Turecko hledá podporu

Jana Fischerová Starostka Havlíčkova Brodu o praktických významech členství v EU, o Radě Evropy i o ženách v politice

Evropanka, str. 5

Jan Potůček Mediální expert se věnuje chystanému zřízení evropského superregulátora pro telekomunikace

Média: str. 11

Zuzana Roithová INZERCE

Europoslankyně o omezení pesticidů

Publicistika: str. 12

číslo 11 / 2007

Nezávislý měsíčník založený 30. dubna 2004

ročník 4

Turecko hledá podporu

SLOVO

cena 15 Kč Téma měsíce: str. 8 a 9 Romové v Evropě Zvláště po vstupu Rumunska a Bulharska do EU zažívají mnohé středomořské státy EU velký nápor imigrantů a potýkají se s kriminalitou. Jak řeší soužití s Romy evropské země a české regiony se dozvíte na prostřední dvoustraně.

Jan Vojvodík, ředitel občanského sdružení SKP-Centrum Mnozí sociální pracovníci či politici u nás i v dalších evropských zemích si často kladou otázku, kudy vede pro Romy cesta z ghetta. Já osobně považuji slovo ghetto za silný výraz pro romskou problematiku ve vyloučených lokalitách, přesto je nesporné, že neviditelné bariéry mezi romskými komunitami a jejich většinovým okolím skutečně existují. Nemají-li být nepřekonatelné, je potřeba na jejich odstranění aktivně pracovat z obou stran. Cesta z ghetta tak pro Romy vede jediným směrem: přijmout své „romství“ jako jinakost, která nutně nemusí své nositele degradovat na hlučné projídače sociálních dávek; přestat stavět svou budoucnost na druhých a přijmout vlastní odpovědnost za osud své rodiny a svého etnika; namísto předčasné rezignace začít aktivně hledat cestu k symbiotickému, ne parazitárnímu vztahu k většinové společnosti. Nepochybuji o tom, že je to těžké a komplikované. Cesta Romů z ghetta se jistě neobejde bez masivní podpory zvenčí. Podpora se ovšem uvnitř ghetta nesmí projíst, musí se investovat – a její poskytovatel si to musí ohlídat.

Krátce po kritice Turecka ze strany EU za malé pokroky v oblasti lidských práv navštívil Českou republiku turecký premiér Recep Tayyip Erdogan. U premiéra Mirka Topolánka získal ujištění o jednoznačné podpoře vstupu Turecka do EU. V poslední době se značně posílila obchodní spolupráce obou zemí a na Karlově univerzitě se bude otevírat katedra turkologie. Erdogan jednal také s prezidentem Václavem Klausem, s českými podnikateli a na závěr návštěvy se zastavil v Pardubicích, kde po schůzce s primátorem Jaroslavem Demlem uctil památku tureckých vojáků, kteří během I. světové války zemřeli v pardubické polní nemocnici. foto: Miloš Spáčil

Češi a Romové: Zvětšuje se propast? PRAHA/ŠTRASBURK – Romové, na českém území jedna z nejstarších minorit. V historii byli vyháněni, za návrat do země jim byly uřezávány uši. Část české společnosti se s nimi však stále nesmířila. V republice se tak střetávají dva názorové protipóly, jedni kritizují a dávají od nich ruce pryč, druzí chtějí najít cestu. Zkušenost s Romy má prakticky celá Unie. A idylické vztahy tradičního obyvatelstva s menšinou tmavé pleti nejsou takřka nikde. Romové začínají pronikat do společenských elit. Jméno jim už dříve udělala zpěvačka Věra Bílá, vítězem jednoho z kol televizní soutěže Superstar se stal Vlasta Horváth. Stále větší oblibě se těší skupina Gipsy.cz. I přesto však zůstává velký blok mezi Čechy a Romy. Propast prohlubují i politici. Politolo-

gové se shodují, že nebýt vystěhování vsetínských Romů, o funkci předsedy KDU – ČSL a účasti ve vládě by si Jiří Čunek mohl nechat jen zdát. Využil xenofobních nálad. Sklidil za to úspěch. „Napětí mezi Čechy a Romy se od roku 1989 zvýšilo,“ řekl EN senátor Richard Falbr. „Vlá-

Ekonomika: str. 12 Co je Fair Trade? Jaká je historie spravedlivého obchodu, který pomáhá hlavně zemědělcům třetího světa a jak se začíná uplatňovat i České republice? Pokud chcete i vy pomoci, hledejte značku Fair Trade.

da Václava Klause odstranila povinnost odpracovat měsíčně určitý počet hodin, aby měli nárok na sociální dávky. To bylo špatně. Dalším důvodem prohlubující se krize je i to, že pracovní místa, která tradičně vykonávali Romové, dnes dělají Ukrajinci.“ (pokračování na straně 3)

Evropské horizonty Zdeňka Velíška

Co čeká Evropu v prosinci?

INZERCE

Ten, kdo je zvyklý vnímat slovo Evropa především jako prostor, na němž se rozkládá Evropská unie, má už jistě odpověď na jazyku: Slavnostní podpis lisabonské smlouvy. Ano, bude to, doufejme, jakési vyvrcholení procesu značně svízelných desetiměsíčních jednání o obsahu dokumentu, který EU tak nutně potřebuje, má-li mít nárok na respekt jak u vlád a národů mimo své hranice, tak u vlád a národů svých členských zemí. Nebude to ale ještě poslední etapa schvalování lisabonské smlouvy. Ta musí projít procesem ratifikace v národních parlamentech (předběžně ve 26 zemích) nebo v referendech (předběžně pouze v Irsku). Po jakési odpočinkové pauze, která následovala po červencovém dojednání textu nové smlouvy, už se zase ozývá – i když jen z úst jednotlivých politiků či frakcí a jen ve dvou, třech zemích - že i pro tento text je na místě referendum. Bez na-

pětí ratifikační proces nebude asi ani tentokrát. A přitom se už jedna za druhou hlásí události, které budou od Evropské unie vyžadovat rychlé, jasné a jednotné reakce. Především se 10. prosince nebo brzo po tomto datu nějak rozetne kosovský gordický uzel. Možná dramaticky. Do tohoto data se má dosáhnout dohody o osudu Kosova, nebo, jak pohrozili kosovští Albánci, vyhlásí Kosovo svou samostatnost bez ohledu na odpor Srbska podporovaného Ruskem. Srbsko a Rusko hrozí odvetou. Srbsko by mohlo odpovědět vyprovokováním kampaně za nezávislost republiky bosenských Srbů, která je součástí Bosny; Rusko by patrně splnilo svou hrozbu, že 12. prosince vyhlásí moratorium na dodržování smlouvy o konvenčních zbraních v Evropě. Putin se k tomu již dlouho odhodlává v souvislosti s americkým záměrem umístit prvky protiraketového obranného systému v Polsku a v Česku. Vyhlášení nezávislosti Kosova bez souhlasu Rady bezpečnosti (tedy bez ohledu na ruské právo veta) a pravděpodobné uznání nového státu Washingtonem a možná i většinou členů EU by mu k této „odvetě“ dalo další důvod. V té době už bude v Rusku i na mezinárodní scéně Putinova dlouhodobá pozice asi posílena výsledkem voleb do dumy (2. prosince), stále rostoucí cenou barelu ropy a možná i novým neklidem na Balkáně, který EU – pořád ještě nevyzbrojená potřebnými rozhodovacími mechanismy a neschopná rychle zaujímat jednotná zahraničněpolitická a bezpečnostní stanoviska - nebude umět uklidnit. V takovém případě by se pak o záležitostech především evropských opět asi rozhodovalo mezi Washingtonem a Moskvou.

Kultura: str. 14 Kniha o Wagnerovi V knihovně Národního divadla vychází poprvé český překlad autobiografie hudebního skladatele Richarda Wagnera. Zasloužila se o to muzikoložka Vlasta Reittererová.

2

ČESKÁ REPUBLIKA A EVROPSKÁ UNIE

EN č. 11 / 2007

Evropská komise ocenila český projekt Eurocentra informují Evropská územní spolupráce Jednou z hlavních idejí Evropské unie je, že státní hranice nesmějí být překážkou rovnoměrného rozvoje a spolupráce v Evropě. Z tohoto důvodu EU klade velký důraz na podporu spolupráce mezi příhraničními oblastmi, které jsou znevýhodněny izolací místních komunit od svých přirozených sousedů na druhé straně hranice a zároveň okrajovým postavením území v rámci svých vlastních státních hranic a politik. Nástrojem pro překonání těchto nevýhod je Evropská územní spolupráce. Evropská územní spolupráce (označovaná jako Cíl 3) se vyvinula z původní iniciativy Evropského společenství Interreg III (funkční v letech 2000–2006) a má několik podob: přeshraniční, nadnárodní a meziregionální programy a dva síťové: ESPON 2013 (Monitorovací síť pro evropské územní plánování) a INTERACT II (program pro výměnu zkušeností s přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spoluprací). Operační programy přeshraniční spolupráce se týkají vždy hraničních regionů NUTS III sousedících s regiony v jiném členském státě. Pro Českou republiku tak existuje operační program (OP) pro přeshraniční spolupráci s Polskem, Saskem, Bavorskem, Rakouskem a Slovenskem. Operační program Meziregionální spolupráce je společný pro všechny členské státy EU a také Norsko a Švýcarsko. Také síťové programy ESPON 2013 a INTERACT II jsou určeny pro všechny členy EU. Pro operační program Nadnárodní spolupráce je EU rozdělena do několika zón, přičemž Česká republika patří do zóny Střední Evropa a OP Nadnárodní spolupráce tak sdílíme s Rakouskem, Polskem, částí Německa, Maďarskem, Slovinskem, Slovenskem, částí Itálie a z nečlenských zemí s částí Ukrajiny. Pro operační programy přeshraniční a Nadnárodní spolupráce je pro Českou republiku z fondů EU vyčleněno 389 milionů € (cca 11 mld. Kč). V případě ostatních programů cíle Evropské územní spolupráce tvoří rozpočet programu příspěvky z fondů EU a zúčastněných států. Rozpočet programů je pro všechny členské země společný a nejsou zde určeny alokace fondů EU pro jednotlivé státy. Z fondů EU je pro OP Meziregionální spolupráce vyčleněno 321,3 milionu €, pro OP ESPON 2013 činí alokace z fondů 34 miliony € a pro OP INTERACT II 34 miliony €. V programovacím období 2007 – 2013 bude možné získat dotaci z Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF) ve výši až 85 % z celkových způsobilých výdajů. Příjemci na české straně mohou dostat také až 5 % z celkových způsobilých výdajů ze státního rozpočtu. Minimálně 10 % celkových výdajů musí být hrazeno z vlastních zdrojů příjemce. Nově musí všechny projekty, pro které se bude žádat o podporu z programu Cíle 3, splňovat princip vedoucího partnera, tzn. že partneři projektu (u programů přeshraniční spolupráce se musí na projektu podílet vždy nejméně 2 partneři, každý z opačné strany hranice) si zvolí svého vedoucího partnera, který bude zodpovědný za implementaci celého projektu včetně těch částí, které budou realizovat ostatní partneři. Další podmínkou pro získání dotace z programu Cíle 3 je splnění minimálně dvou z těchto čtyř kritérií: společná příprava projektu, společná realizace projektu, společné spolufinancování a společný personál. Projekt musí mít významný pozitivní dopad na území vymezené v jednotlivých operačních programech přeshraniční spolupráce. Příjemce podpory musí být vhodným žadatelem.

Zlatou hvězdu, tedy ocenění aktivní účasti a orientace na občany v projektech, které zprostředkovávají mezikulturní dialog mezi různými národy nebo zvyšují informovanost o tématech evropské integrace, obdržel projekt neziskových organizací CpKP střední Morava „Jak se stát aktivním evropským občanem“. Český projekt se tak umístil mezi deseti nejlepšími z celé Evropy. Prestižní ocenění mohli jeho zástupci převzít z rukou Jána Figeľa komisaře pro vzdělávání a kulturu. Předání cen proběhlo na Fóru Evropa pro občany 2007, které se 8. listopadu konalo v Bruselu. To svým tématem odkazovalo na rok 2008, který bude Evropským rokem mezikulturního dialogu. Oceněný projekt, na kterém se z velké části podíleli i sami žáci a studenti, si dal za úkol podpořit kritické myšlení a podnítit jejich zájem o problematiku Evropské unie. Zároveň také poskytoval podporu pro učitele občanské výchovy a společenských věd. Projekt „Jak se stát aktivním evropským občanem“ se skládal z několika částí, které se vzájemně doplňovaly. Základem projektu byl Manuál pro učitele, který kladl důraz na srozumitelnost a shrnoval tak základní otázky týkající se evropské integrace. V souvislosti s touto částí pak byl zorganizován workshop pro učitele společenských věd a občanské výchovy.

Studenti se podívali na zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku. Hlavní aktivitou projektu byla soutěž pro studentské týmy v projektech, týkajících se evropské problematiky. Z jedenatřiceti škol, které se zapojily do soutěže, jich projekt úspěšně dokončilo sedmnáct. K soutěži se vztahovala řada motivačních návštěv, při nichž proběhly ve školách besedy o EU a o vztahu studentů k ní. Témata studentských projektů byla rozmanitá a často se týkala konkrétního regionálního problému. Náplní většiny projektů pak bylo hledání možností, které nám EU dává k jejich řešení, případně zkoumání jak se s problematikou vypořádaly jiné evropské

státy. Sešla se tak řada zajímavých prací, zahrnujících různá témata od nebezpečí anorexie a bulimie (Mikulčická ZŠ), přes otázku vstupu Turecka do EU (gymnázium Valašské Meziříčí), až například po zkoumání vlivu vstupu do EU na zaměstnanost v regionu (krnovské gymnázium). Právě studenti gymnázia Krnov, společně se studenty střední školy pro tělesně postižené Gemini Brno, v soutěži zvítězili a za odměnu se mohli zúčastnit studijní cesty do Evropského parlamentu ve Štrasburku. Více informací o soutěži je možné nalézt na oficiálních stránkách soutěže

foto: archiv účastníků www.cpkp.cz/evropskyobcan. Na úspěšný projekt „Jak se stát aktivním evropským občanem“ v současnosti CpKP navazuje další aktivitou zaměřenou na vzdělávání mladých lidí ohledně EU, a to internetovým portálem dvorek. eu. Obsah tohoto interaktivního portálu totiž tvoří sami studenti a mohou tak velmi účinně rozvíjet svůj přehled o EU a kritické myšlení. Portál zároveň slouží k šíření informací o studentských projektech a co je nejdůležitější, ukazuje se, že práce mladých lidí na školních projektech zvyšuje jejich zájem o problematiku i mimo školu. Filip Appl

Rozvoj venkova probíhá bez kontroly Hospodaření EU za rok 2006 je opět nevyhovující, ale lepší než předtím Účetní dvůr v polovině listopadu představil výroční zprávu o hospodaření EU za rok 2006. Přijatelnou situaci konstatoval u zemědělské politiky. U většiny ostatních výdajů však stále podle účetního dvora dochází k nedostatkům v kontrole a tedy i k chybám ve výdajích. V praxi to znamená, že dvůr po třinácté v řadě záporně hodnotí převážnou část výdajů EU. I přes tento nelichotivý výsledek jde o zlepšení. Minulý rok se auditorům nelíbily dvě třetiny výdajů a před třemi lety více než devadesát procent. Letos nevyhovuje zhruba šedesát procent výdajů. Předseda Účetního dvora Hubert Weber uvedl, že v případě výdajů na zemědělskou politiku docházelo v roce 2006 k výrazně méně chybám, ale stále k nim dochází ve významném množství případů. Snížení chyb a podvo-

dů jde z velké části na vrub systému IACS. Jde o systém kontroly, který se stará například o identifikaci pozemků pomocí družicového systému GPS. Kontroluje se tak, jestli například zemědělec nepožádal o dotace na větší plochu, než skutečně vlastní. Například v Česku byly v polovině kontrol zjištěny nadhodnocené požadavky, než jaké odpovídaly výměře půdy. Stejně dopadlo Slovensko, Polsko je mezi novými

členy EU „poctivcem“, nadměrné požadavky byly zjištěny zhruba u desetiny kontrolovaných žádostí o dotace. Auditoři také považují za významný nedostatek to, že Komise nekontrolovala výdaje na rozvoj venkova. V těchto oblastech totiž přibyli noví příjemci unijních peněz, například golfová hřiště, jezdecké kluby a další vlastníci půdy, kteří se nikdy předtím nezabývali zemědělstvím. U strukturální politiky je situace horší, stejně jako v předchozích letech. Auditoři odhadli míru chyb na dvanáct procent všech vyplacených peněz. Jde o prohřešky jako nevyhlášení veřejné soutěže nebo podezřelé výdaje a neprůhledně stanovené náklady. Hlavní pro-

blém je podle Účetního dvora v kontrole, která je průměrná. Místopředseda Komise Siim Kallas uvedl, že jsou připraveni pozastavit prostředky tam, kde státní orgány neprovádějí dostatečnou kontrolu. „Nedávno jsme tak učinili u Spojeného království pozastavením částky 1,7 miliardy eur,“ podává Kallas jako důkaz. Pokud jde o samotné účetnictví, auditoři jej hodnotí jako pravdivé. V reakci na zprávu Účetního dvora přijala Komise dvouletý plán na zlepšení fungování systémů kontroly a zaplnění mezer mezi nimi. Bude se také snažit pokračovat v zavádění jednotného systému kontroly, který dvůr navrhl. Tomáš Fridrich

Do Kanady po deseti letech bez víz Představení programů Evropské územní spolupráce · OP přeshraniční spolupráce · OP Meziregionální spolupráce · OP Nadnárodní spolupráce · INTERACT II · ESPON 2013 V rámci OP Nadnárodní a Meziregionální spolupráce a OP ESPON 2013 a INTERACT II jsou podporovány neinvestiční projekty. Více informací o Evropské územní spolupráci získáte na stránkách www.strukturalni-fondy.cz a www.crr.cz.

PRAHA – Češi už při cestách do Kanady nemusí žádat o víza. Vyhráno však zatím nemají, kanadská vláda bude sledovat, zda se nezvýší počet žadatelů o azyl. Pokud by k tomu došlo, mohla by se vízová povinnost vrátit. Vedle Čechů Kanada uvolnila vztahy také s Lotyšskem, také tam už nemusejí ztrácet čas vyřizováním víz. Gesto severoamerické vlády potěšilo Franca Frattiniho, místopředsedu Evropské komise a komisaře pro

spravedlnost, svobodu a bezpečnost. „Tuto zprávu velmi vítám. Je dalším krokem na cestě k dosažení bezvízového styku s Kanadou pro všechny občany Evropské unie. Těším se na pokračování

úzké spolupráce s kanadskými úřady, jejímž cílem je odstranění vízové povinnosti pro zbývající členské státy v souladu se zásadou reciprocity – jedním ze základních principů evropské vízové politiky,“ prohlásil. Česká vláda však zůstává zdrženlivější. Ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg upozornil na to, že se víza mohou v budoucnu vrátit.

„Kanadská strana bude sledovat, jestli se nezvýší počet žadatelů o azyl,“ prohlásil Schwarzenbeg. A doplnil, že si Ottawa vymínila ještě jednu podmínku – bezvízový pobyt nesmí být delší než devadesát dnů. Češi navíc v této lhůtě nesmí v Kanadě pracovat. Diskuse o zrušení víz trvala deset let. Právě v roce 1997 kanadská vláda tuto povinnost zavedla. Jan Štifter

3

TÉMA MĚSÍCE

EN č. 11 / 2007

Češi a Romové: Zvětšuje se propast? (pokračování ze strany 1) Před rokem 1989 se československé úřady snažily řešit romskou otázku ústupky romskému etniku, sociálními dávkami, ale také tím, že se dělalo, jako by problém neexistoval. „Úřady chtěly mít klid a stát zaplatil, co bylo potřeba. Po listopadu ale tolerance skončila, některé věci vypluly, někde konfliktně, napovrch,“ uvedla EN poslankyně Evropského parlamentu Věra Flasarová. Podle politiků, které EN oslovily, se vztahy Čechů s Romy od roku 1989 spíše zhoršily. Stále velká skupina Čechů pohlíží na Romy jako na příživníky, kteří jen vysávají stát. „Například podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z ledna 2007 šestasedmdesát respondentů považovalo osoby romského původu za velmi nesympatické,“ sdělil EN poslanec Ludvík Hovorka.

Romům, kteří nechtějí pracovat, zatím nahrává sociální stát. Dávky jim vystačí, nepotřebují si hledat zaměstnání. „Sociální dávky jsou poměrně vysoké. Někdy jsou vyšší, než kolik si mohou vydělat. To není motivující,“ pokračoval Falbr. Přestože většina obyvatel Česka cítí vůči Romům averzi (také velký průzkum MF DNES, ve kterém odpovídalo 1500 osmnáctiletých, prozradil, že s Romem nebo Romkou by nechodilo pětasedmdesát procent respondentů), stát od sametové revoluce posun zaznamenal. Problémy začala řešit řada organizací. „Hodně se změnilo díky práci vládních i nevládních neziskovek. Vzniklo mnoho projektů, z nichž se některé prokázaly jako funkční a efektivní. Vzrostla podpora romské vzdělanosti, kultury, etnické identity, zaměstnanosti a pracovních návyků. Stále ale zůstává řada problémů, jako jsou

ilustrační foto: Evžen Báchor

vznikající ghetta, nebo problém lichvy, kdy lidé přistupují na extrémně nevýhodné půjčky,“ popsal pro EN senátor Jan Hálek. KOMUNISTÉ „CIKÁNY“ NEPŘEVYCHOVALI Nesnášenlivost pramení především z odlišného života Romů. Socialistický stát se pokusil změnit jejich návyky, z kočovníků se stali lidé, kteří měli bydlet stejně jako majoritní obyvatelstvo. Romové, tehdy ještě výhradně nazývaní Cikáni, se to nenaučili. Na druhou stranu však řada z nich potvrzuje, že by se ke kočovnému způsobu života nevrátila, už žijí jinak. Podle některých sociologů se tak nacházejí na poloviční cestě od kočování po klidné a fungující bydlení v domech. Dovést je k tomu může mimo jiné vzdělanost. Ta zatím u romského etnika zaostává za českým průměrem. „Na vzdělávání příštích generací musíme klást velký důraz, jinak se jejich situace nezlepší. Vyžaduje to ale motivační politiku, tedy například bonusy za pravidelnou školní docházku či kvalitní výsledky dětí ve školách,“ uvedl EN senátor Jaromír Jermář. V otázce vzdělávání Romů však nedávno Česká republika tvrdě narazila. Bude platit odškodné za to, že posílá romské děti do zvláštních škol. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl, že část romských dětí je ve zvláštních školách zbytečně. „Podle mne soud nerozhodl správně. Romské děti často základní školy nezvládají. Pokud si někdo myslí, že zvláštní školy jsou speciálními školami výhradně pro Romy, mýlí se. Jen to tak může vypadat,“ vysvětloval EN politik, který svou odpověď řekl off the record, redakce EN tedy jeho jméno neuvádí.

ilustrační foto: Filip Appl HLEDÁNÍ KRÁLOVSKÉ CESTY K ÚSPĚCHU Zkušenost s Romy má celá Evropa. Unie hledá cesty, jak posílit vztahy majoritního obyvatelstva a lidí tmavší pleti. Zločiny a násilí spojené s rasismem přitom v letech 2005 a 2006 vzrostly nejméně v osmi členských zemích Evropské unie. Problémy se prohlubují na-

příklad v Británii, Německu nebo Polsku. „V podstatě ve všech zemích Unie mají problémy s neadaptovatelnou skupinou Romů. Podívejme se jen na současné problémy s některými skupinami, které migrovaly do Itálie. Nedaleko Evropského parlamentu ve Štrasburku pravidelně bivakují se svými karavany Romové francouzští,“ popsal EN poslanec

Evropského parlamentu Jaroslav Zvěřina. „V tomto směru zatím nikdo nevymyslel žádnou královskou cestu k úspěchu,“ dodal europoslanec. „Všude jsou problémy, všude hledají nové cesty. Ale případ Francie se mi zamlouvá. Romové tam kočují, pobírají dávky. To vše ale pod podmínkou, že alespoň posílají děti do školy,“ uzavřel Falbr. Jan Štifter

ZAOSTŘENO NA TÉMA MĚSÍCE

Potřebují Romové pozitivní diskriminaci?

Ivan Štampach religionista

Jsou oblasti života, ve kterých nepokládám žádnou diskriminaci za přípustnou. Ve volbách má stejný hlas Rom jako Čech a kdokoli jiný. Nárok na sociální dávky, jsou-li k tomu zákonné předpoklady, mají nárok všichni bez ohledu na původ. Před jakoukoli úvahou o diskriminaci je nutno říct, že nikdo nemá na čele napsáno, že je Rom. Jsou lidé, jejichž mateřským

jazykem může být romština a jsou-li oficiálně dotázáni, napíší, že jsou Češi (nebo třeba Slováci nebo Maďaři ap.) a jiní, kteří mezi sebou doma mluví česky a hrdě o sobě napíší, že jsou Romové. V jakém smyslu jsou pak etnikem, jak se obvykle uvádí? Příslušnost k romské skupině se nepozná podle jazyka ani podle sebeidentifikace. Máme jakousi představu o této

Jan Vojvodík ředitel SKP-Centra

Potřebují. Startovní čára drtivé většiny romských dětí se ztrácí v nedohlednu za startovní čárou dětí neromských (i když některé neromské děti jsou na tom také docela špatně, mají-li asociální rodiče). Umím si představit, jak obtížně se studuje a shání práce, když člověka rodiče nevedou k píli a nepomáhají vystavět si osobní ambice, když chybí pozitivní rodinné vzory. Proto aktivní Romové potřebují po-

zitivní diskriminaci, potřebují výtah tam, kde ostatním stačí schody. Pozitivní diskriminace by měla být šancí, která umožní překonat vstupní bariéry, šancí odstartovat – ale pak už musí platit rovné podmínky. Lze například občas přijmout romského policistu a odmítnout lepší neromské kandidáty; nelze ovšem tolerovat romskému policistovi to, co neromskému policistovi zlomí kariérní vaz.

minoritě, ale je to vše nejisté. Dá se mluvit o vysoké kriminalitě, nízkém dosaženém vzdělání, nízkých příjmech, vysoké nezaměstnanosti. Zajímalo by mne, existuje-li výzkum, jak je to s průměrným dožitím, protože to souvisí s hygienickými podmínkami a s lékařskou péčí. Řekl bych, že skupinám, kterým delší historický vývoj (jako v případě Romů) nebo

třeba až současné poměry ublížily. Prostě skupinám sociálně vyřazeným. Ta pomoc by na jistou přechodnou dobu mohla mít charakter takzvané pozitivní diskriminace. Tak jako bych na jistou dobu připustil, aby při jinak stejných výsledcích měly jistou výhodu ženy dosud nespravedlivě opomíjené, tak podobně i jiné skupiny. Je-li možno nějak objektivně

identifikovat Romy, dovedu si představit, že na přechodné období by měli mít při obsazování různých funkcí nebo přijímání na školy (při splnění podmínek) nárok na procento přijatých odpovídající zastoupení v populaci. V přechodném období se nějak osvědčí a získají větší či menší přízeň a pak už zase mohou být startovací podmínky pro všechny stejné.

Jiřina Šiklová socioložka a publicistka

Pozitivní diskriminace je také diskriminací, automaticky předpokládá, že ten druhý je na tom hůře, a proto se musí zv ýhodňovat. V případě Romů je vhodné přihlížet k jejich sociálnímu „handicapu“, znev ýhodnění, které je provází v této společnosti po staletí a jsou-li mezi nimi schopní jedinci, jejichž kvality v určitém oboru jsou stejné jako kvality a znalosti

pracovníků, kteří patří k majoritní, tedy většinové společnosti, pak je dle mého mínění správné přijmout právě tyto Romy. Aby dosáhli stejné kvality jako většinové oby vatelstvo, museli na to v ynaložit více námahy a museli mít lepší schopnosti. V tomto smyslu souhlasím s tzv. afirmaticní akcí.

4

PUBLICISTIKA

EN č. 11 / 2007

Projekty musí být životaschopné Konference v Luhačovicích odpověděla na otázky, jak čerpat peníze fondů EU ZLÍNSKÝ KRAJ – Na přelomu října a listopadu vyvrcholil závěrečnou konferencí v Luhačovicích projekt „Partnerství pro novou strategii Zlínského kraje“. Kongres se uskutečnil pod názvem „2007 – 2013… Šance pro Zlínský kraj“. Mezi přednášejícími byli představitelé ministerstva pro místní rozvoj, Zlínského kraje nebo agentury CzechInvest. Jednotícím tématem sympozia byly možnosti čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. „Chtěli jsme touto formou seznámit zástupce veřejného, neziskového a podnikatelského sektoru se složitou problematikou získávání peněz na realizaci rozvojových projektů v rámci nového programovacího období 2007 – 2013,“ uvedl hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš, pod jehož záštitou se konference uskutečnila. Během dvou dnů vystoupilo dvanáct řečníků. Náměs-

tekhejtmana pro oblast strategického rozvoje Stanislav Mišák zhodnotil tříleté fungování projektu „Partnerství pro novou strategii Zlínského kraje“. O zkušenostech s přeshraniční spoluprací mezi Čechy a Slováky hovořil náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Toušek. „Celá řada projektů byla postavena jen na tom, že se do nich pouze investovalo,

aniž by byl brán zřetel na jejich další životaschopnost poté, co budou zafinancovány. Vypadá to, že některé projekty jsou tu jen proto, aby se proinvestovaly peníze,“ vytkl Toušek základní pochybení v projektech obcí a měst z pohraničí Zlínského kraje. Vedoucí Odboru řízení dotačních programů Zlínského kraje Martin Kobzáň kladl důraz na podstatnou roli informací při získávání peněz z globálních grantů. „Na financování projektů v regionu je připravena miliarda korun. Musíme vědět, jak se k těmto financím dostat,“ prohlásil Kobzáň. S největší pozorností byla sledována přednáška Pavla Čer-

ného z Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihovýchod a experta na problematiku veřejné podpory. Na přehledných příkladech ukázal, v jakých případech lze či nelze získávat peníze ze strukturálních fondů EU. „Do této chvíle jsem pořádně nevěděl, kdy se jedná o veřejnou podporu projektů, tudíž kdy nelze získat finanční prostředky z evropských fondů. Ta přednáška mě zvedla ze židle, ale mnohé vysvětlila,“ vyjádřil za všechny své pocity po vystoupení Pavla Černého starosta Luhačovic František Hubáček. Drahomír Kvasnička

Zájem mají hlavně studenti a pedagogové Plzeňské Eurocentrum slaví první narozeniny PLZEŇ - Na konci října uplynul přesně rok od chvíle, kdy Plzeň získala své Eurocentrum. V prostorách městského informačního střediska na náměstí Republiky byla otevřena kancelář, kde se denně o Evropské unii informují desítky obyvatel Plzeňského kraje. Zodpovězení telefonických, emailových nebo přímých dotazů však nezůstává jediným předmě-

tem činnosti centra. Jeho pracovníci připravují rovněž přednášky či besedy pro veřejnost a žáky základních a středních škol. Zdejší služby hojně využívají zájemci o práci v EU, potenciální příjemci prostředků z evropských fondů a také čeští občané, kteří pracovali určitou dobu v zahraničí a mají tak nárok na druhý důchod. Návštěvníci si mohou zdarma vybrat z vel-

kého výběru brožur a publikací o různých evropských problematikách. Využít se dá i výjimečná odborná knihovna. „Od našeho otevření jsme uspořádali více než 15 akcí pro širokou veřejnost. V průběhu celého roku jsme zaznamenali veliký zájem ze strany pedagogů základních a středních škol, kteří využívají naši nabídku bezplatných přednášek

o Evropské unii pro své studenty. Právě mladí lidé vnímají Evropskou unii jako možnost, jak vycestovat za prací či studiem do zemí EU,“ uvedla vedoucí centra Jana Vítková. Velký úspěch zaznamenala akce nesoucí název „Jak a proč podat svůj projekt přímo v Bruselu“, na jejímž pořádání se letos 25. října plzeňské Eurocentrum podílelo.

Případným zájemcům o komunitární programy EU byli v Zastupitelském sále Magistrátu města Plzně k dispozici vyškolení pracovníci, kteří jednotlivé programy představili a poté poskytli individuální konzultace. „První narozeniny našeho centra jsme oslavili přednáškou o EU pro studenty Masarykova gymnázia v Plzni,“ dodala Jana Vítková.

V listopadu chystá Jana Vítková a její spolupracovníci například přednášku o zvláštním souboru dokumentů Europass nebo atraktivní školící a vzdělávací cyklus o využívání fondů EU pro malé a střední podnikatele. Aktuální přehled připravovaných akcí naleznete na webových stránkách www. euroskop.cz/eurocentrum.plzen. Jan Novotný

Český venkov umí čerpat Reforma společné evropské peníze organizace trhu s vínem Program rozvoje venkova a využití evropských fondů, aktuální problémy místního rozvoje, novela stavebního zákona a podpora bydlení, rozpočtové určení daní a financování územních rozpočtů v roce 2008 – taková byla náplň již 28. Dnů malých obcí, na které se do Prahy sjeli starostové menších měst a vesnic z celé České republiky. Jako tradičně na pražské setkání zavítal i ministr zemědělství Petr Gandalovič, ministerstvo pro místní rozvoj zastupoval náměstek ministra pro evropské záležitosti a finanční toky Daniel Toušek. O příslušných rezortních nástrojích podpory rozvoje našeho venkova, informovali i reprezentanti ministerstva financí, ministerstva vnitra, ministerstva životního prostřední a ministerstva průmyslu a obchodu. „O tom, že umíme využít evropských prostředků, svědčí i skutečnost, že Program rozvoje venkova nám byl schválen jako první z členských zemí EU spolu se Švédskem letos v květnu. Už v prvním kole byl vidět velký zájem a požadované dotace převyšovaly vyčleněnou částku,“ uvedl ministr zemědělství Petr Gandalovič. „Druhé kolo příjmu žádostí právě probíhá. Podporovaná opatření zahrnují pozemkové úpravy, investice do lesů, přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům

nebo obnovu a rozvoj vesnic. Dostane se i na rozvoj cestovního ruchu na venkově a ochranu tamního kulturního dědictví. Celkový objem veřejných prostředků směřujících do Programu rozvoje venkova na období 2007-2013 je přibližně sto miliard korun. Další možnosti se otevírají i v rámci programu LEADER, kam půjde 1,9 miliardy korun, nebo operačního programu rybářství s další miliardou korun,“ vypočetl ministr Gandalovič. Den malých obcí je tradičním setkáním starostů obcí s před-

ilustrační foto: archiv

ilustrační foto: archiv staviteli jednotlivých ministerstev, poslanci parlamentu a dalšími odborníky nad aktuálními problémy malých obcí zejména z oblasti financování, dopravní obslužnosti, dotační politiky a dalších. Akce probíhá dvakrát ročně, na jaře a na podzim, vždy v Praze a ve Vyškově. Pořadatelem Dne malých obcí jsou Komora obcí SMO ČR, Spolek pro obnovu venkova, časopis Obec a finance, Triada, spol. s r. o. a sdružení Český zavináč. (red)

Reforma společné organizace trhu s vínem, postoj České republiky a pozice členských států EU k reformě společné organizace trhu s vínem a postoj Svazu vinařů ČR. To jsou témata, kterými se zabýval seminář Ministerstva zemědělství ČR, který se uskutečnil 12. listopadu v Mikulově. Seminář zahájil svým vystoupením ministr Petr Gandalovič, další příspěvky přednesli náměstek ministra zemědělství Stanislav Kozák, III. tajemník úseku zemědělství a životního prostředí Stálého zastoupení ČR v Bruselu Martin Hlaváček a předseda Svazu vinařů ČR Jiří Sedlo. „ČR před několika lety nastoupila cestu zvyšování jakosti a plně podporuje cíle reformy. Pokud jde o

současný text projednávaného návrhu, zaznamenali jsme pozitivní posun u označování vín a podobně u klučení vinic,“ uvedl Petr Gandalovič. Evropská unie je největším světovým výrobcem, spotřebitelem, vývozcem a dovozcem vína. Evropský trh s vínem se v posledních letech potýká se značnými přebytky vína, což je patrné také v České republice. EU se snaží řešit problémy s nadbytkem vína po-

mocí podpor na tzv. dobrovolnou a nouzovou destilaci. Každoročně je tak odstraněno z trhu asi 15 % výroby vína. Dalším faktorem zhoršujícím trh s vínem v Unii, je podle ministra Gandaloviče zvyšování dovozů vína z třetích zemí vyšším tempem než vývozy vína z EU. Poměr vývoz – dovoz vína se může již brzy obrátit a EU se může stát čistým dovozcem vína z třetích zemí. Světový obchod s vínem je již vysoce liberalizovaný a dovozní clo na víno je v EU na nízké úrovni. Výroba a prodej vín tzv. „nového světa“ (USA, Austrálie, Argentina, Chile) silně roste. Nepružnost postupů pro přijímání a úpravu enologických postupů v EU je na překážku konkurenceschopnosti s víny z třetích zemí. Nařízení EU jsou příliš složitá, obzvláště pokud jde o definice, enologické postupy označování. Evropská komise ve svém sdělení představila možné směry reformy a práce na vybrané zásadní reformě se blíží ke konci. K dohodě o reformě společné organizace trhu s vínem chce portugalské předsednictví dosáhnout již do konce letošního roku. Reforma trhu s vínem bude pro vinaře znamenat potvrzení dlouhodobého trendu vinařství v České republice, kterým je zaměření se na kvalitu vín. (red)

5

EVROPANKA

EN č. 11 / 2007

„Nebylo by dobré, abychom stáli stranou,“ říká o EU Jana Fischerová, starostka Havlíčkova Brodu Když jsem v tomto už skoro končícím Roce stejných příležitostí hledala zajímavou ženu do rubriky Evropanka, narazila jsem na Janu Fischerovou. Nesetkali jsme se ale v Havlíčkově Brodě, ale v Bruselu při Dnech regionů. Kraj Vysočina, jehož je zastupitelkou, tam právě otevíral svou kancelář v Českém domě. Starostka Jana Fisherová měla v Bruselu řadu dalších jednání a zasedání, mimo jiné i v Radě Evropy. Přesto jsme našli společnou hodinku na kávu a rozhovor na jedné bruselské předzahrádce. Jak jste se dostala do politiky a posléze do evropské politiky? Žádný záměr v tom nebyl, to přišlo samo, protože jsem se ráda věnovala věcem veřejným. Vedla jsem v našem městě turistické informační centrum, tlumočila při společenských setkáních, věnovala se kultuře a chtěla jsem, aby se některé věci pozvedly. Stala jsem se členkou zastupitelstva města, poté místostarostkou a v loňském roce jsem byla zvolena starostkou Havlíčkova Brodu. A díky tomu, že ovládám také několik cizích jazyků, jsem byla svými kolegy nominována do různých funkcí za Svaz měst a obcí České republiky a také do Rady Evropy. Od roku 2000 jsem zastupitelkou i krajské samosprávy – kraje Vysočina. Většinou se věnuji kultuře, vnějším vztahům, regionálnímu rozvoji a vzdělávání.

správám. Je to velký kolos, který musí mít nějaká pravidla, a je to také o velké demokracii, která stojí hodně peněz. Díky Radě Evropy jsem se několikrát setkala s hlavním tvůrcem evropské ústavy Valéry Giscardem d‘Estaingem a on se mě ptal na můj názor na to, proč Česká republika má určitý odstup v této věci. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že náš vstup do EU byl až v roce 2005 a ne všechny vstupní podmínky jsou pro nás takové, jako pro zakládající země. Proto jsme tak opatrní. Bylo to v době, kdy se ve Francii hlasovalo o ústavě, a já jsem se měla možnost přímo zeptat francouzských občanů, proč se vyslovili proti. Říkali – protože se nás ani nikdo předem nezeptal, jestli chceme či nechceme přijmout za svoji měnu euro a rázem tu euro bylo. Tak tedy při vyjádření svého názoru k evropské ústavě jsme měli možnost teprve jasně říci ne.

Rada Evropy je starší než Evropská unie, jaký hlas tam mají zástupci regionů?

Vidíte i nějaký konkrétní přínos EU jako starostka Havlíčkova Brodu?

Tato organizace vznikla už v roce 1949, nyní sdružuje 47 zemí a status pozorovatele poskytla několika dalším státům. Členství je otevřené všem evropským zemím, které akceptují a zaručují právní stát, základní lidská práva a svobodu pro své občany. Jejím cílem je zejména ochrana lidských práv, parlamentní demokracie a zákonnosti. Zřizuje také takzvanou Komoru regionů a Komoru samospráv, a ty mají své vlastní pracovní výbory. Tam jsem začala pracovat v roce 1999 i já a nedávno jsem převzala po Františku Dohnalovi a Tomáši Jirsovi vedení naší národní delegace v Kongresu místních a regionálních samospráv. Tady vznikají zajímavé vzdělávací a partnerské programy. Zajímavá je třeba spolupráce s agenturou LDA, která pomáhá budovat partnerské vztahy mezi specifickým orgánem v daném regionu a obdobnými místními orgány jinde v Evropě. Podporuje úctu k lidským právům a demokracii, přeshraniční spolupráci, dialog různých kultur a místní rozvoj. Dříve se to týkalo hlavně zemí bývalé Jugoslávie a nyní aktivity směřují na země na východ od ČR, například do Běloruska. Našemu městu například po sametové revoluci velmi pomáhalo Nizozemí, radili nám, jak by měla fungovat samospráva, jak vytvářet projekty, jak získávat peníze ze strukturálních fondů. A my bychom podle mého soudu zase měli nabídnout pomocnou ruku dál. Například ji bude potřebovat Bělorusko, až se zbaví dosavadní diktatury a bude tam nastolen demokratický systém. Zástupci běloruské opozice jezdí jako pozorovatelé do Rady Evropy. Loni jsme se s nimi sešli na jedné tajné schůzce, člověk má v tu chvíli trochu strach a přemýšlí, zda ho tam nepřijde někdo zatknout… Máme pro ně připravené podklady v podobě příruček psaných i v běloruštině, abychom už měli připravenou půdu k tomu, až tam dojde k rozhodujícímu zlomu. Rada Evropy připravuje v Bělorusku sedm informačních středisek, kde by se šířila osvěta a kde by byly k dispozici informace o demokratickém rozhodování místních samospráv.

Já to vidím na konkrétních projektech s partnerskými městy. My máme mimo jiné také partnerské město Brielle v Holandsku a od roku 1985 jsme si už ověřili různé formy spolupráce. V určitém okamžiku jsme došli do takové fáze, že jsme si mysleli – vše jsme se už naučili a oni mohou pomáhat zase někomu dalšímu. Ale po vstupu do EU jsme zjistili, že můžeme uskutečnit společné projekty. Bylo to v roce 2003 a projekt se jmenoval Otevřená komunikace. Šlo o to, jak získávat lidi ve městě do rozhodovacích procesů. Necelý týden bylo 16 lidí z Havlíčkova Brodu v partnerském městě. Viděli jsme, jak vypadá vytváření územních plánů a jak řeší různé situace. Třeba záměr zboření domu s městskými byty, jak se jim dařilo zapojit občany do vlastních rozhodovacích procesů, jak jim vše vysvětlit a jak jim byly nabízeny různé možnosti, kam a v jakém časovém horizontu je přestěhují. To jsou takové praktické dopady projektů EU, u konkrétních věcích to má opravdu smysl.

Jsme hodně euroskeptická země, jaký vy vidíte smysl v EU? Ani já nejsem ta, která by EU jen chválila a říkala, že vše musíme kopírovat podle Bruselu. Každý stát si musí budovat svoji suverenitu, zachovávat svoje kulturní tradice a svůj mateřský jazyk. Účastnila jsem se řady mezinárodních konferencí, které byly jistě přínosem pro všechny zúčastněné z různých evropských zemí. Je důležité, že jsme právoplatným členem Evropské unie. Nebylo by dobré, abychom stáli stranou. Velice často se mluví o subsidiaritě regionů v EU. Znamená to, že se dává větší důležitost jednotlivým regionům v Evropě, jejich větším kompetencím, spojených i s financováním. Tady může být Evropa blíže k regionům a k samo-

Využili jste tyto zkušenosti? Ano, pokoušíme se stále o to, věc to není jednoduchá, ani komunikace s občany není vždy dostačující, to si stále ověřujeme. V našem městě je stále řada lokalit, které si zasluhují úpravy a opravy. Dostávám často i písemné návrhy a doporučení od občanů na vylepšení našeho města. To je velice dobrý signál, že lidé nejsou lhostejní ke svému okolí. Na základě jejich připomínek vznikly už i studie, které zkvalitňují naše životní prostředí. Získat názory od lidí předem je velice cenné. O jaké projekty nyní usilujete? Pro období 2007 až 2013 máme připraveno několik projektů,na které chceme získat finanční podporu v rámci regionálních operačních programů.Ve fázi projektové máme Revitalizaci středu města, to je historické náměstí s koncepcí památkové zóny včetně inženýrských sítí a systém dopravy, dále projekty z oblasti životního prostředí, dopravy v klidu, investice do sportu, to se týká velkého veřejného sportoviště. Máme těsně před dokončením projekt Autobusový terminál, který je propojen na vlakovou dopravu. Setkáváte se ve své práci také i s romskou problematikou? Jaké s tím máte sama zkušenosti? V našem městě žijí Romové, není jich ale velké množství. Někteří jsou rozptýleni po různých lokalitách města. Poblíž autobusového a vlakového nádraží jich bydlí větší koncentrace ve dvou bytových domech. V současné době řešíme, zda budou i nadále v těchto domech bydlet společně nebo se přestěhují do jednotlivých bytů ve městě. Jsou mezi nimi velké rozdíly, někteří jsou zaměstnáni

Jana Fischerová, starostka Havlíčkova Brodu, vedoucí české delegace v Kongresu místních a regionálních samospráv Rady Evropy. a jsou naprosto bezproblémoví. Můj názor je, že k nim musíme přistupovat také přesně podle jejich přístupu, to se týká pronajímání městských bytů. Jste první starostkou v historii Havlíčkova Brodu. Jak se vám spolupracuje s muži? Je pravda, že jsem ve vedení města jediná žena. Ale ze stavební fakulty i z praxe jsem byla zvyklá pracovat mezi muži. Ráda naslouchám dalším odborným názorům, ale vytvořím si vždy užší tým poradců, kteří mi pomáhají s rozhodováním. Setkávám se také se starostkami dalších měst a obcí a případně spolu i některé věci konzultujeme. Není to jako u mužů, kteří jdou na pivo, a tam vznikají ty největší plány, nám na to nezbývá čas. My to řešíme spíš po telefonu nebo když se sejdeme, tak jdeme spíš na to víno. Věřím tomu, že se hodně dohodne i při sportu. Havlíčkův Brod je známý především hokejem a naši pánové se často scházejí v hokejovém klubu. Prohovoří se tam mnohé, i politické věci. Také tam občas zajdu. Ale jak zjišťuji ze setkání s političkami z Evropy, je to skoro všude stejné. Žena má více směn a záleží jen na tom, jakou která z nás má doma podporu. Jinak by to naprosto nešlo dělat. Jak se na to dívá vaše rodina, že jste takhle vytížená? Je pro mne velmi důležité, že mám doma opravdové zázemí. Děti jsou už odrostlé a mají vlastní názory. Syna dokonce baví politika včetně té evropské, takže je takovým mým občasným zdravým oponentem. Je dobré mít i doma zpětnou vazbu. Manžel občas dohání i domácnost, protože ví, že to nestíhám. Dcera je už mimo domov, studovala v zahraničí a teď je v Praze na fakultě, je už samostatná a fandí mi. Všichni mě podporují, bez toho by to ani nešlo.

zvlášť nevěnovaly. Ale přesto jsem to obrátila a ve svém referátu uvedla, že bych viděla jako vhodné zavést rovné příležitosti do škol, kde mi chybí rovné zastoupení mužů. Dřívější školství, ve kterém bylo více mužských autorit, se mi líbilo a dnes by to školství oživilo. Ale vím, že je to záležitost zejména finanční, že muži hledají jiná povolání, kde by si více vydělali. A je také pravda, že v některých funkcích ženy opravdu nemají stejné platové podmínky jako muži. Velký boj za to je třeba ve Španělsku, španělské ženy na to jdou velmi tvrdě, chtějí připravit Chartu ženských práv a už mají některé kroky v rámci celé EU připravené. Proč je u nás málo žen v politice? Nechtějí to podstoupit? Nemají stejné vstupní podmínky s muži. Pokud mají rodinu a děti předškolního a školního věku, tak je to pro ně složité. Do politiky vstupují, až když jsou děti samostatnější. Tady v Bruselu už to vnímám jinak. Pro mladé manželské páry je tady třeba výběr ze široké škály služeb na hlídání dětí, ale mají k tomu také odpovídající platy. U nás těch rodin, které by si mohly dovolit chůvu, hlavně mimo Prahu, mnoho není. I já jsem s politikou začala, až když byly děti samostatnější. Máte nějaké krédo, kterým se řídíte? V životě se mi osvědčuje heslo „Vše špatné pro něco dobré“. Znamenalo to pro mne v životě, že pokud si člověk prožije těžké chvíle, pozná své opravdové přátele. Poté se s radostí pouští dál do řešení jednotlivých situací mnohem lehčeji a přechází malichernosti. Jde dál za svým cílem. Tím cílem je něco, co přináší další hodnoty .

Jaký máte názor na rovné příležitosti žen a mužů? Asi dvakrát jsem byla vyslaná na mezinárodní konferenci o rovných příležitostech žen v Bruselu, to bylo to v době, kdy se tomu naše vlády ještě nijak

S Janou Fischerovou hovořila Zuzana Nováková

6

EVROPSKÁ UNIE

EN č. 11 / 2007

Měsíc v Evropské unii

EU nově proti teroristům

Evropská komise zpřísnila podmínky obchodování s emisemi CO2 – jejich strop pro léta 2008-2012 stanovila na 2,08 miliardy tun, členské státy tedy dostanou o 10% povolenek méně, než žádaly. Sedm členských zemí (Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko a Česká republika) Komisi zažalovalo. V lednu 2008 má EK předložit návrh na obchodování s emisemi po roce 2013, také chce navrhnout, aby emise skleníkových plynů, které díky technologii zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS) nevstoupí do atmosféry, byly v rámci obchodování s emisemi označeny jako neemitované. Metoda CCS spočívá v zachycování oxidu uhličitého, uvolňovaného při spalování fosilních paliv, a jeho přepravě a ukládání v podzemí.

Podle Evropské komise je hrozba terorismu v EU stále velmi vysoká, ale Evropa nemá dost nástrojů k jeho potírání. Itálie před pár týdny při rozsáhlém protiteroristickém zátahu zadržela sedmnáct podezřelých. Komisař pro bezpečnost a spravedlnost Franco Frattini proto představil balíček návrhů nových protiteroristických opatření. Jednou z klíčových oblastí, na které se opatření zaměřují, je internet. Nebezpečí terorismu se podle protiteroristického koordinátora Gillese de Kerchova přiblížilo Evropě po nedávném výroku Ajmána Zavahrího – druhý muž Al Kájdy varoval politické vůdce Libye, Tuniska, Alžírska a Maroka, že proti nim bude za jejich podporu americké politiky proti teroru rozpoutána svatá válka. Kerchov varoval Unii, aby nepodceňovala obsah internetových stránek a boj proti radikalizaci mládeže. Komisař Frattini prohlásil: „Naším cílem zůstává zachování rovnováhy mezi právem na bezpečnost občanů, právem na život a jinými základními právy jednotlivců, například právem na soukromí a procesním právem.“ Evropa přitvrzuje v boji proti terorismu a organizovanému zločinu už od roku 1999, útoky z jedenáctého září 2001 pak změnily pohled na terorismus a ještě snahy Unie posílily. Nové návrhy EK mají rozšířit stávající legislativu starou pět let. Stále častěji jsou mladí Evropané verbováni či radikalizováni prostřednictvím internetu – podle šéfa britských tajných služeb Jonathana Evanse stoupl ve Velké Británii počet

Inspekce EU zjistila, že polovina z více než 400 internetových stránek leteckých společností neplní unijní pravidla na ochranu spotřebitele. Nejvíce je porušují belgické společnosti, kde vykázalo nesrovnalosti 46 stránek ze 48, bez prohřešku vyvázlo Rakousko. Komisařka pro ochranu spotřebitele Meglena Kuneva firmám vzkázala, že do čtyř měsíců musí odstranit zavádějící informace o cenách letenek a smluvních podmínkách, které jsou na jejich stránkách. Pokud patřičné úpravy neprovedou, budou čelit trestnímu řízení, pokutám či uzavření internetových stránek. V rámci evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách jsou společnosti povinné poskytovat spotřebitelům veškeré informace, které potřebují k „informovanému“ rozhodnutí. V Evropském parlamentu zanikla krajně pravicová politická skupina Identita, tradice a suverenita kvůli vystoupení dvou rumunských poslanců. ITS vznikla 15. ledna 2007 po vstupu Bulharska a Rumunska do Evropské unie, díky němuž dosáhla počtu dvaceti členů, nutnému pro vznik politické skupiny v Evropském parlamentu. Evropská komise zveřejnila dlouho očekávaný návrh revize evropské legislativy v oblasti telekomunikací. Navrhuje udělit národním regulačním úřadům právo oddělit telekomunikační operátory, kteří vlastní důležité součásti infrastruktury, na dvě společnosti, z nichž by jedna měla být zodpovědná za provozní záležitosti a druhá za řízení sítí. Počítá s vytvořením evropského regulátora se sídlem v Bruselu, což ale vyvolává odpor Skupiny evropských regulátorů. Ti nesouhlasí ani s tím, aby EU měla právo vetovat regulační rozhodnutí. Evropská unie podepíše se Srbskem Stabilizační a asociační dohodu. Oznámil to komisař pro rozšíření Olli Rehn. Podle něj je podpis dohody uznáním pokroku, který Srbsko během uplynulých dvanácti měsíců učinilo především ve spolupráci s mezinárodním tribunálem v Haagu při hledání válečných zločinců, kteří jsou stále ještě na svobodě – ta by měla vyústit hlavně v zatčení Ratka Mladiče. Rozhodnutí EU kritizuje skupina Human Rights Watch, podle ní může poškodit snahy postavit válečné zločince před soud. Dalším klíčovým krokem pro Srbsko na cestě k členství v Unii bude podpis Stabilizační a asociační dohody všemi členskými zeměmi EU, ke kterému by mohlo dojít nejdříve v lednu 2008. Evropská komise zveřejnila zprávu o pokroku Turecka a zemí západního Balkánu na cestě do Unie. Ve všech těchto státech přetrvává vysoká míra korupce. V současné době probíhají přístupová jednání s Tureckem a Chorvatskem. Chorvatsko už otevřelo čtrnáct ze 33 přístupových kapitol, podle EK by ale mělo reformovat neefektivní soudnictví, systém veřejné správy a zvýšit úsilí v boji s korupcí. Turecko Komise pochválila, jak demokraticky vyřešilo komplikovanou politickou situaci, do které se snažila zapojit i armáda, nicméně opět Ankaru vyzvala k respektování svobody slova a náboženských svobod. Osm přístupových kapitol ze 33 je nadále zmrazeno. Makedonie získala kandidátský statut v prosinci 2005. Albánie podepsala Stabilizační a asociační dohodu loni v prosinci a Černá Hora 15. října. Evropské ocelárny žádají cla na čínské dovozy oceli. Argumentují dumpingovými cenami. Organizace zastupující unijní strojírenství jsou ale proti a varují před nekonkurenceschopností svých produktů v případě růstu vstupních nákladů. Importy oceli z Číny v posledních letech masivně rostou – v posledních čtyřech letech o 3300%. Celkový obchodní deficit Unie vůči asijskému obrovi se ve stejném období zvětšil o celých 25%. Stížnost Komisi poslal Eurofer (Evropská konfederace producentů železa a oceli), požaduje cla od 25 do 40 procent. Unie už loni uvalila antidumpingová cla na čínskou a vietnamskou obuv, o rok dříve začaly platit množstevní kvóty na dovoz textilu. Maďarský konzervativní poslanec a bývalý olympijský vítěz v šermu Pál chce, aby tělesná výchova byla ve školách povinná a konala se nejméně třikrát týdně. Odůvodnil to tím, že v EU žije nejméně 14 milionů lidí s nadváhou a každé čtvrté dítě je obézní. Průměrná doba tělesné výchovy přitom ve školách klesla za posledních pět let ze 121 minuty na 109 minut. Evropský parlament přijal v prvním čtení návrh směrnice o ochraně půdy. Ke klíčovým bodům patří zřízení veřejných registrů kontaminovaných lokalit v EU. Členské státy by měly mít zároveň povinnost vypracovat sanační strategie, při uplatňování ustanovení této směrnice jim však bude poskytnuta jistá míra flexibility. Cílem návrhu je podpořit udržitelné využívání půdy a zamezit její degradaci kvůli klimatickým změnám, případně omezit či napravit její důsledky. Text chce sjednotit evropské politiky v této oblasti a příslušná legislativní ustanovení, kterými se řídí např. nakládání s odpady, pesticidy nebo ochrana přírody.

lidí podezřelých z kontaktu s teroristy z šestnácti set v loňském roce na letošní dva tisíce a nezřídka jde o nezletilé nebo děti. Komise proto například chce, aby nábor a výcvik teroristů stejně jako veřejné vyzývání ke spáchání teroristického činu byly trestným činem, i když se to bude dít prostřednictvím internetu. Chce také zvýšit bezpečnost výbušnin pomocí akčního plánu – jde o rychlou výměnu informací o krádežích nebo ztrátách materiálu, zřízení sítě pyrotechniků napříč EU nebo kontrolu pracovníků dotčeného průmyslového odvětví (celkem jde o 47 opatře-

ní). EK navrhuje zavést devatenáct povinných údajů jmenné evidence cestujících na letech z a do Unie (podobný seznam vyžadují Spojené státy). Mezi povinnými údaji nebudou informace o politickém názoru či náboženském vyznání, ale mají zde figurovat údaje o datu rezervace a vydání letenky, adresa a kontaktní údaje cestujícího, informace o způsobu platby včetně adresy pro zaslání faktury, atd. Návrhy Evropské komise musí projít hlasováním v Evropském parlamentu, poté je projednají členské země.

Dotace na čističky se budou lišit Bez vody se nedá žít. Vědí to i představitelé obcí, vodárenských společností a evropských institucí. Česká republika se vstupem do Unie zavázala vybudovat síť nových čističek ve všech městech s více než dvěma tisíci obyvatel, a protože je zjevné, že jich budou stovky a že jejich výstavba bude stát miliardy korun, přiznala jí Evropská komise právo stavět je postupně až do roku 2010 a přislíbila finanční pomoc. Jenže obce nemají většinou ani potřebnou základní investici, kterou by Brusel mohl znásobit, mají jen dlouhodobé kontrakty s vodárenskými společnostmi a Evropská komise chce předejít tomu, aby jejich akcionáři z unijních peněz bohatli víc, než je zdrávo. Již připravené miliardové dotace proto pozdržela a chce, aby obce uzavřely smlouvy nové – ty staré ovšem nejde zrušit bez odstupného, tedy bez dalších desítek milionů korun. Například rekonstrukce čističky a kanalizační sítě v Hradci Králové má stát téměř miliardu, dvě třetiny nákladů by mohla pokrýt Evropská komise, ale ta se ze zmíněných důvodů zdráhá. Přístupové smlouvy ji k ničemu nezavazují, českou stranu ano –

obce a vodárny nové čističky postavit prostě musejí, jinak Česko dostane pokutu. Vodné a stočné proto zdraží minimálně o deset procent (s ohledem na reformu financí, která zvedne ceny energií i práce, to bude asi o další desítky procent víc), bez unijního příspěvku možná i několikanásobně. Česká exekutiva, především ministerstvo životního prostředí, nyní vyjednává s tou evropskou, jak si vzájemně vyjít alespoň částečně vstříc, respektive jak uvolnit asi 60 miliard korun z fondu soudržnosti a neodevzdávat současně desetimilionová penále vodárnám. Nade vší pochybnost ale mnohé obce dostanou peněz méně, než očekávaly – podle posledních informací úměrně délce kontraktů s vodárnami. Takže pokud se upsaly konkrétnímu podniku jen do roku 2015, může dotace činit až 85 procent nákladů, jestli jsou vázáni o pět let déle, dostanou maximálně 60 procent a tam, kde jsou dohody ještě delší, nepustí Evropská komise více než třicet procent. Nastane tedy ještě jeden efekt: voda sice podraží všude, ale zatímco někde jen o desítky procent, jinde to může být až několika-

násobně, podle prozíravosti či krátkozrakosti místních zastupitelů, kterou umocnily vstupní podmínky České republiky do EU.

Koala odhalila dětskou pornografii Tajné služby odhalily hlavního producenta pornografických materiálů i rozsáhlou síť zákazníků. Výsledky operace s krycím názvem Koala, která se zaměřila na potření sítě producentů a uživatelů dětské pornografie, zveřejnili zástupci Europolu v Haagu. Pátrání běželo od roku 2006, kdy byla v Austrálii objevena belgická videonahrávka, informaci pak předal Interpol belgickým úřadům a Europolu. Na náročném pátrání se podílelo devatenáct zemí, Interpol, Europol a Eurojust. Hlavním podezřelým je Ital, který po internetu prodával přes sto padestát videonahrávek z vlastní produkce. Za rok a půl si vytvořil síť asi dvou a půl tisíce zákazníků z celého světa. Zabavené nahrávky Europol analyzoval a rozeslal do států, ve kterých byli identifikováni zákazníci. Europol a Eurojust poté organi-

zoval čtyři setkání zástupců postižených zemí v Haagu. Mezi zatčenými zákazníky jsou například i učitelé a plavečtí instruktoři. Max-Peter Ratzel, šéf Europolu, řekl: „Vyšetřování bylo mimořádně časově náročné, ale fakt, že lidé, kteří stáli za odporným zneužíváním dětí, budou čelit spravedlnosti, za to rozhodně stál.“ Podle jeho zástupce Mariana Simancase bylo klíčem úspěchu předávání informací členskými státy a analýzy specialistů na případy internetového zneužívání dětí. „Kvalita zpráv tajných služeb byla chválena zapojenými státy a je považována za rozhodující ve spojitosti se získáváním povolení k domovním prohlídkám,“ dodal Simancas. Předseda kolegia Eurojustu Michael Kennedy byl nadšen spoluprací vyšetřovatelů a žalobců z jednotlivých členských států EU i jejich protějšků ze států mimo sedma-

dvacítku: „Je to prvotřídní příklad, jak mohou být obtížné problémy, jaké představuje mezinárodní organizovaný zločin používající internet, vyřešeny, a ti, kteří využívají a zneužívají mladé, nevinné a bezbranné děti v mnoha částech světa, přivedeni ke spravedlnosti.“ Počet důkazních materiálů dosahuje přes milion fotografií a několik tisíc počítačů a videonahrávek. Česká republika nebyla do vyšetřování zapojena, protože držení pornografického materiálu není v současné době v Česku trestným činem.

Stránku připravila: Eva Kunertová, Brusel

7

VSTUP ČR DO SCHENGENU

EN č. 11 / 2007

Potvrzeno: Schengen se rozšíří 21. prosince PRAHA – Česká republika spolu s dalšími státy skutečně vstoupí do schnengenského prostoru už 21. prosince. Schvalovací proces ještě není u konce. To, co však zbývá, jsou jen formální záležitosti. Vedle České republiky se prostor rozšíří o dalších osm států. Jak probíhají přípravy tam? Jaké události spojené s Schengenem provázejí politické dění například na Slovensku nebo v Polsku? Zrušení pasových kontrol na českých hranicích ještě před koncem roku 2007 už nestojí prakticky nic v cestě. Zelenou dali rozšíření takzvaného schengenského prostoru volného pohybu bez hraničních kontrol o dalších devět zemí včetně České republiky a Slovenska ministři vnitra zemí Evropské unie a 15. listopadu to podpořil i Evropský parlament. Rozšíření schengenského prostoru od 21. prosince sice ještě musí definitivně potvrdit členské státy. Tento krok je však už jen formální záležitostí. Rozšíření podpořilo 468 poslanců, 21 byl proti a 34 se zdrželi hlasování. Rozhodnutí parlamentu pozorovatelé čekali. Zákonodárný sbor měl v této věci pouze konzultační, nikoli spolurozhodovací roli. Formální schválení rozšíření by mělo padnout na Radě ministrů vnitra a

spravedlnosti, která se uskuteční 6. a 7. prosince. „V debatě po hlasování vystoupili i někteří čeští poslanci, kteří rozšíření schengenského prostoru přirovnali k pádu železné opony. Řada řečníků také ocenila Portugalsko, které se podle nich velkou měrou zasadilo zejména prací na Schengenském informačním systému o to, že se prostor nakonec rozšíří a navíc o několik dní před plánovaným datem,“ popsala listopadové jednání Česká tisková kancelář. SCHENGEN ZMIZÍ V PODZEMNÍM BUNKRU Souhlas Evropského parlamentu patřil v listopadu mezi nejvýznamnější události související s Schengem. Na události však byl měsíc plný. Rakušané například ozná-

mili, že umístí záložní informační soustavu druhé fáze schengenského systému (SIS II) Evropské unie do volných prostor vládního bunkru z dob studené války, vybudovaného v Alpách nedaleko Salcburku. Stavba v hloubce asi 300 metrů pod povrchem je schopná odolat útoku jadernými, chemickými i biologickými zbraněmi. V krizové situaci měl být bunkr jedním ze záložních stanovišť rakouské vlády a kapacitně je schopen poskytnout dlouhodobé útočiště asi pěti stovkám lidí. Český stát také v listopadu oznámil, že zesílí informování občanů o změnách po vstupu do Schengenu. Tištěné inzeráty, jež vycházejí od konce srpna, doplní letáky a rozhlasové i televizní spoty. „Se zintenzivněním kampaně jsme čekali, až bude potvrzena připravenost České republiky na vstup,“ vysvětloval ministr vnitra Ivan Langer. Langer se také 6. lisopadu domluvil se svým rakouským protějškem Güntherem Platterem, že z

hranic s Rakouskem po vstupu republiky do Schengenu policie zcela nezmizí. Společné česko-rakouské hlídky budou řízeny z již vytvořeného centra v Drasenhofenu, jenž sousedí s Mikulovem. SLOVÁCI SE BOJÍ O TICHOU DOLINU Na Schengen se vedle České republiky připravují všechny státy, které rozšíření čeká. Připravenost například Slováci deklarovali už v polovině října. „Ano, jsme připraveni,“ řekl tehdy slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák. „Země navíc splnila všechna kritéria i podle hodnotící zprávy Bruselu.“ Slováci se však obávají, že by Schengen mohl ničit Tatry. Poškodí je podle nich volné putování Poláků na Slovensko. Našli řešení – vysokohorské stezky chtějí vést po jiných trasách. O záměru informoval polský deník Gazeta Krakowska. Strach mají Slováci především o Tichou dolinu. „Bude to špatné,“

uvedl ředitel Tatranského národního parku Pavol Majko. Přesto však Slovensko považuje vstup do Schengenu za úspěch. Chvíli totiž hrozilo, že se jim to nepovede. A čeští politici nechodili pro ostrá slova daleko, hrozili, že „odříznou Slovensko“. Praha byla odhodlaná zavést na hranici se Slovenskem přísné kontroly. „Nemáme chuť budovat schengenskou hranici se Slovenskem. V situaci, kdy by nebylo včas připraveno, jsme ale odhodlaní ji postavit,“ prohlašoval před rokem velvyslanec při Evropské unii Jan Kohout. POLÁKY DĚSÍ NELEGÁLNÍ IMIGRANTI Slovensku se nakonec podařilo zajistit vše včas. Slováci se těší na rozšíření, mimo jiné i proto, že opět zmizí hranice, která v roce 1993 rozdělila Čechy a Slováky. Těší se i Poláci. V polovině listopadu to zdůraznil prezident Lech Kaczyński. „Před devětaosmdesáti lety se splnil sen všech Poláků. Polsko

získalo nezávislost,“ sdělil Kaczyński. A doplnil, že svobodu Polska podtrhne i vstup země do schengenského prostoru volného pohybu. Polsko však také zdůrazňuje, že je potřeba připravit se na nápor nelegálních imigrantů. Už teď totiž mimořádně vzrůstá počet imigrantů, kteří se chtějí do Polska takřka za každou cenu dostat, než systém začne platit. Polsko přitom může zřejmě očekávat skutečný nájezd přistěhovalců z Východu po vstupu do schengenského prostoru. Východní hranice Polska se stane vnější hranicí Unie dlouhou tisíc dvě stě kilometrů. Problémy však může Schengen přinést například ve vztahu Chorvatů se Slovinci. Slovince Schengen čeká, Chorvaty zatím ne. Zpřísňuje se hraniční rozhraní obou států. Lidé tam navíc byli zvyklí, že hranici na mnoha místech překračují volně, což tam od rozšíření schengenského prostoru už nebude možné. Jan Štifter

KOMENTÁŘ

Ohlédnutí za přípravou České republiky na vstup do schengenského prostoru Jednání směřující ke zrušení kontrol na hranicích mezi některými státy Evropských společenství probíhala již určitou dobu před rokem 1985, kdy došlo k podpisu dohody o postupném rušení kontrol na jejich společných hranicích – tzv. schengenské dohody. V jiné části centrální Evropy, v tehdejším Československu, se naopak rozvíjel systém utěsňování železné opony s využitím nechvalně známých postupů, z pohledu civilizovaného světa zcela nepřijatelných. Až po revolučních změnách byl přestřižením drátů na česko-německé hranici v prosinci 1989 nastartován proces humanizace a profesionalizace ochrany státních hranic. V roce 1990 byla podepsána Schengenská prováděcí úmluva. V klimatu zvyšujícího se náporu nelegálních migrantů cestujících z východu do bohatých evropských států probíhaly v první polovině 90tých let intenzivní práce na vytváření standardů, které měly zajistit ochranu vnějších hranic schengenského prostoru – tedy i na hranicích mezi Německem a Československem, později, po rozpadu společného státu na konci roku 1992, s Českou republikou. Náš stát se tak 12 let automaticky podílel na ochraně vnějších schengenských hranic. SPOLUPRÁCE SE SRN V LETECH 1994 1997 Fakt sdílení velmi zatížené vnější schengenské hranice přirozeně vedl k intenzivní spolupráci s Německem. V rámci implementace schengenských standardů uzavřely v roce 1994 oba státy readmisní dohodu a současně dohodu o spolupráci v oblasti následků migrace. Přibližně jednu miliardu korun poskytla v letech 1995-1997 německá vláda na zavedení účinných nástrojů boje s nelegální migrací nejen na všech

úsecích státních hranic ČR, ale také ve vnitrozemí a na českých konzulátech. Tato spolupráce byla první příležitostí seznámit se s schengenským know-how. V té době například vznikly základy, na tehdejší evropské poměry velmi moderního, elektronického konzultačního systému pro projednávání žádostí o udělení českého víza. PŘÍPRAVA NA ČLENSTVÍ V EU Proces přípravy ČR na schengenskou spolupráci získal novou dynamiku v roce 1999, kdy došlo k začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie. Prostřednictvím projektů programu Phare bylo možné získávat jinak nedostupné informace o schengenských standardech a současně také zdroje pro financování jejich implementace. Česká republika realizovala před svým vstupem do EU tři velké projekty zaměřené na Schengen, a to ve spolupráci s Německem, Rakouskem a Nizozemskem a řadu dalších menších projektů s dalšími státy Schengenu. Proces přípravy na členství v EU byl Evropskou komisí průběžně monitorován formou pravidelných zpráv o pokroku, vydávaných na základě zjištění získaných během expertních misí. Tyto zprávy byly základní reflexí kvality přípravy na Schengen a neoficiálně nahrazovaly standardní schengenský hodnotící proces. Provádění schengenského acquis spadá díky širokému záběru do působnosti více ministerstev a příprava představovala splnění několika set větších či menších úkolů. O koordinaci přípravy se starala mezirezortní pracovní skupina pro schengenskou spolupráci zřízená ministerstvem vnitra. Tato pracovní skupina nejprve vypracovala detailní analýzu Schengenské prováděcí úmluvy a na jejím

základě Schengenský akční plán ČR, který obsahoval strategii vlády pro oblast Schengenu, legislativní i nelegislativní úkoly. O jeho plnění byla vláda každoročně informována prostřednictvím zpráv o připravenosti České republiky k převzetí schengenského acquis. Postupně bylo schváleno několik desítek legislativních návrhů – od drobných novel až po komplexní nové úpravy, např. zákony o pobytu cizinců na území České republiky a o azylu, a byly sjednány nebo nově projednány desítky mezinárodních smluv. U velkých nebo průřezových nelegislativních úkolů byly vypracovány nezbytné koncepce, např. postupy pro promítnutí schengenského acquis do vnitřních rezortních předpisů, a navazující koncepce vzdělávání v oblasti Schengenu, na jejímž základě bylo později vyškoleno téměř všech 46 tisíc policistů Policie ČR a mnoho dalších pracovníků. Specifickým úkolem byla reorganizace služby cizinecké a pohraniční policie nezbytná pro stabilizaci policistů před zrušením hraničních kontrol. V technické oblasti musely být vytvořeny nebo zkvalitněny rezortní informační systémy pro výměnu informací a zpracování agend na úrovni schengenských standardů a pořízeny finančně náročné technologie pro ochranu státních hranic. Specifickým úkolem bylo zavedení schengenských standardů na 14 mezinárodních letištích pro oddělení schengenských a neschengenských letů. Ve srovnání s ostatními novými členskými státy svým rozsahem naprosto vybočuje výstavba nového schengenského terminálu letiště Praha Ruzyně v hodnotě 9,5 mld. Kč. Technologicky mimořádně náročný byl například vývoj schengenských vízových a pobytových samolepicích štítků umísťovaných do

cestovních pasů cizinců. Za zmínku stojí i projekty vrcholící v současném období, zaměřeném na rušení překážek bránících volnému průjezdu přes hraniční přechody a informační kampaň pro veřejnost, která probíhá od již července a vyvrcholí v prosinci letošního roku. Projekty související se Schengenem se většinou překrývaly s dalšími projekty a z tohoto důvodu nikdy nešlo poctivě vyčíslit cenu za zrušení kontrol. Domnívám se však, že nutné výdaje na zajištění schengenských standardů jsou zhruba vyváženy hodnotou budov hraničních přechodů ve výši cca 3,5 mld. Kč a úsporou provozních výdajů na ochranu vnitřních hran. PO VSTUPU DO EU Schengenské acquis se stále intenzivně rozvíjí a vyžaduje proto průběžnou implementaci nových standardů. Dalším charakteristickým znakem je jeho nejednoznačný výklad; čím podrobněji jej odborník zkoumá, tím více je vtahován do pochybností o souladu praxe v jednotlivých státech s obsahem jednotlivých ustanovení. Po podpisu smlouvy o přistoupení k EU získaly nové členské státy statut pozorovatelů, který českým expertům otevřel přístup ke dříve nedostupným dokumentům. Proto, souběžně s intenzivní přípravou na hodnotící návštěvy expertů, bylo nutné připravit další vlnu legislativních návrhů. Česká republika byla po celou dobu velmi aktivní při prosazování včasného rozšíření schengenského prostoru. Za iniciaci tohoto procesu je možné považovat deklaraci ministrů vnitra států visegrádské skupiny, kteří se shodli na koordinovaném vstupu do Schengenu v říjnu 2007 a oznámili Evropské unii, že od počátku roku 2006 budou schopni zahájit hodnocení své připravenosti.

To však v žádném případě neznamenalo, že šlo oslabit ochranu státních hranic mezi státy visegrádské čtyřky. Naopak, Česká republika musela počítat i s variantou, že se některý z těchto států nestačí připravit ke stanovenému datu a některý úsek dočasně zůstane vnější hranicí. Události brzy dostaly poměrně rychlý spád. V květnu 2005 obdrželo deset nových členských států rozsáhlé dotazníky, kterými hodnocení vždy začíná. Při vypracování odpovědí na mnoho desítek otázek byly využity i poznatky z tzv. autoevaluace, kterou zorganizovalo ministerstvo vnitra ve spolupráci s předními zahraničními experty s cílem přiblížit českým úřadům průběh hodnotící mise a tím povzbudit odpovědnost v přípravě. Od počátku roku 2006 se spustil co do rozsahu bezprecedentní proces schengenského hodnocení. Celkem 77 expertů se zúčastnilo 7 hodnotících misí prověřujících připravenost České republiky. Na desítky doporučení obsažených v závěrečných zprávách musely reagovat státy vypracováním dokumentů obsahujících plán na odstranění všech nedostatků a poté průběžně informovat o jeho plnění. Scénářem rozšíření Schengenu otřáslo v polovině roku 2006 oznámení Evropské komise o nezbytnosti odkladu zprovoznění Schengenského informačního systému druhé generace, který byl do té doby jasně stanovenou podmínkou pro připojení nových členských států. Tyto státy však v září 2006 získaly nečekaného spojence – Portugalsko, které přišlo s projektem jak vstoupit do Schengenu s využitím současného Schengenského informačního systému. Česká republika okamžitě připravila nové projekty a od té doby se souběžně připravovala na připojení k oběma informačním

systémům. Stejně tak postupovalo i osm dalších nových členských států, Kypr z této vlny rozšíření dobrovolně vystoupil. Léta 2005-2007 znamenala pro některá pracoviště mimořádné zatížení, které bylo zúročeno až ukončením hodnocení v říjnu 2007 na jednání Rady EU. ZÁVĚREM Systematická příprava trvala 9 let. Bylo vyškoleno 850 školitelů a jejich prostřednictvím několik desítek tisíc osob, realizovány byly desítky projektů a chváleny desítky zákonů. Přes těžko předvídatelnou obtížnost a záludnost evaluačního procesu prošla Česká republika hodnocením hladce a bez větších zakolísání a získala velmi dobrý kredit. Na implementaci schengenských standardů se přímo v minulosti podílelo mnoho pracovníků, ale pouze několik z nich se dočká ve svých funkcích zrušení kontrol. Každý z nich nepochybně přispěl svým dílem k tomuto úspěchu. Zrušením kontrol na vnitřních hranicích rozvoj schengenského acquis nekončí, a proto musíme myslet již dnes na příští hodnocení, které státy Schengenu organizují i vůči státům již začleněným do společného prostoru.

Ing. Jiří Čelikovský odbor azylové a migrační politiky MV ČR, předseda pracovní skupiny Hodnocení Schengenu - ČR

8

TÉMA MĚSÍCE

EN č. 11 / 2007

Romové ve Francii jedenáct měsíců poté... První den letošního roku se Rumunsko, ve kterém žije značně množství Romů, stalo další členskou zemí Evropské unie. Téměř okamžitě dvě stě tisíc rumunských Romů zamířilo do zahraničí. Evropské státy teď hledají cesty, jak tyto nové občany Evropské unie vyhostit. Cílová země Francie nyní řekla jasné stop a začala nepříjemný problém řešit. Už od devadesátých let rumunští Romové nelegálně osídlují ve Francii volné průmyslové prostory ležící ladem, staví tam primitivní příbytky nebo bydlí ve starých vyřazených karavanech. Dnes najdeme tyto žalostně vyhlížející tzv. „bidonville“ v každém větším francouzském městě, většinou tam ani

není zavedena voda a elektřina. Ostatně kdo by je tam platil. To se stalo osudným už řadě Romů, kteří nepřežili opakované požáry nebo onemocněli tuberkulózou či jinými infekčními nemocemi. Romské rodiny jsou ve Francii podporovány zájmovými a neziskovými organizacemi, které bojují

hlavně proti jejich negramotnosti. Jsou zřízeny vzdělávací instituce pro romské děti, ovšem souhlas k zápisu do školy obdrží od obecních úřadů jen menšina. Francie je podle Romů sice zemí s menší diskriminací, ale platí některá omezení. Zůstat v zemi galského kohouta mohou jen z důvodu zaměstnání nebo studia. Měli by ale přitom disponovat dostatečnými finančními prostředky k existenci, aby nezatěžovali francouzský sociální systém. Nutno podotknout, že Romové mají stejné pracovní možnosti jako všich-

ni obyvatelé přistoupivších zemí, pro které bylo schváleno na dvaašedesát volných povolání (ve stavebnictví, hotelnictví, stravování...). Poněvadž ale francouzský zaměstnavatel musí hradit za cizího zaměstnance měsíční poplatky (893 eura), vybírá si. Častá negramotnost a neznalost francouzštiny způsobila, že zejména pro rumunské Romy neexistuje na trhu práce skoro žádná nabídka. Převážná většina z nich se tak věnuje nelegálním zdrojům obživy, například žebrání, sběru kovů či krádežím.

Těm Romům, kteří nestudují nebo nemají zaměstnání a tím „důvod“ pobývat ve Francii, nabízí národní agentura ANAEM (Agence Nationale d‘accueil des Etrangers et des Migrations) individuální odjezdy do Rumunska včetně úhrady cestovních výdajů a jednorázovou finanční pomoc v částce 3600 eur. Peníze ovšem mohou čerpat v Rumunsku pouze nepřímo, až když představí své další plány, co chtějí dělat nebo v čem by mohli podnikat. V rodné zemi by se Romové mohli třeba věnovat pastevectví, proto jim francouzská vláda na-

příklad daruje přiměřený počet ovcí. Jak už to ale bývá, tak místo očekávaného prodeje mléka, sýrů či vlny romské rodiny při první příležitosti ovce prodají, protože „…nemají na jídlo nebo na stavbu domků“. „S finanční pomocí hodláme pokračovat, ale v budoucnu bychom mohli místo nákupu ovcí třeba přímo pomoci při výstavbě jejich nového domova,“ vysvětluje Henri Paul ze Zastupitelského úřadu Francie v Rumunsku. Ilona Mádrová

Výraz Cikán není ve Španělsku hanlivý Tak jako v jiných evropských zemích, i ve Španělsku byli Cikáni v minulosti předmětem legend, také zde prosluli jako skvělí hudebníci a tanečníci a v neposlední řadě se oni sami stali zdrojem umělecké inspirace. Stačí připomenout Lorcovy Cikánské romance. Hovořit o výrazném podílu španělských Cikánů na vzniku a šíření hudebního žánru známého jako flamenco by bylo nošením dříví do lesa. Jednou z variant flamenca je i cante jondo, doslova zpěv, který má hloubku, neboť vyjadřuje ty nejhlubší lidské emoce. Zpívat cante jondo není lehké. A nikdo to neumí lépe a procítěněji než španělští Cikáni. Do Španělska přišli Cikáni v letech 1417–1425. Žili sice stranou většinové komunity, tak jako i jinde v Evropě, a většinou kočovali. Do společnosti se sice přímo neintegrovali, uchovávali si svoje zvyky a tradice, ale vzhledem k tomu, že žili na etnicky různorodém území, kde spolu musely vycházet tři odlišné kultury – křesťanská, židovská a muslimská –, nikdo se nad jejich existencí nepozastavoval. Obrat nastal na konci 15. století, kdy nová španělská státní

strategie vsadila na myšlenkovou, kulturní i státní jednotu a všechno, co neodpovídalo představám vládních a církevních institucí, muselo být vymýceno. Roku 1492 byli ze Španělska vyhnáni židé a Mauři, později moriscové, tedy muslimové, kteří raději konvertovali ke křesťanství. Na řadu přišli i Cikáni. Nastalo jejich pronásledování, často byli obviňováni z čarodějnictví. Španělští Cikáni se od svých příbuzných žijících jinde v Evropě odlišují jazykem. Zatímco Cikáni v jiných evropských zemích hovoří různými variantami romštiny, španělští Cikáni hovoří jazykem caló. Slovo Cikán zde také není vnímáno hanlivě a pro označení tohoto etnika je běžně používáno i v oficiálních materiálech. Původně se totiž myslelo, že Cikáni (gitanos) přišli do Španělska z Egypta a označení Cikáni vzniklo ze slova egiptanos (Egypťané). Během staletí většinou zanechali kočování a dnes vykazují vysoký stupeň usazenosti. Cikáni ve Španělsku sice až do 18. století neměli žádná občanská práva, ale obyvatelé samotní k nim necítili žádné nepřátelství a zejména

v Andalusii byli dobře přijímáni. Největší pohroma pro cikánské etnikum přišla až s nástupem 20. století, kdy se vlivem prudkého hospodářského rozvoje a zvyšující se životní úrovně obyvatelstva začíná prohlubovat rozdíl mezi většinovou společností a cikánskou menšinou. Cikáni se zkrátka na nové podmínky nedokázali adaptovat. A tak mají ve Španělsku s Cikány podobné problémy jako u nás. I když počet Cikánů není ve Španělsku nijak evidován, předpokládá se, že jich v zemi žije více než jeden milion. Jen několika z nich se podařilo dosáhnout univerzitního vzdělání a více než 70% procent z onoho předpokládaného milionu nedokončilo ani základní školu. Z toho vyplývá i fakt, že nezaměstnanost je mezi cikánským etnikem o 4% vyšší než mezi ostatním obyvatelstvem. V ghettech a tím pádem v nevyhovujících hygienických podmínkách žije až 7–10% Cikánů. Jednu z mnoha takových čtvrtí lze spatřit třeba z maurského hradu v Almeríi, odkud i běžný návštěvník může nahlédnout do cikánských obydlí a dvorků.

Nejeden český turista měl v Barceloně, Seville či v Palma de Mallorca možná to „štěstí“, že mu Cikánka nabídla myrtovou větvičku, když si nechá hádat z ruky. Do hotelu se pak vrátil sice se znalostí svého osudu, ale s prázdnou peněženkou. Španělská vláda však o problémech pouze nemluví, ale začala rázně jednat. Prvním předpokladem bylo oficiální uznání cikánského etnika jako regulérní menšiny a v tomto smyslu se změnily Statuty autonomií některých autonomních celků. Druhým krokem bylo pojmenování problémů. Španělské ministerstvo práce a sociálních věcí vypracovalo první Sociálně demografickou studii o cikánské komunitě ve Španělsku, která přináší věrohodná data týkající se španělských Cikánů a jejich postavení v zemi. Z této studie pak vycházel další postup. V roce 2006 byla založena obdoba naší Rady pro romské záležitosti, v níž však působí i zástupci cikánských komunit. Ta koordinuje spolupráci cikánských komunit se státními a autonomními úřady a komunity tak samy participují na ře-

šení svého vlastního problému. Na každém ministerstvu existuje komise, která se zabývá cikánskou problematikou spadající do kompetence příslušného ministerstva, a obdobné komise existují i na jednotlivých odborech autonomních vlád. Jejich činnost je nejefektivnější, protože vychází z konkrétních znalostí toho kterého místa. Například příslušná komise na ministerstvu školství a vědy se snaží přijímat opatření, která by zlepšila neutěšenou situaci ve vzdělání cikánské komunity. Osvědčili se například asistenti cikánských žáků. První pozitivní výsledky na sebe nenechaly čekat: za rok 2007 se výrazně zvýšil počet dětí, které dokončily základní školní docházku, a to dokonce s dobrými výsledky. Komise na ministerstvu zdravotnictví zase provedla průzkum zdravotního stavu cikánského obyvatelstva a na základě výsledku také bude moci přijmout příslušná opatření. A tak by se mohlo pokračovat. V dubnu 2006 založilo španělské ministerstvo kultury Institut cikánské kultury. Jeho existence je jasným uznáním ci-

kánského příspěvku k bohatosti španělské kultury a společnosti. Podle odborníků totiž největším problémem cikánského etnika není jeho sociálně neutěšené postavení, ale ztráta vlastní identity. A právě tento institut má za úkol podporovat a šířit povědomí o dějinách, kultuře a jazyku caló zejména mezi Cikány, aby se sami k cikánskému původu s určitou mírou hrdosti přihlásili. Směrem k většinové společnosti je zase obrácena kampaň tohoto institutu podporovaná ze strukturálních fondů EU s názvem Conócelos antes de juzgarlos (Než je odsoudíš, poznej je). Veškerá činnost Institutu cikánské kultury i příslušných ministerských a autonomních komisí směřuje k jedinému cíli: zlepšit postavení cikánského obyvatelstva jejich vlastním přičiněním, integrovat je do většinové společnosti, ale ne formou jejich pohlcení, nýbrž na základě uznání odlišnosti a jedinečnosti jejich kultury. Existuje zkrátka snaha, aby se Cikáni integrovali skrze přiznání své vlastní cikánské identity. Anna Tkáčová

hnul veřejným míněním a vyvolal řadu diskusí. Italská vláda navíc neváhala přijmout opatření, díky kterému mohou být ze země vystěhováni nebezpeční cizinci, a to i občané Evropské unie. Po přijetí tohoto opatření, byly vyklizeny některé osady poblíž Říma a jejich obyvatelé, původem převážně z Rumunska, dostali 48 hodin k opuštění země.

Italští Romové se zřejmě přesunou jinam. Úřady jim totiž neposkytnou žádné sociální byty či jinou pomoc. Romy tak dál čeká život na okraji společnosti v osadách, kam nejezdí místní doprava a kde mají jen minimální naději, že se jim jednou podaří uplatnit se na trhu práce. Zuzana Larišová

týdny vypravil do Newcastlu a v severoanglickém městě si hledá práci, aby za vydělané peníze co nejdříve mohl přivézt i svou rodinu. „U nás v Mostu je to špatné,“ říká. „Zavírají se šachty a po letech práce jsem dopadl tak, že jsem musel jít na podporu v nezaměstnanosti. Neumím anglicky, takže to asi bude docela těžké něco si tu najít,“ říká posmutněle. Bydlení zatím má, protože se tu seznámil s partou anglických přátel, kteří mu i pomáhají tlumočit u potencionál-

ních zaměstnavatelů. „Zítra se půjdeme podívat do centra, jestli tam nehledají někoho do skladu nebo něco podobného,“ snaží se jej povzbudit nový kamarád Steven, u něhož bydlí. Karel mu moc nerozumí, ale pak s ním odchází do hostince The Cumberland, kde se přidává se svou oprýskanou kytarou k muzikantům, kteří zde spolu hrají každou neděli. I ti jej bez problémů přijímají mezi sebe.

Italové vyklidili romské osady Českého turistu přijíždějícího do kteréhokoliv většího města v Itálii jistě překvapí pohled na nevábně vypadající osadu tvořenou karavany a dřevěnými přístřešky. Romské osady se rozprostírají v okrajových částech všech velkých měst, jako je například Milán, Turín, Padova či Řím. Osady jsou bez pitné vody a sociálního zařízení.

Podle úředních statistik žije dnes v Itálii okolo 150 000 Romů, z nichž kolem 70 000 má italské občanství. Zbylých 80 000 jsou přistěhovalci převážné z balkánských zemí a nyní po otevření hranic i z Rumunska. Většina Romů žije v osadách, kde polovinu obyvatel tvoří děti a mládež. Děti jsou sice zapsány do škol, ale docházku nemají ani

50%, a to i přes snahy sociálních kurátorů, kteří chtějí přesvědčit jejich rodiče o nutnosti vzdělání. Spíš než do škol docházejí romské děti k nebezpečným křižovatkám a nabízejí mytí skel řidičům, kteří o jejich pomoc ve většině případů nestojí. Ženy s malými dětmi zase žebrají v blízkosti supermarketů či nákupních center.

Problémem osad jsou také časté požáry. Bývají založeny úmyslně, ale pachatelé nejsou většinou dopadeni. Zatím k poslednímu požáru došlo počátkem října v Turíně. S problematikou Romů také úzce souvisí nemalé procento kriminality. Letos v listopadu 24letý rumunský Rom zabil v Římě 47letou ženu. Tento incident po-

Romy si nechte, zní od Angličanů K nerozeznání od indických či pákistánských sousedů jsou Romové, kteří se po vstupu České republiky do Evropské unie hromadně usazují ve Velké Británii. Úspěšně se tak asimilují s ostatními přistěhovalci, kteří často nerozlišují mezi „normálními“ Čechy a českými Romy. „Za pomoci svých školou povinných potomků, kteří hovoří anglicky bez toho, že by je někdo rozeznal od rodilého mluvčího, Romové nezaznamenávají skutečně žádnou bariéru, která by

stála na cestě jejich plné asimilaci,“ napsala v Britských listech Blanka Rambousková, ktera pracovala jako tlumočnice na městském úřadu v severoanglickém Leedsu. V poslední době však zvláště v Anglii roste nechuť místních přijímat nové přistěhovalce a často se netají nelibostí právě vůči Romům. „My jich tady máme až moc, jen si je tam nechte,“ říká otevřeně třiačtyřicetiletý John z Newcastlu a jedním dechem popírá, že je rasista. Angličané

se dnes na příliv nových obyvatel mnohdy dívají daleko přísněji než jejich rodiče. Nedávno dostala skupina studentů střední školy v South Shields na severovýchodu Anglie úkol vyjmenovat předsudky, které mají o Američanech, Němcích, Pákistáncích a Romech. Zatímco kromě Němců, kteří byli tradičně označeni za nepolepšitelné nacisty a nafoukance, z toho vyšli Američané a Pákistánci poměrně dobře, na Romech nenechali dvacetiletí

studenti nit suchou. „Nedodržují hygienická pravidla, nepracují a jen berou podporu, žijí v uzavřených komunitách, kradou zvířata,“ zněly nejčastější odpovědi, přičemž si nevzpomněli na žádnou kladnou vlastnost tohoto etnika. Když se jich učitel následně ptal, jestli někdo zná osobně nějakého Roma, nikdo neodpověděl kladně. Ne vždy se však obyvatelé ostrovů dívají na Romy s takovou nevraživostí. Sedmačtyřicetiletý Rom Karel se před několika

Petr Pohorský

9

TÉMA MĚSÍCE

EN č. 11 / 2007

Dva romské světy: Budějovice a Krumlov ČESKÉ BUDĚJOVICE / ČESKÝ KRUMLOV - Dvě jihočeská města, dvě zcela odlišné reality. Společné soužití Čechů s Romy se v Českých Budějovicích a Českém Krumlově diametrálně liší. Zatímco Krumlov považuje jihočeská veřejnost za město, kde jsou vztahy Romů s majoritní skupinou obyvatel takřka idylické, v Budějovicích vzniká ghetto, které v kraji nemá obdoby.

Petra bydlí na hranici dvou budějovických sídlišť – Šumavy a Máje. Do centra to má pěšky poměrně daleko, jezdí tam autobusem. Na cestě k autobusové zastávce ji však nedávno přepadla skupina lidí tmavé pleti. „Dostala jsem nakládačku jako ještě nikdy. Šlo jim přitom jen o mou kabelku,“ říká dvaačtyřicetiletá Petra. Do některých ulic sídliště Máj by nikdy nevstoupila.

Panelové domy tam okupují Romové, kteří mimořádně obtěžují své okolí. Původní projekt na osídlení sídliště přitom počítal s tím, že budou Romové umístěni v domech tak, aby asimilovali s okolím. To se však nestalo, přistěhovali se k nim příbuzní, majoritní obyvatelstvo Budějovic opouštělo byty a stěhovalo se jinam. Dnes v některých z ulic už mají Romové převahu, byty tam

jsou prakticky neprodejné. Ve dne i v noci je tam hluk, stoupá tam kriminalita. „Problém je v tom, že jsou někteří Romové nepřizpůsobiví. Mnozí Češi k nim tak cestu nenajdou,“ vysvětluje senátor Richard Falber. V Českém Krumlově je však situace jiná. „Když je venku pěkně, místní Romové se pohybují více venku, jsou trochu živější.

Ale aby se lidé báli chodit na sídliště jako třeba v Budějovicích, to tady neexistuje,“ popisuje Štefan Milo, Rom z Českého Krumlova, který pracuje v romské úklidové firmě Dunka. Z centra města byli Romové stěhováni na sídliště Mír. Soužití Čechů s Romy je tam přesto na velice dobré úrovni. Ve městě navíc působí několik romských podnikatelů. I to

dělá Romům v Krumlově dobré jméno. „Nechápu, kde se tady stala chyba. Závidím lidem, kteří bydlí jinde a nemusejí se den co den obávat, jestli se jim venku něco nestane. V Krumlově to jde, v Budějovicích je však našlápnuto na obrovské problémy,“ uzavírá Petra. Jan Štifter

Soužití s Romy v Pardubicích se zlepšuje PARDUBICE - to je stále aktuální téma, naposledy nejvíc rozvířené analýzou, kterou před více než rokem vypracovala společnost GAC. Z té vyplývalo, že pardubická radnice svou bytovou politikou odsunuje Romy do ghett na okrajích města a odděluje je tak od ostatních obyvatel. A jaká je situace dnes? Problémů s romskou komunitou pozvolna ubývá. Romové se stále častěji a úspěšněji začleňují do společnosti i mimo ghetta, a to v oblasti pracovní i sociální. V Pardubicích jsou, na rozdíl od mnoha jiných českých měst, vidět výsledky a velkou zásluhu na tom mají hlavně neziskové organizace, díky nimž se situace pomalu,

ale dlouhodobě zlepšuje. Zřejmě nejvýraznější z nich je občanské sdružení DARJAV. Tato romská organizace, úzce spolupracující s Krajským úřadem a Úřadem práce, působí v domě v Husově ulici, který je považován za jedno z pardubických ghett. Aktivně se však zapojuje do běžného života. Díky programům a volnočasovým aktivitám pomáhá zlepšit soužití Romů a většinové společnosti. Činnost sdružení zahrnuje jak programy pro dospělé (například rekvalifikační kurzy zaměstnanců, autoškola), tak pro děti (kroužky, hlídání dětí apod.). „Kromě Karnevalu rozmanitostí, na kterém jsme měli taneční vy-

stoupení a prezentaci, je teď pro nás nejdůležitější projekt Společnou cestou,“ říká terénní pracovník a místopředseda organizace Jan Müller. „Je to projekt, který zahrnuje renovaci objektu v Husově ulici, a tím nejzásadnějším faktem je, že ho vytvářejí sami Romové. Oni sami si mohli na společném setkání určit, jak bude výsledná podoba vypadat a co bude zahrnovat.“ Müller poukazuje i na to, jaké mohou být klíče k dalšímu zlepšování situace i v jiných městech: „Jsou to zřejmě dvě věci. Za prvé - je důležité pozitivně motivovat a učit děti. Protože právě děti pak působí kladně i na rodiče. Například nám jedna

maminka vyprávěla, jak se zastyděla při přecházení silnice, když jí její dítě řeklo, že chce jít přes přechod, protože je to tak správné. Za druhé - je důležité aby s Romy pracovali zase Romové. Je to otázka důvěry, která přináší výsledky. Kdyby projekt renovace objektu v Husově ulici naplánoval nějaký architekt, který není Rom, je pravděpodobné, že by renovace za krátkou dobu vypadala stejně jako předtím. Tím, že si sami Romové určili, co chtějí v objektu mít, a aktivně se v tom angažují, si toho budou víc vážit a zapojí se tak i do dalších činností.“ Müller také dodává, že by si byrokraté měli při rozdělování peněz

uvědomit skutečnost, že největší výsledky mají právě ta občanská sdružení, která jsou v terénu a která tvoří právě Romové. Další aktivní organizací v regionu, která působí v oblasti romské problematiky a čerpá finance z Evropských sociálních fondů, je občanské sdružení Altus Chrudim, věnující se také vzdělávání pracovníků neziskových organizací v tomto sektoru. To nedávno ukončilo program, který se zaměřoval na profesionalizaci účetnictví, komunikaci, managment, nebo na to, jak podávat žádosti o dotace od EU. O školení byl velký zájem, a proto v blízké době chystá tato organizace další dlouho-

dobý akreditovaný kurz, tentokrát terénní sociální práce. I SKP-centrum přišlo se svým projektem v této oblasti - Transformace a integrace metodiky sociální práce v občanském sdružení SKP-centrum. Tento projekt se zaměřuje na jeden z nejpalčivějších problémů znevýhodněných menšin, a to na zlepšení přístupu cílové skupiny (Romové, tělesně postižení apod.) na trh práce. Projekt je financovaný EU v rámci tzv. Globálního grantu. Více informací o Globálním grantu a o projektu lze nalézt na www. nros.cz nebo na stránkách centra www.skp-centrum.cz. Filip Appl

Vesnička soužití je zatím výjimkou MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ – Potkáte-li na Ostravsku člověka, který se staví nepředpojatě k otázce soužití Romů s majoritní společností, můžete si gratulovat. Existují oblasti, kde se lidé, díky vlastním zkušenostem, nechtějí vůbec k této otázce vyjadřovat. Nepovažují ji za smysluplnou. Odpovědí je tudíž rázné ne, a to z obou stran. Jsou to lokality, kde už nějaký čas spolužijí „bílí“ s Romy, cestu k sobě ale prozatím nenašli. Příkladem mohou být osada Bedřiška v Ostravě-Mariánských Horách, oblast kolem ulice Železárenské nebo lokality Liščina, Hrušov a Zárubek. Především malí Romové se zde neohlížejí na nikoho a na nic. Výjimkou není ani agresivní chování k místním lidem, kteří tady žijí už desítky let.

Problémy jsou i jinde. Například obyvatelé frýdeckomístecké ulice Míru považují slova jako integrace nebo spolužití za prázdný obal bez obsahu. Organizované dětské gangy si dělají co chtějí, rodiče o jejich krádežích, ničení okolí a agresivitě údajně nevědí. „Pokud pro zdejší romskou mládež neplatí žádná pravidla či existují pouze na papíře, co si o tom máte myslet,“ říká pro Evropské noviny jeden z místních, Zdeněk Surůvka. Neblahou situaci potvrzuje i vedoucí městské pobočky Společenství Romů na Moravě Vladimír Horváth. „I když pro ně spolu s městem děláme mnoho, nedaří se nám je přesvědčit, aby přijali pravidla nutná k tolerantnímu spolužití.“ Podle místních obyvatel se na špatných vztazích v těchto lokalitách čas-

to podílejí nově příchozí příbuzní romských „starousedlíků“, kteří dokáží během několika týdnů rozcupovat už alespoň trochu fungující vazby mezi Romy a bílými. Situaci monitorují a snaží se zlepšovat sociální odbory měst i mnohé nevládní organizace. Na Ostravsku se v této oblasti daří občanskému sdružení Vzájemné soužití, které zde působí od záplav v roce 1997. Svou komunitní činností se pokouší napravovat vztahy mezi romskou a neromskou komunitou, pomáhá rodinám na okraji společnosti. Úspěšným projektem, který byl realizován ve spolupráci s Diecézní charitou ostravsko-opavskou, se dodnes zdá být Vesnička soužití, která vznikla pro sociálně slabší oběti povodní před pěti lety v Ostravě-Muglino-

vě. Ve vesničce s řadovými domky, zahrádkami a čistým okolím žijí vedle sebe Romové i bílí. I tady se objevují problémy, ale v zásadě jsou vždy řešitelné. Jako největší se ukazují dluhy na nájemném s

následným začarovaným kruhem: půjčkami na splácení dluhů. „Ale projevy rasismu nebo krádeže tady nezažijete. Lidé se totiž na výstavbě vesničky podíleli vlastníma rukama a ukazuje se, že tako-

výto model by byl funkční kdekoli jinde,“ odpověděl na otázku možnosti soužití romské a neromské komunity současný vedoucí vesničky Miroslav Hodeček. Pavel Plohák

Ak si slušný, na národnosti nezáleží „Na Slovensku Rómovia čelili vážnej diskriminácii pri prístupe k bývaniu, vzdelaniu, zamestnaniu, zdravotnej starostlivosti a ďalším službám, rovnako ako aj pretrvávajúcim predsudkom a nepriateľstvu. Rómske deti boli často umiestňované do špeciálnych škôl pre mentálne postihnuté deti. Ženy, zvlášť z rómskych komunít, boli nechránenou skupinou pre obchodovanie so zámerom sexuálneho zneužívania“ – konštatuje Správa Amnesty International 2007 o stave ľudských práv vo svete. Na internete sa k tejto správe rozpútala zaujímavá debata. Drvivej väčšiny sa tieto vyja-

drenia dotkli. Považujú ich za nepravdivé a urážajúce. A teraz realita mojimi očami. Druhou najpočetnejšou menšinou žijúcou na Slovensku sú Rómovia. Podľa oficiálnych štatistík je ich okolo 90 tisíc (necelé 2% z celkovej populácie). Neoficiálny odhad je však niekoľkonásobne vyšší - až 320 tisíc. Niektorí Rómovia sa k svojej národnosti totiž nehlásia. Sú to tí, ktorí so začlenením sa medzi majoritné obyvateľstvo nemali a nemajú problém. Skôr negatívne vnímajú správanie tých ich rómskych spoluobčanov, ktorí na seba upozorňujú nie práve vyberaným spôsobom. Napr. na jeseň sa na nás z médií valia správy o

vykradnutých poliach so zemiakmi a kukuricou, mizne drevo napr. aj v národnom parku. Haldy odpadkov, porozbíjané okná, byty bez podláh, dverí, sanity, vytrhané elektrické vedenie – to je obraz známeho košického sídliska Luník IX s najvyššou koncentráciou Rómov. Oficiálne tu na km 2 žije asi 4 500 obyvateľov. Východ Slovenska zápasí aj so vznikajúcimi nelegálnymi rómskymi osadami. Až po týchto správach si mnohí z nás uvedomia, že Rómovia medzi nami žijú. V skratke však možno konštatovať, že slušný človek nemá problém so slušným človekom a vtedy na národnosti nezáleží.

V Správe o životných podmienkach rómskych domácností na Slovensku z dielne odborníkov Regionálneho centra UNDP (United Nations Development Programme - Rozvojový program OSN) sa konštatuje, že rómska komunita je odkázaná na sociálne dávky a až tri štvrtiny domácnosti mali v priebehu posledného mesiaca príjem, ktorý súvisel s hmotnou núdzou. Zapojenie rómskej populácie v produktívnom veku na trhu práce je nízke. Miera zamestnanosti mužov je 11% a žien iba 5%. Až Úrady práce evidujú až 86% ekonomicky aktívnych rómskych obyvateľov (t.j. bez študentov, dôchodcov a osôb na rodičovskej dovolenke).

V rámci nezamestnanosti prevažuje dlhodobá nezamestnanosť, pri ktorej Rómovia takmer úplne strácajú svoju pracovnú kvalifikáciu a pracovné návyky. Získať lepšie platené pracovné miesto znamená mať vyššiu kvalifikáciu. Absencie školopovinných detí sú bežným javom. Najväčší záujem o vzdelanie majú najmenší – prváci až tretiaci. Ten však vplyvom okolia postupne slabne. Bývanie, vzdelanie, práca – to sú problémy rómskej menšiny, ktoré neriešia vlády len v našej krajine. Podpredseda vlády Dušan Čaplovič, ktorý má v pôsobnosti aj menšinovú politiku, chce predstaviť Stratégiu riešenia postavenia Rómov v spo-

ločnosti do roku 2015. S ministerstvom školstva rokuje o zavedení povinnej predškolskej dochádzky pre päťročné deti s perspektívou aj pre štvorročné. Vicepremiér a splnomocnenkyňa pre rómske komunity Anina Botošová komunikujú s cirkvami o posilnení misijnej práce v obciach so silným zastúpením chudobných Rómov. V spolupráci s ministerstvom zdravotníctva pripravujú koncepciu sociálneho zdravotníctva. Ciele tejto stratégie považuje podpredseda vlády za reálne a tvrdí, že budú aj finančne kryté. Odmieta totiž tie, na ktoré nie sú zdroje. Alžbeta Havrillová

10

ČESKÁ REPUBLIKA

EN č. 11 / 2007

Průzkum: Hodnocení připravenosti ČR na čerpání evropských peněz Pouze 28 % respondentů z řad představitelů samosprávy a státní správy uvedlo, že Česká republika je dobře připravena na čerpání evropské podpory v letech 2007-2013. Z ministerstev zatím podle výsledků šetření zaostává v přípravách výrazně MŠMT. Polovina (51 %) dotázaných však věří, že nakonec evropské podpory v následujících letech plně využijeme. Citované výsledky pocházejí z výzkumu STEM provedeného pro Ministerstvo pro místní rozvoj ČR ve dnech 26. října - 7. listopadu 2007. Respondenty byli představitelé samospráv a státní správy z celé České republiky. Na otázky odpovědělo celkem 366 respondentů, přičemž rozhodujícím podílem byli zastoupeni ti, kteří budou zřejmě nejčastějšími a finančně nejsilnějšími žadateli – zástupci obcí s rozšířenou působností (160 respondentů). „Myslíte si, že Česká republika je dobře připravena na čerpání evropské podpory v letech 2007-2013?“. Na tuto otázku kladně odpovědělo 28 % představitelů státní správy a samospráv, kteří se zúčastnili šetření STEM. Pouze zlomek z nich (3 %) je o tom přesvědčen pevně. Nejskeptičtější jsou zástupci obcí se základní působností, ale ani mezi představiteli obcí s rozšířenou působností a městských částí nepřekročil podíl kladných odpovědí třetinu. Poměrně vysoký podíl respondentů (76 %) souhlasí také s tím, že „Česká republika v přípravách na čerpání evropské podpory v letech 2007-2013 zaostává za jinými novými členy Evropské unie“. Mnohem optimističtěji se dívají dotázaní do budoucích let. Tomu, že „ČR dokáže plně využít evropské podpory v letech 2007-2013“, věří 51 % respondentů. Větší důvěru v to, že nakonec ztrátu doženeme, projevují opět zástupci větších obcí a měst a městských částí. Jestliže odpovědi na dvě zásadní otázky (zda jsme nyní dobře připraveni a zda dokážeme v letech 2007-2013 evropskou podporu plně využít) zkombinujeme, vidíme, že nejpočetnější (42 %) je názorová skupina pesimistů, podle nichž připraveni nejsme a ani šanci nevyužijeme. Poloviční podíl ve srovnání s nimi tvoří jednoznační

optimisté (připraveni jsme a podpory plně využijeme). Silná (30 %) je však také skupina představitelů samospráv a státní správy, podle nichž sice nyní připraveni dobře nejsme, ale ztrátu doženeme a prostředků plně využijeme. Respondenti hodnotili také připravenost jednotlivých ministerstev, která se budou na čerpání evropské podpory v následujících sedmi letech podílet. Většina ministerstev je hodnocena převážně kladně (kolem 60 % respondentů uvedlo, že jsou dobře připravena), což je poněkud v rozporu s celkovým hodnocením připravenosti ČR. Nejlépe dopadlo MZe, téměř shodně pak MŽP, ministerstvo dopravy a MPO. Jednoznačně nejkritičtěji je hodnocena připravenost ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, což může být i odrazem personální výměny v tomto resortu motivované právě nepřipraveností čerpat podporu z evropských fondů. (red)

Dokážeme využít fondĤ EU? Jsme dobĜe pĜipraveni a dokážeme využít podpory 21%

Nejsme pĜipraveni a nedokážeme využít podpory 42%

Jsme dobĜe pĜipraveni, ale nedokážeme využít podpory 7%

Nejsme pĜipraveni, ale dokážeme využít podpory 30%

Pramen: STEM pro MMR 11/2007, údaje pro skupiny, zejména pro „městské části“ jsou orientační

PĜipravenost ýR na þerpání prostĜedkĤ z fondĤ EU v letech 2007-2013 (podíly kladných odpovČdí v %, podle stupnČ samosprávy) 75 61

Ministerstvo zemČdČlství

11

Ministerstvo životního prostĜedí

50 41

13

M inisterstvo dop ravy

21

23

3

49

32

6

23

9

26

24

Ministerstvo prĤmyslu a obchodu

8

33

rozšíĜená pĤsobnost

52

3

M inisterstvo p ro místní rozvoj

0 povČĜený úĜad

52

6

32

30

M inisterstvo p ráce a sociálních vČcí

základní pĤsobnost

33

41 30

25

53

58

35

48

4

5

42

43

7

40

13

mČstská þást, obvod

ýR je dobĜe pĜipravena na þerpání evropské podpory v letech 2007-13 ýR nezaostává v pĜípravách za jinými novými þleny EU VČĜí, že ýR dokáže plnČ využít evropské podpory v letech 2007-13

Pramen: STEM pro MMR 11/2007, údaje pro skupiny, zejména pro „městské části“ jsou orientační

Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy

2

0

Velmi dobĜe

27

55

20

Spíše dobĜe

40

16

60

Spíše špatnČ

80

%

100

Velmi špatnČ

Pramen: STEM pro MMR 11/2007

INZERCE

11

PUBLICISTIKA

EN č. 11 / 2007

Trochu jiný Brusel Pražské Eurocentrum v polovině listopadu oslavilo dva roky své působnosti a v rámci oslav

otevřelo veřejnosti putovní výstavu Trochu jiný Brusel. Jedná se o dvacet fotografií Jana

Objektiv Jana Fikáčka se vyhýbá bruselským klišé.

Fikáčka, který poslední čtyři roky poznává zvláštní zákoutí evropské metropole. „Bru-

foto: Pavel Farkaš

sel nemá jen tu strohou úřednickou tvář,“ řekla při otevření výstavy náměstkyně místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Jana Hendrychová, „má i svou romantickou a tajemnou stránku.“ Tajemno Fikáček na svých snímcích zachycuje velmi výmluvně. Zatažená obloha se stříbrným světlem vrženým na budovy podtrhuje zvláštní zasmušilost záběrů, kterým jakoby něco chybělo. Jsou to lidé, kteří se zde objevují jen nahodile, jakoby náhodou a velmi zřídka. Jan Fikáček (1957) žije v Bruselu čtyři roky a kromě zájmu o informační technologie a fenomenologickou filosofii se zabývá i vyjadřovacími možnostmi digitální fotografie. „Jak dávno věděli mystikové, skutečná krása je skrytá. Se-

bekrásnější budova se stane jen křečovitě veselou karikaturou sebe sama, když z ní vytlačíme původní obyvatele, našminkujeme ji, rozparcelujeme na výstavní síně nebo luxusní restaurace, aby byla dokonale komerčně využita…“ píše ve svém průvodním textu k výstavě Jan Jařab, spoluautor koncepce výstavy a jinak člen kabinetu eurokomisaře Vladimíra Špidly. Brusel je podle něj město více vrstev a tváří, za turistickým pozlátkem může návštěvník najít doslova architektonické skvosty, které chytnou člověka za srdce. Ne svou naleštěností, moderním designem a neobvyklým provedením, ale duchem starých časů, jemnou patinou starých malířských mistrů. Jan Fikáček se nebál hledat a svým

cyklem fotografií představil Brusel očima Breugelovýma. Zachytil staré město s úzkými uličkami mezi zchátralými domy, řeku skrytou v zašlých městských podloubích nebo kamenná náměstí s obchůdky a kavárničkami. Ale i zajímavé interiéry mnoha starých budov či odrazy na skleněných výlohách, vznikající dílem okamžiku. Praha je desátým městem, kde se výstava zastavuje, v polovině prosince se vydá do Plzně, Ústí nad Labem a svou pouť zakončí v Liberci, kde budou bruselské architektonické skvosty k vidění až do konce března. Pokud se do těchto měst nedostanete, na fotografie se můžete podívat i na internetu, na adrese: http://www.fikacek. cz/eurocentra2006-7. (pf, pp)

Česká ministryně a skupina Gipsy.cz v Lisabonu Rok rovných příležitostí pro všechny uzavřelo setkání v Portugalsku LISABON, PORTUGALSKO: Rok 2007, Evropský rok rovných příležitostí pro všechny, skončil významnou událostí, při níž se slavily úspěchy, kterých bylo v tomto roce dosaženo, a zvažovaly další úkoly. Kampaň, jejíž součástí bylo více než 1 000 různých aktivit ve 30 zemích, zvýšila informovanost občanů o jejich právu na život bez diskriminace, pomohla zahájit nový dialog mezi různými účastníky o podpoře rovnosti a zdůraznila výhody rozmanitosti pro společnost jako celek. Na tuto kampaň naváže v roce 2008 nová iniciativa Evropské komise v oblasti boje proti diskriminaci mimo pracoviště a nejlepší nápady, které vznikly v průběhu evropského roku, budou zahrnuty do nového programu PROGRESS. „Různými prostředky, od nápaditých šotů na kanále MTV přes akce určené návštěvníkům soutěže Eurovision song contest v Helsinkách až po ocenění za rozmanitost pro společnosti, pomohl evropský rok zprostředkovat myšlenku rovnosti a rozmanitosti milionům lidí v celé Evropě,“ řekl komisař pro rovné příležitosti Vladimír Špidla. K nejvýznamnějším událostem evropského roku patří: okružní jízda informačního kamionu s názvem „Za rozmanitost“, který na své cestě dlouhé 72 000 kilome-

trů a trvající více než pět let navštívilo půl milionu lidí na 99 zastávkách; partnerství evropského roku se soutěží Eurovision Song Contest, která zprostředkovala myšlenku kampaně 100 milionům evropských televizních diváků; vůbec první vrcholná schůzka o rovnosti, která se konala během předsednictví Německa a která se bude opakovat v roce 2008, kdy bude EU předsedat Francie. Dále bylo určeno kolem 1 milionu eur pro 19 projektů, které se zaměřují na začlenění romské komunity ve 12 zemích. Na financování asi poloviny z 1 000 aktivit, které se v rámci evropského roku konaly na místní, regionální a celostátní úrovni, se podílela Evropská komise. Tyto aktivity zahrnují mimo jiné 47 různých vzdělávacích programů pro boj proti diskriminaci, 31 studii nebo

průzkumů a 21 soutěž pro školy, podniky nebo širokou veřejnost. Celostátní reklamní kampaně se konaly v Rakousku a Belgii, zatímco Francie a Kypr využily ke zprostředkování myšlenky rozmanitosti velké hudební festivaly a akce pro mládež. Ve Slovinsku navštívila školy skupina lidí, kteří se stali oběťmi diskriminace (tzv. tváře roku), aby se podělili o své zkušenosti. V Litvě byl úřad veřejného ochránce práv pro rovnocenné příležitosti nominován za svou práci během evropského roku na celostátní cenu televize. Dalším úspěchem evropského roku bylo uzavírání nových partnerství a zahájení nových Setkání v Lisabonu pokračovalo akcí „CELEBRATING 2007, které se zúčastnilo 1 000 lidí z celé Evropy, z řad zástupců nevládních organizací, sociálních partnerů, subjektů zabývajících se rovností a místních, regionálních a vnitrostátních orgánů. Mezi řečníky byli portugalský předseda vlády José Socrates a ministři pro rovné příležitosti z Portugalska, Itálie, České republiky a Spojeného království. Při této příležitosti se také uskutečnilo vystoupení romské hip-hopové skupiny Gipsy.cz z České republiky. (red)

K Roku rovných příležitostí vydala EU řadu tematických plakátů. foto: Zuzana Nováková

MÉDIA

Evropský superregulátor pro telekomunikace jitří emoce Evropská komise chce ve jménu větší konkurence rozdělit dominantní telekomunikační společnosti BRUSEL – Černé představy Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) se naplnily. Evropská komise schválila Doporučení o relevantních trzích a nařízení k revizi regulačního rámce pro sítě a služby elektronických komunikací, které počítá se vznikem nového celoevropského úřadu pro regulaci telekomunikačního trhu. Převedeno do češtiny, v Bruselu by měla vzniknout instituce, která ubere práva národním regulačním úřadům a bude ovlivňovat telekomunikační trhy jednotlivých členských zemí EU centrálně. ODEVZDEJTE PRAVOMOCI BRUSELU Proti tomuto návrhu už delší dobu brojí ČTÚ. Podle předsedy jeho rady Pavla Dvořáka by přesunem části pravomocí do Bruselu došlo k podstatnému okleštění role jeho úřadu. A mohlo by se stát, že se nový superregulátor, jak chystaný úřad označují mé-

dia, upřednostní práva větších zemí před menšími. Zjednodušeně řečeno by to pak mohlo vypadat tak, že ve chvíli, kdy se Česká republika bude muset domluvit s Německem na mezinárodní koordinaci kmitočtů pro rozhlasové a televizní vysílání, úřad upřednostní nároky Německa. „Přestože ČTÚ pozitivně vnímá potřebu aktualizovat současný regulační rámec, je zřejmé, že se nebude moci ztotožnit se všemi předloženými návrhy, zejména s těmi, které znamenají rozšíření regulace. Za nepřijatelné jsou považovány návrhy na rozšíření pravomoci veta Komise na ukládání povinností, zařazení funkční separace do katalogu nápravných opatření a významný přesun rozhodovacích pravomocí ve správě spektra na Komisi,“ prohlásila mluvčí ČTÚ Dana Makrlíková. Otázka založení Evropského úřadu pro regulaci trhu elektronických komunikací je podle ní spíše politickým než odborným rozhodnutím. „Úřad

vnímá návrhy a institucionální opatření jako neadekvátní posun úrovně rozhodování od národních regulátorů k Evropské komisi, protože jde proti principu proporcionality a subsidiarity,“ dodává mluvčí. PROTI DOMINANTNÍM FIRMÁM Důvod k radosti nemají ani velké telekomunikační společnosti, které chce Evropská komise na návrh komisařky pro telekomunikace Viviane Reding donutit k rozdělení na více firem. Jedna společnost by tak do budoucna nemohla provozovat sítě elektronických komunikací, jako jsou televizní a rozhlasové vysílače či kabelové rozvody a zároveň v těchto sítích nabízet vlastní služby. Omezení by se týkalo pouze dominantních evropských firem jako je Deutsche Telekom, France Telecom nebo Telefónica. Konkrétně u Telefóniky v České republice by to například zname-

nalo oddělit rozsáhlou telefonní síť od služeb, které na ní firma nabízí: pevných telefonních linek, vysokorychlostního připojení k internetu či digitální televize. Redingové návrh není úplně nelogický, Telefónica zdědila po monopolním Českém Telecomu (a původním SPT Telecomu) sítě, které ji od počátku zvýhodňovaly před jakoukoli další konkurencí. Stát sice Český Telecom postupně donutil k určitým pravidlům, za jakých musí své sítě pronajímat konkurenčním operátorům telekomunikačních služeb, sama je ale zároveň telekomunikačním operátorem, který tyto sítě používá. Oddělení technického prostředku od samotné služby by se tak dalo přirovnat k nedávnému rozdělení státních Českých drah na Správu dopravní železniční cesty, které patří koleje, a akciovou společnost České dráhy, jednoho z mnoha železničních dopravců, který tyto koleje využívá.

NASTOUPÍ TELEKOMUNI KAČNÍ LOBBY Telekomunikačním gigantům se samozřejmě představa Evropské komise nelíbí, český regulátor ji ale podporuje. „Český telekomunikační úřad vítá revidované Doporučení o relevantních trzích, které jde prokazatelně správným směrem a naplňuje princip stahování ex-ante regulace z trhů, kde dosažená úroveň konkurence a nástroje ex-post regulace samy o sobě zaručují další prohlubování konkurenčních podmínek,“ říká jeho mluvčí Makrlíková. Evropský návrh ale ještě nemá vyhráno. Aby vůbec vstoupil v platnost, musí ho schválit parlamenty všech členských států EU a poté i Evropský parlament. Silná telekomunikační lobby jistě prosadí do připravované revize mnoho změn. Analytici se proto shodují, že původní vize Vivian Reding dozná mnohých změn a europoslanci by mohli hlasovat o zcela jiném dokumentu.

Sama Reding je nicméně optimistická. „Vytvoříme skutečně jednotný trh pro 500 milionů občanů Evropské unie,“ říká. Nová evropská směrnice a úřad superregulátora pro telekomunikace prý povede k lepšímu pokrytí jednotlivých služeb a jejich dostupnosti zákazníkům. Telekomunikační operátoři jsou ale rozpačití. Není to tak dávno, co jim Reding chtěla nadiktovat, jakým jediným způsobem mohou nabízet televizi do mobilních telefonů. Nejnovější komisařčin návrh proto jistě narazí na tuhý odpor těch, kterých se týká nejvíce.

Jan Potůček Autor je redaktorem týdeníku Reflex

12

EKONOMIKA

EN č. 11 / 2007

Co je Fair Trade? Fair Trade se volně překládá jako „spravedlivý obchod“. Garantuje producentům v Africe, Asii či Latinské Americe, že dostanou za své produkty zaplaceno. Při obvyklém způsobu obchodování totiž dostávají zemědělci z rozvojových zemí pouze zlomek částky, za kterou se obchoduje. Největší část zisku obdrží nadnárodní potravinářské koncerny, na nichž jsou producenti závislí. Fair Trade garantuje zemědělcům a jejich družstvům výkupní cenu, která pokrývá nejen výrobní náklady, ale nese i přiměřený zisk. Zisk z prodeje se investuje do stavby infrastruktury, škol, knihoven, nemocnic, atd. Cílem konceptu Fair Trade je zajistit důstojný život lidem Třetího světa a dát jejich dětem možnost volit si budouc-

nost poskytnutím alespoň základního vzdělání. Fair Trade dává práci i znevýhodněným skupinám obyvatel, ženám a postiženým lidem. Garantuje také nezneužívání dětské práce. Zároveň kontroluje základní hygienické standardy při zpracovávání. Výrobci jsou motivováni k šetrnému chování k životnímu prostředí, většina Fair Trade produktů nese známku „Bio“. Zatímco v České republice jsou prozatím Fair Trade organizace v plenkách, v západní Evropě je Fair Trade sortiment důležitou součástí nabídky potravin a řemeslných výrobků. Počátky Fair Trade hnutí sahají do období po druhé světové válce, kdy církevní a humanitární organizace začaly dovážet produkty ze svých rozvo-

jových projektů v Africe, Asii a Latinské Americe. V této rané fázi fungoval Fair Trade hlavně díky nadšencům a dobrovolníkům. V 80. a 90. letech začala expanze Fair Trade produktů i do obchodních řetězců, z Fair Trade se stala masovější záležitost. Kvůli záruce fairtradového původu výrobků vznikly certifikační organizace, které udělují známku Fair Trade a kontrolují dodržování požadovaných standardů. Dnes se počet specializovaných Fair Trade obchůdků v Evropě přiblížil 3 000 a výrobky se známkou Fair Trade najdeme i v mnoha supermarketových řetězcích. Největších úspěchů, pokud jde o prodej, dosahuje káva (na evropském kávovém trhu zaujímá asi 3 %), čokoláda, čaj, sušené plo-

dy a ovoce (ve Švýcarsku mají Fair Trade banány podíl 40 % na trhu). Také například britský Marks & Spencer nahradil kávu a čaj tzv. fairtrade produkty. Zrnková a instantní káva fairtrade se začala prodávat začátkem března tohoto roku a podíl “férové” kávy na britském trhu se podle údajů z internetových stránek koncernu zvýšil na 18 %. U čajů je uveden zvýšený podíl na 30 %. Současně s kávou a čajem se objevují v prodejnách také trička a ponožky vyráběné z bavlny, která taktéž získala fairtrade certifikát. Fairtrade káva a čaje jsou servírovány ve více než 200 kavárnách Café Revive, a to včetně tří českých: Melantrich, OC Chodov a OC Letňany. V britském řetězci kaváren bylo prodáno více

než 35 milionů šálků „férové” kávy, v českých kavárnách Café Revive se jich od otevření v roce 2004 prodalo přes 120 tisíc. Stuart Rose, výkonný ředitel Marks & Spencer UK, vyjadřuje potěšení ze závazku vyměnit celou nabídku kávy a čajů na fairtrade. Tato změna podle jeho slov významně ovlivní podíl fairtrade kávy a čaje na britském trhu. „Avizované velké závazky si Marks & Spencer může dovolit jen díky vysokému etickému standardu v rámci svého zásobovacího řetězce a úzké spolupráci s dodavateli a farmáři. Věříme, že tento krok vstříc „férovým“ produktům budou následovat i další obchodníci, čímž se nejen změní celé kategorie produktů na fairtrade, ale i práce na vývoji dalších ka-

tegorií budou pokračovat a dojde k navázání úzké spolupráce s dodavateli. Zakoupením produktů nesoucích značku Fairtrade se můžeme všichni podílet na tom, aby se chudoba farmářů a dělníků stala historií,“ uvedl Rose. Princip označování Fair Trade produktů patří do skupiny tzv. eko-labellingu, neboli skupiny nástrojů, které se prostřednictvím trhu a kupní síly spotřebitelů snaží přispět ke změně současných negativních trendů. Z tohoto pohledu by se do stejné skupiny daly zařadit i podobně zavedené značky, jako např. BIO certifikáty pro produkty ekologického zemědělství či certifikát „Ekologicky šetrný výrobek“. (vru)

Vzniká zárodek globálního trhu s emisemi? Na konci října se v Lisabonu sešli zástupci sedmi členských zemí EU, Nového Zélandu, Norska, devíti států USA a dvou provincií Kanady. Setkání proběhlo za účelem vytvoření Mezinárodního akčního partnerství pro emise (ICAP), jehož členem se stala i Evropská komise. Ve světě sílí hlasy volající po opatřeních, které by odpovídaly na

hrozbu globálních změn klimatu. Partnerství ICAP by mohlo být zárodkem globálního trhu s emisemi, pokud bude mít v budoucnu dostatek nových členů. Vzrůstající snahy o regulaci emisí především skleníkových plynů jsou patrné i v USA, kde komise kongresu pro energetiku a obchod vydala dokument navrhující systém obcho-

dování emisemi na vnitrostátním trhu. Evropský systém obchodování s emisními povolenkami by tak mohl získat silného světového partnera. Propojení těchto dvou systémů je však podle odborníků nepravděpodobné kvůli velkým rozdílům mezi evropským modelem a chystaným americkým systémem. Po globálním trhu s emi-

INZERCE

semi volají například zástupci ocelářského průmyslu, jehož se problém emisí výrazně týká. Náklady, které musí pro snižování emisí vynaložit, se promítají do cen a zvýhodňují asijskou konkurenci. Evropská unie není uvnitř ohledně emisí ve své různosti jednotná, spíše naopak. Jed-

notlivé členské státy se budou muset určitým způsobem podělit o celkové snížení evropských emisí o dvacet procent a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů o pětinu. Návrh způsobu rozdělení snížení emisí chce Komise předložit v lednu. Na chystané prosincové konferenci OSN na Bali by měla EU prosadit vy-

tvoření nové smlouvy, která by nahradila Kjótskou dohodu. Ta vyprší v roce 2012. Pokud zde bude dosaženo dohody, jak postupovat po roce 2012, je podle předsedy Evropské komise Barrosa EU „připravena jít dále na 30-procentní snížení emisí.“ Tomáš Fridrich

Vstřícné Lucembursko

Kartely v Německu

Lucembursko otevřelo svůj pracovní trh pro pracovníky z nových členských zemí Evropské unie. Přístup na svůj trh uvolnilo také Německo, ale jen pro vybrané profese. Lucembursko se tak rozhodlo nečekat na skončení druhé fáze přechodného období v roce 2009, během kterého mohou staré členské země ponechat své pracovní trhy pro občany z nových zemí uza-

Německý antimonopolní úřad odhalil energetické kartely. Čtyři hlavní dodavatelé plynu a elektřiny – E.ON, RWE, Vattenfall a EnBW - se podle německého týdeníku Spiegel během čtyř let dohadovali o cenách a dopustili se jednání neslučitelného s konkurenčním prostředím. Především energetický gigant E.ON měl značně ovlivňovat ceny prosazováním předčasného uzavření některých elektráren. (zr)

vřené. První fáze byla zahájena v květnu 2004, kdy většina původních členů EU své trhy nezpřístupnila. Pracovní trhy otevřelo pouze Švédsko, Irsko a Velká Británie, která podmiňuje právo žádat o práci na svém území předchozí registrací žadatele. Restrikce na trhu práce dosud platí v plné nebo omezené míře v Belgii, Dánsku, Francii, Německu a v Rakousku. (zr)

CO NA TO EUROPOSLANCI

EU se snaží omezit používání pesticidů, neovlivní to konkurenceschopnost zemědělců?

Zuzana Roithová, poslanec EP Evropský parlament přijal v prvním čtení zprávy o pesticidech, týkající se jejich uvádění na trh a udržitelného využívání. Návrh má vést ke snížení užívání pesticidů a zlepšit ochranu lidského zdraví a životního prostředí. Současně má podpořit konkurenceschopnost zemědělství a posílit soutěž mezi výrobci šetrnějších pesticidů. Poslanci schválili přísnější pravidla, ale odmítli návrh na úplný zákaz pesticidů na území EU jako nerealistický. Členské státy navíc budou mít povinnost upravit své zákony tak, aby obyvatelé i zemědělci byli včas a dobře informováni o používání pesticidů a mohli sami lépe chránit své zdraví. Pesticidy na jednu stranu snižují výskyt chorob, které nejen že zmenšují zemědělské výnosy, ale jsou často inzerat.indd 1

10/5/2007 3:53:15 PM

nebezpečné lidskému zdraví. Mají však zejména ve vyšších koncentracích nepříznivý dopad na imunitní a endokrinní systém a mohou způsobit rakovinu.V kompetenci národních států zůstala i volba, zda uplatní vyšší daň na potraviny podle rozsahu používání pesticidů, nebo podpoří-li pobídkami ekologické zemědělství. Velmi podstatné je zvýšit tlak na dovozce podle europoslanců by měl být zakázán dovoz potravin produkovaných za použití pesticidů, které nejsou na trhu EU povoleny. Pokud se totiž zpřísní pravidla na používání pesticidů v celé Unii, zdejší zemědělce to nepoloží za předpokladu, že dokážeme důsledně kontrolovat dovoz zboží ze třetích zemí. Jinak by evropští výrobci byli znevýhodněni a spotřebitelé podvedeni. Myslím, že to nebude tak snadné, ale jinudy cesta nevede. To, jak navrhovaná nařízení změní konkurenceschopnost evropských zemědělců, bude v každém případě jasnější teprve po druhém čtení, které zohlední postoje jednotlivých členských zemí na Radě, a také na tom, jak členské státy budou přísnější pravidla v praxi aplikovat.

13

EKONOMIKA

EN č. 11 / 2007

Hospodářská komora na rozcestí Služeb české Hospodářské komory využívá v porovnání s ostatními státy Evropské unie dosud jen malé procento podnikatelů. Příkladem dobrého servisu a zvýšeného zájmu veřejnosti může být Rakousko, kde existuje povinné členství. Je právě ono příčinou úspěchu komory? Současní zástupci českého ekvivalentu tvrdí, že nikoli. Konf likt mezi vládou a komorami se „táhne“ již od počátku fungování komor. Podle závěrů vlády (tehdy v čele s ODS: rok 1992) by se povinným členstvím vytvořil určitý profesní cech, který by bránil vzniku svobodné konkurence. Profesní komory argumentovaly tím, že pro vykonávání odborného a etického dohledu nad výkonem určitého povolání je třeba povinné členství. Vinou nepovinného členství jsou prý degradováni na dobrovolný spolek, narážejí na nedostatek finančních prostředků, nemohou zaměstnávat profesionální personál, chybí jim moderní vybavení… SITUACE JE DNES JINÁ – A O POZNÁNÍ LEPŠÍ V současné době není postoj HK ČR tak jednoznačný. Podle vyjádření jejího prezidenta

Jaromíra Drábka není povinné či nepovinné členství hlavním předmětem sporu, důležité jsou kompetence. Postavení komory by mělo být podle jeho slov stejné jako v Rakousku či v Německu. Přičemž netvrdí, že jediným prostředkem, jak toho dosáhnout, je povinné členství. Možností a cest, jak upevnit pozici HK ČR, je prý daleko více. Příkladem mohou být komory na východ od nás – v Maďarsku, Rumunsku nebo na Slovensku. Zde dokázali, že lze vybudovat relativně silnou podnikatelskou samosprávu například přenesením některých kompetencí ze strany státu přímo na komoru. Povinné členství v Hospodářské komoře ČR trvalo pouze tři měsíce a poté bylo novelizací zákona č. 301/1992 Sb. zrušeno. Na takovéto rozhodnutí měli bezpochyby zákono-

dárci právo, problém však tkví v tom, že se úprava legislativy týkala pouze formy členství, nikoli povinností a činností, které HK ČR náležejí. Zůstala tak nedořešena řada věcí, v neposlední řadě i financování hospodářské komory. RAKOUSKO – ZEM PODNIKATELŮ V Rakousku existuje Rakouská spolková hospodářská komora (WKO), která je považována za instituci s významným vlivem, někdy ji dokonce označují za sedmou velmoc ve státě. WKO je centralizovaná instituce s působností pro celé Rakousko. Vliv komory se odvozuje od síly její členské základny. Členství je pro všechny podnikatelské subjekty (soukromé i státní) ze zákona povinné. Aparát WKO je financován převážně z příspěvků členů, kteří musejí do společné kasy přispívat určitým promile ze svého obratu. Přibližně pouhá 3 % z celkového rozpočtu spolkové komory přicházejí ze státního rozpočtu. Zbytek

tvoří příjmy za služby, jako je poradenská činnost, různé studie na objednávku atd. Výčet aktivit WKO je velmi široký… Hlavní síla spočívá v tom, že musí ze zákona schválit všechny nové legislativní předpisy ještě předtím, než se jimi začne zabývat parlament. Komora kromě toho zastupuje své členy při jednáních vlády, na ministerstvech, s orgány státní správy, v parlamentu či s odbory. Je také orgánem odpovědným za podpis kolektivní smlouvy, protože zastupuje všechny zaměstnavatele. Další významnou náplň práce WKO představují nejrůznější služby pro její členy – například bezplatná poradenská služba v otázkách daňových, pracovního práva, průzkumu trhu, možnosti získání úvěrů, vzdělávání a jiné. WKO organizuje nejrůznější rekvalifikační a doškolovací kurzy, má i vlastní učňovské školství a rovněž podporuje zahraniční obchod. Kromě toho, že má v zahraničí celou řadu zastoupení a disponuje vlastními exportními organizacemi, radí členům

při navazování zahraničních kontaktů a vyhledává pro ně vhodné partnery. Pořádá různé podnikatelské mise doma i v zahraničí, vydává časopis Internationale Wirtschaft, katalog zahraničních veletrhů a výstav a další informační brožury. Hradí svým členům 30 % nákladů spojených s účastí na veletrzích a výstavách, organizuje společné expozice. Od roku 1995 funguje obchodní zastoupení i v České republice. V každé spolkové zemi nalezneme též komoru regionální a odborné organizace, které pro ni pracují. Jde například o vzdělávací instituce zabývající se rekvalifikacemi, vlastní výzkumný ústav, Institut na podporu hospodářství, obchodní zastoupení v zahraničí, poradenské firmy apod. ČESKÝ PODNIKATEL BÝVÁ ZMATEN Také česká Hospodářská komora disponuje podnikatelským servisem a celou řadou aktivit. Musí však o ně daleko usilovněji bojovat – a to

jak u vlády, tak mezi podnikateli. Nemá to lehké, neboť zde existují subjekty, jež se jí snaží konkurovat, nabídka je roztříštěná a v mnoha případech není jasná garance odbornosti. Hospodářská komora ČR tak prochází od dob svého založení zákonitým vývojem, který odráží politicko-ekonomické klima v naší zemi. Měla-li hned od prvopočátku ambice významně se podílet na zlepšování podmínek pro podnikání v ČR, chtěla-li dbát o rozvoj zahraničního obchodu, znamenalo to především přiblížit se podnikatelské sféře. Být příkladem dobře fungujícího, transparentního celku – což se bohužel nestalo. Přesto zaznamenáváme pozitivní signály a nepochybné úspěchy, jimiž je členství v Mezinárodní obchodní komoře, asociované členství v Eurochambers, dlouhý seznam dohod s partnerskými organizacemi na celém světě a další formy intenzivní spolupráce, včetně rostoucího zájmu podnikatelů. Vlastimil Růžička

PREZENTACE

II. Setkání starostů a místostarostů kraje Vysočina 15. listopadu se v Hrotovicích sešla více než stovka starostek a starostů, kteří se sjeli z nejvzdálenějších koutů kraje Vysočina. Záštitu nad setkáním převzal Antonín Mlynář, starosta města Hrotovice, který jako hostitel akce přivítal přítomné a velmi poutavě hovořil o téměř osmisetleté historii města a současných snahách směřujících ke zvýšení atraktivnosti života v obci. Hlavním zaměřením letošního II. ročníku byla ZMĚNA DANÍ A PŘÍPRAVA ROZPOČTU OBCÍ NA ROK 2008. V dopolední části programu se probíraly změny daňových zákonů a dopady na rozpočty samospráv. Přednášející z ministerstva financí Eduard Komárek využil dokonalé znalosti problematiky a z pozice zástupce ředitele odboru financování územních rozpočtů poskytl podrobné informace, využitelné pro většinu účastníků. Druhý příspěvek po krátké přestávce byl už úzce zaměřen na velmi aktuální téma rozpočtu obcí a měst na rok 2008, především schválená změna rozpočtového určení daní a její dopady na rozpočty samospráv. Před-

GENERÁLNÍ PARTNER

nášející Luděk Tesař, ekonom s mnohaletými zkušenostmi ze státní správy, se věnoval otázkám financování obcí v nadcházejícím roce a vztahu ke státnímu rozpočtu, podílu investic a poklesu jejich dotací pro obce a vývoji struktury zadluženosti obcí. Pozornosti se těšily čerstvé informace, týkající se schváleného návrhu RUD 2008 a jeho dopadu na obce, výčtu možných vlivů na finance obcí, strategických cílů NSRR a především cest zlepšení financí obcí (možné zdroje posílení daňových příjmů samospráv). Zvláště zajímavé bylo srovnání hospodaření vlády s veřejnými penězi a starostů, kdy vláda rozhazuje miliardové částky a starostové většiny měst a obcí si musí vystačit s několika miliony (i

OFICIÁLNÍ PARTNER

jen statisíci) na celý rok! Přitom se starají o obrovská katastrální území tzn. udržují zeleň, lesy, louky a pozemky ve svém majetku, kromě toho musí svým občanům poskytovat očekávané služby a zároveň investovat např. do výstavby kanalizace atd. Faktem nad kterým starostům zůstává rozum stát je to, že polovina obcí v republice tj. cca 3 tisíce od státu dostává ve sdílených daňových příjmech pouhých 6,9 miliardy korun. Malé obce se tak stávají závislými výhradně na dotacích, o kterých rozhodují úředníci, nikoliv politici potažmo veřejnost, která je volí ! Je obecně známo, že stát bude v příštím roce hospodařit s deficitem cca 75 miliard korun, což je 10x více, než činí rozpočty všech obcí do 500 obyvatel, které ale spravují největší území v zemi. Závěrem je třeba zdůraznit fakt, že stát vždy hospodařil stejně, ne-li hůře tudíž se nejedná o problém v politických stranách a jejich orientaci, ale jde spíše o to, že dosud na tuto skutečnost nikdo veřejně nepoukázal, a tím pádem se ani neřeší. Mimochodem stát není schopen investovat ani tolik, kolik si „půjčí“ na svoji činnost (viz. deficit), kdežto obce investují celkem 30% svých příjmů a na běžné výdaje (chod úřadu či obce) vynakládají minimální možné finance, díky jejich pilné práci je možné opravovat chodníky, ulice a další majetek obce, případně budovat mosty, dětská hřiště, školy, školky atd. Účastníci setkání si společně posteskli nad tím, že snad bude jednou vůle tento vývoj zvrátit, ale že BEZ AKTIVNÍ PODPORY VEŘEJNOSTI SE TAK ZŘEJMĚ BOHUŽEL NIKDY NESTANE! Odpolední panel se zaměřením Obecní a městská samospráva – praktická řeHLAVNÍ PARTNEŘI

šení, příklady, nástroje bezezbytku naplnili pracovníci Komerční banky a.s., kterou 52% měst a obcí ČR považuje za svou hlavní banku. Květoslava Botková, vedoucí Municipálního financování, Jan Hanuš, vedoucí KB EU POINT a Rudolf Štika, specialista, hovořili na téma Nové nástroje KB pro financování municipálních projektů. Navýšení časového prostoru pro přednášející svědčilo o zájmu, který vzbudila nová nabídka KB pro rok 2008, zajišťující komplexní pokrytí projektového cyklu pro klienty žádající o podporu z EU SF, Program PONTE II, který je první nabídkou svého typu na trhu, případové studie či přehled operačních programů a dotační možnosti fondů EU pro obce. K zodpovídání specifických dotazů využívali přítomní především osobní kontakt s přednášejícími. Pozornost vzbudil dotaz na nepřítomnost představitelů kraje, kteří – ač řádně a včas pozváni – do Hrotovic nezavítali.

Oficiálním partnerem II. ročníku setkání starostů a místostarostů kraje Vysočina byla firma MICROSOFT s.r.o., generálním partnerem firma AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., hlavními partnery pak ELSTAV lighting, KOMERČNÍ BANKA a.s., E.ON ČESKÁ REPUBLIKA s.r.o. Dlouhodobými partnery jsou firmy OCONSULT, SOFT-RADIO s.r.o. a ČSOB, a.s. V komerčních panelech představili generální a hlavní partner Luboš Kačírek, obchodní ředitel AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. (segmenty služeb pro města a obce, pro průmysl a živnost, cíle společnosti na českém trhu), Tomáš Kubín, vedoucí Oblastního managementu E.ON Česká republika s.r.o. (informace o oblastních manažerech, zodpovídajících za řešení požadavků veřejné správy). Všechny příspěvky a fotografie je možnost nalézt na www.regionservis.cz.

14

KULTURA

Tipy EN Skandinávský dům zve na Výstavu olejomaleb mladé finské malířky Taru Innanen. Asi nejlépe ji charakterizují její vlastní výroky: „Ráda zobrazuji duši - mlhavou, ale nejdůležitější a určitě nejčistší část nás samých. Žiji uprostřed přírody, inspiraci ale nenacházím v ní, nýbrž za zavřenými víčky. Pustá okolí mi umožnila zcela nový pohled na svět. Nalezla jsem odvahu pohlížet na svůj život od jeho úplného počátku, zrovna tak jako snít o budoucnosti, která se tyčí nad veškerou malicherností bytí. Poprvé mi život připadá jako můj vlastní.“ Vernisáž výstavy se uskuteční v pondělí 26.listopadu v 18.30, výstava bude otevřena do konce února 2008. Vstup volný. Café Nordica, Zlatnická 10, Praha 1. Polský institut uvádí k 50. výročí Polské filmové školy režijní debut Janusze Morgensterna. Do prostého a banálního příběhu romantického dobrodružství dvou mladých lidí, studenta a mladičké dcery francouzského konzula, vnesli autoři filmu také scény natáčené v autentických gdaňských studentských klubech a vystupují zde rovněž tvůrci a herci divadelních skupin Bim-Bom a CoTo. Film se tak pokusil zachytit prostředí „existenciální mládeže“ 50. let. Polská filmová škola je proud, který uvedl polskou kinematografii na mezinárodní festivaly. Wajdovy, Munkovy, Kawalerowiczovy či Morgensternovy filmy se staly vizitkou polského filmu ve světě. Filmy mladých polských tvůrců se na přelomu 50. a 60. let 20. století ukázaly být „vývozním artiklem“ a dodnes jsou nejznámější kapitolou polské kinematografie. 27. listopadu od 17.30, Malé nám. 1, Praha 1. Rakouské kulturní fórum zve do Českých Budějovic na výstavu Heima Zoberniga. Autor je profesorem vídeňské akademie, kde vede ateliér textuálního sochařství. Patří mezi nejdůležitější představitele současné rakouské i světové umělecké scény. Nejdůležitějším aspektem v jeho díle je analýza toho, čím je umění a jeho jazyk, a to jak v obsahovém, tak formálním smyslu. Zobernig překračuje hranice žánrů, zpochybňuje staré definice umění a blíží se až k hranicím architektury a designu. Svým způsobem práce v oblasti jazykové analýzy a kritiky má velice blízko jak k tvorbě filozofa Ludwiga Wittgensteina, tak i básníkům Vídeňské skupiny. Pro výstavu v českobudějovickém domě umění autor připravuje zcela novou instalaci, speciálně pro dané prostory. Vernisáž proběhne 28. listopadu, výstava je otevřena denně kromě pondělí až do konce roku. Dům umění, náměstí Přemysla Otakara II. 38. Maďarské kulturní středisko na pondělí 4. prosince připravilo další ze série přednášek maďarských vinařů o svých vínech s následnou ochutnávkou. Čtvrté setkání nad sklenkou vína Maďarsko kapku po kapce se staví v Egeru a povypráví o nejslavnějším víně oblasti - Bikavéru. Začátek v 18 hodin. Velký sál MKS, Rytířská 25-27, Praha 1. Goethe-Institut zve na seminář o dějinách tance v Německu v letech 1900-1945, „Každý z nás je tanečníkem“. Celodenní odborný seminář přiblíží formou přednášek, diskusí a projekcí dějiny tanečního umění v Německu. Zajištěn je simultánní překlad do češtiny. Seminář probíhá od 9.00 do 17.30, 6. prosince v Duncan Centre, Branická 41, Praha. Francouzský institut otevírá výstavu „Roberta Doisneaua aneb obraz jisté Francie“. Robert Doisneau (1912-1994) je bezesporu spolu s Henri Cartier Bressonem nejslavnějším francouzským fotografem ve světě. Jeho dílo, které vznikalo během téměř 60 let tvůrčí práce, čítá řadu ikon, obrazů, z nichž se staly archetypy určitého zobrazení Francie a Francouzů. Spolupracoval s řadou umělců,například s Jacquesem Prévertem a Pablem Picassem. Soubor 53 fotografií, které můžete vidět v ČR poprvé, pochází ze sbírek muzea Nicéphora Niepce v Chalon- sur- Saône, které Robertu Desnoisovi v roce 1978 uspořádalo výstavu. Vstup volný. Zahájení výstavy proběhne 7. prosince, potrvá až do konce ledna. Štěpánská 35, Praha 1. Vlámské zastoupení v Praze připomíná možnost zhlédnutí grafické sbírky mědirytů ze dvou alegorických cyklů. Jejich autorem je další z vlámské rodiny Sadelerů, Johann Sadeler starší (1550-1600), strýc proslulejšího Aegidia. Cyklus Sedm planet byl vytvořen podle předlohy Maartena de Vose (1532-1603) v Antverpách roku 1585 a jeho titulní list nese dedikaci vévodovi z Parmy Alessandru Farnesovi, místodržícímu španělského Nizozemí. Druhý cyklus, Čtyři přírodní živly, podle Dircka Barendsze (1534 – 1592), byl vyryt o dva roky později, již za Johannova pobytu ve Frankfurtu, těsně před jeho vstupem do služeb bavorského vévody Viléma V. Sbírka je přístupná do konce roku v kabinetu evropské kresby a grafiky Šternberského paláce Národní Galerie v Praze, Hradčanské nám. 15, Praha 1. Pavel Farkaš

EN č. 11 / 2007

Představujeme kulturní instituty zemí EU Centrum česko-litevské spolupráce v Brně Litva je jedním z nejrychleji se rozvíjejících států EU. S meziročním růstem ekonomiky překračujícím deset procent je nejlepším z nových členských států. Stát, který má kolem tří a půl milionu obyvatel a rozlohu téměř jako Česká republika, má co nabídnout v oblasti obchodu, turistiky i kultury. O zlepšování vazeb s touto pobaltskou republikou se stará Centrum česko-litevské spolupráce, které sídlí v Brně na Jánské ulici v pasáži Alfa. Funguje zde od března roku 2006 a jeho aktivity nejsou omezeny pouze na Jihomoravský kraj. Vzniklo z iniciativy JUDr. Pavla Šitavance, který je zároveň jeho ředitelem. Centrum se těší dobré podpoře Litevského velvyslanectví v Praze, honorárního konzula v Brně a také Jihomoravského kraje. „Zpočátku jsme nabízeli hlavně zprostředkovatelsko - konzultační služby, později jsme začali pořádat i růz-

né kulturní akce,“ říká Šitavanc. Protože v únoru Litva slaví devadesáté výročí samostatnosti, mohou se lidé těšit například na koncert jazzového souboru z Vilniusu, který centrum pořádá v blízkém Hadivadle. Ze strany české veřejnosti i médií je však o Litevskou republiku malý zájem, stěžuje si ředitel Šitavanc. „Ani využití ekonomické spolupráce není tak silné, jak by mohlo být,“ říká. To jej však neodrazuje od chystaných aktivit, které nespadají jen do oblasti kulturních akcí. Centrum se chystá vydat malého průvodce Litvou. Zájemci v něm najdou něco o litevské historii, současnosti, místopisu i turistických trasách. Právě turistiku se litevská strana snaží v Česku propagovat co nejvíce. V Litvě je například velice rozvinutá venkovská turistika. Kromě akcí, které centrum pořádá, má co nabídnout přímo ve svých prostorách. Nachází se zde

vzorková prodejna, která kromě drobných předmětů nabízí například nábytek, a malá výstavní síň, kde lze v současnosti shlédnout výstavu fotografií. Centrum chce Čechům Litvu přiblížit také prostřednictvím oblíbeného nápoje, kterým je pivo. Ve svém útulně zařízeném baru bude čepovat nejstarší li-

tevské pivo Švyturys. V brzké době by k němu mohla přibýt příprava cepelínů, což je maso tvarem připomínající vzducholoď podávané se zelím a knedlíky. Možná to do budoucna přitáhne více českých zájemců o Litvu a její kulturu, než se dařilo doposud. Tomáš Fridrich

Wagnerův život česky Richard Wagner nebyl pouze hudebním skladatelem, který za sebou zanechal Létajícího Holanďana, Tristana a Isoldu či cyklus Prsten Nibelungů. Jeho umělecké začátky jsou ve znamení dramatické literatury, pokoušel se psát i básně. Půlstoletí Wagnerova života nyní mapuje nová chronologie, kterou diktoval své druhé ženě Cosimě. Za vítaným rozšířením seznamu wagnerovských textů v češtině stojí muzikoložka Vlasta Reittererová, která se k překládání dostala díky svému rakouskému manželovi. S ním usiluje o propojení německojazyčné a českojazyčné muzikologie a literatury: doposud publikovala překlady o Bayreuthu a Nibelunzích, stejně jako monografie Mozarta a Salieriho. Nové dílo je chronologií od Wagnerova mládí až do roku 1865. „Jsou tam věci známé, již citované, ale i spousta neznámých epizod, protože jsou svým způsobem soukromé, možná i chvílemi banální - ale teprve díky nim je obraz o Wagnerovi úplný,“ vysvětluje Vlasta Reittererová obsah nové publikace z edice Knihovna Národního divadla. Rok 1865 byl pro Wagnera zlomový: tehdy ho totiž na svůj dvůr pozval bavorský král Ludvík II., a Wagner v něm získal mecenáše, díky němuž mohl začít uskutečňovat svůj sen o postavení vlastního divadla v Bayreuthu.

Vlasta Reittererová podepisuje český překlad knihy Richard Wagner: Můj život. PŘEKLADY ZNAMENAJÍ KOMPROMIS A TRPĚLIVOST Rukopis, ze kterého muzikoložka vycházela, neobsahuje pouze souvislé vyprávění o skladatelově životě, které je snadno přeložitelné. „Jsou tam části, kde Wagner najednou začne filozofovat, začne být abstraktní - a to jsou pasáže, které daly hodně práce, jsou v nich třeba věty na půl stránky. Snažila jsem se, aby tam zůstal duch 19. století, stejně jako romantická rétorika, ale aby se to přitom dalo i číst,“ komentuje překladatelka své roční úsilí. Taková práce má podle jejich slov několik stádií. Je dobré

překlad nechat na pár měsíců odležet a pak se k němu vrátit a přeformulovat ho, přemýšlet, jak slova říci jinak, lépe. „Na této práci jsem se ve skutečnosti učila česky,“ směje se. „To člověk teprve přijde na to, kolika různými způsoby může vyjádřit jediný zážitek!“ V PŘEKLADU NECHYBÍ ANI RODOKMEN Richard Wagner hodlal ve své závěti definovat lhůtu, kdy mohla jeho autobiografie vyjít. Nakonec se ji rozhodl publikovat ještě za svého života, po roce 1870, i když tehdy vyšla jen v omezeném ná-

kladu. První veřejné a upravené vydání vyšlo v roce 1911 a poté ještě mnohokrát v doplněném či opraveném znění. I český překlad je doplněním náhledu na skladatelův život a mnohdy vyžadoval doslova badatelskou práci. Některé postavy se nedaly snadno dohledat a stálo určité úsilí zjistit, že jsou v originále vlastně napsány zkomoleně. Český překlad obsahuje rovněž četné anotace, bibliografické informace o Wagnerových literárních dílech či soupis prvních provedení jeho oper v Čechách, kde Wagner často pobýval a měl i řadu kontaktů. Pavel Farkaš

Adresa redakce: Evropské vydavatelství s.r.o., Průmyslový park, Kancelářská budova P - 8, čp. 80, 533 53 Pardubice - Semtín. Centrální telefon a fax: +420 466 611 139, centrální GSM: +420 777 100 388 e-mail: [email protected], IČ: 69168741 Vydavatel: Jan Doležal. Ředitelka vydavatelství: Jarmila Kudláčková. Ředitel zpravodajství a komunikace: Miloš Spáčil. Šéfredaktorka: PhDr. Zuzana Nováková. Redaktoři: Jan Štifter, Pavel Farkaš, Veronika Trestrová, Jan Řeháček, regionální a zahraniční dopisovatelé. Fotograf: Miloš Kolesár. Layout: Mgr. Pavel Ševčík. Grafik: Karel Nohava. Jazykové korektury: Iva Málková. Překlady: Jakub Hřib. Produkce: Leona Šolcová. Inzerce: EUROPEAN MEDIA HOUSE s.r.o., e-mail: [email protected], IČ: 27482855 Tisk: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. Distribuce: ROZŠIŘUJÍ SPOLEČNOSTI PNS, a.s. Předplatné zajišťuje Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrum, Moravské náměstí 12D, 659 51 Brno. Příjem objednávek: telefon: +420 541 233 232, fax: +420 541 616 160 e-mail: [email protected], příjem reklamací: 800 800 890 Cena výtisku: 15,- Kč vč. DPH Evidenční číslo: MK ČR E 14589, ISSN: 1214-696X. Ročník 4, číslo 11, vychází 23. 11. 2007 Názory spolupracovníků nemusí vždy vyjadřovat názory listu. Nevyžádané materiály nevracíme. Za chyby novinového tisku neručíme.

15

SUMMARY

EN č. 11 / 2007

Czechs and Romanies: Is the gap increasing? PRAGUE / STRASBOURG – Romanies are one of the oldest minorities in Czech territory. In the history, they were driven out and their ears were cut off when they returned. However, a part of Czech society has not reconciled with them till now. So, two opinion antipoles clash in our country – some criticize them and give their hands away, others try to find a way. Practically, the whole EU has experience with Romanies. And idyllic relationships of traditional population with a dark-skin minority are almost nowhere. According to politicians addressed by European Newspaper, relationships between Czechs and Romanies have rather got worse since 1989. Still, a big group of Czechs has seen Romanies as freeloaders who only suck the state. Romanies, who do not want to work, have been fed by social policy. They make do with benefits and do not have to look for a job. Although a majority of Czech population feels aversion to Romanies, the state has achieved a shift since the Velvet Revolution. The problems are

being solved by many organizations. „A lot has changed thanks to work of governmental and non-profit non-governmental organizations. Many projects were created and some of them proved to be functional and effective. A support of Romany scholarship, culture, ethnic identity, employment and working habits has increased. Still, there are many problems like growing ghettos, or problems of usury, when people assent to extremely disadvantageous loans,“ described senator Jan Hálek.

THE WAY FROM A NOMADIC LIFE LEADS THROUGH EDUCATION The intolerance stems mainly from a different way of life of Romanies. The socialist state tried to change their habits, nomads became people, who should live like major population. Romanies, then still called only Gypsies, did not learn this. However, on the other hand, many of them confirm that they would not return to the nomadic way of life, they already live differently. According to some sociologists, they are half the way from nomadic life to peaceful and functioning living in houses. Among others, they can be taken there by education. In Romany ethnicity it is still falling behind Czech average. „We have to put huge emphasis on education in the next generations,

otherwise their situation will not improve. But it requires a motivation policy, for example bonuses for a regular school attendance or high-quality results of children in schools,“ said senator Jaromír Jermář. However, the Czech Republic has recently hit a brick wall with the question of Romany education. It will pay compensations for sending Romany children to special schools. The European Court of Human Rights in Strasbourg adjudged that a part of Romany children is in special schools pointlessly. „There are problems everywhere, they search for new ways everywhere. But I like the example of France. Romanies lead a nomadic life there, they draw benefits. But with a condition that they at least send children to schools,“ concluded Euro MP Falbr. Jan Štifter

photo: Filip Appl

„It would not be good to stay out of things,“ says Jana Fischerová, the mayor of Havlíčkův Brod, about EU How did you get into politics and later into European politics? There was no intention, it came by itself, because I always enjoyed dealing with public matters. In our town, I lead a tourist information centre, interpreted during social meetings, engaged in culture, and I wanted to improve several things. I became a member of the municipal council, then the deputy mayor and in the last year I was voted the mayor of Havlíčkův Brod. And because I can also speak several foreign languages, I was nominated by my colleagues for various offices for the Union of Towns and Municipalities of the Czech Republic, and also into the Council of Europe. Since 2000, I have also been a member of the regional authority – Vysočina Region. Mostly, I engage in culture, external relations, regional development and education. We are very Euroskeptic country – what do you think is the purpose of EU? I am not one of those who only praise EU and say that we have to copy everything from Brussels. Every state has to fight for its own sovereignty, maintain its cultural traditions and mother tongue. I attended many international conferences, which were surely beneficial to all participants from various European coun-

tries. It is important that we are a valid member of the European Union. It would not be good to stay out of things. Very often we hear about a subsidiarity of regions in EU. It means that more importance is given to individual regions in Europe and their competences, connected also with financing. Here, Europe can be closer to regions and self-governments. It is a huge colossus that must have certain rules, and it is also about a big democracy, which costs a lot of money. Thanks to the Council of Europe, I met several times with the main creator of the European Constitution Valéry Giscard d’Estaing and he asked me about my opinion of the fact that the Czech Republic keeps certain distance in this subject. I tried to explain to him that our entry into EU came only in 2005 and not all entrance conditions are the same for us as for the establishing countries. That is why we are so careful. Do you also see any concrete contribution of EU as the mayor of Havlíčkův Brod? I see it on concrete projects with partner cities. Among others, we also have a partner city in Brielle in Holland and since 1985, we have tried various forms of co-operation. At certain point, we came to such stage that we thought, „We have learned everything and they can help someone else now.“ But after we joined EU we found that we can realize collective

projects. It was in 2003 and the project was called the Open Communication. It was about how to attract people in the city for deciding processes. Sixteen people from Havlíčkův Brod spent almost a week in our partner city. We saw, how the creation of a municipal plan looks like and how they solve various situations. For example, an intention to tear down a house with city flats – how they managed to involve citizens in actual deciding processes, how to explain everything to them, and how to offer them various possibilities of where and when they should move. These are practical impacts of EU projects. With concrete things, it really has sense. Why are there so few women in politics in our country? They don’t want to undergo it? Do you have any credo you follow? They do not have the same entrance conditions as men. If they have a family and school or pre-school children, it is very difficult for them. They enter politics when their children are more self-reliant. Here, in Brussels, I see it differently. For example, for young married couples there is a wide choice of services for babysitting, but they also have corresponding salaries. In our country, there are not many families, mainly outside Prague, which could afford a babysitter. I also started with politics when my children were more self-reliant.

In life, one motto proves to be useful for me: „Every cloud has a silver lining.“ In life, it meant for me that if somebody goes through hard times, he recognizes his real friends. Afterwards, he delightfully begins solving new individual situations much easily and ignores trifles. He follows his goal. This goal is something that brings other values. Zuzana Nováková

European Horizons of Zdeněk Velíšek

What can Europe expect in December?

Those who are used to perceive the word Europe mainly as an area where lies the European Union, certainly have the answer on the tip of their tongue: ceremonial signing of the Lisbon Agreement. Yes, it will hopefully be a sort of finale of the process of very tough ten-month negotiations about contents of a document, which EU so urgently needs if it should have a right for respect both in governments and nations

outside its borders and governments and nations of its own member countries. However, it will not be the last stage of confirmation of the Lisbon Agreement. It has to go through a process of ratification in national parliaments (tentatively in 26 countries) or in referendums (tentatively only in Ireland). After a kind of relax pause, which followed after an settlement of the text of the new agreement in July, there are again voices – although only from mouths of individual politicians or fractions and only in two or three countries – that also this text requires a referendum. The ratification process will not go without tension even this time. And at the same time, the European Union is being addressed by events, which will require fast, clear and unified reactions. First and foremost, on December 10th or soon after this date, the Gordian knot of Kosovo will

somehow be cut. Maybe dramatically. By this date, an agreement on the destiny of Kosovo should be reached, or, as threatened by Kosovar A lbanians, Kosovo will declare its independence without consideration of Serbian resistance supported by Russia. Serbia and Russia threaten with revenge. Serbia could answer by provoking a campaign for an independence of the republic of Bosnian Serbs, which is a part of Bosnia. Russia would probably fulfil its threat to declare a moratorium on compliance with the Treaty on Conventional Armed Forces in Europe on December 12th. Putin has been plucking up courage for this for a long time in connection with the American intention to place elements of anti-missile defence system in Poland and the Czech Republic. The declaration of the inde-

pendence of Kosovo without an approval of the Security Council (i.e. without consideration of Russian right of veto) and assumed recognition of the new state by Washington and maybe also majority of EU members would give him another argument for this „revenge“. By then, Putin’s long-lasting position in Russia and on the international stage will probably be boosted by results of elections for Duma (December 2nd), still increasing price of barrel of oil, and maybe a new unrest on the Balkans, which EU – still not armed with necessary decisive mechanisms and unable to quickly adopt unified foreign political and security attitudes – will not be able to cool down. In such case, mainly European matters would again be decided between Washington and Moscow.

16

PREZENTACE

EN č. 11 / 2007

Seriál o soustavě Natura 2000 Intenzivní hospodaření ohrozilo živočichy i rostliny Soustřeďme se na tomto místě pouze na některé zástupce z pestré palety druhů luk, a to především zástupce z živočišné říše, kteří jsou zajímaví svým „soužitím“ s člověkem. První z nich – sysel obecný - je příkladem toho, jak se může ze škůdce stát za několik desítek let intenzivního hospodaření v krajině vzácnost. Kolonie tohoto hlodavce obývají výslunné a teplé plochy s velmi nízkými porosty trav, ať už se vyskytují přirozeně nebo vlivem časté seče. Toto prostředí umožňuje syslovi stálou kontrolu okolí před nepřáteli (panáčkování syslů). Ohrožení pro sysla představuje, kromě zarůstání jeho biotopu, nejvíce zábor jím obývaných ploch pro výstavbu nebo používání biocidů a hnojiv při hospodaření. Jinak je sysel dokladem toho, že ochrana přírody nemusí člověka nijak omezovat – za uvedených podmínek mu vyhovují i poměrně intenzivně využívané plochy, jako golfová hřiště či sportovní letiště (např. letiště v Praze - Letňanech, kde byla pro tento druh vyhlášena evropsky významná lokalita). Z obratlovců uveďme ještě chřástala polního, na jehož populaci se, podobně jako v pří-

padě sysla, velmi negativně podepsalo intenzivní zemědělství v uplynulých desetiletích. Chřástal vyhledává především zamokřené louky a pastviny s vyššími porosty. Pastva či nevhodná doba nebo způsob seče (mechanizované sečení od krajů ke středu) jsou hlavními překážkami jeho výskytu. Proto je zachování vhodného biotopu chřástala podporováno např. agroenvironmentálními opatřeními a stanovením podmínek pro udílení podpory zemědělským subjektům. Jako důkaz nutnosti komplexního přístupu k ochraně druhů uveďme dva vzájemně si blízké zástupce motýlů - modráska bahenního a osikového. Oba motýli osidlují vlhčí extenzivně obhospodařované louky. Jejich housenky jsou vázané pouze na několik druhů rostlin (zejména rodu krvavec), vývoj larev zase probíhá v mraveništích pouze určitých druhů mravenců (rod Myrmica). Z takto specifických nároků druhů plyne také velké riziko jejich ohrožení. To představuje hlavně odvodňování či rozorávání luk, jejich zarůstání nebo naopak celoplošné sečení, přehnojování nebo používání biocidů.

Sysel, dřívější škůdce, se stává v přírodě vzácností. Stejně jako u uvedených živočichů, je také u rostlinných druhů existence jejich populací mnohdy závislá na způsobu hospodaření. Můžeme uvést například katrán tatarský,

který je u nás původní pouze na jižní Moravě na výslunných stráních s nezapojenou vegetací. Zajímavé je jeho rozmnožování, kdy se celá rostlina u země odlomí a hnána větrem

foto: Jan Matějů rozšiřuje semena (tzv. stepní běžec). S ohledem na to má na výskyt a šíření katránu nepříznivý vliv zarůstání pozemků vinou jejich neobhospodařování. Avšak i to musí být pro-

váděno s rozvahou a nikoli intenzivně – žádoucí je velmi nepravidelná seč prováděná teprve po vysemenění rostlin, případně extenzivní pastva ovcí a koz. INZERCE

VSTUP DO SCHENGENSKÉHO PROSTORU SE BLÍŽÍ Česká republika a spolu s ní dalších osm států se připravuje na zrušení hraničních kontrol k 31. prosinci 2007. Po vstupu České republiky do Schengenu bude možné: • překračovat hranice se sousedními státy bez hraničních kontrol, • plně využívat práva volného pohybu po zemích rozšířeného schengenského prostoru, • plynule projíždět bývalé hraniční přechody bez zastavení.

Po plném zapojení České republiky do schengenské spolupráce zůstanou zachována určitá pravidla, mezi která patří např.: • povinnost cestovat s platným cestovním pasem nebo občanským průkazem, • omezení pohybu vyplývající z ochrany životního prostředí, soukromého majetku a z bezpečnosti silničního provozu, • možnost dočasně obnovit kontroly na vnitřních hranicích v případě ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti ČR. Informujte se o všech souvislostech rozšíření Schengenu o Českou republiku. Bližší informace získáte v Eurocentrech a na stránkách vlády ČR www.euroskop.cz/schengen

Inzerce_Krajskenoviny(ver2)_280x204.indd 1

3.10.2007 14:32:56