Filozofická fakulta Univerzity Palackého Katedra aplikované ekonomie
TURECKO NA CESTĚ DO EU?
Bakalářská práce Autor: Kateryna Zavalyuk Studijní program: Angličtina se zaměřením na aplikovanou ekonomii Vedoucí práce: Ing. Jiří Klvač, Csc. Olomouc 2010
Prohlášení
Místopříseţně prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma "Turecko na cestě do EU?" vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedla jsem všechny pouţité podklady a literaturu.
V Olomouci dne …………………….
Podpis:……………………
1
Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Jiřímu Klvačovi, Csc. za cenné rady, připomínky a odborné vedení práce
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 6 1 Základní charakteristika státu ........................................................................................ 8 1. 1 Geografická poloha ..................................................................................................... 8 1. 2 Obyvatelstvo, národnostní sloţení, náboţenství ......................................................... 8 1. 3 Hospodářství ............................................................................................................... 8 1. 3. 1 Makroekonomické ukazatele .............................................................................. 9 1. 3. 2 Zemědělství ....................................................................................................... 12 1. 3. 3 Průmysl a obchod.............................................................................................. 13 1. 3. 4 Energetika ......................................................................................................... 14 1. 3. 5 Sluţby ............................................................................................................... 15 2 Politický a hospodářský vývoj od roku 1923 ................................................................ 17 2. 1 Vznik republiky. Kemalistické reformy ................................................................... 17 2. 2 Turecko za druhé světové války ............................................................................... 18 2. 3 Postavení armády ve státě ......................................................................................... 19 2. 4 Islamizace společnosti .............................................................................................. 20 2. 5 Současná politická situace ........................................................................................ 20 2. 6 Účast Turecka v mezinárodních smlouvách a dohodách ......................................... 22 2. 7 Válečné konflikty a jejich vliv na bezpečnostní politiku EU ................................... 23 2. 7. 1 Arménská genocida........................................................................................... 23 2. 7. 2 Vztahy se státy Blízkého východu .................................................................... 23 2. 7. 3 Vztahy s Řeckem .............................................................................................. 24 2. 7. 4 Kurdská otázka ................................................................................................. 25 3 Vztahy Turecka s EU od roku 1959 až po současnost ................................................. 27 3. 1 Historie vztahů .......................................................................................................... 27 3. 1. 1 Ankarská dohoda .............................................................................................. 27 3. 1. 2 Ţádost o členství ............................................................................................... 27 3. 1. 3 Lucemburský summit ....................................................................................... 28 3. 1. 4 Helsinský summit a udělení statutu kandidátské země ..................................... 29 3. 1. 5 Od Konventu aţ po současnost ......................................................................... 29 3. 2 Institucionální spolupráce ......................................................................................... 31 3. 3 Obchodní vztahy s EU .............................................................................................. 32 3. 3. 1 Celní unie .......................................................................................................... 35 3. 4 Poţadavky ze strany EU a průběh plnění kodaňských kritérií ................................. 36 3. 5 Pozitivní a negativní aspekty vstupu Turecka do EU ............................................... 38 3. 6 Postoje členských států. Veřejné mínění .................................................................. 41 3. 7 Pozice Turecka. Veřejné mínění ............................................................................... 43 Závěr ................................................................................................................................... 45 Resumé v anglickém jazyce ............................................................................................... 49 Anotace ............................................................................................................................... 51 Seznam tabulek .................................................................................................................. 52 Seznam zkratek .................................................................................................................. 53 Seznam použitých pramenů a literatury ......................................................................... 55 5
Úvod Uţ delší dobu se debatuje o moţném členství Turecka v Evropské unii. Zda je to nebo není správná volba můţete uváţit po přečtení této bakalářské práce. V článku 49 Maastrichtské smlouvy z roku 1992 se uvádí, ţe ,,každý evropský stát, který uznává zásady svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, může požádat o členství v Unii“.1 Je však Turecko, jehoţ pouhá 3% území jsou součástí Evropy, skutečně evropským státem, zůstává otázkou. A co doopravdy spojuje evropské státy? Hodnoty, tradice, historie, víra? Často se mluví o kulturní a náboţenské odlišnosti tureckého národa. I přesto, ţe větší část Turecka je dnes prozápadně orientována, muslimské kořeny tohoto státu nelze vymazat. Součástí této práce je zobrazení vlivu kemalistického hnutí na proevropské cítění tureckého obyvatelstva. Reformy Atatürka, zakladatele moderní Turecké republiky, byly zakotveny v ústavě státu a dodnes zůstávají pro Turky posvátné. Toto období znamenalo celkový převrat hodnot a zásad ve prospěch evropské společnosti. Turecké členství v Unii by mohlo napomoct k obnovení těchto vazeb na Evropu a zároveň přispět k navázání bliţších vztahů s muslimským světem. Úkolem první a druhé kapitoly této práce je blíţe vysvětlit současný politický a ekonomický stav Turecka a na základě této charakteristiky posoudit schopnost Turecka integrovat se do celoevropského hospodářství a ujednotit své politické zájmy v rámci Evropské Unie. Z ekonomického hlediska budeme moci zhodnotit míru rozvoje tureckého hospodářství a jeho postavení na světovém trhu. O moţném členství se pojednává na základě plnění
reforem.
Rozsáhlá ekonomická
reforma je
uţ
dnes
částečně
implementována, ale teprve průběh jejího dalšího plnění určí schopnost Turecka se vyrovnat konkurenceschopnosti evropského trhu. V souvislosti s tím se první kapitola zabývá otázkou financování zemědělské reformy a budoucích rozvojových projektů v Turecku vzniklých za podpory Společenství. Druhá kapitola zobrazuje vývoj politického systému v Turecku a zaměřuje se především na dnešní politickou situaci ve vládě. Armáda je stále vlivnou sloţkou státního politického systému Turecka. Unie však i nadále trvá na omezení zásahů armády do státních záleţitostí, které značně narušují principy demokratického státu. Současná turecká
1
PORTÁL EVROPSKÉ UNIE: Rozšíření [online]. Poslední aktualizace 01. 04. 2010 [cit. 03. 04. 2010] Dostupný na WWW: http://europa.eu/pol/enlarg/index_cs.htm
6
vláda si také uvědomuje nutnost uskutečnění politických reforem, které by otevřely Turecku bránu do Unie. Klíčovou otázkou pro udrţení míru v rámci Společenství je otázka bezpečnosti. Zaměřuji se proto ve druhé kapitole na analýzu vztahů Turecka se sousedními státy, které by mohly ohrozit bezpečnost Unie po případném vstupu Turecka do Společenství. Vyřešení Kyperské otázky blokuje cestu Turecka do Evropy a zůstává hlavním předmětem sporu mezi EU a tureckou vládou. Unie také dále naléhá na normalizaci vztahů s okolními státy před dalším vyjednáváním s Tureckem. Třetí kapitola sleduje vztahy mezi Unií a Tureckem od jejich vzniku aţ po současnost. Část kapitoly je věnována vzájemným obchodním vztahům a vytvoření celní unie podporující ekonomickou spolupráci členských států s Tureckem. Pokračuje pak vymezením poţadavků Společenství, jejichţ cílem je postupné začlenění Turecka do institucionálního rámce fungování Unie, přičemţ ze strany Evropské unie pak bude také zapotřebí novelizovat určité zákony vytvořené pro původní kapacitu členských států. Členství v EU je stimulující pro Turecko z hlediska provedení reforem ve státě. Tato část se rovněţ zabývá průběhem reformního procesu v Turecku a pokrokem, kterého bylo dosaţeno plněním kodaňských kriterií. Dále práce pojednává o pozitivních a negativních aspektech vstupu Turecka do Unie. Cílem této práce je porovnat jednotlivé faktory tureckého členství a zváţit jeho moţné dopady na budoucí vývoj Unie. Tato práce by měla také odpovědět na otázku, zda je v zájmu Evropy podporovat členství Turecka v EU. Poslední část práce se zabývá pohledem na vstup do Unie jednak ze strany samotného tureckého státu, jednak ze strany členských států Evropské unie. Představy jednotlivých států o dalším vývoji Unie nejsou zdaleka jednotné, názory na průběh a rychlost integračního procesu se stále liší. Evropské obyvatelstvo vnímá turecké členství v Unii spíše negativně, zatímco hlavní představitelé členských států nejsou schopni přijít s jednotným názorem na vstup. Tato kapitola uvádí postoje jednotlivých politiků na turecké členství a zkoumá názory turecké veřejnosti vycházející z nejnovějších průzkumů tykajících se členství.
7
1 Základní charakteristika státu 1. 1 Geografická poloha Turecko se rozkládá na poloostrově Malé Asie a částečně leţí i na Balkáně. Plocha, kterou Turecko dnes pokrývá, tvoří 783 562 km², avšak rozhodující část území tzv. Anatólie leţí mimo Evropu, zatímco evropská část nazývaná Thrákie zahrnuje pouze 3% celkové plochy státu. Turecké území se nachází na pomezí dvou světadílů - Asie s Evropou mezi Černým a Středozemním mořem. Případným vstupem Turecka do Evropské unie hranice Společenství se posunou směrem na východ k Iráku, Iránu, Gruzii, Arménii a Sýrii.2
1. 2 Obyvatelstvo, národnostní složení, náboženství V roce 2009 území Turecka obývalo 76,8 milionů obyvatel, avšak tento počet rychle stoupá vzhledem k vysokému přírůstku obyvatelstva, který dnes činí 1,31%. Mezi národy obývající území Turecka patří Kurdové, Arabové, Řekové a Arméni, Turci tvoří 70-75% obyvatelstva. V dnešní době zhruba 5 milionů Turků ţije v členských státech Evropské unie. Jedná se především o státy západní Evropy – Francii, Německo a Nizozemsko. Největší národnostní menšinou v Turecku je menšina Kurdů, která zahrnuje 18% obyvatelstva Turecka. Dominantní religií státu je islám, který vyznává 99,8 % obyvatelstva.3 Avšak Turecko je jediným sekularizovaným islámským státem, coţ znamená, ţe moc církve je oddělena od státní moci. Díky své výjimečné poloze Turecko by se mohlo stát strategickým prvkem v navázání lepších vztahů mezi křesťanským a muslimským světem. A proto Evropa uţ by nemusela být vnímána jako nepřítel z pohledu islámských zemí.
1. 3 Hospodářství Nástupem Demokratické strany v roce 1950 turecký trh odstoupil od politiky isolacionismu, která byla součástí Atatürkových reforem, a byl otevřen pro nové investory. Příliv zahraničních investic a export tureckého zboţí umoţnil rychlý rozvoj turecké ekonomiky. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 do Turecka proudily investice z
2
CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online]. [ cit. 14. 03. 2010]. Dostupný na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html ISSN 1553-8133 3 Tamtéţ
8
postsovětských zemí, které vedly k rozvoji mezinárodního obchodu v rámci těchto států. Tímto Turecko získalo silné postavení na celosvětovém trhu.4 Nicméně v roce 1999 v Turecku dochází k ekonomické krizi, která silně ovlivnila hospodářství státu. Aţ po skončení krize v roce 2002 turecká ekonomika zase prochází obdobím výrazného hospodářského růstu. Makroekonomická stabilita ve státě přinesla další vlnu zahraničních investic, coţ přispělo ke sníţení veřejného státního dluhu a k poklesu míry inflace. 1. 3. 1 Makroekonomické ukazatele Vývoj ekonomické situace Turecka lze blíţe posoudit na základě hlavních makroekonomických ukazatelů státu. Následující tabulka popisuje vývoj tureckého hospodářství od roku 2006 aţ po rok 2008.
HDP Reálný růst HDP HDP/obyvatele - v USD Inflace Nezaměstnanost Průměrná mzda (v TRY / měsíc) Deficit státního rozpočtu (v % / HDP) Zahraniční obchod Export (v mld.USD) Růst exportu Import (v mld.USD) Růst importu Saldo obchodní bilance (v mld.USD) Devizové rezervy (bez zlata) v mld. USD Přímé zahraniční investice (v mil. USD)
2006
2007
2008
6,90% 7.272 9,90% 9,90% 1.364 - 0,6
4,60% 9.307 8,40% 10,10% 1.512 - 1,6
1,1% 10.436 11,8% 11,5% 1.675 - 2,2
85,5 16% 139,6 20% - 54,1 60,7 7,639
107,3 26% 170,1 32% - 62,8 73,1 19,130
132 23% 202 19,60% -70,0 70,8 18,002
Tabulka č. 1: Vývoj makroekonomických ukazatelů v letech 2006 – 2008 Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000802/ V tomto období lze sledovat výrazné zhoršení téměř všech makroekonomických ukazatelů státu. V důsledku celosvětové hospodářské krize turecká ekonomika zaznamenala významný propad koncem roku 2008. Mezinárodní finanční krize také vedla k růstu inflace na 11,8% v důsledků zvýšení cen na potraviny a energii. Turecká
4
PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.96. ISBN: 80-7277-323-2
9
ekonomika je zatíţená velkou mírou inflace jiţ dlouhodobě. V průběhu 90. let inflace v Turecku dosahovala úrovně 80% kumulovaně. Tak vysoká míra inflace sice přispěla k růstu konkurenceschopnosti tureckého zboţí na světovém trhu, ale zároveň zapříčinila pokles zahraničních investic v Turecku. Výrazné zpomalení růstu HDP, který v roce 2008 stanovil 1,1%, prohloubil ekonomickou krizi Turecka. Míra nezaměstnanosti vzrostla od roku 2006 z 10,10% na 11,5%. V důsledku odbytové krize také dochází ke zpomalení celkového vývoje zahraničního obchodu. Celosvětová krize se odrazila ve všech odvětvích průmyslu, coţ zapříčinilo prudký pokles poptávky.5 Centrální banka byla dokonce vynucena sníţit hodnotu úrokových sazeb. V dnešní době sazby klesly o 8,0 % na historicky nejniţší úroveň 8,75%. Centrální banka se tímto snaţí vytvořit vhodnější prostředí pro poskytnutí půjček. Ekonomická situace Turecka je také narušena celkovou mírou zadluţenosti státu. Podle The CIA Factbook celková zadluţenost Turecka vůči Mezinárodnímu měnovému fondu MMF dnes stanoví 48,5% HDP.6 V dnešní době lze také pozorovat výrazné ekonomické rozdíly jednotlivých regionů Turecka. Země je rozdělena na průmyslový západ a poměrně zaostalý zemědělský východ a jihovýchod.7 Struktura tureckého hospodářství se vyznačuje nízkou úrovni privatizace. Stát má stále velký podíl v klíčových odvětvích turecké ekonomiky. Veřejné sluţby, komunikační infrastruktura a mnoho dalších průmyslových odvětví se dnes nachází v rukou státu. Dále 30% aktiv bankovního sektoru náleţí státu. Aţ v roce 2004 začíná hromadná privatizace, zejména v oblasti energetiky, komunikace a těţebního průmyslu. Evropská unie však dále naléhá na rozšíření míry privatizace tureckého hospodářství. V současné době turecká ekonomika prochází procesem restrukturalizace. Evropská unie naléhá na včasném plnění reforem nutných pro sjednocení trhů. Z hlediska kodaňských hospodářských kritérií tureckou ekonomiku lze označit jako fungující trţní ekonomiku, která by měla být schopna vyrovnat se s konkurenčním tlakem na trhu Unie. Významného pokroku bylo dosaţeno v oblasti liberalizace cen, zejména v odvětví
5
SOULEJMANOV,Emil. Ekonomický vývoj v Turecku [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002 [cit. 05. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=535 6 HDP Turecka klesá více, než se čekalo[online]. Online zprávy hospodářských novin. Ekonomika. Poslední aktualizace 30. 06. 2009[cit. 05. 04. 2010] Dostupný na WWW: http://ekonomika.ihned.cz/c1-37641230hdp-turecka-klesa-vice-nez-se-cekalo-o-13-8-procenta ISSN 1213-7693 7 SOULEJMANOV, Emil. Ekonomický vývoj v Turecku [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002 [cit. 05. 03. 2010] Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=535
10
energetiky. V oblasti privatizace dnes dochází k výraznému zlepšení situace. Pokroku bylo dosaţeno také v oblasti ochrany spotřebitele, podnikání a v kapitolách týkajících se volného pohybu zboţí. Avšak mnoho poţadavků vyplývající z dohody o celní unii dodnes zůstává nenaplněno. Vysoká míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi, také mimořádně nízká zaměstnanost ţen. Turecký pracovní trh není doposud schopen vytvářet nové pracovní příleţitosti vzhledem k nesouladu nabídky s poptávkou. Kvalifikace pracovních sil ještě stále není přizpůsobena potřebám rychle se rozvíjejícího tureckého hospodářství.8 Co se týče investic turecký trh je perspektivní oblasti pro zahraniční investory. Nové snahy investorů na podporu investic do infrastruktury země by měly přispět k odstranění značných regionálních rozdílů. Avšak podnikatele v mnoha případech odrazuje pevná míra politické nestability v zemi. Rozrůstající se stínová ekonomika také narušuje stabilitu podnikatelské činnosti. Podle zprávy Evropské komise zejména malé a střední podniky nemají dostatečný přístup ke státnímu financování. I přesto, ţe vývoj turecké ekonomiky byl poznamenán mezinárodní finanční krizi, mělo by dojít pouze ke krátkodobému zpomalení hospodářského vývoje státu. Nehledě na tyto faktory, ekonomická stabilita je dnes stále zachována. Dynamický ekonomický růst Turecka by mohl být hybným bodem evropského hospodářství, které dnes prochází procesem stagnace. Tím by se evropský trh konečně mohl vyrovnat konkurenci trhu Spojených států nebo Číny a Japonska. Podle současných demografických charakteristik průměrný věk tureckého obyvatelstva je mnohem niţší neţ ve stávajících členských zemích Evropské unie. Coţ by v budoucnu znamenalo přínos mladého práceschopného lidského kapitálu pro Turecko, který by také přispěl k rozvoji tureckého hospodářství. V případě vstupu do Unie Turecko bude mít nárok na čerpání finančních prostředků z celkového unijního rozpočtu. Jiţ dnes všem kandidátským a potenciálním kandidátským státům byly poskytnuty prostředky na rozvoj ve výši 11,5 miliardy eur. V roce 2008 Turecko získalo finanční podporu v celkové výši 538.7 milionů eur9 jako nástroj předvstupní pomoci v rámci programu IPA, který nahradil předchozí program předvstupní
8
COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES. Enlargement Strategy and Main Challenges 2008-2009 [dokument ve formátu PDF]. Brussels, Poslední aktualizace 05. 11. 2008. [ cit. 12. 03. 2010] Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/press_corner/keydocuments/reports_nov_2008/strategy_paper_incl_country_conclu_en.pdf 9 EVROPSKÁ KOMISE. Plánování IPA [online] [cit. 14. 3. 2010] Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/how-does-it-work/financial-assistance/planning-ipa_cs.htm
11
pomoci Turecku. Program IPA bude realizovaný v letech 2007-2013 a měl by značně přispět k ekonomickému rozvoji státu.10 1. 3. 2 Zemědělství Zemědělství dnes tvoří 10% z celkového HDP státu a v současné době zaměstnává 29,5% práceschopného obyvatelstva, zatímco ve státech Evropské unie je zaměstnáno v zemědělství pouze 5% obyvatelstva.11 Nicméně v rámci společné zemědělské politiky Turecko bude muset omezit počet pracovníků zaměstnaných v zemědělském sektoru.12 Zemědělství Turecka je soustředěno především v jihovýchodní části země, kde je nejúrodnější půda vhodná k pěstování náročných plodin. Země je soběstačná v základních potravinách a určitá část produkce se vyváţí. Mezi hlavní produkty exportu patří - čaj, bavlna, tabák, olivy, rozinky a další čerstvé i sušené plody. Tyto výrobky jsou vyváţené především do USA a na evropský trh. Od roku 1996, kdy vstoupila v platnost celní unie, turecký trh prochází procesem liberalizace. Sazby stanovené na ochranu domácích výrobků byly postupně sniţovány. V roce 2000 v rámci příprav na vstup do Unie Turecko realizuje nový systém podpor zemědělské politiky. Jednalo se o reformu ARIP, která zavádí jednotný národní program DIS plateb neboli systém přímé podpory důchodů. DIS platby byly navrţeny tak, aby částečně kompenzovaly případné ztráty zemědělců. ARIP má v úmyslu sníţit vládní dotace a celkově omezit státní zásahy do zemědělství. 13 Nedostatečná mechanizace zemědělské techniky, omezené pouţívání hnojiv a nedostatečné vyuţívaní vodních zdrojů jsou příčinami nízkých výnosů ze zemědělské činnosti. Tyto změny jsou také nezbytné z hlediska diverzifikace zemědělské produkce a zvýšení konkurenceschopnosti zboţí. Turecké zemědělství má velké předpoklady pro další moţný rozvoj, pokud stát bude i nadále uplatňovat agrární reformy nezbytné pro začlenění Turecka do trhu Unie. Realizace rozvojových projektů zajistí postupný růst zemědělského sektoru.
10
EUROSKOP.Předvstupní pomoc-IPA [online].[ cit. 12. 3. 2010] Dostupný na WWW: http://www.euroskop.cz/8635/sekce/predvstupni-pomoc---ipa/ 11 CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online]. [ cit. 14. 3. 2010]. Dostupný na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html ISSN 1553-8133 12 ČÁSTEK, Michal. Současný stav ekonomiky Turecké republiky. Parlament České republiky[dokument ve formátu PDF]. Poslední aktualizace prosinec 2006, studie č. 2.086, [cit. 28. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-2-086.pdf 13 AERNI, Philipp, Editorial: agriculture in Turkey – structural change, sustainability and EU-compatibility [online]. Poslední aktualizace 2007 [ cit. 16. 3. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.ib.ethz.ch/news/Editorial
12
Turecko je bohatou oblasti na vodní zdroje. Zásoby vody v Turecku jsou vyšší, neţ jinde na Blízkém východě, ale jsou poměrně nízké ve srovnání s evropskými vodními toky. Tyto vodní zdroje jsou klíčové z hlediska zavlaţování a výroby elektrické energie. V nejbliţší době Turecko plánuje dokončení projektu GAP, který se týká 9 administrativních provincií v údolích řek Eufrat a Tigris v oblasti Jihovýchodní Anatólie. Tento projekt má přispět k rozvoji této části území a je podporován Rozvojovým programem OSN. Jde o výstavbu zavlaţovacích systémů a výrobu energie pro zvýšení mnoţství úrodné půdy v regionu. Cílem je postavení 22 přehrad a 17 hydroelektráren. Tento projekt začal jiţ v roce 1989 a měl by být dokončen uţ v tomto roce.14 Reforma zemědělské politiky je důleţitým poţadavkem ze strany Unie v rámci plnění kodaňských kritérií. Implementace nové reformy je však velkou motivaci pro Turecko. Pokud Turecko vstoupí do EU za současné situace, bude mít největší podíl prostředků Unie. Zároveň Turecko se stane silným konkurentem pro stávající státy v oblasti zemědělské politiky. 1. 3. 3 Průmysl a obchod Průmyslová výroba, včetně těţebního průmyslu, se na tvorbě HDP podílela v roce 2008 celkem 16,1%. Turecko dnes představuje světové naleziště nerostných surovin díky svým velkým zásobám rud a nerostů. V současné době se řadí mezi 10 největších výrobců mramoru a granitu na světě. Dále je světovým nalezištěm uhlí, významné suroviny z hlediska energetiky, a je jedním z největších producentů zlata vzhledem ke svým bohatým rezervám této drahé suroviny.15 Stavebnictví, které se podílí na HDP státu 4,5%, se stává předním oborem domácího hospodářství díky zahraničním projektům v Turecku.16 Automobilový průmysl je dnes nejrychleji se rozvíjejícím odvětvím tureckého hospodářství. V roce 2008 Turecko se stalo 6. největším producentem motorových vozidel v Evropě.17 K významným průmyslovým odvětvím dnes také patří textilní a oděvní průmysl.
14
Turecko: Očekávaný vývoj v teritoriu[online]. [cit. 13. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ocekavany-vyvoj-v-teritoriu/10/1000802/ 15 Nerostné bohatství Turecka[online]. EnviWeb. Poslední aktualizace 25. 04. 2008.[cit. 14. 03. 2010] Dostupný na WWW: http://www.enviweb.cz/clanek/geologie/69524/nerostne-bohatstvi-turecka ISSN 18036686 16 Turecko: základní informace o teritoriu [online]. Poslední aktualizace říjen 2009 [cit. 28. 02. 2010] Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000802/ 17 Production statistics [online]. Poslední aktualizace 2008.[cit. 28. 02. 2010] Dostupný na WWW: http://oica.net/category/production-statistics/
13
Ropa a zemní plyn se do Turecka dováţí. Rusko je hlavním dodavatelem zemního plynu a mezi dalšími významné dodavatele řadíme Írán a Ázerbájdţán. Turecko také dováţí přibliţně 90% své ropy, a to především z Íránu, Iráku, Ruska, Saúdské Arábie a Sýrie. Avšak umístění mezinárodních ropovodů a plynovodů na území Turecka značně usnadňuje dopravu. Co se týče exportu Turecko se orientuje na vývoz spotřebního zboţí. Mezi nejdůleţitější spotřebitelské poloţky řadíme textilní zboţí, zařízení spotřební elektroniky a dopravní prostředky. Hlavními trhy tureckého exportu byly v roce 2007 převáţně trhy Evropské Unie, kam směřovalo 56,4% tureckého vývozu. Rusko je druhou zemí z hlediska tureckého exportu s 4,4%, dále jsou Spojené státy s 3,9%. Přibliţně 40% zboţí, které směřuje do Turecka, přichází z členských států Evropské Unie, především z Německa a Itálie. Rusko se podílí na tureckém importu 14,0%, Čína 7,9%, USA 4,8%.18 1. 3. 4 Energetika V dnešní době Turecko odsouhlasilo výstavbu mnoha důleţitých energetických projektů na podporu státního hospodářství. Výstavba ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan byla dokončena v roce 2006. Jedná se o druhý největší ropovod na světě, který vede přes území Gruzie a Ázerbájdţánu do Středozemního moře. Avšak tyto zásoby ropy nejsou pro Turecko dostačující. Evropa je dnes zcela závislá na ropě dováţené z Ruska. Však ani tento energetický zdroj nelze povaţovat za stabilní, coţ se prokázalo v lednu 2009, kdy došlo k zastavení dodávek plynu do Evropy kvůli rozporům Ruska s Ukrajinou. Proto Unie by měla vyhledávat nové cesty dovozu ropy, které by zabránily silnému vlivu tohoto ruského monopolu. Právě Turecko by nám mohlo nabídnout nové moţnosti v této oblasti. V budoucnu by mělo dojít k výstavbě nového plynovodu vedoucího z Kaspického regionu mimo Rusko. Jedná se o výstavbu plynovodu Nabucco.19 Plynovod povede z oblasti Kaspického moře do Rakouska přes území Bulharska, Rumunska, Maďarska a Turecka. Turecko získalo moţnost odběru 15% kapacity plynovodu pro vlastní spotřebu nebo pro další vývoz. Výstavba projektu by měla začít v roce 2011 a skončit kolem roku 2014. Celkové náklady se odhadují na 7,9 miliard eur. Ázerbájdţán má být hlavním dodavatelem 18
EUROPEAN COMMISSION. Trade - Turkey [online]. Poslední aktualizace 01. 06. 2009 [cit. 27. 02. 2010] Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/bilateralrelations/countries/turkey/index_en.htm 19 SOULEJMANOV,Emil. Turecko, země na pomezí dvou světů - Geopolitické postavení Turecka [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002 [cit. 27. 02. 2010 ] Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=532
14
plynu pro plynovod Nabucco. Mezi další potencionální dodavatele se řadí Turkmenistán, Egypt a Irák.20 Protoţe poptávka po elektrické energii se v roce 1990 zdvojnásobila, Turecko začalo elektrickou energii dováţet vzhledem k nedostatečné výrobní kapacitě domácího trhu. Proto turecká vláda se dnes rozhodla pro výstavbu jaderné elektrárny Sinop, která by měla být dokončena v roce 2014. První turecká jaderná elektrárna bude umístěna u pobřeţí Černého moře a výrobní kapacity této elektrárny by měly pokrýt domácí energetickou poptávku.21 1. 3. 5 Služby Sektor sluţeb dnes zaměstnává kolem 49% práceschopného obyvatelstva a na tvorbě HDP země se podílí více neţ 70%.22 Jeho podíl na tvorbě HDP výrazně vzrostl od roku 2000, zejména v oblasti obchodu, stravování a veškerých personálních sluţeb. Bankovní sektor, nejdůleţitější oblast finančních sluţeb v Turecku, podlehl značným změnám v roce 2000. Stávající systém je zaloţen na obnoveném právním systému z roku 2005, ve kterém došlo k úpravě a zjednodušení kontrolního procesu a procesu bankovních fúzí. Finanční krize v roce 2001, za kterou banky nesly do určité míry zodpovědnost, měla váţný dopad na toto odvětví. Počet obchodních bank byl po krizi zredukován, přičemţ 5 největších bank státu si zachovaly 50% podíl na akciích zbylých komerčních bank. Aţ od roku 2005 v zemi je zaznamenána aktivní účast zahraničních bank. Také Turecko se rozhodlo investovat do infrastruktury země pro rozvoj dnes neméně významného sektoru - cestovního ruchu. Příjezdový cestovní ruch a hotelnictví dnes výrazně přispívají na tvorbě HDP státu. Podle údajů z roku 2008 Turecko se zařadilo mezi 7 nejnavštěvovanějších světových turistických destinací.23 V důsledku zvýšení výdajů
20
Mezivládní dohoda o projektu Nabucco podepsána [online]. Poslední aktualizace 13. 07. 2009. [29. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/aktuality-z-eu-cervenec-2009/mezivladnidohoda-projekt-nabucco-podpis/1001801/53822/ 21 Country profile: Turkey [dokument ve formátu PDF]. Poslední aktualizace srpen 2008 [cit. 15. 03. 2010 ] Dostupný na WWW: http://memory.loc.gov/frd/cs/profiles/Turkey.pdf 22 MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBILKY.Turecko: Ekonomická charakteristika země[online]. [cit. 14. 03. 2010 ] Dostupný na WWW: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme. html 23 Turecko: základní informace o teritoriu [online]. [cit. 28. 02. 2010 ] Poslední aktualizace říjen 2009 Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000802/
15
turistů příjem z cestovního ruchu vzrostl v roce 2008 o 18,5% ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku.24
24
MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBILKY Turecko: Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 14. 03. 2010 ] Dostupný na WWW: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme. html
16
2 Politický a hospodářský vývoj od roku 1923 2. 1 Vznik republiky. Kemalistické reformy Dne 29. října 1923 dochází k oficiálnímu zrušení Osmanského impéria a následnému vyhlášení Turecké republiky. Prvním prezidentem se stává Mustafa Kemal známý také jako Atatürk neboli ,,Otec Turků“. Zrušením chalífátu Turecko se stálo první republikou mezi islámskými státy. Turecko prochází procesem sekularizace, kdy církev byla oddělena od státní moci. Islám byl postupně vytěsňován z veřejného ţivota a byl zcela odstraněn ze státního politického systému. Stát začal dohlíţet na činnost jednotlivých náboţenských institucí, bylo zrušeno mnohoţenství a náboţenské sňatky. V roce 1928 dochází ke zrušení islámu jako státního náboţenství.25 Atatürk také usiloval o naprostou modernizaci státu. Za jeho vlády dochází k zavedení významných ekonomických reforem a reforem státních institucí, vzniká nová ústava. Protoţe Atatürk chtěl odpoutat Turecko od starých muslimských tradic, rozhodl se nahradit Istanbul, který v té době představoval centrum islámského dění a byl sídlem chalífy, za Ankaru, která se stala hlavním městem státu. V roce 1934 bylo uzákoněno zrušení titulů a zavedení příjmení. Časem se objevují další prozápadní tendence. Občanský, trestní a obchodní zákoník byl upraven podle předlohy západních států. Následovaly změny v oblasti rodinného práva. Dochází k postupnému zlepšení postavení ţen ve společnosti zavedením volebního práva pro ţeny a zákazem nošení fezů. Vznik nových evropských ideologií ovlivnil způsob oblékání, jazyk i písmo. Byl zaveden gregoriánský kalendář a latinka začala postupně nahrazovat písmo arabské.26 Tímto způsobem se Turecko snaţilo přiblíţit západním zemím a omezit vztahy s islámským světem. Ţivot podle moderních evropských vzorů přitahoval turecké obyvatelstvo, Evropa se zdála být lepší a civilizovanější. Cílem všech reforem bylo vytvoření moderního státu zaloţeného na principu demokratických států západní Evropy.27
25
PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.84. ISBN: 80-7277-323-2 ŠARADÍN, Pavel a Tunkrová, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UP, 2007. s.8. ISBN-13: 978-80-244-1875-9 27 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.78-79. ISBN: 80-7277-323-2 26
17
Od roku 1931 v Turecku vládla jediná politická strana CHP Republikánská lidová strana v čele s Atatürkem. Atatürk se sice pokusil o zavedení politického pluralismu, ale jeho plán nakonec selhal. Atatürk přinesl svoji novou ideologii kemalismu zahrnující šest hlavních principů kemalismu – republikanismus, nacionalismus, populismus, etatismus, laicismus a revolucionářství. Tyto principy se staly součástí ústavy v roce 1937 a jsou v ní zakotveny dodnes.28 Hospodářství za jeho vlády bylo výrazně korigováno státem, dovoz nového zboţí byl omezen ve prospěch propagace domácích výrobků. Politika etatismu představovala myšlenku spojování soukromého a státního kapitálu, podporovala burţoazii.29
2. 2 Turecko za druhé světové války Nástupcem Mustafy Kemala Atatürka se stal Ismet Inönü. V roce 1939 Turecko podepisuje deklaraci o vzájemné pomoci s Francií a Velkou Británií. Avšak v průběhu války Turecko usilovalo o politickou neutralitu, protoţe se chtělo za kaţdou cenu vyhnout válce s Ruskem. Proto se také stálo spojencem obou dvou stran uzavřením smlouvy s Německem. Vztahy s Německem byly přerušeny aţ v roce 1944 pod nátlakem Spojenců a nakonec Turecko muselo vyhlásit Německu válku. Do roku 1945 v zemi vládla pouze jediná kemalistická Republikánská lidová strana. V tomto roce vzniká pluralitní systém ve vládě, Turecko prochází procesem politické transformace. V roce 1950 Demokratická strana vítězí v prvních svobodných volbách a Inönü byl nucen odejít do opozice. Novým předsedou strany se stal premiér Menderes a v čele opoziční republikánské strany zůstal Ismet Inönü. Tohle byl předpokládaný začátek demokratického systému v Turecku, avšak vítězství Demokratické strany zdaleka nezavádí demokratické principy, naopak vznikají nové zákony omezující svobodu slova a svobodu tisku. Stát začal výrazně zasahovat do trhu. Autoritářské praktiky přivedly stát k úplnému zániku demokracie. V rámci strany Demokratů dochází k vytvoření liberálního křídla, které si zakládá vlastní Stranu svobody. V rámci Marshallova plánu Turecko v roce 1947 získalo od USA velkou finanční pomoc. Hodnota obdrţené částky stanovila 221 milionů dolarů, coţ znamenalo 2%
28
PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s. 83. ISBN: 80-7277-323-2 SOULEJMANOV,Emil. Ekonomický vývoj v Turecku [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002 [cit. 12. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=535 29
18
z celkové sumy ve výši 12,97 miliard dolarů rozdělené mezi evropskými státy.30 Marshallův plán přispěl k celkovému rozvoji státu. Turecký trh se otevřel západu a poptávka po tureckých výrobcích výrazně vzrostla. Přísun peněz pomohl k rozvoji infrastruktury státu. Demokraté také výrazně podpořili zemědělský sektor modernizaci techniky a poskytováním státních úvěrů zemědělcům. Co se týče zahraniční politiky státu země ustoupila od své politické neutrality ve prospěch západních zemí, tím vyjádřila svůj negativní postoj k Rusku.31
2. 3 Postavení armády ve státě Armáda má zásadní vliv na státní politický systém. Uţ Musafa Kemal Atatürk mluvil o vlivu armády na společnost. Armáda dohlíţí na řízení státu, zajišťuje stabilitu a bezpečnost v zemi a vystupuje garantem sekulárního charakteru státu. Vývoj tureckých dějin byl třikrát poznamenán zásahem armády do funkce státu v době politické nestability. V roce 1960 došlo k prvnímu vojenskému převratu v zemi, kdy předseda vlády Adnan Menderes byl sesazen pod vedením generála Kemala Gürsela a následně popraven oběšením. Gürsel byl jmenován prezidentem, premiérem a ministrem obrany zároveň. Jednalo se o pokus pro návrat starého reţimu spojeného s reformami Atatürka. Byl zřízen dvoukomorový parlament, Ústavní soud a nová ústava přinášející větší politické svobody, svobodu soudnictví a tisku. V tomto roce také vzniká Rada národní bezpečnosti, která posílila moc armády ve státě, a nová vláda sestavena ze Strany spravedlnosti v čele se Suleymanem Demirelem a z Republikánské lidové strany Bulenta Ecevita. Další puč, který se konal v roce 1971, si vyţádal rezignaci Demirela. V letech 1973-1980 v zemi vládne chaos, hospodářská krize a vzájemná rivalita mezi hlavními představiteli Republikánské lidové strany a Strany spravedlnosti. Další vojenský převrat v roce 1980 přivedl k moci generála Kemala Evrena. Národní bezpečnostní rada korigovala veřejný ţivot v Turecku, parlament byl rozpuštěn. Nová ústava, která nahradila liberální ústavu z roku 1960, výrazně omezovala práva a svobody jedince, odpůrci nového systému byli zatýkáni. V roce 1982 Kenan Evren se stal prezidentem podle výsledků přímých prezidentských voleb s 91% hlasů. Vlastenecká strana Turgut Özala získává většinu parlamentních křesel vítězstvím v dalších volbách a Turgut Özal se stává předsedou vlády. Za jeho působení Turecko prochází procesem 30
VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004 s. 200 ISBN : 978-80-7106-570-8 31 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.96-104. ISBN: 80-7277-323-2
19
transformace, kdy dochází k posílení významu náboţenství v politice, ale i posílení demokratických principů ve státě. Toto období se zároveň vyznačuje výrazným ekonomickým růstem, modernizaci infrastruktury, fungující trţní ekonomikou a přílivem zahraničních investic.
2. 4 Islamizace společnosti Od počátku 80. let se prosazoval návrat k dřívějším náboţenským svobodám. Kenan Evren upozorňoval na společnou minulost Turecka s islámskými státy. Turgut Özal také usiloval o znovuzrození islámských tradic v turecké společnosti. Také se objevují nové myšlenky spojené s turecko-islámskou syntézou, která pojímá islám jako součást tureckého nacionalismu. Islám se zase začal vyučovat ve školách, vznikají díla s náboţenskou tématikou. Návrat islámu do státní moci znamenalo vítězství Necmettina Erbakana a jeho proislámské Strany prosperity ve volbách v roce 1995. Jiţ v roce 1997 armáda musela zasáhnout a Erbakan byl přinucen odstoupit kvůli pokusu o zavedení islámského práva, následkem čeho byla Strana prosperity Ústavním soudem zakázána. 32
2. 5 Současná politická situace Turecko je demokratickou parlamentní republikou v čele s prezidentem. Dne 28. srpna 2007 dosavadní ministr zahraničí Abdullah Gül byl zvolen prezidentem Turecka, kdy získal 339 ze 448 hlasů přítomných poslanců. Gül má dnes v úmyslu i nadále podporovat přátelství s EU a provést reformy nezbytné pro vstup do Unie.33 Následující tabulka č. 2 zobrazuje výsledky voleb, které se konaly v roce 2007. Svoji přední pozici ve vládě obhájila konzervativní a proislámská Strana spravedlnosti a rozvoje AKP s 46,52 % hlasů. Ve většině provincií AKP uspěla u rozhodující částí voličů. Volební účast byla nečekaně vysoká, voleb se zúčastnilo aţ 84,25% oprávněných voličů. Do opozice se dostala Republikánská lidová strana CHP, která získala 20,90% hlasů. Na třetím místě se usadila turecká nacionalistická strana MHP s 14,27%. Dnešní turecká vnitropolitická scéna je tvořena právě těmito třemi stranami. Po vítězství AKP následovala radikální politická reforma. Současný předseda vlády Recep Tayyip Erdogan, vůdce strany
32
PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.126-136. ISBN: 80-7277-323-2 Turecko: Vnitropolitická charakteristika[online]Poslední aktualizace říjen 2009 [cit. 14. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-vnitropoliticka-charakteristika/2/1000802/ 33
20
AKP, také zavedl nové reformy posilující demokratické principy turecké politiky. Zvolená strana přispěla k významnému ekonomickému rozvoji v zemi a také výrazně podpořila turecké členství v Unii. Avšak straně AKP hrozilo zrušení Ústavním soudem za ohroţování sekulární politiky státu a podpory islamizace. Strana vzbudila vlnu protestů zrušením zákazu nošení šátků na univerzitách. Nejvyšší státní zástupce podal návrh na zákaz působení strany. Evropská unie se však postavila na stranu AKP a naléhala na omezení pravomoci Ústavního soudu. Nakonec soud zamítl zrušení strany a rozhodl pouze o omezení státní podpory AKP. 34
Politická strana
Hlasy Počet 16 198 597 7 277 553
% +/46,52 + 12,23 20,90 + 1,52
Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) Republikánská strana lidová (CHP) Strana demokratické levice (DSP) Strana národního hnutí (MHP) 4 968 452 14,27 Demokratická strana (DP) 1 892 686 5,44 Strana mladých (GP) 1 059 679 3,04 Strana blaţenosti (SP) 813 505 2,34 Nezávislá turecká strana (BTP) 181 271 0,52 Lidová strana vzestupu (HYP) 178 219 0,51 Strana pracujících (İP) 127 042 0,36 Jasná turecká strana (ATP) 99 625 0,29 Komunistická strana Turecka (TKP) 78 847 0,23 Strana svobody a solidarity (ÖDP) 51 001 0,15 Liberální demokratická strana (LDP) 35 174 0,10 Strana práce (EMEP) 2 577 0,07 Nezávislí 1 835 486 5,27 Celkem 34 882 907 100 Tabulka č. 2 Výsledky voleb a distribuce mandátů v roce 2007
+ 5,92 - 4,12 - 4,22 - 0,15 + 0,04 + 0,51 - 0,15 + 0,29 + 0,04 - 0,19 - 0,18 + 0,07 + 4,27
Mandáty Počet +/341 - 22 112 - 66 71 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 26 550
+ 71 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 +17
Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=340 Evropská unie dnes naléhá na zavedení nové politické reformy týkající se financování politických stran a zákonu na zrušení strany, která by byla v souladu s evropskými normami. V posledních letech bylo v Turecku Ústavním soudem zakázáno celkem dvacet stran. Nicméně Ústavní soud zabránil politické krizi a zajistil stabilitu ve vládě zamítnutím ţádosti na zrušení AKP.
34
Political parties in Turkey 2009 [online]. [cit. 18. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.allaboutturkey.com/parti.htm
21
Nestabilita ve vládě se projevuje také rozpory mezi hlavními politickými stranami. CHP v rámci předvolební kampaně upozorňovala na nebezpečí islamizace státu. Svoji opoziční stranu podloţila silné kritice tím, ţe ostře odsoudila prokurdskou politiku strany AKP. Jak jiţ jsem zmiňovala, výsadní postavení v turecké politice má armáda. Veřejnost pokládá armádu za ochránce sekulárního systému státu. Společnost se obává útoku ze strany islámských fundamentalistů nebo teroristických stran bojujících za nezávislost. I přesto, ţe Evropská unie naléhá na omezení vlivu armády ve státě, armáda se svého postavení nemá v úmyslu vzdávat.
2. 6 Účast Turecka v mezinárodních smlouvách a dohodách V roce 1945 Turecko se stává zakládajícím členem OSN. Následně v roce 1948 Turecko vstupuje do OECD, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, podporující obchodní vztahy mezi členskými státy. Od roku 1952 Turecko je členem NATO s druhou největší armádou v Alianci po USA, coţ by mohlo sehrát klíčovou roli v bezpečnostní politice Unie. Význam SZBP by ihned vzrostl z mezinárodního hlediska. V roce 1949 Turecko se stává členem Rady Evropy podporující demokratické principy evropských států a chránící základní lidská práva a svobody. Od prosince 1992 Turecko je přidruţeným členem ZEU, organizace usilující o vzájemnou spolupráci členských států v oblasti obrany a bezpečnosti. Také je členem IMF, Mezinárodního měnového fondu, a IBRD, Světové banky pro rozvoj a obnovu. Současně Turecko také spolupracuje s organizacemi mimo Evropskou unii. Je zakládajícím členem Organizace černomořské hospodářské spolupráce BSEC. Turecko bylo iniciátorem vzniku D-8, coţ je seskupení osmi islámských zemí, které vzniklo za účelem ekonomické spolupráce. Dále je členem ECO, Organizace ekonomické spolupráce, sdruţující nearabské země Blízkého Východu. Dále Turecko podporuje vztahy s islámskými státy v rámci Organizace islámské konference OIC, jejímţ předsedou se v roce 2004 stal Turek Ekmeleddin Ihsanoğlu. Dále je členem FAO, ILO, UNESCO, WHO a WTO a mnoha jiných politicky, hospodářsky a kulturně významných organizaci.
22
2. 7 Válečné konflikty a jejich vliv na bezpečnostní politiku EU Válečné konflikty Turecka po případném vstupu do Unie budou mít bezprostřední vliv na celkovou bezpečnostní politiku Evropské Unie. Proto je třeba se blíţe seznámit s problémy, se kterými se Turecko dnes běţně potýká. 2. 7. 1 Arménská genocida I přesto, ţe arménská genocida je dnes dost často opomíjena, je třeba si pamatovat, ţe její následky byly šokující. Uvádí se, ţe zemřelo přes milion lidí, avšak dodnes Turecko odmítá připustit, ţe tato úmrtí byla důsledkem účelného vyvraţďování Arménů. Podle oficiálních zpráv turecké vlády tato úmrtí byla způsobena okolnostmi první světové války. Při 1. SV dochází k poráţce Turecka ruskými vojáky na arménském území, z čehoţ Arméni byli následně nespravedlivě obviněni. Důvodem tohoto obvinění se stal vzrůstající nacionalismus strany Mladoturků v souvislosti s čím následovaly násilné deportace Arménů do Sýrie.35 Vztahy těchto dvou států byly také narušeny v průběhu arménsko-ázerbájdţánské války o Náhorní Karabach, kdy Turecko se postavilo na stranu Ázerbájdţánu. Dodnes tato otázka zůstává příčinou rozporů mezi Unií a Tureckem. 2. 7. 2 Vztahy se státy Blízkého východu Turecko versus Sýrie V roce 1938 dochází k vyhlášení Hatayské republiky. Francie, které v té době ještě Sýrie patřila, udělila této oblasti nezávislost, a tím vyvolala spor mezi Tureckem a Sýrii o toto území. Následně Hatay byla na základě referenda sjednocena s Tureckem. Vztahy těchto států se vyostřily a Sýrie dodnes poţaduje návrat tohoto území zpátky.36 Vztahy Turecka se Sýrii jsou také narušovány výstavbou zavlaţovacího systému a hydroelektráren na řece Eufrat, který ovlivňuje přísun vody do Sýrie. Jedná se o realizaci projektu GAP na rozvoj oblasti jihovýchodní Anatólie. Dalším předmětem sporu mezi Tureckem a Sýrii je otázka kurdského separatismu. Turecko dokonce Sýrii obvinilo z podpory prokurdské strany PKK. Aţ po nástupu 35
KOPECKÝ, Pavel. Arménská genocida: politicko-kulturní důsledky a souvislosti. Revuepolitika [online]. Poslední aktualizace 2010. [cit. 21. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1242/armenska-genocida-politicko-kulturni-dusledky-a-souvislosti. ISSN: 1803-8468 36 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.93. ISBN: 80-7277-323-2
23
prezidenta Bashar al-Assada v roce 2000 se vztahy mezi Tureckem a Sýrii částečně zlepšily. Vztahy s Íránem Od dob sunnitsko-šíitských válek z 16. -17. století turecké vztahy s Íránem byly ještě mnohokrát narušeny. K hlavním rozporům dochází z hlediska náboţenského. Írán je ortodoxním muslimským státem, zatímco Turecko uplatňuje politiku sekularizovaného státu. Situaci také komplikuje otázka íránského nukleárního programu, který je předmětem obav nejen Turecka, ale i celé Evropy. Avšak dnes se turecko-íránské vztahy poměrně stabilizovaly. Turecko a Íran spojuje spolupráce v oblasti energetiky a v boji proti Kurdům, kteří obývají území obou dvou států. Turecko má také zájem o získání vyšších dodávek íránské ropy, kterou by mohlo vyuţívat nejen pro vlastní potřeby, ale i transportovat dále do Evropy. Vztahy s Irákem Téma kurdského separatismu spojuje i tyto státy. Sever Iráku je obýván kurdským obyvatelstvem usilujícím o vytvoření vlastního státu. Proto Turecko umístilo v 90. letech své vojenské jednotky na pohraničním území s Irákem.37 Ke zhoršení turecko-iráckých vztahů došlo aţ během války v Zálivu, kdy Turecko poskytlo svou pomoc Spojeným národům, čímţ si zaslouţilo nepřízeň ze strany Iráku. 2. 7. 3 Vztahy s Řeckem Spor o Kypr Dlouhodobě trvající spor mezi Řeckem a Tureckem se rozhořel jiţ v roce 1954, kdy řečtí nacionalisté usilovali o připojení Kypru k Řecku, coţ se nezamlouvalo turecké částí ostrova. V reakci na to turečtí obyvatelé Kypru navrhli rozdělení ostrova, coţ se zase nelíbilo Řecku. V roce 1960 Kypr získává nezávislost od Velké Británie a jeho prvním prezidentem se stává arcibiskup Makarios.38 Avšak ani tato dlouho očekávaná samostatnost nepřinesla mírová jednání. Řecko-turecké vztahy se vyostřily a kaţdý ze států dále prosazoval svůj nacionalistický koncept budoucího fungování ostrova. V roce 1974 byl podniknut puč ze strany Řecka proti Makariosovi, v následku kterého turecké jednotky 37
EURACTIV.Turecko a jeho vstup do EU z hlediska bezpečnosti [online]. Poslední aktualizace 11. 01. 2010. [cit. 22. 02. 2010] Dostupný na WWW: http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/analyza/turecko-a-jeho-vstupdo-eu-zhlediska-bezpecnosti-006948 38 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.106. ISBN: 80-7277-323-2
24
uskutečnily invazi do severní části Kypru. Turecko ovládlo celou severní část ostrova, avšak nakonec za významné pomoci USA vztahy byly na určitou dobu stabilizovány a operace zastaveny. V roce 1983 dochází k vyhlášení Severokyperské turecké republiky, kterou uznává pouze Turecko. Dnes jsou obě části ostrova odděleny tzv. ,,zelenou linií“, která je střeţena jednotkami OSN. 39 V prosinci 2002 generální tajemník OSN Kofi Annan navrhl plán sjednocení Kypru. Dne 24. dubna 2004 proběhlo hlasování v podobě referenda v obou částech Kypru. Avšak 75,8% obyvatel řecké části Kypru se vyjádřilo proti případnému sjednocení, zatímco 64,9% kyperských Turků hlasovalo pro sjednocení.40 Dne 1. května 2004 Kypr se stal oficiálním členem EU. Formálně Kyperskou republiku tvoří celý ostrov, avšak pouze řecká část Kypru je dnes pod správou Unie. V roce 1995 vstoupila v platnost celní unie, která řídí obchodní vztahy mezi Tureckem a Unií, včetně Kypru. Avšak Turecko i nadále odmítá obnovit obchodní činnost s řeckou části ostrova uzavřením svých přístavů a letišť a i nadále vyţaduje zrušení obchodního embarga, které bylo uvaleno na Severokyperskou tureckou republiku. Egejská krize V 70. letech dochází ke sporu mezi Řeckem a Tureckem o kontinentální šelf v Egejském moři, kde byla objevena nová loţiska ropy.
Kaţdá ze stran usilovala o
rozšíření svého teritoria v Egejské oblasti pro získání co největšího vlivu. Zbrojení armády NATO v této situaci zůstalo nestranné na rozdíl od Spojených států, které se postavily na stranu Turecka. Spor trvá dodnes a ţádná ze stran se nehodlá vzdát svého nároku na těţbu egejské nafty.41 2. 7. 4 Kurdská otázka O Kurdech se mluví jako o nejpočetnějším národu světa bez vlastního státu. Turecká vláda prosazuje asimilaci kurdské menšiny s tureckým obyvatelstvem., avšak tato
39
OTÁHLOVÁ, Kateřina. Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů. [online]. 2004. [cit. 22. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=704 40 SOULEJMANOV, Emil. Bezpečnostní aspekty případného členství Turecka v Evropské unii. Středoevropské politické studie[dokument ve formátu PDF]. 2005, vol. 8., no. 2-3. [cit. 22. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.cepsr.com/dwnld/soul7.pdf ISSN 1212-7817 41 OTÁHLOVÁ, Kateřina. Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů. [online]. 2004. [cit. 22. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=704
25
početná menšina obývající jihovýchodní provincii Turecka tzv. Kurdistán, jiţ dlouhodobě usiluje o prosazení své vlastní identity. Situace se vyostřila vznikem Strany kurdských pracujících PKK, která byla zaloţena v roce 1978 a která je dnes povaţována za teroristickou organizaci. Jejím oficiálním zakladatelem a vůdcem je Abdullah Öcalan. V roce 1980, kdy přišla k moci armáda, byla násilně potlačována jakákoliv hnutí této strany. Turecká vláda se snaţila zabránit vlivu PKK na venkově vytvořením vesnických gard, které měly zaútočit v případě nepokojů ze strany Kurdů. Přes 3 000 vesnic tak bylo zničeno zásahem těchto vojenských jednotek. Kurdská otázka není dodnes vyřešena a turecká vláda dokonce popírá existenci tohoto problému. Avšak vyřešení této problematiky je další podmínkou členství Turecka v EU.42
42
PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.129. ISBN: 80-7277-323-2
26
3 Vztahy Turecka s EU od roku 1959 až po současnost 3. 1 Historie vztahů 3. 1. 1 Ankarská dohoda Vztahy Turecka s EU sáhají do roku 1959, kdy Turecko, krátce po zaloţení Evropského hospodářského společenství v roce 1958, podalo svou první ţádost o vstup. V roce 1963 byla podepsána Asociační dohoda, cílem které bylo zajištění plného členství Turecka v EHS zřízením celní unie, která měla slouţit jako nástroj k dosaţení celkové integrace mezi EHS a Tureckem. Ankarská dohoda předpokládala postupné vytvoření celní unie, která by znamenala uţší spolupráci v hospodářských a obchodních záleţitostech států. Následně v Bruselu v roce 1970 vzniká dodatečný protokol k Ankarské dohodě, který stanovil finální zásady fungování celní unie. Ankarská dohoda také umoţnila na základě dodatečného protokolu volný pohyb zboţí, osob a sluţeb mezi smluvními stranami. V rámci tohoto protokolu EHS také poskytla Turecku půjčku v hodnotě 175 milionů ECU. Ankarská dohoda dnes stále představuje právní základ přidruţení mezi Tureckem a Evropskou unii.43 3. 1. 2 Žádost o členství Roku 1987 Turecko si zaţádalo o členství ve Společenství na základě článku 237 Smlouvy o EHS, která umoţňuje jakémukoliv evropskému státu tak učinit. Celý proces členství začíná podáním ţádostí Radě ministrů, která rozhodne na základě posudku Komise a po schválení Evropským parlamentem, o udělení statutu kandidátské země. Dále členské státy rozhodnou o zahájení přístupových jednání. Návrh smlouvy o přistoupení musí být schválen kaţdým členským státem v souladu s jejich ústavními pravidly.44 Následně je kaţdému kandidátskému státu navrhnuta předvstupní strategie s určitými reformními zásadami, které daný stát bude muset plnit. V rámci předvstupní strategie Unie poskytne všem kandidátským státům finanční podporu. Součástí předstupních jednání je implementace právních předpisů EU tzv.acquis communautaire jednotlivými státy. Datum vstupu se určí v závislosti na efektivitě plnění stanovených kritérií a průběhu harmonizace
43
EURACTIV.EU-Turkey relations. [online]. 2005.Poslední aktualizace 29.01.2010. [cit. 12. 03. 2010]. Dostupný na WWW : http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article-129678 44 KLVAČOVÁ, Eva. Prohlubování evropské integrace. Praha: Professional Publishing, 2004, s. 179. ISBN: 80-86419-78-9.
27
právní legislativy. V rámci ţádosti o členství se projednává geografická poloha státu, ekonomické ukazatele a také demokratické principy ústavy státu. V případě Turecka stanovisko Komise bylo dokončeno dne 18. prosince 1989 a následně schválené Radou dne 5. února 1990. Ţádost Turecka o členství byla zamítnutá. Důvodem pro její zamítnutí bylo nedostatečné plnění politických a ekonomických kritérií, porušování lidských práv a turecká invaze na Kypru. Ale i za těchto okolností Turecko se rozhodlo uskutečnit plánované dokončení celní unie se Společenstvím a dne 1. 1. 1996 celní unie vstoupila v platnost. Další oblasti tureckého vyjednávání s Unií byla dohoda o Euro-středomořském partnerství. V roce 1995 se uskutečnila Eurostředomořská konference ministrů zahraničních věcí, kde byla přijata tzv. Barcelonská deklarace v rámci strategie Eurostředomořského partnerství pro budoucí spolupráci mezi členskými státy Evropské unie a zeměmi Středomoří, včetně Turecka. Cílem této konference bylo vytvoření Středomořské zóny volného obchodu do roku 2010. V rámci Barcelonské deklarace byly stanoveny tři hlavní oblasti spolupráce těchto států. Jedná se o kooperaci v mnoha hospodářských odvětvích za účelem zajištění ekonomického růstu a zlepšení ţivotní úrovně obyvatelstva Středomoří. Evropská unie ze své strany má zájem o zvýšení objemu obchodu se středozemními státy a zajištění moţnosti stabilního dovozu ropy z této oblasti. Ke sblíţení došlo i v oblasti bezpečnosti a kultury. Pro financování tohoto projektu byl vytvořen program MEDA, který umoţňuje středomořským státům čerpat prostředky pro rozvoj tohoto projektu.45 3. 1. 3 Lucemburský summit Na Lucemburském summitu v roce 1997 Komise zase odmítla udělit Turecku status kandidátské země a vyloučila Turecko z procesu rozšíření ve své zprávě nazvané „Agenda 2000“. Komise uvedla stejné politické a ekonomické argumenty proti tureckému členství. Proti vstupu Turecka do Unie se postavilo Řecko a následně i Německo, zbytek států také souhlasil s vyřazením. Tato reakce Komise vyvolala bouřlivý nesouhlas v Turecku a v reakci na to Turecko odmítlo svoji účast na Evropské konferenci v Londýně.46
45
CIHELKOVÁ, Eva. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. Praha: C.H.Beck, 2003 s. 351 ISBN: 807179-804-5 46 VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004 s. 421 ISBN : 978-80-7106-570-8
28
Status kandidátských států byl udělen pouze tzv. lucemburské skupině, která zahrnovala státy střední a východní Evropy. Vůči Turecku byla aplikována odlišná předvstupní strategie, která vycházela z finanční podpory ze strany Evropské unie. Na summitu v Cardiffu v červnu 1998 Komise přijala tuto novou Evropskou strategii, která byla navrţena jako základ pro rozvoj vztahů Turecka s Evropskou Unii. Ta měla také napomoct Turecku k přijetí evropské legislativy. Komise také ještě jednou zdůraznila nárok Turecka na členství a vyjádřila svůj souhlas s dalším prohlubováním evropskotureckých vztahů. 3. 1. 4 Helsinský summit a udělení statutu kandidátské země V rámci příprav na zasedání Evropské rady, které se mělo uskutečnit v Helsinkách v prosinci 1999, Komise vydala druhou pravidelnou zprávu o pokroku Turecka. Nová Komise v čele s Romanem Prodim konečně rozhodla o udělení statutu kandidátské země Turecku. Uznáním Turecka jako kandidáta na přistoupení v Helsinkách započala nová éra ve vztazích mezi Tureckem a EU. Evropská komise začala ihned připravovat program přístupového partnerství pro Turecko, které bylo vyhlášeno dne 8. března 2001. Tímto Unie zajistila Turecku moţnost čerpat ze zdrojů EU v rámci předvstupní strategie na podporu tureckých reforem. Po schválení přístupového partnerství Radou a přijetí rámcového nařízení, turecká vláda oznámila svůj národní program pro přijetí právního systému EU v březnu 2001. Hlavním cílem tureckých reforem bylo zahájení přístupových jednání, které záviselo na splnění kodaňských politických kritérií. V prosinci 2004 Evropská rada určila podmínky pro zahájení přístupových jednání. V rámci reformního procesu došlo k úpravě ústavy státu, zlepšení lidských práv, posilování právního státu a restrukturalizace demokratických institucí.47 3. 1. 5 Od Konventu až po současnost V prosinci 2001 se uskutečnil summit v Laekenu, kde se rozhodlo o účasti Turecka na Konventu o budoucnosti Evropy. Evropská unie tím dala najevo, ţe povaţuje Turecko za součást společné budoucnosti.48 Úkolem Konventu bylo určit další směr vývoje Evropské unie a upravit a zjednodušit základní pilíře ústavy. Následně Konvent dne 18. 47
EURACTIV.EU-Turkey relations. [online]. 2005.Poslední aktualizace 29.01.2010. [cit. 16. 03. 2010]. Dostupný na WWW : http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article-129678 48 SECRETARIAT GENERAL FOR EU AFFAIRS. History of Turkey - EU Relations [online]. Poslední aktualizace duben 2007 [cit. 22. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.abgs.gov.tr/index.php?p=111&l=2
29
července 2003 předloţil návrh nové ústavy, která měla být dále schválena všemi členskými státy. Ratifikační proces však přinesl negativní výsledek. Tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac se rozhodl umoţnit francouzské společnosti vyjádřit svůj názor ohledně nově přijímané ústavy prostřednictvím referenda. Současně nizozemská vláda se také rozhodla pro konání referenda v zemi. Podle konečných výsledků voleb 55% francouzských voličů hlasovalo proti zavedení nové ústavy. V Holandsku nová ústava byla zamítnuta 61,5% hlasů zúčastněných voličů.49 Diskutovalo se o tom, ţe hlavním důvodem odmítnutí nové ústavy byl strach z rozšíření, které je sice nezbytné z hlediska dalšího rozvoje EU, ale zároveň přináší určitá rizika. Nová ústava zaváděla odlišný systém rozloţení hlasů při hlasování v Radě podle počtu obyvatel jednotlivých států v Unii. Tím by Turecko získalo vyšší rozhodovací pravomoce po případném vstupu do Unie, a tak by ohrozilo celý průběh hlasování.50 Dne 29. července 2005 v Bruselu dochází k podepsání Dodatkového protokolu, který rozšiřoval dohodu o celní unii o deset nových členů, včetně Kyperské republiky. Turecká vláda po podepsání protokolu v Ankaře vydává jednostranné prohlášení, v němţ odmítá uznání Kyperské republiky a zpřístupnění svých přístavů a letišť pro kyperské lodi a letadla. V reakci na to Rada EU ze své strany odmítla ratifikovat toto prohlášení a vyzvala Turecko k úplnému
schválení Dodatkového protokolu před zahájením
přístupových rozhovorů. Evropská unie byla nucena pozastavit celý proces vstupu blokováním 8 z 35 kapitol. Jedná se o těchto osm kapitol: volný pohyb zboţí, právo usazování a volný pohyb sluţeb, finanční sluţby, zemědělství a rozvoj venkova, rybolov, doprava, celní unie a vnější vztahy. Na doporučení Evropské komise dne 3. října 2005 měla být zahájena přístupová jednání s Tureckem. Avšak členské státy nebyly schopny se dohodnout na konečném rámci vyjednávání.
Francie,
Rakousko
a
Kyperská
republika
vznesly
své
námitky
k vyjednávacímu mandátu. Francie naléhala na zohlednění absorpční kapacity Unie při posuzování tureckého členství. Rakousko trvalo na moţnosti privilegovaného partnerství, Kyperská republika zase upozornila na nutnost plného schválení Dodatkového protokolu Tureckem. Schválením vyjednávacího rámce všemi členskými státy koncem roku 2005 byl
49
Sjednocování Evropy a příprava na rozšíření[online]. Poslední aktualizace 31. 01. 2008 [cit. 25. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/fakta-o-eu/sjednocovani-evropyrozsireni/1001686/47446/ 50 ŠLOSARČÍK, Ivo. Hlasovací mechanismus v Radě EU podle Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu [dokument ve formátu PDF]. [cit. 27. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/doc/arch_eur/ISlosarcik_analyza_pro_senat.pdf
30
nakonec zahájen proces screeningu neboli proces postupné harmonizace turecké legislativy s právem Unie pod přísným dohledem Komise. Kaţdý rok Evropská komise podává hodnocení vývoje jednotlivých reforem v Turecku. V roce 2006 Evropský parlament přijal zprávu o pokroku Turecka v přípravě na členství. Zpráva uváděla, ţe pokrok Turecka nebyl dostatečný v oblasti svobody projevu, práv menšin, korupce a mnoha dalších.51 V roce 2009 Evropský parlament upozornil na omezený pokrok implementace reforem v Turecku, který se výrazně zpomalil v průběhu posledních třech let. Tímto parlament také vyzval tureckou vládu k napravení této situace. Proces otevírání a uzavírání dalších kapitol probíhá se souhlasem všech členských států, coţ značně zpomaluje celý průběh jednání. Unie jiţ několikrát upozornila, ţe v případě Turecka se jedná o dlouhodobý proces jednání s otevřeným koncem, jak jiţ bylo zmíněno ve vyjednávacím mandátu při zahájení předvstupních rozhovorů. V prosinci roku 2009 byla otevřena dvanáctá kapitola týkající se otázky ţivotního prostředí. Celkově v roce 2010 v době psaní této práce Turecko uzavřelo pouze 12 kapitol ze všech 35.52 Dnes vyjednávací proces stále pokračuje.
3. 2 Institucionální spolupráce V průběhu procesu příprav na členství bylo zřízeno několik institucí k zajištění politického dialogu a spolupráce mezi EU a Tureckem. Rada přidružení Rada se skládá ze zástupců turecké vlády, Evropské rady a Evropské komise. Rada přidruţení má zásadní význam ve formování vztahů s Evropskou unii. Jejím cílem je zajistit plnění podmínek dohody o přidruţení v oblasti politické, hospodářské a v obchodních záleţitostech států. Rada se schází dvakrát ročně na úrovni ministrů za účelem hlasování. Výbor pro přidružení
51
ŠTĚRBA, Václav. Evropská unie a Turecko[dokument ve formátu PDF]. Parlament České republiky, 2006. studie č. 3.055. [cit. 26. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3-055.pdf 52 EUROSKOP. Merkelová se v Turecku vysloví pro privilegované partnerství [online]. Poslední aktualizace 25. 03. 2010 [cit. 02. 04. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.euroskop.cz/38/15828/clanek/merkelovase-v-turecku-vyslovi-pro-privilegovane-partnerstvi
31
Výbor pro přidruţení sdruţuje odborníky z EU a Turecka za účelem vytvoření programu jednání Rady přidruţení. Kapitoly jednání jsou projednávány v následujících 8 podvýborech organizovaných takto: 1. Výbor pro zemědělství a rybolov 2. Výbor pro vnitřní trh a konkurenceschopnost 3. Výbor pro obchod, průmysl a výrobky ESUO 4. Výbor pro hospodářské a měnové záleţitosti 5. Výbor pro inovace 6. Výbor pro transport, ţivotní prostředí a energetiku 7. Výbor pro regionální rozvoj, zaměstnanost a sociální politiku 8. Výbor pro cla, daně, obchodování s drogami a praní špinavých peněz Společná parlamentní komise Společná parlamentní komise je kontrolním orgánem pro toto sdruţení. Jejím úkolem je analyzovat výroční zprávy o činnosti, které mu předkládá Rada a podávat doporučení o otázkách týkajících se evropsko-tureckých vztahů. Skládá se z členů Velkého národního shromáţdění a členů Evropského parlamentu. Smíšený výbor pro celní unii Hlavním úkolem výboru je zajistit harmonizaci právních předpisů v oblastech, které přímo souvisí s fungováním celní unie mezi Tureckem a EU. Smíšený poradní výbor Tento výbor má za cíl podporovat dialog a spolupráci mezi hospodářskými a sociálními zájmovými skupinami v Evropském společenství a v Turecku. Má celkem 36 členů, sloţených z 18 tureckých zástupců a 18 zástupců Evropské unie. 53
3. 3 Obchodní vztahy s EU Od roku 1983 turecká ekonomika prochází procesem hospodářské reformace, kterou započal tehdejší premiér Turgut Özal. Ekonomika státu byla transformována z centrálně plánovaného hospodářství na systém trţní ekonomiky. V roce 1985 byly vytvořeny 4 zóny volného obchodu a zóny výrobních sluţeb, jejichţ cílem bylo rozšíření a diverzifikace tureckého exportu. Strategickým cílem těchto reforem bylo zajistit Turecku 53
Delegation of the European Union to Turkey: Institutional cooperation [online]. Poslední aktualizace: prosinec 2009 [cit. 20. 3. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.avrupa.info.tr/AB_ve_Turkiye/Kurumsal_Isbirligi.html
32
přístup na celosvětový trh a umoţnit tureckým firmám obchodovat v celosvětovém měřítku. V roce 1990 rozdíl mezi exportem a importem byl sníţen na 58% a obchodní bilance byla částečně vyrovnána. Export zboţí výrazně vzrostl aţ do roku 1994, kdy nárůst domácí poptávky spolu se sníţením dovozních cel, který souvisel se zavedením celní unie v roce 1996, způsobil zvýšení dovozu.54 V roce 1994 vypukla další ekonomická krize v důsledku hospodářské stagnace vyvolané válkou v Zálivu. Vysoká míra inflace, rozpočtové deficity a růst dluhu ještě přispěly ke zhoršení celkové hospodářské situace. Avšak devalvace měny a provádění hospodářských opatření měla pozitivní dopad na konkurenceschopnost tureckého zboţí na mezinárodních trzích. V roce 1997, v důsledku oţivení světového obchodu, vývoz vzrostl o 13%. V roce 2000 hlavními exportními trhy Turecka se staly země OECD, které měly 68,4% podíl na vývozu. Vývoz do zemí EU stanovil 14,5 miliard dolarů. Německo bylo v podstatě největším vývozním trhem Turecka s podílem 5,1 miliardy dolarů. Dále následovaly Spojené státy, Itálie, Velká Británie a Francie. V roce 2001 světový růst produkce zaznamenal nejniţší hodnotu za posledních 10 let. A uţ v roce 2003 celkový vývoz Turecka dosáhl hodnoty 47,3 miliard amerických dolarů a tím Turecko se stalo 24. největší vývozní ekonomikou. Hlavními důvody, které přispěly k nárůstu exportní činnosti, bylo rozšiřování výroby kvůli slabé domácí poptávce, pokles reálných mzdových nákladů, zvyšování produktivity, zlepšení moţností financování a vyšší ceny vyváţeného zboţí. Průmyslová odvětví měla i nadále největší podíl na celkovém vývozu Turecka. Vývoz zemědělských výrobků vzrostl o 24,7% a dosáhl 7,5 miliard dolarů, zatímco vývoz těţebních komodit se zvýšil o 42,5% a dosáhl hodnoty 1,2 miliardy dolarů. Turecký vývoz za rok 2008 činil celkem 132 003 milionů dolarů, z čehoţ 48% stanovil vývoz do států EU. Turecké členství v Unii je vzájemně výhodné z hlediska obchodu. Evropská Unie je hlavním obchodním partnerem Turecka z hlediska dovozu i vývozu.55 Z toho Německo a Itálie jsou hlavními partnery v obchodní činnosti Turecka v rámci všech 27 států EU. Objem vzájemného obchodu s Německem, v hodnotě 14 miliard eur ročně, se v posledních deseti letech zdvojnásobil. Téměř 10% vývozu Turecka
54
Turkey-Foreign trade[online]. Encyclopedia of the nations. [cit. 20. 3. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.nationsencyclopedia.com/Asia-and-Oceania/Turkey-FOREIGN-TRADE.html 55 Turkey trade, exports and imports[online] EconomyWatch. [ cit. 16. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.economywatch.com/world_economy/turkey/export-import.html
33
dnes směřuje na německé trhy.56 V Turecku dnes působí přes 1000 německých firem a více neţ 3 miliony německých turistů kaţdoročně navštíví Turecko. Odhaduje se, ţe 2,5 milionu Turků dnes ţije na území Německa a 600.000 z nich se jiţ stalo německými občany.57 Hlavní změnou z období 90. let byl přechod ze zemědělských produktů na průmyslové zboţí. Mezi lety 1990 a 2008 se průměrná roční míra růstu exportu zemědělských produktů stanovila 7,2%, zatímco u průmyslového zboţí dosáhla aţ 14,7%. I přes pokles podílu textilních a oděvních produktů na celkovém vývozu, jsou i nadále důleţitou součástí tureckého exportu. Podle údajů z roku 2008 9,1% tureckého vývozu stanoví zemědělské produkty, dále 8,4% jsou těţební komodity a 81,1% tvoří průmyslové výrobky. Ve srovnání se světovým průměrem Turecko má také vysoký podíl v automobilovém průmyslu. Také podíl exportu ostatních strojů, například kancelářské a telekomunikační techniky, značně vzrostl a dnes se blíţí světovému průměru. Hospodářský růst je dnes stále více závislý na produkci spíše neţ spotřebě. Celkové saldo zahraničního obchodu mezi Tureckem a EU je záporné vzhledem k tomu, ţe vývoz tureckého zboţí do Unie dnes jiţ překračuje dovoz. Podíl EU na dovozu stanovil 37,0% v roce 2008, coţ je poměrně vysoká hodnota v porovnání s ostatními skupinami zemí, ale tato hodnota je značně niţší ve srovnání s vývozem do EU. Tempo dovozu z EU se výrazně zpomalilo od roku 2000.58 V případě členství v Unii turecký trh by mohl slouţit pro umístění přebytkového zboţí z EU, které je v Turecku vyráběné v menším mnoţství. Unie by si tak zajistila místo pro odbyt své produkce a přispěla tak k celkovému ekonomickému růstu Společenství. Případným vstupem Turecka do Unie by se také mělo zvýšit mnoţství přímých zahraničních investic do Turecka vzhledem k vyšší stabilitě ekonomické a politické situace. V důsledku celosvětové ekonomické krize v roce 2009 dochází k výraznému propadu tureckého zahraničního obchodu. Ve srovnání s rokem předchozím objem exportu klesl v první polovině roku 2009 zhruba o 30 % a celková hodnota importu se sníţila o
56
CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online] . [ cit. 16. 03. 2010] Dostupný na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html ISSN 1553-8133 57 EURACTIV.EU-Turkey relations. [online]. 2005. Poslední aktualizace 29. 01. 2010. [ cit. 20. 03. 2010] Dostupný na WWW: http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article-129678 58 OFFICE OF THE PRIME MINISTER Turkey's foreign trade. Directorate General of Press and Information. [dokument ve formátu PDF]. [cit. 21. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.byegm.gov.tr/db/dosyalar/webicerik30.pdf
34
41%. Vývoz stanovil 47,7 mld. USD, zatímco dovoz klesl na 62,3 mld. USD. Objem vývozu v automobilovém průmyslu se sníţil o polovinu. 59 3. 3. 1 Celní unie V rámci podpory obchodování Evropská unie uzavírá smlouvy s třetími zeměmi pro vzájemně výhodné obchodní partnerství. Turecko je první a jedinou zemí, která vstoupila do integrace celní unie, aniţ by se stala členem Evropského společenství. Celní unie je však dalším krokem na cestě k tureckému členství. Dohoda o celní unii s Tureckem byla uzavřena v roce 1964 v rámci dohody o přidruţení k EHS, známé jako Ankarská dohoda. Ankarská dohoda představila tři fáze postupného přistoupení Turecka k EU prostřednictvím vytvoření celní unie: 1. přípravná fáze (1964 - 1970) 2. přechodná fáze (1973 - 1995) 3. fáze konečná (1996 aţ dosaţení plné ekonomické integrace po vstupu do Unie). V následku vstupu Turecka do integrace celní unie dochází k výrazné liberalizaci obchodní činnosti země. V roce 1973, na konci přípravné fáze, byl přijat Dodatkový protokol, jehoţ cílem bylo odstranění cel mezi oběma stranami. EU odstranila cla na průmyslové zboţí dováţené z Turecka ihned na začátku přechodného období, zatímco proces odstranění cel na průmyslové zboţí z EU měl v Turecku delší průběh. Aţ v roce 1995, po ukončení přechodného období, na základě rozhodnutí o celní unii, Turecko odstranilo veškerá cla, poplatky, mnoţstevní omezení a podobná opatření na průmyslové výrobky dováţené ze Společenství. Rozhodnutí nabylo účinnosti dne 1. ledna 1996. Nicméně celní unie zahrnuje pouze průmyslové zboţí a nevztahuje se na zemědělské výrobky, s výjimkou zpracovaných zemědělských produktů. V rámci celní unie byla také stanovena společná vnější sazba pro dovoz zboţí ze třetích zemí. Celní unie uzákonila pravidla hospodářské soutěţe v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství. Pozoruhodného pokroku bylo dosaţeno vstoupením v platnost právních předpisů o ochraně hospodářské soutěţe a spotřebitele. Dále Turecko zavedlo nové právní předpisy pro úpravu monopolní politiky státu a na ochranu práv duševního vlastnictví. Evropská unie také upozornila Turecko na nutnost uzavření nezbytných dohod o volném obchodu s preferenčními partnery Společenství do ledna 2001. Tyto preferenční dohody
59
Vývoj tureckého zahraničního obchodu v roce 2009[online] Poslední aktualizace říjen 2009 [cit. 21. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/turecko/turecko-zahranicni-obchodpropad-krize/1000802/54946/
35
významným způsobem přispěly k růstu objemu obchodu v Turecku. Partnerství s Unií přineslo řadu dalších hospodářských výhod. Ekonomické výhody celní unie pro Turecko: zlepšení efektivity výroby a kvality zboţí zvýšení konkurenceschopnosti tureckých firem rozšíření výroby růst zahraničního obchodu mezi Unii a Tureckem přístup k trhu, který má obrovský obchodní potenciál a patří mezi největší trhy na světě levnější ceny na evropskou produkci Celní unie také napomohla transformaci tureckého průmyslu zavedením silnější hospodářské soutěţe a potřebných konkurenčních výhod, které vedly k celkovému zlepšení produktivity. Dále celní unie přispěla k modernizaci hospodářských právních předpisů v Turecku, a tím umoţnila rozvoj podnikatelského prostředí. Úroveň harmonizace v rámci celní unie dnes výrazně pokročila. Obchodní výsledky po dokončení celní unie ukazují, ţe v roce 1996 dovoz z EU vzrostl o 34,7% oproti roku 1995, zatímco vývoz se zvýšil pouze o 3,6%.60 Novelizace celního zákoníku Turecka je jiţ téměř dokončena. V rámci podpory celní unie Turecku byla poskytnuta finanční pomoc pro rozvoj hospodářsky méně rozvinutých regionů. Stupeň obchodní integrace bude dále rozšířen zahrnutím dosud vyloučených oblasti, jako jsou sluţby a zemědělství, do struktury celní unie, ale aţ po vstupu Turecka do Společenství.
3. 4 Požadavky ze strany EU a průběh plnění kodaňských kritérií Kaţdý evropský stát se můţe ucházet o členství v Unii splněním odpovídajících kritérií poprvé definovaných na zasedání Evropské rady v Kodani v roce 1993 : kritéria politická kritéria ekonomická schopnost přijmout závazky spojené se členstvím přijetí celého souboru evropských právních předpisů61
60
SECRETARIAT GENERAL FOR EU AFFAIRS. History of Turkey - EU Relations [online].Poslední aktualizace duben 2007 [cit. 21. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.abgs.gov.tr/index.php?p=111&l=2
36
Komise vypracovává zprávy o průběhu reformního procesu jednotlivých kapitol, které dále předkládá Radě. Ukončením jednání ve všech kapitolách začíná ratifikace Smlouvy o přistoupení všemi členskými státy. Harmonizace turecké legislativy s acquis communautaire začala aţ po skončení Helsinského summitu. V listopadu roku 2008 Evropská komise zveřejnila svou výroční zprávu o pokroku Turecka v přípravě na vstup do EU. Následně Evropský parlament vydává usnesení o zprávě pokroku Turecka za rok 2008.
1. Plnění kodaňských kritérií Tureckem Demokracie a právní stát Parlament nyní naléhá na upravení ústavy pro zavedení zákonů na ochranu základních lidských práv a svobod. Unie také poţaduje posílení kontroly nad armádou a celkové omezení její politické moci. Dále Parlament upozorňuje na nutnost boje proti korupci a na nezbytnost zřízení funkce veřejného ochránce práv. Evropská vláda také vytýká Turecku omezenou míru nezávislosti soudů a Centrální banky. Ale zároveň uznává určitý pokrok v implementaci reformy soudnictví. Lidská práva a dodrţování práv menšin a jejich ochrana Dalším poţadavkem Evropského parlamentu je zrušení právních předpisů omezujících svobodu tisku. Určité míry pokroku bylo dosaţeno v oblasti svobody projevu úpravou článku 301 tureckého trestního zákoníku a práv náboţenských menšin. Mezi další kritéria vstupu Parlament zařadil vyřešení kurdské otázky. Občanům kurdského původu by mělo být umoţněno vzdělání a vysílání v jejich rodném jazyce. Je třeba také zastavit činnost kurdské nacionalistické strany PKK, která je dnes na seznamu teroristických stran EU. Také se stálé objevují zprávy o případech mučení politických vězňů v Turecku, na které ostře reaguje evropská společnost, čemuţ je třeba zamezit. Existence fungujícího trţního hospodářství Evropský parlament rovněţ uvedl, ţe chválí tureckou vládu za dosaţení dobrých hospodářských výsledků. Schopnost přijmout závazky vyplývající ze členství 61
EVROPSKÁ KOMISE. Porozumění procesu rozšíření [dokument ve formátu PDF]. Brussels, Generální ředitelství pro rozšíření 2007. Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/publication/enlunderstand_cs.pdf ISBN 978-92-79-06631-3
37
Dále Parlament vyzval tureckou vládu ke schválení Dodatkového protokolu v rámci dohody o přidruţení k EHS.
2. Více prosperity Evropská vláda dále poukazuje na úspěch turecké vlády při přijetí zákona o sociálním pojištění a všeobecném zdravotním pojištění. A také podotýká nutnost odstranění ekonomických rozdílů jednotlivých regionů Turecka. 3. Budování dobrých sousedských vztahů Dále Parlament ţádá, aby Turecko stáhlo své vojenské jednotky z kyperského území pro mírné řešení sporu. Normalizace vztahů s Řeckem a plnění Dodatkového protokolu jsou nezbytnými předpoklady pro vyřešení kyperského problému. Také v rámci navázání vztahů se sousedními státy je třeba nalézt mírové řešení zbývajících sporných otázek. Mezi nevyřešené otázky patří vztahy s Arménií. Turecko musí rovněţ vyvinout úsilí v navázání vztahů se Sýrií v rámci programu GAP. 4. Prohloubení bilaterální spolupráce mezi EU a Tureckem V rámci bilaterální spolupráce Parlament ţádá tureckou vládu o posílení spolupráce s EU v oblasti energetiky a o podporu energetického projektu Nabucco. Dále upozorňuje na nutnost zjednodušení vízového reţimu mezi Tureckem a členskými státy Unie. 62 Evropský parlament vyzývá tureckou vládu pro urychlení reformního procesu v Turecku, který se v průběhu posledních třech let výrazně zpomalil. Proto EU má v úmyslu i nadále sledovat průběh implementace reforem, na základě kterých posoudí připravenost Turecka ke vstupu do Unie. 63
3. 5 Pozitivní a negativní aspekty vstupu Turecka do EU Ekonomické aspekty 62
COMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES. Enlargement Strategy and Main Challenges 20082009 [dokument ve formátu PDF]. Brussels, 2008. [ cit. 12. 03. 2010] Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/press_corner/keydocuments/reports_nov_2008/strategy_paper_incl_country_conclu_en.pdf 63 EVROPSKÝ PARLAMENT. Usnesení Evropského parlamentu o zprávě o pokroku Turecka za rok 2008 [online]. 2009. Poslední aktualizace březen 2009, [cit. 04. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+MOTION+B62009-0105+0+DOC+XML+V0//CS#def1
38
Rychle
rostoucí
hospodářství
Turecka
dnes
zaznamenává
růst
všech
makroekonomických ukazatelů. I přesto, ţe se tempo růstu v současné době zpomalilo v důsledku ekonomické krize z roku 2009, hospodářství Turecka má velký potenciál pro rozvoj, a proto je také výhodné z hlediska investic. Na druhou stranu Unie se obává přílivu migrantů a levné pracovní síly z Turecka, proto se dnes mluví o moţnosti omezení volného pohybu pracovních sil mezi Tureckem a Evropskou unii. Avšak je třeba také brát v úvahu sniţující se populační růst zemí EU, který by mohl pro Evropu představovat právě nedostatek práceschopného obyvatelstva v budoucnu. V případě plného členství v Unii, Turecko získá značnou část prostředků ze strukturálních fondů EU, a tím vyvolá dodatečnou zátěţ pro země, které zásadním způsobem přispívají k rozpočtu Společenství. Proto tento problém dnes představuje hlavní překáţku tureckého členství pro mnohé evropské státy. Nutnost provedení hospodářských reforem v Turecku je nevyhnutelná, avšak většina těchto reforem je jiţ v současné době realizována. Mezi další reformy patří jiţ zmiňované regionální rozdíly jednotlivých oblasti státu. Obyvatelstvo západní části země, kde je soustředěna většina průmyslové výroby, představuje bohatší vrstvu s vyššími ţivotními standardy. Zatímco východ, který je hlavně zemědělskou oblasti, se vyznačuje nízkými platy a nízkou úrovní vzdělání. Nicméně i tento problém se dnes projednává v rámci rozvojového projektu GAP. Politické aspekty Vnitropolitická situace Turecka je dnes předmětem mnoha politických diskuzí vzhledem k rozporům mezi hlavními vládními stranami. Turecko se jiţ dlouhodobě snaţí o posílení demokratického a sekulárního charakteru státu. Proto turecká vláda by dnes měla přehodnotit své postoje a společně přispět k zajištění včasného a důrazného plnění reforem. V rámci úpravy státní ústavy je třeba pozměnit zákony týkající se základních lidských práv a svobod. Problematika kurdské menšiny je dost často zmiňována v souvislosti se vstupem Turecka do EU. Násilné protesty Kurdů jsou stále četnější vzhledem k tomu, ţe práva Kurdů nejsou v Turecku dodrţována a v mnoha případech dochází k potlačování těchto povstání násilnou cestou, čímţ jsou porušované základní demokratické principy státu. V rámci vyjednávacího procesu s Unií by mělo dojít k výrazným ústupkům ze strany turecké vlády ve prospěch Kurdů. Mezi hlavní kritéria vstupu Unie zařadila vzdělání a vysílání v kurdském jazyce.
39
Dynamický růst tureckého obyvatelstva by také mohl přivést k tomu, ţe Turecko by se stálo největším státem EU, coţ by zároveň přineslo větší počet mandátů pro Turecko. A to by znamenalo, ţe rozhodnutí Turecka by se stálo klíčovým v mnoha důleţitých otázkách. Počet obyvatel hraje zásadní roli při hlasování v Radě, která rozhoduje o celkové budoucnosti Unie, proto je vyţadována vnitřní institucionální reforma EU, která by zajistila vyšší efektivitu hlasování. V rámci Lisabonské smlouvy, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, jiţ bylo stanoveno hlasování kvalifikovanou většinou na principu dvojité většiny. Tento způsob hlasování si vyţaduje podporu 55% členů Rady a 65% obyvatel Unie. Zároveň Lisabonská smlouva upřednostňuje státy s niţším počtem obyvatel zavedením blokační menšiny 4 států. Dále tato smlouva umoţňuje hlasování kvalifikovanou většinou ve více, neţ 40 oblastech politiky EU, coţ zabrání případnému blokování rozhodnutí. Tímto způsobem by byla částečně omezena moc Turecka při hlasování.64 Sociální aspekty Co se týče sociální problematiky vstupu je třeba zmínit především náboţenské motivy. Pro většinu obyvatelstva Evropské unie Turecko představuje zemi nesoucí hrozbu islamizace Evropy. Evropa uţ byla svědkem mnoha náboţenských konfliktů vyvolaných muslimským obyvatelstvem, proto obavy Evropanů nejsou neopodstatněné. Proces integrace muslimských menšin do evropské společnosti není krátkodobou záleţitostí a větší část muslimského obyvatelstva není schopna jakékoliv asimilace ani v té nejmenší míře. Avšak v současné době globalizace tuto skutečnost jiţ nelze výrazným způsobem napravit. Evropa se nemůţe distancovat od východního světa z mnoha politických a ekonomických důvodů. A hlavně z důvodů bezpečnostních by měla udrţovat přinejmenším dobré vztahy s muslimským světem. Umístění Turecka mělo vliv na to, ţe tento stát byl ovlivněn nejen ortodoxním islámem ze strany Iránu, ale také křesťanskými proudy přicházejícími z Evropy, coţ potvrzuje sekulární charakter státu. Turecko je zemí, kde se střetávají západní prvky s východními a právě z tohoto důvodu Turecko by se mělo stát mostem spojujícím tyto dva naprosto odlišné světy. Bezpečnostní aspekty
64
EURACTIV.Lisabonská smlouva: Změny v rozhodování po institucionální reformě [online]. [cit. 12. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.euractiv.cz/evropske-instituce/link-dossier/lisabonska-smlouvazmeny-v-rozhodovani-po-institucionalni-reforme-000056, ISSN 1803-2486
40
Vztahy se sousedními vztahy Turecka hrají klíčovou roli v rámci celkové bezpečnostní politiky Unie. Hlavní překáţkou členství je uznání Kyperské republiky. Dodatkový protokol z roku 2005 vysloveně nařizuje turecké vládě stáhnout své vojenské jednotky z území Kypru, avšak ani tato skutečnost neovlivnila agresivní politiku Turecka. Evropská veřejnost si také často spojuje muslimské obyvatelstvo s terorismem a to je také důvod, proč tak velké procento evropského obyvatelstva se staví k tureckému členství odmítavě. Dnes se však spekuluje o tom, ţe teroristické útoky by mohly být právě vyvolány odmítnutím tureckého členství v Unii. Muslimské státy by ho mohly vnímat jako projev nepřátelství ze strany Evropy vůči chudým státům třetího světa a vyuţít této situace k rozpoutání dalšího náboţenského konfliktu.
3. 6 Postoje členských států. Veřejné mínění Průzkum veřejného mínění Eurobarometr ukazuje, ţe podíl obyvatelstva, který se staví proti členství Turecka v EU postupně vzrostl během posledních deseti let a od roku 2005 dokonce převýšil úrovni 50%.65 Výsledky průzkumů v jednotlivých zemích EU se výrazně liší. Mezi hlavní důvody negativního vnímání tureckého členství evropské obyvatelstvo řadí muslimské kořeny Turků a obavy z imigrace velkého počtu pracovní sily do Evropy. Především země, kde se dnes nachází nejvíce Turků – Nizozemsko, Francie a Německo, se obávají přílivu dalších tureckých migrantů. Komisař pro rozšíření Olli Rehn předpokládá moţnost vytvoření dočasné nebo trvalé výjimky v oblasti volného pohybu pracovních sil pro Turecko, čím se zamezí případné masové emigraci Turků do evropských států. Rehn také zdůraznil naléhavou potřebu reforem právního a ústavního rámce tureckého politického systému. Podle posledního průzkumu Eurobarometru uskutečněného v roce 2006, 48% obyvatel členských států Unie se vyjádřilo proti tureckému členství, zatímco 39% se vyjádřilo ve prospěch vstupu Turecka do EU pouze v případě, ţe Turecko splní veškeré podmínky stanovené Unii.66 Odmítavý přístup evropských občanů byl především ovlivněn nedostatečnou informovanosti o tomto problému. Naprostá většina informaci přicházející z evropských médií je zkreslená a zjednodušená.
65
BARYSCH, Katynka. What Europeans think about Turkey and why[dokument ve formátu PDF]. Centre for European Reform, 2007. [cit. 25. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.cer.org.uk/pdf/briefing_kb_turkey_24aug07.pdf 66 ŠTĚRBA, Václav. Evropská unie a Turecko[dokument ve formátu PDF]. Parlament České republiky, 2006. studie č. 3.055. [cit. 26. 03. 2010]. Dostupný na WWW:http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3-055.pdf
41
Podle průzkumu veřejného mínění v členských státech EU vstup Turecka do Unie podporuje obyvatelstvo Švédska, Holandska a Slovinska, kde procento obyvatel, které se vyjádřilo pro vstup, přesahuje hranici 50%. Naopak obyvatelstvo Rakouska, Německa, Lucemburska, Kypru a Řecka se staví k tureckému členství velice skepticky. Tady procento obyvatelstva, které se vyjádřilo proti vstupu, dosahuje hranici 65% i výše.67 Předseda Evropské komise José Manuel Barroso na summitu v Praze v roce 2009 uvedl: ,, Přístupové rozhovory s Tureckem byly zahájeny po jednomyslném rozhodnutí EU, všechny členské státy byly pro“. Proto Barrosso i nadále vyjadřuje svou podporu v jednáních o vstupu s Tureckem. Co se týče názorů členských států, jejich postoje zdaleka nejsou sjednocené. Francie se zdá být velice skeptická v otázce tureckého členství. Zatímco bývalý prezident Jacques Chirac výrazně podporoval turecké ambice, referendum o ústavě EU upozornilo na výhrady francouzské veřejnosti. Současný francouzský prezident Nicolas Sarkozy se staví zásadně proti tureckému členství. Podle něj Evropa by měla pozastavit přístupové rozhovory s Tureckem a místo toho začít pracovat na privilegovaném partnerství. Německo rovněţ zaujímá kritický postoj k členství Turecka v Evropské Unii. Současná německá kancléřka Angela Merkel stejně jako Sarkozy preferuje moţnost privilegovaného partnerství. Avšak v reakci na tato tvrzení hlavní turecký vyjednavač Egemen Bagiş odmítl moţnost privilegovaného partnerství a také pohrozil, ţe členství v Unii není pro Turecko jedinou moţnosti. Rakouská vláda je jedním z největších oponentů tureckého členství v Unii, a proto také oznámila, ţe o členství Turecka rozhodne veřejnost prostřednictvím referenda. V Rakousku lze sledovat nejniţší podporu veřejnosti v otázce tureckého členství, proti kterému se v roce 2006 vyjádřilo 81% obyvatel státu.68 Řecko se spíše vyhýbá otázce tureckého členství na rozdíl od Kyperské republiky, která vyjádřila svůj nesouhlas se vstupem do doby, neţ bude vyřešen kyperský problém. USA je zase přesvědčeno, ţe Turecko by se svým vstupem do Unie stalo vzorem pro ostatní muslimské země. A zároveň Obama upozornil na klíčovou roli Turecka v otázce energetiky. Spojené království názor USA podporuje a je stále silným stoupencem 67
Attitudes towards European Union enlargement[dokument ve formátu PDF]. Special Eurobarometer 255, 2006. [cit. 26. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_255_en.pdf 68 EUROSKOP.Rakousko v Evropské unii: Pozice EU [online]. Vláda ČR, 2005. [cit. 22. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.euroskop.cz/386/sekce/rakousko-v-evropske-unii/
42
členství Turecka v EU. Ke stoupencům tureckého členství se řadí i Itálie v čele s prezidentem republiky Giorgiem Napolitanem a premiérem Silviem Berlusconim.69
3. 7 Pozice Turecka. Veřejné mínění Na začátku přístupových jednání turecká veřejnost vnímala vstup do Unie pozitivně. Nejvyšší podpora vstupu byla zaznamenána v roce 2005, kdy se Turecko stalo jednou z kandidátských zemí EU.70 Při posuzování celotureckého pohledu na vstup do Unie je třeba vycházet z názorové odlišnosti jednotlivých generací. Kdyţ mladá generace pohlíţí na vstup do Unie pozitivně, starší generace se k tomu staví spíše odmítavě. Názory se liší také v závislosti na regionu. Větší část západního obyvatelstva Turecka vystupuje pro vstup, zatímco východ se staví proti členství. Avšak dnes podpora tureckého členství v Unii celkově poklesla. Negativní postoj evropské
veřejnosti
k tureckému
členství
posiluje
euroskepticismus
tureckého
obyvatelstva. Podle průzkumu veřejného mínění, který uvedl Eurobarometr v roce 2009, 57% obyvatelstva Turecka se vyjádřilo pro vstup do Unie, zatímco 48% tureckého obyvatelstva se vyjádřilo zásadně proti vstupu. Pouze 30% Turků se cítí být Evropany, kdyţ 74% obyvatel členských zemi Unie se spíše přiklání k evropské identitě, neţ k národní.71 Většina obyvatel Turecka povaţuje Evropskou unii za čistě křesťanskou společnost a za největší nevýhodu členství povaţuje oslabení národní a náboţenské hodnoty.72 Dále turecká veřejnost odmítá přistoupit na poţadavky EU týkající se kurdské menšiny a Kyperského konfliktu. Radikální nacionalisté a islamisté vystupují zásadně proti vstupu do EU. Obyvatelstvo Turecka většinou vnímá přistoupení k Unii jako pokračování kemalistického hnutí, proto kemalisté členství v Unii podporují i přesto, ţe evropská vláda naléhá na omezení moci jednoho z nejdůleţitějších prvků kemalistické ideologie – armády. Avšak armáda vidí v členství způsob jak vyřešit dlouhotrvající spory s Řeckem a s kurdským obyvatelstvem.
69
EURACTIV.EU-Turkey relations. [online]. 2005. Poslední aktualizace 29. 01. 2010 [cit. 22. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article-129678 70 ŠARADÍN, Pavel a TUNKROVÁ, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UP, 2007. s.79. ISBN: 13: 978-80-244-1875-9 71 EUROPEAN COMMISSION.:Public opinion in the European Union [dokument ve formátu PDF]. Standard Eurobarometr 71, 2009 [cit. 27. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb71/eb71_fyrom_en_exec.pdf 72 ŠARADÍN, Pavel a TUNKROVÁ, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UP, 2007. s.79. ISBN: 13: 978-80-244-1875-9
43
Turecká veřejnost očekává od vstupu do Unie okamţitou hospodářskou prosperitu, která přispěje ke sníţení inflace a nezaměstnanosti. Tento důvod je zmiňován jako hlavní mezi obyvatelstvem Turecka vystupujícím pro vstup. Dále turecká společnost uvádí určité sociální a politické výhody vstupu: zvyšující se sociální stabilitu a volný pohyb tureckých občanů po zemích EU.73 Avšak z pozice hlavních představitelů některých členských států turecký vstup do Unie je podmíněn právě omezením zákonu Schengenské dohody, která umoţňuje volný pohyb osob v rámci členských států EU. Většina kurdského obyvatelstva také podporuje vstup do Unie z důvodu uplatnění zákonu na ochranu menšin, který Evropská unie zařadila mezi základní poţadavky členství. Unie také dále naléhá na uzákonění demokratických svobod pro kurdské obyvatelstvo. Co se týče tureckých politických stran je třeba zmínit proevropskou činnost strany AKP stojící v čele vlády. AKP dnes úzce spolupracuje s evropskou vládou a v rámci podpory členství provádí nezbytné reformy. Avšak právě tato politika strany vyvolala kritiku opoziční strany CHP, která v současné době prosazuje ideologii národní identity a staví se ke vstupu do Unie spíše skepticky.
73
Tamtéţ s.70-71
44
Závěr Evropská unie dnes stojí před klíčovým rozhodnutím v otázce budoucího rozšíření. Kandidátským státem, který jiţ dlouhodobě usiluje o plnohodnotné členství v Unii na základě ţádosti z roku 1987, je dnes Turecko. Zahájením přístupových rozhovorů dne 3. října 2005 Evropská unie otevřela Turecku cestu do struktur Evropského společenství. Budoucnost tureckých vztahů s Unií se bude dále odvíjet od ochoty a rychlosti plnění kritérií stanovených pro Turecko. Hlavní prioritou současné zahraniční politiky tureckého státu je plné členství v Unii. Turecko se jeví jako strategický partner v mnoha směrech počínaje vysokým hospodářským potenciálem a politicky důleţitou polohou státu. Proces rozšíření by tak měl posílit význam Unie ve světě a přispět k růstu ekonomické prosperity v Turecku. V rámci hospodářské kooperace byla mezi Tureckem a Evropskou unii uzavřena dohoda o celní unii v roce 1995, která významně přispěla k růstu obchodu mezi členskými státy a Tureckem a stala se základem budoucí integrace. Následkem vstupu Turecka do celní unie také výrazně vzrostla liberalizace obchodu v zemi a byly omezeny státní intervence do celkového chodu obchodní činnosti státu. Díky těmto skutečnostem byl zaznamenán prudký pokles cenové hladiny v Turecku a zvýšení celkové míry růstu poptávky v členských státech Unie. Z tohoto hlediska obchodní partnerství mezi EU a Tureckem je vzájemně výhodné a v budoucnu lze předpokládat další prohloubení této spolupráce. V první kapitole práce je dále znázorněna celková ekonomická situace státu na základě klíčových makroekonomických ukazatelů. Dlouhodobý harmonický růst tureckého hospodářství byl narušen dopadem celosvětové krize koncem roku 2008, která výrazně sníţila hodnotu HDP a zvýšila míru inflace a nezaměstnanosti. Avšak i ohledem na tuto skutečnost turecká vláda se dokázala vypořádat s krizovou situaci ve státě zavedením reálných opatření souvisejících s podporou zaměstnanosti a investiční činnosti. Z tohoto důvodu turecké trhy dnes představují relativně stabilní ekonomické prostředí vhodné pro nové investice, které by mohly obohatit stagnující hospodářství Evropské unie. V případě členství v Unii Turecko získá nárok na čerpání peněţních prostředků z fondů EU, coţ je předmětem obav mnoha odpůrců tureckého členství. V rámci předvstupní pomoci jiţ vznikl projekt IPA na podporu hospodářství všech kandidátských států, na základě kterého Turecko získalo peněţní částku ve výši 538,7 milionů eur v roce 2008. Dále lze předpokládat provedení reforem nutných pro sjednocení zemědělské politiky. Turecká ekonomika je částečně závislá na zemědělském sektoru, který se podílí 45
na tvorbě HDP státu pouze 10%, zatímco zaměstnává téměř 30% práceschopného obyvatelstva. Zemědělská politika je rovněţ spojena s ekologickými dopady na ţivotní prostředí, proto Evropská unie zdůrazňuje nutnost implementace reforem i v ekologické oblasti. Zatímco v oblasti hospodářských reforem jiţ bylo dosaţeno určité míry pokroku, řešení otázek klíčových pro členství je stále v procesu stagnace. Dalším předpokladem případné turecké integrace je zajištění stabilní situaci ve vládě. Současný politický systém v Turecku, který je popsán v druhé kapitole této práce, se vyznačuje nesouladem předních vládních stran. V čele vlády stojí proislámská Strana spravedlnosti a rozvoje AKP, názory které jsou v rozporu s hlavními principy její opoziční strany CHP. Proto Unie jiţ po několikáté zdůraznila své poţadavky ohledně rozdělení pravomoci ve vládě, omezení vlivu Ústavního soudu spojeného se zákazy vládních stran, v souvislosti s pokusem opoziční strany o zrušení AKP, a omezení zásahů armády do státních záleţitostí. Nová ústava zavádějící tyto změny jiţ byla navrţena a dnes prochází procesem schválení. Vláda se však i nadále vyhýbá sporným otázkám na cestě ke členství. Plnohodnotné členství Turecka v Unii je podmíněno vyřešením Kyperské otázky, která jiţ byla několikrát vznesena v průběhu předvstupních rozhovorů s Tureckem. Zablokováním osmi kapitol v rámci vyjednávacího procesu s Tureckem Unie dále naléhá na ratifikaci úplné verze Dodatkového protokolu a obnovení obchodních vztahů s Kyprem. Turecko však neustupuje ze svých pozic a i nadále trvá na zrušení obchodního embarga pro Severokyperskou tureckou republiku. Další překáţkou tureckého členství v Unii je problematika kurdské menšiny obývající východní část tureckého území. Kurdská vláda vyţaduje určité míry nezávislosti pro kurdské obyvatelstvo, avšak i v této oblasti turecká vláda ustoupila pouze v některých záleţitostech. Evropská komise jiţ několikrát upozornila na nutnost dodrţování práv kurdské menšiny, které jsou součástí demokratické ústavy kaţdého členského státu EU. Uznání arménské genocidy představuje další nevyřešenou otázku. Turecko označilo úmyslné vyvraţďování arménského národa Turky v průběhu první světové války za následky válečné činnosti té doby, coţ je ovšem v rozporu s fakty. Vznik a vývoj těchto sporných otázek jsem podrobněji popsala v druhé kapitole této práce. Před vstupem do EU Turecko bude muset podstoupit ještě řádu dalších reforem a ustoupit v řadě sporných otázek. Perspektiva plnohodnotného partnerství v Unii je dnes pro Turecko ještě vzdálená. Proto Turecko usiluje o navázání lepších vztahů se sousedními státy, zejména se státy Blízkého východu. Premiér Erdogan se posledně velmi ostře 46
vyjádřil k izraelské operaci v pásmu Gázy, která vzala ţivot stovkám nevinných civilistů. Tím si premiér sice zaslouţil nepřízeň ze strany Izraele, ale na druhou stranu si tak získal podporu celého muslimského světa. Jak jsem jiţ zmiňovala nové partnerství mezi Unii a Tureckem by se tak mohlo stát základním kamenem křesťansko-muslimských vztahů. Další výhodou případného tureckého členství je moţnost vyuţití tureckého energetického potenciálu pro zajištění energetické nezávislosti Evropy. Vztahy s Íránem, na jehoţ území se nacházejí obrovské zásoby zemního plynu, by mohly přispět k rozvoji jaderného partnerství. Mimo jiné tureckým územím vedou klíčové energetické cesty, které zajišťují pravidelné dodávky ropy a plynu do Evropy z oblasti Blízkého východu. Nejvýznamnějším projektem v této oblasti by se měla stát výstavba plynovodu Nabucco, který by měl zásobovat Evropu ázerbájdţánským plynem od roku 2014. Evropská unie také usiluje o zapojení Turecka do Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Tento krok ze strany Unie je strategickým aspektem z hlediska posílení obranné schopnosti EU a vyuţití účastí Turecka na vojenských operacích. Při zohlednění těchto faktorů turecké členství se jeví v některých oblastech velmi přínosné, však je třeba vzít úvahu i negativní aspekty tohoto partnerství. Jsou to jiţ zmiňované sporné otázky týkající se územních a sousedských vztahů Turecka. Další problematika sociálního charakteru a ekonomické nevýhody spojené s migrací pracovních sil na západ a odlivem finančních prostředků z rozpočtu Unie do turecké pokladny jsou součástí třetí kapitoly této práce. Obavy evropského obyvatelstva z další expanzí na východ byly jednou z příčin odmítnutí nové evropské ústavy ve francouzském a holandském referendu. Výsledky Eurobarometru zobrazeny v poslední části třetí kapitoly této práce pouze potvrzují neochotu evropského obyvatelstva přijmout mezi sebe turecký národ. Turecké obyvatelstvo se zase obává ztráty národní suverenity a oslabení náboţenské hodnoty v zemi. Nejistotu také vzbuzuje negativní postoj Evropanů k tureckému členství. Po zhodnocení všech aspektů tureckého členství jsem dospěla k závěru, ţe i přes výrazný pokrok, kterého bylo dosaţeno v rámci plnění kritérií stanovených Evropskou unií, Turecko ještě není zcela připraveno k plnohodnotnému členství v Unii. Určitým východiskem pro Turecko by mohlo být privilegované partnerství, které dnes navrhlo Německo jako moţnost budoucí spolupráce s Tureckem. Forma privilegovaného partnerství ještě dosud nebyla uplatněna v rámci Evropské unie, proto současná turecká vláda tuto moţnost zamítá. Německo nabídlo Turecku moţnost privilegovaného partnerství v případě splnění 27-28 kapitol z původně poţadovaných 35. Podle nově navrţeného 47
konceptu by mělo také dojít k rozšíření současné celní unie a začlenění Turecka do Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie. Dalším pilířem tohoto privilegovaného vztahu by byla spolupráce v oblasti politiky vnitra a spravedlnosti. Navrţené koncepty tohoto partnerství prozatím nemají určitou podobu a vyţadují pevnou míru konkretizace. Z obecného hlediska privilegované partnerství představuje niţší stupeň integrace s řadou omezení. Navrhovala bych koncept partnerství s omezením v oblasti hlasovacích pravomoci pro Turecko v Radě, které by mohly dále ovlivnit budoucí vývoj politiky EU. Další omezení by se měla týkat volného pohybu osob v rámci Unie. Schengenská dohoda by neměla být uplatněna na Turecko v plné míře, ale navrhovala bych zjednodušení podmínek vízového reţimu pro studenty, podnikatele a vědecké pracovníky. Dále bych prohloubila obchodní partnerství s Tureckem rozšířením celní unie na zemědělskou produkci a oblast sluţeb. Slibnou ekonomickou kooperaci také nabízí projekt Středomořské zóny volného obchodu, kde Turecko by mohlo vystoupit v roli klíčového partnera. V současné době je tento projekt ve fázi postupné realizace. Co se týče budoucích vyhlídek je třeba vzít v úvahu fakt, ţe odmítnutí tureckého členství by mohlo také znamenat posílení nacionalismu v zemi vedoucího k násilným projevům islámských fundamentalistů vůči kurdským separatistům a proevropským hnutím v Turecku. Proces vstupu jiţ byl zahájen a úplné zamezení tureckého členství v Unii dnes jiţ nepřipadá v úvahu. Svůj příslib členství EU bude muset plnit alespoň v rámci nějaké uţší formy vzájemně výhodné spolupráce, v opačném případě by totiţ mohlo dojít k mezinárodnímu skandálu.
48
Resumé v anglickém jazyce The issue of potential Turkey's membership is being discussed in this work. The European Union now faces the crucial decision in the question of further enlargement. The future of Turkish relations with the Union depends on the willingness and speed of performance of criteria set for Turkey. The aim of the work is to confront positive and negative aspects of Turkey's entry into the Union. The first chapter describes the current economic situation on the basis of macroeconomic indicators. In terms of the Copenhagen economic criteria Turkey's economy can be described as a functioning market economy which should be able to cope with competitive pressure of the EU market. Despite the development of the Turkish economy was affected by the international financial crisis, there should be only for shortterm slowdown in state economic development. Dynamic economic growth of Turkey could revive the European economy, which is now undergoing a process of stagnation. Turkey also appears to be a strategic partner with high economic potential. The pertinent accession of Turkey would enable EU member states to enter the Turkish market with 76 millions of consumers. This would expand the European market and enhance its worldwide significance. Moreover Turkish market represents a relativly stable economic environment suitable for new investments. Turkey has also agreed to build a number of major energy projects to support national economy. In the near future Turkey plans to complete the construction of the GAP project which aims to erect irrigation systems and system for power generation in the eastern part of Turkey. The consturction of the Nabucco pipeline project provides a possibilty to make use of the energy potential of Turkey to ensure the energy independence of Europe. The pipeline should run from the Caspian Sea through Turkey to Austria and it is expected to be completed by 2014. The second chapter offers a short description of political developments since 1923, the year when the Republic of Turkey was proclaimed. Atatürk, founder of the Turkish Republic, sought to complete the modernization of the state. During his reign Turkey was undergoing a process of secularization when the church was separated from the state power. Islam was gradually displaced from public life and was completely removed from the national political system. The aim of the Atatürk's reforms was the creation of a modern state based on the principles of democratic nations of Western Europe.
49
The current political system in Turkey, which is also described in the second chapter of this work, is characterized by certain instability caused by the disagreement between the major political parties. The current Prime Minister Recep Tayyip Erdogan, leader of the Islamic AKP, has also introduced new reforms strengthening democratic principles of Turkish politics. The third chapter follows the development of the EU-Turkey relations since 1963 when Turkey applied for associate membership in the European Community. The potential membership is discussed on the basis of the implementation of reforms. EU has opened the accession talks with Turkey in October 2005. Each year the European Commission publishes reviews on the development of reforms in Turkey. In 2009 the European Parliament drew attention to the limited progress of the reforms in Turkey which has slowed considerably over the past three years. However the main reason for postponing Turkey's membership is insufficient readiness of Turkey to adopt the obligations determined by the EU. The Cyprus issue have not been resolved yet. The European Union has frozen 8 talks due to the denial of Turkey to ratify the Additional Protocol of Ankara Agreement. Another obstacle to Turkish membership in the EU is the issue of the Kurdish minority. The European Commission has repeatedly highlighted the need of introduction of education and broadcasting in Kurdish. This part also describes the creation of the Customs union which significantly contributed to the growth of trade between member states and Turkey and became the basis for future integration. Turkey is the first and the only country to have entered the integration of the customs union without becoming a member state. The last part deals with the public opinion on the membership question. Europe's population sees Turkish membership in the Union rather negatively. The main reasons for the negative perception of Turkish membership are the Muslim roots of the Turks and the fear of immigration of a large number of workforce to Europe. This chapter also gives the position of politicians on Turkish membership and the views of the Turkish public based on recent surveys of the membership. The Union has repeatedly warned that negotiations with Turkey is a long process with an open ending, as it was already mentioned in the negotiating mandate at the start of pre-accession talks.
50
Anotace Autor: Kateryna Zavalyuk Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Katedra anglistiky a amerikanistiky Název práce: Turecko na cestě do EU? Vedoucí diplomové práce: Ing. Jiří Klváč, Csc. Počet znaků: 104 189 Počet pouţitých pramenů a literatury: 48 Klíčová slova:
Turecko, EU, aspekty vstupu, kodaňská kritéria, Kypr, privilegované
partnerství Tato bakalářská práce pojednává o aspektech tureckého členství v Unii. Dané téma jsem zvolila pro aktuálnost problematiky rozšíření. Práce zobrazuje celkový vývoj vztahů mezi Tureckem a EU a zaměřuje se na současnou politickou a ekonomickou situaci v Turecku. Cílem této práce je zhodnotit míru celkového pokroku dosaţeného v rámci příprav ke členství a porovnat jeho příznivé a negativní dopady na budoucí vývoj Unie. Součásti práce je také konfrontace názoru předních politiků vystupujících proti vstupu se stanoviskem turecké vlády. Keywords: Turkey, EU, aspects of entry, the Copenhagen criteria, Cyprus, a privileged partnership This thesis discusses aspects of Turkish EU membership. I chose the topic for the current issue of enlargement. Work shows the overall development of relations between Turkey and the EU and focuses on current political and economic situation in Turkey. The aim of this study is to assess the degree of overall progress in the preparations for membership and compare the positive and negative impacts on future development of the Union. The work also includes confrontation of opinion by prominent politicians opposed to the entry with the opinion of the Turkish government.
51
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Vývoj makroekonomických ukazatelů v letech 2006 – 2008 Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000802/ Tabulka č. 2: Výsledky voleb a distribuce mandátů v roce 2007 Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=340
52
Seznam zkratek AKP - Adalet ve Kalkınma Partisi - Strana spravedlnosti a rozvoje ARIP - Agricultural Reform Implementation Project BSEC - Black Sea Economic Cooperation CHP - Cumhuriyet Halk Partisi - Republikánská strana lidová DIS - direct income support ECO - Economic Cooperation Organization EHS - Evropské hospodářské společenství ESUO - Evropské sdruţení uhlí a oceli EU – Evropská unie FAO - Food and Agriculture Organization of the United Nations HDP – hrubý domácí produkt IBRD - International Bank for Reconstruction and Development ILO - International Labour Organization IMF - International Monetary Fund IPA - Instrument for Pre-Accession Assistance SZBP – Společná zahraniční a bezpečnostní politika MEDA - Mediterranean Economic Development Area MHP - Milliyetçi Hareket Partisi - Strana národního hnutí NATO - The North Atlantic Treaty Organization OECD - Organisation for Economic Co-operation and Development OIC - Organisation of the Islamic Conference OSN - Organizace spojených národů PKK - Partiya Karkerên Kurdistan - Strana kurdských pracujících SV – Světová válka UNESCO - United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization 53
USA - United States of America USD - United States dollar WHO – World Health Organization WTO - World Trade Organization ZEU – Západoevropská unie
54
Seznam použitých pramenů a literatury Kniţní publikace: CIHELKOVÁ, Eva. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. Praha: C.H.Beck, 2003. 709s. ISBN: 80-7179-804-5 KLVAČOVÁ, Eva. Prohlubování evropské integrace. Praha: Professional Publishing, 2004. 212 s. ISBN: 80-86419-78-9. PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006. 200 s. ISBN: 807277-323-2 ŠARADÍN, Pavel a TUNKROVÁ, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UP, 2007. 154 s. ISBN: 13: 978-80-244-1875-9 VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 812 s. ISBN : 978-80-7106-570-8
Internetové zdroje: AERNI, Philipp, Editorial: agriculture in Turkey – structural change, sustainability and EU-compatibility [online]. Poslední aktualizace 2007. Dostupný na WWW: http://www.ib.ethz.ch/news/Editorial Attitudes towards European Union enlargement[dokument ve formátu PDF]. Special Eurobarometer 255, 2006. Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_255_en.pdf BARYSCH, Katynka. What Europeans think about Turkey and why[dokument ve formátu PDF]. Centre for European Reform, 2007. Dostupný na WWW: http://www.cer.org.uk/pdf/briefing_kb_turkey_24aug07.pdf CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online]. Dostupný na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html ISSN 1553-8133 COMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES. Enlargement Strategy and Main Challenges 2008-2009 [dokument ve formátu PDF]. Brussels, 2008. Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/press_corner/keydocuments/reports_nov_2008/strategy_paper_incl_country_conclu_en.pdf
55
Country profile: Turkey [dokument ve formátu PDF]. Poslední aktualizace srpen 2008. Dostupný na WWW: http://memory.loc.gov/frd/cs/profiles/Turkey.pdf ČÁSTEK, Michal. Současný stav ekonomiky Turecké republiky. Parlament České republiky[dokument ve formátu PDF]. Poslední aktualizace prosinec 2006, studie č. 2.086. Dostupný na WWW: http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-2-086.pdf Delegation of the European Union to Turkey: Institutional cooperation [online]. Poslední aktualizace: prosinec 2009. Dostupný na WWW: http://www.avrupa.info.tr/AB_ve_Turkiye/Kurumsal_Isbirligi.html EURACTIV. Lisabonská smlouva: Změny v rozhodování po institucionální reformě [online]. Dostupný na WWW: http://www.euractiv.cz/evropske-instituce/linkdossier/lisabonska-smlouva-zmeny-v-rozhodovani-po-institucionalni-reforme-000056, ISSN 1803-2486 EURACTIV. Turecko a jeho vstup do EU z hlediska bezpečnosti [online]. Poslední aktualizace 11. 01. 2010. Dostupný na WWW: http://www.euractiv.cz/rozsirovanieu/analyza/turecko-a-jeho-vstup-do-eu-zhlediska-bezpecnosti-006948 EURACTIV.EU-Turkey relations. [online]. 2005. Poslední aktualizace 29. 01. 2010. Dostupný na WWW: http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article129678 EUROPEAN COMMISSION. Trade - Turkey [online]. Poslední aktualizace 01. 06. 2009. Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/bilateralrelations/countries/turkey/index_en.htm EUROPEAN COMMISSION. Public opinion in the European Union [dokument ve formátu PDF]. Standard Eurobarometr 71, 2009. Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb71/eb71_fyrom_en_exec.pdf EUROSKOP. Rakousko v Evropské unii: Pozice EU [online]. Vláda ČR, 2005. Dostupný na WWW: http://www.euroskop.cz/386/sekce/rakousko-v-evropske-unii/ EUROSKOP. Merkelová se v Turecku vysloví pro privilegované partnerství [online]. Poslední aktualizace 25. 03. 2010. Dostupný na WWW: http://www.euroskop.cz/38/15828/clanek/merkelova-se-v-turecku-vyslovi-proprivilegovane-partnerstvi
56
EUROSKOP. Předvstupní pomoc-IPA [online]. Dostupný na WWW: http://www.euroskop.cz/8635/sekce/predvstupni-pomoc---ipa/ EVROPSKÁ KOMISE. Plánování IPA [online]. Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/how-does-it-work/financial-assistance/planningipa_cs.htm EVROPSKÁ KOMISE. Porozumění procesu rozšíření [dokument ve formátu PDF]. Brussels, Generální ředitelství pro rozšíření 2007. Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/publication/enl-understand_cs.pdf ISBN 978-92-7906631-3 EVROPSKÝ PARLAMENT. Usnesení Evropského parlamentu o zprávě o pokroku Turecka za rok 2008 [online]. 2009. Poslední aktualizace březen 2009. Dostupný na WWW: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=//EP//TEXT+MOTION+B6-2009-0105+0+DOC+XML+V0//CS#def1 HDP Turecka klesá více, než se čekalo[online]. Online zprávy hospodářských novin. Ekonomika. Poslední aktualizace 30. 06. 2009. Dostupný na WWW: http://ekonomika.ihned.cz/c1-37641230-hdp-turecka-klesa-vice-nez-se-cekalo-o-13-8procenta ISSN 1213-7693 KOPECKÝ, Pavel. Arménská genocida: politicko-kulturní důsledky a souvislosti. Revuepolitika [online]. Poslední aktualizace 2010. Dostupný na WWW: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1242/armenska-genocida-politicko-kulturni-dusledkya-souvislosti. ISSN: 1803-8468 Mezivládní dohoda o projektu Nabucco podepsána [online]. Poslední aktualizace 13. 07. 2009. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/aktuality-z-eu-cervenec2009/mezivladni-dohoda-projekt-nabucco-podpis/1001801/53822/ MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBILKY.Turecko: Ekonomická charakteristika země[online]. Dostupný na WWW: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/ekonomika/ekonomicka_cha rakteristika_zeme.html OFFICE OF THE PRIME MINISTER Turkey's foreign trade. Directorate General of Press and Information. [dokument ve formátu PDF]. Dostupný na WWW: http://www.byegm.gov.tr/db/dosyalar/webicerik30.pdf 57
OTÁHLOVÁ, Kateřina. Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko- tureckých vztahů. [online]. 2004. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=704 Nerostné bohatství Turecka[online]. EnviWeb. Poslední aktualizace 25. 04. 2008. Dostupný na WWW: http://www.enviweb.cz/clanek/geologie/69524/nerostne-bohatstviturecka ISSN 1803-6686 SOULEJMANOV, Emil. Bezpečnostní aspekty případného členství Turecka v Evropské unii. Středoevropské politické studie[dokument ve formátu PDF]. 2005, vol. 8., no. 2-3. Dostupný na WWW: http://www.cepsr.com/dwnld/soul7.pdf ISSN 1212-7817 SOULEJMANOV,Emil. Ekonomický vývoj v Turecku [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=535 SOULEJMANOV,Emil. Turecko, země na pomezí dvou světů - Geopolitické postavení Turecka [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=532 Political parties in Turkey 2009 [online]. Dostupný na WWW: http://www.allaboutturkey.com/parti.htm PORTÁL EVROPSKÉ UNIE: Rozšíření [online]. Poslední aktualizace 01. 04. 2010. Dostupný na WWW: http://europa.eu/pol/enlarg/index_cs.htm Production statistics [online]. Poslední aktualizace 2008. Dostupný na WWW: http://oica.net/category/production-statistics/ SECRETARIAT GENERAL FOR EU AFFAIRS. History of Turkey - EU Relations [online]. Poslední aktualizace duben 2007. Dostupný na WWW: http://www.abgs.gov.tr/index.php?p=111&l=2 Sjednocování Evropy a příprava na rozšíření[online]. Poslední aktualizace 31. 01. 2008. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/fakta-o-eu/sjednocovanievropy-rozsireni/1001686/47446/ ŠLOSARČÍK, Ivo. Hlasovací mechanismus v Radě EU podle Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu [dokument ve formátu PDF]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/doc/arch_eur/ISlosarcik_analyza_pro_senat.pdf
58
ŠTĚRBA, Václav. Evropská unie a Turecko[dokument ve formátu PDF]. Parlament České republiky, 2006. studie č. 3.055. Dostupný na WWW:http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi3-055.pdf Turecko: základní informace o teritoriu [online]. Poslední aktualizace říjen 2009. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ekonomickacharakteristika-zeme/4/1000802/ Turecko: Očekávaný vývoj v teritoriu[online]. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ocekavany-vyvoj-v-teritoriu/10/1000802/ Turecko: základní informace o teritoriu [online]. Poslední aktualizace říjen 2009 Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000802/ Turecko: Vnitropolitická charakteristika[online]Poslední aktualizace říjen 2009. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-vnitropolitickacharakteristika/2/1000802/ Turkey-Foreign trade[online]. Encyclopedia of the nations. Dostupný na WWW: http://www.nationsencyclopedia.com/Asia-and-Oceania/Turkey-FOREIGN-TRADE.html Turkey trade, exports and imports[online] EconomyWatch. Dostupný na WWW: http://www.economywatch.com/world_economy/turkey/export-import.html Vývoj tureckého zahraničního obchodu v roce 2009[online] Poslední aktualizace říjen 2009. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/turecko/tureckozahranicni-obchod-propad-krize/1000802/54946/
59
