PRAMENY PRÁVA PRO OBLAST

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Regionální rozvoj a veřejná správa

PRAMENY PRÁVA PRO OBLAST STŘEDNÍHO ŠKOLSTVÍ ZŘIZOVANÉHO VYŠŠÍMI ÚZEMNĚ-SAMOSPRÁVNÝMI CELKY

bakalářská práce

Autor: Sylvie Krutská Vedoucí práce: PhDr. JUDr. Jaroslav Kuba, CSc. Rok: 2012

Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

Sylvie Krutská V Praze, dne 22. 5. 2012

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. JUDr. Jaroslavu Kubovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

Abstrakt: Práce se zabývá tématikou pramenů práva pro oblast středního školství zřizovaného vyššími územně-samosprávnými celky. Postupovalo se podle předem stanové osnovy: vymezení základních pojmů a metody, popis školského managementu a problematiky řízení středních škol, přehled právních předpisů a syntetizující závěr. V práci je největší význam kladen na právní předpisy, seznámení s nimi a přehledné roztřídění. Téma práce je neustále aktuální, protože se česká legislativa velice často mění, což způsobuje nepřehlednost v celém systému.

Abstract: The thesis deals with the theme of sources of law in the field of secondary education founded by higher territorial administrative units. Progressed according to pre-tent outline: definition of basic concepts and methods, description of school management issues and management of secondary schools, an overview of legislation and synthesizing conclusion. The largest emphasis of the work is on legislation, acquaint with them and clear classification. The topic is always current, because the Czech legislation very often change, causing confusion in the whole system.

Klíčová slova/ key words: •

právní předpis/ law

•

školský management/ school management

•

střední škola/ high school

•

vyšší územně-samosprávné celky/ higher territorial administrative units

•

vedení školy/ school leadership

JEL klasifikace: •

H 750, I 290, K 230, L 300

Obsah: Úvod ...................................................................................................................................... 1 1. Vymezení základních pojmů a metody ........................................................................ 2 1.1. Právní předpisy České republiky ........................................................................ 2 1.1.1. Ústava a ústavní zákony ................................................................................. 3 1.1.2. Zákony............................................................................................................ 4 1.1.3. Nařízení vlády, obcí a krajů ........................................................................... 5 1.1.4. Vyhlášky ministerstev, obecně závazné vyhlášky obcí a krajů ..................... 6 1.2. Metody řešení ..................................................................................................... 7 1.3. Řešení tématu v jiných pramenech ..................................................................... 8 2. Problematika středního školství a školský management .............................................. 9 2.1. Střední školy a jejich zřizování ........................................................................... 9 2.2. Řízení školy a její vedoucí pracovník ............................................................... 10 2.2.1. Práva a povinnosti ředitele ........................................................................... 11 2.2.2. Ředitel školy jako manažer .......................................................................... 12 2.3. Školský management ........................................................................................ 13 2.3.1. Plánování a financování ............................................................................... 14 2.3.2. Organizování a personální politika .............................................................. 15 2.3.3. Kontrola a řešení problémů .......................................................................... 17 3. Dělení pramenů práva do jednotlivých oblastí ........................................................... 18 3.1. Obecné právní předpisy .................................................................................... 18 3.1.1. Ústavní zákony ............................................................................................. 18 3.1.2. Zákony.......................................................................................................... 23 3.2. Výchovně-vzdělávací oblast ............................................................................. 24 3.2.1. Přijímání ke studiu, průběh a ukončování vzdělání ..................................... 24 3.2.2. Vzdělávání cizinců a problematika s tím související ................................... 27 3.2.3. Podpora studujících a ochrana jejich zájmů ................................................. 28 3.3. Personální oblast ............................................................................................... 29 3.3.1. Zaměstnávání pracovníků ve školách .......................................................... 29 3.3.2. Odborové organizace a kolektivní vyjednávání ........................................... 32 3.3.3. Uznávání odborných kvalifikací a jiných způsobilostí ................................ 33 3.4. Ekonomicko-správní oblast .............................................................................. 33 3.4.1. Financování škol a vedení účetnictví ........................................................... 33 3.4.2. Kontrola činnosti škol .................................................................................. 35 3.4.3. Archivace a způsob vedení a ochrany dokumentace .................................... 36 3.5. Provozní oblast ................................................................................................. 37 3.5.1. Bezpečnost práce a ochrana zdraví .............................................................. 37 3.5.2. Hygienické a stravovací podmínky .............................................................. 38 Závěr .................................................................................................................................... 40 Zdroje .................................................................................................................................. 41

Úvod V současné době je dle mého názoru v ČR velká konkurence mezi středními školami, protože počet žáků, kteří vycházejí ze základních škol je menší, než kolik žáků mohou školy přijmout. Z tohoto tvrzení vyplývá, že je ještě více kladen důraz na vedoucí pracovníky ve školách a jejich správné a efektivní řízení škol, což je možné hlavně pomocí znalosti školského managementu, ale v prvé řadě díky znalosti právních předpisů středních škol se týkajících. Právní legislativa v naší zemi zaznamenává velké množství novelizací a dalších jiných změn, které lidé složitě sledují, čímž dochází i k aplikaci nesprávných právních předpisů. Vedoucí pracovníci se proto v poslední době přestávají orientovat v platné legislativě a poptávájí určitý druh přehledu, který by jim s touto orientací napomohl. Cílem práce je vytvořit přehled veškerých právních předpisů týkajících se středního školství a nastínění řešení základních situací, se kterými se mohou ředitelé škol při aplikaci těchto předpisů setkat. V první kapitole by měly být charakterizovány základní pojmy, jako jsou typy právních předpisů a dále metody, kterými se bude postupovat při zpracování této bakalářské práce. Součástí této kapitoly by mělo být uvedeno i řešení tématu práce v jiných pramenech, od jiných autorů. Navazující kapitola by měla být složena z deskripce školského managementu a povinností ředitele. Poslední, třetí kapitola bude věnována právě přehledu právních předpisů. Tato kapitola bude členěna tematicky podle problematiky, kterou musí management středních škol při své řídící práci řešit. A to jak v oblasti výchovně-vzdělávací, ekonomické a personální, tak v oblasti státní správy. Motivem výběru tématu práce je tedy nejen poptávka, ale také zkušenost, že velké množství ředitelů není schopno z velkého množství právních předpisů najít ten správný, který by následně na určitý druh problému byli schopni aplikovat. Ideou je vytvořit příručku pro ředitele škol, do které by bylo možné libovolně nahlížet a nacházet právní předpisy, které má ředitel aplikovat. Měla by sloužit k usnadnění práce vedoucích pracovníků ve školství a tím zefektivnit a zlepšit vedení středních škol, ale také zmírnění nejistoty.

1

1.

Vymezení základních pojmů a metody

1.1.

Právní předpisy České republiky

Právní předpisy České republiky (dále jen ‚‚ČR‘‘) jsou tvořeny zákonnými právními normami a podzákonnými právními normami. Hlavním kritériem členění je určitá vlastnost právních norem, právní síla, která vyjadřuje postavení dané právní normy v systému právních norem. V souvislosti s pojmem právní síla je nutno uvést právní zásady, které musí

být

při

aplikaci

práva

dodržovány

a

jsou

všeobecně

rozšířené

a používané. Jedná se zpravidla o tři právní zásady, které mohou být aplikovány samostatně, nebo společně. První zásada je definována jako zásada lex superior derogat legi inferiori, v překladu ustanovení silnější ruší ustanovení slabší. Znamená to, že pokud je právní norma nižší právní síly v rozporu s normou vyšší právní síly, nemůže být aplikována, právní norma vyšší právní síly má přednost. Druhou zásadou je zásada lex specialis derogat legi generali, v překladu ustanovení speciální ruší ustanovení obecné. V praxi z této zásady vyplývá, že při aplikaci je použita právní norma speciální před právní normou obecnou, pokud jsou mezi nimi nalezeny určité rozdíly. Je nutno zmínit, že výše uvedenou zásadu je možno aplikovat pouze v případě rozdílnosti dvou právních norem stejné právní síly. Poslední, neméně důležitou zásadou je zásada lex posterior derogat legi priori, v překladu ustanovení pozdější ruší ustanovení dřívější, z čehož vyplývá, že pokud jsou právní normy v rozporu, přednost má právní norma pozdější, resp. novější. Podmínkou aplikace je opět stejná právní síla právních norem, které nejsou ve vzájemném souladu, jako u druhé zásady. Zákonné právní normy jsou složeny z ústavy, ústavních zákonů, zákonů a zákonných opatření. Společnou charakteristikou všech výše uvedených předpisů je Parlament ČR (dále jen ‚, Parlament‘‘), protože jsou schvalovány buď v obou komorách Parlamentu, tedy v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (dále jen ‚‚Poslanecká sněmovna‘‘) a Senátu Parlamentu ČR (dále jen ‚‚Senát‘‘) v případě ústavy, ústavních zákonů a zákonů, nebo pouze v Senátu v případě zákonných opatření. Mezi podzákonné právní normy jsou řazeny nařízení vlády, obcí a krajů a vyhlášky ministerstev, obecně závazné vyhlášky obcí a krajů. Na rozdíl od zákonných právních norem, jejichž společnou charakteristikou je Parlament, podzákonné právní normy jsou 2

vytvářeny a přijímány na nižších úrovních a slouží hlavně k provádění a upřesňování zákonných právních norem. Vedle právních předpisů existují ještě vnitřní předpisy, např. metodické pokyny, rozhodnutí a příkazy, které vydávají jednotlivé právnické osoby a pouze pro účely samotné právnické osoby. Některé z těchto vnitřních předpisů mají ze zákona povinnost vytvářet. V oblasti školství bychom mohli zmínit provozní řád, pracovní řád nebo školní řád. (Mikáč, J., 2011) 1.1.1. Ústava a ústavní zákony Ústava a ústavní zákony jsou právní předpisy nejvyšší právní síly upravující základní uspořádání státu, základní principy, dělbu státní moci, státní hranice, územní samosprávu, práva a svobody, bezpečnost ČR a také zakotvuje instituce jako je Česká národní banka a Nejvyšší kontrolní úřad. Ústava ČR (dále jen ‚‚Ústava‘‘) je označována jako zákon č. 1/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů, je složena z preambule, 8 hlav a 113 článků. V čl. 3 a 112 Ústavy je uveden termín ústavní pořádek, jehož součástí je nejen Ústava, ale také Listina základní práv a svobod jako ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů a dále ‚‚ ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé

republiky,

Federálního

shromáždění

Československé

socialistické

republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992.‘‘ (ústavního zákona č. 1/1993 Sb, čl. 112) Poslanecká sněmovna a Senát se podílí na přijímání ústavních zákonů a prezident republiky tyto ústavní zákony podepisuje společně s předsedou Poslanecké sněmovny a předsedou vlády. Na rozdíl od ‚‚běžných‘‘ zákonů nemá prezident právo suspenzivního veta. K přijetí ústavního zákona je potřeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů, návrh může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku a podávají se Poslanecké sněmovně. (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.)

3

Listina základních práv a svobod (dále jen ‚‚Listina) je složena z preambule, 6 hlav a 44 článků a jsou v ní obsaženy nejdůležitější základní práva a svobody. Nejedná se o taxativní výčet, další práva a svobody jsou uvedeny v jiných právních předpisech. Kritériem členění jednotlivých hlav je oblast, kterou upravují a platí, že bez ohledu na umístění mají stejnou váhu. Pro oblast školství jsou výběrem nejdůležitější z nich tato práva a svobody: nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (čl. 7), osobní svoboda (čl. 8), právo na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst (čl. 10), právo listovního tajemství (čl. 13), svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 15), právo svobodně projevovat své náboženství (čl. 16), svoboda projevu a právo na informace (čl. 17), petiční právo (čl. 18), zákaz diskriminace (čl. 24), práva menšin (čl. 25), svoboda povolání (čl. 26), sdružování v odborech (čl. 27), spravedlivá odměna za práci (čl. 28), právo na zvýšenou a zvláštní ochranu (čl. 29), právo na vzdělání (čl. 33) a soudní ochrana (čl. 36). (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) 1.1.2. Zákony ‚‚Obyčejné‘‘ zákony jsou nižší právní síly, než zákony ústavní a na jejich přijímání se podílí obě komory Parlamentu a také prezident republiky. Legislativní proces se skládá ze čtyř stádií, a to zákonodárné iniciativy, projednání návrhu zákona, hlasování o návrhu zákona a promulgací zákona. (Gerloch, A., 2007)

Prvním stádiem je zákonodárná iniciativa, kterou je myšleno podání kvalifikovaného návrhu zákona. ‚‚Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně a návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.‘‘ (ústavního zákona č. 1/1993 Sb, čl. 41) Projednání návrhu zákona a hlasování o návrhu zákonu spolu úzce souvisí. Návrhy zákonů se předkládají předsedovi Poslanecké sněmovny a ten dále zajišťuje jejich rozeslání všem poslancům a také jej zařazuje na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Projednání probíhá ve třech čteních, přičemž každé má svůj účel. V prvním čtení probíhá obecná rozprava o kvalitě a potřebnosti navrhované úpravy, druhé čtení se vyznačuje projednáváním ve výborech a vydáním usnesení, zda daný návrh schválit, či nikoliv. Posledním čtením 4

mají být odstraněny případné vady a nejasnosti návrhu zákona a je ukončeno hlasováním. K přijetí návrhu zákona je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců za přítomnosti alespoň jedné třetiny. V případě přijetí je postoupen do Senátu, ten má možnost návrh schválit, zamítnout, vrátit Poslanecké sněmovně, vyjádřit vůli se jím nezabývat nebo jej vůbec neprojednávat. V případě schválení Senátem za podmínek souhlasu nadpoloviční většiny přítomných senátorů za přítomnosti alespoň jedné třetiny, je zákon přijat a postupuje se prezidentu republiky k podpisu, který má v tomto případě právo suspenzivního veta. Pokud se tak stane, má Poslanecká sněmovna možnost přehlasování nadpoloviční většinou. (Gerloch, A., 2007) Posledním stádiem je promulgace zákona zahrnující ověřování dodržení legislativního procesu u Ústavního soudu, podepsání ústavními činiteli a vyhlášení ve Sbírce zákonů. Zákon má být podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády, ovšem pokud prezident republiky použil suspenzivní veto, daný zákon nepodepisuje. Vyhlášení ve Sbírce zákonů je důležité v úplném znění, aby mohl zákon nabýt platnosti. (Gerloch, A., 2007) 1.1.3. Nařízení vlády, obcí a krajů Nařízení vlády jsou přijímána k provedení zákona, v jeho mezích a podepisuje jej předseda vlády a příslušný člen vlády. Zákonem není možné měnit nařízení vlády, ale je možné jej zrušit a nařízením vlády není možné měnit vyhlášku. Platnosti nabývají vyhlášením ve Sbírce zákonů a účinnosti patnáctým dnem, pokud není stanoveno jinak. ‚‚Nařízení, jako prováděcí předpis k zákonu, musí obsahovat pouze právní normy, které nepřekračují meze zákona, k jehož provedení je vydáno, a které tento zákon provádějí, nařízení vlády nesmí nově upravovat věci, jejichž úprava patří do zákona.‘‘ (Pavlíček, V. a kol.: Ústavní právo a státověda, 2008) Rada obce je oprávněna vydávat nařízení obce v přenesené působnosti a stejně jako u nařízení vlády se vydává k provedení zákona a v jeho mezích. K platnosti je nutné vyhlášení právního předpisu vyvěšením na úřední desce po dobu 15 dnů. Dle zákona o obcích obec zašle nařízení obce neprodleně po dni jeho vyhlášení krajskému úřadu. Dozor nad vydáváním těchto právních předpisů má krajský úřad, je-li tedy nařízení v rozporu se zákonem, nebo jiným právním předpisem, vyzve krajský úřad obec 5

k napravení. Nestane-li se tak do 60 dnů od doručení výzvy, má krajský úřad pravomoc pozastavit dané nařízení. (zákon č. 128/2000 Sb.) Nařízení kraje jsou vydávána na základě stejného principu, jako u vlády a obcí, na základě a v mezích zákona a návrhy nařízení kraje může předkládat ředitel. Kraj je vydává v přenesené působnosti, je-li k tomu zákonem zmocněn. Platnosti nabývají tyto právní předpisy dnem vyhlášení ve Věstníku právních předpisů kraje a účinnosti nabývají patnáctým dnem po vyhlášení, pokud není stanoven jiný den účinnosti. Dozor nad vydáváním těchto právních předpisu provádí ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad a jsou-li v rozporu se zákonem, nebo jiným právním předpisem, vyzve daný kraj ke zjednání nápravy. Nezjedná-li nápravu do 60 dnů od doručení výzvy, má ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad pravomoc pozastavit účinnost daného nařízení. (zákon č. 129/2000 Sb.) 1.1.4. Vyhlášky ministerstev, obecně závazné vyhlášky obcí a krajů Vyhlášky ministerstev jsou vydávány jako prováděcí předpisy k zákonům a na základě zmocňovacího zákona. Dle legislativních pravidel vlády je návrh vyhlášky zaslán orgánem, který jej vypracoval, dopisem člena vlády nebo vedoucího jiného ústředního orgánu státní správy, nebo dopisem jejich náměstka k připomínkám. Vznesení připomínek je možné do 15 dnů, pokud není stanoveno jinak. Návrh vyhlášky je po upravení podle stanovisek pracovních komisí, Legislativní rady či vlády, předložen k podpisu členovi vlády nebo vedoucímu jiného ústředního orgánu státní správy. Vyhlášení probíhá uvedením ve Sbírce zákonů. (usnesení vlády č. 188/1998 Sb., legislativní pravidla vlády) Vydávání obecně závazných vyhlášek má v pravomoci zastupitelstvo v samostatné působnosti, řídí se přitom zákonem a slouží jako prováděcí předpisy k zákonům. Platnosti nabývají vyvěšením na úřední desce po dobu 15 dnů a účinnosti patnáctým dnem, pokud není stanoveno jinak. Obec má povinnost neprodleně zaslat po dni vyhlášení daný právní předpis Ministerstvu vnitra. ‚‚Odporuje-li obecně závazná vyhláška obce zákonu, vyzve Ministerstvo vnitra obec ke zjednání nápravy. Nezjedná-li obec nápravu do 60 dnů od doručení výzvy, rozhodne Ministerstvo vnitra o pozastavení účinnosti této obecně závazné vyhlášky.‘‘ (zákona č. 128/2000 Sb., § 123)

6

Kraj vydává obecně závazné vyhlášky kraje v samostatné působnosti a slouží k ukládání povinností fyzickým a právnickým osobám a zastupitelstvo kraje je oprávněno je vydávat. Dnem vyhlášení ve Věstníku právních předpisů kraje nabývají platnosti a patnáctým dnem po vyhlášení také účinnosti, pokud není stanoveno jinak. Právní předpis je vyhlášen dnem rozeslání příslušné částky Věstníku. Neprodleně po dni jejího vyhlášení zašle kraj vyhlášku ministerstvu. Dozor nad vydáváním provádí ministerstvo a zkoumá soulad se zákonem. Odporuje-li vydaná vyhláška zákonu, je vyzván kraj, aby provedl nápravu. Není-li náprava sjednána do 60 dnů ode dne doručení výzvy, pozastaví ministerstvo účinnost daného právního předpisu. (zákon č. 129/2000 Sb.)

1.2.

Metody řešení

Metodami se rozumí určité postupy k řešení konkrétních problémů. Existuje velké množství metod, kterými je možné postupovat. V této bakalářské práci se bude postupovat podle metod popisu, třídění, srovnávání, analýzy a syntézy. Metodou popisu v úvodu práce charakterizujeme základní pojmy k umožnění porozumění danému tématu. Při popisování se bude postupovat od nejdůležitějších částí, které se budou postupně konkretizovat. Bude sloužit k výkladu odborných termínů v souvislostech a hlavně v komplexnosti. K zjednodušení orientace ve velkém množství pojmů bude aplikována metoda třídění. Spočívá v rozdělení dané materie podle určitých, předem vytyčených kritérií. Této metody bude

využíváno

prakticky

v celé

bakalářské

práci.

Srovnávání

je

aplikováno

při porovnávání dvou a více jevů, faktů, hodnot a dalších jiných parametrů. Při popisu řešení v různých pramenech literatury, bude zvolená metoda využita při komparaci jejich pojetí při zpracování tématu práce. Metoda slouží také k ověřování, nebo naopak vyvracení vlastních názorů v práci uvedených. Řešení formou metody analýzy úzce souvisí s řešením metodou syntézy. Analýza zahrnuje rozdělení diskutovaného tématu na jednotlivé díly a jejich následné zkoumání. V rámci analýzy by měli být poznány určité souvislosti v rámci jednotlivých částí. Metoda formou analýzy slouží hlavně k lepšímu poznání celku. Syntéza slouží naopak k sloučení z dílčích částí v jeden celek. Měli by být rozpoznány určité souvislosti mezi rozdělenými součástmi a také by měli pomoci k lepšímu poznání celku. Aplikací obou metod bude možné rozdělit celek na jednotlivé množiny a následně i jejich podmnožiny na základě zjištěných společných znaků. (Liška, V., 2001)

7

1.3.

Řešení tématu v jiných pramenech

Prameny práva pro oblast středního školství zřizovaného vyššími územně-samosprávnými celky je téma specifické a velice málo řešené, z čehož vyplývá, že není velké množství zpracovatelů a tedy ani pramenů, ze kterých by bylo možné čerpat. Daným tématem se zabývá v prvé řadě Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen ‚‚MŠMT‘‘), které na svých internetových stránkách uvádí seznam platných právních předpisů podle právní síly, který není kompletní. Významnou osobou, která se věnuje problematice školství, a to nejen prameny práva je PaedDr. Jan Mikáč, který vyvinul v roce 1990 informační systém ‚‚Kartotéka‘‘. Tento program by měl napomáhat nejen ředitelům škol k lepší orientaci jak v právních předpisech, tak ve vnitřních předpisech. Informační systém je členěn podle témat, jako např. administrativa, směrnice, dozor. Nevýhodou tohoto programu je, že není bezplatný, ale na druhou stranu mají ředitelé škol dokonalý přehled, čím se mají řídit a jaké předpisy aplikovat. Na svých internetových také uvádí přehled důležitých právních předpisů podle data vydání a v rámci toho také podle právní síly. (Mikáč, J.: ‚‚Kartotéka‘‘ a co to je, http://www.janmikac.cz/kartoteka.htm, 2012) Pro posluchače pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v rámci katedry Centra školského managementu jsou vydávána skripta, která také obsahují přehled právních předpisů důležitých pro vedení školy. Tato skripta jsou zpracovávána pracovníky katedry, ale také externími spolupracovníky a jsou pravidelně aktualizována podle měnící se legislativy. Přístup k nim je ovšem umožněn pouze posluchačům daných studijních kurzů. Společným znakem všech uvedených zpracovatelů je, že se týkají právních předpisů pro oblast celého školství, nikoliv pouze pro oblast středního školství zřizovaného vyššími územně-samosprávnými celky.

8

2.

Problematika středního školství a školský management

2.1.

Střední školy a jejich zřizování

Střední vzdělávání je velice zajímavý a dynamicky se rozvíjející obor, ve kterém působí značná

konkurence.

Žáci

vycházející

ze

základních

škol

si

mohou

vybírat

mezi všeobecným zaměřením, nebo odborným zaměřením v závislosti na svých schopnostech a také ambicích, tzn. zda-li chtějí po ukončení střední školy dále pokračovat ve vzdělávání na vysokých školách, resp. vyšších odborných školách, nebo se rozhodnou už dále nepokračovat a zařadí se do pracovního procesu. Mohou si také vybírat mezi státními a soukromými školami, kterých v poslední době přibývá a studium na soukromých školách se stává podle mého názoru jakýmsi trendem. Vzdělávání na střední úrovni stojí podle § 57 školského zákona na těchto cílech: ‚‚Střední vzdělávání rozvíjí vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty získané v základním vzdělávání důležité pro osobní rozvoj jedince. Poskytuje žákům obsahově širší všeobecné vzdělání nebo odborné vzdělání spojené se všeobecným vzděláním a upevňuje jejich hodnotovou orientaci. Střední vzdělávání dále vytváří předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, samostatné získávání informací a celoživotní učení, pokračování v navazujícím vzdělávání a přípravu pro výkon povolání nebo pracovní činnosti.‘‘ (zákona č. 561/2004 Sb., § 57) V této bakalářské práci se soustřeďujeme na střední školy zřizované vyššími územněsamosprávnými celky, které mohou založit střední školu ve formě příspěvkové organizace, nebo jako školskou právnickou osobu. Střední škola může být založená také ministerstvem, obcí, svazkem obcí, ale také jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou. Školská právnická osoba je právnickou osobou zřízenou podle školského zákona, jejíž hlavní činností je poskytování vzdělávání podle vzdělávacích programů a školských služeb. Může být zřízena jedním zřizovatelem na základě zřizovací listiny, nebo více zřizovateli na základě zřizovací smlouvy a vzniká zápisem do rejstříku školských právnických osob. (zákon č. 561/2004 Sb.) Příspěvková organizace je zřizována jako právnická osoba územními samosprávnými celky, která zpravidla nevytváří zisk a vzniká vydáním zřizovací listiny. Tento dokument musí obsahovat úplný název zřizovatele, název a sídlo příspěvkové organizace, vymezení 9

hlavního účelu a k tomu odpovídající předmět činnosti, vymezení svěřeného majetku od zřizovatele, vymezení práv umožňujících plnit se svěřeným majetkem hlavní účel svého zřízení, okruhy doplňkové činnosti navazující na hlavní účel a vymezení doby, na kterou byla organizace zřízena. Příspěvková organizace se zapisuje do obchodního rejstříku na základě návrhu na zápis od zřizovatele. (zákon č. 250/2000 Sb.) Při zajišťování vzdělávání, zejména při zřizování a zrušování škol by měl dbát kraj o soulad rozvoje vzdělávání se zájmy občanů kraje, s potřebami trhu práce, s demografickým vývojem a rozvojem svého území. Dále by měl brát ohledy na dostupnost vzdělávání podle místních jednotek. Jedná se o kritéria, která by měli vyšší územně-samosprávné celky respektovat při vykonávání zajišťování vzdělávání na základě přenesené působnosti. Podle § 181 školského zákona mají povinnost zajistit podmínky pro uskutečňování středního vzdělávání, na jehož základě zřizuje právě střední školy, střední školy pro žáky se zdravotním postižením a střední školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny za podmínek stanovených v § 14 téhož zákona. Podle tohoto ustanovení jsou vymezeny povinnosti kraje jako zřizovatele v závislosti na reformě veřejné správy. Dále by měl zajišťovat výdaje právnických osob vykonávajících činnost škol, které sám zřizuje, kromě výdajů hrazených z finančních prostředků státního rozpočtu a z jiných zdrojů. Může ještě právnických osobám přispívat na jiné neinvestiční výdaje, které by byly jinak hrazené ze státního rozpočtu. Tím je stanoveno postavení a vyhrazeny kompetence v oblasti financování škol. (Vápeník, M., 2009)

2.2.

Řízení školy a její vedoucí pracovník

Řízení školy je složitý proces složený z velkého množství úkonů, za které nese vedoucí pracovník odpovědnost. V současné době je ředitel školy považován za manažera a stejně jako u podniků by se měl ve své funkci věnovat plánování, organizování, vedení lidí, jejich kontrole a hodnocení. Při výkonu své funkce by měl mít největší zájem na kvalitním poskytování vzdělávání studentům, kteří danou školu navštěvují. Kvalitu určující faktory jsou nejen výborní pedagogové, kteří mají o svůj předmět vyučování zájem a snaží se ho co nejvíce svým studentům přiblížit, ale také další jiné faktory, např. příjemné prostředí, ve kterém výuka probíhá, kvalitní učební pomůcky a zařízenost školy moderními technologiemi.

10

2.2.1. Práva a povinnosti ředitele Na základě § 164 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. ‚‚ředitel školy a školského zařízení a) rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávacích a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak, b) odpovídá za to, že škola a školské zařízení poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu s tímto zákonem a vzdělávacími programy uvedenými v §3, c) odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb, d) vytváří podmínky pro výkon inspekční činnosti České školní inspekce a přijímá následná opatření, e) vytváří podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a pro práci školské rady, pokud se podle tohoto zákona zřizuje, f) zajišťuje, aby osoby uvedené v § 21 byly včas informovány o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta, g) zajišťuje spolupráci při uskutečňování programů zjišťování výsledků vzdělávání vyhlášených ministerstvem, h) odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení.‘‘ Povinnosti ředitele uvedené v § 164 školského zákona patří mezi hlavní povinnosti, ovšem další povinnosti jsou vymezeny ještě v § 165 odst. 1 téhož zákona, které jsou určeny ředitelům škol a školských zařízení, které jsou zřizovány státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí. Patří mezi ně stanovování organizace a podmínek provozu školy a školského zařízení, odpovědnost za používání finančních prostředků státního rozpočtu přidělených podle § 160 až 163 v souladu s účelem, na který byly přiděleny. (zákon č. 561/2004 Sb.) Další práva a povinnosti, která jsou specificky určená pro ředitele škol zřizovaných kraji, jsou vymezena v § 165 školského zákona pro oblast státní správy. Vymezují se jím kompetence ředitelů škol jako statutárních orgánů dané právnické osoby, při kterých vystupují jako osoby pověřené výkonem státní moci. Vedoucí pracovník bude aplikovat správní řád, odvolacím orgánem proti těmto rozhodnutím bude krajský úřad a navíc jim podléhá soudní přezkum. Jedná se o tato práva a povinnosti:

11

•

zamítnutí žádosti o povolení individuálního vzdělávacího plánu a zamítnutí žádosti o přeřazení žáka nebo studenta do vyššího ročníku,

•

přijetí ke vzdělávání na střední škole a v konzervatoři,

•

zamítnutí žádosti o přestup, změnu oboru vzdělání, přerušení vzdělávání a opakování ročníku,

•

podmíněné vyloučení a vyloučení studenta ze školy,

•

zamítnutí žádosti o uznání dosaženého vzdělání. (Vápeník, M., 2009)

2.2.2. Ředitel školy jako manažer ‚‚Ředitel, jenž umí předvídat budoucnost, inspirovat spolupracovníky, strhávat je ke spolupráci, motivovat podřízené a činit je spokojenými především naplňováním potřeb jistoty, důvěry, svobody, prostoru, kreativity, uznání a potřeb seberealizace s využitím jejich osobního potenciálu, je mimořádně silným fenoménem celkové úspěšnosti školy.‘‘ (Hanzelka, M.: Řízení školy, 2009, str. 3) Kvalita managementu ovlivňuje výkonnost školy a výkonnost ředitele je závislá na jeho manažerských kompetencích, které dělíme na koncepční a organizační, odborné, a psychosociální. Koncepční a organizační manažerské kompetence představují schopnost a dovednost analýzy, vytváření systémů, dovednost plánovat svoji činnost, schopnost produktivního strategického myšlení, řešení problémů, dovednost organizovat spolupráci, organizační dovednosti, iniciovat změny, delegovat pravomoci, kontrolní dovednosti, schopnost a dovednost prezentace školy a řídit informace. Odborné manažerské kompetence zahrnují znalost právních předpisů a jejich uplatňování, znalost vzdělávacích strategií, znalost psychologických a sociálních aspektů, vzdělávání, znalost finančních zdrojů, dovednost pedagogické diagnostiky, znalost a dovednost práce s informačními a komunikačními technologiemi, dovednost práce se softwarovými aplikacemi, zpracování efektivního evaluačního systému a cizojazyčné znalosti k využívání zahraničních zdrojů. Třetími manažerskými kompetencemi jsou psychosociální kompetence, mezi které je možné zařadit schopnosti a dovednosti komunikační, dovednost analyzovat vlastní činnost a reflektovat cizí praxi k úpravě svého jednání, chování, přístupu a metod, schopnost vystupovat jako reprezentant školy, schopnost argumentovat pro obhájení svých postupů, dovednost vytvořit a realizovat personální politiku, utvářet pozitivní vztahy, vytvářet systém hodnot a kulturu školy, schopnost motivovat podřízené, řešit konflikty 12

a problémy. Zmíněné schopnosti nejsou zcela vyčerpány, je možné mezi ně zařadit ještě další jiné. (Hanzelka, M., 2009) Dobrý řídící pracovník by si měl vytvořit management vlastního vývoje, aby dosáhl odpovídajících manažerských kompetencí. Může se rozvíjet dosažením osobní, sociální, etické a duchovní kultury. Osobní kultura se může rozvíjet v oblasti sebevědomí, pracovního nasazení a emocí. Člověk se může přeceňovat, podceňovat, nebo být netrpělivý, nedůvěřivý nebo domýšlivý. Pracovní vztahy k podřízeným, organizace vztahů k podřízeným a komunikace jsou atributy rozvoje sociální kultury. Je nutné odstoupit od vytváření žebříčku oblíbených pracovníků nebo naopak odstupu od nich, manažer by měl umět naslouchat a komunikovat věcně a srozumitelně. Do etické kultury bychom mohli zařadit mravní chování, tzn. chovat se čestně, pravdomluvně a být odolný vůči pomluvám a lžím. Duchovní kontrolu by měl člověk rozvinout ve svém chování a jednání, duševní hygieně a emocionální inteligenci. Principem je schopnost porozumění sobě i druhým, schopnost bránit se před sebedestrukcí, rozvíjet sebeovládání nebo sebemotivaci. (Hanzelka, M., 2009) Manažer školy se odlišuje od lídra školy, nemusí se jednat ve všech případech o jednu osobu. Oba případy zahrnují rozhodování, vyplývající z mocenského postavení a funkčních vztahů, ovšem existují i rozdíly mezi manažery a lídry např. v oblasti plánování. Manažer plánuje v horizontu týdnů, měsíců a pár let, aby vyloučil možná rizika, lídr se orientuje na delší časový horizont, jehož součástí jsou představy, které počítají s riziky a spoléhají se na kvality a mravní hodnoty lidí. (Bacík, F.: 1995)

2.3.

Školský management

Školský management je možné chápat jako zabezpečování nezbytných zdrojů a podmínek pro plynulý chod, bezporuchové fungování daného zařízení, které směřuje k dosažení jeho účelu. V zásadě se uvádí 3 hlavní oblasti školského managementu: •

plánování a financování,

•

organizování a personální politika,

•

kontrola a řešení problémů.

Jedná se o procesy zajišťující soustavnost, účelnost a pořádek a přispívající ke kvalitě činnosti instituce. (Bacík, F., 1995) 13

2.3.1. Plánování a financování Plánování slouží k vytváření efektivních postupů při řízení školy a vede k minimalizaci neefektivních postupů. Základem plánování školského managementu je vytvoření plánu školy, který určuje rámec a rozvrh úkolů, které rozvíjí cíle managementu, z čehož vyplývá, že kvalitní zpracování plánu je podmínkou k celkovému vylepšení školy. Zamezí se tak pronikání nepodstatných každodenních činností do prioritních činností a zvýší se efektivita využívání lidských, materiálních a ekonomických zdrojů. Ředitel školy jakožto manažer zpracovává koncepci rozvoje školy, což je v podstatě vyjádření manažerského záměru, zpracovává se na delší dobu, převážně období čtyř let. Jedná se o dokument, který závažných způsobem ovlivňuje vývoj a budoucnost školy a bývá požadován při konkurzním řízení na místo ředitele. Aby mohla být koncepce rozvoje školy vytvořena, je nutné získat informace o dosavadním stavu rozvoje školy, informace o vnitřním a vnějším prostředí školy, znát technologie tvorby strategického plánu a disponovat schopností předvídat vývoj a trendy. Koncepce rozvoje školy má být navázána na obsah vlastního hodnocení školy, jelikož vlastního hodnocení školy je vytvářeno v návaznosti k cílům stanoveným v koncepci. (Hanzelka, M., 2009) ‚‚Koncepce školy je vystavěna z těchto oblastí: •

rozvoj podmínek ke vzdělávání – personální podmínky, zajišťování ekonomických zdrojů, materiálně-technického zázemí práce, a její kulturnosti, podmínek pro vyučování odpovídající cílům vzdělávání a školnímu vzdělávacímu programu, hygienických podmínek ve škole,

•

rozvoj kvality vzdělávacího procesu a výsledků žáků či studentů především ve vztahu k realizovanému školnímu vzdělávacímu programu,

•

rozvoj podpůrné, poradenské a konzultační služby školy žákům, zákonným zástupcům,

•

rozvoj spolupráce se žáky a s rodiči,

•

rozvoj vzájemných vztahů školy, žáků, rodičů a dalších osob či institucí, které mají vztah ke vzdělávání,

•

rozvoj lidských zdrojů – kvalita personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků,

•

rozvoj informačního systému, prezentace školy, public relations,

14

•

rozvoj kvality výsledků práce školy, zejména vzhledem k podmínkám vzdělávání a ekonomickým zdrojům – angažovanost školy k zajištění podpory vzdělávání.‘‘ (Hanzelka, M.: Řízení školy, 2009, str. 9 – 10)

Roční plán školy se z velké části shoduje s koncepcí rozvoje školy, měl by být zhotoven s dostatečným předstihem, projít diskuzí mezi pracovníky a měl by být srozumitelný, přehledný a cíle v něm obsažené odpovídající realitě. Další přílohou ke koncepci rozvoje školy je Plán dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, který je vyžadován zákonem o pedagogických pracovnících. Jeho podstatou je určení organizování dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v závislosti na potřebách a rozpočtu školy. Jako poslední mohou být vypracovávány měsíční, týdenní, nebo denní plány, jde o krátkodobé plány, které určují řešení aktuálních problémů. (Hanzelka, M., 2009) Financování školství probíhá z veřejných rozpočtů nebo v opačném případě se jedná o soukromé instituce, kde je vzdělávání poskytováno za úplatu, ovšem i tyto instituce dostávají z veřejných rozpočtů určité množství financí. Veřejnými rozpočty jsou myšleny státní rozpočet, rozpočty jednotlivých ministerstev a územní celků. Vzhledem k tématu bakalářské práce je nejdůležitější financování škol z rozpočtů vyšších územněsamosprávných celků. V další kapitole jsou uvedeny právní předpisy týkající se postupů krajských normativů a rozpočtová pravidla. Zajišťování chodu financování školy je složitým procesem z důvodu většího množství rozpočtových pravidel, která ovlivňují způsoby čerpání a úhradu nákladů z prostředků školy, což může vést až k porušení rozpočtové kázně. 2.3.2. Organizování a personální politika Organizační politika spočívá v rozdělení činností a pracovních rolí zaměstnancům k zajištění dosažení cílů školy a jejího fungování. V rámci managementu by měl ředitel vystupovat v roli koordinátora, který zvládne formovat organizační systém školy. Funkční organizace je dosaženo stanovením organizačních norem školy a řadíme mezi ně organizační řád, pracovní řád, školní řád, provozní řád, řády učeben, pracovní náplně, spisový a skartační řád, organizační směrnice a pokyny. Základem veškeré organizace je organizační řád, který upravuje základní vlastnosti organizace a členění školy na jednotlivé

15

organizační složky, podobu řízení a pracovní náplně s rozpisem úkolů, odpovědnosti a kompetencí pro jednotlivé zaměstnance. (Hanzelka, M., 2009) Školní řád je důležitým vnitřním předpisem, který stanovuje vzájemné vztahy mezi žáky, případně mezi jejich zákonnými zástupci a školou. ‚‚Školní řád upravuje podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců ve škole a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky.‘‘ (Hanzelka, M.: Řízení školy, 2009, str. 18) Dále je tímto řádem stanovován provoz a vnitřní režim školy, podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů a jejich ochrany před patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství či násilí. Součástí školní řádu jsou také pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků a studentů. Provozní řád školy je dalším vnitřním předpisem, který obsahuje základním informace o provozu školy a o hygienickém režimu ve škole, kterým je myšlen např. odpočinek ve škole. (Hanzelka, M., 2009) V rámci organizování je uplatňováno delegování, což představuje zejména postupování pravomocí, činností a úkolů jiným pracovníkům. Díky delegování dochází k participaci úkolů a zvyšuje se motivace, odpovědnost a důvěra. Způsoby delegování mohou mít různé formy, a to jak konzultace a projednávání, tak přenos výkonu. V prvém případě se zaměstnanci vyjadřují k řešení problémů činnosti školy, zatímco v druhém případě je vedoucím pracovníkem přímo přenášena konkrétní odpovědnost. (Hanzelka, M., 2009) Personální politikou je myšleno vedení pracovníků, které je důležitou funkcí ředitele pro zajištění celého chodu školy a spočívá v docílení schopností kvalitního pracovníka. V rámci této politiky ukazuje vedoucí pracovní své schopnosti k získávání, vybírání a rozvíjení pracovníků školy, umění plánování, rozdělování a hodnocení práce, dovednosti vytváření, udržování a zvyšování úrovně efektivních pracovních vztahů a v neposlední řadě umění rozvíjet jednotlivce a tým za účelem zvyšování kvalit práce. Důležité je zvládat komunikaci, jednání a konflikty. Při své činnosti by měl ředitel poskytnout prostor jednotlivým členům týmů, aby měli možnost se zapracovat, začít doplňovat a spolupracovat. V každém efektivním týmu jsou zastoupeny různé role, např. inovátora, koordinátora, vyhledavače, realizátora, stavitele a dalších. (Hanzelka, M., 2009)

16

2.3.3. Kontrola a řešení problémů Kontrola je prostředkem zpětné vazby, která má napravovací a upravující funkci a preventivní účinek. Jde o manažerské činnosti vedoucí ke zjištění, zda dosahované výsledky odpovídají plánovaným záměrům. Efektivně prováděna kontrola vede ke zlepšení fungování školy a je důležité mít jasně stanovené kontrolní pravomoci vedoucích pracovníků všech stupňů řízení. Ředitel školy nese zodpovědnost za tvorbu a výkon efektivních kontrolních mechanismů. V rámci ekonomické oblasti jsou stanoveny subjekty, které provádějí její kontrolu, a to na základě subjektu, který přiděluje a spravuje finanční prostředky. Zákonem o finanční kontrole je stanoveno, aby si ředitel zajistil fungování řídící kontroly a interního auditu. Kontrola je prováděna na těchto oblastech: pedagogická oblast, ekonomická oblast, provozní a správní oblast, bezpečnost a ochrana zdraví, požární ochrana, atd. (Hanzelka, M., 2009) Plán kontrol je stanovován ředitelem školy na veškeré oblasti kontroly výše uvedené, aby zajistil koncepční řízení zpětné vazby. Obdobím je školní rok a mohou být v rámci tohoto plánu kontrolovány např. plnění školního vzdělávacího programu, stavu učeben, studijních průkazů, účetních operací, majetku, čerpání finančních prostředků, stanovené pracovní doby, spisů a archivu, zabezpečení budov a jejich provoz, uzavření oken, uzamčení učeben a kabinetů, pošty a spisů. Části kontroly se skládají z přípravy kontroly, průběh kontroly a informování o kontrole. Příprava kontroly spočívá ve vymezení oblasti, rozsahu a formy kontroly, průběh kontroly probíhá vlastním pozorováním, zkoumáním, počítáním, rozborem a vypracováním závěrů a nakonec informování o kontrole zahrnuje využití výstupů z kontroly pro zlepšení kvality fungování. (Hanzelka, M., 2009) Jako poslední součást kontroly a řešení problémů je výkon hospitační činnosti, což spočívá v posuzování úrovně jednotlivých tříd, předmětů a učitelů. ‚‚Fáze hospitační činnosti jsou: plánování hospitační činnosti, stanovení kritérií hospitační činnosti, příprava na hospitaci, vlastní hospitace, vyhodnocení hospitace a závěry z ní, analytické vyhodnocení hospitační činnosti a celkové závěry a opatření ke zlepšení vzdělávání.‘‘ (Hanzelka, M.: Řízení školy, 2009, str. 23) Hlavními sledovanými zájmy je příprava a průběh vyučování, spolupráce pedagoga se studenty, motivace studentů pedagogem a celkové klima. (Hanzelka, M., 2009)

17

Dělení pramenů práva do jednotlivých oblastí

3.

Dělení pramenů práva do jednotlivých oblastí je na základě vlastního rozhodnutí a uvážení podle zjištění veškerých pramenů z různých zdrojů. Základním pramenem, ze kterého je čerpáno jsou internetové stránky www.janmikac.cz/zakony_vyhlasky, ovšem uveřejněný seznam není rozdělen do oblastí a je pouze chronologicky seřazen. Sekundárním zdrojem je Seznam platných právních předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy podle stavu k 1. 6. 2010 dělený do 12 oblastí, které jsou v rámci vypracovávání této bakalářské práce pouze orientační. Z výše uvedených zdrojů jsou vybrány pouze ty právní předpisy, které se týkají středního školství zřizovaného vyššími územně-samosprávnými celky a následně rozděleny do oblastí a podoblastí.

3.1.

Obecné právní předpisy

Obecné právní předpisy jsou právní předpisy všeobecně užívané velkým množství rozličných subjektů, nejsou specifické pouze pro oblast středního školství zřizovaného kraji. Do bakalářské práce jsou zařazeny, protože se jimi školy musí také řídit a také platí již výše zmíněná zásada, že se použije obecného právního předpisu v případě, že není právního předpisu speciálního pro danou problematiku. Zvolený systém pro třídění jednotlivých právních předpisů je podle právní síly, tedy od nejvyšší po nejnižší a poté chronologicky podle roku, ve kterém byl předpis vyhlášen. Některé z obecných právních předpisů jsou zařazeny mezi jiné oblasti vzhledem k důležitosti k danému tématu. 3.1.1. Ústavní zákony První kapitola této práce obsahuje charakteristiku veškerých právních předpisů, v případě ústavních zákonů se jedná o právní předpisy nejvyšší právní síly, které obsahují: •

uspořádání základních vztahů ve státě,

•

rozdělení státní moci,

•

zřízení zvláštních subjektů (Česká národní banka a Nejvyšší kontrolní úřad),

•

územní členění státu,

•

základní práva a svobody a další.

Danými právními předpisy jsou: •

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (Ústava ČR),

18

•

usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.

Z Listiny základních práv a svobod jsou vzhledem k řešenému tématu důležitá tato práva a svobody: •

•

•

•

•

základní lidská práva a svobody: •

nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (čl. 7),

•

osobní svoboda (čl. 8),

•

právo na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst (čl. 10),

•

právo listovního tajemství (čl. 13),

•

svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 15),

•

právo svobodně projevovat své náboženství (čl. 16),

politická práva: •

svoboda projevu a právo na informace (čl. 17),

•

petiční právo (čl. 18),

práva národnostních a etnických menšin: •

zákaz diskriminace (čl. 24),

•

práva menšin (čl. 25),

hospodářská, sociální a kulturní práva: •

svoboda povolání (čl. 26),

•

sdružování v odborech (čl. 27),

•

spravedlivá odměna za práci (čl. 28),

•

právo na zvýšenou a zvláštní ochranu (čl. 29),

•

právo na vzdělání (čl. 33)

právo na soudní a jinou právní ochranu •

soudní ochrana (čl. 36). (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.)

Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí souvisí s osobní svobodou. Osobou se rozumí fyzická osoba a člověk je tímto právem chráněn od narození do smrti. Nedotknutelností je myšleno základní právo na zachování tělesné integrity a tomu odpovídající zákaz porušení celistvosti. Omezení tohoto práva je možné pouze na základě zákonem stanovených podmínek. Právo na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst se řadí 19

mezi základní lidská práva a svobody. Lidskou důstojností je myšlen zákaz jakéhokoliv způsobu zacházení s lidskou bytostí, které by ji uvádělo do nedůstojného postavení, a lidé jsou si v ní rovni. Osobní čest je širším pojmem, než lidská důstojnost, protože zahrnuje i společenské postavení a lidé si nejsou rovni. Poslední součástí je dobrá pověst, která je charakterizovaná jako veřejná společenská vážnost člověka a je podmíněna hlavně úctou okolí k právně a mravně bezúhonnému životu. (Pavlíček, V. a kol., 2004) Právem listovního tajemství je myšleno, že nikdo nesmí porušit listovní tajemství, tajemství jiných písemností a záznamů, tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným způsobem a týká se jak fyzických, tak i právnických osob. Tímto právem je myšleno i to, že se nikdo nesmí snažit dozvědět určité informace, nebo se snažit k nim získat přístup. V dnešní době rozvoje komunikačních technologií je také důležité chránit tajemství zpráv, které jsou podávány prostřednictvím mobilních telefonů, elektronické pošty, internetu a dalších jiných způsobů. Důležitou součástí tohoto práva je učinění vhodných opatření k zajištění práva. (Pavlíček, V. a kol., 2004) Článek 15 Listiny nám zaručuje svobodu myšlení, svědomí, náboženského vyznání, ale také vědeckého bádání a umělecké tvorby. Podstatou tohoto práva je, že nikdo nesmí rozhodovat o tom, co by si měl nebo neměl člověk myslet, co by mělo být v souladu s jeho svědomím a jakého náboženského vyznání by měl být. Pojem svědomí může být chápán jako složka lidského nitra, která posuzuje nebo určuje jednání člověka z hlediska jeho mravních nebo jinak určených zásad. Víra je jakékoliv přesvědčení či úsudek, které není možné racionálně zdůvodnit, aniž by se muselo nezbytně jednat o víru náboženskou. Svoboda náboženského vyznání se vztahuje na aspekt práva vyznávat víru, nebo náboženské vyznání, ale také na druhý aspekt, aby byl člověk ušetřen od jakéhokoliv vlivu víry, nebo náboženství, pokud si to nepřeje. Vědecké bádání a umělecká tvorba, resp. jejich svoboda je zaručena, aby se mohly svobodně rozvíjet, ovšem týká se v prvé řadě vysokých škol a poté pro příklad Akademii věd. S článkem 15 souvisí článek 16 právo svobodně projevovat své náboženství. Tímto právem je myšleno právo vyznávat, přijmout náboženství nebo víru, ale hlavně právo projevovat své náboženství nebo víru, provádět náboženské úkony, bohoslužby, zachovávat obřady a vyučovat. (Pavlíček, V. a kol., 2004)

20

Svoboda projevu a právo na informace se řadí mezi politická práva a úzce spolu souvisí. Svobodně se projevit je znamená vyjádřit názory na společensky významné problémy na veřejnosti a právem na informace je zaručeno, aby se lidé mohli aktivně účastnit na životě státu, což nese požadavek dostatečných informací, na jejichž základě je možné si vytvoří vlastní úsudek, či konfrontovat názory s jinými lidmi. Na svobodu projevu a právo na informace navazuje petiční právo obsažené v článku 18 Listiny. Základem je umožnění podat petici v podobě žádosti, návrhu či stížnosti ve veřejném nebo jiném společném zájmu státním orgánům nebo orgánům územní samosprávy. (Pavlíček, V. a kol., 2004) V současné době je složení žáků a studentů na školách typické trendem zvyšujícího se podílu menšin a cizinců, což nese nutnost zvyšování důrazu na povinnost dodržovat práva, a to hlavně zákaz diskriminace a práva menšin. Zmíněná práva se ovšem netýkají pouze národnostních či etnických menšin, ale také např. dětí, mladistvých a osob zdravotně postižených jako takových. Lidé mohou být občany ČR, ale nemusí být příslušníky české národnosti, protože se mohou hlásit k určité národnostní menšině podle svého přesvědčení a rozhodnutí. Podle článku 25 je pro oblast školství vymezeno ve prospěch národnostních menšin právo na vzdělání v jejich jazyce, což zaručuje povinnost poskytnout vzdělání za daných podmínek. (Pavlíček, V. a kol., 2004) Článek 26 Listiny nám zaručuje právo na svobodnou volbu povolání, přípravu k němu, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, což představuje základní principy svobody jednotlivce v hospodářské oblasti a také principy státní politiky zaměstnanosti. Právo týkající se všech lidí, nejenom občanů státu, představující především možnost rozhodovat se na základě vlastní vůle o svém povolání a jeho součástí je i nezbytná ochrana ze strany státu proti samovolnému propouštění. K předešlému právu se vztahuje právo sdružovat se s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů, tzv. koaliční právo. Sdružovat se mohou zaměstnanci i zaměstnavatelé, jejichž cílem je vyjadřovat, prosazovat a hájit vlastní zájmy při tvorbě pracovních, sociálních a ekonomických podmínek. Každý má právo svobodně vstupovat do těchto koalic a zároveň z nich vystupovat a členství v dané koalici nesmí být překážkou v zaměstnání. Odstavec 4 čl. 27 obsahuje právo na stávku, přičemž stávkou je podle Pavlíčka myšleno ‚‚přerušení či úplné zastavení práce většího počtu zaměstnanců, které je jimi provedeno

21

společně a plánovitě za účelem dosažení určitého cíle.‘‘ (Pavlíček, V. a kol.: Ústavní právo a státověda, 2007, str. 195 – 196) Právo na spravedlivou odměnu a na uspokojivé pracovní podmínky je vymezeno na zaměstnance, kterými jsou fyzické osoby starší 15 let bez ohledu na občanství zaměstnávané v pracovněprávních vztazích. Důležitým prvkem je výkon nesamostatné práce, tedy práce, kterou zaměstnanec vykonává na základě určitých pokynů zaměstnavatele, a to jak obecních, tak konkrétních. Spravedlivá odměna je vyplácena zaměstnanci ve výši úměrné práci, kterou odvedl a zároveň nařízení vlády stanoví výši minimální mzdy, kterou jsou zaměstnavatelé při stanovování výše mzdy či platu vázáni. Zvýšená ochrana zdraví při práci a uspokojivé zdravotní podmínky jsou podle čl. 29 určeny ženám, mladistvým a osobám zdravotně postiženým. Zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání mají pouze mladiství a osoby zdravotně postižené. Podrobnosti týkající se rozsahu a způsobu uplatnění těchto práv by měl stanovit zákon. (Pavlíček, V. a kol., 2004) Nejdůležitějším právem týkajícím se oboru školství je z Listiny základních práv a svobod právo na vzdělání, které v čl. 33 odst. 1 stanovuje povinnou školní docházku a dále odst. 2 upravuje právo na bezplatné vzdělání na základních a středních školách, dále podle schopností občana a možností společnosti také na vysokých školách. Bezplatnost vzdělání vytváří státu závazek zajistit odpovídající financování vzdělání a vytvořit výše uvedené typy škol. Třetí odstavec se zabývá možností vytvářet jiné školy, na kterých je možné poskytovat vzdělání za úplatu. (Pavlíček, V. a kol., 2004) Posledním vybraným právem je právo na soudní ochranu, které zakotvuje, aby se každý mohl domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu stanoveným způsobem. Spočívá v možnosti obrátit se na soudy a ve stanovených případech i na jiné orgány, aby se mu dostalo práva, které bylo porušeno. Každý se také může domáhat náhrady škody, která byla způsobena nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Podrobnosti a podmínky dále stanoví zákon. (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.)

22

3.1.2. Zákony Právní předpisy nižní právní síly, než jsou ústavní zákony, mezi které se patří i tzv. zákoníky, což jsou ve své podstatě zákony upravující určitou oblast práva komplexně. Daný oddíl obsahuje vybrané právní předpisy, které musí dodržovat nejen obor školství. Jsou vytvořeny jak pro fyzické osoby, tak pro právnické osoby. V případě fyzických osob mohou být určeny všem jedincům, nebo pouze občanům. Seznam platných zákonů pro obecně-právní oblast: •

zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 20/1966 Sb., o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 200/1900 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství

•

zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 352/2001 Sb., o užívání symbolů České republiky, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

23

3.2.

Výchovně-vzdělávací oblast

3.2.1. Přijímání ke studiu, průběh a ukončování vzdělání Veškeré právní předpisy týkající se přijímání studentů ke studiu, zajišťování průběhu jejich vzdělání a také ukončování vzdělání těchto studentů a některé z úkonů souvisejících s výše uvedenými úkoly spadající do správního řízení. Do této podoblasti je zařazena i úprava poskytování poradenských služeb, evidence úrazů a vedení dokumentace a rozlišování některých dokladů o vzdělání. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů Zákon spočívající v žádání informací a přístupu k nim, přičemž jsou vymezeny orgány, které mají povinnost poskytnout informace a na druhou stranu subjekty opravňující žádat příslušné informace. Stanoveny jsou i podmínky poskytování a zveřejňování informací, a omezení zveřejňování informací. (zákon č. 106/1999 Sb.) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů Právní předpis v návaznosti na předchozí uvedený upravuje práva a povinnosti při zpracovávání osobních údajů a stanuje podmínky, za nichž je uskutečňováno předávání osobních údajů do jiných států. Zákon stanovuje, kdo je oprávněn s osobními údaji nakládat, jak se osobní údaje člení, jakým způsobem jsou likvidovány, a stanovuje náhrady v případě zneužití. V další části zakotvuje Úřad na ochranu osobních údajů jako ústřední orgán, stanovuje jeho členění činnost a stanovování sankcí. (zákon č. 101/2000 Sb.) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Správní řád upravuje správní řízení a další činnosti a postupy správních orgánů. Nejprve je vymezen rozsah působnosti správního řádu, dále základních zásady činnosti správních orgánů, subjekty správního řízení, zahájení a průběh řízení, rozhodnutí, řádné opravné prostředky, navrácení v předešlý stav, nové rozhodnutí, obnova řízení, přezkumné řízení, uspokojení účastníka po podání žaloby ve správním soudnictví a exekuce. Správní řád je pro ve školství velice důležitý pro přijímací řízení. (Hendrych D., a kol., 2009)

24

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Základní a nejdůležitější právní předpis pro rezort školství obsahující velké množství práv a povinností. Vzhledem k výše určené oblast se z tohoto zákona použijí z úvodních ustanovení části týkající se vzdělávacích programů, práva a povinnost žáků a studentů a zákonných zástupců a nezletilých žáků, organizace vzdělávání ve školách, dokumentace škol a školských zařízení, školní řád, vnitřní řád a stipendijní řád, výchovná opatření, zákaz činnosti a propagace politických stran a hnutí, zákaz reklamy. Následně jsou to vybraně čtvrtá část upravující střední vzdělávání, pátá část týkající se vzdělání v konzervatoři, část devátá – školská zařízení a školské služby, následuje část třináctá obsahující školský rejstřík a část sedmnáctá vymezující působnost územních samosprávných celků ve školství. (zákon č. 561/2004 Sb.) Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů Tzv. antidiskriminační zákon zakotvuje rovné zacházení a zákaz diskriminace v případech, které tento zákon stanoví, charakterizuje nepřímou diskriminaci, a kdy k ní dochází. Zákon uvádí, kdy se jedná o obtěžování, odměňování, vymezuje přípustné formy rozdílného zacházení a klade důraz na rovné zacházení s muži a ženami. (zákon č. 198/2009 Sb.) Vyhláška č. 442/1991 Sb., o ukončování studia ve středních školách a učilištích Vyhláška změněná vyhláškou č. 672/2004 Sb., která stanovuje podmínky maturitní zkoušky ve střední škole poskytující odborné vzdělání a v konzervatoři, opravné prostředky týkající se maturitní zkoušky a zkušební komise. (vyhláška č. 672/2004 Sb.) Vyhláška č. 671/2004 Sb., o přijímacím řízení na střední školy Pramen práva zabývající se organizací přijímacího řízení do prvního ročníku vzdělávání ve střední škole, což představuje vymezení náležitostí přihlášky ke vzdělání, postup a termíny podání přihlášky, pro první kolo přijímacího řízení, průběh přijímacího řízení, vyhlášení výsledků a vyhlášení podmínek odvolacího řízení. Druhou částí je organizace přijímacího řízení do vyššího ročníku. (vyhláška č. 671/2004 Sb.)

25

Vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři Část první se vztahuje na střední vzdělávání, konkrétně na typy středních škol, počty žáků ve škole, ve třídě a pravidla pro dělení a spojování tříd při vyučování, hodnocení výsledků na vysvědčení, individuální vzdělávací plán, komisionální zkoušku, uznání uceleného a částečného vzdělání žáka, výchovná opatření, teoretické a praktické vyučování, sportovní výcvikové a jiné kurzy a mimoškolní činnost. Druhá část se týká vzdělávání v konzervatoři, podrobně se zaměřuje na počty žáků, oddělení pracovišť, komise pro závěrečnou komisionální zkoušku a zajištění výchovy, stravování a ubytování. (vyhláška č. 13/2005 Sb.) Vyhláška č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku Vyhláška stanovuje podmínky organizace školního roku, určuje termíny vydávání vysvědčení a dále stanovuje druhy, délku a termíny jednolitých školních prázdnin. (vyhláška č. 16/2005 Sb.) Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Podstatou tohoto právního předpisu je úprava poskytování poradenských služeb a jejich obsah, typologie školských poradenských zařízení, jejich dokumentace, vymezení činností poraden, center a škol a poskytování poradenských služeb za úplatu. Součástí této vyhlášky jsou ještě tři přílohy, které se jednotlivě zabývají standardní činností poraden, standardní činností center a jejich dělením a nakonec standardní činností škol. (vyhláška č. 72/2005 Sb.) Vyhláška č. 223/2005 Sb., o některých dokladech o vzdělání Vyhláška, jejímž obsahem je stanovení obsahu a formy platných tiskopisů vysvědčení, výučních listů a diplomů o absolutoriu, obsahu a formy výpisů z vysvědčení a opisu a stejnopisu vysvědčení, výučního listu a diplomu o absolutoriu. Jako přílohy jsou vzory tiskopisů výše uvedených dokladů o vzdělání. (vyhláška č. 223/2005 Sb.)

26

Vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění vyhlášky č. 90/2010 Sb., a ve znění vyhlášky č. 274/2010 Sb. Velice rozsáhlá vyhláška upravující podrobně způsob skládání maturitní zkoušky. Zaměřuje se na konání a přihlašování na zkoušky, vymezení předmětů společné části a její organizace, stanovení podmínek vztahujících se k profilové části a přiznání určitých odlišností pro žáky s přiznaným uzpůsobením podmínek. Daný právní předpis v dalších článcích charakterizuje druhy protokolů maturitní zkoušky a jiných dokumentů, opravné zkoušky a náhradní zkoušky, zkušební maturitní komise, další činnosti orgánů a osob podílejících se na zabezpečování maturit, předpoklady pro výkon funkce komisaře, hodnotitele a zadavatele, osvědčení a termíny jmenování. V průběhu maturitních zkoušek musí být také zajištěna určitá bezpečnostní opatření uvedená v části dvanáct. Mezi poslední části patří odměňování předsedů zkušebních maturitních komisí, komisařů a hodnotitelů a část čtrnáctá – jednotlivá zkouška. K vyhlášce jsou připojeny jednotlivé vzory pro skládání maturitní zkoušky a osoby možné žádat uzpůsobení podmínek během maturitní zkoušky. (vyhláška č. 177/2009 Sb.) Další platné právní předpisy: •

nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů v základních, středním a vyšším odborném vzdělávání

•

vyhláška č. 47/2005 Sb., o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem

•

vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů

•

vyhláška č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních nebo vysokých školách

•

vyhláška č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení ze školní matriky

3.2.2. Vzdělávání cizinců a problematika s tím související Sebrané právní předpisy, které se zabývají vzděláváním cizinců na našem území, politikou potlačování diskriminace těchto osob, uznávání vysvědčení ze zahraničních škol 27

a stanovování zkoušek z českého jazyka. Právní úprava této oblasti není značně rozsáhlá, ale je možné pozorovat trend narůstajícího množství cizinců studujících na středních školách a s ním spojená nutnosti klást větší důraz na jejich dodržování. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon upravující rozsáhlou oblast pobytu cizinců na území České republiky, stanovuje podmínky vstupu na území, udělení víza a povolení k dlouhodobému pobytu na základě různých účel, udělení modré karty, studia a vydání povolení k trvalému pobytu. Jsou zde zařazeny i povinnosti cizince, dopravce, orgánů státní správy a jiných osob, uznávané cestovní doklady, přestupky, působnost ministerstva a jeho oprávnění a oprávnění policie a další jiné podmínky. (zákon č. 326/1999 Sb.) Vyhláška č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami Účelem vydání této vyhlášky bylo určení podmínek uznání rovnocennosti, nostrifikace a

uznání

zahraničního

vzdělání

MŠMT

a

Ministerstvem

vnitra.

Nostrifikací

je myšleno uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice. (vyhláška č. 12/2005) Vyhláška č. 348/2008 Sb., o výuce a zkouškách znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky Právní předpis obsahuje rozsah požadované znalosti českého jazyka, seznam škol oprávněných provádět výuku českého jazyka, seznam škol oprávněných provádět zkoušky znalosti českého jazyka a vzor dokladu prokazujícího požadovanou znalost českého jazyka. (vyhláška č. 348/2008 Sb.) 3.2.3. Podpora studujících a ochrana jejich zájmů Podporou studujících je myšlena podpora ze strany státu v případě sociálních problémů zabraňujících vzdělávání a dále podpora studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a mimořádně nadaných. Sociální problémy mohou spočívat např. v přerušení navštěvování škol a na základě zákona mohou orgány veřejné správy požadovat od škol informace

28

o studentech navštěvujících jejich školu za účelem stanovování svěření do péče jednoho z rodičů, přidělení do pěstounské rodiny a dalších. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a mimořádně nadaných Studenti se speciálními vzdělávacími potřebami jsou studenti, u nichž byla speciálními pedagogickými, nebo i psychologickými vyšetřeními zjištěna potřeba zařazení do režimu speciálního vzdělávání. Vyhláška stanovuje formy tohoto vzdělávání osob se zdravotním postižením, individuální vzdělávací plán, organizaci speciálního vzdělávání, zařazování žáků se zdravotním postižením do speciálního vzdělávání a péče o bezpečnost a zdraví žáků. Naopak studenti mimořádně nadaní jsou jedinci, jejichž rozložení schopností dosahuje mimořádných úrovní v celém okruhu činností, nebo určitých dílčích činností. Pro tohoto studenta je zakotven individuální vzdělávací plán a možnost přeřazení do vyššího ročníku. (vyhláška č. 73/2005 Sb.) Další platné právní předpisy: •

3.3.

zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

Personální oblast

3.3.1. Zaměstnávání pracovníků ve školách Zaměstnávání pracovníků ve školách se řídí vyšším počtem právních předpisů, což je způsobeno hlavně specifičností oboru a vzděláním vyžadovaným k výkonu tohoto povolání. Práce se studenty je zodpovědná a kreativní činnost, kterou mohou vykonávat jedinci nesoucí určité vlastnosti, se snahou se stále vzdělávat a doplňovat si své znalosti. V našem případě jsou níže uvedené podmínky v podobě právních předpisů nutných pro výkon pedagogického pracovníka. Další právní předpisy se týkají nepedagogických pracovníků, platových poměrů, stanovení minimální mzdy, osobních překážek v práci, evidence, hlášení a zasílání záznamů o úrazu, katalogu prací a konkurzním řízení. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Vybraně je nejdůležitější část o řediteli školy, která obsahuje úpravu práv a povinností ředitele, oblast rozhodování, způsob jmenování a odvolávání ředitelů. V současné době 29

obsahuje školský zákon novou úpravu jmenování ředitelů škol na omezenou dobu 6 let a po uplynutí této lhůty může být buď vypsán nový konkurz, nebo v případě nevypsání zůstává ředitel v pracovním poměru opět na dobu 6 let. Zákon nám stanoví, které subjekty se mohou vyjadřovat k vypisování konkurzních řízení na pozice ředitelů škol. (zákon č. 561/2004 Sb.) Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů Zákon upravující předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka, jejich pracovní dobu, další vzdělávání a kariérní systém. V tomto právním předpisu jsou roztříděni a následně charakterizováni učitelé podle stupně vzdělávání a typů škol, na kterých působí a další osoby, které ve školách působí, např. vychovatel, psycholog, speciální pedagog a trenér. (zákon č. 563/2004 Sb.) Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů K provádění inspekce práce je tímto zákonem zřízen Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce, které se zabývají kontrolou dodržování povinností uvedených v jiných pramenech práva. Právní předpis nám určuje funkce Státního úřadu inspekce práva a oblastních inspektorátů práce, různé druhy přestupků a správních deliktů právnických osob, způsoby výkonu kontroly a odvolávání proti rozhodnutí daných orgánů. (zákon č. 251/2005 Sb.) Vyhláška č. 139/1997 Sb., o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců Vyhláška stanoví podmínky odborné způsobilosti, které jsou odborné vědomosti a dovednosti získané studiem na vysoké škole, na vyšší odborné škole nebo ve střední škole. Jsou zde upraveny podmínky odborné způsobilosti zvlášť pro ředitele škol a samotných pedagogických pracovníků nevykonávajících řídící funkci. (vyhláška č. 139/1997 Sb.) Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků Pramen práva vztahující se k druhům dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, studiu v oblasti pedagogických věd, pedagogiky, pro asistenty pedagoga, pro ředitele škol 30

a školských zařízení, k rozšíření odborné kvalifikace, pro vedoucí pedagogické pracovníky, pro výchovné poradce, k výkonu specializovaných činností. Vyhláška stanovuje průběžné vzdělávání, složení akreditační komise a podmínky zařazení pedagogických pracovníků do kariérních stupňů. (vyhláška č. 317/2005 Sb.) Další platné právní předpisy: •

zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

•

nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamů o úrazu, vzor záznamu úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu

•

nařízení vlády č. 469/2002 Sb., katalog prací

•

nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické, přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků

•

nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě

•

nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy

•

nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci

•

nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

•

nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu

•

nařízení vlády č. 222/2010 Sb., katalog prací ve veřejných službách a správě

•

Vyhláška č. 59/1985 Sb., o odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků

•

vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání

31

•

vyhláška č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích

•

Vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí

3.3.2. Odborové organizace a kolektivní vyjednávání Odborové organizace jsou svazy zaměstnanců sdružujících se na ochranu vlastních zájmů za přispění kolektivního vyjednávání se zaměstnavatelem a možného sjednání kolektivní smlouvy, která je aplikována mezi konkrétním zaměstnavatelem a odborovou organizací zřízenou na škole. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů Základní úprava obsahující právo občanů se sdružovat, zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení, jako jsou odborové organizace. Zákon zakazuje nucení k přístupu a účasti ve sdruženích a tato sdružení nesmí popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů. Součástí je způsob vzniku, registrace a zániku sdružení, soudní ochrana v případě nezákonného či proti stanovám jdoucího rozhodnutí některého z orgánů sdružení, proti kterému není podle stanov možné podat opravný prostředek a sdružení mají právo obracet se na státní orgány s peticemi. (zákon č. 83/1990 Sb.) Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů Úprava veškeré materie týkající se kolektivního vyjednávání, což představuje stanovení smluvních stran, postupy při uzavírání kolektivních smluv a jejich uložení, kolektivní spory, zřízení zprostředkovatele, podmínky účasti a rozhodnutí o zahájení a ukončení stávky, pracovněprávní nároky, odpovědnosti za škodu a výluky. (zákon č. 2/1991 Sb.) Další platné právní předpisy: •

Zákon č. 120/1990 Sb., o vztazích mezi odbory a zaměstnavatelem, ve znění pozdějších předpisů

32

3.3.3. Uznávání odborných kvalifikací a jiných způsobilostí Seznam platných právních předpisů: •

zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů

•

vyhláška č. 208/2007 Sb., o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání

3.4.

Ekonomicko-správní oblast

3.4.1. Financování škol a vedení účetnictví Pro fungování škol jsou nutné finanční prostředky, které v případě středních škol zřizovaných vyššími územně-samosprávnými celky poskytují právě kraje ze svých rozpočtů. Každá škola se účastní rozpočtového řízení, na kterém je projednávána výše peněžních prostředků na určité období v závislosti na celkovém počtu žáků, pedagogických a nepedagogických pracovníků, spotřebě energií a dalších nutných provozních výdajů. Ředitelé škol mají proto zájem na co největším počtu žáků studujících na jejich škole. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů V případě tohoto zákona se jedná o komplexní úpravu účetnictví, která zahrnuje předmět účetnictví, účetní jednotky, rozsah vedení účetnictví, účetní doklady, účetní zápisy, účetní knihy, zjednodušený rozsah účetnictví, směrnou účtovou osnovu a účtový rozvrh, účetní závěrku, výroční zprávu, účetní záznamy a jejich průkaznost, pokuty za účelem vymáhání splnění povinnosti, správní delikty, občanská sdružení a jejich vedení účetnictví. (zákon č. 563/1991 Sb.) Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů Vzhledem k přijímání finanční prostředků od krajů, je vhodné znát jejich vlastní rozpočtová pravidla, která jsou obsažená právě v tomto zákoně a která se týkají příspěvkových

organizací.

V úvodu

úpravy

jsou

nastíněny nástroje

finančního 33

hospodaření, což představuje roční rozpočet a rozpočtový výhled. Rozpočet se skládá z příjmů a výdajů, stanovuje se na rok a je zpravidla vyrovnaný. Následuje určení druhů organizací územních samosprávných celků, vznik, změna a zrušení příspěvkových organizací, druhy fondů těchto organizací, stravování a stravovacích služeb, podmínek uzavírání smlouvy o půjčce, úvěru, nákupu na splátky, zákazu ručení, nakupování akcií a jiných cenných papírů a poskytování darů příspěvkovými organizacemi. (zákon č. 250/2000 Sb.) Vyhláška č. 114/2002 Sb., o FKSP Vyhláška zabývající se Fondem kulturních a sociálních potřeb, výší tvorby, dalšími příjmy a hospodařením s fondem. Její součástí je třídění na jednotlivé druhy příspěvků podle účelu, ke kterému jsou použity, např. příspěvky na kulturu, vzdělávání, tělovýchovu a sport, příspěvky na výměnné akce, penzijní připojištění, dovolenou a rekreace a stravování. (vyhláška č. 114/2002 Sb.) Vyhláška č. 492/2005 Sb., o krajských normativech Krajské normativy jsou upravovány v právním předpisu z důvodu stanovování výše finančních prostředků, které jsou poskytovány kraji školám. Určují se jednotky výkonu pro jednotlivé krajské normativy, ukazatele rozhodné pro stanovení krajských normativů a způsoby výpočtu základních částek. (vyhláška č. 492/2005 Sb.) Další platné právní předpisy: •

zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

•

Vyhláška č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích

•

vyhláška č. 15/2005 Sb., o náležitostech výročních zpráv

34

•

vyhláška č. 462/2009 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot

3.4.2. Kontrola činnosti škol Kontrola středních škol zřizovaných kraji je nutnou součástí z důvodu financování těchto škol z prostředků krajů. Musí se zjišťovat správné vedení účetnictví, odpovědná správa majetku a využívání finančních prostředků na účely, ke kterým byly poskytnuty. Kontrola se nevztahuje pouze na ekonomickou oblast, ale také na oblast výchovně-vzdělávací a celkové fungování chodu školy. Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů Zákon o státní kontrole nám určuje, jaké jsou orgány vykonávající státní kontrolu, kam se řadí i orgány územní samosprávy, základní pravidla při výkonu kontroly, práva a povinnosti kontrolních pracovníků a kontrolovaných osob, pořizování protokolu, řízení o námitkách kontrolovaných osob, pořádkovou pokutu a náklady kontrolní činnosti. (zákon č. 552/1991 Sb.) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů Daným právním předpisem se upravuje vymezení pojmu finanční kontrola, její cíle, metody a postupy, zahájení veřejnoprávní kontroly na místě a ukončení, přizvané osoby, různé druhy pokut a opatření, podávání finančních zpráv o výsledcích kontroly, předběžná, průběžná a následná kontrola a problematiku interního auditu. (zákon č. 320/2001 Sb.) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Ke kontrolní činnosti se vztahuje zakotvení České školní inspekce, rozsah působnosti, zpracovávání záměrů inspekční činnosti a systémů hodnocení vzdělávací soustavy, vztahy mezi inspektory, kontrolními pracovníky, přizvanými osobami a osobami, u kterých je inspekční činnost prováděna. Novou pravomocí České školní inspekce je možnost podat zřizovateli návrh na vyhlášení konkurzu.

35

Další platné právní předpisy: •

vyhláška č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě

•

vyhláška č. 17/2005 Sb., o podrobnějších podmínkách organizace České školní inspekce a výkonu inspekční činnosti

3.4.3. Archivace a způsob vedení a ochrany dokumentace Právní předpisy vztahující se na archivaci stanovují lhůty, po které musí být jednotlivé dokumenty uschovávány v archivech. Vedení a ochrana dokumentace je důležitá hlavně v oblasti účetnictví pro dokládání příjmů a výdajů z hlediska transparentnosti pro daňové účely a ještě v oblasti písemného styku škol s veřejností. Jedná se o komunikaci mezi školou a jejími zaměstnanci, žáky, uchazeči o vzdělání i zaměstnání, zřizovatelem, obchodními partnery a jinými dalšími subjekty. Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů Hlavní pramen práva v oboru archivnictví a spisové služby, který se vztahuje na archiválie, jejich výběr, evidenci, kategorizaci, ochranu a využívání a na práva a povinnosti vlastníků, držitelů a správců archiválií. Zákonem se upravuje zpracování osobních údajů pro účely archivnictví, soustava archivů, práva a povinnosti zřizovatelů archivů, spisová služba, působnost Ministerstva vnitra a dalších správních úřadů a správní delikty. Archivnictvím je myšlen obor lidské činnosti, který je zaměřený na péči o archiválie. Spisová služba znamená výkon zajištění odborné správy dokumentů došlých a vzešlých z činnosti původce, případně z činnosti jeho právních předchůdců. (zákon č. 499/2004 Sb.) Vyhláška č. 191/2009 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby Vyhláška týkající se rozšíření výkonu spisové služby zahrnuje problematiku dokumentů, a to jejich přijímání, označování, evidenci, rozdělování, oběh, vyřizování, vyhotovování, podepisování, odesílání a ukládání, následuje jednací a evidenční číslo, užívání úředních razítek, tvorba spisu, spisový znak, skartační znak a skartační lhůta, skartační řízení, spisová rozluka, výstupní datové formáty a vedení spisové služby v mimořádných situacích. (vyhláška č. 191/2009 Sb.)

36

Další platné právní předpisy: •

vyhláška č. 193/2009 Sb., o stanovení podrobností provádění autorizované konverze dokumentů

•

vyhláška č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek

3.5.

Provozní oblast

3.5.1. Bezpečnost práce a ochrana zdraví Bezpečnost práce je nutné dodržovat, aby nedošlo ke vzniku v prvé řadě újmy na zdraví všech lidí, které se ve školách, ale i mimo školu pohybují, např. v rámci exkurzí a výletů a v druhé řadě vyhnutí se způsobení škod na majetku. Ochrana zdraví v určitých případech souvisí s bezpečností práce, v dalších ji ještě doplňují a spočívá v dostatečném zajištění podmínek k předcházení vzniku újem na zdraví. Zařazeny jsou i předpisy, které se vztahují na krizové řešení situací, pokud dojde ke vzniku mimořádných situací, které vedou ke vzniku poškození zdraví. Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů Z úvodního ustanovení vyplývá účel zákona, pro který byl vytvořen. Vyhlášením tohoto zákona byly vytvořeny podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry a dále podmínky pro poskytování pomoci při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech. Stanoveny jsou i povinnosti jednotlivých orgánů veřejné správy, fyzických a právnických osob, pomoc při zdolávání požárů, dělení státní správy a samosprávy na úseku požární ochrany, státní požární dozor, jednotky požární ochrany, pokuty a přestupky při porušení požární ochrany a náhrady škod. (zákon č. 133/1985 Sb.) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů Úprava tohoto právního předpisu spočívá zejména ve vymezení krizových stavů, stanovení povinností a působnosti ministerstev a jiných ústředních správních orgánů a ostatních orgánů s územní působností, práv a povinností fyzických a právnických osob v rámci příprav na krizové situace a přestupků a správních deliktů. (zákon č. 240/2000 Sb.)

37

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů Ochrana veřejného zdraví se zakládá podle tohoto zákona především na ochraně zdravotního stavu obyvatelstva, což představuje souhrn činností a opatření vytvářejících ochranu zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění rozšiřování infekčních a jiných hromadně se vyskytujících onemocnění. Stanoveny jsou hygienické požadavky na vodu, kontrola pitné vody a podmínky dodávky pitné vody, podmínky provozování přírodních a umělých koupališť a saun a povinnost informovat o jejich znečištění, stanovování metod laboratorní kontroly vody a seznam Ministerstva životního prostředí. (zákon č. 258/2000 Sb.) Další platné právní předpisy: •

zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů

•

vyhláška č. 281/2001 Sb., kterou se provádí § 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb.

3.5.2. Hygienické a stravovací podmínky Obsaženy jsou podmínky stanovené nařízeními vlád a vyhláškami nutné pro poskytování stravovacích služeb a zajištění odpovídajících hygienických podmínek. V případě nedodržení těchto předpisů totiž hrozí vznik a rozšíření různých onemocnění, které se mohou velice snadno rozšířit mezi velkým počet lidí, z čehož plyne ohrožení vzdělávání. Seznam platných právních předpisů: •

nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků

•

vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných

•

vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování 38

•

vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých

•

vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch

39

Závěr Cílem této práce bylo v prvé řadě vybrat ze všech právních předpisů ty, které se týkají oblasti středního školství zřizovaného vyššími územně-samosprávnými celky. Samotné téma mnou vybrané je specifické, a proto zdrojů, které by bylo možné využít, neexistuje velké množství a všechna literatura týkající se školství je zpracovávána komplexně. V úvodu práce jsem si vytyčila určité požadavky, které by měly jednotlivé kapitoly splňovat. První kapitola se měla zaměřit na právní předpisy ČR jako takové, jejich dělení, způsob přijímání a vyhlašování, ale ještě na problematiku metod, které se v bakalářské práci použijí a jejich stručnou charakteristiku a jako poslední bod první kapitoly měla být informace o řešitelích tohoto tématu v jiných pramenech. Právní předpisy byly vybrány a seřazeny podle právní síly a ještě zde byly uvedeny zásady, které se při aplikaci pramenů práva používají a je nutné je dodržovat.

Druhá kapitola byla v úvodu charakterizována jako kapitola, které se bude zabývat problematikou středního školství a také školským managementem. Na začátku této kapitoly bylo nutné nejdříve vymezit způsob zřizování středních škol a poté vyjmout ze zákona důležité informace o řediteli školy, jeho právech a povinnostem. Pokračování kapitoly se týkalo ředitele školy jako manažera, který by měl znát školský management a následující část se týkala právě školského managementu jako takového. Byly uvedeny části, na které se dělí a následně popsány. Dělení pramenů práva do jednotlivých oblastí bylo náplní třetí kapitoly. Způsob zpracování byl určen tak, aby byly jednotlivé právní předpisy rozděleny do oblastí a následně podoblastí, které jsem na základě vlastního rozhodnutí vytyčila. Bylo zvoleno dělení na obecné, výchovně-vzdělávací, personální, ekonomicko-správní a provozní oblast. Každá z těchto oblastí je ještě dále rozdělena a popsána. Vzhledem k velkému množství vybraných předpisů bylo nutné charakterizovat pouze ty, které jsou důležité, některé předpisy jsou pouze uvedeny. Zpracování daného tématu nebylo lehké vzhledem k množství předpisů, které bylo nutné nastudovat a následně roztřídit, ovšem domnívám se, že se mi podařilo naplnit cíle, které jsem si na začátku vytyčila a kvalitně dané téma vypracovat. 40

Zdroje Knižní literatura: 1. BACÍK, František. Úvod do teorie a praxe školského managementu I.. Praha: Univerzita Karlova. 1995. 1. vydání. 256 s. ISBN 80-7184-010-6. 2. GERLOCH, Aleš. Teorie práva: 2009 : výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1.1.2009. 4. upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 343 s. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3800-239. 3. HANZELKA, Miroslav. Řízení školy: 2009 : výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1.1.2009. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2009, xxiii, 256 s. Meritum. ISBN 978-8073574-130. 4. HENDRYCH, Dušan, et al. Správní právo : Obecná část. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 200í. xxxviii, 837 s. ISBN 978-80-7400-049-2. 5. LIŠKA, Václav. Jak správně psát diplomovou práci. Vyd. 1. Praha: ČVUT, Stavební fakulta, 2001, 100 s. ISBN 80-010-2368-0. 6. MIKÁČ, Jan. Vnitřní předpisy, směrnice a řády ve školství: návody, správná i chybná řešení, vzory. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 239 s. ISBN 978-807-3576-356. 7. PAVLÍČEK, Václav. Ústavní právo a státověda. Praha: Linde, 2004, 241 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-720-1472-2. 8. PAVLÍČEK, Václav. Ústavní právo a státověda: 2009: výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1.1.2009. 2. podstatně rozš. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 797 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-945. 9. VÁPENÍK, M. Školské zákony. 1. vyd. Praha: Eurounion, 2009. Právní předpisy: •

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (Ústava ČR)

•

usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky

•

zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 41

•

zákon č. 20/1966 Sb., o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 120/1990 Sb., o vztazích mezi odbory a zaměstnavatelem, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 200/1900 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství

•

zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů 42

•

zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 352/2001 Sb., o užívání symbolů České republiky, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

•

nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamů o úrazu, vzor záznamu úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu

43

•

nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků

•

nařízení vlády č. 469/2002 Sb., katalog prací

•

nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické, přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků

•

nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě

•

nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy

•

nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci

•

nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

•

nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu

•

nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů v základních, středním a vyšším odborném vzdělávání

•

nařízení vlády č. 222/2010 Sb., katalog prací ve veřejných službách a správě

•

vyhláška č. 59/1985 Sb., o odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků

•

usnesení vlády č. 188/1998 Sb., legislativní pravidla vlády

•

vyhláška č. 442/1991 Sb., o ukončování studia ve středních školách a učilištích

•

vyhláška č. 139/1997 Sb., o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců

•

vyhláška č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích

•

vyhláška č. 281/2001 Sb., kterou se provádí § 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb.

•

vyhláška č. 114/2002 Sb., o FKSP

•

vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu 44

a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání •

vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných

•

vyhláška č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě

•

vyhláška č. 671/2004 Sb., o přijímacím řízení na střední školy

•

vyhláška č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami

•

vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři

•

vyhláška č. 15/2005 Sb., o náležitostech výročních zpráv

•

vyhláška č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku

•

vyhláška č. 17/2005 Sb., o podrobnějších podmínkách organizace České školní inspekce a výkonu inspekční činnosti

•

vyhláška č. 47/2005 Sb., o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem

•

vyhláška č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích

•

vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů

•

vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních

•

vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a mimořádně nadaných

•

vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování

•

vyhláška č. 223/2005 Sb., o některých dokladech o vzdělání

•

vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků

•

vyhláška č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních nebo vysokých školách

•

vyhláška č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení ze školní matriky 45

•

vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých

•

vyhláška č. 492/2005 Sb., o krajských normativech

•

vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí

•

vyhláška č. 348/2008 Sb., o výuce a zkouškách znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky

•

vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění vyhlášky č. 90/2010 Sb., a ve znění vyhlášky č. 274/2010 Sb.

•

vyhláška č. 191/2009 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby

•

vyhláška č. 193/2009 Sb., o stanovení podrobností provádění autorizované konverze dokumentů

•

vyhláška č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek

•

vyhláška č. 462/2009 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot

•

vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch

Internetové zdroje: 1. Seznam platných právních předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy podle stavu k 15. 1. 2009 (http://www.janmikac.cz/zakony/sbirka_msmt.doc) 2. Mikáč, J.: ‚‚Kartotéka‘‘ a co to je (http://www.janmikac.cz/kartoteka.htm) 3. Mikáč, J.: Zákony a vyhlášky (http://www.janmikac.cz/zakony_vyhlasky.htm)

46