TURECKO říjen Přehled našeho osmidenního autobusového putování km:

TURECKO říjen 2009

Přehled našeho osmidenního autobusového putování – 1 700 km: • • • • • •

přílet a nocleh v okolí Antalye. skalní pohřebiště antických králů v Myře a kostel sv. Mikuláše, nocleh u Mugla. lodí a rákosím řeky k Želví páži, s mletými želvami v těstíčku. Dva noclehy v Kusadasi, oblasti Dalyan. antický a neuvěřitelný Efez a antická bazilika sv. Jana. antické bílé sintrové lázně Hierapolis, poblíže nocleh v Pamukkale, se stejnou termální vodou v jeho bazénu. Antalia s troskami Hierapolis, kolem pohoří Taurus, návštěva tkalcovny koberců a zlatnické továrny. Návštěva sladkovodních vodopádů Kursunlu tekoucích do moře, nákup v tržišti. Dvě noci.

1

Má maličkost

Pamukalle

2

Bazilika sv. Jana

Knihovna Efez

Skalní antické pohřebiště králů v Myře ÚVOD V loňském říjnu jsem se vydal do Turecka s cestovní kanceláří Nikal. Tak jsem se pustil po stopách kdysi známé filmové postavy Švandy dudáka. Ten tam tehdy odešel vydělávat „miliony“ hrou na dudy. Tento, už barevný poválečný film jsem shlédl v 50. letech. Inspiroval mě, i když já hudbou, jsem tam teď v Malé Asii miliony vydělat nechtěl. Doletěl jsem tam letadlem, jako obyčejný „křesťanský 3

pes“. Nikdo z tamních obyvatel mi však za tu víru ale nenadával!? O Turecku jsme tu měli a máme jen kusé a zkreslené představy. Třeba o tureckém hospodářství, turecké kávě a tureckých záchodech. Poznal jsem to osobně teď; ve skutečnosti je to ale jinak. Chtěl jsem tam hlavně poznat antické památky a jak ve skutečnosti funguje to „turecké hospodářství“? Obojím jsem byl nakonec nadšen! Podrobnosti o tamních památkách popsali dříve a podrobněji jiní jinde a lépe. Já jsem se zaměřil jen na mé cestovatelské zážitky a postřehy z 21. století. Na pozorování poznávacího zájezdu na zemi jsem měl jen tři pozice. První byla z oken autobusu. Druhá procházením se památkovými objekty. Třetí byla ze zážitků v hotelech. Muselo mi to stačit, i tak byl program dnů plně naplněn. Turecké území bylo už od antiky jen nepatrnou součástí Řecké a nekonečné Římské říše. Po jejím pádu bylo ve Východořímské – Byzantské říši, pak v Osmanské říši. Dnešním Tureckem se stalo až 1923, zásluhou prezidenta Atatürka. Země je to zatím poměrně chudá, má však před sebou, už za málo let, bohatší budoucnost než pyšná Evropská unie. Mnohokrát jsem se tam zamýšlel, zda je tahle země zaostalá nebo pokroková. Asi je obojí!? Žije tam 100 000 milionů obyvatel (já jich viděl jenom asi 1000). Třetina Turků je emigrovaná ve světě a hovoří nejméně dvěma anglosaskými jazyky. Nikdo tam nic kolem silnic nedělá, a přesto je všechno hotové!? Pro nás je to nepochopitelné, nepracovat a mít práci hotovou! HISTORIE Historie území Malé Asie. V principu tu byli Mongolové, míšení s Řeky, Římany, Chetity. Současné spory mezi Turky a Řeky prý uměle vyvolávají jenom politici! Jinak je tu lidský klid. V poměrně nedávné historii vojska Osmanské říše obléhala Vídeň, s už dokonalou a evropsky srovnatelnou vojenskou technikou. Do Čech se Turci ale neodvážili, prý by je Češi o vše okradli a nakonec i zabili. Aspoň to prý tvrdili!? LETIŠTĚ PRAHA RUZYNĚ Na pražském letišti byl v tom ránu odletu pěkný zmatek a moc lidí. Průvodkyně nikde. Při letištní prohlídce jsme si museli sundat pásek, vyjmout peněženku, klíče, fotoaparát a odložit i hodinky. Vše v přístroji prosvítili, stejně jako zavazadla. Pas byl nutný, opouštěli jsme Evropskou unii a Schengenský prostor. Odbavení bylo intelektuálně náročné. Při vydávání letenek byla u pokladny tlačenice. Pokladní nás odháněla slovy: „Couvněte, oni ti ostatní mají přeci právo na své soukromí!“ Stejně jsme se ale později představili a potykali si. „Kosmetické pracovnice“ – letištní uklízečky, byly z jitra plné pracovního nadšení. Nechaly se po ploše převážet v osobním autě, s mužským řidičem – asi 4

velitelem čistícího vozu. Když konečně našly neuklizený nástupní tunel, vyzbrojily se přístroji - košťaty a kýbly, začaly stoupat nahoru. Moc se divily když už z téhož vystupovala jiná úklidová četa, po jeho úklidu. Tak zase odjely, za drahý benzín za prací o kus dále. Letadlo vyletělo z Prahy dopoledne. Bylo plné manželských párů středního věku, spíše starších struktur, také z Moravy. Před odletem si turecký pilot vyplňoval formuláře, my cestující jsme také museli vyplnit a podepsat, že nemáme tuberkulózu, syfilis, prasečí chřipku ani „AIDU“! Letadlo mělo pod sedadly i plovací záchranné plovací vesty, letělo přeci nad Středozemním a Egejským mořem. Nemuseli jsme vesty naštěstí použít. Hned po vystoupání do letové výšky nastalo na palubě k neobyčejnému oživení. Všechny ženy musely náhle na záchod! Ten byl jen jeden, hned za pilotní kabinou. Vytvořily dlouhou frontu a tak přetížily příď letadla. To se začalo naklápět směrem dolů. Pilot to včas zaznamenal a přidáním „forsáže“ přidal na výkonu motoru, rychlým nastavením řídících kormidel naší jisté katastrofě ztroskotání zabránil! Poměrně brzo se vše uklidnilo. Spokojené a odlehčené ženy postupně usedly do zadnějších křesel. Při letu nad Balkánem bylo vidět z té výšky neobyčejně široký Dunaj (bývalou osu Podunajské monarchie) a ostré vrcholy Karpat. Z letadla se Turecko jevilo místy jako hnědozem, černozem a hory. Přesto je v nížinách i horách neobyčejně úrodné, s dokonalým a promyšleným zavlažováním. Co se v něm urodí se v něm i sní a ještě zbude na vývoz do Evropy. PŘISTÁNÍ Po třech hodinách vlastně bezproblémového letu, s dokonalým výhledem, do Antalye nás na letišti opět důkladně prohlédli. Pak bylo vše už dobré. Bylo to opět intelektuálně náročné, třeba najít naše zavazadla. Před letištěm už stál delegát a určil mi autobus C 2. Bylo tam pro nás z letadla dohromady pět klimatizovaných Mercedesů, v každém pak jelo 34 lidí. K hotelu to bylo jízdou asi 100 kilometrů. Už ten první den jeden z našich autobusů vyboural. Předjížděl ho v nepřehledné zatáčce turecký náklaďák se žlutou barvou v plechových pikslách. Ten zase a naráz předjel další turecký auťák. Nevešli se před autobus a tak rychle zabrzdily. Náš Mercedes do nich praštil. Žlutá barva vystříkla a tekla po vozovce. Doprava byla ochromena. Turecká policie i sanitky přijely rychle. Zraněné odvezli v korzetech do nemocnice. Naši turisté pak přijeli později náhradním autobusem, pěkně žlutí od té barvy. Bohaté město Antalya má obyvatel stejně jako Praha. Začíná si stavět i metro. Kousek za městem jsou obrovské cisterny s naftou. Mohly by vybuchnout a tak je prý budou přesunovat dále od města. V hotelu jsme dostali karty na otevírání pokojových dveří. Nikomu z nás se to nezdařilo! Musel vyběhnout hotelový počítačový expert a zámečník. Po chvilce pokusů se jim podařilo otevřít všechny naše dveře. Finta byla v tom, že karta se 5

nesměla přiložit až na zámek ale držet ji od něj jen několik centimetrů a to po delší čas! Pak začala další „makačka na bednu“. Stejná karta se musela zastrčit do zvláštní schránky u dveří. Teprve potom začal proudit elektrický proud do žárovek, TV a klimatizace. To už se mohlo začít bydlet – vypakovávat. V hotelích jsem měl předplacenou „samocelu“. Tak mi v noci nikdo nechrápal do ouška. Večeře a snídaně byly také ve stylu místního folklóru. Na pravém předloktí jsme museli mít obojek příslušné barvy. Černý byl na snídani a večeři, bílý jen na snídani. V principu si těch obojků číšníci ani nevšímali, dali každému a všechno (mluví hlavně turecky a neví jakou řečí oslovit hosta). Jídla byl nadbytek a pro všechny dostatek. První noc byla v hotelu Ring. Recepčnímu jsme museli odevzdat pas, ten byl okopírován a vydán až po vyplnění hotelové přihlašovací karty. Hotel byl luxusní, srovnatelný s evropskými riviérovými hotely. Varovali nás, že v hotelech bude nedostatek toaletního papíru. Patří to prý k místní tradici šetření. Na protest proti tomuto nedostatku nemáme místo něj používat záclony, ubrusy ani ručníky! Nebyla to pravda. Všude ho byl dostatek! Každý hotel i nový turecký dům má u každého jednotlivého bytu krytou terasu. Na té se dá sedět, pít a pokuřovat. Kouření je tu nově zakázané, nepřímo však k němu vybízí všudypřítomné popelníky!? ZEMĚ Turecko je velmi hornaté, průměrná nadmořská výška je 1 200 metrů nad Středozemním mořem. Hned vedle našeho prvního hotelu, nad mořskou hladinou, byla hora 2 600 metrů vysoká! Jinak tu jsou běžné výšky 3 500 i 4 500 metrů. Ararat je vysoký 5 200 metrů! Zasedl jsem první večer k nádhernému bazénu, do restaurace a začal psát pohledy do Evropy. Hned jsem byl u okolních hostů populární. Měl jsem totiž na rozdíl od nich zapalovač a kuličkovou tužku! Půjčovali si to ode mne. Na „navrátila“ ale nepamatovali. Byli to hlavně Rusové a Turci. První večeře byla obžerství. Ochutnat se dalo skoro vše, sníst to ale pro nadbytek jídla to nešlo. Masa byla jen rybí a slepičí, salátů na výběr habaděj, zelenina šťavnatá a voňavá, dortů na výběr přehršle. Takový sortiment večeří byl i ve všech pozdějších hotelech. Vždy s přebytkem přílohové zeleniny. Druhý den ráno v 6 hodin jsem pak musel vše osobní zase zapakovat a odevzdat hotelovou kartu. Snídaně byla v 7 hodin. Opět bohatý bufet, bez obsluhy číšníků, ti jenom odnášeli nádobí. Všechno jídlo jsme si museli přinést sami. Bylo to moc hrozného běhání, pletli jsme se jeden druhému pod nohy. Inu, obsluhující číšník, to byl kdysi vynález Starého světa! Číšník snadno nalezl a přinesl vše, co si jen host objednal! Tak bylo stravování, vypakovávání a zapakovávání skoro každý další den zájezdu. Musel jsem to vše udělat sám, neměl jsem s sebou přeci komorníka ani manželku! 6

Východní Turecko už není tak dokonalé. Panuje tam prý ještě středověk. Nevede tam elektrický proud a používají jenom latríny! ZÁŽITKY A POSTŘEHY Alkoholu se Turci tolik nebrání, tolik moc to zase asi muslimové nejsou! Alkohol se dá sehnat v marketech i hotelích, za €, poměrně levně. Piva je ale jenom pinta, řídkého a slabého. Vína tu raději nezkoušet, jsou to drahé a zkvašené slivky! Kořalkou je jejich rakije, s tou balkánskou ale nemá nic společného. Je destilována z bílého vína s příchutí anýzu. Litr 40 % přijde asi na 18 €. V zemi je mnoho tunelů a úplně nových silnic vysekaných v kamenitých kopcích. Také se na nich platí mýtné, ale levné. Šetří se tu elektrickým proudem. O půlnoci vše zhasne (silniční osvětlení, reklamy, reflektory na hotel i některé ulice). I když je tam elektřina zadarmo! V noci se přeci má spát a ne ponocovat! PRACOVNÍ OBORY Metař je tu obvyklým a důstojným povoláním. Ten zametá drobky i během jídla, umetá hotelovou halu, chodníky. Má tak jistou a nějak to placenou práci. Nosič kufrů je tu také jisté povolání. Před jedním hotelem jsme si na naše zavazadla museli křídou napsat číslo svého pokoje, prý nám je později nosič přinese. Zapomněl na ně, a tak jsme si je po hodině marného čekání raději donesli sami! REŽIM NAŠEHO DNE V 8 ráno byl skoro každý den odjezd autobusu. Absolvovali jsme několik památek denně. Pauzy, jen krátké, na záchod a pokouřeníčko. Večer jsme dojížděli v 18 hodin, rychle vykoupat a v 19 na večeři. HOTELY Hotely měly pokojové trezory, ledničky však málo, umístěné prý jen v některých pokojových skříních. BYDLENÍ TURKŮ Tamní domy jsou dokonalé. Na střechách mají solární panely, tak je elektřina zadarmo. Také voda v sudech na střeše se ohřívá sluncem zadarmo. Tak toho tolik moc obyvatelé od státu vlastně ani nepotřebují!? MOTORISMUS Je to tu luxus. Benzín je za 50 korun za litr, automobil 2x dražší než v Evropské unii. Běžně se křižovatka projíždí na červenou. Pro zjednodušení svícení červené na semaforu někde běží zbývající to sekundy, to aby zelená barva snad někoho předčasně nezaskočila, nepřipraveného. JAZYK Naučil jsem se tu jenom dvě slova. Iyi = dobře a dur = stop. Jinak je to nepochopitelná a ničemu nepříbuzná řeč. Přesto prý oslovit Turka jeho řečí ho to velmi potěší. 7

ZEMĚDĚLSTVÍ Zemědělci tu bydlí ve věžových domech (ne panelácích). Za nimi mají zaparkované traktory a vleky. Občas si zajedou na pole trochu si zapracovat. Stejně to tu roste všechno samo. Slizně jsou tu 2x ročně. Po prvních žních už je v květnu. Pak zasadí na stejná pole bavlnu a chvilku ji zalévají. Když dozalévají, už sklízí. Musí ji trhat ručně v pevných oblecích, poškrábali by se. Tak žírné je Turecko. Jsou tu desetitisíce skleníků. Pěstují se v nich rajčata, okurky a jiná zelenina. Kryty jsou umělohmotnou folií a v zimě, vytápěné teplem gejzírů. Vše je na jihu zadarmo. Čerstvé vitamíny jsou tam tak i v lednu. Zálivku obstarávají zavlažovací kanály. Každý si vodu může levně koupit, jeden zavlažovací den v týdnu. Tak se jí dostane na všechny. Když vláda rozhodne zbořit sedlákovi starý dům, štědře se mu odvděčí. Na jeho pozemku postaví dům věžový - cihlový. Dá mu v něm doživotně několik bytů, pro něj i k pronajímání. Tak se z chuďasa stane milionář! O třetí sklizeň už Turci hamižně neusilují. POLITIKA Na význam prezidenta Atatürka panují dva názory. Turečtí Turci ho v Turecku zbožňuji a náležitě oslavují. Němečtí Turci považují jeho osobu za kult osobnosti (jako Stalina). Nemohu posoudit? Přesto se mu tehdy, mezi válkami (od 1923), podařilo oddělit stát od církve (turečtí muslimové si po jeho vládě musí platit mešitu ze svých peněz, čím víc má vesnice peněz, tím víc má jejich mešita věží)! V Československu ani České republice se odluka státu od církve nezdařila ani ve 3. tisíciletí! BESEDY V AUTOBUSU Na mluvení v jedoucím autobusu jsme měli 10 hodin denně. Hovořilo se o všem možném, nejen o Turecku. Třeba, Češi si prý umí nasazovat v Evropské unii přemrštěné ceny! Dvojnásobné za jídlo a oděvy! Němci nám vzkazují, že do České republiky budou posílat autobusy pro naše nakupující občany, aby si je odvezli na nákupy do levného Německa! Situace v předražování u nás prý bude trvat tak dlouho, dokud si to my Češi necháme od drzých obchodníků líbit! Ale s těmihle našimi venkovanskými a úplatnými vladaři…co asi zmůžeme? V autobusu jsem si oblíbil vedle mne sedící manželský pár. On byl pilot ve výslužbě, ona bývalá úřednice. Měli jsme jeden společný zájem a ten nás pevně stmelil. Zájezd byl bez obědů a tak jsme u snídaně kradli vařená vejce. Ty jsme pak v poledne, za jízdy a s libostí jedli. Při tom jsme se na sebe labužnicky a chápavě usmívali. Ostatní si toho všimli. Vejce ale byla „makačkou na bednu“! Jedna byla uvařená jen tři minuty – na hniličku a nedovařená, druhá vařená pět minut, tvrdá. Než jsme se v kradení propracovali k dokonalosti, došlo u „Pilota“ k vážné nehodě. Nastrkal si ta tříminutová do kapes bílých kalhot a v autobusu usedl, nic netuše. Po chvíli mu začal žloutek kapat z kapes. Měl rozkrok žlutý! Smála se mu i manželka. Nemohl to pochopit! Mě se nic podobného nestalo. V kapsách jsem měl vejce ta dobře uvařená, pětiminutová. Jen jsem je měl vždycky tlakem sedících kalhot na tělo už oloupaná. Tak jsem na zastávce 8

vytahoval vnitřek kapes a drolil ty skořápky na turecký chodník. Byli jsme ostatním pro smích. Ve skutečnosti oni byli ti hladovějící, my přejedení vejci a zadarmo! CÍRKEV ŘECKO – KATOLICKÁ A PRAVOSLAVNÁ Bazilika sv. Mikuláše je tam symbolem východního křesťanství. Po mnoha zemětřeseních je už hodně poškozená, uměle ale dokonale dostavěna. Je tam socha nebožtíka Mikuláše, ta se ale nesmí fotit. Blesky, hlavně ruských turistů šlehaly jeden po druhém! Ani na mě se nedostalo focení, neprotlačil jsem se k nebožtíkovi přes ruské pravoslavné davy. Jeho ostatky tam stejně už dávno nejsou! Všichni všechno už dávno ukradli (ale nebyli to Češi). Mikuláš se proslavil tím, že chudým dětem prý rozdával dárky. Tak se stal svatým! MYRA Ve svislých skalách nad vodou, jsou vytesány hrobky teď už neznámých antických králů. Je na ně velkolepý výhled. Těla už tam dávno nejsou. V Myře se vzpomínalo na nedávné letní vedro. Bylo tam v létě 62 ˚C! Prý tehdy nebylo možné vyjít v botách z klimatizovaného hotelu. Podrážky se žárem vozovky roztékaly! KRAJINA Krajina. Na vrcholcích mnohatisícových hor jsou vystavěny protipožární kamenné hlásky. V nich je nepřetržitě stráž s dalekohledem a mobilním telefonem – mobilní telefonní síť funguje turecky, tedy naprosto dokonale! Po zpozorování ohně hlásný přivolá požární helikoptéru a ta vodou ze zavěšené nádoby požár nakonec uhasí. Menší požáry se tam nehasí. Častým požárům se Turci brání i širokými průklesty v lesní horské vegetaci. Ke vzniku ohně stačí v tamním suchu a žáru i z auta odhozený nedopalek cigarety! BOHATSTVÍ Nerostné bohatství má země nekonečné. Stačí třeba jen nakopat horský mramor; neubude ho. Hor mají bezpočet, na některé ještě asi nikdy nevstoupila lidská noha! Mramor od nich třeba nakupuje Itálie a vydává a prodává ho dráže, s názvem italský mramor! PŘÍSTAVY Pronájmy tureckých plachetnicových přístavů jsou pro zemi lukrativní. Nájmy za kotvení jsou v západnějších oblastech Středozemí neobyčejně drahé. V Turecku ale ne tolik. Tak si tu dlouhodobě Francouzi, Nizozemci a Britové kotví zde a levně. OBYVATELSTVO Lidnatost země je prý 100 000 milionů Turků. 30 000 milionů je prý emigrovaných ve Starém i Novém světě a mluvících anglosaskými i jinými jazyky (rusky, čínsky, indickými dialekty). Snažil jsem se nějaké Turky v Turecku dokonce uvidět. Na chodnících ve městech se jich skutečně pár procházelo. Kde jsou ty miliony nevím, snad posedávají v bytech nebo zda vůbec neexistují!? CIZINCI 9

Pronájem a koupě domů je tu možná i pro cizince. Jsou tu vítáni. Měsíční nájemné tu činí 200 – 800 €. Koupě domu přijde na miliony €. Teplá voda a elektřina jsou už ale zadarmo. Kupují a pronajímají si je hlavně bohatí Francouzi, Nizozemci, Britové a Američané. PŘISTĚHOVALCI I československé a české ženy se sem už dříve provdaly za bohaté Turky. Byly to především Moravanky a Slovenky. Při setkání s námi, rodilými Čechy se tvářily poměrně spokojeně. Toužily tu a teď jen po českých tatrankách a české čokoládě. Dali jsme jim je. Jejich turečtí manželé jsou žárliví na všechny muže. Nechtějí je pouštět samotné z domu. Až po několika dětech si mohou samy, jen na chvilku a s dětmi z domu vyjít. TURISTÉ Turisté zde byli v té posezónní době hlavně Češi, Rusové a Japonci. Rusy tvořili hlavně bohatí a už propuštění zaměstnanci KGB (jak to vše a bez újmy přežili, cara, Hitlera, Stalina)? Japonci byli smíšeného věku, všichni ale velmi zakrslí a s obrovskými kufry. Japončíci byli velmi draví, cpali se dopředu a bez ohledu na civilizační návyky bělochů! V hotelových frontách na jídlo se jedna japončice cpala na mé tělo s talířem kečupu tak blízko, že mi na bílém tričku udělala červenou skvrnu. Nakopal jsem ji do nohy a vynadal jí krav žlutých! Vůbec jí to nevadilo! Asi je zvyklá ještě na horší, bití od manžela!? Od téhle chvíle už nemám soucit pro žlutou rasu – prý už civilizovanou!? DOPRAVA Na silnicích je tam minimální provoz. Jedno auto projede asi po pěti minutách, přesto tu jsou strašlivé dopravní nehody. Viděli jsme denně aspoň dvě. NÁKUPY Poslední naše dny byly věnovány nákupům. Ve světové krizi, nechudí to čeští turisté opět nevěděli kam s přebytečnými penězi. Nakupovali zlaté šperky za 20 000 € a koberce v hodnotě 5 000 €. Ještě jim, také i našim penzistům dost zbylo. Koberce je možné převézt do České republiky neobyčejně snadno. Turecká vláda tenhle obchod dotuje. V krámě se jen zaplatí malá záloha a zákazník si napíše českou adresu. Tím jsou veškeré starosti s přepravou skončeny. Letadlo koberec odveze do Frankfurtu a kurýrní služba ho dopraví až před jeho byt. Šperky se převáží v dopravním prostoru letadla, nikdo se neodváží cestující dotazem „co pašují“ obtěžovat! TRŽIŠTĚ Smlouval jsem na trhu. Chtěl jsem si koupit hnědý kožený pásek. Cenu mi obchodník navrhoval 15 €. Bylo to na mě moc. Navrhl jsem 5 €. Trhovec moc křičel, že je to málo! Hned mě objal a pásek mi vyzkoušel a pochválil mi ho. Teprve pak začalo hádavé smlouvání. Chtěl jsem nakonec zaplatit jen 7 €. Podal jsem mu bankovku 10 €. Vrátil mi 4 Nové turecké liry. Ty jsem ale nechtěl, co s nimi? Ať prý si je ve vedlejším krámě vyměním. To jsem zase nechtěl já. On, s hnusem to tam vyměnil, ale dal mi o jedno € méně. Další hádání už nemělo cenu. Spokojil jsem se nakonec s cenou 7 €. Oba jsme z takového obchodu byli zhnuseni!

10

Další obchod jsem uzavíral i v jiném městě. Chtěl jsem pásek černý a černou peněženku. Spočítal mi to na 78 € a přinesl mi čaj. Byl to nesmysl za cenu kůže chcíplých a jím sežraných ovcí! Štěkali jsme se dlouho, za pití toho dobrého čaje. Nakonec jsem oba kožené výrobky usmlouval na 30. I tak to bylo moc! ÚTRAPY S CESTOVÁNÍM Pakování a rozpakovávání bylo nekonečné. Téměř každý večer jsem musel vypakovat ložní prádlo a to ranní si připravit + vše na hygienu. Totéž ráno v 6 hodin - znovu zapakoval. Pak v 7 ráno jsem musel už snídat. K tomu všemu neopominout odjezd autobusu, jinak bych byl v téhle zemi úplně ztracen! Pojíždění autobusu bylo do 18. hodiny, pak rychle nástup na večeři. Nic jsem nesměl poztrácet, všechny věci v mé tašce měly svůj přesný účel. Třeba ztráta budících hodinek (německy kokrhajících) by byla prakticky nenahraditelná. Jiné by se asi daly koupit, ale tam kde? Stavěli jsme jen u památek a záchodů! EDUKACE Je tu povinná základní školní a bezplatná docházka. Aby nebyly vidět rozdíly mezi chudými a bohatými dětmi, nosí žáci každé jednotlivé školy její vlastní uniformu. Tak jsou sociální rozdíly dětí různě bohatých rodičů nezřejmé. Vyšší školy už jsou placené. PRÁCE Pracovitost. Nikde jsem za tu dobu pobytu neviděl Turka fyzicky náročněji pracovat! Přesto tu bylo vše hotové. Večer třeba svítila všechna pouliční světla. Přes den ale nikdo žárovky nevyměňoval. To v České republice mechanizované čety vyměňují žárovky skoro denně a stejně jich moc nesvítí! Každá škvírka na vozovce či chodníku byla už dávno označena červeným praporkem. OZBROJENÉ SLOŽKY Vojsko a policie. Pro mladého muže je tam ctí nastoupit na základní půlroční vojenskou službu. Dostane uniformu a nějaký to samopalek. Viděl jsem tu celkem asi 20 tureckých vojáků (také armády NATO). Po jeho návratu z vojenské služby se o něj sňatkuchtivé turkyně perou! Policistkou tu může být i žena. Pistolku sice má ale k udržení pořádku používá jen píšťalku! Je to stejně účinné! Stejně by se s cizinci si v hádce nedomluvila. HOTEL A KUFRY V jednom provinčním hotelu vznikl neřešitelný problém. Jak dopravit naše zavazadla do našich pokojů. Recepční vymyslel použít školní křídu na popis čísla pokoje na náš kufr. Udělali jsme to a v pokoji na něj dlouho a marně čekali. Dva hoteloví číšníci na ně asi zapomněli. Stejně by je vynášeli jediným výtahem až do půlnoci. Nakonec jsme si je přinesli sami. Takoví chcípáci, abychom neunesli ani vlastní kufr jsme přeci nebyli! Vodovodní voda byla všude jen měkká. Špatně splachovala namydlené ruce. Pil jsem ji jen ve směsi s kořalkou - rakijí. Takto mě nakonec neinfikovala.

11

Hotel Sürmeli neměl klasický vchod. Jen automobilový a autobusový vjezd. Obešel jsem ho dokola a skutečně jiný vchod do něj jsem nenašel. Tak jsem se musel smířit s jen tím motoristickým. Barman se nás snažil zabavit evropsky. Roztočil prázdnou láhev a vyhazoval ji nad sebe a prohazoval si jí mezi nohama. Podobné to dělal i s lapáním kostek ledu do sklenice. Dost dlouho se mu to dařilo, nakonec obojí popadalo do dřezu. Ptali jsme se na jeho měsíční plat? Vydělává 300 – 450 €. Hospody jsou vybaveny „přižebrávacím“ boxem pro číšníky, s německým nápisem „Tringel“. HOTELY Hotely nemají v pokojích centrální lustr, jen ty postranní. Turečtí číšníci neradi vidí námi kradení snídaňového jídla pro naše pozdější obědvání zadarmo. Může z toho být strašlivá hádka v turečtině. Kradli jsme ale skoro všichni vejce a strkali si je nenápadně do kapes. Klimatizace tu funguje jen se zastrčenou klíčovou kartou, ve speciální pokojové schránce. Jinak, po odchodu a vyjmutí karty ze schránky se vše samo vypne. Kořalka. Uvědomil jsem si, že stejně jako v balkánských zemích mi tu z pochybné hygieny může jít o život (či jen o potupnou a posmívanou střevní událost)! Nechtěl jsem to zažít. Tablet pro prevenci těchto potup jsem měl dost, přírodní kořalka byla ale méně škodlivá! V marketech se dá poměrně levně koupit 40%ní rakija. V hotelech je to ale složitěji. Zašel jsem k hotelovému prodavači suvenýrů a koupil si za jedno € turecké skleněné modrobílé oko, také symbol Turecka (přináší dobro a odhání zlé duchy i po rozbití). Pak jsem mu řekl, že chci ještě alkohol. On že ho nemá. Objal mě přátelsky kolem ramen a vedl k sousednímu prodavači. Objetí skončilo a s tím novým jsme zůstali sami. Zadíval se mi do očí, dal si ukazovák na ústa a řekl mezinárodní „pšt“. Pak vstal a odklopil sedadlo pod ním. Pod tím byla v křesle baterie lahví kořalek. Jednu mi podal, za nízkou cenu. Vzal jsem ji a on ji zabalil do neprůhledného sáčku. Poplácal mě chápavě po rameni a s tím jsme se rozešli. Po chvíli jsem ji na pokoji ochutnal, vodovodní vodou zředěnou. Pohled z terasy na svítící noční město a jistota ze ztužování mých střev po pochybném jídle, mi dodávalo jistotu na další bezproblémové dny zájezdu. Docucával jsem tuhle láhev, po večerech, až do konce zájezdu. K večeři jsme si mohli dát i slepice či ryby grilované. Musela se ale na ně vystát dlouhá fronta. Grilovací plameny šlehaly na všechny strany, i na mě. Ošlehaly mi chlupy na rukách. Nakonec jsem se jídla dočkal, celkem s jen málo popáleninami! Jeden večer bylo jídlo neobyčejně obtížné. Nejdříve jsem si přinesl na stůl horkou hrachovou polévku. Postavil ji k vychladnutí a odešel si pro maso. Po návratu už byla číšníkem odnesena a má židle někým obsazena. Tak jsem se pustil do jídla na jiné židli. Okolí se mi smálo. Oželel jsem tu polévku. Pak jsem si šel pro pět dortů, jako moučník. Opět byla židle obsazena někým jiným. Usedl jsem na

12

třetí židli. Tam jsem se teprve dosyta „doládoval“. Melouny jsem raději nepokládal na talíř, jedl jsem je přímo rukama ze servírovacího pultu. Jednou jsem si večer v pokoji pustil tureckou muslimskou televizi. Na programu Hustler zrovna dávali porno. Díval jsem se až do půlnoci, v něm dal každý každému! Tureckým výkřikům lásky jsem ale rozuměl, ty jsou přeci mezinárodní! Pochopil jsem tak hluboký děj i složitý obsah uměleckého díla! Nechal jsem si jednou stát nalitou skleničku kořalky až do rána na stole pokoje. Přišla pak, v mé nepřítomnosti pokojská a vypila mi ji až do dna. Byla to velká muslimka! Pak objem dolila vodovodní vodou. Málem to byla po mém napití má smrt! Po večerech jsem se spolupoutníky v hospodách nevysedával. Nebylo o čem mluvit ani jejich tváře nebyly zajímavé či duchaplné. Nápoje byly předražené a nedobré, zkažené. Jídlo. Z přebytků zelenin v něm jsme zapáchali nelibým to potem. ZEMĚDĚLSTVÍ Je to tu oblíbená obživa i včetně včelařství. Včelky tu opravdu nehladoví, déšť a chlad tu skoro nepoznají. Země je v potravinové produkci samozásobitelná a ještě jí zbude na vývoz! HŘBITOV Hřbitov tu má každá obec. Pohřbívá se těla jen v bílé látce, týž den či příští den po smrti, po krátkém obřadu v mešitě. Tělo nebožtíka odnáší příbuzní a musí směřovat hlavou k Mekce. Někde je polovina hřbitova upravena na dětské fotbalové hřiště. Nikomu to ale nevadí. Děti i nebožtíci se dobře snáší, nikdo si nestěžuje! Kolik bude dílů hřbitova a kolik zbude na fotbalové kluky tu skutečně řídí neviditelná ruka trhu! Kterých je to více, nebožtíků či fotbalistů? (na rozdíl od Čechů). POLITIKA Politická snášenlivost mezi Turky a zde žijícími Řeky je výborná. Kdo je proti sobě poštvává jsou jenom politici. Poměrně nedávno si Turecko a Řecko klidně vyměnilo desítky milionů občanů, v opačně bydlících obou zemích. MYRA Bažinná policie. Jeli jsme motorovou lodí na oběd v krevetí pláži. Sympatický turecký lodní kapitán šířil báječnou náladu a pozpěvoval si. Jednou rukou točil kormidlem, druhou nám (křesťanským psům) naléval rakiji. Nakonec pustil ke kormidelnímu kolu i naši ženskou. Pak se ujal řízení sám. Panovala tu báječná nálada. Nastaly pak už jen kruté chvíle. Ozvalo se výhružné houkání „Bažinné policie“. Musel ihned zastavit! K naší lodi byl přivázán policejní člun a na palubu vyskočili dva turečtí policisté. Začali přepočítávat naše sedící „tlustoprdky“. Bylo jich o jednu více než měl kapitán napsáno na zátěžové tabuli lodě. Musel hned zaplatit tučnou pokutu. Policisté s úsměvem a pozdravem vystoupili, a mračil se už jen „mořský vlk“!

13

Na krevetovou pláž dorazil negr s bělošskou konkubínou. Svlékl se a pomazal si černou kůži bílým opalovacím krémem. Asi se bál opálení, do černa! To by se milence ale později možná přestal líbit?! AUTOBUS Mohutné praskání v uších jsem zažil hlavně v Turecku. Vyrovnávaly se tak přetlaky v mé hlavě, způsobené stoupáním a klesáním autobusu v hornaté krajině Turecka. Pomáhal jsem si zýváním. Hned to praskání přestalo. Na bílých kalhotách jsem měl mnoho barevných skvrn od jídel a nápojů. Modré čárky byly od kuličkové tužky, kterou jsem si psal poznámky z téhle cesty. Červené skvrny byly od šťávy z granátových jablek. Zelené fleky byly od okurek. Smáli se mi. V našem autobusu Mercedes byla klimatizace až moc dokonalá. Chladila natolik, že jsem dostal ischias (v subtropech)! Toho jsem se zbavil až později, v Čechách. Průvodci našeho autobusu byli dva. Jeden byl německý Turek, prý „znalec antiky a současného Turecka“, hovořil jen turecky a německy. Pletl se jako muslim zvláště v křestanství. Jmenoval se Nasser. Viktor byl československý emigrant, znalec němčiny, turečtiny a češtiny, druhý náš průvodce. Neměli se rádi, způsoboval to jen ten Nasser. Z autobusu Nasser vybíhal rychle, jako pominutý, za ním dobíhal náš Viktor, pak běželi turisté z předních sedadel, ti ze zadních ale až později. Já jako poslední. Sotva jsem v davu různých turistů našel naši skupinu. Všichni už byli v objektu, název objektu a výklad už dávno běžel. Vstupenky už byly rozdané. Já jsem dobíhal za nimi, musel jsem podlézat turniket, jako školák (je mi 64 let). Pak jsem chvilku fotografoval a zase mi všichni utekli. Tak tomu bylo po celý zájezd! Jak se vůbec jmenovalo shlédnuté místo mi často uniklo! Viktor neměl na ruce náramkové hodinky a tak si pletl hodiny i minuty. Mátl nás, ty majitele hodinek. V autobusu jsme si ráno ukazovali jídlo, které jsme si u snídaně ukradli na skromný to autobusový oběd. Silnice jsou vysekané v kamení hor. Každý rok jsou tu nové a další. Na jejich okrajích jsou kolmé skály. Kusy kamení padají dolů na vozovku. Asfaltový povrch je ale úplně rovný. Prodavač automap by se tu asi dobře uživil! Každý rok by mohl prodávat skutečně aktuální mapy tamní nové silniční sítě. Ne jako u nás, ty zastaralé dotisky, za drahé a neaktuální ceny! KRAJINA Elektrický proud je tam veden obrovskými sloupy přes vrcholy hor. ŽELEZNICE Celé Turecko má jenom dvě jednokolejné trati. Ty jim ale vystavěli prusští Němci! Hitler chtěl dobýt sovětské Baku s ropou přes Turecko. Rozmluvili mu to. Něž prý by jeho těžká válečná technika projela tureckými horami, bylo by už dávno po válce! PSI 14

Jsou ve světě islámu nepopulární. Prý zradili Mohameda svým štěkáním. U restaurací je však Turci pěstují v mnoha kusech. Krmili jsme je po kapsách schovanými zbytky restauračních jídel. Byli ale zmlsaní a přejedení. Nabídl jsem jednomu koláč, vzal ho do tlamy, požmoulal ho a nakonec vyplivl. ZEMĚDĚLSTÍ Lesy jsou státní a dřevo se ani moc netěží. Nešmelí se s ním cizákům! Pole jsou soukromých zemědělců. Ti bydlí ve věžových domech a prý na pole chodí i pracovat. Nikoho jsem tu ale pracovat neviděl! MZDY Minimální plat je v Turecku 230 €, nájemné činí asi 200 €. Tolik na vesnicích k životu stačí. Ve městech je měsíčně nájemné kolem 500 € i více. Lékař si vydělá za měsíc 800 €. Tkadlena vydělává měsíčně 300 €, musí ale na koberci utkat za tu dobu celé 2 centimetry délky koberce. Jinak by nesplnila plán a pobrala by méně! Je to namáhavá práce s bavlnou vlnou a hedvábím, a tak musí bavlněná tkadlena každou pracovní hodinu 15 minut odpočívat. Tkadlena hedvábných koberců musí během hodiny odpočívat ještě více. Tkaní je namáhavé na oči i ruce! Do tkalcovských dílen tkadleny denně sváží autobusy, tam i zpět. Naše turistky je litovaly, ony prý by to tkaní nedokázaly! Uzly na kobercích se tam váží gordickým uzlem. DOPRAVA Mimo města je svérázná. U silnice ve škarpě třeba leží mrtvá kráva, autem sražená. Bizarní povozy vesničanů táhnou zastaralé traktory, neznámých značek. Jindy jen kravský potah. I turecký řidič autobusu ho moc řídit neumí, natož dozadu. Stál jsem jednou na parkovišti a pozoroval couvající autobus. Nacouval do urostlého kaštanu a vyvrátil ho. Jiní Turci na něj moc křičeli a tak on nakonec couvat přestal. Vlastně se tak nic hrozného nestalo. Viděli jsme denně z autobusu dvě těžké autonehody. Jak k nim mohlo dojít na poloprázdných silnicích bylo pro nás nepochopitelné. Potkávali jsme jedno auto v protisměru za 5 – 10 minut! Jinak byl klid. VÝLET Výlet, prý s obžerstvím a mohutnou pitkou, na tureckou vesnici se nám nějak nevydařil. K jídlu byla jedna placka se slepicí a k zapití byl hlt krabicového vína. ÚRAZY Úrazy byly v našem autobusu se 34 turisty jenom dva. První upadla žena cestou z hospodského záchodu. Rozsekla si kůži na koleně a hodně krvácela. Turecký hospodský byl přeochotný a hned ji osobně svým vozem odvezl do nemocnice. Turecký lékař ji kůži zašil, obvázal a hospodský nám ji zafačovanou přivezl zpět, na stejnou památku. Ani moc ten den nenaříkala.

15

Druhý úraz se stal na slizských sintrech v Pamukkale. Po bílém vápenci se muselo chodit bosky. Jedna obézní žena uklouzla a padla na všechny čtyři. Neměla sil ke vstávání. Museli přiběhnout čtyři statní čeští muži a ti jí teprve pomohli do svislé polohy. Dál už ven šlapala sama. VÝCHODNÍ KŘESŤANSTVÍ U baziliky sv. Jana byl zrovna „jarmark“. Turek si chtěl s námi zakšeftovat, ale neuměl to říci česky. Musel jsem ho to naučit česky: „Pojďte sem honem!“ Stejně, ani na české volání nikdo z našich nepřišel, koupit jeho nepotřebné krámy. V bazilice zrovna začínal černý obchod. Velmi otrhaný Turek chtěl draze prodat turistovi antickou minci. Ta byla méně otrhaná než jeho oblek. Jednání bylo dlouhé, nesledoval jsem ho do konce. Dal jsem přednost památce, v níž vypouštěli do ovzduší voňavku; tak prý voní tamní ostatky sv. Jana. (jeho tělo bylo už dávno ukradeno ne Čechy). WC TURECKÁ Polní WC byly u silnic. Probíhaly tu neuvěřitelné věci. Turecké záchody jsou zdarma, už jsou evropské, porcelánové (dokonce i s otočnou PVC folií na prkénku). K umyvadlu jednou přišli dva Turci, starý a mladý. Starší si nenuceně vyrval zubní protézu z úst a důkladně si ji pod tekoucí vodou promnul. Pak ji znovu nasadil. Mladší neměl ještě vyndavací zuby a tak si jenom, pro ranní zubní hygienu radostně a z plných sil uplivl. Pak odešli, jako by se vůbec nic nedělo. Turecké záchody mají dokonalejší hydrotechniku splachování než ty evropské. Voda teče z celého okruhu porcelánu. Mají tak větší splachovací záběr! PRACOVÁNÍ Turecké žárovky v Turecku vyráběné jsou vyráběny na svícení, ne na nesmyslné a nekontrolované kšeftování se zmetky, jako je tomu v nás Evropě. KRADENÍ Krádež proti výrazu okrádání. Jsou to tam dva různé výrazy. Ukrást jeden citron z pole je trestuhodná krádež, na zabití bílého zloděje! Okrádání na tržišti je ale společenská událost. Obě stany to berou na vědomí, že se vzájemně obelžou a okradou. Patří to ke slušnosti obchodování!? Platí to přeci i tady na severu. Každý obchod je přeci malý zločin! EDUCATION Učí se tu z cizích jazyků hlavně němčina, francouzština, ruština i nakonec angličtina. Každý trhovec alespoň tolik jazyků umí. ŽEBROTA Ta pouliční je tu menší než v České republice. PROFESE Běžná je tu profese ruční metař, hotelový, pouliční, památkářský. Je vybaven jen koštětem a hranatou lopatou. HOSPODÁŘSTVÍ Kopáním, třeba jen mramoru se Turci uživí ještě nejméně 1 000 let! 16

PŘÍRODA Krajina. Všude poletovaly mohutné turecké sršně. Nebyly však tak hladové a útočné jako v Evropě. MĚSTA Chodníky. Mají tam nízké výstupky. Snadno se o ně klopýtne a padne. I já jsem tam několikrát zakopl. Turecké ženy se mi vůbec nelíbily. Ty staré a tlusté byly zahaleny právem. Mladé „krasavice“ byly sice odkryté, ale také tlusté, nevzhledné a zakrslé. Také skoro asi měly být asi zahalené, svět by o nic nepřišel! Dráždidla tu pro mne nebyla žádná. MATEŘSTVÍ Mateřská dovolená tu trvá půl roku. Pak se matky zaměstnavatel dopisem zeptá, zda chce ještě u něj pracovat dále? V tureckém domě je moc obyvatel a ti se jí o dítě postarají. Ona tak může chodit do práce dál a bezstarostně. HEDVÁBNÁ STEZKA - ASIE - EVROPA - AFRIKA Dávnou a slavnou Hedvábnou stezku jsme tam překročili jen jednou. Také jsme viděli ještě dnes prošlapané a používané pradávné pěší stezky vedoucí z Řecka do Asie. PRAVĚK Památka ve skále, na pobyt člověka, je tu stará 40 000 let! Jsou tam prý ještě nějaké lidské stopy. Nebylo tam možné u ní zastavit i když je hned u silnice. BYDLENÍ Koberce se v Turecku věší na balkony. Slunečním svitem se jim tak vrací původní přírodní barvy. Škoda že u nás v Čechách je jenom taková tma! ZÁPADNÍ KŘESŤANSTVÍ Turkovo (Nasserovo) pojetí římskokatolického křesťanství bylo podivné. Balamutil nás, v Bibli o tom není ani zmínka! Prý v těchto končinách pečoval sv. Jan o stárnoucí pannu Marii. Ta se vdala za sv. Josefa jako 16iletá. Jemu, tesařovi bylo tehdy přes 30 let. Jejího syna Ježíše ukřižovali ve 33 letech. To už jí muselo být kolem 50i let. Jak asi tehdy překonala vzdálenost 2 000 km? Turek Naser tvrdil, že lodí z Judeji tam byla už za 5 dnů. Nic o tom já nevím, ani ostatní neznabozi zájezdu nevěděli nic o Mariině jízdě lodí z Judeje do Malé Asie. Bible o tom skutečně nepíše, snad je to popsáno někde jinde? Přesto prý papež toto místo už dvakrát vysvětil. TRŽIŠTĚ Čas pro nákupy mi na něm ubíhal bezmyšlenkovitě. Úplně jsem přestal myslet na odjezd našeho autobusu. Najednou bylo tržiště úplně prázdné. Ptal jsem se trhovkyně kde tu je parkoviště autobusů? Ukázala mi sice správně ale to bylo jiné! Ujala se mě, po výkřiku Viktor (našeho vedoucího) mladá zakrská turkyně. Chytla mě za ruku a odvedla k našemu autobusu. Ten už i beze mne, bezstarostně a bezmyšlenkovitě vyjížděl. Nakonec mi přibrzdil, já naskočil a vydali jsme se 17

k hotelu 100 kilometrů vzdáleného. Jinak bych do něj musel jet asi taxíkem, za strašlivé peníze. VÝSTAVBA Některé věžové domy tu nedávno sesypalo zemětřesení. Bylo jich přes 10. NÁVRAT DO PRAHY V noci, před odletem do Prahy byl rozlůčkový večírek až do půlnoci. Budíček k autobusu na letiště byl ve 3 hodiny ráno. Báli jsme se zaspání a tak nás budili telefonicky a v turečtině. V tu dobu už byla snídaně na stole. Před dlouhou cestou letadlem uvařili hrách a fazole. Autobus už před hotelem netrpělivě čekal. I turecké letadlo bylo na letišti přistaveno včas. Tentokrát přes mraky nebylo nic vidět. Letadlo se docela třepalo, vozík s nápoji a jídlem musel být přivázán, stejně jako letušky. Mě se při tom kolébání docela dobře spalo. Otřesy v letadle byly dvojí. Jednak to byly vzdušné turbulence, přírodou způsobené a jen pilotem ovladatelné. Druhé nám zavinil nepředvídavý turecký šéfkuchař tou hrachovou kaší! Neudrželi jsme dolní střevní svěrače a duněli jsme uvolněnými plyny jako o závod. Nikdo se už ani nestyděl! Letadlo se otřásalo i tímto obyčejným živlem. Turecký pilot byl ale chrabrý a se všemi otřesy si mistrovsky poradil. Po návratu do Prahy jsem byl v šoku. Nebylo tu 35 ˚C ale dopolední tma a ještě sněžilo. Nemohl jsem to pochopit, když včera jsem se ještě koupal v moři? ZÁVĚR Práce je tu a všude hotová a pečlivě dokončená. Třeba žárovky pouličního osvětlení všechny svítí! Nikdo ale s mechanizací nedře na jejich výměnách: Jsou prostě ty turecké, na svícení a ne na opravování zbytečnými řemeslníky. Nikdo však tu nepracuje a přesto je vše hotovo!? Měl by se od nich poučit Starý i Nový svět! Turecké hospodářství. Máme o něm jen velmi zkreslené představy. Měli bychom jimi promyšlené úspěchy jenom závidět. Turci (65% jich do EU nechce) přesto ale € rádi za nákupy berou. Asi, už za 5 – 10 let ukážou EU i USA jak se má správně a úspěšně hospodařit. Turek nemá a nezná propracovanou mezilidskou zlobu Evropanů a Američanů. Jen tak dál Turecko, brzo nám bílým ukážeš, jak se to správně a úspěšně hospodaří! My jsme už rychle zapomněli na Masarykův výrok: Nebát se a nekrást!

Miloš Nekvasil

18

19