Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra cestovního ruchu
TURISTICKÁ OBLAST JESENÍKY – MOŽNOSTI PRO TĚLESNĚ POSTIŽENÉ NÁVŠTĚVNÍKY
Markéta Švecová
Jihlava 2009
Turistická oblast Jeseníky – možnosti pro tělesně postižené návštěvníky
Mnohokrát děkuji RNDr. Evě Janouškové Ph.D. za velkorysou pomoc při zpracování mé bakalářské práce. Děkuji také paní Pavlů z jesenického informačního centra, která mi ochotně vždy se vším pomohla a poradila, panu Zdeňku Berkovi ze svazu tělesně postižených v České republice, o. s., okresní výbor Olomouc a panu Mgr. Milanu Langerovi, předsedovi Krajské rady zdravotně postižených za jejich ochotu a vstřícnost.
Turistická oblast Jeseníky – možnosti pro tělesně postižené návštěvníky Bakalářská práce
Markéta Švecová
Vysoká škola polytechnická v Jihlavě Katedra cestovního ruchu
Vedoucí práce: RNDr. Eva Janoušková Ph.D.
Stupeň odborné kvalifikace: bakalář
Jihlava 2009
Copyright©Markéta Švecová 2009
Abstrakt ŠVECOVÁ Markéta: Turistická oblast Jeseníky – možnosti pro tělesně postižené návštěvníky. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce RNDr. Eva Janoušková Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2009. 68 stran Problematika tělesně postižených lidí, kteří chtějí cestovat, „začlenit“ se do normálního života mě velice zaujala. Musím se přiznat, že do doby, než jsem začala psát svoji bakalářskou práci, nikdy jsem si neuvědomila, jak to tělesně postižení lidé mají složité především v oblasti cestovního ruchu. Tito handicapovaní turisté mají stejné právo cestovat a objevovat nová místa tak, jako zdraví lidé. Proto jsem se rozhodla zmapovat přístupnost turistické oblasti Jeseníky. Zaměřila jsem se především na hlavní turistické trasy, kterými Jeseníky lákají své návštěvníky. Mým cílem je ukázat veřejnosti, že tyto hory nejsou takřka přístupné tělesně postiženým turistům a příslušné orgány by měly zkusit tuto situaci začít řešit. Pro mou práci jsem využila především internetových stránek organizací pro tělesně postižené, webových stránek Olomouckého kraje a publikace o Jeseníkách. Klíčová slova: Jeseníky, Přírodní podmínky, Ochrana přírody, Sociální cestovní ruch, Turistické trasy, Tělesně postižený návštěvník Švecová Markéta: Tourist district Jeseníky - possibilities for physically disabled visitors. College of Polytechnics Jihlava. Department of Travel/Tourism. Supervisor RNDr. Eva Janoušková Ph.D. Degree: bachelor study. Jihlava 2009, 68 pages I have been interested in problems of physically disabled people who want to travel and to “incorporate” to a normal life. I have to confess that before I started to write my bachelor thesis I have never been aware of the fact that disabled people have a really complicated life, especially in the section of the tourism. These physically disabled tourists have the same right to travel and to find out new places like healthy people. That is why I decided to map accessibility of the tourist district Jeseníky. I especially aimed at the main tourist paths. I would like to show to public that these mountains are
not almost accessible to these disabled visitors and competent organs should try to start to solve this situation. For my thesis I have used especially the internet, for example websites relating to different organisations for physically disabled, websites relating to the region of Olomouc and some publications about Jeseníky Mountains. Key words: Jeseníky Mountains, Nature conservation, Social tourism, Tourist line, physically disabled visitor
Obsah Abstrakt ........................................................................................................................... 7 Obsah ............................................................................................................................... 9 1
ÚVOD..................................................................................................................... 13
2 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA OBLASTI – PŘEDPOKLADY CESTOVNÍHO RUCHU.............................................................................................. 15 2.1
Vymezení oblasti............................................................................................. 15
2.2
Přírodní podmínky......................................................................................... 16
2.2.1
Reliéf....................................................................................................... 16
2.2.2
Klima ...................................................................................................... 16
2.2.3
Hydrosféra .............................................................................................. 17
2.2.4
Biosféra................................................................................................... 17
2.2.5
Vliv dopravy a rekreace .......................................................................... 18
2.3
Ochrana přírody............................................................................................. 19
2.3.1
Národní přírodní rezervace ..................................................................... 19
2.3.2
Národní přírodní památky....................................................................... 20
2.3.3
Přírodní rezervace ................................................................................... 20
2.3.4
Přírodní památky..................................................................................... 21
2.3.5
Naučné stezky ......................................................................................... 21
2.4
Historie osídlení.............................................................................................. 22
2.5
Památky .......................................................................................................... 24
2.5.1
Velké Losiny........................................................................................... 24
9
2.5.2
Jánský Vrch Javorník.............................................................................. 24
2.5.3
Hrad a zřícenina Kolštejn Branná........................................................... 24
2.6
2.6.1
Přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně................................................... 25
2.6.2
Ruční papírna a muzeum Velké Losiny.................................................. 25
2.6.3
Rozhledna Zlatý Chlum .......................................................................... 25
2.6.4
Rozhledna Biskupská kupa..................................................................... 25
2.6.5
Zlatorudné mlýny na Olešnici................................................................. 26
2.7
Lázeňství ......................................................................................................... 26
2.7.1
Priessnitzovy Jeseník .............................................................................. 26
2.7.2
Lázně Lipová – Lázně............................................................................. 27
2.7.3
Lázně Karlova Studánka......................................................................... 27
2.7.4
Lázně Velké Losiny ................................................................................ 27
2.7.5
Lázeňství ve Zlatých Horách .................................................................. 27
2.8
Další střediska................................................................................................. 28
2.8.1
Červenohorské sedlo............................................................................... 28
2.8.2
Ramzová - Ostružná................................................................................ 28
2.8.3
Skřítek..................................................................................................... 28
2.8.4
Praděd ..................................................................................................... 28
2.9 3
Technické zajímavosti.................................................................................... 25
Aktivní stav a ovlivnění krajiny aktivitami cestovního ruchu a sportu.... 29
SOCIÁLNÍ CESTOVNÍ RUCH .......................................................................... 31
10
3.1
Situace zdravotně postižených ...................................................................... 32
3.2
Krajský plán vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením
v Olomouckém kraji ................................................................................................. 33 3.2.1 3.3 4
5
Plány a cíle Olomouckého kraje ............................................................. 34
Současná situace cestovního ruchu pro handicapované............................. 37
VYBRANÉ TRASY PRO PĚŠÍ TURISTIKU ................................................... 40 4.1
Ovčárna – Praděd .......................................................................................... 40
4.2
Priessnitzovy lázně Jeseník – kolonáda........................................................ 42
4.3
Lázně Velké Losiny – Ludvíkovský okruh .................................................. 44
4.4
Lázně Velké Losiny – Špýcharský okruh..................................................... 47
4.5
Naučná stezka Rejvíz – Velké mechové jezírko .......................................... 49
4.6
Lesní bar – Horní Lipová .............................................................................. 51
4.7
Zámek Jánský vrch – Javorník..................................................................... 53
PŘÍPADNÉ ŘEŠENÍ SITUACE ......................................................................... 55 5.1
Dotazníkový průzkum ................................................................................... 55
5.1.1
Průzkum a zjištění nejnavštěvovanějších turistických tras..................... 55
5.1.2
Průzkum zájmu tělesně postižených ....................................................... 55
5.1.3
Průzkum stravovacích a ubytovacích zařízení........................................ 56
5.2
Konečná analýza situace................................................................................ 56
6
ZÁVĚR .................................................................................................................. 57
7
POUŽITÉ ZDROJE ............................................................................................. 60
8
PŘÍLOHY.............................................................................................................. 62
11
8.1
Mapy................................................................................................................ 62
8.2
Grafy................................................................................................................ 62
8.3
Fotografie ........................................................................................................ 63
12
1 ÚVOD Studium cestovního ruchu mě provází již od střední školy. Dala jsem se touto cestou proto, že mě cestování baví a můžu říci, že cestuji velmi často. Mé cesty často vedou do oblasti zvané Jeseníky, především Hrubý Jeseník. Toto pohoří jsem navštěvovala již jako malá, a proto je mi tato oblast dobře známá. To je převážně důvod, proč jsem se ve své bakalářské práci chtěla věnovat této lokalitě. Přemýšlela jsem, jaké téma zvolit. Nejprve jsem chtěla mapovat pouze návštěvnost určitých tras, ale na popud vedoucí mé práce, paní doktorky Janouškové, jsem nakonec zvolila problematiku sociálního cestovního ruchu, a to konkrétně problematiku tělesně postižených turistů. Proto téma mé práce zní: „Turistická oblast Jeseníky – možnosti pro tělesně postižené návštěvníky. Téma mě na první pohled zaujalo, a to z důvodu „neprobádané“ problematiky a zároveň velkého zájmu přiblížit se tělesně postiženým občanům, pochopit jejich životní úděl a také se jim pokusit pomoci. Uvědomila jsem si, že jsem při svých cestách do hor nikdy nepotkala tělesně postiženého turistu, převážně tím myslím turisty na invalidním vozíku, a zároveň mě nenapadá jediná trasa, která by se na tomto vozíku dala zdolat. Uvědomuji si, že bychom neměli zavírat oči před handicapovanými lidmi, mávnout nad touto problematikou rukou se slovy, že nás se to netýká. Omyl! Ač to nikomu nepřeji, každý se může dostat do situace, kdy se ocitne na invalidním vozíku a pak si teprve uvědomí, kolik úsilí, překážek a nástrah toto postižení přináší. Proto bychom se měli snažit těmto lidem pomáhat a snažit se je začleňovat do našich „normálních“ životů. Cílem mé práce je tedy zmapovat turistické trasy v jesenických horách, které jsou přístupné tělesně handicapovaným návštěvníkům. Ráda bych sepsala alespoň několik tras, které můžou tito návštěvníci navštívit a popřípadě poukázat na to, že by se s touto situací mělo něco dělat. Ve své práci bych vás nejprve chtěla seznámit s Jeseníky a přiblížila tuto lokalitu jak po stránce přírodní, tak i po té kulturní. Jeseníky jsou ideální oblastí pro cestovní ruch. Najdete tu celou škálu možností pro využití turismu. Jsou ideálním místem pro pěší
13
turistiku, cykloturistiku, zimní sporty, lázeňský turismus, ale najdete tu i spoustu historických a technických památek, které by turisté neměli minout. Ráda bych Vám také nastínila problematiku sociálního cestovního ruchu, zejména situaci tělesně postižených občanů. Chtěla bych zjistit, jak se k této problematice staví Olomoucký kraj, protože tento kraj má příslušné kompetence tento problém řešit a pracovat na jeho zlepšení. Věřím, že tato práce poskytne tělesně postiženým občanům alespoň pár návrhů na výlet do Jeseníků a na druhou stranu poukáže na mezery v možnosti tělesně postiženým turistům navštěvovat tuto oblast.
14
2 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA OBLASTI – PŘEDPOKLADY CESTOVNÍHO RUCHU 2.1 Vymezení oblasti Samotný název celé oblasti – Jeseníky – dobře vystihuje zdejší přírodní a horopisné poměry. Jádrem oblasti je nejvyšší moravské pohoří Hrubý Jeseník, který spolu s Rychlebskými horami, Králickým Sněžníkem a Nízkým Jeseníkem tvoří takzvanou Jesenickou oblast. Jde zejména o horský a vrchovinný terén, i když zde nechybí ani nížiny. Nejmohutnějším horstvem je Hrubý Jeseník, kterému dominuje Praděd (1492 m). Vrchol Pradědu je již nad horní hranicí lesa, která se zde táhne ve výšce kolem 1300 metrů. Nad tuto výšku vystupuje v Hrubém Jeseníku dvacet vrcholů.(1) Od Pradědu, který je středem celého pohoří, vybíhají tři mohutné horské hřbety. Na severozápad se táhne hřbet, který končí Keprníkem (1424 m) a Šerákem (1351 m). Turisticky nejpřitažlivější je hřbet táhnoucí se k jihu přes Petrovy kameny (1438 m), Vysokou holi (1464 m), Jelení hřbet (1367 m) až po Ztracené skály. Souvisle v délce 7 km vystupuje nad hranici lesa a poskytuje krásné a stále se měnící rozhledy do všech stran. Osamoceně se na západ od Pradědu vypíná masiv Mravenečníku, na jehož nejvyšším vrcholu Dlouhých stráních (1350 m) je uměle vyhloubena obrovská jáma horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny.(1) Chráněná krajinná oblast Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969. Rozkládá se na území okresu Bruntál, Jeseník, Šumperk a zasahuje do dvou přírodních lesních oblastí – Hrubého Jeseníku a předhůří Hrubého Jeseníku. Podle biogeografického členění republiky jde o tzv. Jesenický bioregion. Na území CHKO, které je od roku 1994 rozděleno do 4 zón odstupňované ochrany přírody, se nacházejí čtyři národní přírodní rezervace (NPR), patnáct přírodních rezervací (PR) a čtyři přírodní památky (PP).(1)
15
2.2 Přírodní podmínky 2.2.1 Reliéf Z geologického hlediska představují Jeseníky nejvýchodnější část Českého masívu, který byl vyvrásněn na konci prvohor. Na reliéf Jeseníků mělo značný vliv i zalednění a mrazové zvětrávání ve čtvrtohorách. Hrubý Jeseník se vyznačuje zaoblenými hřbety, hluboce zařezanými údolími s četnými skalními výchozy. Člení se na tři podčepky – Pradědskou, Keprnickou a Medvědskou hornatinu. Pohoří na severozápadě sousedí s Rychlebskými horami, odděleným údolím Staříče a Bělé, a na východě s Nízkým Jeseníkem, který je charakteristický široce zaoblenými hřbety a plošinami. Jižně od Hrubého Jeseníku leží Hanušovická vrchovina. Údolí Desné tvoří Šumperskou kotlinu, (
která odděluje Brannenskou vrchovinu od Hraběšické hornatiny. 2)
2.2.2 Klima Převažující část nižších poloh leží v tzv. klimatické oblasti chladné, hřbety Jeseníku patří mezi nejchladnější území u nás. Klima na úpatí hor je mírně teplé, průměrně vlhké. Klima na hřbetech je drsné, vlhké a větrné. Návětrné severozápadní polohy pohoří mají vysoké množství srážek, naopak jih a jihovýchod leží ve srážkovém stínu. Zimy na jižním a jihovýchodním předhůří Hrubého Jeseníku a v Nízkém Jeseníku jsou dlouhé a (
drsné. Výška sněhové pokrývky vrcholí v březnu. 2) Teploty pod 0 oC byly na Pradědu naměřeny i v červenci a srpnu. Letní dny s maximální teplotou nad 25 oC se v těchto polohách nevyskytují. Výška sněhové pokrývky kulminuje v březnu, kdy dosahuje v dlouhodobém průměru 160 cm. Souvislá sněhová pokrývka trvá na Pradědu v dlouhodobém průměru od 30. 11. do 19.4. Pro Hrubý Jeseník jsou charakteristické sněhové laviny. Vrchol Pradědu patří k největrnějším (
místům ČR, průměrná síla větru zde dosahuje 4,3 Beuf. 3)
16
2.2.3 Hydrosféra Toto pohoří, díky velkému množství srážek a geologickému složení se pohoří vyznačuje vysokým odtokem vody. Patří k baltskému i černomořskému úmoří. Významnější zásoby podzemních vod vznikly v nivách Desné, Moravy a oblastech s ledovcovými sedimenty. V Jeseníkách se rovněž nacházejí vývěry minerálních vod. Nejvýznamnější toky jsou Bělá a Staříč na severu území, Opava a Moravice na východě a jihovýchodě, (
Oskava na jihu, Merta, Desná a Branná na západě pohoří. 2)
2.2.4 Biosféra Jeseníky jsou známé množstvím různých druhů rostlin. Je to způsobeno především výškovou členitostí a mnohotvárností krajiny. Důležitý vliv tu má i podnebí a rozdílnost půd. Faktem je, že více než 50% oblasti pokrývají lesy. Ty se ale s rostoucí nadmořskou výškou mění. Lesní porost byl v minulosti narušen rozvojem železářství a sklářství, ale i rozšiřováním pastvin. Původní smíšené lesy se zachovali jen v několika místech. Od roku 1886 se na holích vysazuje kleč. Ovšem ty nejvýše položená místa Jeseníků jako je Praděd, Keprník, ale i některá další místa byla vždy bezlesá. Na těchto místech se (
nachází například drobné druhy keříčkovitých vrb. 4) Velmi bohatou květenu mají prameniště a horské nivy, vzácnou květenou oplývají také rašeliniště a třasoviska. Významnými druhy rostlin jsou lilie cibulolistá, okrotice bílá, mečík střecholistý a náprstník červený. Hojná je sněženka a ve vyšších polohách bledule jarní. Díky své jedinečnosti byla mnohá území Jeseníků vyhlášena přírodními rezervacemi, ve kterých je pohyb turistů omezen pouze na značené trasy. S květenou na (
mnohých místech Vás seznámí informační tabule naučných stezek. 4) Na území Jeseníků žije pravděpodobně kolem 25 tisíc živočišných druhů (odhad pro celou Českou republiku je 41 tisíc druhů). Zvířena horských a podhorských oblastí Jeseníků je obdobná jako fauna hor a podhůří v jiných částech republiky a Evropy. Vzhledem k tomu, že oblast leží blízko hranice mezi Českým masivem a Karpaty, setkáváme se i zde s některými karpatskými druhy, které sem pronikají z východu,
17
například plž, modranka karpatská, saranče Miramella alpina, střevlík Carabus variolosus, či čolek karpatský. Původní fauna Jeseníků je obohacena několika zavlečenými druhy živočichů, například králíkem, bažantem, ondatrou, kamzíkem, (
muflonem, jelenem sika. 5) Ve vodách oblasti Jeseníků žije řada druhů ryb. Jejich výskyt je do určité míry ovlivňován vysazováním, rybolovem, otravami apod. V horských a podhorských tocích se můžeme setkat se pstruhem potočním a duhovým, štikou, tlouštěm, mníkem, parmou, ostroretkou, úhořem, kaprem. V rybnících a údolních nádržích je vysazován kapr, lín, (
štika, candát, cejn, úhoř, někde pstruh duhový a potoční. 5) V Jeseníkách se můžeme setkat s více než dvěma sty druhy ptáků. Do tohoto počtu jsou ovšem zahrnuty i druhy vyskytující se zde ojediněle nebo krátkodobě. Hnízdících druhů je méně. Z běžných druhů této oblasti jsou to například vrabci, vlaštovky, havrani, sýkory, pěnkavy, strnadi, stehlík, kos černý, drozdi, hrdličky, sojka, čáp, kachna, (
krahujec obecný, jestřáb, poštolka, káně lesní, sova pálená. 5) Doposud bohatá zvířena Jeseníků je vystavena jako celá příroda silnému civilizačnímu tlaku, který ji značně ohrožuje. Fakt, že v nedávné době byly v Jeseníkách zjištěny všechny vzácné druhy motýlů, které uvádějí badatelé z minulého století a fakt, že u některých druhů ptáků je v posledních letech pozorována vzrůstající tendence (rákosník zpěvný, kvíčala obecná, výr, labuť velká) nás neopravňují k přílišnému optimismu. U mnoha jiných druhů totiž v poslední době došlo ke značnému úbytku, případně k (
úplnému vymizení. 5)
2.2.5 Vliv dopravy a rekreace Dopravní síť na území CHKO Jeseníky tvoří zejména silnice, v menší míře regionální a lokální železniční tratě. Převládají silnice II. a III. třídy, územím prochází dvě silnice I. třídy (č. 44, 11). V oblasti se nachází několik větších parkovišť, čerpací stanice pohonných hmot jsou v okrajových částech. Většina silnic kopíruje terén podél vodních toků.
18
Intenzita dopravy ve vnitřní části CHKO v dlouhodobém průměru na žádné silnici nepřesahuje 2 500 vozidel za den, v okrajových částech (v zázemí větších sídel) pak asi 5 000 vozidel za den. Doprava zatím převážně lesní porosty nijak výrazně negativně neovlivňuje. Problém ovšem představuje sůl, užívaná k zimním posypům, a prašný aerosol. Při údržbě silnice Praděd – Hvězda se do prostředí dostává kamenná drť a v lokalitě se zvyšuje prašnost. V sezoně 2001 byla údržba poprvé výrazně omezena. Závažným negativním dotčením krajiny by byly plánované záměry na rozsáhlé posilování silniční sítě v centrální části CHKO. Šlo by o přímé i nepřímé ničení a poškozování prostředí. Jako příklady můžeme uvést uvažovaný obchvat Karlovy Studánky na silnici II/445, snahy o rozšíření parkoviště Hvězda, plánované přeložky silnice II/450 nad Vidly, na silnici I/11 u NPR Skřítek i v Rejhoticích, komplexní přeložka silnice I/44, tunel pod Červenohorským sedlem a další. Vedle významných zásahů do reliéfu a vodního režimu by došlo ke zhoršení čistoty vod a ovzduší (
v důsledku nárůstu intenzity dopravy. 2)
2.3 Ochrana přírody 2.3.1 Národní přírodní rezervace NPR Praděd – Rezervace byla vyhlášena v roce 1991 a vznikla sloučením bývalých státních přírodních rezervací Vrchol Pradědu (vyhlášena 1955), Malá kotlina (1955), Velká kotlina (1955), Petrovy kameny (1955), Divoký důl (1955) a Bílá Opava (1963). (
Celková výměra 2031,40 ha. 6) NPR Šerák – Keprník – Tato rezervace byla vyhlášena v roce 1955, v roce 1989 bylo území rozšířeno z původních 226,87 ha na 800,10 ha. Bylo zde také nově zřízeno (
ochranné pásmo o výměře 374,34 ha. Celková výměra je tedy 1174 ha. 6) NPR Rašeliniště Skřítek – Rezervace vyhlášena v roce 1955. Její rozloha byla 153,80 ha, ale v roce 1989 bylo chráněné území rozšířeno na 166,65 ha. Patří mezi území (
zařazená mezi mokřady mezinárodního významu a chráněná Ramsarskou úmluvou. 6)
19
NPR Revíz – Národní přírodní rezervace byla vyhlášena v 1955. V této době se rozpíná do území o rozloze 369,63 ha. Je to největší moravské rašeliniště. Velké jezírko je (
zpřístupněno naučnou stezkou, naopak Malé jezírko je veřejnosti nepřístupné. 6)
2.3.2 Národní přírodní památky Pro představu uvedu jen několik národních přírodních památek: Jeskyně na Pomezí (1965) – Chráněno je krasové území na krystalických vápencích s bohatě vyvinutými podzemními a povrchovými fenomény. Můžeme říci, že je to (
významný, pro veřejnost přístupný jeskynní systém s bohatou krápníkovou výzdobou. 6) Jeskyně na Špičáku (1970) – Důležitou roli tu hraje ochrana kopce Velký Špičák s povrchovými a podzemními krasovými jevy. Jedná se o zpřístupněný jeskynní systém, (
známý od 15. století. 6) Venušiny misky (1970) – Jedná se o jedinečný geomorfologický výtvor v žule. Na (
skalách jsou vyvinuty skalní mísy, křesla a výklenky. 6)
2.3.3 Přírodní rezervace Celkem je jich 9 na území Olomouckého kraje. Pro představu uvedu jen několik přírodních rezervací: Vysoký vodopád (1982) – Vodopád je nejvyšší vodopád v Jeseníkách. Jeho celková (
výška je 45 m. Součástí chráněného území jsou skalní hradby s bizarními tvary skal. 6) (
Bučina pod Františkovou myslivnou (1955) – Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin. 6) Rabštejn (1990) – V území je řada izolovaných skal, na nichž jsou dobře patrné tvary (
zvětrávání. 6)
20
2.3.4 Přírodní památky Opět uvedu jen několik vybraných přírodních památek: Vodopády Stříbrného potoka (1965) – Jedná se o vodopády a kaskády s erozními jevy, (
které nemají na území okresu Šumperk obdoby. 6) Píšťala (1987) – Je to skalní útvar drobných tvarů (skalní mísy, sedadla a žlábky), který (
patří k nejlépe vyvinutým a dochovaným v České republice a na Slovensku. 6)
2.3.5 Naučné stezky Pro poznání rozmanitosti a zpřístupnění nejcennějších částí přírody CHKO Jeseníky veřejnosti bylo na jejím území zřízeno 6 naučných stezek. Jedná se o tato ekologickovýchovná zařízení: NS Velká kotlina – Pěší stezka v NPR Praděd o délce 6 km, která vede nejatraktivnějším botanickým územím CHKO Jeseníky, dosahuje evropského významu. (
Na sedmi zastaveních je prezentována místní unikátní flóra a fauna. 6) NS Rejvíz – Pěší stezka vede částečně po povalovém chodníku v NPR Rejvíz v délce 3 km a zavede vás do středu největšího moravského rašeliniště k Velkému mechovému jezírku. Na pěti zastaveních se návštěvník seznámí s bohatými společenstvy rašelinných (
luk a typickými druhy vrchovišť. 6) NS Bílá Opava – Jedná se o pěší stezku, která vede 3 km hluboce zaříznutým romantickým údolím stejnojmenné horské říčky v NPR Praděd. Mimořádná krajinářská hodnota a pralesovitý charakter původních smrkových porostů přibližují náročnějším (
turistům informační panely na šesti zastaveních. 6) NS Červenohorské sedlo - Šerák – Ramzová – Pěší stezka, kopírující v délce 9 km hlavní hřeben, seznamuje návštěvníky na osmi zastaveních s přírodními a historickými zajímavostmi území. V kapličce na Vřesové studánce najdete malou expozici a dále (
také uvidíte ohrožené druhy nejstarší rezervace na Moravě NPR Šerák – Keprník. 6)
21
NS mineralogická Sobotín - Maršíkov – Je to pěší stezka v délce 12 km, první svého druhu v ČR, která zavádí zájemce do šesti významných mineralogických lokalit (
v Jeseníkách. 6) NS Pasák – V letošním roce se připravuje obnovení pěší stezky o délce 13,5 km a 14-ti zastaveních, které budou svojí šíří obsahu zcela ojedinělé. Na panelech získá návštěvník informace jak o přírodních hodnotách, tak kulturně-historických a technických (
zajímavostech okolí Branné s nádhernou krajinářskou estetikou. 6)
2.4 Historie osídlení Oblast jesenického podhůří a Jeseníků má za sebou velmi bohatou historii, sahající hluboko do pravěku. Region Jeseníky je z historického hlediska nutné vnímat jako dva celky oddělené přirozenou hranicí horských hřbetů. Jižní část, zhruba odpovídající okresu Šumperk, a severní část, okres Jeseník, se od sebe výrazně odlišovaly kulturním vývojem již v době pravěké. V době historické, po ustavení hranic středověkých zemí, bylo Šumpersko součástí Moravy, kdežto Jesenicko náleželo ke Slezsku. Na Jesenicku byla již ve starší době kamenné důležitá a velmi vyhledávaná naleziště pazourku a jiných nerostů, které sem přinesly postupující ledovce. V době bronzové kolem roku 2100 př. n. l. tu byly zakládány zemědělské a lovecké osady, což přispělo k rozvoji obchodních cest přes Jeseníky až k Baltskému moři. Po ukončení válek v roce 1479 byla rychle obnovena činnost dolů, ve městech se začaly budovat nové školy, což znamenalo šíření vzdělanosti a kultury, začínalo se více uplatňovat soukenictví a tkalcovství, výrobní odvětví, těžba a zpracování kovů. Proslulou se stala také ruční papírna ve Velkých Losinách, která je dnes jediná svého druhu v celé střední Evropě. Hospodářský rozkvět nezastavila ani morová epidemie, která zde řádila v roce 1507. V 18. a 19. století se v kraji staly významné změny v oblasti politické i hospodářské.
22
Významným počinem se stalo zakládání lázeňských a léčebných zařízení Vincentem Priessnitzem, který jako první na světě začal používat vodoléčebné metody a brzy si získal obrovský věhlas. Za lázeňskými procedurami mířili i majetní hosté, kteří nejen že přinášeli kraji peníze, ale nechávali budovat i nová zařízení. Velkým přínosem bylo vybudování železnice z Olomouce do Bruntálu a Jeseníku. Tím se nastartoval další hospodářský rozmach Jesenicka. Počet obyvatel na Jesenicku až do první světové války stoupal. Když byla v roce 1918 vyhlášena samostatná Československá republika, začalo se německé obyvatelstvo bouřit a projevovat snahu připojit oblast k Německu. Do oblasti musela být povolána armáda, aby byla situace uklidněna. Následný hospodářský růst pak dočasně přesvědčil Němce o výhodách a utlumil snahy o odtrhnutí. Po podepsání Mnichovské dohody bylo české obyvatelstvo odsunuto a celá oblast se stala součástí Německa. Za druhé světové války zde byly budovány kruté tábory pro válečné zajatce (Adolfovice, Jeseník, Šumperk, Lipová) i pobočky koncentračních táborů v Bruntále, Hanušovicích a Světlé Hoře. Po osvobození se do kraje opět vraceli Češi. Po vydání Benešových dekretů nastal řízený odsun Němců, po kterém zde zůstala jen malá část německy mluvícího obyvatelstva. Do prázdných obydlí přicházejí noví lidé, nejčastěji z Hané, Beskyd, Moravy, Slovenska, ale i Řecka a Rumunska. I tak zůstaly některé vesnice zcela vylidněné a zanikly. V následujících letech byly obnoveny a rozšířeny hutnické závody a dřevozpracující průmysl. Na dalším vývoji se podepsala vládnoucí komunistická moc, která se stala pověstná svou necitlivostí k přírodě a ke kulturním památkám. Byly zbourány mnohé církevní stavby, zámky bývaly často nevhodně využívány pro potřeby státních statků a zemědělských družstev a lesy byly poškozeny neuváženou těžbou. Významným počinem v péči o krajinu bylo vyhlášení Chráněné krajinné oblasti (
Jeseníky v roce 1969. 7)
23
2.5 Památky Po této stránce se Jeseníky nemohou vyrovnat oblastem, v nichž je vlastivědný zájem a kulturně poznávací činnost hlavní náplní cestovního ruchu, jako je tomu např. v jižních a středních Čechách, apod. Jejich přitažlivost spočívá především v přírodních krásách hor. Naproti tomu ale vynikají kulturními památkami nad jiné horské rekreační oblasti obdobného typu. Z hlediska CR jsou nejvýznamnějšími kulturně historickými pamětihodnostmi, sloužícími jako objekty cestovního ruchu, zámky, veřejnosti přístupné. Můžete se spolehnout i na stálou průvodcovskou službu. Jsou to zámky jako Velké Losiny, zámek Bruntál a Jánský vrch v Javorníku.
2.5.1 Velké Losiny Renesanční zámek s bohatou historií a skvostným interiérem. Vzácné původní dochované zámecké interiéry vám přiblíží život šlechtických rodin 16. století. Ve druhém patře se dokonce nachází soudní síň a sál, kde ve druhé polovině 17. století probíhaly čarodějnické inkviziční procesy, jejichž tribunál odtud poslal 56 obětí na hranici.
(5)
2.5.2 Jánský Vrch Javorník Zámek Jánský Vrch tvoří spolu s rozsáhlým parkem výraznou dominantu městské památkové zóny. Vypíná se na skalnatém kopci nad městem Javorníkem a svým umístěním spadá do nejsevernějšího cípu Jeseníků, na bývalé území Slezska.
(5)
2.5.3 Hrad a zřícenina Kolštejn Branná Na skalním ostrohu vysoko nad údolím říčky Branné najdete zbytky kolštejnského hradu, který střežil původní cestu z Moravy do Slezska. U této zříceniny gotického hradu naleznete nádherné výhledy do okolí.
(5)
24
2.6 Technické zajímavosti 2.6.1 Přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně Unikátní technické dílo je třetí největší přečerpávací vodní elektrárna na světě a nejrozsáhlejší vodní energetické dílo v České republice. Většina objektů se nachází pod zemí. Tento technický unikát je přístupný i veřejnosti.
(8)
2.6.2 Ruční papírna a muzeum Velké Losiny Ve Velkých Losinách se nachází proslulá výrobna papíru, která byla založena v polovině 16. století. Tato ojedinělá technická památka je evropským unikátem. Po celá čtyři staletí nepřetržitého provozu se zde papír vyrábí tradičním manufakturním (
postupem. 8)
2.6.3 Rozhledna Zlatý Chlum Nedaleko města Jeseník, na kopci Zlatý Chlum, (875 m) byla v roce 1899 postavena 26 metrů vysoká kamenná rozhledna, která jako jediná ze všech podobných staveb v Jeseníkách dodnes slouží svému původnímu účelu, tj. jako vyhlídková rozhledna. Na rozhlednu se dostanete z Jeseníku po červené nebo modré turistické značce, z opačné strany z Rejvízu taktéž po červené turistické značce. Nejkratší cesta pak vede po modré značce z České Vsi.
(5)
2.6.4 Rozhledna Biskupská kupa K významnému turistickému místu také patří rozhledna na Biskupské kupě ve Zlatých Horách. Při dobré viditelnosti lze z věže dohlédnout do Vratislavi (Wroclavi), anebo spatřit nejvyšší vrcholky Vysokých Tater. Od dubna 2006 je obnovena poštovna a přímo z rozhledny je možno posílat obyčejné poštovní zásilky, vnitrostátní i zahraniční. Průměrná výška vyhlídkové terasy je 17,8 metrů.
25
(5)
2.6.5 Zlatorudné mlýny na Olešnici Jedná se o repliku zlatorudných mlýnů na říčce Olešnici. V provozu jsou dva sruby se stoupou na drcení zlaté rudy se zlatorudným mlýnem. Oba dřevěné stroje jsou poháněny vodními koly. Průzkumná šachta odhalila v hloubce cca 4 m zřejmě jednu ze „Ztracených štol“. Odhaduje se, že zásoby zlata pod Příčným vrchem je asi 10 tun. (
Každoročně se zde pořádají soutěže v rýžování zlata. 8)
2.7 Lázeňství V oblasti Jeseníků se nachází mnoho lázeňských míst a minerálních pramenů. Sirovodíkové minerální prameny jsou ve Velkých Losinách a v Bludově. Hydrouhličitano-vápenaté kyselky se zvýšeným obsahem kyseliny metakřemičité se nachází v Karlově Studánce. Vznik těchto pramenů spadá do tektonické činnosti v třetihorách. Prameny uhličité kyselky se nacházejí také v Bílém Potoku u Vrbna pod Pradědem, v Zátoru, Ludvíkově, Branticích, Lichnově, Karlově Pláni a Slezských Pavlovicích. Prameny na Jeřábí vrchovině, u Podlesí, Písařova, Travné, Brantic a v okolí lázní Jeseníku jsou slabě radioaktivní. Radioaktivita pramenů je odvozována z nerostu orthitu, který je přítomný v hornině. Pravděpodobně nejznámějšími lázněmi v Jeseníkách jsou lázně Jeseník, avšak dlouhou a bohatou historií stejně jako léčebnými (
výsledky se mohou chlubit i lázně ve Velkých Losinách, Karlově Studánce a Lipové. 10)
2.7.1 Priessnitzovy lázně Jeseník Priessnitzovy léčebné lázně leží na svazích Studničního vrchu, přibližně 2 km od města Jeseník. Areál stojí na místě původní osady Gräfenberk, v níž se roku 1799 narodil Vincenc Priessnitz, světoznámý zakladatel těchto vodoléčebných lázní. Lázně mají mimořádně příznivé klimatické podmínky, neboť jsou ze tří stran chráněny vysokými hřebeny hor, pouze na východ je údolí otevřeno do polských rovin. Tato poloha zajišťuje velmi vhodné mikroklima pro celoroční léčení především dýchacích cest, (
potíží krevního oběhu a nervové soustavy. 9)
26
2.7.2 Lázně Lipová – Lázně Obec Lipová-Lázně (dříve Dolní Lipová) leží v údolí potoka Staříče, 4 km západně od města Jeseníku. Počátky lázní jsou spjaty se jménem jejich zakladatele Johanna Schrotha (1798 - 1856), který založil lázně v roce 1829. Jeho “léčba půstem“ spočívala v odnětí potravy i nápojů a záměrné ponechávání těla ve vlhkém teple. Dnes se tyto lázně specializují na léčbu kožních onemocnění, cukrovky a onemocnění štítné žlázy. V léčbě obezity se zde uplatňují nejmodernější objevy a trendy pro redukci tělesné (
váhy, dle mezinárodních výzkumných programů a jejich výsledků. 9)
2.7.3 Lázně Karlova Studánka Lázně Karlova Studánka leží v bruntálském okrese, 15 km severozápadně od města Bruntál. Lázně proslavily prameny železité kyselky i čisté horské lesnaté prostředí. Proto je toto známé lázeňské středisko také oblíbeným turistickým centrem, odkud je dobrý výchozí bod na Praděd. V Karlově Studánce se dnes léčí nemoci dýchacích cest, choroby krevní a nemoci z povolání (silikóza). Pacienti mohou využít sedmi pramenů železité kyselky.(9)
2.7.4 Lázně Velké Losiny Lázně Velké Losiny proslavily stejnojmennou nevelkou obec, která leží v šumperském okrese, 10 km severovýchodně od Šumperka. Zdejší lázně se řadí k nejstarším moravským lázním a místní vody byly již odedávna využívány obyvateli z blízkého i vzdálenějšího okolí k léčebným účelům. Léčí se tu pacienti s nemocemi dýchacího a pohybového ústrojí a s neurologickými potížemi. Teplé vnitřní a venkovní bazény jsou otevřeny nejen pro pacienty, ale i pro turisty! V okolí se rozprostírá nádherný park s (
rododendrony, azalkami a vzácnými stromy. 9)
2.7.5 Lázeňství ve Zlatých Horách Zde se léčí nemoci dýchacích cest a alergie dýchacího ústrojí dětí. Zlaté Hory jsou také proslaveny pobyty v podzemí – speleoterapie. Část vhodných prostorů zrušených
27
Rudných dolů byla zpřístupněna a uzpůsobena k pobytu nemocných dětí. Stálá teplota vzduchu a stoprocentní vlhkost podzemí působí příznivě na jejich organismus.
2.8 Další střediska Do významných středisek Jeseníků patří především několik lázní, které sem lákají nespočetné množství turistů. O nich se zmiňuji v předešlé kapitole, a proto zde uvedu střediska jiná, ta ovšem hrají v návštěvnosti turistů zásadní roli.
2.8.1 Červenohorské sedlo Toto středisko je důležité východisko turistických tras v oblasti Hrubého Jeseníku, které je vybavené nutnou infrastrukturou pro letní i zimní cestovní ruch. Tvoří významný bod na silničním tahu překonávajícím hlavní hřeben jesenického masivu. Nadmořská výška (
zde dosahuje 1010 metrů. 9)
2.8.2 Ramzová - Ostružná Ramzová – část obce Ostružná – leží na silnici mezi městy Hanušovice a Jeseník. Turisté navštěvují toto středisko v hojném počtu jak v letní, tak v zimní sezóně. V Ramzové také začíná čtyř sedačková lanovka, vedoucí přes Čerňavu na Šerák (výškový rozdíl 600 m). Ramzová i Ostružná je dostupná také vlakem a pyšní se (
faktem, že jde o nejvýše položenou rychlíkovou stanici v České republice. 9)
2.8.3 Skřítek Horské sedlo Skřítek odděluje nejjižnější část Hrubého Jeseníku od Hraběšické hornatiny. Sedlo je asi 2,5 km dlouhá a několik desítek metrů široká plošina, která je (
východiskem hřebenových túr. Nachází se v nadmořské výšce 870 metrů. 9)
2.8.4 Praděd Vrchol nejvyšší moravské hory Praděd (1491m) je již více než 30 let "ozdoben" 162 metrů vysokým televizním vysílačem, odkud za dobrého počasí dohlédnete až na hřebeny Západních Tater. Plošina na špičce tohoto vysílače je tedy nejvyšším pevným
28
bodem České republiky vůbec. Středisko Praděd je stále navštěvovaný, jak v letních měsících, kdy sem turisty láká hustá síť turistických tras a překrásný výhled po krajině, tak i v zimně, kdy se toto středisko stává rájem pro běžkaře, lyžaře a snowboardisty. (
Jsou tu 4 modré sjezdovky, vhodné spíše pro začátečníky či na rozježdění. 10)
2.9 Aktivní stav a ovlivnění krajiny aktivitami cestovního ruchu a sportu Chráněná krajinná oblast Jeseníky je vyhledávanou turistickou oblastí, čemuž se na úkor prostředí přizpůsobila i výstavba rekreačních a sportovních center. Pěší turistika patří mezi relativně méně konfliktní aktivity. Rizika pro lesy jsou spíše nepřímá (eroze a narušení vodního režimu v blízkosti turistických chodníků a tras, koncentrace návštěvnosti, volné táboření a rizika požárů). Na území CHKO se nachází hustá síť pěších turistických tras, volně přístupné jsou také lesní komunikace a prostory mimo I. zónu a přírodní rezervace. Ty veřejnost může poznat prostřednictvím několika naučných stezek. Negativa vznikají spíše ve vztahu k citlivým biotopům a lokalitám. (např. rašeliniště, vrchoviště) v případě vysoké koncentrace a neukázněného chování návštěvníků. Mezi nejvyhledávanější turistickou trasu patří hlavní jesenický hřeben (zejména v úseku Červenohorské sedlo – Šerák). Negativní působení cykloturistiky, je-li provozována na vyznačených trasách (nejčastěji veřejné silnice, lesní cesty), či několika vytipovaných terénních trasách, závisí do značné míry na chování samotných cyklistů. Stávající síť tras je před dokončením, nové byly vytyčeny např. v katastrálním území Loučná nad Desnou. Rekreační podoba běhu na lyžích patří mezi velmi citlivé formy turistiky. Může být určitou alternativou sjezdovému lyžování. Na území CHKO Jeseníky není potenciál pro běžecké lyžování doposud doceněn. Nevýhodou sjezdového lyžování je extrémní závislost na klimatu, přičemž v posledním období dochází spíše ke zhoršování sněhových podmínek v celém pohoří. Výrazná negativa přináší zejména v případě velké kumulace návštěvníků na rozsáhlých
29
sjezdových tratích. Sjezdové lyžování patří mezi rekreační aktivity s největším negativním dopadem na lesní porosty. Jedná se především o narušení lesů odlesněním pro plochy a trasy sjezdovek, vleků a lanovek, dále trvalé snižování stability porostů, negativní změna vodního režimu v horních, nejcitlivějších polohách povodí, poškození krajinného rázu. Provoz sjezdovek klade velké nároky na vodní zdroje (umělé zasněžování svahů). V CHKO Jeseníky se v současnosti nachází přes 78 vleků a sjezdovek a jedna lanovka. Další jsou v přilehlých prostorách Hanušovické vrchoviny, Rychlebských hor a Kralického Sněžníku. Dvě lanovky a několik nových vleků se v současné době posuzují v rámci správního řízení. Celkově přetrvávají vážné konflikty (
sjezdového lyžování se zájmy ochrany přírody, lesa a ochrany vod. 2)
30
3 SOCIÁLNÍ CESTOVNÍ RUCH Podle Mezinárodního úřadu sociálního turismu (BITS: Bureau Internationale la tourisme Social). Sociální turismus je komplex vztahů a procesů, které vyplývají z programů dotovaných státem. Tyto programy podporují zapojování společenských vrstev s nízkým příjmem nebo zdravotními potížemi do turistického ruchu. Vznik činností sociálního cestovního ruchu v podobě, v jaké ho známe dnes, není jasný. Pravděpodobně se vyvinuly v organizacích, které se specializovaly na dovolené založené na tělesném pohybu v horách vznikající počátkem 20. století. Každý má právo každý den, týden i rok odpočívat a má právo na volný čas, který lidem umožňuje rozvíjet všechny stránky jejich osobnosti a jejich sociálního začlenění. Každý má bezesporu nárok uplatňovat své právo na osobní rozvoj. Právo na cestování je konkrétním vyjádřením tohoto obecného práva a úmyslem sociálního cestovního ruchu je zajistit, aby toto právo bylo v praxi dostupné. Sociální cestovní ruch tedy není jen okrajovou nebo vedlejší složkou obecného cestovního ruchu, který tvoří velké průmyslové odvětví všude ve světě. Naopak je to způsob praktické realizace tohoto všeobecného práva účastnit se cestovního ruchu. Zdůrazňuji, že toto právo je zakotveno v článku 7 Celosvětového etického kodexu cestovního ruchu, který schválila Světová organizace cestovního ruchu v Santiagu de Chile, roku 1999 a který přijala OSN v prosinci roku 2001. Počet lidí, kteří si dnes užívají dovolené, značně vzrostl s rozšiřováním cestovního ruchu v celé společnosti, ale stále existuje mnoho skupin, pro které z různých důvodů není dovolená dostupná. Nejčastějším faktorem, který brání obecnému uplatnění tohoto práva, je nedostatek finančních prostředků nebo bariéry, které brání lidem se zdravotními potížemi. Cestovní ruch nám umožňuje se začlenit do různých sociálních skupin, které podporují kontakt s jinými kulturami, místy, zvyky a zvláště lidmi. Bez cestování, dovolené a
31
cestovního ruchu by nebylo možné, aby se lidé setkávali, hovořili spolu a vzájemně se uznávali za sobě rovné, i když s kulturními odlišnostmi. Evropská Unie ve svém Plánu činnosti pro následující rozvoj různých typů turismu, dle priorit, definuje sociální turismus jako pomoc skupinám lidí, pod záštitou členského státu, kteří se z různých důvodů – především sociálních a zdravotních – potýkají s problémy při realizaci jejich dovolené a relaxace. V těchto doporučených opatřeních se nacházejí taková opatření, která se snaží eliminovat překážky, na které tito lidé se zvláštními potřebami narážejí. Taková forma turismu se nazývá turismus pro každého nebo sociální turismus (Iyoumenakis, Kravaritis a Lotras 1998). Já se zaměřím (
především na jednu skupinu, a to tělesně postižené. 12)
3.1 Situace zdravotně postižených Ve vyspělých zemích se stále více dostává do popředí problematika vyrovnávání příležitostí všech občanů. Patří sem i otázky kvalitativní úrovně života zdravotně postižených. Konkrétně se zaměřují na práva na vzdělání, odpovídající pracovní uplatnění, bydlení, soukromý a rodinný život, na zdravotní péči, sociální a právní ochranu. Občané se zdravotním postižením tvoří odlišnou skupinu, obecně však definovanou určitým postižení, které s ohledem na přetrvávající bariéry ve společenském prostředí může způsobovat složité handicapy. Chceme-li charakterizovat současnou společnost jako společnost rovných šancí, potom zdravotně postižení představují skupinu, u níž nerovnost příležitostí zpravidla vystupuje jako její nedílnou součást. Začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti vyžaduje komplexní řešení, kterému by ovšem mělo předcházet hlubší poznání problematiky zdravotně postižených.
(12)
Definice zdravotně postižené osoby: „Zdravotně postiženou je osoba, jejíž tělesné, smyslové a/nebo duševní schopnosti či duševní zdraví jsou odlišné od typického stavu pro odpovídající věk a lze oprávněně předpokládat, že tento stav potrvá déle než 1 rok. Odlišnost od typického stavu pro
32
odpovídající věk musí být takového druhu či rozsahu, že obvykle způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatnění dané osoby.“ (ING. HRUBÝ, CSC., Jaroslav. Zpráva o situaci zdravotně postižených. JUDr. Petr Pithart. [s.l.] : [s.n.], 1992. 24 s
3.2 Krajský plán vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením v Olomouckém kraji Podle odhadů žije v Evropské unii kolem 10 % obyvatel (přibližně 37 milionů lidí), kteří jsou nějakou formou zdravotně postiženi. Přes neexistující ucelené podklady je stejný podíl odhadován také pro území Olomouckého kraje, tj. více než 60.000 osob. Zdravotně postižení lidé netvoří homogenní skupinu, neboť mohou trpět celou řadou postižení a problémů. Postižení mohou být zjevná i skrytá, vážná i mírná, jednotlivá i násobná, chronická i občasná. Existují motorická postižení/ postižení hybnosti, mentální postižení, postižení sluchu, řeči i zraku. Postižení lidé patří k nejvíce znevýhodňovaným skupinám naší společnosti a i dnes čelí značným překážkám v přístupu ke všem stránkám společenského života. Mezi hlavní bariéry, které bývají nejčastějšími příčinami vyloučení postižených lidí ze společnosti, patří mimo jiné nedostatek dostupné dopravy, omezené vzdělávací a školící možnosti, nedostatek podpory a řada překážek na sociálním a ekonomickém poli, tedy v oblastech spadajících do odpovědnosti samospráv ať obecních, tak i krajských. Také v České republice je věnována problematice osob se zdravotním postižením nemalá pozornost. Usnesením vlády České republiky č. 151 ze dne 8. 5. l991 byl ustaven Vládní výbor pro zdravotně postižené občany. Vládní výbor vypracoval krátce po svém založení Národní plán pomoci zdravotně postiženým občanům (dále jen NPP), který schválila vláda ČR svým usnesením č. 466 ze dne 29. června l992. Národní plány byly velice příznivě přijaty našimi zdravotně postiženými. Byly však velmi pozitivně hodnoceny i v zahraničí. Jejich vypracováním a přijetím jsme se totiž zařadili mezi země s nejrozvinutější státní koncepcí podpory zdravotně postižených.
33
Reforma veřejné správy přinesla do správního uspořádání ČR novou správní jednotku, kterou jsou kraje. Olomoucký kraj je tvořen okresy Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov, Šumperk. Správním centrem kraje je Olomouc. Kraj sousedí s kraji Pardubickým, Jihomoravským, Zlínským a Moravskoslezským. Na severu má 104 km dlouhou státní hranici s Polskem. Společně se Zlínským krajem vytváří region na úrovni NUTS 2 s názvem Střední Morava. V průběhu dvou let faktické existence vyšších územně samosprávných celků se ukázalo jako potřebné, aby v rámci těchto území existovaly plány směřující k vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Tato potřeba je dána zejména geografickými specifiky jednotlivých regionů, vybaveností službami všeho druhu, sítí škol a školských zařízení, stejně jako demografickými zvláštnostmi každého regionu. Je nutné definovat potřeby a být tak rovněž připraven čerpat finanční prostředky z fondů Evropské unie, případně ukazovat, do kterých oblastí mohou směřovat v rámci grantových programů finanční prostředky z rozpočtu Olomouckého kraje. Zastupitelstvo Olomouckého kraje schválením tohoto dokumentu dává najevo, že si je vědomo důležitosti rovných příležitostí pro všechny občany a zásadních problémů, se kterými se musí zdravotně postižení lidé vyrovnávat.
3.2.1 Plány a cíle Olomouckého kraje Práce s veřejností Veřejnost je informována o problematice života lidí se zdravotním postižením jen nahodile. V Olomouckém kraji není zpracován ucelený systém přenášení těchto informací. Zejména osoby se smyslovým postižením mají specifické potřeby přístupu k informacím. Cíl: Veřejnost si uvědomuje problémy vyplývající ze zdravotního postižení a odpovědně přistupuje ke specifickým potřebám handicapovaných občanů. Osoby se zdravotním postižením, jejich rodiny a blízcí jsou informováni o možnostech zapojení do dění v kraji.(13)
34
Odstraňování bariér Užívat stavby a dopravní prostředky, volně se pohybovat a získávat informace je základní podmínkou aktivního zapojení člověka do života společnosti. Jde o naplnění práva na svobodu pohybu, práva na vzdělání v nejširším smyslu slova a práva být informován, která jsou dosud u občanů se zdravotním postižením omezována architektonickými, orientačními a komunikačními bariérami. Jejich vznik je ve většině případů neopodstatněný, jejich odstranění vede celkově k humanizaci životního prostředí pro většinu občanů. Ačkoli je tato oblast z větší části legislativně upravena, stanovené podmínky nejsou naplňovány a nejsou ani dostatečně kontrolovány a vynucovány. Moderní technologie včetně zákonných úprav umožňují eliminovat většinu informačních bariér osob se smyslovým postižením. Moderní didaktická technika umožňuje podstatně rozšířit přístup k informacím i lidem verbálně nekomunikujícím a mentálně postiženým. Cíl: Osoby se specifickými potřebami nejsou nuceny potýkat se s architektonickými, dopravními, komunikačními ani orientačními bariérami.(13) Doprava Dopravní systémy umožňují přesun osob za nejrůznějšími cíly a jsou důležitým faktorem při naplňování lidských potřeb. Kvalitní doprava zvyšuje možnosti vzdělávání, zaměstnávání, kultury i rozvíjení sociálních vztahů. U osob se zdravotním handicapem platí toto pravidlo ještě mnohem výrazněji. Musí však splňovat požadavky na přístupnost pro všechny typy zdravotně postižených. U zrakově a sluchově postižených občanů jsou to zejména orientační a informační systémy, u všech typů tělesného postižení je základním požadavkem bezbariérovost v celém řetězci pohybu k cíli. Nestačí proto např. zpřístupnit vlakové soupravy, nebudou-li odstraněny bariéry již na příchodu k nádraží, v odbavovacích prostorech i na nástupištích. Cíl: Veřejná doprava je přístupná osobám se sníženou schopností pohybu a orientace a umožňuje jim bezproblémový přesun v Olomouckém kraji.(13)
35
Zaměstnání Stávající legislativa má několik nástrojů podpory zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností (ZPS). Přesto je mezi těmito osobami nejvyšší procento nezaměstnaných. Mít vhodné zaměstnání má vedle finančního přínosu také pozitivní důsledky v oblasti zdravotní a sociální. Ke zlepšení přístupu osob se ZPS na trh práce je nutné splnit komplex dalších podmínek: vzdělání, bezbariérovost dopravy i prostředí, fungující sociální služby, apod. Cíle: Zaměstnávání osob se zdravotním postižením, včetně osob s těžším zdravotním postižením, na otevřeném trhu práce je přirozenou a běžnou součástí trhu práce za podpory, kterou poskytují nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti včetně podporovaného zaměstnávání.(13) Sociální služby Sociální služby jsou důležitou součástí veřejných služeb a je v zájmu Olomouckého kraje, aby na jeho území byly poskytovány kvalitní sociální služby, které budou dostupné osobám se zdravotním postižením časově i místně a budou schopny reagovat na potřeby osob se zdravotním postižením. Sociální služby v Olomouckém kraji musí umožňovat osobám se zdravotním postižením svobodnou volbu způsobu života. Kvalita sociálních služeb musí být garantována naplňováním standardů kvality a dostupnost musí být zajištěna prostřednictvím plánování sociálních služeb. Cíl: Existuje síť dostupných a kvalitních sociálních služeb, které jsou poskytovány v přirozeném prostředí a umožňují běžný způsob života. Široká veřejnost je informována o poskytování podpory osobám se zdravotním postižením.(13) Kultura Kulturní aktivity zdravotně postižených představují mimořádně významné činnosti, které obohacují nejen samotné zdravotně postižené, ale i širokou veřejnost. Účast handicapovaných na světových kulturních setkáních, ale i akce regionálního významu musejí být zařazovány mezi akce podobného typu pro zdravé. Mimořádnou roli
36
v oblasti kultury sehrává technická a informační přístupnost kulturních zařízení včetně knihoven. Cíl: Osoby se zdravotním postižením se mohou seberealizovat v kulturních aktivitách a zájmech ve svém volném čase.(13) Volný čas, rekreace a sport Rovněž sportovní akce sehrávají v životě osob se zdravotním postižením podobnou roli jako kultura a kulturní akce. V oblasti rozvoje cestovního ruchu je nezbytné podporovat a popularizovat přizpůsobování této oblasti i občanům se zdravotním postižením. Cíl: Osoby se zdravotním postižením využívají možností rekreace pro jednotlivce i skupiny. Zdravotně postižení využívají možností sportovního vyžití v Olomouckém kraji. (13)
3.3 Současná situace cestovního ruchu pro handicapované Podle dostupných statistik a analýz neustále roste v České republice počet seniorů a osob se zdravotním postižením. Příčinou je demografický vývoj populace a rozvoj medicíny v posledních 20 letech. Jak jsem již zmínila, odhaduje se, že v naší zemi žije přes 10% osob se zdravotním postižením. K těmto osobám pak musíme započítat i rodinné příslušníky, čímž se tato cílová skupina podstatně zvětší. Z hlediska cestovního ruchu se tak jedná o velice perspektivní segment trhu. „Na tento vývoj již před lety reagoval sektor lázeňství. Dílčí aktivity jsou částečně i v jiných oblastech při využívání různých objektů a zařízení zapojených do služeb v cestovním ruchu. Je to však stále zoufale málo a neodpovídá to potřebám této početné skupiny lidí. Důvodem je to, že osoby se zdravotním postižením jsou dlouhodobě nejvíce opomíjenou skupinou obyvatel v oblasti cestovního ruchu.“ (podle slov Jiřího Vencla). Proto si myslím, že by bylo třeba popřemýšlet, jakým způsobem je možné vytvářet podmínky pro rozvoj této specializované turistiky. Dočetla jsem se, že rozvoj
37
turistiky osob se zdravotním postižením je v zemích západní Evropy podstatně rozvinutější, než je tomu u nás. Například, když se podíváte na nabídku cestovních kanceláří, zjistíte, že v České republice jsou problémy s nabídkou zájezdů pro osoby se zdravotním postižením, a to z důvodu nedostatečné kapacity, bariérovosti prostředí, veřejné dopravy a nedostatku navazujících služeb, jako jsou např. půjčování různých pomůcek včetně elektrických vozíků pro postižené turisty, specializované taxislužby atd. Rozvoj turistiky pro osoby se zdravotním postižením vyžaduje především odstraňování architektonických bariér, postupné zavádění bezbariérové městské a meziměstské dopravy a rozvoj již zmíněných souvisejících služeb. Tyto úpravy si nepochybně vyžádají značné prostředky z veřejných i soukromých zdrojů. V naší zemi je v oblasti cestovního ruchu zatím nedostatek konkrétních projektů zaměřených na vytváření podmínek pro cestovní ruch osob se zdravotním postižením. Chybí zpracování technických standardů pro trasy a objekty určené pro pohyb osob se zdravotním postižením v rámci cestovního ruchu, které by mohli využívat jak sami zdravotně postižení, tak i organizace působící v oblasti cestovního ruchu – především cestovní kanceláře, a to jak domácí, tak i zahraniční. Nejlepší podmínky pro cestovní ruch této skupiny osob jsou vytvořeny již v lázeňství. V ostatních oblastech cestovního ruchu jsou současné možnosti osob se zdravotním postižením zpravidla velmi omezené nebo prakticky žádné. Výjimky jsou zcela ojedinělé – vzniklé většinou iniciativou osamělých nadšenců. Příkladem mohou být např. bezbariérové trasy v přírodě pro vozíčkáře. Tato situace je především dána tím, že vytváření podmínek pro cestovní ruch těchto osob a následné poskytování příslušných služeb není zpravidla ziskové. Role státních institucí, ministerstev, krajů, měst a obcí je v této oblasti výrazně potřebnější než při podpoře cestovního ruchu obecně. Vytváření těchto podmínek (pro tělesně postižené) není ale všude stejné, každá oblast potřebuje jiný přístup, jiná technická opatření a i jiné finanční náklady. Faktem je, že v dnešní době už ve větších hotelech najdete bezbariérové pokoje. U nově postavených je to samozřejmostí, ale problém je v tom, že platná legislativní úprava stanoví minimální
38
počet bezbariérových pokojů, proto podle zákona je to většinou vše v pořádku, ale stav, kdy ve větším hotelu jsou pouze dva bezbariérové pokoje je nedostatečný. Turistická skupina tří a více vozíčkářů s doprovody se pak v takovém hotelu prostě není schopná ubytovat. Možné řešení by bylo, kdyby každý hotel měl předepsaný počet bezbariérových pokojů, které by splňovaly všechny legislativní požadavky pro přístupnost osobám s omezenou pohyblivostí. Ve zpřístupňování objektů cestovního ruchu se navíc dělá celá řada chyb. Nejméně vhodným technickým řešením se ukázalo zařízení typu zvedacích plošin a mobilních schodolezů. V praxi většinou chybí vyškolená obsluha, nejsou dobité akumulátory shodolezu apod. Nejlepším řešením jsou výtahy a nájezdové rampy. Dalším problémem je nejednotnost označení budov a přístupových tras – a to jak v přírodě, tak i ve městě. Cestování a rekreace je samozřejmou potřebou většiny obyvatel v ČR. Z hlediska integrace osob se zdravotním postižením je nezbytné postupně vytvářet podstatně větší paletu nabídek rekreace. V době, kdy se uvolňují hranice se sousedními státy, je také třeba podporovat cestování osob se zdravotním postižením na mezinárodní úrovni. Svoji roli v tomto procesu by měly sehrát Ministerstvo pro místní rozvoj a jednotlivé kraje.(14)
39
4 VYBRANÉ TRASY PRO PĚŠÍ TURISTIKU V této kapitole uvedu výčet tras, které jsem zmapovala a zjišťovala, zda jsou pro tělesně postižené dostupné. Uvádím zde trasy dostupné jak individuálně, tak s doprovodem.
4.1 Ovčárna – Praděd
Mapa č. 1
(15)
Délka: 3,5 km Fyzická náročnost: zpočátku nenáročná trasa, ale s postupným stoupáním se náročnost zvyšuje Časová náročnost: cca 3 hodiny Převýšení: 201 m Tato cesta začíná na Hvězdě, kde se nachází velké parkoviště, odkud turisty směrem na Ovčárnu vyváží autobusy. Další možnost je ta, že za 360 Kč dostanete povolení, které vám umožní vyjet autem na další parkoviště, a to u Ovčárny. Odtud vede krásná asfaltová silnice až na vrchol nejvyšší hory Moravy, Praděd, který se tyčí do výšky 1491 m n. m. Cesta pozvolna začíná stoupat a i když povrch cesty je pro vozíček ideální, tělesně postižený turista by to na invalidním vozíku sám jen těžce zvládal. Dostat se až na vrchol je možné pouze s doprovodem, nebo elektrickým vozíkem, který je pro tuto trasu naprosto ideální. V průběhu výšlapu se cesta různě stáčí, nikde však neodbočujete, ani z ní nescházíte. Čím déle jdete, stoupání se značně zvyšuje a
40
dostáváte se do vysoké nadmořské výšky. Těsně před vrcholem je stoupání největší. Po té, co turisti na vozíčku dojedou až k samotné věži, čeká na ně bariéra v podobě několika schodů, kde je potřeba, aby jim někdo pomohl se přes tuto překážku dostat, protože ve věži mohou vyjet na vyhlídku bezbariérovým a hlavně prostorným výtahem. Po vyhlídce se samozřejmě pohybujete bez problému a výhled, který zde můžete vidět, opravdu stojí za to. Vždyť se nacházíte na nejvyšším bodě České republiky.
Graf č. 1
Zhodnocení: Cesta na nejvyšší vrchol Moravy je z asfaltu. Povrch je přímo ideální pro tělesně postižené návštěvníky a myslím, že pohybovat se po této cestě nebude žádný problém. Jedinou překážkou zde vidím velké stoupání, které je opravdu fyzicky náročné. Jak jsem již zmiňovala, ideální přepravním prostředkem na vysílač a zároveň rozhlednu, by byl elektrický invalidní vozík, který by měl snáz překonat veliké změny v nadmořské výšce. Ale pevně doufám, že i bez elektrického vozíku, za doprovodu přítele, se výlet na Praděd stane nezapomenutelným zážitkem a příjemným zpestřením.
41
4.2 Priessnitzovy lázně Jeseník – kolonáda
Mapa č. 2
(15)
Délka: 3 km Fyzická náročnost: poměrně nenáročná trasa. Hlavní okruh – Kolonáda – nestoupá, relativně rovná. Výstup nad lázně, kde je zároveň i lázeň jak horních, tak dolních končetin, je ztížený stoupáním. Časová náročnost: cca 2 hodiny Převýšení: 0 m (platí pro lázeňskou kolonádu) Lázně Jeseník leží přibližně 2 kilometry od centra města Jeseník na Studničním vrchu, v průměrné nadmořské výšce 620 m n. m. K lázním vede pěkná asfaltová silnice, ale přišla mi hrozně úzká a navíc je tu ohromné převýšení a pro lidi s tělesným postižením by to bylo velice namáhavé, proto se sem nejlépe dopravíte autem, nebo městskou hromadnou dopravou, která ve městě zastavuje asi na 4 zastávkách a vyveze vás až k hlavní budově Priessnitzových lázní. Zjistila jsem, že v hlavní lázeňské budově Priessnitz*** jsou k dispozici pokoje s bezbariérovým přístupem, ovšem hlavní vchod do budovy je sice veliký, ale jsou tam dva schůdky, tudíž bez pomoci se zde vozíčkář bude jen ztěžka dostávat. K hlavní kolonádě, která začíná jen několik desítek metrů od hlavní budovy je přístup bez většího problému. Tato kolonáda je dlouhá přibližně 2 kilometry a poskytuje návštěvníkům nádherné výhledy do okolí, jak na město Jeseník, Českou Ves, tak pohoří Hrubého Jeseníku tu máte jako na dlani. Všude kolem kolonády jsou vyhlídky s lavičkami, ale ty jsou pro osoby na vozíčku znepřístupněné, vždy kvůli několika schodům. Cesta je tu ale
42
asfaltová, často s drobným štěrkem, takže se po ní jde hezky a po menší poradě s návštěvníkem lázní, který byl na vozíčku, by pro vozíčkáře neměla být takovým problémem. K pramenům, které jsou nad cestou i s hrobkou zakladatele Vincenta Priessnitze jsou však pro tělesně postižené nedostupné, protože cestičky jsou neupravené, úzké a přístup z kolonády je hodně strmý. Avšak za ten výhled tato procházka opravdu stojí, i bez pramenů. Kolonáda má tvar půl kolečka, je lemovaná stromy a na jejím konci se ocitnete opět u hlavního lázeňského domu Priessnitz***. Pokud vám kolonáda nestačí, můžete se vydat na lázeň končetin, tzv. Čapí lázeň, avšak musíte zdolat tři malé schůdky a přes parkoviště se přesunout na další cestu. Ta už ovšem není tak hezká, chvílemi je poseta drobnými kamínky a je tu menší stoupání, ale pořád ještě to není tak hrozné. Po ní se asi po 300 metrech dostanete k bazénku, kde se provádí chůze čapím pochodem, ale je možné si tu jen sednout a smočit nohy. Od tohoto bazénu už zbývá jen pár metrů k nádherné vyhlídce na pohoří Hrubého Jeseníku a hlavní lázeňský dům. Odtud už se vozíčkáři ale nikam dál nedostanou, jsou tu vyšlapané cestičky po louce dolů, nebo se dá pokračovat dál po dalších pramenech Vincenta Priessnitze, ale to je už ryze lesní cesta bez žádných úprav, a proto pro tělesně postižené návštěvníky nevhodná. Proto se musí vrátit zpátky po cestě kolem bazénku. Zpět do města můžete opět využít autobus, který jezdí v častých intervalech, ale byla by škoda si tu chvíli neposedět, odpočinout a nevychutnat si krásu místního prostředí a nádherného výhledu. Zhodnocení: Procházka lázněmi je opravdu nádherná, co ovšem lázním chybí, jsou bezbariérové přístupy jak do lázeňských domů, tak i do tak restaurací a především na WC. Návštěvu lázní sice doporučuji, i proto, že není nijak obtížné se sem za pomoci lidí dostat (tím mám na mysli městskou hromadnou dopravu), ale je třeba tady s těmito nedostatky počítat.
43
4.3
Lázně Velké Losiny – Ludvíkovský okruh
Mapa č. 3(15) Délka: 9 km Fyzická náročnost: velmi nenáročná trasa. Nejen pro samotného vozíčkáře, ale i pro jeho doprovod, bez kterého by trasu nezvládl. Časová náročnost: cca 4 hodiny Převýšení: 110 m Trasa začíná u vchodu do lázní. Výchozím bodem je rozcestník u lázní, asi 300 m od železniční stanice Velké Losiny a autobusové zastávky hotel Praděd. Po 200 metrech, od rozcestníku se dostanete k pavilonu Eliška, kde se prodávají lázeňské oplatky, ale bohužel lidem na invalidním vozíku je zde vstup odepřen, protože dveře jsou příliš úzké a vozík jimi neprojede. Po dalších 40 metrech stojí mapa s vyznačenými trasami, přímo pro vozíčkáře. Najdete tu také odbočku do lázeňského parku, kde je vydlážděná cesta lemovaná potokem, vhodná i pro turisty na vozíčku. Asi cca po 200 metrech se po vaší pravé straně objeví občerstvení s rybníčkem. Plocha pro vjezd je vysypaná pískem, takže si myslím, že se zde bude člověk upoutaný na vozík jen těžko pohybovat. Po 1 km se nacházíte ve 415 m n. m. na rozcestí Račinka, odtud začne stoupání k hotelu Diana. Vede tu standardní asfaltová silnice, ovšem stoupání je docela prudké a myslím, že pro vozíčkáře a zvláště jeho doprovod je to velice náročný úsek, protože i já jsem měla značné problémy, natož představa, že k tomu vezu člověka upoutaného na invalidním vozíku. Je to velice náročný úsek, myslím, že lidé, kteří se sem vydají, by měli být ve
44
velmi dobré fyzické kondici. Když máte to nehorší stoupání za sebou, nacházíte se asi 100 m před hotelem Diana, kde se cesta rozděluje, a to buď k hotelu Diana, nebo doprava, kde pokračuje náš Ludvíkovský okruh. Tady se ovšem cesta trochu mění z asfaltové na štěrkovou, po které by mohl mít vozík problémy, ale zatím to ještě není tak hrozné. Ovšem po 500 metrech začíná velké stoupání. Podotýkám, že jdete stále podle žlutého značení, které platí i pro cyklisty. Začínají se objevovat drobné kamínky na cestě a o chvíli později už jsou velkou překážkou kameny přes cestu. V tuto chvíli mi přijde nemožné tu v klidu projet s invalidním vozíkem. Tato cesta vede až k dalšímu rozcestníku Nad Ludvíkovem, který je v 525 m n. m. V tuto chvíli před sebou máte ještě 5,5 km, což znamená, že jste ušli 3,5 km a musím říct, že cesta je opravdu náročná, protože už to na sobě pociťuji i já, natož tělesně postižený turista a jeho doprovod. Asi po 300 metrech se cesta opět zhoršuje a začíná mírně stoupat. Za dalších 60 m je zde hodně rozbitý terén, pravděpodobně je to způsobeno stahováním dřeva z lesa po cestě, protože jsou tu kusy větví, kamenů a cesta je od toho rozbitá. Po dvou kilometrech vás překvapí opět asfaltová cesta, po chvilce se ovšem opět mění na štěrkovou, ale oproti předešlé kamenité je to příznivá změna. Stále ale trvám na svém, že pro vozíčkáře je to velice špatně dostupná trasa. Cesta teď začíná postupně klesat, v některých úsecích je klesání hodně znatelné, i když v rychlém sestupu budou vozíčkáři opět bránit velké kameny uprostřed cesty. Asi po půl hodině se dostanete ven z lesa, což je poznat i na silnici, která tu pozvolna začíná, a po které dojdete zpátky až do Velkých Losin. U dalšího rozcestníku Špýchar jste za chvíli, cesta je hezká, takže se jde pěkně. Odtud asi po 200 m přijdete k rozcestí, kde doprava se dostanete k zámku, který je ale pro vozíčkáře bohužel nepřístupný. Tělesně postižení návštěvníci jsou schopni se dostat pouze na nádvoří. Doleva se vydáte vy, protože se chcete dostat zpátky do lázní, kde tato trasa začíná. Asi po půl hodině budete v cíli.
45
Graf č. 2
Zhodnocení: Tato trasa je sice označena jako velmi náročná trasa pro vozíčkáře s doprovodem, ale podle mého názoru je velmi náročná pro pěšího turistu a pro vozíčkáře téměř nemožná, pokud si nechce odrovnat svůj invalidní vozík a zároveň svoje síly. Myslím, že trasa je jak špatně navržená, tak neudržovaná. Po hledání na internetu jsem zjistila, že jsem tu trasu šla obráceně. Ale v mém případě by trasa měla vést tak, jak jsem ji šla já, protože stoupání bylo sice prudší, ale kratší, kdybych to šla z druhé strany s vozíkem, tak většinu cesty bych stoupala do kopce, i když mírněji, přesto by mě to stálo více sil a hlavně stoupání by bylo po mnohem horší cestě, kde by mi ještě bránily velké kameny. Proto musím konstatovat, že jedna ze dvou tras v Jeseníkách, která je přístupná a navržená přímo pro vozíčkáře mě velice zklamala a nemůžu tuto trasu nikomu doporučit. Snad jediné plus je značení trasy, kde jsou přímo uvedeny znaky invalidního vozíku a pořád máte jistotu, že jdete dobře, i když kvalita cesty už tomu až tak neodpovídá.
46
4.4 Lázně Velké Losiny – Špýcharský okruh
Mapa č. 4(15) Délka: 3 km Fyzická náročnost: nenáročná trasa bez nutnosti doprovodu Časová náročnost: cca 1 hod a 30 min Převýšení: 40 m Trasa začíná u vchodu do lázní, stejně jako již zmíněný Ludvíkovský okruh. Výchozím bodem je tedy opět rozcestník u lázní, asi 300 m od železniční stanice Velké Losiny a autobusové zastávky hotel Praděd. Vzala jsem to opět stejným, což znamená opačným směrem. I když trasa není náročná a žádné velké stoupání na turisty nečeká, v jednom úseku trasy mírné stoupání přišlo, a proto je z tohoto pohledu tento směr trasy nejideálnější. Je to převážně trasa v terénu po bíle cyklostezce a silniční cyklostezce č. 6114. Trasa tedy znovu vede kolem pavilonu Eliška a cca po 1 km se nacházíte ve 415 m n. m. na rozcestí Račinka. Tady se ale okruhy rozdělují. Velký, Ludvíkovský, vede rovně a já se tentokrát vydám doleva po asfaltové silnici. Zpočátku jsem byla trochu dezorientovaná, protože jsem neviděla žádné značky pro vozíčkáře, tak jsem se řídila podle šipky a značky pro cyklisty. Ale asi po 500m už mi ukazovalo správnou cestu ryze vozíčkářské značení. Zhruba 200 metrů před tím jsem po levé straně míjela penzion U Zámku, který ale bohužel není bezbariérový, tudíž pro osoby na vozíku
47
nedostupný. Po 1 km cesty od rozcestníku dojdete k dalšímu rozcestníku, a to Špýcharu, kde se dáte doleva a opět po zhruba 200m se dostanete na rozcestí, kde doprava byste došli do zámku a doleva vás vydlážděný chodníček dovede zpátky do lázní. Po tom chodníčku jsem ušla asi 300 metrů a začínala opět normální vyasfaltovaná silnice mezi domy, která vede až k lázním. Protože už jsem tu cestu ale šla, rozhodla jsem se podle ukazatelů jít směrem ke známé losinské ruční papírně. Cesta vede kolem říčky Losinky a je pro invalidní vozíček velice dobře přístupná. Ovšem to se týče pouze cesty, protože když jsem se šla informovat do papírny, bylo mi odpovězeno, že muzeum ani papírna přístupné pro vozíčkáře nejsou.
Graf č. 3
Zhodnocení: Této cestě toho nemůžu moc vytknout. Dostupnost, i povrch cest jsou bez problému a žádné větší stoupání, či klesání, které by mohlo turistovi dělat problémy, se tu neobjevilo. Snad možná, že trasa vede po normální silniční komunikaci, která není nijak zvlášť široká, a i když jsem za tu cestu potkala asi jen dvě auta, člověk musí být opatrný, protože prostoru na uhýbání tu moc není.
48
4.5 Naučná stezka Rejvíz – Velké mechové jezírko
Mapa č. 5
(15)
Délka: 2, 2 km Fyzická náročnost: náročnější trasa s nutností doprovodu Časová náročnost: cca 1 hod a 30 min Převýšení: 13 m Rejvíz je osada, která se nachází 12 km od města Jeseník, směrem na Zlaté Hory. Hlavním lákadlem je tu Národní přírodní rezervace Rejvíz, o které jsem se tu již zmiňovala. Nejčastější cesty turistů jsou zde po Naučné stezce Rejvíz, která vede k Velkému mechovému jezírku. V rezervaci je ještě Malé mechové jezírko, ale to postupem času zarostlo a je veřejnosti zcela nepřístupné. Já jsem zvolila cestu autem, z Jeseníku se sem sice dostanete autobusem, ale moje vlakové a autobusové spoje na sebe špatně navazovali a navíc tuto trasu jezdí normální linkové autobusy, které jsou tělesně postižené turisty velice špatně přístupné. Na Rejvízu přijedete na parkoviště, kde zaplatíte 30,- Kč parkovné, které je ovšem na celý den. Od parkoviště je to necelé dva kilometry k Velkému mechovému jezírku. Vydala jsem se po cestě, směrem do lesa. Cesta byla velice špatná, turistovi na vozíčku by tu bránily velké kameny a také kořeny. Po 500 metrech dojdete k rozcestníku, vám bude ukazovat, že vás čeká ještě 1,5 km k Naučné stezce Rejvíz. Cesta se ovšem čím dál víc zhoršuje. Já jsem si navíc vybrala den, kdy silně pršelo a byla mlha a tak mi cestu ztěžovaly i obrovské louže.
49
Po jednom a půl kilometru se dostanete k dalšímu rozcestníku, který vám oznámí, že jste dorazili ke vstupu do rezervace, která se nachází v nadmořské výšce 773 m n. m. Vydáte se doleva po dřevěném chodníku, který je vyroben z dřevěných prken, naskládaných u sebe, takže si myslím, že s invalidním vozíčkem by neměl být velký problém, každopádně bych doporučila absolvovat trasu s doprovodem, aby se případné nerovnosti daly snáze překonávat. Asi po 150 metrech chůze po chodníčku dojdete k boudě, kde se prodává vstupné a můžete si tu koupit i nějaký ten suvenýr. Děti do 15 let platí 5,-Kč, studenti a důchodci 10,- a dospělí 15,-Kč. Po 500 metrech vás chodník dovedl k poslednímu rozcestníku, který ukazoval, že jsem 200 metrů od jezírka a nacházím se v nadmořské výšce 766 m n. m. Takže klesání je asi 7 metrů. Za chvíli budete u cíle a rozprostře se před vámi velké jezírko. Jsou před ním dva přístřešky s lavičkami. Zpáteční cesta je stejná, protože v rezervaci se nesmíte pohybovat mimo vyznačené trasy.
Graf č. 4
Zhodnocení: Myslím si, že cesta z parkoviště k rezervaci je pro vozíčkáře a i lidi s pohybovými problémy velice špatná. Museli by překonat spoustu kamení, překážky v podobě kořenů. Jedním z vhodných východisek jak se sem dostat by mohlo být to, že turista požádá správce rezervace o povolení k vjezdu. Když se dostane k dřevěnému chodníčku, měla by jeho cesta být relativně bez problému. Jen jsou některá prkna už
50
stará, tak mohou být překážkou, ale jinak je chodník široký cca 1 meter, což je vhodný rozměr pro vozíček.
4.6 Lesní bar – Horní Lipová
Mapa č. 6(16) Délka: 1,3 km (z Horní Lipové do Lesního baru) Fyzická náročnost: náročnější trasa s nutností doprovodu Časová náročnost: cca 1 hod a 15 minut Převýšení: 200 m Lesní bar je projekt v Jeseníkách, kdy se zaměstnanci Lesů ČR rozhodli zpříjemnit cyklistům a turistům jejich výlety prostřednictvím odpočívadel a přístřešků. V loňském roce osadili tyto místa žlaby, ve kterých studená voda chladí nápoje. K dispozici jsou jak nealkoholické nápoje a energetické drinky, na své si přijdou i milovníci piva a vína. Soustava barů je situována podél cesty z Horní Lipové na Smrk (hraniční hora, 1125 m. n. m), v údolí říčky Vápenné. Zajímavostí je, že nápoje zde leží volně a pokud se tu zrovna nekoná nějaká akce, nikdo bar nehlídá. To znamená, že je jen na návštěvnících, zda za nápoje, které si vezmou, zaplatí a hlavně kolik. Na místě je doporučený ceník. Je opravdu zvláštností, že v dnešní době je bar schopný prosperovat a faktem je, že lidé tam často hodí i více peněz, anebo ti, kteří by nevěřili, že za nápoje zaplatí, si to nakonec stejně rozmyslí a do kasičky, která je tam přibitá ke stromu nějakou tu korunu
51
hodí. Ovšem bar již poznal pár útoků místní omladiny, která vybrala jak nápoje, tak i kasu. Správce baru ovšem stále doufá, že danou myšlenku pochopí a přestanou. Když vjedete do Horní Lipové, k Lesnímu baru vás směrují dřevěné ukazatele. Podle nich podjedete železniční viadukt a cesta vás dovede na menší „parkoviště“ (odstavná plocha pro auta), kde začíná zákaz vjezdu do lesa a musíte se odsud vydat po svých. Asi 50 metrů od auta vás opět nasměruje ukazatel, který vám oznámí, že k lesnímu baru vám zbývá 1,3 km. Celou cestu jdete po relativně pěkné silnici, kde se sem tam objeví nějaký ten kámen, ale pro tělesně postižené by to nemělo být závažnou překážkou. Cesta se čas od času mírně stáčí, ale víceméně jdete pořád rovně po „hlavní“. Z této cesty nescházíte, pořád jdete po stejné stezce, která kopíruje místní potok. Ovšem každých několik set metrů se cesta zvyšuje a myslím, že převýšení je hodně veliké a samotný tělesně postižený turista by to nemusel zvládnout. Proto cestu doporučuji vždy s doprovodem. Při dalším ukazateli, který vám oznámí, že jste pouhých 400 m před cílem přijde to největší převýšení, ovšem myslím, že námaha stojí za to. Z lesního baru, kde se občerstvíte, můžete dále pokračovat do baru Horního, k němuž vedou dvě cesty. Jedna z nich je velice strmá a pro tělesně postižené naprosto nepřístupná, ale má pouhých 900 m. Ta druhá vás k baru zavede po stejné štěrkovoasfaltové cestě, ale je delší cca 3 kilometry, protože není tak prudká a kopíruje kopec po vrstevnici. Tudíž ji návštěvníkům vřele doporučuji. Z horního baru, kde je cedulka „Panoramata“ 200 m, můžete ještě pokračovat na vyhlídku, kde se před vámi objeví krásný výhled na Ramzovské sedlo a další jesenické vrcholy.
52
Graf č. 5
Zhodnocení: Myslím si, že lesní bar je opravdu dobrý nápad a skvělý tip na výlet. Jdete krásnou přírodou, zastávek je tu dostatek a čeká na vás příjemné občerstvení. Co se týče cesty, jak jsem již zmínila, cesta vede lesem, je štěrkovo-asfaltová, tudíž se po ní tělesně postiženým návštěvníkům půjde dobře. Sem tam je štěrk rozdrobený po dlouhé zimě, ale není to nic, co by se nedalo překonat. Jediný větší problém je zde velké převýšení. Cesta vede stále do kopce a bez doprovodu se tu turisti na invalidním vozíku neobejdou. Možná jen ti, na elektrickém vozíku. Přišlo mi, že nejprudších bylo posledních 400 metrů. Také cesta do horního baru je stále do kopce, ale pokud se návštěvníci zvládnou dostat do baru lesního, zvládnou tuto cestu také.
4.7 Zámek Jánský vrch – Javorník Délka: 0,5 km (ke vchodu do zámku) Fyzická náročnost: náročnější trasa s doprovodem Časová náročnost: cca 30 min Převýšení: 42 m Trasa je krátká, ale zámeckým parkem se můžete dostat až k zámku. Ten je ovšem turistům na vozíčku nepřístupný. Na jednu stranu si však myslím, že dostat se alespoň na nádvoří zámku by mohlo být pěkným výletem. Trasa začíná na náměstí města
53
Javorník, kde se vydáte doprava směrem k aleji. Přibližně po 200 metrech cesta začíná pomalu stoupat. Auta tu můžou vyjet až k zámku, což značí, že cesta je pro tělesně postižené vhodná a dostupná. Po této cestě dojdete přímo k zámku, takže nikde neodbočujete ani z ní nescházíte. Asi 100 metrů před zámkem se stoupání značně zvyšuje, což může turistům upoutaných na vozík dělat problémy, ale výhled ze zámecké terasy stojí za to.
Graf č. 6
Zhodnocení: Jak jsem již zmiňovala, cesta k zámku je velice dobře dostupná pro tělesně postižené. Myslím si, že pro ně bude pravděpodobně překážkou to, že před cílem cesta stoupá a budou potřebovat doprovod. Zámek pro tělesně postižené přístupný není, ale na nádvoří je krásný výhled a můžou se zde občerstvit v altánku, kde je zařízena malá kavárna.
54
5 PŘÍPADNÉ ŘEŠENÍ SITUACE Trasy, které jsem zmapovala a o kterých se dá říci, že jsou použitelné pro tělesně postižené návštěvníky, ale samy o sobě nestačí. Výsledek jasně ukázal, že je potřeba ještě hodně zapracovat na zpřístupnění turistických tras pro návštěvníky s tělesným postižením, ale musí se také najít patřičné prostředky, zejména finanční a materiální. K tomu je ovšem zapotřebí i příslušných osob, které k tomu dopomůžou. Po několika konzultacích s vedoucími organizací na podporu tělesně postižených, lidmi, kteří se touto činností zabývají, nebo i svým dílem přispívají k řešení této problematiky, jsem se ujistila v tom, že musíte mít opravdu pevnou vůli, trpělivost a odhodlanost jít si za svým cílem. Tím mám na mysli, že se musí najít „nadšenec“, který současnou situaci jesenických hor chce opravdu změnit a je ochoten strávit nad tím spoustu svého času. Nejdůležitější věcí je ustavičně tlačit na patřičné orgány, které mají v této oblasti dané pravomoci a schopnost tuto situaci řešit. Protože zpracování detailního řešení by bylo na další bakalářskou práci, chtěla bych vám aspoň nastínit svou představu o způsobu řešení této situace.
5.1 Dotazníkový průzkum 5.1.1 Průzkum a zjištění nejnavštěvovanějších turistických tras Myslím, že je zapotřebí zmapovat formou dotazníků návštěvnost hlavních turistických tras v Jeseníkách. Tento průzkum by měl být proveden v hlavní sezóně, kdy do hor přijíždí nejvíce turistů. Předpokládám, že z těchto dotazníků by vyšlo najevo, které trasy jsou u návštěvníků nejvíce oblíbené, protože není možné zpřístupnit veškeré trasy. V tomto případě i jedna, dvě trasy jsou úspěchem.
5.1.2 Průzkum zájmu tělesně postižených Z průzkumu oblíbenosti jednotlivých tras by se vybraly trasy, které je možno určitým způsobem zpřístupnit a tento výběr by se předložil organizacím, sdružením, skupinám, sdružující osoby s tělesným postižením, nebo i jednotlivcům. Dotazník by byl
55
zpracován tak, aby se z něj zjistilo, jaké zkušenosti mají tělesně postižení s cestami do Jeseníků, zda hory vůbec navštěvují, zejména jaká místa. Důležité by byly i jejich připomínky, návrhy, poznatky z cest. Předběžně by se zjistil zájem o tyto hory, popřípadě, které z nabídnutých tras by chtěli turisti s tělesným postižením navštěvovat nejvíce. Protože nejdůležitější informace pro vyhodnocení situace a jejího následného řešení je, dozvědět se názory a připomínky těch, kterých se to přímo týká.
5.1.3 Průzkum stravovacích a ubytovacích zařízení Aby mohl být cestovní ruch pro tělesně postižené v Jeseníkách kompletně využit a realizován, musí se zpřístupnit nejen jednotlivé trasy, ale také vyřešit přístupnost místních restauračních a ubytovacích zařízení, nacházející se v bezprostřední blízkosti. Proto je třeba zmapovat také tyto objekty, aby byla nabídka cestovního ruchu v oblasti ucelená. Když už se totiž turista s tělesným postižením vydá na výlet a nemá se kde občerstvit, ubytovat nebo využít toalet, je zcela zbytečné se snažit trasy zpřístupnit, protože sem žádný postižený návštěvník nepřijede a veškerá snaha by byla naprosto zbytečná. Nejde pouze o to zmapovat kapacity, které jsou již zcela přístupné, ale oslovit nové objekty, které by při absolvování trasy mohl turista navštívit, zda by byly ochotni se do projektu zapojit a přizpůsobit své prostory tělesně postiženým.
5.2 Konečná analýza situace Celkové zhodnocení situace, co se týče zpracovaných dotazníků, vybraných tras a uvedení stravovacích a ubytovacích zařízení zajímající se o přestavbu prostor, která by vyhovovala tělesně postiženým. Analýza by měla samozřejmě obsahovat jednotlivé návrhy tras a jejich popis i s jednotlivými mapami. Toto vyhodnocení by se mělo předložit již dotazovaným sdružením a oslovit je, zda mají zájem tyto návrhy předložit příslušným institucím a poprosit tyto instituce o jejich finanční podporu, popřípadě aby požádali o dotace z fondů Evropské unie.
56
6 ZÁVĚR Než jsem začala zpracovávat svoje téma, musím se přiznat, že jsem o této problematice příliš vědomostí neměla. Bylo mi jasné, že lidé se zdravotním postižením to mají složité a člověk musí mít hodně chuti do života a především odhodlání, aby se dokázal se všemi těmito nástrahami vyrovnat. Nikdy mi ovšem nedošlo, že co se týče turistiky, mají tělesně postižení pouze omezené možnosti. Při hledání informací jsem se seznamovala s touto problematikou blíže a postupem času můžu říct, že jsem si vytvořila určitý přehled, jak to ve světě postižených lidí funguje. Sociální cestovní ruch je u nás na velmi nízké úrovni, avšak s postupem času se začíná dostávat do popředí zájmů široké veřejnosti. Nemyslím si, že to bude nadsázka, když řeknu, že začíná být novým trendem. Problémy postižených se začínají dostávat do podvědomí ostatních a je stále větší zájem o to, aby tato situace byla řešena. Především pak z řad samotných tělesně nebo i jinak zdravotně postižených jedinců. Je to ovšem zapříčiněno i tím, že těchto lidí se zdravotními problémy stále více přibývá. V dnešní době vzniká stále více organizací, sdružení a podobných společností se snahou těmto lidem pomoci, podporovat je a začleňovat je do „normálního“ života. Stále častěji vznikají projekty na podporu tělesně postižených, ať už se jedná o projekty podporované státem, městem, také i evropskou unií. Příkladem je projekt „Bezbariérová Olomouc“. Jde zejména o zkvalitnění infrastruktury města pro tělesně postižené občany. Tím myslím speciální úpravy dopravních prostředků, především městské hromadné dopravy, úpravy vchodů do institucí, restaurací, společenských zařízení, apod. Horší je to ovšem s historickými objekty a podobnými subjekty cestovního ruchu. Mám na mysli hlavně zámky, hrady, muzea a galerie. Česká republika má těchto „lákadel“ cestovního ruchu opravdu hodně, ale pro tělesně postižené turisty jsou často nedostupné. Překážkou jsou nejčastěji schody, kde chybí pomocné rampy. Několikrát se mi také stalo, že rampa na místě byla, ale nefunkční. Často se setkáte i s tím, že objekt je přístupný tělesně postiženým turistům, ovšem chybí speciálně upravené toalety, nebo rozměr dveří (futer) je menší než rozměr invalidního vozíku. Častou pomůckou jsou
57
rampy, po rozhovoru s předsedou Svazu tělesně postižených v ČR, o. s., pro okresní výbor v Olomouci, jsem zjistila, že i s těmito rampami je častý problém. Jsou buď příliš úzké, nebo strmé. Bohužel se málokdy obejde návštěva bez problému. A proto si myslím, že by stavitelé měli věnovat větší pozornost těmto pomůckám pro tělesně postižené občany. Mnohokrát se všechna tato opatření staví jen proto, že jsou předepsaná Evropskou unií, ale už nikdo nemyslí na to, že budou bezpředmětná a pro vozíčkáře naprosto zbytečná. Na druhou stranu se mi líbí, že se na trhu začíná objevovat stále více různých publikací a brožur, které obsahují soupisy památek a podobných atrakcí cestovního ruchu, které jsou přístupné tělesně postiženým návštěvníkům. Například publikace „Jak dobít hrad, aneb památky takřka bez bariér.“ Těchto užitečných publikací by mělo vznikat více. Hlavním cílem mé práce ovšem nebylo mapování kulturních památek Olomouckého kraje, ale zjistit dostupnost nejvyšších hor Moravy, a to pohoří Hrubého Jeseníku, pro tělesně postižené. Nikdy předtím jsem netušila, jak problematické je pro vozíčkáře vyjet na túru do těchto hor. Samozřejmě je to chráněná oblast, takže jsou zásahy do přírody nepřípustné, ale například v Těšínských Beskydech zrealizovali projekt „Beskydy pro všechny“ a přizpůsobují tomu i potřebnou infrastrukturu. Zjistila jsem, že i v Jizerských horách už jsou trasy přístupné pro tělesně postižené, dokonce i v Krkonoších se na této problematice začíná pracovat. Ovšem Jeseníky jsou v tomto směru hodně pozadu. Bohužel jediné dvě trasy, speciálně pro vozíčkáře, jsou ve Velkých Losinách, kde najdete malý a velký okruh s rozdílnou zátěží. Musím ovšem konstatovat, že jedna z těchto tras, devítikilometrová, je pro turisty na vozíčku jen těžce dostupná. Je pouze pro postižené s doprovodem, ale i tak musí turisti vynaložit velké úsilí, aby tuto trasu zdolali. Malý okruh je na druhou stranu dostupný velice dobře, ale část trasy vede po silnici, která není příliš široká a turista s vozíkem musí doufat, že se mu řidiči zdatně vyhnou. Měla jsem to štěstí a mluvila s navrhovatelem této trasy a sám uznal, že trasa je špatně navržená i zkonstruovaná. Což svědčí o tom, že je problematika vozíčkářů v Jeseníkách ještě v začátcích.
58
V průběhu psaní své práce jsem se setkala s velice ochotnými lidmi, ať již to byl vedoucí Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, nebo samotní občané upoutaní na invalidní vozík, kteří mi blíže objasnili situaci tělesně postižených a seznámili s různými problémy, které musí neustále řešit. Výborná spolupráce se mi naskytla i s informačním centrem v Jeseníku, kdy mi paní vedoucí pomáhala hledat dostupné trasy. Co mě ale překvapilo, byla reakce Sdružení cestovního ruchu Jeseníky. Měla jsem jedinou schůzku s vedoucí této organizace, ale její lhostejnost mě zarazila. Prosila jsem ji o různé materiály, které mají k dispozici, co se týče tras pro vozíčkáře ve Velkých Losinách, které sdružení navrhlo a zpřístupnilo. Žádala jsem ji i o informace, které sdružení má o situaci tělesně postižených a budoucího řešení, ale nedostala jsem žádnou odezvu. Vím, že zajistit tyto trasy je velice náročná a drahá záležitost, ale pokud mají tito lidé k problematice stejný přístup, jako měli ke mně, tak se nedivím, že jsou Jeseníky s přístupností pro tělesně postižené, značně pozadu. Touto prací bych chtěla apelovat na všechny příslušné orgány, aby se situací začalo něco dělat, aby si uvědomili, že tito lidé mají stejné právo cestovat a radovat se z cestovního ruchu tak, jako zdraví lidé a že je naším úkolem pomoci jim tuto situaci řešit.
59
7 POUŽITÉ ZDROJE (1) Www.jeseniky.net [online]. c2008-2008 [cit. 2008-09-26]. Dostupný z WWW:
. (2) Http://www.hnutiduha.cz [online]. Redakční úprava. Martin Míček, 2002 [cit. 2008-08-11]. Čeština. Dostupný z WWW: . (3) Vizus.cz .Http://www.ochranaprirody.cz/ [online]. 2004 , 31.10.2008 [cit. 2008-08-11]. Čeština. Dostupný z WWW: . (4) EProgress. Http://www.ceskehory.cz/ [online]. Server České hory®, c1999-2008 [cit. 200808-12]. Dostupný z WWW: . (5) Www.jeseniky.net [online]. Turistický průvodce ČSFR, Olympia, 1991, c2002-2008 [cit. 2008-09-23]. Dostupný z WWW: < http://www.jeseniky.net/index.php?obl=4&kat=11&sluz=55>. (6) Šternberkovo přírodovědné muzeum. Www.env.cz [online]. c2003 [cit. 2008-08-16]. Dostupný z WWW: . (7) Www.jeseniky.net : http://www.jeseniky.net/index.php?obl=1&kat=11&sluz=92&pol=2766 [online]. Jeseníky info, 2002 [cit. 2008-11-23]. Dostupný z WWW: . (8) Sdružení cestovního ruchu Jeseníky. Www.ok-tourism.cz [online]. 2004 [cit. 2008-09-24]. Dostupný z WWW: < http://www.ok-tourism.cz/jeseniky/mistopis/tag/9/>. (9) Sdružení cestovního ruchu Jeseníky. Www.ok-tourism.cz [online]. 2004 [cit. 2008-09-24]. Dostupný z WWW: < http://www.ok-tourism.cz/jeseniky/aktivity/532/ >. (10) Www.jeseniky.net [online]. Turistický průvodce ČSFR, Olympia, 1991, c2002-2008 [cit. 2008-09-23]. Dostupný z WWW: < http://www.jeseniky.net/index.php?obl=1&kat=11&sluz=56&pol=2748>.
60
(11) Sdružení cestovního ruchu Jeseníky. Www.ok-tourism.cz [online]. 2004 [cit. 2008-09-24]. Dostupný z WWW: < http://www.ok-tourism.cz/jeseniky/cil/428/> (12) Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální cestovní ruch v Evropě. Úřední věstník Evropské unie. 2006, č. C 318/12, s. 1-12. (13) Olomoucký kraj. Www.kr-olomoucky.cz [online]. Olomouc : 2000 [cit. 2008-08-12]. Dostupný z WWW: . (14) VENCL, Jiří. Současná situace cestovního ruchu pro handicapované. Vozíčkář : Speciální noviny o legislativě pro osoby se zdravotním postižením. 1.1.2008, č. 9, s. 8. (15) Www.mapy.cz [online]. c1996-2009 [cit. 2009-03-13]. Dostupný z WWW: . (16) Www.lesnibar.cz [online]. 2007 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: .
61
8 PŘÍLOHY 8.1 Mapy Mapa č. 1 – Ovčárna – Praděd Mapa č. 2 – Priessnitzovy lázně Jeseník - kolonáda Mapa č. 3. – Velké Losiny – Ludvíkovský okruh Mapa č. 4 – Veké Losiny – Špýcharský okruh Mapa č. 5 – Naučná stezka Rejvíz – Velké mechové jezírko
8.2 Grafy Graf č. 1 – Převýšení Ovčárna – Praděd Graf č. 2 – Převýšení Velké Losiny – Ludvíkovský okruh Graf č. 3 – Převýšení – Velké Losiny – Špýcharský okruh Graf č. 4 – Převýšení Velké Losiny – stezka Rejvíz – Velké mechové jezírko Graf č. 5 – Převýšení Velké Losiny – Lesní bar – Horní Lipová Graf č. 6 – Převýšení Zámek Jánský vrch – Javorník
62
8.3 Fotografie
Foto. č. 1 Cesta z Ovčárny na Praděd
Foto č. 2 Cesta z Ovčárny na Praděd
Foto č. 3 rozhledna Praděd
63
Foto č. 4 Kolonáda –lázně Jeseník
Foto č. 5 Lázně – cesta na vyhlídku
Foto č. 6 – Vyhlídka z lázní Jeseník
64
Foto č. 7 – Rozcestník pro vozíčkáře
Foto č. 8 – Mapa vozíčkářských tras
Foto č. 9 – Ludvíkovský okruh
65
Foto č. 10 – Cesta Ludvíkovský okr.
Foto č. 11 – Cesta Ludvíkovský okr.
Foto č. 12 – Rozcestník V. Losiny
66
Foto č. 13 – Rozcestník Lesní bar
Foto č. 14 – Cesta k Lesnímu baru
Foto č. 15 – Lesní bar
67
Foto č. 16 – Ukazatel u Horního baru
Foto č. 17 – „Panoramata“
68
