolu s Mikulčicemi a Starým Městem u Uherského Hradiště tvořilo tři nejvýznamnější centra Velkomoravské říše u nás. Hradiště bylo trojdílné: centrum, jižní a severní předhradí. Předpokládá se, že Pohansko bylo v 9. století sídlem příslušníka vládnoucího rodu Mojmírovců a jeho družiny. Od roku 1959 zde probíhají archeologické výzkumy Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Na jižním okraji hradiště je empírový lovecký zámeček z let 1810 - 1812 podle návrhu J. L. Hardmutha, v němž byla po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1998 otevřena archeologická expozice. V blízkosti areálu se též nachází množství vojenských krytů z let 1936-1937, některé z nich jsou zrekonstruovány a přístupné veřejnosti (stezka.cz). Obrázek č. 17 - Pohansko

BERNHARDSTHAL (PERMITÁL) Město při rakouské straně hranic, od Vídně vzdálené 65 km. Do tohoto města je možné z Břeclavi dojet i vlakem Pendolino. Je rakouským příhraničním centrem turistiky s možností využití kol, koní nebo lodí okolo Thaya, což je rakouský název pro Dyji. ANGLICKÁ ALEJ A MORAVSKÁ STEZKA Anglická alej je historická stezka, dnes je zde asfaltová silnice vedoucí lužním lesem. Moravská stezka měří 310 km vedoucí převážně podél řeky Moravy a tvoří spolu s tzv. Jantarovou stezkou páteř Moravsko-slezských dálkových cyklotras, které protínají Slezsko a Moravu od severu k jihu a jejich celková délka je přes tisíc kilometrů. Tyto cyklotrasy, které se setkávají v Olomouci, mají být v budoucnosti součástí panevropských cyklotras – Euro-vela č. 6 (Normandie – Černé moře) a Euro-vela č. 9 (Baltské moře – Jaderské moře). Moravská stezka, měří 310 km a vede převážně podél řeky Moravy (nppodyji.cz). MIKULČICE - VALY Mikulčice-Valy je největší slovanské archeologické naleziště u nás. Od roku 1962 je tato oblast chráněna jako národní kulturní památka a od roku 1963 je zde zřízen Památník Velké Moravy. Valy jsou významné sídlo Velkomoravské říše, jež bylo osídleno již v 7. století a v 9. století opevněné ochrannými valy. V pozdějším období byl areál hlavním sídlem Velké Moravy a vojenskou pevností. Ve středu sídliště je akropole a předhradí. V areálu naleziště byly objeveny základy 25 metrů dlouhé

42

a 9 metrů široké budovy, kterou odborníci označují jako knížecí palác. Kromě něj jsou tu pozůstatky dílen a trojlodního kostela a také tu bylo objeveno více jak 2500 hrobů. Lokalita archeologického naleziště zaujímá plochu 100 hektarů. V areálu byly nalezeny i nejrůznější předměty jako šperky, zbraně či dubové čluny. Objevené exponáty je možné si prohlédnout v místním muzeu. Areálem naleziště vede naučná stezka s informačními tabulemi (vlkani.brontosaurus.cz). Obrázek č. 18 - Mikulčice

SKAŘINY Skařiny, vyhlášeny přírodní rezervací již v roce 1944, leží v nadmořské výšce 160 m. Rezervace tvoří spolu s okolními lesy a loukami nádherný areál, který pro své mimořádné přírodní i krajinné hodnoty tvoří malou oázu klidu v okolní hustě osídlené krajině. Původní rozloha 13 hektarů se, bohužel, zmenšila na dnešních 5,77 hektarů. Snad právě proto je výskyt takových vzácných zvířat, jako např. želvy bahenní (pozorované zde naposledy v roce 1929) již pouze historií. Rezervace Skařiny je jednou z nejcennějších, avšak též nejohroženějších lokalit svého druhu. Na zbytky lužního lesa působí negativně především nedostatek vody, způsobený regulací Moravy. Těžkým zásahem byla plošná těžba porostu a neustálé zmenšování lokality (Balák, 2003). HODONÍN Historie osady rozprostírající se na pravém břehu řeky Moravy sahá už do pozdní doby kamenné. Důležitou křižovatku obchodních cest a důležitý brod přes řeku Moravu střežil hrad postavený již za knížete Břetislava I. (1035 - 1055). Hodonín bývá přiřazován k nejstarším městům Českého státu vůbec. Severní Ferdinandova dráha, první parostrojní železnice na evropském kontinentě otevřená v roce 1841, byla základním předpokladem pro průmyslový rozvoj města. Cukrovary, strojírny, cihelny, ale hlavně tabáková továrna těžily z bezprostřední blízkosti železnice a předurčily Hodonín za jedno z velkých průmyslových center jižní Moravy. K hlavním pamětihodnostem města patří původně renesanční zámeček z 16. století přestavěný do barokní podoby (nyní muzeum), dále pozdně barokní kostel sv. Vavřince z r. 1788 na náměstí, kde je také mariánský sloup z doby vrcholného baroka. Za zmínku stojí i radnice z r. 1904 ve stylu norimberské secese. Barokní kaple sv. Kříže z 18. století slouží jako občasná výstavní síň (slovacko.cz). Obrázek č. 19 – zámek Hodonín

43

TRASA II – VARIANTA B Břeclav – trojmezí Česká republika/Rakousko/Slovensko - Břeclav Popis trasy: Délka trasy: 50 km (25 km voda – rafty, 25 km silnice – auto) Z Břeclavi – pod splavem vyjedeme po Dyji na raftech. Po čtyřech kilometrech se do Dyje napojuje poštorenské odlehčovací rameno z roku 1968, které zkrátilo tok Dyje o cca 4 km. Rameno se využívá zejména při vyšších stavech vody a při opravách splavu v Břeclavi. U odlehčovacího ramena spatříme dřevěný most vedoucí k nalezišti Pohansko. Rakouský břeh Dyje lemují rybářské chaty na kůlech se zavěšenými sítěmi. Cesta je bohatá na pozorování hnízdících čápů a volavek, břehy jsou domovem i bobrů, kteří jsou však téměř k nezastižení. Po 11 kilometrech plavby se na rakouské straně do Dyje připojuje říčka Hametbach, vytékající z rybníku u obce Berhardsthal (Pernitál). Na 17. kilometru se do Dyje vlévá Kyjovka, kousek odtud se v břehu Dyje nachází vojenský kryt. Nedaleko Rabensburgu jsou na březích patrné zbytky původního mostu, který před válkou spojoval Lanžhot s Rabensburgem. Tok Dyje končí na soutoku s Moravou. Přeplavíme se na Slovenskou stranu – uvidíme hraniční kámen s vyobrazením státní hranice tří států, ležící uprostřed řeky. Odtud je to po proudu Moravy asi 2 kilometry k hraničnímu mostu Moravský Svätý Ján – Hohenau. Zde je nezbytné, abychom měli zajištěné auto na odvoz jak skupiny, tak člunů. Po silnici přes Hohenau, Rabensburg, Bernhardsthal a Reintal se vrátíme autem zpět do Břeclavi. Tato varianta cesty na trojmezí vyžaduje specifickou přípravu – zajištění půjčení raftů a zajištění automobilové dopravy pro skupinu i vybavení, proto ji uvádím jen jako jednu z možností. TRASA III Hodonín – Rohatec – Výklopník – Skalica - Sudoměřice – Hodonín Popis trasy: Délka trasy: 31,5 km (12 km pěší, 7,5 km loď, 12 km vlak) Začínáme v Hodoníně - přístavišti, lodí dojedeme přímo po hraniční řece do Rohatce, kde vystoupíme a vydáme se stále po levém břehu proti toku řeky Moravy až k silnici č.55. Přes silniční most přejdeme na druhý břeh řeky, ihned zabočíme doprava na hráz a po hrázi jdeme směrem po proudu řeky až k Baťovu kanálu, po přibližně 250 metrech dojdeme ke Skalici – přístavu, od kterého dojedeme lodí po hraničním kanálu k výklopníku, kde vystoupíme. Po půl kilometru chůze kolmo od Baťova kanálu překročíme hranici se Slovenskem a podél Skalického potoka dojdeme do Skalice. Ze Skalice se pak vydáme po cyklotrase č. 8208 směr státní hranice, naším cíle je město Sudoměřice, cca půl kilometru za hranicemi. Ze Sudoměřic se pak vlakem vrátíme do naší výchozí stanice – Hodonína.

44

Místopis trasy: HODONÍN A PŘÍSTAVIŠTĚ U JEZU Hodonín - toto okresní město je již popsáno v předchozí trase. Centrum vodní turistiky - Přístaviště U Jezu se nachází přibližně 1 km od centra města Hodonína v areálu Veslařského klubu Hodonín u řeky Moravy. Krásy přírody v okolí Hodonína je možné prohlédnout si z paluby výletní lodi Konstancie. V přístavišti je možnost občerstvení v restauraci "Srub". Přístaviště pořádá několik tematických okruhů plaveb - plavba výletní lodí Konstancie, naučnou vyhlídkovou plavbu, pohádkovou plavbu pro děti, poznávací plavba k Výklopníku Sudoměřice nebo školy v přírodě a vícedenní výlety s možností ubytování (batakanal.cz). Obrázek č. 20 – Hodonín – U jezu

ROHATEC Tato velká obec se nachází při lužních lesích podél meandrů řeky Moravy asi 5 km severovýchodně od Hodonína, končí zde Baťův kanál. První doložený záznam o její existenci pochází z druhé poloviny 13. století, kdy byl majitelem Tvrdek z Rohatce. Bývala zde malá pohraniční tvrz a kamenný kostel. Podle středověkých záznamů se místní obyvatelé zabývali rybolovem a lovem raků. Obec leží na okraji vinařské oblasti a pěstování vína zde má dlouhou tradici. Za obcí je na toku Ratíškovického potoka vybudovaná soustava tří menších rybníků, sloužících jako přírodní koupaliště. V obci se nachází raně gotická kaple z období okolo r. 1300, která je bývalým kněžištěm kostela. Dále je tu kaplička z počátku 19. století s lidovými ornamenty. V kostele sv. Bartoloměje z r. 1911 se dochoval původní gotický presbytář ze 14. Století (slovácko.cz). BAŤŮV KANÁL Baťův kanál je 60 km dlouhá vodní cesta procházející celým regionem Slovácko s 13 plavebními komorami, které vyrovnávají výškový rozdíl téměr 19 metrů, se 7 přístavišti a 8 přístavy ve Spytihněvi, Starém Městě, Veselí nad Moravou, ve Vnorovách, Strážnici, Sudoměřice - Výklopník a v Hodoníně. Hloubka Baťova kanálu je průměrně 1,5 metru, šířka asi 12 metrů. Stavba Baťova kanálu byla zahájena 16. října 1934 a financovala ji firma Baťa spolu se státem. Trasa plavební cesty začínala přístavem v Otrokovicích (tehdejším Baťově) a po zhruba 60 kilometrech končila u Rohatce překladištěm lignitu. Součástí výstavby kanálu byly také dva pomocné jezy na Veličce a Radějovce, 23 silničních a hospodářských mostů, sedm lávek, dva sklápěcí mosty, jeden zvedací most úzkokolejné dráhy a další. Z těchto stavebních prvků se ale dochovaly jen některé. Zvláštností byla 262 metrů dlouhá vodní lanovka u Vnorovského jezu, která sloužila

45

k přetahování člunů přes řes řečiště Moravy. Přepravu důležitého ležitého topiva ale i štěrkopísku št a dalších stavebních materiálů materiál zajišťovaly 36 metrů dlouhé nákladní čluny s ponorem 1,2 metru, tažené ažené po kanále koňským ko potahem nebo traktorem, za ideálních vodních podmínek trvalo překonání řekonání celé cesty, oficiálně oficiáln nazývané "průplav Otrokovice Rohatec", přibližně deset hodin. Od Druhé světové tové války kanál chátral až do poloviny 90. let, kdy se z něj n za vydatné finanční podpory místní, stní, krajské i státní správy a EU stala ojedinělá ělá turistická atrakce. atrak Turistům poprvé posloužil v roce 1996, tehdy se po něm projelo 5 000 lidí. Každý rok se statisticky zvýší počet po návštěvníků o 20%, v rocee 2008 jej navštívilo téměř tém 65 000. Provoz na Baťově kanálu začíná za obvykle v dubnu a oficiální „odemykání“ plavební sezóny bývá vždy 1. května, tna, „zamykání“ plavební sezóny vždy 28. října (batakanal.cz). Obrázek č. 21 – Přístav ístav Skalica

VÝKLOPNÍK SUDOMĚŘICE SUDOMĚŘ Technická památka átka Výklopník byla postavena v r. 1939. Toto to zařízení za sloužilo k překládání ekládání uhlí, které se přiváželo p po železniční trati z nedalekého dolu Tomáš v Ratíškovicích. Plněě naložený vagón se pomocí lanového navijáku vtáhnul do místnosti Výklopníku, kde se nachází důmyslná d kolébka s výsypkou. Vagón pak vysypal prašný lignit do připravené lodi. Tyto lodě se plavily po Baťově Ba kanále až po Otrokovice do elektrárny. Pro malé občerstvení je zde k dizpozici bufet, v současné době slouží výklopník také jako rozhledna, kromě prohlídky vnitřního zařízení ízení můžete mů vystoupat i na střechu a prohlédnout si jak českou, tak slovenskou krajinu (batakanal.cz). Obrázek č. 22 - Výklopník

SKALICA Skalica je okresní město ěsto v Trnavském kraji na Slovensku při ři hranicích s Českou republikou. Je zde silniční a železniční ční hraniční hrani přechod. Od roku 1372 byla Skalica uherské svobodné královské město, m kdysi jedno z největších a nejvýznamnějších ějších měst m na dnešním Slovensku. V roce 1918 bylo město sto po několik ně dní sídlem dočasné slovenské vlády. Zachované Za zmínku a městské nalezneme

historické jádro je dnes městská ěstská památková zóna. stojí Rotunda sv. Jiří - starobylá románská stavba hradby z první poloviny 15. století. Ve městě františkánský kostel Panny Marie Sedmibolestné Sedmibolestn

Obrázek č. 23 – rotunda Skalica

46

s klášterem, farní kostel sv. Michaela, jezuitský kostel sv. Františka Xaverského s kolejí, kde dnes sídlí gymnázium, jedno z nejstarších na Slovensku a evangelický (luteránský) kostel podle projektu Dušana Jurkoviče (skalica.sk). SUDOMĚŘICE Sudoměřice jsou nejjižnější obcí na východním břehu řeky Moravy na území České republiky. Obec byla založena v letech 1261 – 1270 zemanem Sudomírem z rodu pánů z Horky v blízkosti staré „vyzvědačské stezky“. Hojnost nálezů z pozdní doby kamenné, starší doby bronzové a rovněž pozůstatky keltské kultury ukazují, že toto místo je jedno z nejrozsáhlejších osídlení v našem regionu od 3. tisíciletí před n. l. až do 13. Století n. l. Ve vesnici se zachovalo několik tradičních usedlostí, tzv. podunajské hliněné domy s tradičně upravenou bílou omítkou a modrým lemem. Na návsi je zachovaný Panský dvůr z 18. stol. Pro německou finanční stráž byl v letech 1942-1943 vystavěn soubor tzv. německých domků (slovacko.cz). Železniční stanice je přibližně 600 metrů za vesnicí, vlakem pojedeme do Hodonína přes železniční most u výklopníku.

3.3.4 Severní trojmezí – Moravskoslezské Beskydy TRASA I Popis trasy: Délka trasy: 13 km (pěší) Z vesnice Hrčava vyrazíme po žlutém značení KČT k místu Pod Hrčavou, odtud pokračujeme na Trojmezí stále po žluté. Z Trojmezí přejdeme po zeleném značení po nově vybudovaném chodníku pro pěší do Trzycatek, zde se napojíme opět na žluté značení, které nás dovede ke státní hranici mezi Polskem a Českou republikou. Půjdeme přímo po hranici přibližně 4 km bez značení až k přírodní rezervaci Bukovec, kde se napojíme na zpevněnou cestu, po které dojdeme k hraničnímu přechodu Bukovec. Od přechodu půjdeme směrem do vnitrození České republiky až k fotbalovému stadionu Bukovec, u kterého zabočíme doprava a přibližně po půl kilometru dojdeme k hájovně pod Bystrým, u které překročíme hraniční most přes Olši. Tady opět navážeme na hranici, po které půjdeme cca 3 km ke značenému rozcestí, na kterém odbočíme doleva na českou stranu. Po 600 metrech dojdeme k chatě Bahenec, našemu cíli a ubytování zároveň. Tato trasa je zaměřená na turisty s dobrou fyzickou kondicí. Místopis trasy: HRČAVA Název Hrčava je odvozen od hrčí, nádorovitých nárůstů na bucích po olámaných větvích. Hrčava byla založena v 17. století jako součást polské obce Javorzynka. Významný okamžik pro obec znamenal rozpad Rakousko-Uherska v roce 1918, kdy se

47

Těšínsko stalo předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Obyvatelé Hrčavy se hlásili k české národnosti a usilovali o oddělení od Javorzynky a k přičlenění k ČSR. Podařilo se jim to v roce 1924. Tehdy Hrčava získala status samostatné osady a teprve v roce 1927 status samostatné obce. Hrčava se svými 280 obyvateli patří k nejmenším samostatným obcím v České republice a je nejvýchodnější vesnicí v zemi. Lze rovněž říci, že Hrčava je obcí vycházejícího slunce České republiky. Teoreticky tam vychází slunce o 17 minut 48 sekund dříve než v Praze. Nedaleko nalezneme stavbu Lurdské jeskyně s Lurdskou Madonou u lesního pramenu. Na okraji Hrčavy teče pozoruhodný potok, který protéká třemi státy a v každém má jiný název. Pramení v Polsku jako Vavřačův potok, skrz Česko teče jako Kubankovský potok, aby pak pokračoval na území Slovenska jako Gorylův potok (trojmezí.wz.cz). Obrázek č. 24 - Hrčava

TROJMEZÍ Trojmezí je společný bod všech tři států, bod, kde se stýkají hranice České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky. Protože tento trojmezní bod se nachází ve strži koryta potoka hluboké asi 8 m a široké asi 34 m, nebylo jej možno osadit jediným hraničním kamenem, takže tento trojmezní bod (oficiálně „trojstátní bod Beskydy“) je určen pouze geometricky. Je to střed trojúhelníka, jež tvoří tři monolity z leštěné žuly. Jsou vysoké přibližně 2 metry. Žulové monolity dopravil do prostranství trojmezí vrtulník a tyto pak byly vztyčeny 22. 6. 1995. Vrchní část monolitu váží asi 560 kg, spodní část 370 kg. Monolity jsou opatřené státními znaky jednotlivých států a jejich názvy, do válcových otvorů podstavců jednotlivých monolitů byly pak ve válcových kovových pouzdrech uloženy pamětní dokumenty - různé listiny, tehdejší noviny a mince. V létě 2007 pak byly břehy strže jak na polsko-slovenské hranici, tak česko-polské hranici spojeny dřevěnými mosty pro pěší (Karpecki, 25). Trojmezní bod je také bodem, kde začíná 762 km dlouhá společná česko-polská hranice i hranice československá dlouhá 251,8 km (začíná zde totiž číslování hraničních kamenů). Trojmezí je zároveň nejjižnějším bodem česko-polské hranice. Obrázek č. 25 – Severní trojmezí

BUKOVEC Bukovec založil roku 1353 těšínský kníže Kazimír darováním asi 147 hektarů lesa jistému Grosovi, který se stal také prvním fojtem Bukovce. První obyvatelé se živili kácením bukových lesů - odtud název obce, postupně se však obyvatelstvo začalo zabývat rolnictvím a poté, co do Bukovce začali přicházet Valaši, kteří se živili horským pastevectvím, se začalo rozmáhat i toto řemeslo. Na rozvoji obce se podílel

48

také fakt, že obec ležela na Solné stezce, která vedla od polských solných dolů ve Veličce přes Krakov, Bukovec a Písek do Jablunkova. Blízkost hranice způsobila i rozvoj pašeráctví - pašovalo se vždycky to, co bylo právě na jedné nebo druhé straně hranice levnější (v minulosti to byl například alkohol, nebo koně). V Bukovci se zachovaly roubené stavby postavené v 19. století, včetně místního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Bukovec se může pyšnit 360 let starým jilmem lysým, který je chráněný a může se pochlubit titulem největší jilm v ČR. Bukovec je rovněž název pro státní přírodní rezervaci o rozloze 30 hektarů, která se nachází kolem potoka Olecky, přímo v sousedství státní hranice. Předmětem ochrany je rašelinná louka, na které rostou vztavače - vzácní zástupci čeledi orchidejí. Zajímavosti místní přírody popisuje naučná stezka. Z vrcholu Bukovce je za dobrého počasí rozhled také na západní část Krkonoš (Balák, 2003). PLENISKO Plenisko je přirozený pralesovitý porost pod vrcholem Kyčera, s prameništěm potoka Bystrý. Je státní přírodní rezervací o rozloze 16 hektarů. Rezervace je tvořena porosty ve věku 60 – 220 let, kde horní etáž tvoří velmi staré výstavky jedle, buku, klenu a smrku. Prameniště je vhodným biotopem mloka skvrnitého a žije zde i kriticky ohrožená zmije obecná (Balák, 2003). BAHENEC Chata Bahenec se nachází ve velice zachovalém prostředí, turisticky málo využívaném, ve výšce 850 metrů mezi lesy a malými chaloupkami. Nabízí i wellness pobyty v zavedených pivních lázních. TRASA II Bahenec – Kyčera – Velký Stožek – Malý Stožek – Cieslar – Velký Sošov – Velká Čantoryje - Nýdek Popis trasy: Délka trasy: 18 km (pěší) Z chaty Bahenec vyrazíme na sever po česko - polské hranici k vrcholu Kyčera, kde se potkává zelené, žluté a červené značení KČT. My se budeme cca 1,5 km držet žlutého značení, které pak odbíhá od hranice k chatě Stožek na polskou stranu hranice. My budeme ovšem pokračovat po hranici přes Velký Stožek na Malý Stožek. Pod Malým Stožkem vede modré značení přes Cieslar naVelký Sošov, dále přes Beskydské sedlo na Velkou Čantoryji. Po modré dojdeme až k chatě na Čantoryji, kde se odkloníme od hranice směrem do ČR, dojdeme ke křižovatce modrého a červeného značení – Pod chatou na Čantoryji a po červeném značení, podél naučné stezky Rytířská přes památník J. Třanovského dojdeme až do Nýdku, našeho cíle. Tato trasa je hřebenová, celých 17,5 km z 18 km vede přímo po státní hranici.

49

Místopis trasy: KYČERA Vrchol Kyčera (polsky Kiczory) je se svými 989 metry druhým nejvyšším vrcholem na hranici České republiky a Polska. Na jejich jižních svazích je vyhlášené chráněné území Plenisko. 300 metrů jižné pod vrcholem je pramen Bystrého potoku, který s pohořím tvoří přirozenou státní hranici mezi Českem a Polskem, a který se vlévá v údolí do řeky Olše. VELKÝ STOŽEK Velký Stožek (polsky StoŜek Wielki) je hora vysoká 978 metrů. Na polské straně hory je pod vrcholem turistická chata, vybudovaná v roce 1922. Z vrcholku je krásný výhled směrem do Polska. Na jižním úbočí je hraniční přechod do Polska pro pěší turisty či pro cyklisty (tipynavylety.cz).

Obrázek č. 26 – chata na Velkém Stožku

VELKÝ SOŠOV Částečně zalesněný vrch Velký Sošov (polsky Soszow Wielki) je se svými 885 metry součástí pásma Čantoryje - nachází se mezi vrcholy Velká Čantoryje a Velký Stožek. Vrchol je dostupný z české i polské strany, na polské straně Velkého Sošova je lyžařský vlek. Z vrcholu je výhled na Velkou Čantoryji, na Slezské Beskydy, na území Polska a na město Wisła v Polsku. Na polské straně kopce u stezky je krčma Lepiarzówka.

Obrázek č. 27 chata na Velkém Sošově

BESKYDSKÉ SEDLO Beskydské sedlo (680 m. n. m.) je turistické rozcestí a sedlo mezi vrcholy Velká Čantorie a Velký Sošov. Sedlo fungovalo jako hraniční přechod pro malý pohraniční styk, dnes je kontrolní budka zavřená. VELKÁ ČANTORYJA Velká Čantoryje (polsky Wielka Czantoria) je nejvyšším vrcholem Slezských Beskyd, na západním úbočí hory se nachází Národní přírodní rezervace Čantoryja, která mj. chrání na rozloze 40 hektarů poslední tisy v Beskydech. Na hřebeni byla postavena v roce 1904 polským turistickým svazem turistická chata Čantoryje, která dodnes zajišťuje jak občerstvení, tak ubytování. V roce 2004 proběhly oslavy ke sto letům

50

turistiky a chaty, při této příležitosti byla vybudována o 600 metrů dál u vysílače nová rozhledna, která zajišťuje kruhový výhled z 21 metrů vysoké plošiny. Je naší nejvýchodnější rozhlednou. Velká Čantoryje je opředena pověstmi – v hoře prý spí už po dlouhá staletí slezské národní vojsko. Legenda o spících rytířích byla inspirací pro zřízení česko-polské naučné "Rytířské stezky" o délce 10 km nebo 20 km (tisícovky.cz). Obrázek č. 28 – rozhledna na Velké Čantoryji

RYTÍŘSKÁ STEZKA Rytířská stezka je po české straně dlouhá 10,1 km, má 7 zastavení a převýšení 579 m. Polská část Rytířské stezky je dlouhá dalších 10 km a zavede nás až do lázeňského městečka Ustroň. Na trase se dovíme zajímavosti z oblasti Čantoryje, příběh Jiřího Třanovského, básníka a evangelického kněze, kterému zde byl postaven památník, pověst o rytířích, informace o okolních lesích a divokých zvířatech a také o tom, jak se v oblasti Velké Čantoryje žilo kdysi (Vampulová, 2007). NÝDEK Nýdek je umístěn ve slepém údolí - tedy v údolí jen s jednou cestou tam i zpět, byl poprvé písemně zmíněn roku 1430. Nejstarší dochovanou památkou je kostelík sv. Mikuláše z roku 1576. Je to roubená stavba, pobitá šindelem a stojící na kamenné podezdívce. Evangelíci se v době náboženské nesvobody tajně scházeli ke svým bohoslužbám v lesích v místě zvaném Zakamien. Zde je umístěna pamětní deska připomínající místního evangelického pastora J. Třanovského, který byl současníkem J. A. Komenského a měl i podobný životní osud. V obci můžeme také vidět původní dřevěné chalupy, například lidovou stavbu bývalého kurloku (domu s pecí bez komína) z konce 18. Století (tipynavylety.cz).

51

3.4 Dotazník pro cestovní kanceláře Vyhodnocení turistického programu v pohraničních oblastech ČR Pokyny pro vyplnění dotazníku: Na otázky lze odpovídat pouze jednou odpovědí, více odpovědí není možné vybrat. Pokud u některé otázky nenaleznete odpověď, se kterou byste se ztotožnili, neodpovídejte prosím na tuto otázku. Dotazník je anonymní. Otázky: 1. Prodává Vaše CK zájezdy zaměřené na pěší nebo cykloturistiku? A. ano B. ne 2. Pokud Vaše CK zájezdy tohoto typu neprodává, je to z důvodu: A. nezájmu zákazníku v místě sídla CK B. nedostatečné nabídky těchto zájezdů na trhu C. naše zaměření je na jiné druhy turistiky (např. lyžařská, vinařská) 3. Zájezdy zaměřené na pěší a cykloturistiku, které Vaše CK prodává: A. Vytváříme si je sami – vlastní prodej B. pouze přeprodáváme zájezdy jiných CK C. obojí – vytváříme, i přeprodáváme D. ani jedna varianta – ani nevytváříme, ani nepřeprodáváme 4. Vaše CK se zaměřuje spíše na pěší a cyklozájezdy: A. domácí – v rámci ČR B. zahraniční C. obě varianty D. ani jedna varianta 5. Pokud se zaměřujete pouze na zahraniční nabídku, je to z důvodu: A. nezájmu zákazníků o domácí nabídku B. neatraktivností domácí nabídky C. špatné zkušenosti v minulosti 6. Zájezdy s pěší a cykloturistickou tématikou tvoří z Vaší celkové nabídky zájezdů: A. zanedbatelnou část B. jednu z hlavních částí nabídky C. významnou část naší nabídky 7. Jak je Vaše CK spokojená se současnou nabídkou zájezdů tohoto typu na trhu? A. velmi spokojená B. nabídka je dostačující C. nabídka je nedostačující 8. Jak Vaši CK zaujala tato nabídka turistických programů v pohraničních oblastech?

52

A. velmi nás zaujala B. docela nás zaujala C. spíše nás nezaujala D. vůbec nás nezaujala 9. Pokud Vás tato nabídka něčím zaujala, bylo to: A. protože se nám líbila různorodost vybraných oblastí (každá oblast nabízí něco jiného) B. výběrem pohraniční jako netradiční oblastní s dobrým potenciálem C. protože nás zaujala kombinace pěší a cykloturistiky D. její dobrou propracovaností 10. Je tato nabídka pro Vás zajímavá natolik, že byste zvažovali zahrnout ji, nebo její část, do svého prodeje? A. ano, nabídka nás zaujala celkově B. ano, ale jen určitou část C. nevíme, možná na zkušební dobu do budoucna D. ne, naše nabídka je dostatečná, nebo máme jiné zaměření E. ne, tato nabídka nás nezaujala, nemáme zájem o prodej těchto zájezdů 11. Pokud by Vaše CK zvažovala zařazení pouze jedné části nabídky, bylo by to pravděpodobně: A. Západní trojmezí B. Jižní trojmezí C. Východní trojmezí D. Severní trojmezí 12. Pokud byste měli jmenovat nějakou část, která Vás vysloveně nezaujala, bylo by to: A. Západní trojmezí B. Jižní trojmezí C. Východní trojmezí D. Severní trojmezí E. Žádné – všechny nás zaujali 13. Pokud byste měli nabídce něco vytknout, pravděpodobně by to bylo: A. neodborné zpracování B. malá přehlednost C. nízká atraktivita vybraných oblastí D. nabídce nemáme co vytknout

53

LEGENDA – vysvětlivky: Cestovní kancelář č. 1: Cestovní kancelář č. 2: Cestovní kancelář č. 3: Cestovní kancelář č. 4: Cestovní kancelář č. 5: Postup vyhodnocování: S dotazníkem jsem oslovila celkem 5 cestovních kanceláří působících na českém trhu, z toho čtyři kanceláře zaměřené na domácí prodej (prodej vlastních zájezdů a přeprodávání zájezdů ostatních CK) a jednu kancelář incommingovou (zaměřenou na prodej vlastních zájezdů zahraničním klientům, kteří navštěvují ČR). Jednotlivým cestovním kancelářím jsem při vyhodnocování pro lepší přehlednost přidělila odlišné barvy, abych v rámci jednoho dotazníku mohla ukázat rozmanitost všech odpovědí, závisejících na zaměření CK a v neposlední řadě na skladbě jejích klientů či místem jejich působení. Dotazník je anonymní. Slovní vyhodnocení dotazníku: 80% dotázaných cestovních kanceláří uvedlo, že se prodejem (ať už zaměřeným na domácí zákazníky nebo zahraniční) zájezdů s pěší a cykloturistickou tématikou zabývá, pouze jedna uvedla, že tyto zájezdy ve své nabídce nemá zařazeny, a to z důvodů zaměření na jiné druhy turistiky. Z vyhodnocení dotazníků vyplývá, že celkově tato vlastní nabídka vytvořených turistických tras v pohraničních oblastech ČR oslovené cestovní kanceláře zaujala, a byť tento druh zájezdů u většiny tvoří jen malou část jejich celkové nabídky, nebrání se alespoň vyzkoušet zařazení takovéto nabídky nebo její části do svého sortimentu. Zejména velmi kladně byla hodnocena část Jižní trojmezí, která zaujala téměř všechny dotázané CK, dvě kanceláře z pěti pak uvedly, že by váhaly nad zařazením Severního a Západního trojmezí a to z důvodu malé atraktivnosti těchto lokalit. Celkově se pak kanceláře z 80% shodly, že k této nabídce nemají žádné negativní výhrady.

54

Závěr Tato práce byla zpracovávána se záměrem seznámit se s možnostmi pěší turistiky a cykloturistiky v pohraničních oblastech ČR a vytvořit zajímavou nabídku výletů do těchto oblastí. V teoretické části jsem se zabývala turistikou obecně – její historií, dělením a rovněž tak charakteristikou ČR z geografického hlediska, se zaměřením na popis pohraničních oblastí. V praktické části jsem nejprve popsala aktuální zmapování konkurence ostatních cestovních kanceláří zaměřených na cykloturistiku a pěší turistiku na našem trhu. Dále jsem se v praktické části věnovala sestavení jednotlivých tras a to na základě vlastní práce v terénu, nasbíraných materiálů, fotografií a zjištěných dat. S vytvořenou nabídkou jsem oslovila pět cestovních kanceláří na našem trhu, čtyři z nich byly zaměřeny na domácí turismus, jedna na příjezdový turismus. Oslovené cestovní kanceláře (dále jen CK) po zhodnocení nabídky zodpověděly na otázky v mnou vypracovaném dotazníku. Z vyhodnocení navrácených dotazníků vyplynulo, že oblast s největším potenciálem a atraktivitou pro CK je Jižní trojmezí - tedy Šumava, dále pak Východní trojmezí – Slovácko a Podyjí, a na stejné úrovni pak trojmezí Západní (Ašsko a Chebsko) a Severní (Moravskoslezské Beskydy). Celkové ohodnocení nabídky bylo převážně kladné – pokud vybrané cestovní kanceláře zájezdy tohoto zaměření ve své nabídce měly zahrnuty, vyjádřily potenciální zájem o zařazení nabídky nebo její části do svého sortimentu do budoucna, pouze jedna prozatím neplánuje zájezdy pro cyklo a pěší turistiku a jedna tuto nabídku odmítla z důvodu zaměření na jiné druhy zájezdů. Z celkového hodnocení vytvořené nabídky tedy vyplynulo, že pohraniční oblasti ČR jsou pro cestovní kanceláře dostatečně turisticky atraktivní a do budoucna se dá předpokládat rozvoj cestovního ruchu v těchto oblastech.

55

Seznam použité literatury Literatura: 1.

BALÁK, I. a kol. Národní parky a chráněné krajinné oblasti. Praha: Olympia, 2003. ISBN 80 – 7033 – 808 – 3.

2.

BALDA, P. a kol. Šumava – Lipensko a Prachaticko. Praha: Kartografie Praha, 2003. ISBN 80 – 7011 – 737 – 0.

3.

BOUDOVÁ, D. a kol. Šumava – Železnorudsko, turistický průvodce. Praha: Kartografie Praha, 2003. ISBN 80 – 7011 – 736 – 2.

4.

FEŘTEK, T. Křížem krážem po českých horách pěšky i na kole. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978 – 80 – 253 – 0375 – 7.

5.

JETMAR Marek. Cestovní ruch v příhraničních oblastech. Praha:Vysoká škola hotelová v Praze, 2007. ISBN 978-80-86578-65-1.

6.

LANDA, P., LIŠKOVÁ, J. Rekreační cyklistika. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0726-8.

7.

MC MANNERS, H. Turista – 101 praktických rad. 1. vyd. Ikar, 1999. ISBN 0 – 7513 – 0509 – X.

8.

MÍCHAL, I., PETŘÍČEK, V. a kol. Péče o chráněná území I. a II. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Praha 1999.

9.

NEUMAN, J. a kol. Turistika a sporty v přírodě. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-391-9.

10.

OBŮRKOVÁ, E. Kam na jižní Moravě. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80 – 251 – 0740 – X.

11.

PÁSKOVÁ, M. a ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002.

12.

SKEŘIL, M., ČEGAN, P. Cykloturistika pro všechny. Ostrava: Montanex, a. s., 2003. ISBN 80-7225-108-2.

13.

SOULEK, I., MARTINEK, K. Cyklistika. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. ISBN 80 – 7169-951-9.

14.

SPOUSTA, V. (1996). Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: Pedagogická fakulta.

15.

SÝKORA, B. a kol. Turistika a sporty v přírodě. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 224s.

16.

VAMPULOVÁ, M. a kol. Outdoorový průvodce Beskydy a Javorníky.Praha: Grada, 2007. ISBN 978 – 80 – 247 – 2021 – 0.

56

17.

VÍT, J. Ašsko a Chebsko. Praha: Olympia, 2007. ISBN: 978–80–7376–036–6

18.

VYŠKOVSKÝ, J. a kol. Turistika. 1.vyd. Brno: MU, 1992. ISBN 80-210-04967.

19.

VYŠKOVSKÝ, J. a kol. Turistika a sporty v přírodě. 1. vyd. Brno: MU, 1997. ISBN 80-210-1552-7.

20.

WINKLER, J., PETRUSEK, M. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-164-1.

Internetové zdroje: 21.

BALOGH, D. Černé jezero [online]. Má vlast, c2007 [cit. 2009-02-18]. Dostupné z WWW: .

22.

Baťův kanál [online]. Oficiální stránky CA Baťův kanál. [cit. 2009-01-22]. Dostupné z WWW: .

23.

Bukovec [online]. Beskydy, c2008. [cit. 2009-01-22]. Dostupné z WWW: .

24.

Historie turistiky [online]. Klub českých turistů [2005-2006] [cit. 2009-01-22]. Dostupné z WWW: http://web.kct.cz/historie-turistiky.

25.

KARPECKI, K. Obec Hrčava [online]. Tipy na výlety [2001-2009] [cit. 200904-25]. Dostupné z WWW: .

26.

KURZ, M. Přední Zvonková [online]. Zaniklé obce, c2007 [cit. 2009-02-07]. Dostupné z WWW: .

27.

LAZÁREK, P. Historie turistiky [online]. Správa Národního parku Podyjí, c2007 [cit. 2009-01-20]. Dostupné z: .

28.

Město Aš [online]. Oficiální web města Aš [2000-2009] [cit. 2009-01-22]. Dostupné z WWW: .

29.

Město Skalica [online]. Oficiální stránky města Skalice, c2005. [cit. 2009-0122]. Dostupné z WWW: .

30.

Mikulčice [online]. Brontosaurus Mikulčice [1997-2008] [cit. 2009-03-09]. Dostupné z WWW: .

31.

Moravskoslezské Beskydy [online]. Tisícovky s.r.o. [2002-2009] [cit. 2009-0312]. Dostupné z WWW: .

32.

Moravskoslezský kraj [online]. Tipy na výlety [2005-2008] [cit. 2009-01-25]. Dostupné z WWW: .

57

33.

Národní park Pohansko [online]. Šternberkovo přírodovědné muzeum [cit. 2009-02-07]. Dostupné z WWW: .

34.

Plechý [online]. Regionální informační systém [2005-2008] [cit. 2009-03-09]. Dostupné z WWW: .

35.

Programy a trasy [online]. Region Slovácko, c2008 [cit. 2009-02-07]. Dostupné z WWW: .

36.

Sport a turistika [online]. ŠumavaNet [1997-2007] [cit. 2009-01-22]. Dostupné z WWW: .

37.

SÝKORA, M. Trojmezí [online]. Paladix – foto online [1998-2009] [cit. 200904-25]. Dostupné z WWW: .

38.

Špičácký tunel [online]. České dráhy [2001-2009] [cit. 2009-03-12]. Dostupné z WWW: .

39.

Trojmezí Hrčava [online]. Trojmezí, c2005. [cit. 2009-03-12]. Dostupné z WWW: .

40.

Třístoličník [online]. Lipensko a Šumava [2004-2009] [cit. 2009-03-12]. Dostupné z WWW: .

41.

Turistika [online]. Mikulov, město s vůní jihu, c2008 [cit. 2009-02-07]. Dostupné z WWW: .

42.

Vrch Ostrý [online]. České hory [1999-2009] [cit. 2009-01-25]. Dostupné z WWW: .

43.

Wikipedie – otevřená encyklopedie [online]. Wikipedie, [2001-2009]. [cit. 200903-12]. Dostupné z WWW: .

44.

Železná Ruda [online]. Železná Ruda – informační středisko [cit. 2009-02-18]. Dostupné z WWW: .

58

Seznam obrázků použitých v praktické části: Obrázek č. 1 – Západní trojmezí – vlastní foto Obrázek č. 2 – město Aš – vlastní foto Obrázek č. 3 – Starý Hrozňatov – vlastní foto Obrázek č. 4 – Kyselecký hamr – autorem Karlovarský kraj [2009-05-02] Obrázek č. 5 – Střed Evropy – autorem David Braunstein [2009-05-02] Obrázek č. 6 – Třístoličník – vlastní foto Obrázek č. 7 – Jižní trojmezí – vlastní foto Obrázek č. 8 – Schwarzenberský plavební kanál – autorem ČTK [2009-05-02] Obrázek č. 9 – hraniční přechod Koranda – vlastní foto Obrázek č. 10 – Vítkův kámen – autorem Václav Šilhavý [2009-05-02] Obrázek č. 11 – Lipenská přehrada – autorem Jitka Křišťálová [2009-05-02] Obrázek č. 12 – Čertovo jezero – vlastní foto Obrázek č. 13 – Černé jezero – autorem Jan Kavale [2009-05-02] Obrázek č. 14 – Mikulov – autorem Czech tourism [2009-05-02] Obrázek č. 15 – kolonáda na Rajstně – vlastní foto Obrázek č. 16 – kostel Poštorná – autorem Kecahcam [2009-05-02] Obrázek č. 17 – Pohansko – vlastní foto Obrázek č. 18 – Mikulčice – vlastní foto Obrázek č. 19 – zámek Hodonín – portál Turistik – autorem uživatel [2009-05-02] Obrázek č. 20 – Hodonín – U jezu – vlastní foto Obrázek č. 21 – přístav Skalica – vlastní foto Obrázek č. 22 – Výklopník – portál Turistik – autorem uživatel [2009-05-02] Obrázek č. 23 – rotunda Skalica – autorem Filip Prutkay [2009-05-02] Obrázek č. 24 – Hrčava – Panoramio foto[2009-05-02] Obrázek č. 25 – Severní trojmezí – vlastní foto Obrázek č. 26 – chata na Velkém Stožku – Panoramio foto – autorem Krystyna Forys [2009-05-02] Obrázek č. 27 - chata na Velkém Sošově – Panoramio foto – autorem Stenyk[2009-0502] Obrázek č. 28 – rozhledna na Velké Čantoryji – Panoramio foto – autorem Ivec62 [2009-05-02]

59

Přílohy Seznam příloh: Příloha č.1 – Západní trojmezí, trasa I Příloha č.2 – Západní trojmezí, trasa II Příloha č.3 – Jižní trojmezí, trasa I Příloha č.4 – Jižní trojmezí, trasa II Příloha č.5 – Jižní trojmezí, trasa III Příloha č.6 – Východní trojmezí, trasa I Příloha č.7 – Východní trojmezí, trasa II Příloha č.8 – Východní trojmezí, trasa III Příloha č.9 – Severní trojmezí, trasa I Příloha č.10 – Severní trojmezí, trasa II

60

Příloha č. 1 – Západní trojmezí, trasa I

Mapa trasy v měřítku 1:250000

km 0 2,4 6,8 8,8 16,7 25,8 30,2 34,3 36,3 44,3 49,2 50 53

místo Hranice (město) Trojmezí (obec) Trojmezí (hranice) Lužní potok Nad Peklem Aš významné hraniční mezníky Kančí údolí přírodní park Smrčiny Pomezná Klest Komorní Hůrka Skalka - hotel Stein

n.m. výška 581 m 598 m 544 m 551 -613 m 619 m 648 m 649 m 599 m 564 m 445 m 469 m 471 m 458 m

typ cesty s s t t s s s s s s s s s

doprava kolo kolo kolo pěší kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo

nadmořská výška v m

Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová), t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá)

délka trasy v km

Výškový profil trasy

61

Příloha č. 2 – Západní trojmezí, trasa II

Mapa trasy v měřítku 1:250000

km 0 0,5 2,5 6 7,2 10 12,7 13,6 17,6 20,6 25,7 27

místo Starý Hrozňatov Loreta Kozly Mýtina Kyselecký Hamr Oldřichov Dyleň Střed Evropy historické mezníky Střed Evropy U Alexe Vysoká

n.m. výška 467 m 510 m 356 m 562 m 541 m 651 m 940 m 821 m 827 - 750 821 m 740 m 666 m

typ cesty s s s/t s s/t s/t t s/t t t t/s s

doprava kolo kolo kolo kolo kolo/pěší kolo kolo kolo pěší kolo kolo kolo

nadmořská výška v m

Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová), t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá)

délka trasy v km

Výškový profil trasy

62

Příloha č. 3 – Jižní trojmezí, trasa I

Mapa trasy v měřítku 1:250000

km 0 21 25 28,2 30,2 31 32,1 32,6 34,5 38,2 43,5

místo Nová Pec Nové Údolí Rossenauerova nádrž Třístoličník Trojmezná Trojmezí Rakouská louka Plechý Plešné jezero Rossbach Nová Pec

n.m. výška 793 m 801 m 916 m 1311 m 1364 m 1321 m 1345 m 1378 m 1090 m 898 m 744 m

typ cesty ž t t t t t t t t t s

doprava vlak pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší

nadmořská výška v m

Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová); t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá); ž = železnice

délka trasy v km délka trasy v km

Výškový profil trasy

63

Příloha č. 4 – Jižní trojmezí, trasa II

Mapa trasy v měřítku 1:250000

nadmořská výška v m

km místo n.m. výška typ cesty doprava 0 Zadní Zvonková 863 m s kolo 2 Z. Zvonková - hr. přechod 866 m s kolo 15 Ježová 806 m t/s kolo 16,5 U Korandy 790 m t/s kolo 19 hr. přechod Koranda 745 m t/s kolo 21,5 U Korandy 790 m t/s kolo 27 Svatý Tomáš 982 m t/s kolo 27,5 Vítkův kámen 1035 m t/s pěší 28 Svatý Tomáš 982 m t/s kolo 36 Janova cesta 768 m s kolo 37 U mostu 746 m s kolo 38 Kyselov 738 m s kolo 43 Račín 762 m t/s kolo 48 Přední Zvonková 853 m s kolo 49,8 Zadní Zvonková 863 m s kolo Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová); t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá); ž = železnice

délka trasy v km

Výškový profil trasy

64

Příloha č.5 – Jižní trojmezí, trasa III

Mapa trasy v měřítku 1:250000

km 0 1,8 5,5 8 11,5 13 15,5 18 22 23,5 39,5

místo Železná Ruda centrum pomník A. Kašpara Čertovo jezero Černé jezero Bílá Strž Stateček vrchol Ostrý Stateček Hamry - rozcestí Hojsova Stráž Železná Ruda ž.st.

n.m.výška 778 m 936 m 1030 m 1038 m 967 m 965 m 1293 m 955 m 640 m 748 m 787 m

typ cesty s s/t t s s t t s/t s s ž

doprava pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší vlak

nadmořská výška v m

Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová); t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá); ž = železnice

délka trasy v km délka trasy v km

Výškový profil trasy

65

Příloha č.6 – Východní trojmezí, trasa I

Mapa trasy v měřítku 1:250000

km 0 1,5 5,2 7,5 11 14,5 17 19,5 22,5 27,5 32 33

místo Mikulov křižovatka s cykotasou Nový rybník, zámeček Sedlec - Kolonie Úvaly Rajstna Valtice Lipová Boří Dvůr Františkův rybník Poštorná Břeclav

n.m. výška 237 m 204 m 187 m 175 m 207 m 281 m 192 m 235 m 203 m 165 m 161 m 156 m

typ cesty s s s s s s s s s s s s

doprava kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo

nadmořská výška v m

Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová); t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá); ž = železnice; v = voda

délka trasy v km délka trasy v km

Výškový profil trasy

66

Příloha č.7 – Východní trojmezí, trasa II

Mapa trasy v měřítku 1:250000

km 0 4,5 8 12 14 17 33 45 58,3 61 62,7 68,5

místo Břeclav Pohansko Nad Německými loukami hranice CZ/A Reintal Bernhardsthal hranice A/SK hranice SK/CZ Anglická alej Mikulčice Skařiny Hodonín - ž.st.

n.m. výška 156 m 175 m 162 m 188 m 165 m 166 m 155 m 154 m 162 m 157 m 169 m 166 m

typ cesty s s s s s s/t s s/t t t t/s s

doprava kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo kolo

nadmořská výška v m

Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová); t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá); ž = železnice; v = voda

délka trasy v km délka trasy v km

Výškový profil trasy

67

Příloha č.8 – Východní trojmezí, trasa III

Mapa trasy v měřítku 1:250000

km 0 1 7 8,6 9,5 11,5 12 15,2 18 19,5 31,5

místo Hodonín přístaviště Rohatec hráz k Baťovu kanálu přístaviště Skalica přístaviště Výklopník hranice CZ/SK Skalica Hranice SK/CZ Sudoměřice, ž.st. Hodonín, ž.st.

n.m. výška 166 m 162 m 167 m 163 m 165 m 167 m 167 m 179 m 181 m 169 m 166 m

typ cesty t v t/s t v t t t/s s s ž

doprava pěší loď pěší pěší loď pěší pěší pěší pěší vlak vlak

nadmořská výška v m

Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová); t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá); ž = železnice; v = voda

délka trasy v km délka trasy v km

Výškový profil trasy

68

Příloha č.9 – Severní trojmezí, trasa I

Mapa trasy v měřítku 1:250000

km 0 1 2 3 4 8,5 9,5 10 12 13

místo Hrčava Pod Hrčavou Trojmezí Trzycatek státní hranice CZ/PL Bukovec - hranice CZ/PL Bukovec - fotbal.stadion hájovna pod Bystrým Bystrý Bahenec

n.m. výška 603 m 513 m 563 m 612 m 667 m 499 m 455 m 470 m 663 m 772 m

typ cesty s t t t t s s/t t t t

doprava pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší

nadmořská výška v m

Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová); t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá);

délka trasy v km délka trasy v km

Výškový profil trasy

69

Příloha č.10 – Severní trojmezí, trasa II

Mapa trasy v měřítku 1:250000

km 0 2,2 4,2 5,3 6,5 8 10,5 13,4 14 14,5 15,5 18

místo Bahenec Kyčera Velký Stožek Malý Stožek Cieslar Velký Sošov Beskydské sedlo Velká Čantoryje - rozhledna Velká Čantoryje - chata Pod chatou památník J.Třanovského Nýdek

n.m. výška 772 m 989 m 978 m 843 m 921 m 885 m 680 m 995 m 947 m 872 m 727 m 415 m

typ cesty t t t t t t t t t t t s

doprava pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší pěší

nadmořská výška v m

Legenda: s = silnice = zpevněná cesta (asfaltová); t = terén = nezpevněná cesta (lesní, polní, kamenitá);

délka trasy v km délka trasy v km

Výškový profil trasy

70